Autor: Martina

Protiválečná performance Janise Povilaitise

Divadlo X10 uvádí dobrodružství zbloudilého vojáka

Dobrodružství zbloudilého vojáka je název nové inscenace rusko-litevského performera Janise Povilaitise. Jako work in progress měli diváci možnost vidět úryvky chystané inscenace během právě uplynulého Divadelního Festivalu Kutná Hora.  Projekt vznikl ve spolupráci Divadla X10, Divadelního Festivalu Kutná Hora a produkční platformy Rekultur.

Bylo to právě v rámci jednoho z minulých ročníků Divadelního Festivalu Kutná Hora, kde začala spolupráce s Janisem Povilaitisem a Divadla X10. Společně s Jakubem Gottwaldem vytvořil pro covidem ovlivněný ročník 2020 performance s názvem No more Theatre!


Kam putuje zbloudilý voják?

Inscenace propojující prvky fyzického a loutkového divadla je ironickou parabolou o vojákovi, který se vůlí osudu ocitl ve válce, které se zúčastnit nechtěl. Na půdorysu příběhu vojáka Povilaitis reflektuje pocity, které v něm agrese vyvolává. Hlavní myšlenkou inscenace je hledání odpovědi na otázky: Jak daleko můžeme zajít, než si uvědomíme, že jsme vždy odpovědni za násilí, které pácháme? Pokud se na něčem přímo nepodílíme, znamená to, že neneseme odpovědnost za to, co se děje naším jménem?

Spolupráce s Bělorusy, Ukrajinci i ruskou opozicí

Divadlo X10 se v rámci svých koprodukčních a festivalových aktivit dlouhodobě a koncepčně věnuje spolupráci s umělci, jejichž činnost je vážně ohrožena autoritářským nebo diktátorským režimem. Tyto aktivity začaly již během strašnického působení Divadla X10 a výrazně se rozvíjely v letech 2020 a 2021 především v rámci Divadelního Festivalu Kutná Hora. Divadlo X10 pravidelně vypisuje open cally pro rezidence projektů, které jsou osobně nebo tematicky propojeny s děním v Bělorusku nebo Ukrajině.

   

DOBRODRUŽSTVÍ ZBLOUDILÉHO VOJÁKA NEBOLI JÁ JSEM JEN VYKONÁVAL ROZKAZY

KONCEPT, REŽIE, HRAJE Janis Povilaitis

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

VÝPRAVA Lucie Pangrácová a Julia Korotkova

HUDBA Eugeny Klimin

Inscenace je ironickou parabolou o vojákovi, který se vůlí osudu ocitl ve válce, které se zúčastnit nechtěl. Na půdorysu příběhu vojáka Povilaitis reflektuje pocity, které v něm agrese vyvolává. Hlavní myšlenkou inscenace je hledání odpovědi na otázky: Jak daleko můžeme zajít, než si uvědomíme, že jsme vždy odpovědní za násilí, které pácháme? Co se musí stát, aby se člověk dostal ze své informační bubliny? Pokud se na něčem přímo nepodílíme, znamená to, že neneseme odpovědnost za to, co se děje naším jménem? Východní politolog Vladimir Pastuhov řekl: „Cesta k obrácené přeměně ruské zombie v člověka je cestou komplexního pokání a sebeobjevování. Rusové potřebují milovat ne Ukrajince, ale sami sebe – potřebují se naučit zacházet se sebou jako s lidmi, a teprve potom začnou cítit bolest někoho jiného. Nebude to možné, dokud se národ nepodívá do zrcadla, neuvidí se v něm a ve výsledku nebude zděšen. To se nestane samo od sebe. Někdo musí umístit zrcadlo tam, kde je teď televize. Inscenace propojuje fyzické divadlo s hudbou a prvky loutkového divadla.“

Projekt vznikl ve spolupráci Divadla X10, Divadelního festivalu Kutná Hora a produkční platformy Rekultur

Oficiální premiéra 25. 9. 2022 v Divadle X10

Foto: Patrik Borecký 

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

 

JAK SE DĚLÁ TANEČNÍK

Taneční centrum Praha hostuje v náchodském divadle

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium  uvede ve čtvtek 22. září 2022 ve Městském divadle Dr. Josefa Čížka v Náchodě od 9 a od 11 hodin tanečně-vzdělávací představení pro školy s názvem JAK SE DĚLÁ TANEČNÍK.

Jedná se o profilové výchovné a vzdělávací představení tanečního divadla, jehož dramaturgie je zaměřena speciálně na 1. a 2. stupeň základních škol. Představení o tanečních stylech (balet, jazz, step, moderní tanec…) a vývoji tance, navazuje na tradici Pavla Šmoka, zakladatele Pražského komorního baletu.  Interprety jsou mladí umělci ve věku 14 –  20 let souborů Baby Balet Praha, Balet Praha Junior, kteří inspirují nejen své vrstevníky ale i dospělé publikum k aktivnímu přístupu k tanci, divadlu a kultuře.

Tvůrci představení jsou renomovaní čeští a zahraniční choreografové a hudba má značný žánrový rozptyl od Bacha po Beatles, nechybí ani jazz a etnická hudba.

„Tímto způsobem se snažíme kultivovat mladé diváky, aby se v přemíře technických a čistě komerčních impulsů naučili vnímat hodnotná umělecká díla, respektive umělecký a výchovný potenciál současného tance a tanečního divadla,“ uvádí Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha. „Významný výchovný efekt spočívá také v tom, že diváci neuvidí dospělé taneční hvězdy zdánlivě nedosažitelných kvalit, ale své vrstevníky, kteří již rozvinuli svůj talent a další profesní předpoklady do výjimečných profesionálních výkonů.“

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium má za sebou již stovky těchto představení ve dvaašedesáti domácích a čtrnácti zahraničních městech (záštitu projektu poskytlo UNESCO, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury České republiky, Národní divadlo a Akademie múzických umění).

Taneční centrum Praha, konzervatoř a gymnázium je první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky a důsledně je propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla. Tradice sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později, pod záštitou Univerzity Karlovy a řady zahraničních odborníků, postupně vzniká centrum, které nyní zahrnuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium propojené do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací. Studentská umělecká agentura, Mezinárodní centrum tance, produkuje umělecké soubory Balet Praha Junior a  Baby Balet Praha, import a export tvůrců, pedagogů a souborů, pořádá festivaly i workshopy. Významným cílem centra je podpora všeobecné a odborné vzdělanosti tanečníků, jejich sebevědomé a kvalitní zapojení do interpretační praxe a následně schopnost řízení, produkce uměleckých i společenských organizací a projektů. Centrem prošlo několik stovek tanečníků, kteří pracují v českých souborech (Pražský komorní balet, Balet ND v Praze, Laterna magika a jiné), v zahraničí (Berlín, Frankfurt, Hamburk, Haag, Barcelona, Lisabon, Pécs a další) nebo absolvovali vysoké školy (Univerzita Karlova, HAMU a další). „Lidé z centra“ zastávají významné funkce v českých uměleckých, vzdělávacích a společenských organizacích.

 

 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

OUR MANTRA

Vernisáž – János Brückner

Vernisáž výstavy OUR MANTRA výrazného maďarského malíře a konceptuálního umělce Jánose Brücknera,-  v pátek 16. 9. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

János Brückner
Our Mantra
Kurátor: Péter Bencze
Vernisáž: 16. 9. 2022, 19:00
Výstava potrvá do 9. 10. 2022

V rámci výstavy Our Mantra János Brückner vedle sebe staví dva různé typy minulosti: osobní rodinné vzpomínky líčené v krátkých filmech a obsahy (středoevropské) kolektivní paměti představované v sérii monumentálních maleb. Brückner pracuje s formátem rodinných alb (černobílá fotografie, text), které prezentují autorovo osobní, privátní nahlédnutí vlastní minulosti a paměti a transponuje je do šesti epizod krátkých filmů. V juxtapozici s audiovizuální instalací vyplňuje prostor Galerie NoD série velkoformátových maleb, které se obrací směrem do kolektivní minulosti. Série obrazů, tematizující romantickou malířskou tradici, je Brücknerem dekonstruována a odhaluje nereálnost historických výjevů, které se prezentují jako paměť, avšak jakožto paměť nikdy neexistujících komunit.

János Brückner (1984), maďarský umělec tvořící v Berlíně, se ve své práci vztahuje k okolní realitě pomocí metody, kterou nazývá „emocionální realismus“. Jeho práce, využívající postkonceptuální strategie, kolaborativní metody a tradiční médium malby a kresby, poskytují jednoduchý a přesný pohled na skutečné, ale často skryté paradoxy společnosti středoevropské a východoevropské identity. Systematicky ve svých projektech nabourává staré a zažité sociální a komunikační stereotypy pomocí absurdity svého uměleckého přístupu: různými podvratnými strategiemi se pokouší o vytváření situací, které v galerijním kontextu nabízejí divákům různé formy příležitostí k otevření našeho světonázoru novým perspektivám a významům.

NoD, Taneční magazín

Srpnové světlo

Premiéra ve Švanďáku

Švandovo divadlo chystá Srpnové světlo, příběh absolutní lásky. Režisérem novinky bude sám autor Martin Františák

Srpnové světlo, novou českou hru renomovaného divadelníka Martina Františáka, uvede 24. září ve světové premiéře pražské Švandovo divadlo. Poetický příběh lásky s prvky thrilleru vypráví o neobvyklém milostném čtyřúhelníku lidí žijících v drsné přírodě. Františák hru napsal přímo pro herecký soubor smíchovské scény a bude ji i sám režírovat. Původní české drama zasazené autorem do skalistých hor ledového severu uvidí diváci ve Studiu Švandova divadla.

Dva bratři, Karel a Ondřej, žijí v opuštěném statku po svých rodičích jako dva osamělí vlci. Tady, uprostřed samoty oddělené od světa stržemi a propastmi, ukryjí prchající dívku. Jeden ji miluje, druhý ji potřebuje. Je tu však paní Eklmanová, stárnoucí rodinná známá. A ta má s bratry a jejich křehkou schovankou své vlastní plány. Za sourozenci chodí také věčně opilý Pastor, který své spirituální poslání topí ve špiritusu… Kdo koho zahřeje a kdo koho zradí? A kde najít východisko, když cesta ven vede přímo na kraj ledopádu?

Ledové kouzlo severu

„Poprvé v životě jsem napsal hru, která sice ctí zákony klasického dramatu, neopírá se však o konkrétní předlohu, historickou etapu nebo osobnost. Neopírá se dokonce ani o hranice reality – vyšel jsem pouze z vlastní imaginace,“ říká Martin Františák. „Zajímaly mě základní, pudové vazby, hluboké vášně a emoce člověka. Hrdinové Srpnového světla žijí odděleni od zbytku světa. Jednají proto bez krusty civilizace, která jinak mnohé zakrývá. Navzájem si zbyli a nemohou žít ani spolu, ani bez sebe. Chlad i žár, láska i citová pustina, rodina, tajemství, touha a smrt,“ naznačuje Františák. „V Srpnovém světle se odráží moje fascinace severskými dramaty, okouzlení přírodou norských fjordů i má láska k psychoterapii. K napsání mě inspirovalo samotné srpnové světlo. V srpnu se, myslím, zvýší viditelnost a věci jsou nesmiřitelnější. Tak jsem se odvážil napsat příběh, v němž jsem se pokusil podat zprávu o nesmiřitelném cítění a vidění mezní lidské situace,“ vysvětluje dramatik a režisér, který je současně uměleckým šéfem Švandova divadla.

Podle dramaturga inscenace Davida Košťáka je Srpnové světlo výjimečným dramatem. „Františákův silný a současně básnický text čerpá inspiraci v severských tragédiích Henrika Ibsena i v irských černých komediích Martina McDonagha,“ říká David Košťák. „Jde o příběh groteskní krutosti, ale i křehké, absolutní lásky. Zároveň jde o katarzní milostné drama plné velkých hereckých příležitostí. A ty Františák jako autor i režisér proslulý výtečným vedením herců i tentokrát všem vrchovatě nabízí,“ uvádí dramaturg.

Karla ztvární Matěj Anděl, jeho bratra Ondřeje hraje Jan Mansfeld, nový členhereckého souboru Švandova divadla. Věru Eklmanovou, jež se snaží v neúplné rodině naplnit svůj ženský úděl, hraje zkušená Bohdana Pavlíková. Úlohy éterické Eli se ujme talentovaná mladá herečka Anežka Šťastná: i ona nastupuje u Švandů do angažmá. V mužské roli Pastora se můžeme těšit na hvězdu své herecké generace Marii Štípkovou.

Lidé a přízraky

Jak připomíná David Košťák, ve sklepním prostoru Studia zrežíroval Martin Františák velmi úspěšnou inscenaci Hadry, kosti, kůže autora Pavla Jurdy. Věnována byla nelehkému sousedství Vladimíra Holana s Janem Werichem, kteří žili dlouhá léta v jedné vile. „Také v Srpnovém světle se napínavé soužití několika lidí soustřeďuje v magickém místě, existujícím tentokrát ovšem pouze v autorově fantazii. Střetávají se zde opět silné charaktery a realita se občas mísí s přízraky,“ upozorňuje Košťák.

Výpravu Srpnového světla – stejně jako u inscenace Hadry, kosti, kůže – vytvořila Eva Jiřikovská. Ta Studio proměnila v chladné místo, v jehož středu žhne falešný rodinný krb. Kostýmům v zemitých barvách, odrážejících současné trendy skandinávské módy, vévodí svetry s norskými vzory.

Text skrze hudbu i nesouhlas se světem

Výrazný tvůrčí podíl na Srpnovém světle má i hudebník Ondřej Mikula. Umělec známý jako Aid Kid patří k vůdčím osobnostem české elektronické hudební scény a prosazuje se i v evropském měřítku. Vycházející skladatelská hvězda Aid Kid se hudbě věnuje téměř ve všech podobách, jaké mu současný svět nabízí: hraje živě, působí jako DJ, věnuje se scénické hudbě, skládá spoty, znělky, hudbu pro videomapping a interaktivní instalace.

Silné hudební cítění je vlastní i autorovi a současně režisérovi své vlastní hry Martinu Františákovi. „Nesmírně mě potěšila Patti Smith, když při svém koncertu v Praze mluvila o sobě jako o spisovatelce, která má možnost pokusit se zahrát své texty. Mám to stejně: je třeba si přiznat, že jsem vnitřně autor s možností realizace svého textu. Tak ty své texty zkouším zazpívat, zahrát, dát jim hudbu s kapelou… Je pravda, že jsem překvapený, jak jsem jako autor krutý k lidskému osudu. Myslím ale, že je to spíš punkový křik a nesouhlas se světem,“ uzavírá Martin Františák.

Premiéra je 24. září, reprízy následují 26. září, a 8. a 31. října 2022

Foto: Michal Hančovský 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín