Dlouholetým šéfem orchestru a baletu tehdejší Československé televize byl pan Mikuláš Prusák. Tentokrát se v Praze – u příležitosti premiéry – objevil jeho skorojmenovec, polský mim a choreograf Macko Prusak. A TANEČNÍ MAGAZÍN s ním v Divadle pod Palmovkou osobně mluvil.
V sobotu 27. 1. má v Divadle pod Palmovkou – při premiéře ne tak příliš často uváděného Shakespearova titulu „Něco za něco“ – režisérskou premiéru v České republice významný polský divadelní režisér Jan Klata. Přivezl si také svůj polský tým spolupracovníků v čele s choreografem Maćko Prusakem a scénografkou Justynou Łastovskou. TANEČNÍ MAGAZÍN pochopitelně zajímaly také názory choreografa.
Divadlo pod Palmovkou umožnilo ještě před premiérou žurnalistům a osobnostem z řad divadelníků nahlédnout pod pokličku režisérské kuchyně Jana Klaty. Prostřednictvím několika klíčových fragmentů z připravované inscenace tak mohli poznat jeho pracovní rukopis i nástiny Prusakovy choreografie
Tiskovou konferenci uvedl přímo ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang. Nejprve připravil půdu pro hostující režisérskou osobnost. Též představil zúčastněné herce, tvůrce, českou dramaturgyni Ivu Klestilovou i překladatelku besedy.
A poté již dostal prostor Jan Klata. Ukázal se jako nonkonformní režisérský živel. Efant terrible nejen polského divadla. Jeho názory, postoj i uchopení inscenace jsou vpravdě originální. Možná Klatův přístup rebela způsobuje i to, že se narodil počátkem sedmdesátých let ve Varšavě v rodině, která se významně angažovala v hnutí Solidarita? Kromě režie se Jan Klata věnuje i hudební dramaturgii titulu „Něco za něco“.
Jan Klata zdůraznil, že hudba je pro něj nedílnou součástí inscenace a že přesně cítí, co které dějově dramatické místo představení potřebuje. Z jeho dalších slov byl zřetelný jeho důraz na tvůrčí přístup herců. Prostě, není typem režiséra-despoty (ačkoli tak na něj na první pohled vypadá), který vše předem nalinkuje.
TANEČNÍ MAGAZÍN vyzpovídal ještě před premiérou i zmíněného choreografa a také mima a pedagoga Maćko Prusaka. Speciálně našemu magazínu odpověděl na otázky týkající se vztahu k české tanečně divadelní scéně a čím byl konkrétně v Divadle pod Palmovkou determinován technicky i personálně:„Do Prahy jezdím rád. Jako město ji obdivuji. Před nedávnem jsem tu absolvoval velmi zajímavý work-shop v prostorách taneční scény ALTA. Takže ani má práce v tomto divadle není výjimkou. K představení samotnému bych uvedl, že častěji choreograficky pracuji s herci než tanečníky Necítil jsem žádná omezení ani problémy. S režisérem Klatou tvoříme ucelený a sehraný tým.“
Představení „Něco za něco“ pod režijní taktovkou Jana Klaty slibuje v Divadle pod Palmovkou neobyčejný zážitek. A je pouze na vás, abyste jej vychutnali i osobně.
Michal Stein
Foto ze čtené zkoušky: Miloš Skácel, Divadlo pod Palmovkou
Tanečníci a herci z osmi pražských divadel se připravují na svůj velký taneční souboj
Zatímco v Západočeském divadle v Chebu probíhá nácvik tanců (o kterých čtenáře pravidelně informujeme) na finálový večer, v Praze se tréninky 17. ledna teprve odstartovaly. Na tiskové konferenci ve Švandově divadle se sešli autoři projektu Roztančené jeviště Martin Šimek a Tereza Řípová, Tereza Kostková, která k tanci neodmyslitelně patří a bude toto klání moderovat, členové poroty a samozřejmě herci a tanečníci, kteří si vylosovali své tance. Tereza Kostková říká: „Jsme rádi, že se média zajímají také o divadlo, měli jsme strach, že nebude z jejich strany žádný zájem, když nejde o televizní show.“ Ale opak byl pravdou a novináři se sešli v hojném počtu.
Jak jsme již své čtenáře informovali, v Praze se bude o vítězství ucházet osm divadel: Dejvické divadlo, divadlo Semafor, Divadlo v Celetné, X10-Strašnické divadlo, divadlo Broadway, Divadlo na Vinohradech, Divadlo v Rytířské a divadlo Kalich.
Z každého divadla je vyslán jeden herec či herečka a 10. března proběhne ve Švandově divadle velké finále.
Každý pár zatančí jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Na tiskové konferenci bylo rušno, zúčastnění se vzájemně popichovali, kdože tedy má ten nejtěžší tanec a rychle „odpadne“.
Mezi porotci uvidíme známé tváře, Veroniku Lálovou, Danielu Drtinovou, Danu Morávkovou aj. Finálový večer moderují Tereza Kostková a Libor Bouček.
Zeptali jsme se….
Veronika Lálová, člen poroty
Vy jste byla mnohokrát v roli soutěžící (Veronika vyhrála první místo ve Stardance) i porotkyně. V které roli se cítíte lépe?
„Tak to je docela těžká otázka, protože každá z těchto dvou rolí má nějaké krásné pozitivum. Coby tanečnice se cítím samozřejmě velmi dobře, protože tančím už od 7 let, ale i role porotce mě opravdu zaujala. Ačkoliv ‚neporotuji‘ dlouho, myslím si, že Souboj divadel Praha bude super soutěž.“
Jste přísný porotce nebo přimhouříte oči?
„Jsem hodný porotce, ale samozřejmě také trošku přísný. Např. v Mladé Boleslavi jsem byla v porotě jediný profesionální tanečník a musela jsem tedy i profesionálně zhodnotit tance, techniku párů atd.“ Teď se skutečně těším na všechny výkony, nejvíce mě vždycky zaujme, co z toho páru vlastně cítím, jakou energii…, už se nemůžu dočkat….“
Zeptali jsme se….
Tereza Kostková, moderátorka
Dobře znáte taneční soutěže z televize i z divadla. Jaký je rozdíl mezi tancem v televizi a v divadle? Jaké výhody a nevýhody přináší tato dvě rozdílná prostředí pro tanečníky?
„Divadlo i televize mají svá vlastní specifika, je tu rozdílnost, která přináší jiný přístup účinkujících. Jestli bychom to nazvali výhodou či nevýhodou, to asi závisí na individuálním postoji. Živý přenos je extrémně autentický, ale v televizi jste skutečně podřízeni kamerám, střihu, požadavkům velkého týmu lidí, který musíte respektovat velice pokorně. Je to výhradně kamera a režisér, kdo vede úhel pohledu, vy jste jenom součástí v&sca ron;eho dění. V tom svém malém, velmi omezeném prostoru potom máte svou svobodu. Divadlo je jiným způsobem autentické, má o něco větší benevolenci, pozornost vlastně udržuje účinkující osoba, ať už moderátor nebo tanečník. Samozřejmě dřina, kterou tanečníci musí odvést při vystoupení, ta bude asi stejná, tanci musí věnovat stejný díl energie tam i tam. Přesto divadlo ještě přidává něco, co neumím popsat, to je druh chemie, kterou televize nemá. Na druhé straně zase divadlo nemá takový mediální dopad, není kolem toho tolik „načinčanosti“ a světel, ale má jistý punc opravdovosti. I přesto, že se divadlo všeobecně považuje za něco, c o je „jako“, paradoxně vůbec není „jako“, ono je opravdové. Ale to, co je nejdůležitější – soutěž je živá a teď, lidé ji prožívají a stmeluje je to, a to je stejné v divadle i v televizi.“
Dáváte přednost televizi nebo divadlu?
„Baví mě pracovat v obou prostorech, v divadle i v televizi moderuji i hraji, přitom respektuji, co mi každý ten prostor umožňuje, ne, že bych něco záměrně volila. Tančila jsem v televizi, moc mě to těšilo a pak jsem překvapeně sledovala, co to tam kamera nasnímala, protože televize ještě umí ‚čáry a kouzla‘, takže je to takové magické. A divadlo má zase pro mě takovou duševní magii.“
Jak hodnotíte letošní průběh soutěží? Je to vůbec fyzicky zvládnutelné?
„Nedá se zvládnout trénovat se všemi, časově by to nebylo vůbec reálné, museli jsme delegovat jeden taneční pár pro Cheb a v Praze má každý herec svého tanečníka nebo tanečnici.“
Daří se doposud všechno podle Vašich představ?
„Ano, zatím jsme nadšení, všechno probíhá dobře a jenom doufám, že se vydaří i finálové večery. Mladá Boleslav dopadla výborně, diváci si večer moc užili, dokonce jsme měli ohlasy, že byl ještě o trošičku lepší než první ročník. Závěr soutěže v Chebu je už 27. ledna a všichni se na výsledek těšíme.
Na závěrečný galavečer v Praze jsme skutečně zvědaví, účastníků je tam nejvíce a není to tak jednoduché.“
Máte nějaký tip na vítěze?
„Zatím jsme vůbec neviděli páry spolu trénovat, takže ani my organizátoři žádný tip opravdu nemáme.“
Monodrama Bernarda-Marie Koltèse ve Strašnickém divadle X10
Divadelní hra Bernarda-Marie Koltèse Tu noc tesně před lesy, kterou uvedlo v české premiéře Studio Rote ve spolupráci se Strašnickým divadlem X10 v únoru 2017, vstupuje do roku 2018 další sérii repríz. Představení získalo uznání mimo jiné za uvedení na pomníku Stalin v rámci letního programu Divadla X10, které bylo za svou inovativní dramaturgii oceněno v rámci festivalu …příští vlna/next wave… V režii Ondřeje Škrabala se v titulní roli představí Michal Balcar (seriály ČT Bohéma, České století), doprovázený živou hudbou multiinstrumentalisty, DJ a producenta Aid Kida (ocenění Vinyla 2015). Nejbližší reprízy proběhnou 23. ledna, 7. a 25. února 2018.
Scénická povídka slavného francouzského dramatika, napsaná v roce 1976, přivádí na scénu muže z ulice, který zdánlivě nemá co ztratit: je to cizinec, bezdomovec, feťák nebo jen pouliční bitkař? Možná všechno dohromady. Co v evropském velkoměstě hledá? Pokouší se nám něco sdělit nebo mu jde jednoduše o mezilidský kontakt?
„Vybrali jsme poněkud nihilistický podtitul: Jinde je všechno stejné. Chtěli jsme tím zachytit určitý pocit rezignace, který všichni občas zažíváme, a zároveň zdůraznit celosvětový dopad společenských změn posledních let. Jsme ́těsně před lesý – temnotou, kterou nikdo z nás nedokáže definovat, pouze o ní neustále mluvit; jako Koltèsův vypravěč,“ vysvětluje režisér Ondřej Škrabal. První česká inscenace tohoto textu zkoumá svět mimo naši (městskou) bublinu. Dokazuje tak aktuálnost a naléhavost Koltèsovy hry v době rozpadu a formování nového světa.
Za autorskou hudební složkou inscenace stojí producent Aid Kid aka Ondřej Mikula, který přímo na scéně vytváří živý doprovod. Inscenace tak není v pravém smyslu monodramatem. Michal Balcar a Aid Kid se sice svými výrazovými prostředky zdánlivě míjejí (jeden používá pouze slova a druhý výhradně hudbu), ale nakonec jsou si přece jen nepostradatelnými partnery v naléhavé i samotářské atmosféře celé hry. Na inscenaci se dále podílely významná česká výtvarnice Eva Pelechová (Hidden Factory a další) a návrhářka Tereza Ujevićová (dříve např. 7dub).
Česká premiéra proběhla: 17. února 2017
Nejbližší reprízy: 23. ledna, 7. února, 28. února 2018
