Leden 2018 – Taneční magazín

Tradičně i netradičně Miss taneční a Tradiční ples

Toho dne ve volbách českého prezidenta těsně neuspěl kandidát s číslem devět. Na soutěži Miss taneční to však finalistka s číslem devět – také těsně – vyhrála!

V sobotu 27. 1. se nejen volil (v závěrečném finále dvoukolové volby) prezident české republiky. Také se však volila na akci jménem „Tradiční ples v Brně“ Miss taneční. Na rozdíl od prezidenta zde musela být zvolena za v pořadí již třetí Miss taneční dívka úplně nová. To vše probíhalo v populárním brněnském stánku zábavy a kultury Boby centrum. A to hned na dvou scénách – ve velkém sále „Laser Show hall“ a v sále „La Grotta“.

TANEČNÍ MAGAZÍN byl při tom. Ať již na reklamách v obou sálech, ale také mou zásluhou i zastoupením v porotě Miss taneční. Takže máme informace přímo od pramene. A také z kuloárů.

Abych hned v úvodu vysvětlil titulek článku. Co bylo na plese a Miss tradičního? Zcela jistě velká účast diváků. Určitě také tombola. Tradiční byla jistě i místní moderátorka Evice Šedová, nablýskané společenské obleky a róby… Naopak netradiční letos byla – jak již TANEČNÍ MAGAZÍN předem informoval – povolená vyšší věková hranice soutěžících dívek. Také zcela jistě moderátor soutěže i spolumoderátor a režisér plesu herec Jiří Mádl. A jistě také netradiční vystoupení akrobatů na kolech. Nebo improvizovaný break dance či pěvecké vystoupení jedné z účastnic Miss. To druhé konkrétně v podání Veroniky Sterz.

Souběžně s Miss taneční byl ve velkém sále odstartován Tradiční ples. Mimo jiné zde zaujal velmi úspěšný sólista brněnské opery (a účastník soutěže Česko má talent) Milan Voldřich, šansoniérka Jana Musilová, ale i davové předtančení zástupců pořádající taneční školy Dynamic. Na parket se dostali i akrobaté na horských kolech, kteří se v přestávce mezi vyhlášením Miss taneční přestěhovali i do sálu La Grotta.

V porotě pod taktovkou předsedkyně hostesky roku 2016 Dominiky Prchalové zasedla (vedle mé maličkosti) majitelka prestižního salonu SIMI SECRET Simona Šaurová – Uličná, vizážistka, šéfka předního kosmetického studia IP MAKE UP a šampiónka v dekorativním líčení Ilona Pavlatová, premiérová vítězka Miss taneční 2016 a někdejší nositelka korunky Miss Junior Natálie Stravová, úřadující Miss taneční 2017 Magdalena Al Masany. Nebyl jsem však v jury jediným mužským zástupcem. Zasedal tam též majitel salonu svatebních šatů Dany Svozílkové ze Zlína a Uherského Hradiště Petr Svozílek, tanečník mistrovské třídy a zástupce pořádající taneční školy Dynamic v jedné osobě František Dařena a taneční expert Jakub Knopp.

Jak probíhala vlastní soutěž? První disciplínou bylo představení se účastnic a krátký rozhovor s moderátorem Jiřím Mádlem. Oproti loňskému ročníku bylo vidět, že dívky byly připravenější, méně svázané trémou a také nikoli tolik ostýchavé. Jedna z finalistek dokonce oslovila moderátora. „Nazdar, Jirko.“

Proti loňskému druhému ročníku byla ta letošní soutěž daleko vyrovnanější. Každá z deseti finalistek měla své osobité kladné stránky a nespornou míru talentu. Ovšem na pódiu i předforbíně sálu La Grotta šlo také o to, jak kdo své schopnosti využije a takříkajíc prodá. Přesně v tu hodinu a minutu. Za odborný TANEČNÍ MAGAZÍN musím kladně hodnotit, že si všechny účastnice zvolily za volnou disciplínu tanec (asi jako se v plavání říká „volný styl“ a každý plave kraulem) :-). Druhou věcí však je, že by možná volba jiné, charakterističtější disciplíny tu kterou adeptku posunula výš? Markantní to bylo právě u zmíněné Veroniky Sterz. Tu by zcela určitě posunul případně zvolený zpěv nejen v očích poroty výše…

Taneční kreace tentokrát vzájemně odstiňovaly pouze taneční žánry. Trochu chybou bylo pouze moderátorské označení vystoupení pozdější vítězky Markéty Opletalové za „gymnastiku“. Šlo o komplexní moderní tanec se všemi atributy. Konec konců, ani Markéta nebyla oděna ve vypasovaný gymnastický dres, nýbrž ve vzdušné šaty přírodního charakteru.

Nejen pro mužskou část diváků bylo zcela jistě nejlákavější vidět disciplínu třetí – závěrečné defilé ve spodním prádle značky Werso od firmy SIMI SECRET. Zde všem tak trochu uškodil rychlý rytmus doprovodné reprodukované hudby. Chápu, že měl účastnice trochu rozproudit, ubrat jim na určitém studu… Ale prezentaci samotné i modelům prádla spíše uškodil. Dívky se navíc trochu ostýchaly zapózovat před objektivy fotografů…

Jako porotce mohu jen doložit, že soutěž samotná i naše verdikty byly nesmírně vyrovnané. Tentokrát to bylo – jako v to odpoledne probíhající prezidentské volbě – velice těsné. Záleželo na každém bodíku…

Možná mně bylo trochu dost líto velice dobře připravených dívek s mužským přechýlením jmen. Veroniky Sterz a Markéty Laciny. Já sice hodnotil – bez předsudků – jejich výkony. Ale možná, že jim jejich mužské tvary jmen uškodily u porotců jiných. Každopádně, Veronika má na to být (jak výše uvedený pozdější zpěv potvrdil) komplexní muzikálovou herečkou a naopak Markéta má jistě našlápnutou slibnou kariéru modelky…

Zábava se rozproudila ve všech sálech. Víno teklo proudem. Káva občas kapala na koberce i parket. Milovníci piva Starobrno si také přišli na své. A všechny lákala tombola. A samozřejmě – vyhlášení Miss taneční!

Konečně byly naše sečtené verdikty odtajněny. Úřadující Miss taneční 2018 se stala půvabná tmavovláska Markéta Opletalová z taneční školy Dynamic. Na druhou pomyslnou stříbrnou příčku usedla světlovláska Nikola Nejedlíková z Taneční školy Maestro. A šerpu druhé vicemiss, tedy třetí (bronzové) pořadí obsadila opět blonďatá Michaela Suchá. A opět z pořádajícího Dynamicu.

Nervozita opadla. Méně úspěšné finalistky popřály vítězkám. Kravaty se povolily. A na předscéně La Grotty se odehrálo neformální utkání dvou mladých mužů v breaku. Zábava pokračovala…

Závěrem zbývá vzpomenout na ty, bez nichž by se celá akce nemohla ani odehrát. Dík patří sponzorům a partnerům soutěže: Brno party life, Posh Me, SIMI SECRET, Svatebnímu studiu Dany Svozílkové, IP MAKE UP, AG PLUS, MANGO de COCO,T-Shock, Laser Game Brno, Gigabyte, Carmen Flora, KP foto+video, cestovní kanceláři Adria bus, Fly Time, zábavnímu vědeckému parku VIDA, NetBox, wellnes centru INFINIT, technické firmě VERNEE a v neposlední řadě pivovaru Starobrno.

Na hladkém průběhu celého večera se podílely desítky dobrovolníků z taneční školy Dynamic, perfektně fungující gastronomický servis stejně jako bezpečnostní služba nejen u vchodu do sálů.

Jak hodnotit Miss taneční 2018. Vítězku jistě nesmírně kladně. Ostatní účastnice také. A vlastní soutěž? Pořadatelé – v čele s Martinem Báránym a Dominikou Prchalovou – odvedli velký kus práce. Poučili se z drobných chyb předchozích ročníků. A tak jim zbývá popřát mnoho energie pro nový ročník. A TANEČNÍ MAGAZÍN bude rád při tom.

Michal Stein

Foto: Tomáš Svoboda

TANEČNÍ MAGAZÍN

DALIBOR JANDA chystá Megakoncert v pražské Lucerně

Oblíbený zpěvák Dalibor Janda letos ke svým 65. narozeninám připravil pro své fanoušky dárek – Megakoncert

Zpěvák Dalibor Janda se narodil 21. března 1953 v Drahotuších u Hranic na
Moravě. Letos si ke svým 65. narozeninám nadělil benefiční Megakoncert v pražské Lucerně,který proběhne v pondělí 19. března 2018 od 19.00 hodin. Dalibor přizval i kolegy, které má rád.

Na tiskové konferenci v Putice by Retro ve Francouzské ulici v Praze
nastínil, jak by koncert mohl vypadat a jací hosté mu přijdou popřát. Celým
koncertem jej bude doprovázet jeho kapela Prototyp a prozradil, že mezi
hosty bude patřit také jeho dcera Jiřina Anna Jandová, která si s ním
zazpívá kromě své písničky i duet.

Dále byl odtajněn i další z hostů, zpěvák a producent Martin France, který tiskovou konferenci moderoval.

Martin říká: „Dalibor mě oslovil s tím, abych na koncertě zazpíval některý z jeho hitů, ale na to si opravdu netroufnu. Dalibor má nezaměnitelný „chraplák“, který nelze napodobit.“ Martin zazpívá některý ze svých songů.

Měl by přijít i herec a komik Luděk Sobota, muzikant a dirigent Felix Slováček nebo úspěšné slovenské operní trio La Gioia. Další hosty už Dalibor představit ani nemohl, protože o nich sám neví. Nechá se překvapit, které kolegy a kamarády mu produkce pozve.

Koncert bude částečně i benefiční, neboť dle Daliborova věku bude 65,- Kč z
každé prodané vstupenky předáno pro Nadační fond Sudička, který pomáhá pacientům se zrakovým postižením.

V rámci tiskové konference Dalibor zazpíval jednu sólovou píseň a přidal i
duet s dcerou Jiřinou. Dorazil také dvorní textař Dalibora Jan Krůta, který
napsal Jandovi něco kolem stovky textů. Nechybělo ani losování dárků v
podobě CD obou zmíněných interpretů.Poté už přítomní hosté byli pozváni na velmi chutné Menu hostící restaurace.

Dalibor, český Joe Cocker, má za sebou dlouholetou hvězdnou kariéru, během které získal řadu Zlatých desek, dvě platinové desky a to za 2 miliony prodaných nosičů. Jako jediný zpěvák dokázal třikrát sesadit ze slavičího zlatého trůnu Karla Gotta a to v letech 1986, 1987 a 1988. Oslavil již čtyřtisící
koncert. Jeho dnes už nesmrtelné „chraplákovské“ hity jako třeba Oheň, voda, vítr, Hurikán, Jahodový koktejl, Kde jsi, Padá hvězda, Všechno na Mars a desítky dalších šlágrů stále slýcháváme na frekvencích různých
českých radiových stanic.

Dalibor je vstřícný, úsměvný, sdílný. Přestože mezi novináři o něj byla doslova bitva, podařilo se nám poklást mu alespoň pár rychlých otázek…

Zeptali jsme se….

TM: Máte už vybrané písničky, které zazní na Megakoncertu?

Dalibor: „Úplně přesný přehled toho, co na koncertu zazní, ještě nemám. Je mi jasné, že si nemůžu dovolit zklamat fanoušky a nedat tam deset, dvanáct věcí, které notoricky znají a chtějí slyšet. I když něco nového tam také určitě bude, z 90. let rozhodně zazní tři, čtyři songy a z nové desk y budou tři písničky. Dohromady počítám asi se třiceti písničkami, které zazpívám, z toho tak dvacet starších věcí. Dcera se nedávno probírala alby, které jsem vydal (těch je už asi 22) a řekla: „Tati, ty bys mohl jen z té první desky Hurikán udělat koncert a nemusíš dělat už vůbec nic….“

Hurikán…. Legendární song, ovlivnil snad celou generaci. Byl jste to taky trošku Vy sám? Jaký jste měl vztah k motorkám?

„Určitě, určitě jsem to taky byl já. Měl jsem pět motorek, moje ČZ s rychlopalem, to bylo tehdy něco, později jsem měl Jawu 250, také Kawasaki, s tou jsem vyfocený na desce. Ale ten úplně typický motorkář jsem ještě nebyl, protože to tady v té době zdaleka nebylo. Motorkáři přišli až v 80. letech či v 90. letech. Dříve nebyly rychlé motorky, neexistovalo, že by člověk šel do obchodu a vybral si rychlou motorku. Kawasaki, na které jsem jezdil a fotil jsem se s ní na mou první desku, tu jsem měl půjčenou od firmy.“

Děkujeme

Foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín, Martin Production

Rozhovor s operním pěvcem ŠTEFANEM MARGITOU

„Hlas nesmí být unavený, i když zpěvák je unavený.“

Tenorista slovenského původu Štefan Margita si získal uznání nejen v Čechách, ale i v zahraničí, působil na scénách nejslavnějších operních domů např. v milánské La Scale, londýnské Covent Garden či v newyorské Metropolitní opeře.

28.října 2017 převzal z rukou českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy.

Co bylo ve Vaší kariéře nejtěžší a za co si vnitřně svého vyznamenání ceníte nejvíce?

„To je těžká otázka. Začátky pochopitelně vždy nějak proběhnou, ale potom se udržet… , to je nejtěžší. Ten boj, myslím, to bylo pro mě to největší úskalí, a proto mě cena velice potěšila. Navíc nejsem v žádné politické straně a nikoho nepodporuji. Bylo tedy zvláštní, když mi bylo oznámeno, že dostanu medaili Za zásluhy. Byl jsem skutečně šťastný. Myslím si, že jsem medaili získal asi za mé mezinárodní úspěchy.“

Co Vás na Vaší životní dráze nejvíce těší?

„Asi to, že můžu v 62-ti letech ještě pořád vystupovat a zpívat. Jsem šťastný, že lidé přijdou, když dělám koncert. Dostávám i tak potěšující zprávy, že můj koncert je vyprodaný do 14 dní. To pro mě asi znamená ještě více než medaile samotná.“

Se Zlatou deskou Supraphonu za úspěšný prodej CD

Foto: Patrik Ratajský

V které zemi se Vám nejlépe zpívá?

„Nejkrásnějším zážitkem pro mě zůstává Metropolitní opera v New Yorku, tam jsem zažil tak nádhernou atmosféru, teď mám na mysli přístup vedení ke zpěvákům, krásnou práci, to bylo opravdu nezapomenutelné. Rád se tam kdykoliv vracím.“

Se Stingovým kamarádem a v současnosti nejslavnějším světoým basbarytonistou Brynem Terfelem v New Yorku v Metropolitní opeře
archiv p. Štefana Margity

Přístup vedení ke zpěvákům je v New Yorku lepší než v Čechách?

„Takhle to nemyslím. Velký podíl na tom všem mají finance, protože v New Yorku mají mnohem více peněz a mohou si dovolit ty nejlepší dirigenty, inscenátory, a to hraje pochopitelně velikou roli. Ale musím říct , když jsem se po deseti letech vrátil do Národního divadla, zažil jsem před dvěma roky tak krásnou inscenaci a současně i klidnou práci, že to byla radost dělat.“

Jak hodnotíte české publikum, hovoříme-li o opeře? Mají lidé v Čechách operu rádi, nebo je spíše v pozadí zájmu?

„Opera je oblíbená. Čím dál více Čechů chodí na klasickou hudbu, teď už se stává, což mě velice těší, že i mnoho mladých lidí začíná chodit do divadla a na koncerty. Je to krásný pocit, když vstoupíte na jeviště a vidíte plný sál. Koncert skončí, mnozí se postaví a začnou ‚řvát a dupat‘, tak jak to v cizině bývá, ale někteří diváci jsou v šoku, tvrdí, že to není důstojné. Ale podle mého názoru to důstojné je, protože my umělci pracujeme právě pro ten aplaus, to je naše odměna. Pracujeme pro lidi, kteří sedí v hledišti, ti jsou pro nás to nejdůležitější, pro ně přece zpíváme.“

Na jak dlouhou dobu dopředu už máte zaplněný svůj pracovní kalendář

„V tuto chvíli je zaplněný do roku 2021. Opera opravdu pracuje tři nebo čtyři roky dopředu, už nyní vím, že v sezoně 2020 a 2021 budu v New Yorku dělat novou inscenaci ‚Káti Kabanové‘, teď nejblíže na mě čeká premiéra ‚Benjamin Britten‘ v Národním divadle, pár repríz a hned odlet do Londýna, Covent Garden, poté z Londýna rovnou přiletím do Prahy, točím novou šansonovou desku ‚Mapa lásky‘ a zase odlétám do San Franciska…“

Foto: Petr Kurečka, Supraphon

‚Proboha‘, máte vůbec někdy volno?

„Když se zkouší, volno není. Ale volno začíná ve chvíli, kdy se hrají představení a mezi nimi bývají tři nebo čtyři dny volna. V tu dobu sice umělci musí dávat pozor, aby nenastydli a celkově byli fit, ale máme už příjemné volno.“

Tanečníci v určitém věku většinou svou kariéru končí, ale jak to chodí u operních pěvců? Nejsou žádné mikrofony, které by Vám pomohly, musíte všechno ustát sami. Do kdy je to možné zvládnout?

„To je individuální. Záleží na technice, kterou zpěvák má. Znám skutečně mnoho mladých lidí, kteří končí brzy a je to věčná škoda. Začínají totiž zpívat dramatický repertoár ve velmi mladém věku. Pokud si zpěvák umí vybrat repertoár a zpívá správě technicky, pak může opravdu zpívat klidně do 70-ti let. Nic se nedá uspíšit. Jestliže začínáte zpívat jako ‚Mozartovský zpěvák‘, tak nemůžete hned zpívat ‚Wagnera‘. Pokud ano, tak zatěžujete hlas, což v mládí ještě vydržíte, ale takový zpěvák brzy svou kariéru kon í. Zvolíte-li správnou cestu a vybíráte-li si správně, tak ke zdárnému konci určitě dospějete.“

V roli kapitána Vera v opeře Billy Budd (pražské Národní divadlo)

Foto: Hana Smejkalová

Pozná zpěvák, co je pro něho správné?

„Sám musí vědět. Musí si být vědom, jaký hlasový obor zpívá a jaký má svůj vlastní hlas. Rozlišujeme např. lyrický hlas, melancholický atd. Nejlepší je opravdu začínat u ‚Mozarta‘ a dozpívat se postupně k dramatickému hlasu, pokud dotyčný zpěvák vůbec chce. Jsou i pěvci, kteří celý život zpívají jenom ‚Mozarta‘.

Chodil jste také během své kariéry na hodiny zpěvu?

„Ano a pořád chodím. To jsou právě ty technické stránky…“

Ještě stále chodíte? Každé představení cvičíte zvlášť?

„Samozřejmě. Pokud připravujete nová představení, můžete během nácviku nabrat nějaké technické chyby, které člověk sám u sebe neslyší, ale dobrý pedagog je slyší a hned odstraňuje. Je to nesmírně důležité.“

Jak se díváte na jakékoliv podpůrné prostředky pro hlasivky?

„No, podpůrné prostředky vůbec nepomáhají. Někteří tvrdí, že žloutky z vajíček jsou výborné, ale to je úplná blbost, to vůbec nikdy ‚nefungovalo‘, nevím, kdo to vymyslel. Musíte s profesorem pracovat na správné technice, to znamená, že po představení hlas nesmí být unavený, i když zpěvák je fyzicky unaven. Není-li hlas unavený, je to známka toho, že zpěvák večer dobře zpíval. A druhý den může jít na jeviště a zpívat znovu.“

Co je na profesi operního pěvce nejtěžší?

„Udržet se dlouho.“

Jak je to s rivalitou? Jste přátelé či soupeři?

„Jsme přátelé. Pokud děláme v cizině inscenaci, tak spolu dva měsíce pracujeme, zkoušíme od rána do večera a vždy v pauze nebo po zkoušce si kolektiv jde někam posedět. Takže v tu chvíli se vytváří úžasné přátelství. Někdy se po letech potkáme, což je hezké, nebo si jen voláme na Nový rok či na Vánoce, během roku třeba jen napíšeme sms zprávu, a to přátelství trvá. Když jsem dělal svůj galakoncert k šedesátinám a zavolal jsem jedné světově známé zpěvačce a ptal se, zda přijede zazpívat, odpověděla, že ano. A to byl úžasný moment, kdy jsem si uvědomil, že moji kolegov&eacu te; jsou ti opravdoví přátelé. Ale rivalita samozřejmě existuje a já si myslím, že je to tak dobře. Bez ní bychom na sobě nepracovali a dělali bychom všechno jednostranně, nebylo by to hezké. Pokud slyšíte někoho výborně zpívat, řeknete si, že to chcete dělat také tak.“

Jak to dnes doopravdy vypadá se zpěvem? Může zpívat každý? Trošku se to doladí současnými technickými vymoženostmi….

„Ne, to není pravda. Popoví zpěváci sice mají mikrofon, protože nemají takovou sílu, nejsou operně vychovávaní, ale každý zpívat nemůže. Když slyším některé ty současné soutěže, tak mi je opravdu špatně. Já se vůbec divím, že jsou mnozí schopní jít do televize a zpívat. Spousta lidí vůbec neodhadne, jak si stojí. Když vystupuje např. mladý kluk, který dobře vypadá, v tu chvíli mladé holky hlasují samozřejmě pro něho, protože nemají ani tušení o zpívání, ale ten zpěv je pak katastrofa. Nedá se to poslouchat. A na druhé straně stojí takoví, např. Karel Gott, kteří i v pokročilém věku zpívají stále geniálně.“

Souhlasíte s tím, že operní zpěv je mnohem těžší než populární hudba?

„Ano, to je pravda.“

Operní zpěvák se přece moc nepohybuje u zpěvu, je to alespoň v tom snazší?

„To se ale změnilo. Takhle to bývalo před mnoha lety. Teď jsem pracoval v Paříži a režiséra vůbec nezajímalo to, jestli vidím na dirigenta nebo nevidím. Režie se nesmírně posunula dopředu. Dnes musíte představení rozehrát, to už nejde, aby někdo stál v pravém či v levém portálu a zpíval. Nejde ani to, aby někdo vážil 120 kg. To už režiséři nechtějí. Dnes se představení rozehrávají a já si myslím, že je to správné, protože divadlo je od slova dívat se a lidé chtějí vidět divadlo….“

Jak můžete zpívat operu a ještě u toho tančit?

„Musíme. U nás v opeře nic nahraného dopředu neexistuje a nikdy v životě neexistovalo. Všechno je živě a musíme se i otáčet, tančit, cokoliv.“

To je tedy pěkně těžké…

Musíte mít dobrou fyzickou kondičku?

„Ano. Denně cvičím, ráno vstanu a 20 minut cvičím. Kondička je nezbytná, zkoušíme třeba 8 hodin denně a to člověk bez kondičky prostě vůbec nemůže vydržet.“

Popové hvězdy zažívají i negativní stránku své popularity a lidé na ně na ulici útočí. Zažil jste někdy něco podobného?

„Zlé útoky ne. Pozitivní ohlasy ano, lidé za mnou přijdou, zastaví se, chtějí se vyfotit, chtějí podpis, to je moc hezké.“

Jak vás vnímali spolužáci, když jste s operou začínal? Nesmáli se?

„V období, kdy jsem byl na umělecké průmyslovce, jsem se vůbec nezabýval tím, že budu zpívat vážnou hudbu. Chtěl jsem fotografovat a to jsem dělal. Až později se náhle rozhodlo, že půjdu na konzervatoř, protože naši známí se vrátili ze Švýcarska a dotyčná paní začala učit zpěv. Kdysi v dětství mě slyšela zpívat, takže to se mnou zkusila. Nastoupil jsem na konzervatoř, kde klasická hudba byla, spíše tedy mně to připadalo trapné, než mým spolužákům. Ti brali klasiku jako samozřejmost, ale když jsem já slyšel operní zpěv, tak se mi to vůbec nelíbilo. Ale pomalu, pomalu jsem k tomu dospíval. Měl jsem úžasné spolužáky, kteří mi pomáhali a přáli mi, abych uspěl.“

Festival Zlatá Praha

Foto: Eva Smolíková

Proč jste se pro konzervatoř vůbec rozhodl?

„Bylo to tím, že po ukončení umělecké průmyslovky jsem se dostal do komunálních služeb a dělal jsem fotografie na pas a občanský průkaz. Poté, co jsem jich denně udělal šedesát, začal jsem si myslet, že někoho zabiju. Pochopil jsem, že to není práce pro mě a nechci se tomu věnovat. K mému štěstí jsem zkusil zpěv.“

Zpíval jste v dětství také pro veřejnost?

„Ne, zpíval jsem jen doma. Zpěv pro diváky byla pro mě novinka. Naštěstí jsem ve znamení lva, takže hodně pracuji a pracuji.“

Co byste si přál do roku 2018?

„Hanu Zagorovou. Ale tu už mámJ Tak bych si přál, aby se nic nezměnilo.“

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Příliš mladá na to, aby zestárla

Světoznámá stylistka a vizážistka Alena Klenot vydává knihu

Alena Klenot, světoznámá stylistka a vizážistka celebrit (např. Celine Dion, Shania Twain, Alanis Morissette, Janet Jackson, Lady Gaga, Cher), která žije část roku v USA, je právě v Praze a rozhodně se nenudí.

Napsala knihu „Jsem příliš mladá na to, abych zestárla“, ve které se chce podělit se všemi ženami o své tajemství, jak si uchovat mládí a svěžest. Půvabná Alena skutečně působí dojmem jakoby nestárla, je plná vitality a energie z ní jen srší. Nenechte si tedy její rady ujít.

Taneční magazín