Štítek: Jazmína Piktorová

Feet Forward Festival úspěšně završil svůj nultý ročník

Nový festival současného tance a pohybového divadla pro děti a mládež v Kulturní stanici Galaxie

V úterý 4. listopadu 2025 byl v pražské Kulturní stanici Galaxie zakončen nultý ročník Feet Forward Festivalu zaměřeného na současný tanec a pohybové divadlo pro děti a mládež. Během sedmi dnů festival ve spolupráci s produkčním kolektivem DanceConnected přilákal stovky diváků a divaček na celkem šestnáct akcí pro veřejnost i školy. Šest z nich bylo přístupných také neslyšícímu publiku.


V termínu 6.–11. října 2025 bylo uvedeno šest oceňovaných inscenací pro diváctvo od batolat po dospívající, celkem dvanáct představení, a k tomu tři doprovodné programy: workshop pro mladé od 12 let, kulatý stůl s diskusí pro odbornou veřejnost a tančírna pro celou rodinu. Festival vyvrcholil 4. listopadu premiérou nové inscenace RESpekT určené dospívajícím.

Bohatá návštěvnost a hravé publikum

Nultý ročník přilákal nejen stávající publikum pořadatelů, ale také zcela nové, zejména z Prahy 11, kde má jevištní tanec dosud jen omezenou tradici. Školní představení navštívily děti a dospívající ze základních škol, ZUŠ i škol pro neslyšící. Zájem přišel nejen z Prahy 11, ale I dalších městských částí a vzdálenějších regionů.

„Viděli jsme nádherné interaktivní představení Svět z papíru od Mirky Eliášové, kde tanečnice zapojovaly děti do zkoumání, co všechno se dá tvořit a tančit s papírem. Děti si odnesly spoustu inspirace a radosti z pohybu,“ uvedla ZUŠ Zruč nad Sázavou.

Silnou účast měla také veřejnost na odpoledních představeních, mezi nimiž nechyběla odborná komunita z ČR i zahraničí. Už nultý ročník tak získal mezinárodní přesah a podpořil komunitu tvůrců a tvůrkyň zaměřených na mladé publikum. Kapacita byla vždy přizpůsobena charakteru jednotlivých představení, aby zůstala zachována blízkost a kvalita diváckého zážitku.

Festival celkem navštívilo přes 720 diváků a divaček.

Naplnění a vyhlídky do budoucna

„Jsme velice vděční, že se už v nultém ročníku podařilo společně s publikem a partnery vytvořit atmosféru sounáležitosti, vzájemného naslouchání, respektu, hravosti a kreativity. Festival byl vydařenou ochutnávkou jeho budoucích ročníků,” říká dramaturgyně festivalu Barbora Látalová.

Další připravovaný ročník festivalu proběhne v první polovině října 2026 opět v Kulturní stanici Galaxie. K vidění budou nové interaktivní inscenace pro všechny věkové skupiny z české a tentokrát i zahraniční taneční scény, premiéra nové tvorby, zpřístupnění festivalu pro znevýhodněné skupiny a rozšířený doprovodný program: workshopy pro širokou i odbornou veřejnost, taneční dílny na školách, moderované diskuse, tančírna a koncert.

Novinkou bude také spolupráce s platformou Dance Context Live 2026, fórem pro reflexi a rozvoj tance. „Společně připravíme workshopy a diskuse věnované psaní o tanci, reflexi taneční tvorby určené pro mladé publikum a parametrům tvorby pro dětského diváka,” říká dramaturg festivalu Lukáš Karásek.

„Plánujeme také aktivní zapojení mladé generace do příprav a realizace festivalu. Máme velkou radost, že nastupující generace dostala možnost sebevyjádření už na nultém ročníku díky nové inscenaci RESpekT, kterou odehrálo deset tanečníků a tanečnic ve věku 13–17 let. Dává nám to velký smysl – naslouchat jejich hlasu, který má co říct a může nás inspirovat.“ doplňuje dramaturgyně Jazmína Piktorová.

Termín konání: 6.–11. října, 4. listopadu 2025

Místo: Kulturní stanice Galaxie, Praha 11

Tým festivalu: Zden Brungot Svíteková, Mirka Eliášová, Lukáš Karásek, Barbora Látalová, Jazmína Piktorová, Lucia Račková, Ludmila Šindlerová

pro Taneční magazín

KoresponDance 2025 zve na tanec, cirkus a umění

Festival míří do Jihlavy, do Žďáru nad Sázavou a Nového Města na Moravě

Festival současného tance, hip hopu a nového cirkusu KoresponDance se letos uskuteční již potřinácté. Přichází s mezinárodním programem špičkového současného tance, nového cirkusu a fyzického divadla do regionu Vysočina. Od června do září festival oživí veřejná prostranství, památky i přírodní scenérie, premiérově v Jihlavě (5. 6.), ve Žďáru nad Sázavou (23. 6. a 11.–13. 7.) a v Novém Městě na Moravě (11. 9.). Letošním tématem je ekologie a udržitelnost, nejen ve vztahu k planetě a životnímu prostředí, ale také v mezilidských vztazích a těch, které se proplétají napříč společností. Největší český site-specific festival pohybového umění začíná již za pár týdnů.

Letošní dramaturgie se soustředí na téma ekologie a udržitelnosti – nejen ve vztahu k přírodě, ale i k mezilidským vztahům a komunitám. Site-specific formát festivalu umožňuje umělcům přímo reagovat na prostředí, ve kterém vystupují, a otevírat témata spojená s krajinou, společností i každodenním životem obyvatel. Díla vznikají v těsné spolupráci s místními komunitami a často během rezidencí přímo ve Žďáru. Přímo pro festival tak vzniká například projekt Climbing over Žďár/Chemnitz, kdy čeští a francouzští umělci přivezou do Žďáru fúzi tance a nového cirkusu, aby pak se svým dílem pokračovali dál do Chemnitzu, letošního Evropského hlavního města kultury. Speciálně pro letošní ročník festivalu vzniká také performativní Procházka s kameny od Zden Brungot Svítekové (Ostružina) a výzkumné skupiny v geologii SVUNG. A tématem se nechají ve své tvorbě ovlivnit i děti, které pozvou na představení o recyklaci.


Klíčovým projektem 13. ročníku KoresponDance pak bude výstup 6 uměleckých skupin z České republiky, Slovenska, Velké Británie a Maďarska, které se potkaly v rámci evropského projektu Green Streets of Europe. V jejich podání budou moct diváci objevit žďárské rybníky a jejich 800letou historii a stát se součástí tohoto příběhu (pokud budou chtít).

„KoresponDance propojuje současné pohybové umění s jedinečnými místy a lidmi, kteří v nich žijí. Téma udržitelnosti se neprojevuje jen v obsahu představení, ale i v tom, jak pracujeme s místem, publikem i samotnými umělci,“ říká Marie Kinsky, zakladatelka a umělecká ředitelka festivalu a dodává: „I letos svá díla představí přední umělci a umělkyně z celé Evropy. Diváctvo se tak setká s tvůrci a tvůrkyněmi z Portugalska, Německa, Velké Británie, Francie, Slovenska, Itálie a dalších zemí.”

Dramaturgie festivalu oslovuje všechny generace. Děti se vydají do pohádkového lesa v inscenaci Fabula Sylvestris (Musaši Entertainment Company), v níž se dvě loutky snaží obnovit pořádek v přírodě. Rodiny si užijí hravé Mikrosvěty (Jazmína Piktorová, Sabina Bočková), kde každý pohyb může být velkým dobrodružstvím. Pro teenagery je tu populární KoresponDance Battle – energetické taneční klání pod taktovkou tanečníka Kristiána Mensy. A senioři? Ti se mohou zapojit třeba do workshopu už v Jihlavě, vyrazit na komentovanou procházku po rybnících ve Žďáře nebo si prostě užít vystoupení v krásném přírodním prostředí.

Ať už se na festival vydají kulturní fajnšmekři, náhodní kolemjdoucí, kteří se nechají zlákat hudbou a pohybem, nebo rodiny hledající program na víkend – KoresponDance své publikum překvapí. Tady totiž nejde jen o představení, ale o setkání. Mezi lidmi. Mezi uměním a přírodou. Mezi minulostí a tím, co může přijít.

KoresponDance je mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu a největší site-specific festival současného tance v České republice. Každý rok na začátku července otevře KoresponDance dveře zámku Žďár nad Sázavou desítkám umělců a tisícovkám návštěvníků a všem zprostředkuje fantastický zážitek se současným uměním té nejvyšší světové úrovně. Těšit se můžete již na dvanáctý ročník, který opět přivítá nepočítaně umělců z mnoha zemí. Tentokrát v Praze, Novém Městě na Moravě a ve Žďáře nad Sázavou.

Program prvních festivalových dní v Jihlavě (5. 6.) a ve Žďáru (23. 6.) je k nahlédnutí na webu korespondance.cz a vstup je zdarma.

 

TERMÍNY 2025:

  • 5. 6. | Jihlava | park Gustava Mahlera, DIOD
  • 23. 6. | Žďár nad Sázavou, u Domu kultury
  • 11.–13. 7. | zámek Žďár nad Sázavou
  • 11. 9. | Nové Město na Moravě, Horácká galerie

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Stále stejný příběh

Inuitská legenda ožije v „recyklované“ inscenaci

Orchestr BERG a PONEC – divadlo pro tanec otevřou v úterý 5. září 2023 novou sezónu premiérou hudebně-taneční inscenace Stále stejný příběh. Renomovaná choreografka Mirka Eliášová a špičková hudební skladatelka Jana Vöröšová, která bude také jednou z performerek na jevišti, se inspirovaly dávným inuitským příběhem. Hudebníci se rozpohybují a tanečníci se rozezvučí v představení, jehož tématem jsou člověk a příroda. Proto se v něm přednostně využívají „recykláty“ – tvůrci se pro ně ponořili do svých skladů, kde na další život čeká nepřeberné množství materiálů, hudebních nástrojů a dalších předmětů.

„Čím je nejlepší na světě být? Obyčejnou trávou nebo krásnou bylinou? Myší nebo ptákem?
A co člověkem?“ Stará inuitská legenda se zamýšlí nad touhou žít a přežít i v těžkých podmínkách.

„Dávný příběh rezonuje zvlášť v dnešní době plné strachů a neustálého pocitu ohrožení. Pracuje ale i s nadějí – člověk si díky své kreativitě dokáže poradit s nečekanými i náročnými situacemi,“ říká choreografka Mirka Eliášová.

Orchestru BERG se podařilo spojit dvě výrazné české umělkyně. Jana Vöröšová je uznávanou skladatelkou s objednávkami od České filharmonie nebo Pražského jara, Mirka Eliášová je jednou z tvůrčích stálic české taneční scény. „S oběma spolupracujeme už dlouho, s Janou od dob jejích studií, s Mirkou jsme od roku 2007 vytvořili řadu výjimečných site-specific večerů, mimo jiné v Čistírně odpadních vod nebo v bývalém paláci Elektrických podniků. Jsme rádi, že se nám je podařilo dát dohromady a že si tak dobře porozuměly,“ říká Peter Vrábel, umělecký šéf orchestru.

„S Mirkou a Janou jsme si stanovili cíl využít na maximum naše sklady, ve kterých se skrývá ohromné množství pokladů – materiálů, hudebních nástrojů a dalších věcí. Je to kreativní výzva i povinnost vůči naší planetě,“ prozrazuje Eva Kesslová, ředitelka Orchestru BERG. Mirka Eliášová doplňuje: „Jde nám především o propojení pohybu a zvuku. Hudebníci mají pohybovou akci, tanečníci se rozezvučí, podle toho jsme je i vybírali. Je to další logický krok naší spolupráce.“ S tanečníky a hudebníky bude na jevišti i skladatelka Jana Vöröšová, které je taneční prostředí vlastní: „Nejsem tanečnice, ale chodila jsem tancovat a víc než dvacet let učím na konzervatoři Duncan Centre, takže se na tanec dívám každý den. Je skvělé, že od Mirky dostanu pocitové zadání a realizace je pak už na mně. I proto jsem si pro sebe do představení vybrala akordeon, který je hezky pohybový.“

První zkoušky se uskutečnily v březnu, hlavní zkoušky probíhají o letních prázdninách, premiéra otevře sezónu divadla PONEC v úterý 5. září. Večerní představení doplní dopolední uvedení pro školy.

—

Eli & kol. & Orchestr BERG & PONEC – divadlo pro tanec

STÁLE STEJNÝ PŘÍBĚH | … hudebně-taneční představení

premiéra: 5. září 2023 ve 20:00, PONEC – divadlo pro tanec

nejbližší reprízy: 6. září 2023 a 20. listopadu 2023 (další v roce 2024)

Mirka Eliášová – choreografie, Jana Vöröšová – hudba

Pavel Havrda – light design & video, Renata Weidlichová – kostýmy

účinkují: Jana Kubánková, Jazmína Piktorová, Jana Vöröšová, Radek Doležal, Radim Klásek

Foto: Karel Šuster, Adéla Vosičková 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a „trendy“?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

„Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako „Assemblage“.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN