Vážení přátelé umění, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,
V období karantény, krizového stavu a pandemických opatření, které vedly k uzavření kulturních institucí, jsme pro vás vytvořili interaktivní 3D virtuální prohlídku Galerie NoD. Výstavu Kryštofa Strejce „Sám sobě kadeřníkem“, která byla pouhé dva dny po svém otevření veřejnosti z důvodů bezpečnostních opatření proti šíření koronaviru COVID-19 uzavřena, si tak můžete projít v klidu doma na svých počítačích, tabletech či na obrazovkách smartphonů. Závěrem důležitá připomínka: vlastníte-li i brýle pro virtuální realitu, neváhejte je nasadit!
Projekt 3D VIRTUAL TOUR je součástí kampaně #noddigital, v jejímž rámci chce Galerie NoD přispívat k udržení umělecké produkce a dostupnosti umělecké tvorby v dobách pandemické krize:
NoD Digital: 3D VIRTUAL TOUR GALERIE NOD
Výstava: Kryštof Strejc – „Sám sobě kadeřníkem“
Kurátor: Pavel Kubesa
Online Unlimited
#NoDdigitalB
|
Během 3D virtuální prohlídky můžete procházet sérií interaktivních bodů, v rámci kterých můžete otevírat řadu dodatečného multimediálního obsahu. Můžete tak shlédnout například video interview s Kryštofem Strejcem, detailní reprodukce vystavených děl a komentáře k vybraným dílům, prohlédnout si informační tištěnou brožuru či přečíst doprovodný text k výstavě od kurátora Pavla Kubesy.
|
|
|
Kryštof Strejc, absolvent ateliéru Malby na pražské UMPRUM (2019), finalista Ceny kritiky za mladou malbu, představuje v Galerii NoD nejnovější polohu své malířské tvorby. Výstava „Sám sobě kadeřníkem“ tematizuje nejen Strejcovo přemýšlení o malbě. Zároveň přináší jeho potřeby „reorganizace obrazu“ (od formálního či materiálního experimentu směrem k pokusu o precizování malířské figurace a artikulace námětu). Navíc je současně ale i alegorickým pohledem na stav současné umělecké scény, ve vztahu k otázkám společenské odpovědnosti, svědomí. Ale rovněž role umělce a umění ve spletité a nejisté skutečnosti. Úryvek z textu PAVLA KUBESY k výstavě: „Výchozím bodem je výpravně pojatá figurativní malba, která rozpracovává námětový symbolický terén a jeho narativní potenciál. Strejc zůstává přísně v hranicích média a rámu. Rozměrné barevné malby, pastelová plátna a detailní kresby ctí standardně pojímané představy o daném médiu, v nichž Strejc hledá své vlastní hranice a schopnosti se s nimi umělecky a autorsky vypořádat. Tento atoreflexivní moment chápe Kryštof Strejc v celé jeho šíři. V primární rovině se obrací, dostředivě, ke své vlastní umělecké praxi: Co jako malíř „zvládám“? Jaký je můj osobní malířský výraz a rukopis? Nakolik dokáži minimalizovat výrazové prostředky, aby malby neupadala do banality a dekorativnosti? Přitom se ale dokáže také ptát: ,Jakou moc jako malíř mám?´V posledku pak, jako kdyby snad i parafrázoval samotný závěr Wittgensteinova Traktátu – „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet“ – vlastním dotazováním: ,O čem ještě mohu malovat?“„ Jan Urban pro TANEČNÍ MAGAZÍN |
