Přijde režisér Strach třeba na představení »STRACH«?

Nejnovější hvězda Letní Letné umně propojuje akrobacii se zpěvem

Silné i křehké, drsné i noblesní, místy temné i protkané jemným humorem… Nejnovější inscenace belgického souboru Théâtre d’Un Jour, kterou letos v létě představí na festivalu Letní Letná, se doslova zaryje pod kůži a vzpomínky na ni budou publikum provázet ještě dlouho poté, co s úsměvem na rtech opustí šapitó.

Trojice akrobatů ze souboru Théâtre d’Un Jour se na Letní Letnou vrací po osmi letech od svého posledního zdejšího triumfu. Ještě jako součást Compagnie XY, tady  v roce 2011, doslova uchvátili zdejší publikum. A to svými akrobatickými výkony, ladnými piruetami a salty i zdánlivě nekonečnými lidskými pyramidami. Na své novince s názvem Strach – A Fear song si ke spolupráci přizvali také sopranistku Julii Calbete, jejíž zpěv provází celé představení a dodává mu zcela nový rozměr. Režiséru a uměleckému vedoucímu Patrikovi Massetovi se v představení podařilo s neuvěřitelnou přirozeností propojit i akrobatické umění, (nejen operní) zpěv, tanec i divadlo.

Théâtre d’Un Jour tak doplnil již dříve oznámené hvězdy Letní Letné: kanadské Cirque Alfonse, francouzské Cirque Aïtal a unikátní seskupení 13 umělkyň a jejich PDF Projet (Projekt PDF). 16. ročník mezinárodního festivalu Letní Letná proběhne mezi 14. srpnem a 1. zářím a opět představí českému publiku bohatý svět nového cirkusu v jeho nejrůznějších podobách. Více informací a předprodej vstupenek na www.letniletna.cz.

Na Letní Letnou se vrátí také oblíbení kanadští vousáči s troufalou novinkou Tabarnak. „Je to něco jako novocirkusová fiesta, hudba stoupající k oblakům. Je to pozvánka na společnou sešlost, na oslavu nebe a pekla a všeho mezi tím,“ popisují Tabarnak akrobaté z Cirque Alfonse a zvou všechny návštěvníky na anarchisticko-poetickou „křížovou cestu“, plnou humoru a nadsázky a energické živé muziky.

Cirque Aïtal alias Viktor Cathala a Kati Pikkarainen představí své nejnovější představení Saison du Cirque (Cirkusová sezóna). V něm přenesou návštěvníky do světa, kde se tradiční cirkus potkává s tím současným. Jedinečná podívaná, která propojuje řadu stylů a talentů z celého světa: od sourozenců Kanakových z východní Sibiře, kteří s ohromující lehkostí stále a znovu létají vzduchem, přes švédského žongléra Matiase Salmenaha, jehož umění popírá zemskou přitažlivost až po talentovaného voltižéra a jezdeckého akrobata Ludovica Baladina. A samozřejmě samotní Viktor a Kati, kteří teprve jsou tím pravým ztělesněním nového cirkusu.

Na Letní Letnou dorazí seskupení umělkyň, jaké Evropa ještě neviděla! Artistky z předních francouzských novocirkusových souborů přivezou do Prahy unikátní představení s názvem PDF Projet (Projekt PDF), které diváci Letní Letné uvidí jako jedni z mála mimo Francii. Sedmnáct žen na scéně znázorňuje eklektický vesmír s barvitou estetikou. Míchají různé druhy akrobacie a divadla. Hrají slavnostní výbušné a hravé, leč riskantní představení, které vás rozhodně nenechá v klidu.

Vstupenky je možné zakoupit on-line na www.letniletna.cz. Zájemci si mohou rovněž zakoupit dárkové vouchery v hodnotě 650,-  nebo 1.300,- Kč, které lze využít na nákup vstupenek na libovolná představení.

Mezinárodní festival Letní Letná pořádá společnost Gaspard, z.s. za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva Kultury České republiky a Prahy 7.

Foto: František Ortman a archiv

Lucie Čunderlíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tábor pro mimozemské uprchlíky vzniká v Praze!

CAMPQ představí adaptační tábor pro mimozemšťany a jedinečnou show, která trvá celou noc. A to ve spolupráci tří divadel!

Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdyby na Zemi přistáli uprchlíci z cizích planet? Vypadali by jako jedni z nás, nebo úplně jinak? Způsobili by apokalypsu? Naučili bychom se s nimi žít? A jak by se k problematice postavily politické elity?

 CAMPQ je jeden z mnoha táborů na území Evropy, v němž své útočiště našli příchozí z jiných planet: tajemné Fénické ženy, přeživší civilizace technicky pokročilých Zeyris a zvířecích Attas, jež ani na planetě Zemi nepřestávají uctívat svoji královnu i záhadných nehumanoidních ježků”. Mají právo na místo mezi námi? Je jejich integrace v našich možnostech? Na tyto otázky bude mít divák možnost hledat odpovědi během sedmihodinové návštěvy noci otevřených dveří unikátního adaptačního tábora.

Největší koprodukční projekt v historii českého divadla CAMPQ vzniká v těchto dnech na pražském ostrově Štvanice.

Ve spolupráci dvou nezávislých pražských divadel – Tygra v tísni a Divadla LETÍ – a velkého regionálního domu z Českých Budějovic – Jihočeského divadla – vyrostlo v bezprostřední blízkosti VILY Štvanice kontejnerové městečko – adaptační tábor pro mimozemské uprchlíky z dalekých planet!

 Již v červnu uvítá diváky ze všech koutů světa, kteří přijedou na světovou přehlídku scénografie a divadelního prostoru – Pražské Quadriennale, i všechny milovníky divadla, sci-fi, designu a nezapomenutelných zážitků. …

Výstava se otevře již 6. června a na ostrově Štvanice ji bude možné zdarma navštívit až do 16. června

Kromě výstavy připravil český pavilon i sedmihodinovou imerzivní inscenaci, která nabídne možnost strávit noc ve společnosti mimozemšťanů. Tuto příležitost budou mít však diváci pouze třikrát, a to 6., 8. a 10. června.

Na podzim 2019 se pak inscenace na dva dny přestěhuje na jih Čech, kde bude 13. a 14. září uvedena na českobudějovické náplavce.

CAMPQ – Prožijte den i noc na ostrově mezi mimozemšťany! Imerzivní sedmihodinová inscenace a desetidenní interaktivní výstava, která zatím v českém divadelním divadelním kontextu nemá obdoby, bude českou expozicí Pražského Quadriennale. Na projektu adaptačního tábora pro mimozemšťany pracuje 9 scénografů a kostýmních výtvarníků, 4 režiséři a skoro 70 herců z nezávislých divadel LETÍ a Tygr v tísni a ze dvou souborů Jihočeského divadla – činohry a Malého divadla. Návštěva CAMPQ ve dne přitom bude začínat již na pražském Výstavišti, které hostí i všechny ostatní národní expozice. Z něj se diváci na Štvanici budou moci d opravit speciálním autobusem. Autory scénografického řešení pavilonu na Výstavišti jsou výtvarníci Kamila Polívková a Antonín Šilar.

„Propojit expozici a inscenaci je nejspíš odpovědí na palčivou otázku, jak vlastně vystavovat scénografii a prezentovat divadelní prostor. Megalomanská plenérová výprava a mimozemské kostýmy se propojí v jedinečný zážitek, do nějž se návštěvník může ponořit ve dne i v noci,” říká kurátor Ivo Kristián Kubák. Ten je zároveň jedním za čtyř režisérů.

Ivo Kristián Kubák

Kromě něj režírují CAMPQ Martina Schlegelová, Petr Hašek a Tomáš Loužný. Text pro imerzivní inscenaci vznikl ve spolupráci čtyř autorů – podíleli se na něm katalánští dramatici Claudia Cedó a Joan Yago a čeští autoři spjatí s divadly LETÍ a Tygr v tísni Marie Nováková a David Košťák. Každý z nich vytvořil jeden mimozemský kmen, který se utká o přízeň diváků. Zaujme je nejvíce mravenčí národ Attas, který žije v kokonech a ani na planetě Zemi nepřestává uctívat svou královnu? Nebo technicky vyspělí Zeyeris? Nebo to budou tajemné Fénické ženy, které se po své smrti rozpadnou na prach a z něj znovu jako fénixové znovu povstanou? Diváci, kteří se rozhodnou navštívit imerzivní představení, si se vstupenkou na celonoční show zakoupí zejména zcela unikátní zážitek – tedy možnost prožít v táboře celou “noc otevřených dveří”, volně se v něm pohybovat a dle vlastního uvážení navazovat kontakt s mimozemšťany. Pokud na ně padne únava, mohou se tu s mimozemšťany navečeřet nebo si odpočinout v relaxační zóně.

Martina Schlegelová

Vstup na českou expozici v rámci PQ 2019, jež se koná 6. – 16. 6. 2019, bude možný v otevíracích hodinách Pražského Quadriennale denně od 10 do 20 hodin, na Štvanici bude zcela zdarma.

Ve dnech, kdy se koná imerzivního představení (6., 8. a 10. 6. 2019) bude otevírací doba výstavy zkrácena do 18.00.

Vstup na představení CAMPQ, jež proběhnou 6. 6. 2019, 8. 6. 2019 a 10. 6. 2019 vždy od 21.00, bude možný na vstupenku distribuovanou organizátorem CAMPQ a sítí GoOut.cz.

Lukáš Průdek

 Protože je její maskot Alzák mezi pozemšťany již adaptován, bude zároveň mimozemským uprchlíkům sloužit jako průvodce pro fungování na Zemi. „Alza fandí mimozemšťanům i technologiím. V táboře bude proto Alzák vystupovat jako technologický guru a možná se i osobně zapojí do programu,“ zve na návštěvu CAMPQ marketingový ředitel Alza.cz Jaroslav Kotápiš.

CAMPQ vznikl v rámci projektu Fabulamundi – Beyond Borders podpořeném z programu EU Kreativní Evropa

Hlavním partnerem projektu CAMPQ je Skupina ČEZ. Partnery CAMPQ jsou skupiny Metrostav, Subterra a Alza.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Mistr Mistrů!

Největší taneční tour v ČR klepe na dveře – CZECH DANCE MASTERS INSPORTLINE!

Czech Dance Masters inSPORTline 2019 je největší taneční tour v České Republice s udílením titulů mistr ČR a nominací pro Mistrovství Evropy a Světa. Celkem se jí zúčastní na 20 000 tanečníků, což je až 1000 soutěžních choreografií z tanečních klubů ze všech koutů ČR. Vrcholem bude galavečer Mistr Mistrů, který proběhne 26. 5. v Průmyslovém Paláci Praha.

Tour začala v březnu devíti Regionálními koly, ve kterých bojují tanečníci napříč všemi věkovými kategoriemi a tanečními styly o postup na kola zemská. V rámci tour se můžou tanečníci zařadit do šesti hlavních departmentů – disco dance, street dance, belly dance, couple dance, art dance a step.

Zemská kola, čili mistrovství Čech a Moravy, bývají již velmi nabitá a proto se rozdělují do dvou akcí. Ti nejlepší se nominují na Mistrovství České Republiky, což je pro každého tanečníka vrchol sezony. Pro street tanečníky se každoročně koná skvělá akce pod názvem BeatStreet v Brně a ostatní departmenty uzavírají sezónu na pražském holešovickém výstavišti  v Průmyslovém paláci na  Grandfinále CZECH DANCE MASTERS INSPORTLINE 2019.

Tato velmi prestižní a populární tour je slavnostně zakončena  26.května  v Průmyslovém Paláci Praha a nese název  Galavečer „MISTR MISTRŮ 2019“. V jeden večer se proti sobě postaví vybraných TOP10 choreografií novopečených mistrů ČR napříč tanečními styly z dětské věkové kategorie (do 11 let), TOP 10 z juniorské věkové kategorie (do 15 let) a TOP 10 z hlavní, dospělácké věkové kategorie (15+).

VIP porota, která je každoročně složena z tanečních odborníků a ze známých osobností z oblasti showbyznysu, sportu a kultury, z partnerů a vzácných hostů, vybere z každé kategorie absolutního vítěze, tzv. MISTRA MISTRŮ, který obdrží finanční a hmotné ceny. Celkem získají top týmy na podporu tanečního růstu prize money v hodnotě 800 tisíc korun a ceny od partnerů inSPORTline, Bambule, INSTAX a další.

Veronika Klimešová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

100. výročí hitu „Carol of the Bells”

11. května 2019 uplynulo přesně 100 let ode dne, kdy Evropa POPRVÉ uslyšela vánoční hit „Carol of the Bells“. Stalo se to v Praze! Jeho autorem je ukrajinský skladatel Mykola Leontovyč (základ je lidový).

U příležitosti stého výročí Carol of the Bells neboli Ščedryka” v Praze dvakrát vystoupil Ukrajinský Republikánský Sbor Now Kredo. 10. května v 18:00 s flashmobem na Hradčanském náměstí, 11. května v 18:00 – s velkým koncertem v Paláci Žofín.

10. května v 18 hod se u sochy T.G.Masaryka na Hradčanském náměstí v Praze konal unikátní flashmob Ukrajinského Republikánského Sboru Now Kredo ve složení 82 chóristů, kteří zazpívají světoznámou vánoční hymnu Carol of the Bells” neboli Ščedryk”. Akce nejen připomene Pražanům a hostům města kouzelnou vánoční atmosféru, ale i vrátí čas sto let zpět. Přesně před sto lety 11. května 1919 poprvé za zněla v Evropě nesmrtelná skladba geniálního ukrajinského skladatele Mykoly Leontovyče „Ščedryk“ (Carol of the Bells). Stalo se tak právě v Praze, a to z jeviště Národního divadla v podání Ukrajinské republikánské kapely pod vedením prominentního dirigenta Oleksandra Košice.

Sbor 82 zpěváků prezentoval tenkrát Evropě umění mladé Ukrajinské Národní Republiky, která prohlásila, že se odpojuje od bolševického Ruska, a stává se samostatným státem. Ve vlasti sbor nazývali „kulturní armádou“, a v boji o nezávislost Ukrajiny měl stejný význam jako regulérní vojsko.

Známý muzikolog a literární historik, profesor Univerzity Karlovy Zdeněk Nejedlý psal: „Kdo zažil a procítil překrásný zpěv Ukrajinské republikánské kapely, nemůže nemilovat Ukrajinu z celého srdce“. V roce 1919 doprovázel Ukrajinskou republikánskou kapelu na všech koncertech v Čechách, a později jí věnoval celou knihu, která byla vydána v roce 1922.

„Kulturní armáda“ procestovala na svém turné 16 států Evropy a také země jižní a severní Ameriky. Díky tomu se ze Ščedryka stal záhy celosvětový hit. Později získal své druhé jméno „Carol of the Bells.

Ukrajinský Republikánsky Sbor Now Kredo nyní přijímá výzvu umělecké diplomacie, a stejně jako před sto lety veze do světa kulturní dědictví Ukrajiny. Během roku 2019 jeho světové turné zahrne 11 evropských zemí, a ukončí jej vánoční vystoupení v New Yorské Carnegie Hall.

11. května v 18 hod v Paláci Žofín Now Kredo představil návštěvníkům to nejlepší z ukrajinské duchovní a lidové hudby.

Víte, že?

· Autor Carol of the Bells neboli Ščedryka Mykola Leontovyč se narodil ve vsi Monastyrok nynější Vinnycké oblasti na Ukrajině

· Jeho neteř Maria Leontovyč-Lošak žije v České republice, a je zde známou sochařkou a držitelkou prestižních ocenění.

· První verze Ščedryka se objevila v letech 1902-1903, celkem byly čtyři.

Olena Laň

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Hodili PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET přes palubu?

Má složitá situace kolem dotační politiky pro jeden z doma i v zahraničí nejuznávanějších tanečních souborů dneška možnost uspokojivého řešení? Co na to nejen Ministerstvo kultury?

Ten soubor mám asi nadosmrti spojen s tehdy (již nefunkčním) pražským Komorním divadlem, kde dlouho v minulé době zkoušel a piloval svá krásná představení. Pražský komorní balet se mi nadlouho zaryl do paměti jako „dítě Pavla Šmoka“. Ale není to pravda. U jeho zrodu stál ještě legendární choreograf Luboš Ogoun a baletní teoretik, profesor a publicista Vladimír Vašut. Z tohoto triumvirátu nejprve odešel na věčnost Luboš Ogoun. Ne tak dávno zesnul i legendární Pavel Šmok a ke konci loňského roku v mělnické nemocnici dodýchal i Vladimír Vašut. Vypadá to, že je dlouho nepřežije ani samotný soubor – Pražský komorní balet…

Pavel Šmok na archivním snímku mezi svými tanečnicemi

Ač se to zdá neuvěřitelné, tento špičkový soubor, který obdivovali špičkoví tanečníci, ale i milióny televizních diváků, když pohostinsky vystupoval v recitálech Karla Gotta, stojí na prahu zániku!

Pan Luboš Ogoun (vlevo) přebírá státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla

Pražský komorní balet (dále jen PKB) je pro českého, ale též zahraničního, diváka již více než čtyři desítky let známým a tradičním českým tanečním souborem. Předchůdce PKB „Studio BALET PRAHA“, založené v roce 1964 právě Lubošem Ogounem, Vladimírem Vašutem a zejména Pavlem Šmokem, mu dalo jisté základy. Zrovna v letošním roce si připomínáme 55. výročí vzniku „Studia Balet Praha”, a také právě v tomto roce eskaluje několikaletý problém systémového financování tohoto jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří.

Vladimír Vašut, další z trojice zakladatelů, tatínek Marka Vašuta, se špatných konců svého” souboru krátce nedožil také…

PKB dnes nemá k dispozici vlastní zázemí pro uměleckou činnost a za poslední roky dosahuje jeho veřejná finanční podpora necelých třicet procent ročního rozpočtu. Pro profesionální taneční divadlo s 23 členným cestovním souborem s denním pracovním režimem je stávající celková veřejná podpora ve výši necelých 3,5 mil. Kč ročně naprosto nedostatečná při aktuálním celkovém rozpočtu ve výši 14,9 mil. Kč. PKB má přitom srovnatelné výkonové ukazatele s baletně tanečními soubory kamenných divadel, co se týká návštěvnosti i počtu představení.

Na tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.), Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, pověřený vedením Pražského komorního baletu

PKB v rámci své zájezdové činnosti zajišťuje dostupnost tanečního umění ve všech českých regionech a významná je též prezentace tanečního umění v zahraničí. Jeho představitelé se na tiskové konferenci v Malostranské besedě, konkrétně v jejím Trick Baru, vyjádřili, jak je složité komplexně připravit scénu třeba v sokolovně menšího města anebo naopak v aréně pro tisíce diváků.

Vedoucí souboru Ladislava Jandová situaci zdůvodňuje: „V letošním roce obdržel Pražský komorní balet dotaci ve výši pouhých 2 milionů Kč od MK ČR v rámci Programu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. S ohledem na navýšení celkového rozpočtu uvedeného dotačního programu MK ze 160 milionů Kč na 220 milionů Kč v roce 2019 jsme očekávali nárůst dotace i pro PKB s přihlédnutím na četná jednání s MK ČR. Programová rada MK ČR však PKB, jako jedinému subjektu z celkových 41 hodnocených, navrhla dotaci snížit i přes hodnocené ukazatele. PKB je navíc, oproti ostatním hodnoceným subjektům znevýhodněn skutečností, že se jedná o hlavní veřejnou finanční podporu na kontinuální činnost. A nikoli pouze ,doplňkovou´ finanční podporu nad rámec základního příspěvku zřizovatele. Tak jako je tomu zpravidla u ostatních podpořených subjektů v uvedeném dotačním programu.”

Během tiskové konference vystoupila s vehementní podporou PKB také odborná taneční kritička a dlouholetá šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková. K ní se připojil i baletní mistr Igor Vejsada.

Zleva Petr Zuska ani Ladislava Jandová či Linda Svidró moc optimisticky do budoucnosti nehledí

Vedoucí souboru PKB Ladislava Jandová mimo jiné uvedla: „S vedením Ministerstva kultury (ministrem Antonínem Staňkem) proběhlo od podzimu 2018 několik neúspěšných jednání. Na podporu ,zachování činnosti PKB´ vznikla také petice, kterou podepsalo téměř pět tisíc osob. Současně jsme získali desítky podporujících dopisů od význačných osobností a představitelů české kultury, kteří se jednoznačně vyjádřili pro zachování kontinuální činnosti PKB, např. od Jiřího Kyliána, Ondřeje Kepky, Ilji Racka, Mária Radačovského, Lukáše Slavického, prof. Ivanky Kubicové, prof. Václava Janečka, doc. Igora Františáka, Vlastimila Harapese a mnoha dalších.“

Choreograf a režisér Mgr. Petr Zuska

Choreograf Petr Zuska se, s jistým stínem v hlasu, zmínil, že předcházející ministr kultury Ilja Šmíd slíbil (nejen) pro PKB „taneční dům“. Uvažovalo se o prostoru nevyužité stavby na pražském Klárově blízko Strakovy akademie, dnešního sídla předsednictva vlády. Dříve tam bývaly tělocvičny a bazén. S nástupem nového ministra však tento návrh tak nějak „zmizel v propadlišti“. Já jsem si vzpomněl, že v době takzvané „perestrojky“, konkrétně ve druhé polovině osmdesátých let minulého století, bylo vážně uvažováno o společném sídle Pražského komorního baletu a Černého divadla Jiřího Srnce. Měl jim být věnován celý vnitroblok na pomezí Smíchova a Malé Strany u Plaské ulice. Vzpomínám, jak nadšeně mi na nástěnce v Komorním divadle Pavel Šmok ukazoval již v první fázi rozpracovaný projekt!

Zdá se, že odchod Ilji Šmída nadlouho uzavřel i možnost tanečního domu na Klárově… Snad nikoli opět na třicet let?

Nejzajímavější pasáže diskusních příspěvku Petra Zusky a Antonína Schneidera  zachytila Eva Smolíková i ve videoreportáži:

Otázkou zůstává, jaký osud budou mít tanečníci i další kmenoví spolupracovníci PKB? Sáhne po nich konkurence? Ta ovšem tak zcela identicky vyhraněna není. Nevyjdou z kondice, když vypadnou z pravidelného tréninkového drilu? To vše nám zřejmě napoví blízká budoucnost…

Samotná konference neměla, jako většina dětské literatury, šťastný a úsměvný konec. Tím, že se konala blízko sídla Parlamentu České republiky však možná zasvítilo světélko naděje na konci tunelu?

Situace je vážná. TANEČNÍ MAGAZÍN i jeho mnozí čtenáři ještě pevně doufají, že nedopadne úplně zoufale.

Zeptali jsme se

Mgr. Igora Vejsady

baletního mistra s mezinárodními zkušenostmi i renomé,

který v PKB zastával pozici baletního mistra od roku 2016

Baletní mistr Mgr. Igor Vejsada (vlevo)

Na konferenci jste mluvil o PKB v minulém čase, to již jste nad jeho existencí zlomil hůl? Myslíte, že je situace neřešitelná?

Určitě ne. Myslím, že takové prestižní těleso, které má – nejen pro mne – téměř zásadní význam, musí přežít. Pokud si uvědomíme, co by tím současná česká taneční kultura ztratila, tak je to pro mne naprosto nemyslitelné! Z druhé strany nevím, jaké kroky udělá ministerstvo kultury? A ministr, který jde na nějaký muzikál, místo účasti na udílení významné a prestižní francouzské ceny českému tanečníkovi – Jiřímu Kyliánovi?“

Foto: Eva Smolíková a archiv

Video: Eva Smolíková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

PRAŽSKÉ QUADRIENNALE představí v krátkých filmech výjimečné divadelní prostory z celého světa

Divadelní událost roku již brzy na pražském Výstavišti!

Největší divadelní událost roku, Pražské Quadriennale 2019, která proběhne od 6. do 16. června v areálu pražského Výstaviště, představí v rámci programové části Výstava divadelního prostoru celkem 41 projektů reprezentujících široké spektrum možností divadelní architektury. V Centrální hale Průmyslového paláce bude přistaveno několik dodávek proměněných na projekční sály, v nichž mohou návštěvníci zhlédnout krátké filmy z celého světa představující jednotlivé projekty. Jejich rozpětí je velké: od moderních multifun kčních sálů přes vodní divadlo či národní operní domy až po venkovní instalace a stavby s výjimečnou akustikou či komunitním významem. V pondělí 10. června od 19 hodin pak budou představeny čtyři vítězné prostory, vybrané mezinárodní porotou: britský projekt Levitating Theatre propojující umění scénografa a šéfkuchaře, mobilní akustická lastura Soundforms, multifunkční sál DOX+ pražského Centra současného umění DOX a hongkongský festivalový projekt Theatre in the Wild. 

Filmy tlumočící dialog architektury a živého umění Výstava divadelního prostoru představí široké spektrum možností divadelní architektury od nalezených či přetvořených prostorů přes velké národní projekty až po dočasné venkovní struktury. Poslední zmiňované se často nacházejí ve vzdálených nebo obtížně přístupných oblastech, kde tvůrcem prostoru nemusí být architekt. „Expozice byla pojata jako symbolická flotila dodávek, které se sjely se svým audiovizuálním obsahem doslova z celého světa. Jednotlivé dodávky stylizované do malých projekčních sálů dávají divákovi možnost nahlédnout do živelného světa divadla, divadelní architektury a scénografie, který je, nebo by měl být, v neustálém pohybu,“ vysvětluje umělecká ředitelka PQ Markéta Fantová. Každý krátkometrážní snímek představí jeden projekt prostřednictvím dialogu tvůrce a umělce. Pro detailnější studium bude mít divák možnost vybraná videa prostudovat také v online verzi z klidu domova. Podobu expozice připravili designéři Matěj Činčera a Jan Kloss ze studia OKOLO.

Čtyři vítězné projekty získají ocenění během PQ 2019

V pondělí 10. června v 19 hodin bude v Křižíkově pavilonu E představena čtveřice vítězných divadelní prostorů, které zvolili odborní porotci Andrew Filmer, Dorita Hannah a Monica Raya. Theatre in the Wild (autor: Hour25 Production) je projekt udržitelného festivalu, který nenaruší ráz okolní krajiny a citlivě využívá každého genia loci. Poprvé byl umístěn v hongkongské vesnici Ping Che na opuštěném poli. Úpadek farmářství a hrozící vystěhování vesničanů kvůli developerským plánům se zrcadlily v rurálním prostředí festivalu v kontrastu s hongkongskými mrakodrapy v pozadí . Stěžejní otázkou projektu je dopad, který má místo konání na umělec kou akci a naopak. Multifunkční sál DOX+ (autor: Petr Hájek architekti) vznikl v rámci dosud poslední fáze rozšíření pražského Centra současného umění DOX. Jeho prostorová a akustická variabilita otvírá nové možnosti pro multižánrovou dramaturgii s důrazem na rozvoj nových forem představení. Obě budovy jsou propojeny dramaturgicky i provozně, čímž vzniká unikátní komplex, který nemá v České republice srovnání. V roce 2018 byl multifunkční sál DOX+ nominován na evropskou architektonickou cenu Miese van der Rohe. Levitating Theatre (autor: UNISM Studio) zkoumá umělecké vyjádření nejen vizuální, ale chuťovou formou. Architekt dokázal propojit umění scénografa a šéfkuchař e tak, že diváky rozesadil kolem jídelního stolu, používaného zároveň jako jeviště. Ti pak přihlížejí, jak se vše spojuje v jedinečné představení.

Soundforms (autor: Flanagan Lawrence) je mobilní akustická stavba tvaru lastury, jejímž cílem je přenést kvalitu koncertního sálu na jeviště pod širým nebem. Byla instalována například na LOH 2012 v Londýně; v současné době je trvale umístěna v Bayfront Performance Park a slouží Symfonickému orchestru San Diego. O PQ: Čtrnáctý ročník největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie se odehraje od 6. do 16. června 2019 v prostorách pražského Výstaviště. Během 11 dnů nabídne Pražské Quadriennale expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Mezi hlavními hvězdami je například ilustráto rka Olivia Lomenech Gill, italský operní režisér a scénograf Stefano Poda, či audiovizuální umělec Romain Tardy. Programem celého PQ se prolínají tři tematické okruhy: Imaginace, Proměny a Reflexe.

PQ vzniklo v roce 1967 za účelem dostat to nejlepší z divadelního designu, scénografie a divadelní architektury do popředí kulturních událostí a seznámit tak profesionální i začínající umělce a širokou veřejnost se současnou scénografií. Výstavy, festivaly a vzdělávací programy pořádané jednou za čtyři roky podporují experimentální tvorbu, networking, inovaci a budoucí spolupráci mezi umělecky činorodými autory. PQ má za cíl oslavovat, posilovat a vyzdvihovat práci scénografů, umělců a architektů a zároveň inspirovat a vzdělávat diváky, kteří jsou tím nejdůležitějším prvkem jakéhokoli živého představení.

Realizuje: Institut umění – Divadelní ústav Za podpory: Magistrát hl. m. Prahy, spolufinancováno z programu Evropské unie Kreativní Evropa.

 

Vítězné projekty – video:

Theatre in the Wild (autor: Hour25 Production): youtu.be/qCWi3XD4tmQ
Multifunkční sál DOX+ (autor: Petr Hájek architekti): youtu.be/uMkGjBFiVbU
Levitating Theatre (autor: UNISM Studio): youtu.be/VcRDAOZiKrc
Soundforms (autor: Flanagan Lawrence): youtu.be/l2zrCvYpW-Y
Aktuální informace najdete na www.pq.cz.  
 
Eliška Míkovcová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

ENOLA na houpačce (dějin)

E jako Enola. E jako Eliška. Výrazné memento pro lidstvo jako takové. I pro jednotlivce. A to vše navíc umocňující milieum místa a jeho názvem – STUDIO HRDINŮ.

TANEČNÍ MAGAZÍN se málokdy vrací k již jednou recenzovanému představení. Tentokrát však musíme udělat výjimku. Autorské představení ENOLA Elišky Brtnické jsme navštívili s více než tříletým odstupem od premiéry a zejména v naprosto odlišném divadelním prostoru. A co nás k tomu vedlo? Speciálně to, že ENOLA byla vybrána do prestižní Top 50 Czech Performance Collection.

Jihlavská rodačka, absolventka doktorandského studia z HAMU i dramaturgických studií na prestižní francouzské cirkusové škole CNAC v Châlons-en-Champagne, Eliška Brtnická se sama charakterizuje jako cirkusová umělkyně. Její projekty, jako například EMILY, inspirována dílem Jindřicha Štýrského či spolupráce s Adamem Halašem na projektu LOST dosvědčují, že její akční rádius již překročil pomyslné cirkusové šapitó. Což plně potvrzuje i ENOLA. Rodinné dispozice a talent koneckonců dosvědčuje i bratr Elišky – Vojtěch Brtnický. Již renomovaný fotograf, který se také objevuje i v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Ten na představení ENOLA aktivně spolupracuje.

ENOLA je ponurá. Přivítá nás naprosto strohý prostor. Mimo reflektorů se zde neobjevuje jediný divadelní náznak. Pouze rekvizity. Houpačka, velký hrnec plný papírových svitků, hrníček a menší miska, která zprvu může evokovat i nočník s fekáliemi. Nad tím vším kladkové závěsné zařízení s „nekonečnou“ rolí bílého nepopsaného papíru.

ENOLA zdaleka není pouhou akrobatickou exhibicí. Naopak. V úvodní dvacetiminutovce představení zde Brtnická pracuje s prvky stínového divadla, pantomimy, černého divadla (nikoli luminiscenčního!) a výrazového tance. Motiv samotného stínového divadla se – v již obnaženější podobě – vrací i v závěrečné sekvenci představení.

Mimo hlavní aktérky tohoto one woman show se na podobě ENOLY výraznou měrou podepsal hudební skladatel Stanislav Abrahám. Jeho pulsující hudba záměrně polarizující s reálnými zvuky dodává představení nejen celkem tradiční dramatický náboj, ale konkrétně i tempo a švih. Osvětlení Karla Šimka dosvědčuje, že méně někdy znamená více. Zkrátka, exhibice a originalita v rámci light designu, nemusí sloužit k výslednému prospěchu celku.

Na konečné vyznění ENOLY však má vliv celý tvůrčí tým. Bez rozdílu národnosti i profese.

ENOLA má velkou sílu a dopad. Eliška Brtnická v ní dokázala nejen evokovat „japonskou“ atomovou vlnu. Divák si jistě vzpomene na boj princezny Diany proti nášlapným minám. Anebo na „humanitární bombardování“ Jugoslávie?

Jak již výše uvedené potvrzuje, celé představení je nejen náročné fyzicky a koordinačně (nejen pohybově 🙂 ). Také navíc svými odlišnými výrazovými polohami vytváří pro Elišku Brtnickou vpravdě složitou úlohu.

Papír se v jedné z vrcholných scén objevuje mimo cívku, roli. Důležité však je, že mimo roli ani na okamžik během celého večera nebyla hlavní a jediná aktérka!

Důležitou složkou ENOLY je i výtvarný dopad. Nikoli pouze na bázi scény a kostýmního vyznění. Brtnická sama originálně vlasy pomalovává „nedotčený“ papír.

Jedinou výtku bych uvedl k dispozičnímu uspořádání diváckých sedadel. Studio Hrdinů skýtá poměrně strmé hlediště, umožňující exkluzívní vjem. Bohužel, sedadla tentokrát byla nízko a nevyužila tuto možnost. Navíc, pokud před vámi seděl někdo vyšší, museli jste se různě naklánět a stejně vám unikly některé scény na zemi. Sedadla mohla být s většími rozestupy a výš. Obzvlášť, když se nejedná o divadlo detailu… Naopak, scény na houpačce by byly možná i efektnější s větším diváckým odstupem…

Ale to jen pouze spíše pro příště…

ENOLA skutečně stojí za vidění. A zejména za vnímání. Kdo si ji nechce nechat ujít, má nejbližší možnost, pro změnu v prostorách divadla DISK, opět v úterý, tentokrát 11. června, v rámci studia Pražského Quadrriennale 2019.

ENOLA

Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická
Supervize: Stéphanie N’Duhirahe
Hudba: Stanislav Abrahám
Pohybová spolupráce: Minh Hieu Nguyen, Ilona Jäntti, Jana Vrána
Kostým: Yumi Hayashi
Light design: Karel Šimek
Foto: Vojtěch Brtnický
Grafika: Prokop Vondruška
Trailer: Petra Bučková
Produkce: Dagmar Bednáriková
Projekt podpořili: KD Mlejn, Cirqueon, Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Zvláštní poděkování: Albin Warette, Denisa Vostrá, divadlo Yarmat, Jan Kohout
Premiéra: 9. 2. 2016 NoD, Praha

Video: Petra Bučková

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Talenty hrají zezadu!

I letošní soutěž Talent Awards si připravila své překvapení

Břišní tance, Free Style, New Age Dance, Balet, Foto Portrét, Zpěv a Hra na kontrabas a klavír, saxofon, kytaru a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín.

Finálový gala večer moderoval Martin Vencl, který byl překvapením minulého ročníku, protože zatančil osobitý břišní tanec. Tentokrát se ale o podiv a obdiv  postaralo chlapecké duo, které si říká K2. S bohorovným klidem nastoupili na jeviště a pravili: „Omlouváme se panu zvukaři, ale mohl by nám ještě předělat židle? My jsme se totiž před půl hodinou vsadili, že odehrajeme skladbu s kytarami za zády!“ V sále to zašumělo a ztichlo.  Hoši se nenuceně posadili zády k divákům, kytary si hodili za krk a perfektně zvládli svou skladbu. Během večera je diváci mohli ještě jednou zhlédnout s jejich vlastní skladbou „Pepa“.  Duo sklidilo pořádný potlesk.

Každý rok vysílají umělecké školy do soutěže ty nejlepší a paní Muna, organizátorka soutěže Talent Awards přiznala, že letos bylo opět těžké vybírat, talentů bylo hodně, ale nakonec snad přeci jen zvítězili ti nejlepší z nejlepších. Soutěže se zúčastnili 1 492 soutěžící.

První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v únoru a březnu 2019. Aby nemohli být soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Soutěž nalezla své vítěze jak  z České republiky, tak ze Slovenska, Polska, Chorvatska, Německa, Itálie a Ruska.

Cílem Talent Awards je  nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a  tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže. Po celou dobu soutěže, ale i po ukončení 12. ročníku, budou organizátoři propagovat nové talenty”, jež se umístili v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku, jako vítězové 12. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Tento ročník  stejně jako ročníky následující se pokusí  odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu.

Přihlášky a pravidla  13. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2020.

Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.

Generálním sponzorem soutěže TALENT AWARDS pro 12.ročník byla Profesionální škola orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA. Hlavním sponzorem společnost Enermo s.r.o., dalším sponzorem pak Centrum M+M a Dobré zboží z EU.

Mediálními partnery: Taneční magazín, server Praha Levně, Ekamarad.cz, By The Way a Veverušák.cz.

Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.

Zeptali jsme se ….

Muny, organizátorky Talent Awards, Prezidentky Profesionální školy orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA:

Jak probíhala letošní soutěžní kola?

„Jednotlivá  kola probíhala na přelomu února a března, byla to vlastně taková výběrová řízení mezi soutěžícími, letos skutečně  byla velká konkurence, všichni účastníci byli hodně silní a museli se vybrat jen ti nejlepší.  Zvláštností letošního ročníku je asi to, že silné zastoupení mají hudební čísla  a různá show. Prostřídalo se to, neotevřely se některé kategorie, tance možná bylo méně, záleží zkrátka  na tom,  co se lidem líbí v daném ročníku, jednoduše řečeno  ,jdeme s dobou´”.

Co si myslíte o skupině K2?  Měla jste nějaké tušení, že předvedou „hru zády“?

„Jejich vystoupení mi vyrazilo dech. Bylo to zvláštní, nečekané. Klasicky zahrát je umění, natož ještě zády.  Tady je už vidět profesionalita a to, že si jen zahrávají“.

 

Děkujeme….

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN