Hodili PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET přes palubu?

Má složitá situace kolem dotační politiky pro jeden z doma i v zahraničí nejuznávanějších tanečních souborů dneška možnost uspokojivého řešení? Co na to nejen Ministerstvo kultury?

Ten soubor mám asi nadosmrti spojen s tehdy (již nefunkčním) pražským Komorním divadlem, kde dlouho v minulé době zkoušel a piloval svá krásná představení. Pražský komorní balet se mi nadlouho zaryl do paměti jako „dítě Pavla Šmoka“. Ale není to pravda. U jeho zrodu stál ještě legendární choreograf Luboš Ogoun a baletní teoretik, profesor a publicista Vladimír Vašut. Z tohoto triumvirátu nejprve odešel na věčnost Luboš Ogoun. Ne tak dávno zesnul i legendární Pavel Šmok a ke konci loňského roku v mělnické nemocnici dodýchal i Vladimír Vašut. Vypadá to, že je dlouho nepřežije ani samotný soubor – Pražský komorní balet…

Pavel Šmok na archivním snímku mezi svými tanečnicemi

Ač se to zdá neuvěřitelné, tento špičkový soubor, který obdivovali špičkoví tanečníci, ale i milióny televizních diváků, když pohostinsky vystupoval v recitálech Karla Gotta, stojí na prahu zániku!

Pan Luboš Ogoun (vlevo) přebírá státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla

Pražský komorní balet (dále jen PKB) je pro českého, ale též zahraničního, diváka již více než čtyři desítky let známým a tradičním českým tanečním souborem. Předchůdce PKB „Studio BALET PRAHA“, založené v roce 1964 právě Lubošem Ogounem, Vladimírem Vašutem a zejména Pavlem Šmokem, mu dalo jisté základy. Zrovna v letošním roce si připomínáme 55. výročí vzniku „Studia Balet Praha”, a také právě v tomto roce eskaluje několikaletý problém systémového financování tohoto jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří.

Vladimír Vašut, další z trojice zakladatelů, tatínek Marka Vašuta, se špatných konců svého” souboru krátce nedožil také…

PKB dnes nemá k dispozici vlastní zázemí pro uměleckou činnost a za poslední roky dosahuje jeho veřejná finanční podpora necelých třicet procent ročního rozpočtu. Pro profesionální taneční divadlo s 23 členným cestovním souborem s denním pracovním režimem je stávající celková veřejná podpora ve výši necelých 3,5 mil. Kč ročně naprosto nedostatečná při aktuálním celkovém rozpočtu ve výši 14,9 mil. Kč. PKB má přitom srovnatelné výkonové ukazatele s baletně tanečními soubory kamenných divadel, co se týká návštěvnosti i počtu představení.

Na tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.), Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, pověřený vedením Pražského komorního baletu

PKB v rámci své zájezdové činnosti zajišťuje dostupnost tanečního umění ve všech českých regionech a významná je též prezentace tanečního umění v zahraničí. Jeho představitelé se na tiskové konferenci v Malostranské besedě, konkrétně v jejím Trick Baru, vyjádřili, jak je složité komplexně připravit scénu třeba v sokolovně menšího města anebo naopak v aréně pro tisíce diváků.

Vedoucí souboru Ladislava Jandová situaci zdůvodňuje: „V letošním roce obdržel Pražský komorní balet dotaci ve výši pouhých 2 milionů Kč od MK ČR v rámci Programu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. S ohledem na navýšení celkového rozpočtu uvedeného dotačního programu MK ze 160 milionů Kč na 220 milionů Kč v roce 2019 jsme očekávali nárůst dotace i pro PKB s přihlédnutím na četná jednání s MK ČR. Programová rada MK ČR však PKB, jako jedinému subjektu z celkových 41 hodnocených, navrhla dotaci snížit i přes hodnocené ukazatele. PKB je navíc, oproti ostatním hodnoceným subjektům znevýhodněn skutečností, že se jedná o hlavní veřejnou finanční podporu na kontinuální činnost. A nikoli pouze ,doplňkovou´ finanční podporu nad rámec základního příspěvku zřizovatele. Tak jako je tomu zpravidla u ostatních podpořených subjektů v uvedeném dotačním programu.”

Během tiskové konference vystoupila s vehementní podporou PKB také odborná taneční kritička a dlouholetá šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková. K ní se připojil i baletní mistr Igor Vejsada.

Zleva Petr Zuska ani Ladislava Jandová či Linda Svidró moc optimisticky do budoucnosti nehledí

Vedoucí souboru PKB Ladislava Jandová mimo jiné uvedla: „S vedením Ministerstva kultury (ministrem Antonínem Staňkem) proběhlo od podzimu 2018 několik neúspěšných jednání. Na podporu ,zachování činnosti PKB´ vznikla také petice, kterou podepsalo téměř pět tisíc osob. Současně jsme získali desítky podporujících dopisů od význačných osobností a představitelů české kultury, kteří se jednoznačně vyjádřili pro zachování kontinuální činnosti PKB, např. od Jiřího Kyliána, Ondřeje Kepky, Ilji Racka, Mária Radačovského, Lukáše Slavického, prof. Ivanky Kubicové, prof. Václava Janečka, doc. Igora Františáka, Vlastimila Harapese a mnoha dalších.“

Choreograf a režisér Mgr. Petr Zuska

Choreograf Petr Zuska se, s jistým stínem v hlasu, zmínil, že předcházející ministr kultury Ilja Šmíd slíbil (nejen) pro PKB „taneční dům“. Uvažovalo se o prostoru nevyužité stavby na pražském Klárově blízko Strakovy akademie, dnešního sídla předsednictva vlády. Dříve tam bývaly tělocvičny a bazén. S nástupem nového ministra však tento návrh tak nějak „zmizel v propadlišti“. Já jsem si vzpomněl, že v době takzvané „perestrojky“, konkrétně ve druhé polovině osmdesátých let minulého století, bylo vážně uvažováno o společném sídle Pražského komorního baletu a Černého divadla Jiřího Srnce. Měl jim být věnován celý vnitroblok na pomezí Smíchova a Malé Strany u Plaské ulice. Vzpomínám, jak nadšeně mi na nástěnce v Komorním divadle Pavel Šmok ukazoval již v první fázi rozpracovaný projekt!

Zdá se, že odchod Ilji Šmída nadlouho uzavřel i možnost tanečního domu na Klárově… Snad nikoli opět na třicet let?

Nejzajímavější pasáže diskusních příspěvku Petra Zusky a Antonína Schneidera  zachytila Eva Smolíková i ve videoreportáži:

Otázkou zůstává, jaký osud budou mít tanečníci i další kmenoví spolupracovníci PKB? Sáhne po nich konkurence? Ta ovšem tak zcela identicky vyhraněna není. Nevyjdou z kondice, když vypadnou z pravidelného tréninkového drilu? To vše nám zřejmě napoví blízká budoucnost…

Samotná konference neměla, jako většina dětské literatury, šťastný a úsměvný konec. Tím, že se konala blízko sídla Parlamentu České republiky však možná zasvítilo světélko naděje na konci tunelu?

Situace je vážná. TANEČNÍ MAGAZÍN i jeho mnozí čtenáři ještě pevně doufají, že nedopadne úplně zoufale.

Zeptali jsme se

Mgr. Igora Vejsady

baletního mistra s mezinárodními zkušenostmi i renomé,

který v PKB zastával pozici baletního mistra od roku 2016

Baletní mistr Mgr. Igor Vejsada (vlevo)

Na konferenci jste mluvil o PKB v minulém čase, to již jste nad jeho existencí zlomil hůl? Myslíte, že je situace neřešitelná?

Určitě ne. Myslím, že takové prestižní těleso, které má – nejen pro mne – téměř zásadní význam, musí přežít. Pokud si uvědomíme, co by tím současná česká taneční kultura ztratila, tak je to pro mne naprosto nemyslitelné! Z druhé strany nevím, jaké kroky udělá ministerstvo kultury? A ministr, který jde na nějaký muzikál, místo účasti na udílení významné a prestižní francouzské ceny českému tanečníkovi – Jiřímu Kyliánovi?“

Foto: Eva Smolíková a archiv

Video: Eva Smolíková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

PRAŽSKÉ QUADRIENNALE představí v krátkých filmech výjimečné divadelní prostory z celého světa

Divadelní událost roku již brzy na pražském Výstavišti!

Největší divadelní událost roku, Pražské Quadriennale 2019, která proběhne od 6. do 16. června v areálu pražského Výstaviště, představí v rámci programové části Výstava divadelního prostoru celkem 41 projektů reprezentujících široké spektrum možností divadelní architektury. V Centrální hale Průmyslového paláce bude přistaveno několik dodávek proměněných na projekční sály, v nichž mohou návštěvníci zhlédnout krátké filmy z celého světa představující jednotlivé projekty. Jejich rozpětí je velké: od moderních multifun kčních sálů přes vodní divadlo či národní operní domy až po venkovní instalace a stavby s výjimečnou akustikou či komunitním významem. V pondělí 10. června od 19 hodin pak budou představeny čtyři vítězné prostory, vybrané mezinárodní porotou: britský projekt Levitating Theatre propojující umění scénografa a šéfkuchaře, mobilní akustická lastura Soundforms, multifunkční sál DOX+ pražského Centra současného umění DOX a hongkongský festivalový projekt Theatre in the Wild. 

Filmy tlumočící dialog architektury a živého umění Výstava divadelního prostoru představí široké spektrum možností divadelní architektury od nalezených či přetvořených prostorů přes velké národní projekty až po dočasné venkovní struktury. Poslední zmiňované se často nacházejí ve vzdálených nebo obtížně přístupných oblastech, kde tvůrcem prostoru nemusí být architekt. „Expozice byla pojata jako symbolická flotila dodávek, které se sjely se svým audiovizuálním obsahem doslova z celého světa. Jednotlivé dodávky stylizované do malých projekčních sálů dávají divákovi možnost nahlédnout do živelného světa divadla, divadelní architektury a scénografie, který je, nebo by měl být, v neustálém pohybu,“ vysvětluje umělecká ředitelka PQ Markéta Fantová. Každý krátkometrážní snímek představí jeden projekt prostřednictvím dialogu tvůrce a umělce. Pro detailnější studium bude mít divák možnost vybraná videa prostudovat také v online verzi z klidu domova. Podobu expozice připravili designéři Matěj Činčera a Jan Kloss ze studia OKOLO.

Čtyři vítězné projekty získají ocenění během PQ 2019

V pondělí 10. června v 19 hodin bude v Křižíkově pavilonu E představena čtveřice vítězných divadelní prostorů, které zvolili odborní porotci Andrew Filmer, Dorita Hannah a Monica Raya. Theatre in the Wild (autor: Hour25 Production) je projekt udržitelného festivalu, který nenaruší ráz okolní krajiny a citlivě využívá každého genia loci. Poprvé byl umístěn v hongkongské vesnici Ping Che na opuštěném poli. Úpadek farmářství a hrozící vystěhování vesničanů kvůli developerským plánům se zrcadlily v rurálním prostředí festivalu v kontrastu s hongkongskými mrakodrapy v pozadí . Stěžejní otázkou projektu je dopad, který má místo konání na umělec kou akci a naopak. Multifunkční sál DOX+ (autor: Petr Hájek architekti) vznikl v rámci dosud poslední fáze rozšíření pražského Centra současného umění DOX. Jeho prostorová a akustická variabilita otvírá nové možnosti pro multižánrovou dramaturgii s důrazem na rozvoj nových forem představení. Obě budovy jsou propojeny dramaturgicky i provozně, čímž vzniká unikátní komplex, který nemá v České republice srovnání. V roce 2018 byl multifunkční sál DOX+ nominován na evropskou architektonickou cenu Miese van der Rohe. Levitating Theatre (autor: UNISM Studio) zkoumá umělecké vyjádření nejen vizuální, ale chuťovou formou. Architekt dokázal propojit umění scénografa a šéfkuchař e tak, že diváky rozesadil kolem jídelního stolu, používaného zároveň jako jeviště. Ti pak přihlížejí, jak se vše spojuje v jedinečné představení.

Soundforms (autor: Flanagan Lawrence) je mobilní akustická stavba tvaru lastury, jejímž cílem je přenést kvalitu koncertního sálu na jeviště pod širým nebem. Byla instalována například na LOH 2012 v Londýně; v současné době je trvale umístěna v Bayfront Performance Park a slouží Symfonickému orchestru San Diego. O PQ: Čtrnáctý ročník největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie se odehraje od 6. do 16. června 2019 v prostorách pražského Výstaviště. Během 11 dnů nabídne Pražské Quadriennale expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Mezi hlavními hvězdami je například ilustráto rka Olivia Lomenech Gill, italský operní režisér a scénograf Stefano Poda, či audiovizuální umělec Romain Tardy. Programem celého PQ se prolínají tři tematické okruhy: Imaginace, Proměny a Reflexe.

PQ vzniklo v roce 1967 za účelem dostat to nejlepší z divadelního designu, scénografie a divadelní architektury do popředí kulturních událostí a seznámit tak profesionální i začínající umělce a širokou veřejnost se současnou scénografií. Výstavy, festivaly a vzdělávací programy pořádané jednou za čtyři roky podporují experimentální tvorbu, networking, inovaci a budoucí spolupráci mezi umělecky činorodými autory. PQ má za cíl oslavovat, posilovat a vyzdvihovat práci scénografů, umělců a architektů a zároveň inspirovat a vzdělávat diváky, kteří jsou tím nejdůležitějším prvkem jakéhokoli živého představení.

Realizuje: Institut umění – Divadelní ústav Za podpory: Magistrát hl. m. Prahy, spolufinancováno z programu Evropské unie Kreativní Evropa.

 

Vítězné projekty – video:

Theatre in the Wild (autor: Hour25 Production): youtu.be/qCWi3XD4tmQ
Multifunkční sál DOX+ (autor: Petr Hájek architekti): youtu.be/uMkGjBFiVbU
Levitating Theatre (autor: UNISM Studio): youtu.be/VcRDAOZiKrc
Soundforms (autor: Flanagan Lawrence): youtu.be/l2zrCvYpW-Y
Aktuální informace najdete na www.pq.cz.  
 
Eliška Míkovcová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

ENOLA na houpačce (dějin)

E jako Enola. E jako Eliška. Výrazné memento pro lidstvo jako takové. I pro jednotlivce. A to vše navíc umocňující milieum místa a jeho názvem – STUDIO HRDINŮ.

TANEČNÍ MAGAZÍN se málokdy vrací k již jednou recenzovanému představení. Tentokrát však musíme udělat výjimku. Autorské představení ENOLA Elišky Brtnické jsme navštívili s více než tříletým odstupem od premiéry a zejména v naprosto odlišném divadelním prostoru. A co nás k tomu vedlo? Speciálně to, že ENOLA byla vybrána do prestižní Top 50 Czech Performance Collection.

Jihlavská rodačka, absolventka doktorandského studia z HAMU i dramaturgických studií na prestižní francouzské cirkusové škole CNAC v Châlons-en-Champagne, Eliška Brtnická se sama charakterizuje jako cirkusová umělkyně. Její projekty, jako například EMILY, inspirována dílem Jindřicha Štýrského či spolupráce s Adamem Halašem na projektu LOST dosvědčují, že její akční rádius již překročil pomyslné cirkusové šapitó. Což plně potvrzuje i ENOLA. Rodinné dispozice a talent koneckonců dosvědčuje i bratr Elišky – Vojtěch Brtnický. Již renomovaný fotograf, který se také objevuje i v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Ten na představení ENOLA aktivně spolupracuje.

ENOLA je ponurá. Přivítá nás naprosto strohý prostor. Mimo reflektorů se zde neobjevuje jediný divadelní náznak. Pouze rekvizity. Houpačka, velký hrnec plný papírových svitků, hrníček a menší miska, která zprvu může evokovat i nočník s fekáliemi. Nad tím vším kladkové závěsné zařízení s „nekonečnou“ rolí bílého nepopsaného papíru.

ENOLA zdaleka není pouhou akrobatickou exhibicí. Naopak. V úvodní dvacetiminutovce představení zde Brtnická pracuje s prvky stínového divadla, pantomimy, černého divadla (nikoli luminiscenčního!) a výrazového tance. Motiv samotného stínového divadla se – v již obnaženější podobě – vrací i v závěrečné sekvenci představení.

Mimo hlavní aktérky tohoto one woman show se na podobě ENOLY výraznou měrou podepsal hudební skladatel Stanislav Abrahám. Jeho pulsující hudba záměrně polarizující s reálnými zvuky dodává představení nejen celkem tradiční dramatický náboj, ale konkrétně i tempo a švih. Osvětlení Karla Šimka dosvědčuje, že méně někdy znamená více. Zkrátka, exhibice a originalita v rámci light designu, nemusí sloužit k výslednému prospěchu celku.

Na konečné vyznění ENOLY však má vliv celý tvůrčí tým. Bez rozdílu národnosti i profese.

ENOLA má velkou sílu a dopad. Eliška Brtnická v ní dokázala nejen evokovat „japonskou“ atomovou vlnu. Divák si jistě vzpomene na boj princezny Diany proti nášlapným minám. Anebo na „humanitární bombardování“ Jugoslávie?

Jak již výše uvedené potvrzuje, celé představení je nejen náročné fyzicky a koordinačně (nejen pohybově 🙂 ). Také navíc svými odlišnými výrazovými polohami vytváří pro Elišku Brtnickou vpravdě složitou úlohu.

Papír se v jedné z vrcholných scén objevuje mimo cívku, roli. Důležité však je, že mimo roli ani na okamžik během celého večera nebyla hlavní a jediná aktérka!

Důležitou složkou ENOLY je i výtvarný dopad. Nikoli pouze na bázi scény a kostýmního vyznění. Brtnická sama originálně vlasy pomalovává „nedotčený“ papír.

Jedinou výtku bych uvedl k dispozičnímu uspořádání diváckých sedadel. Studio Hrdinů skýtá poměrně strmé hlediště, umožňující exkluzívní vjem. Bohužel, sedadla tentokrát byla nízko a nevyužila tuto možnost. Navíc, pokud před vámi seděl někdo vyšší, museli jste se různě naklánět a stejně vám unikly některé scény na zemi. Sedadla mohla být s většími rozestupy a výš. Obzvlášť, když se nejedná o divadlo detailu… Naopak, scény na houpačce by byly možná i efektnější s větším diváckým odstupem…

Ale to jen pouze spíše pro příště…

ENOLA skutečně stojí za vidění. A zejména za vnímání. Kdo si ji nechce nechat ujít, má nejbližší možnost, pro změnu v prostorách divadla DISK, opět v úterý, tentokrát 11. června, v rámci studia Pražského Quadrriennale 2019.

ENOLA

Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická
Supervize: Stéphanie N’Duhirahe
Hudba: Stanislav Abrahám
Pohybová spolupráce: Minh Hieu Nguyen, Ilona Jäntti, Jana Vrána
Kostým: Yumi Hayashi
Light design: Karel Šimek
Foto: Vojtěch Brtnický
Grafika: Prokop Vondruška
Trailer: Petra Bučková
Produkce: Dagmar Bednáriková
Projekt podpořili: KD Mlejn, Cirqueon, Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Zvláštní poděkování: Albin Warette, Denisa Vostrá, divadlo Yarmat, Jan Kohout
Premiéra: 9. 2. 2016 NoD, Praha

Video: Petra Bučková

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Talenty hrají zezadu!

I letošní soutěž Talent Awards si připravila své překvapení

Břišní tance, Free Style, New Age Dance, Balet, Foto Portrét, Zpěv a Hra na kontrabas a klavír, saxofon, kytaru a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín.

Finálový gala večer moderoval Martin Vencl, který byl překvapením minulého ročníku, protože zatančil osobitý břišní tanec. Tentokrát se ale o podiv a obdiv  postaralo chlapecké duo, které si říká K2. S bohorovným klidem nastoupili na jeviště a pravili: „Omlouváme se panu zvukaři, ale mohl by nám ještě předělat židle? My jsme se totiž před půl hodinou vsadili, že odehrajeme skladbu s kytarami za zády!“ V sále to zašumělo a ztichlo.  Hoši se nenuceně posadili zády k divákům, kytary si hodili za krk a perfektně zvládli svou skladbu. Během večera je diváci mohli ještě jednou zhlédnout s jejich vlastní skladbou „Pepa“.  Duo sklidilo pořádný potlesk.

Každý rok vysílají umělecké školy do soutěže ty nejlepší a paní Muna, organizátorka soutěže Talent Awards přiznala, že letos bylo opět těžké vybírat, talentů bylo hodně, ale nakonec snad přeci jen zvítězili ti nejlepší z nejlepších. Soutěže se zúčastnili 1 492 soutěžící.

První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v únoru a březnu 2019. Aby nemohli být soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Soutěž nalezla své vítěze jak  z České republiky, tak ze Slovenska, Polska, Chorvatska, Německa, Itálie a Ruska.

Cílem Talent Awards je  nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a  tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže. Po celou dobu soutěže, ale i po ukončení 12. ročníku, budou organizátoři propagovat nové talenty”, jež se umístili v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku, jako vítězové 12. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Tento ročník  stejně jako ročníky následující se pokusí  odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu.

Přihlášky a pravidla  13. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2020.

Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.

Generálním sponzorem soutěže TALENT AWARDS pro 12.ročník byla Profesionální škola orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA. Hlavním sponzorem společnost Enermo s.r.o., dalším sponzorem pak Centrum M+M a Dobré zboží z EU.

Mediálními partnery: Taneční magazín, server Praha Levně, Ekamarad.cz, By The Way a Veverušák.cz.

Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.

Zeptali jsme se ….

Muny, organizátorky Talent Awards, Prezidentky Profesionální školy orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA:

Jak probíhala letošní soutěžní kola?

„Jednotlivá  kola probíhala na přelomu února a března, byla to vlastně taková výběrová řízení mezi soutěžícími, letos skutečně  byla velká konkurence, všichni účastníci byli hodně silní a museli se vybrat jen ti nejlepší.  Zvláštností letošního ročníku je asi to, že silné zastoupení mají hudební čísla  a různá show. Prostřídalo se to, neotevřely se některé kategorie, tance možná bylo méně, záleží zkrátka  na tom,  co se lidem líbí v daném ročníku, jednoduše řečeno  ,jdeme s dobou´”.

Co si myslíte o skupině K2?  Měla jste nějaké tušení, že předvedou „hru zády“?

„Jejich vystoupení mi vyrazilo dech. Bylo to zvláštní, nečekané. Klasicky zahrát je umění, natož ještě zády.  Tady je už vidět profesionalita a to, že si jen zahrávají“.

 

Děkujeme….

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Obnovená premiéra Nesnesitelné tekutosti bytí na Jatkách78

Návrat pohybového představení Víta Neznala v obrovském akváriu s 12 000 litry vody. Recenze v TANEČNÍM MAGAZÍNU vyšla již 8. září 2018.

Pohybové představení Víta Neznala v obrovském akváriu s 12 000 litry vody se vrací od května na Jatka78.

19. května 2019 se na Jatkách78 chystá obnovená premiéra inscenace Nesnesitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala. Inscenace se odehrává v obrovském akváriu, které se postupně plní 12 000 litry vody. Ocel, sklo a vodní masa v kontrastu s křehkou herečkou i působivá hra světel a hudby, to vše vytváří neopakovatelný divácký zážitek.

Představení připravili v koprodukci s festivalem Letní Letná a prostorem Jatka78 režisér Vít Neznal a přední česká choreografka Dora Sulženko Hoštová. V sólové roli se opět představí mladá herečka a tanečnice Kateřina Dvořáková, která byla v Cenách divadelní kritiky 2017 nominována na Talent roku.

Scéně dominuje obrovské akvárium o rozměrech 2,7 x 2,7 x 2,7 metru, jehož konstrukce je výsledkem spolupráce se statiky, skláři a vodohospodáři z fakulty stavební ČVUT. Několikaleté přípravy inscenace zahrnovaly také náročné zkoušení v bazénech s profesionálními akvabelami.

„Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi může zítra pršet,” říká o projektu Vít Neznal. „Chtěl jsem v Česku vytvořit představení po vzoru toho, co jsem viděl ve světě – s dominantní scénografií, která vše předurčuje,” pokračuje. “Není to ale tradiční představení. Jeho výpověď jde totiž i díky fyzické blízkosti obrovského množství vody trochu jinou cestou,” uzavírá Neznal.

Představení Nesnesitelná tekutost bytí se bude v prostoru Skleněnky vedle Jatek78 hrát od 19. května do 7. června pouze desetkrát, kapacita hlediště je omezena.
Vstupenky za 250 a 350 Kč jsou již nyní k dostání na GoOut.cz.

Zuzana HOŠKOVÁ

pro Taneční magazín

QUEEN v hale pražské Slavie

Czech Dance Tour odstartovala a bylo čemu tleskat

Czech Dance Tour odstartovala 16. března v Plzni a 17. března v Praze, ve sportovní hale Slavia. Bylo na co se dívat. Taneční den ubíhal jak na běžícím pásu,  soutěžící si odnášeli krásné medaile a na tvářích zúčastněných byla vidět spokojenost.

Divácky nejatraktivnější bylo zřejmě číslo taneční skupiny Freedom z Prahy a jejich choreografie  Queen Forever, která samozřejmě zavzpomínala na legendární Queeny. Ale ani další choreografie nezůstávaly pozadu.

Přinášíme krátkou ochutnávku nedělního klání, zejména předávání medailí tentokrát v kategorii ‚hlavní‘, tedy od  15-ti let.

Zeptali jsme se….

duše soutěže, její pořadatelky Hanky Čermákové

Jak zatím hodnotíte Czech Dance Tour, jste spokojení?

„To je slabé označení, jsme nadšení! Odstartovali jsme sezonu, máme za sebou už dvě regionální kola v Praze a Plzni. V Plzni vystoupilo 950 tanečníků a  71 choreografií, Praha byla ještě nabitější, tady bylo 1244 tanečníků a 88 choreografií. Tanečníci se sjeli z různých koutů Prahy.“

Jakou novinku letos přinášíte pro své soutěžící?

„Především musím říct, že jsme si dali práci s designem medailí, které jsou přesně vytvořené pro naši soutěž. Nepodcenili jsme přípravu medailí, jsou vyfrézované, dobře udělané, barva je opravdu zlatá, stříbrná, bronzová. Kvalitu lidé ocení. A důkazem spokojenosti je i  to, že tanečníci si je fotí a líbí se jim, zjistila  jsem to, když je právě ‚projížděla  facebook‘.

A dále je tu i ten fakt, že začínající projekt je něco jiného. Letos jsme se zase posunuli dále a soutěž je celkově kvalitnější.“

Jak hodnotíte výkony tanečníků? Je úroveň vysoká?

„Zajímavé je pozorovat vývoj skupin od regionálních a zemských kol až po republikové“. Kondice, psychika… na začátku jsou tanečníci trošku rozpačitější a na konci jsou si mnohem jistější sami sebou. Pohyb je propracovanější, pracují na sobě. I v tomto velmi krátkém čase, tedy v období dvou nebo tří měsíců, je vidět rozdíl. Ať už tanečník nebo celá skupina se dokáží posunout k mnohem lepšímu výkonu. Taková jedna soutěž vydá za deset až dvacet tréninků, říkají tanečníci!“

Děkujeme, ať se daří!

Foto, video, text: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

DAVID GRÁNSKÝ se zamiloval do VLADIMÍRA POLÍVKY!

Souboj divadel Praha vyhrál jednoznačně český humor

V pátek 15. března 2019 proběhl závěrečný galavečer Roztančeného jeviště – Souboj divadel Praha, tedy autorského projektu Terezy Řípové a Martina Šimka. Diváci zhlédli opravdu skvělou show, vtipné taneční scénky, radost a dobrá nálada tryskala z každičkého pohybu, kostýmy byly vtipné i slušivé a nálada ve Švandově divadle fantastická.

Večer zahájili svým vystoupením Miroslav Hrabě a  Zuzana  Šťastná, která říká: „Jsem šťastná, že zahajuji večer, je to jedinečná příležitost být  první!“

Adéla Gondíková po svém výkonu řekla: „Tančilo se mi perfektně. Co Vy na to?“

Večerem provázeli Tereza Kostková, která k tanečním soutěžím neodmyslitelně patří, s moderátorem Petrem Hříbalem.

V porotě zasedli např. vítěz loňského ročníku, David Gránský, který symbolicky předal cenu letošnímu vítězi, Veronika Arichteva, soutěžící na podzim 2018 ve StarDance (taneční partner Michal Necpál), zpěvák Pavel Callta, hokejista Ondřej Pavelec a další osobnosti.              

Na konci večera byl vydražen Kalendář nazvaný ‚Síla ženské křehkosti‘, ve kterém   tanečnice a herečky zapózovaly a výtěžek z prodeje půjde na pomoc obětem domácího násilí. Cena kalendáře se nakonec vyšplhala  až na nečekaných  24 000,- Kč.

Diváci rovněž hlasovali (skutečný košík s hlasovacími  lístky, žádná elektronika) a rozhodovali tak o vítězi večera. Protože největším bavičem byl Vladimír Polívka a jeho komediální talent ocenil i David Gránský, měl své vítězství v soutěži jasné, český divák opravdu  miluje humor.

Však David Gránský pronesl:  „Zamiloval jsem se do Vladimíra Polívky! Je skvělý komediant a navíc skvěle odtančil!“

Ale i u jiných párů, například Ivany Chýlkové s Františkem Kopeckým, jsem zaznamenala hurónský smích, který otřásal sálem.

Nezbývá než dodat, že letos všichni sršeli optimismem, energií,  dobrou náladou, sál tu a tam doslova burácel smíchy. Domnívám se, že Tereza s Martinem připravili divákům krásný umělecký zážitek.

Gratulujeme!

Páry nakonec nastoupily v tomto  složení:

Adéla Gondíková + Martin Šimek

Berenika Kohoutová + Jakub Necpál – třetí místo Souboje divadel Praha

Ivana Chýlková + František Kopecký

Sara Sandeva + Adam Havel – druhé místo Souboje divadel Praha

Karel Heřmánek ml. + Tereza Řípová

Petr Pecha  + Petra Stehnová

Miroslav Hrabě + Zuzana Šťastná

Vladimír Polívka + Dita Tuháčková – vítěz  letošního Souboje divadel Praha  

Tedy ještě jednou:

Letošní vítězové:

Vladimír Polívka + Dita Tuháčková

Sara Sandeva + Adam Havel

Berenika Kohoutová + Jakub Necpál

Gratulujeme!

Zeptali jsme se ….

 Martin Šimek a Tereza Řípová, organizátoři Roztančeného jeviště – Souboj divadel Praha 2019

Jaké změny provázely letošní ročník Souboje divadel Praha?

Tereza: „Tak  nejdříve mého tanečního partnera Honzu Hájka  vystřídal Karel Heřmánek ml., ale  nakonec jsem za tu změnu byla ráda, protože jsme si užili ‚strašně moc srandy‘, tréninky byly skvělé, myslím si, že je to navíc  skvělý tanečník.  Proběhla i  změna v moderátorovi večera, místo Libora Boučka  nastoupil  Petr Hříbal a jsme mu vděčni.“

Martin: „Což o to,  Honza Hájek  dostal  nabídku na natáčení, to se stane, co je ale vtipnější – s Petrou Stehnovou měl původně tančit  Pepa Polášek  za Divadlo na Fidlovačce, ale on si asi tak den po tiskovce   zlomil ruku a léčení bylo zdlouhavé …   Takže proběhla výměna a nastoupil Petr Pecha.  To  je  velká muzikálová star,  takže i tady jsme byli potěšeni. Hovoříme-li ale o novinkách,  vzhledem k tomu, že minulý rok jsme celé divadlo  vyprodali, nabídli jsme divákům, kteří  se nedostali na  letošní galavečer, tzv. generálku, tedy taneční   předvečer. A divadlo bylo plné také. Potěšilo nás, že jsme naplnili prostory Švandova divadla po dva večery po sobě!  Během  galavečera  se jen navíc  vyhlásili vítězové soutěže.“

Jak probíhaly letošní tréninky ?

Tereza: „Tentokrát se sešla opravdu talentovaná skupina účastníků.  Úroveň soutěže se  tím zase posune výš. Pro diváka bude určitě letošní  taneční výkon zajímavější.  I  minulé ročníky byly silné, ale měli jsme celkově  více tréninků  než letos.“

Čím to je? Náhoda?  Nebo se všeobecně více tančí?

Martin: „Spíše náhoda,  prostě se to  tak sešlo.“

Tereza: „Jsou šikovní,no“.

V čem  byli herci nejvíce nespokojeni sami se sebou?

Martin: „Na  každém tréninku slyšíte  to samé: ‚Ale prosím Vás já se doprava nemůžu točit,  nemám rozsahy, nechci  dělat to a to‘, taková  omezení si herci dávají, nakonec je ale vůbec nemají.  Jde spíše o to, co každému  člověku vyhovuje a nevyhovuje a dále je to  už na tanečníkovi , jak se s hercem dohodne, aby show vypadala co nejlépe a ukázala určité kvality. Také se setkáváme s velikou sebekritikou.  Nejhorší je u dam. Všechny si přijdou velmi tlusté, staré, i když je jim dvacet let, žádná nechce  latinskoamerické šaty,  protože odhaluje moc.  „Ale jim tak  velice sluší!“, dodává Tereza.  Myslím, že i podle fotek  diváci zjistí,  že žádná  dáma se nemusí  stydět za svoji krásnou  postavu, zakončuje Martin.“

Vy vlastně coby pořadatelé ale  také soutěžíte a  jdete tedy proti sobě. Chcete vyhrát?

Tereza:  „My jsme především pořadatelé projektu, takže tu samotnou soutěž  tak neprožíváme, ale samozřejmě, že také chceme  vyhrát, nechceme vyloženě prohrát. Cílem projektu je soutěž,  kromě toho,  že je to divadelní akce, která ukazuje tanec v příběhové, tedy vyprávěcí podobě.  A to je na tom to pěkné. Tanečníci jsou na to zvyklí, ale herci až postupně  získají ‚soutěžního ducha‘  a  všichni chtějí ukázat nejlepší  show,  zkrátka vydat to nejlepší ze sebe“.

A co vy dva? Škádlíte se mezi sebou, kdo vyhraje?

Tereza: „Samozřejmě, srandu si  děláme. Ale skutečná rivalita to není, o  tom není ani řeč. Od počátku projektu si vzájemně přejeme a doplňujeme se. Každý z nás přináší  něco a kriticky sledujeme všechna čísla. Tady není rivalita a touha po vítězství vůbec na místě.“

A jak byste letošní show celkově zhodnotili?

Martin: „Všechna show jsou tento rok osobitá,  každé má jistý příběh, vyjadřuje něco, co je buď vtipné nebo smutné“.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdaru v dalším roce!

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Opojení a zlost

Ligna nemusí být jen pasáž v Praze u kina Světozor! Multimediální představení stejnojmenného souboru odkryje potlačenou touhu po fašismu. A co jiného chystá festival Bazaar? Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy.

Proč ztrácí demokracie na popularitě? Proč jsou autoritářské režimy tak lákavým řešením v období krize? Tyto a další otázky zkoumá performativní projekt Opojení a zlost: Studie autoritářského charakteru, který v neděli 17. a v pondělí 18. března uzavře Bazaar Festival – divadelní přehlídku progresivních a kontroverzních scénických prací. Projekt připravila oceněná německá divadelní skupina LIGNA spolu s bulharskými umělci Stephanem A. Shtereffem a Emilianem Gatsovem. Multimediální dílo je působivou zvukovou procházkou dějinami autoritářských režimů.

Po představení následuje moderovaná debata. Více informací na www.bazaarfestival.cz.

Opojení a zlost

Dokumentární divadlo, zvuková procházka i experimentální performance s názvem Opojení a zlost se zabývá historickými souvislostmi. Analyzuje současný společenský vývoj a zkoumá, odkud pramení náklonnost k fašismu.

Opojení a zlost

Závěrečné představení letošního Bazaaru uvede v pražském divadle Archa mediální a performační skupina LIGNA, držitelka prestižního ocenění pro nezávislá divadla – Ceny George Taboriho. Dlouhodobě se zaměřuje na analýzu behaviorálních mechanismů a dynamiky chování skupin a masových hnutí. Ve svých projektech odkrývá, co těmito skupinami hýbe, kdo je kontroluje, a co naopak tato hnutí sama ovlivňují, mění nebo ničí. Chce přijít na to, jaké zážitky a zkušenosti svým členům nabízejí.

LIGNA v Praze poprvé hostovala v roce 2014, kdy v performanci The Secret Radio, pozvala diváky do nákupního centra, aby se proměnili v agenty rozkrývající podstatu tajných bezpečnostních agentur. Interaktivní projekt, který nyní LIGNA představí na festivalu Bazaar, bude nevšedním zážitkem a zároveň působivou lekcí z dějin fašismu a autoritářských režimů.

Na představení naváže debata ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava, kterou moderují Kateřina Rathouská a Veronika Štefanová.

Trailer: vimeo.com/249990884

FB událost – Ligna: Opojení a zlost: fb.com/events/233533510929053/

Vstupenky: goout.net/cs/listky/festival-bazaar-2019-ligna/cuae/

BAZAAR 2019 | 14. – 18. 3. 2019

Bazaar Festival 2019 zahájí sólová performance Hrdinové libanonské tanečnice Khouloud Yassine a inscenace Grace mezinárodně uznávaného maďarského souboru Hodworks.

Představí se také dva projekty, které byly v minulých letech na festivalu uvedeny jako work-in-progress: PLI Viktora Černického a Wonderful World mezinárodního uskupení Collective B.

Jádrem festivalu bude opět Sobotní Bazaar – přehlídka právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Sobotní večer pak ovládne excentrický performer a hudebník Ivo Dimchev s performance I-Cure.

Festival uzavře představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA, který v tomto interaktivním projektu divákům uštědří působivou lekci z dějin fašismu a autoritářských režimů. Po velkých ohlasech z minulého ročníku festival zopakuje čtyřdenní workshop Bushe Hartshorna nazvaný Poskytování a přijímání zpětné vazby, který je otevřen široké veřejnosti.

Khouloud Yassine

Program festivalu Bazaar 2019:

ČTVRTEK 14. 3.

18:00 Khouloud Yassine (Libanon): HRDINOVÉ, Alfred ve dvoře (200 Kč/150 Kč)

Hodworsks – Grace

20:00 Adrienn Hód a Hodworks (HU): GRACE, PONEC – divadlo pro tanec (250 Kč / 150 Kč)

PÁTEK 15. 3.

19:00 Viktor Černický: PLI (CZ/SK) PONEC – divadlo pro tanec (200 Kč / 100 Kč)

21:00  work-in-progress Collective B (CZ/AT/FR/SLO/PL): WONDERFUL WORLD, Studio ALTA (100 Kč)

SOBOTA 16. 3.

16:30 Sobotní Bazaar, Studio ALTA (200 Kč / 100 Kč)

ukázky z budoucích děl:

Tomáš Janypka (SK/CZ): SONGLINES

Tabula Rasa (CZ): PROROCTVÍ

Steam Room (BG/MK): DRAG ON

Tinka Avramová (US/BG)

20:30 Ivo Dimchev:  I-CURE, Studio ALTA (250 Kč / 150 Kč)

21:30 Party – DJ Mary C (Radio Wave), Studio ALTA – kavárna (vstup zdarma)

NEDĚLE 17. 3.

20:00 LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

Plus moderována debata Kateřina Rathouská (Český rozhlas Vltava)

PONDĚLÍ 18.3.

10:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč) (zadáno pro školy)
Cena je 90 Kč na žáka, pedagogický doprovod je zdarma, rezervace na jitka.kostelnikova@archatheatre.cz.

20:00  LIGNA: OPOJENÍ A ZLOST, Divadlo Archa (290 Kč / 190Kč)

Plus moderována debata Veronika Štefanová (Český rozhlas Vltava)

WORKSHOPY

Workshop choreografky Adrienn Hód, 12. a 13. 3. Studio Alta od 10 do 15 hodin (1 200 Kč / 900 Kč)

Adrienn Hód

Poskytování a přijímání zpětné vazby – Bush Hartshorn (UK), 14. – 17. 3., Nová síť (2 000 Kč / 1 000 Kč)

Festivalový pas: plná cena 1 000 Kč / studenti, senioři 700 Kč

Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel.

Předprodej: bit.ly/Bazaar2019

WEB: www.bazaarfestival.cz

FB: www.fb.com/bazaar.festival

Za podpory: Magistrátu hlavního  města Prahy,  Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Městské části Praha 7, Česko-německého fondu budoucnosti, Goethe Institutu v Praze, Maďarského institutu v Praze, Nationales Performance Netz, Nové sítě, Institutu umění – Divadelního ústavu

Prostory: Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio Alta, Ponec – divadlo pro tanec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN