Novinky z tanečního světa – 148. stránka

Po stopách moderního baletu

Beseda s taneční teoretičkou Janou Hoškovou

V branickém Domě tanečního umění proběhne v pondělí 21. listopadu od 15:30 hodin další beseda z cyklu Toulky taneční historií, kterou pořádá Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka. Hostem setkání s názvem „Po stopách moderního baletu“ bude Jana Hošková (*1929), někdejší tanečnice, choreografka a taneční pedagožka, později šéfredaktorka časopisu Taneční listy a kritička, publikující v tuzemsku i v zahraničních periodicích. V její osobě se protíná zkušenost profesionála, rozhled teoretika a historika i nepřeberné množství zážitků a osobní vzpomínky na plejádu velkých tanečníků a choreografů nejen československé taneční scény.

Činnost Nadačního fondu a institutu Pavla Šmoka se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu Pavla Šmoka, výrazné osobnosti české choreografie, který měl zásadní vliv na vývoj tanečního umění ve druhé polovině dvacátého století, a to mimo jiné formou veřejných projekcí a přednášek. Naši besedu věnujeme odkrývání kořenů historie poválečného baletního umění u nás: co formovalo generaci, kterou reprezentují takoví umělci jako Pavel Šmok, Luboš Ogoun, Jiří Blažek, Jiří Němeček, Miroslav Kůra a další, kteří se zapsali do dějin tance jako legendy? A protože jsme v místě působení Institutu Pavla Šmoka, budeme se věnovat i jeho jedinečnému vkladu. Ať už jde o jeho práci na pomezí různých žánrů a stylů nebo o to, proč je jeho práce tak velice česká.

„Jana Hošková je naším vzácným hostem, je jednou z nejdéle žijících pamětnic, která zažila jak začátky Pavla Šmoka, tak vznik studia Balet Praha,“ říká Ladislava Dunovská, ředitelka Nadačního fondu a Institutu Pavla Šmoka. „V rámci pondělní besedy se bude věnovat historii poválečného umění u nás – rozebere, co formovalo generaci choreografů, jako byli nejen Pavel Šmok a Luboš Ogoun, ale například Jiří Němeček nebo Miroslav Kůra.“

„Paní Hošková je především velmi erudovaná teoretička tance a taneční historie – má totiž vývoj československého baletu po druhé světové válce zažitý na vlastní kůži, vždyť konec války ji zastihl ještě jako studentku gymnázia. Znala se osobně s našimi předními tanečníky a choreografy, samozřejmě i s Pavlem Šmokem a Lubošem Ogounem,“ doplňuje Lucie Kocourková, taneční historička a publicistka, koordinátorka aktivit Institutu Pavla Šmoka. „Myslím, že se stěží najde někdo jiný, kdo nám může autenticky přiblížit atmosféru, ze které se poválečné taneční umění rodilo. A my své kořeny nutně potřebujeme znát, máme-li z nich růst. Teorie tu není sama pro sebe, ale aby podpořila praxi.“

Beseda „Po stopách moderního baletu“

Kdy: pondělí 21. listopadu 2022 v 15:30

Kde: Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, Dům tanečního umění, Údolní 212/1, Praha 4 – Braník

Host: Jana Hošková

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Petr Novotný, Lubomír Brabec i Daniela Kolářová

Nadace Život umělce předá ocenění Senior Prix

listopadu proběhne od 14.00 v Divadle Na Fidlovačce předávání cen Nadace Život umělce Senior Prix

Poděkování za celoživotní uměleckou činnost. To je ocenění Senior Prix, které každoročně předává Nadace Život umělce hercům, tanečníkům, operním, populárním i sborovým zpěvákům a orchestrálním i sólovým umělcům. Jinak tomu nebude ani letos.

Slavnostní předávání cen Senior Prix proběhne v neděli 20. listopadu v Divadle Na Fidlovačce. „Po covidových letech, které nám nedovolily předat ocenění během jednoho dne všem nominovaným umělcům, se vracíme k původnímu konceptu, kdy se všichni ocenění sejdou v jeden den na jednom místě a společně budou moci zavzpomínat na svou hvězdnou kariéru,“ říká Oldřich Smola, předseda správní rady Nadace Život umělce.

„Letos jsme pro oceněné připravili skutečně důstojné předávání, během kterého vystoupí i swingová kapela Blue Star vedena Václavem Markem. Je skvělé, že se na jednom místě sejdou umělci napříč celým uměleckým spektrem. Od herců a tanečníků přes zpěváky až po hudebníky,“ dodává výkonná ředitelka nadace Svatava Barančicová.

Mezi oceněnými jsou bavič Petr Novotný, kytarový virtuóz Lubomír Brabec nebo herečka Daniela Kolářová. Další jména budou zveřejněna až během slavnostního předávání. V minulých letech si ocenění převzali třeba Libuše Švormová, Stella Zázvorková, Josef Abrhám, Lubomír Lipský, Hana Zagorová nebo Waldemar Matuška.

Mezi základní pilíře činnosti Nadace Život umělce patří spolu s aktivní podporovou mladých umělců, zajímavých kulturních projektů a péče o pietní místa také starost o výkonné umělce v seniorním věku. Senior Prix je již od roku 1993 klíčovou událostí, prostřednictvím které nadace oceněným děkuje za jejich celoživotní uměleckou práci.

Barbora Fialová

pro Taneční magazín

Flamenko-balkánská noc

Mezinárodní den flamenka letos oslaví Praha a České Budějovice flamenko-balkánskou nocí

Flamenko je považováno za světový unikát, i proto jej UNESCO přidalo na seznam nehmotného kulturního dědictví. V jeho nejrůznějších formách jej u nás tradičně představuje festival Den flamenka / Día del flamenco, který Mezinárodní den flamenka tentokrát oslaví multižánrovou flamenko-balkánskou nocí 26. listopadu v Praze v Divadle U Hasičů a o den později 27. listopadu v Malém sále KD Metropol v Českých Budějovicích. Na jedno pódium přivede novou sestavu renomovaného slovensko-českého projektu Morenito de Triana Trio spolu se vzácnými hosty, první flamenkovou zpěvačkou v Chorvatsku Ninou Ćorić a mezinárodně respektovaným slovinským tanečníkem Mitjou Obedem. V Praze navíc program uvede flamenková fiesta, tedy tradiční exhibice tanečních akademií z celé České republiky i Slovenska.

Festival letos pořadatelé dedikují svým kolegům, kteří stejně jako řada dalších vzdorují řadě komplikací a problémů poslední doby: „Letošní ročník je věnován všem umělcům, organizátorům, promotérům, technickým profesím, kteří to v uplynulých 2 letech pandemie následovaných válkou na Ukrajině nevzdali a nevzdávají. Neúnavně chystají nové projekty a nepřestávají svět obohacovat svým uměním a tvůrčí energii,“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová. Také festival Den flamenka se letos musí uskutečnit v komornější podobě.

Flamenko je velmi bohatý žánr, který vznikl fúzí španělského folklóru, arabské, židovské a romské hudby. Koncert představí všechny tyto pro flamenko esenciální styly a propojí je melodickou jazzovou linkou. Prokáže, že cesta flamenka nikdy nekončí, dál se vyvíjí a fúzuje.

Morenito de Triana Trio tvoří nadžánrový pianista Václav Graif a flamenkový kytarista Stanislav Kohutek, který dosáhl instrumentální virtuozity ve španělské Seville, kde část svého života působil. Rytmus triu bude udávat zkušený perkusista Mateo Garriga (Matěj Konečný). V Praze se k hudebníkům připojí klavírista Václav Graif a v Českých Budějovicích Mateo Gallito (Matúš Kohútek). V projektu hudebníci potvrdí své bohaté zkušenosti a kvality získané během spolupráce s významnými španělskými, kubánskými a latinskoamerickými umělci.

Mitja Obed je flamencový tanečník ze Slovinska, který spolupracuje s mnoha světovými umělci. Svoji taneční kariéru zahájil v Madridu na slavné akademii Amor de Dios. Vystupuje a vyučuje například ve Slovinsku, Chorvatsku, Španělsku, Rakousku, Itálii a Bosně. Jeho tvorba je mezioborová, vychází
z čistého flamenca a dále fúzuje s moderním tancem a současným uměním. Nina Ćorić je první a zatím jedinou uznávanou zpěvačkou flamenka v Chorvatsku. Působí na hudební scéně od roku 2010, kdy ve velmi krátké době díky specifické barvě svého hlasu a emotivnímu vystupování dosáhla prvních úspěchů při koncertech v kultovním jazzovém klubu Boška Petroviće.
O dva roky později založila Mezinárodní flamenkový festival v Zagrebu a dodnes je jeho ředitelkou. Pro Velvyslanectví Španělského království v Záhřebu působí jako ambasadorka flamenka v Chorvatsku.

Dne 16. listopadu 2010 přidala organizace UNESCO flamenko na svůj seznam nehmotného kulturního dědictví a tento den byl prohlášen za Mezinárodní den flamenka. Česká republika se k tomuto svátku letos připojí již posedmé.

sobota 26.11. 2022 Divadlo U Hasičů, Praha

18:00 Fiesta flamenca – exhibice akademií

20:00 Flamenko-balkánská noc: Nina Ćorić & Mitja Obed & Morenito de Triana Trio

neděle 27.11. 2022 Malý sál KD Metropol, České Budějovice

20:00 Flamenko-balkánská noc: Nina Ćorić & Mitja Obed & Morenito de Triana Trio

Předprodej vstupenek a podrobné informace o festivalu jsou k dispozici na www.denflamenka.cz

Silvie Marková

pro Taneční magazín

Krajina těla

Čím je pro nás naše tělo? Vážíme si ho dostatečně?

10. listopadu uvedl soubor Laterny magiky na Nové scéně pražského Národního divadla premiéru inscenace pod názvem Krajina těla. Režisér, choreograf, mim a celosvětově uznávaný umělecký šéf souboru Radim Vizváry byl také autorem námětu.

Radim Vizváry se snaží vnímat tělo coby umělecké dílo, zrovna takové, jako je sama příroda, vytvořené samotným Universem. A tam, jak známo, není nic neměnné. Proměňuje se krajina, proměňuje se člověk. Stárne, odchází ze scény a přichází nová generace.

Z tohoto důvodu pracoval Radim Vizváry se třemi generacemi umělců, těch nejmladších, dětsky roztomilých, kterým drobné chybky rádi odpustíme (i věčné hraní si s mobilem), přes dokonalá těla akrobatů, hadí ženy, tanečníků breakdance, nad jejichž výkony oněměle žasneme, až po nejstarší generaci, která už ustupuje do pozadí, ale zkušenosti jsou hluboce vryty do jejich fyzických těl a gest, přesto jaksi více už vnímáme jejich duši. Samotný Vizváry říká, že hledal umělce, jejichž těla jsou tvárná, téměř až na hranici lidských možností. Vrcholná ekvilibristika zaručuje, že je možné až zapomenout na lidské tvary a tím objevovat krajinné obrysy, dodává Vizváry. Pravdou je, že se mu toto povedlo předvést na jevišti, inscenace byla jakousi přehlídkou toho nejvyššího umění, jakého je člověk v současné době na této planetě schopen. Hluboká poklona, pane Vizváry!

Divák měl možnost porovnat zdánlivě neslučitelné – balet, breakdance, vzdušnou i pozemní akrobacii, kontorsionistiku (cirkusovou disciplínu, jejíž představitelkou byla hadí žena), ekvilibristiku i pantomimu. A to vše v souladu a harmonii s přírodou.

Na samotné scéně mnoho kulis nebylo, ale na jedenácti LED obrazovkách běžely obrazy, které připomínaly podobnosti mezi lidským tělem a přírodou. Např. vlasy nám asociují trávu nebo les, kůže je stejně rýhovitá či zjizvená jako kůra stromů (také dobře ukazuje stáří), oblé křivky našich těl připomínají horská úbočí a oční duhovka dokonce vulkán.

Bílé kostýmy a dlouhé bílé vlasy dodávaly dílu jakýsi duchovní rozměr. Jakoby tančili spíše andělé.

Inscenace nutila diváky k zamyšlení, nejen nad lidskými možnostmi a všeho, co nám příroda a planeta nabízí, ale také nad lidským údělem a lidmi samotnými. Přemýšlela jsem například o tom, proč v minulosti bylo základní povinností svobodného řeckého občana starat se o své tělo, o fyzickou zdatnost i krásu. Proč v současné době, mnozí lidé nazývají tuto snahu marnivostí, zbytečností, hloupostí, narcisismem…. vždyť přece člověk vlastně nic jiného než své tělo, úkryt své duše, ve své podstatě nemá. Stane-li se jakákoliv živelná pohroma, nemáme nic než naše tělo. A je otázka, v jak dobré bude fyzické kondici, aby znovu budovalo ztracený svět. Vnímám fyzické cvičení také jako naši povinnost, právě tak, jako starat se o své zdraví.

Mladí lidé si velmi často neuvědomují, jak cenné jejich tělo je. Vnímají je jako samozřejmost, možná jako prostředek k práci. To vše se ale může rychle změnit, stane-li se třeba vážný úraz a náhle tělo svou funkci už neplní. Takové podobné pocity přináší i stárnutí.

Když se na jevišti předváděli vzdušní akrobaté Martina Illichová a Lukáš Macháček, akrobat Jindřich Panský, akrobatka na vertikálním laně Alžběta Tichá, breakdance tanečník Kristián Mensa či hadí žena Anaëlle Molinario z Francie, tajil se mi dech a říkala jsem si, že dál už to jít nemůže a nic to nemůže překonat. Jenže omyl!

Při pohledu na procítěné vystoupení šedesátnice Zuzany Hrzalové (baletka) a sedmdesátníka Josefa Kotěšovského (tanečník a mim), jsem si uvědomila, že z nich vůbec nemohu spustit zrak. Zkušenosti vryté v jejich tělech a jakási tajemná moudrost a zkušenost tryskající směrem k nám divákům, totiž samozřejmost a ohebnost mládí převýšila. Duše je nad tělem a nedá se to popřít.

Krajina těla je hlubokým zážitkem, vhodná pro citlivé povahy a milovníky opravdu špičkových výkonů. Ačkoliv nemá žádný konkrétní příběh, příběh koloběhu života je dost a dost a filozofovat můžete ještě hodně dlouho po odchodu z divadla. Radimovi Vizvárymu se povedlo opravdu mimořádné dílo. Bravo!

Foto: Archiv Národního divadla

Eva Smolíková

Taneční magazín