Tak trochu noční můra, tak trochu báseň

Pig Boy 1986-2358

Odložené premiéry se ve Studiu Hrdinů dočká inscenace hry francouzské dramatičky Gwendoline Soublin Pig Boy 1986-2358Dystopickou hru z blízké budoucnosti o lidech a prasatech režírovala Linda Dušková, která si ke spolupráci přizvala hudebního skladatele Dominika Gajarského a výtvarnici Petru Vlachynskou. Premiéra se uskuteční 22. října 2021.

Dystopická hra z blízké budoucnosti o lidech a prasatech. Tři části, tři různé dramatické formy, tři perspektivy a tři příběhy o hledání lidskosti na nečekaných místech jsou aktuální jak tématicky, tak i svou specifickou formou. Tři části které uvádí monologická cesta do pekla mladého farmáře, jehož snem je být kovbojem, realitou mu ale je starost o farmu vepřů, o kterou díky ekonomické krizi a tlaku nadnárodních společností přijde. Druhá část je stylizovaným virtuálním soudem nad prasetem, které je obviněno z toho, že chce mít stejná práva jako člověk. Závěrečná část je pak cestou symbolického prasete na svobodu. Všechny tři části propojuje téma svobodné volby a její iluzorní samozřejmosti.

„Text jsem koncipovala jako noční můru, báseň, která si bere něco ze současnosti (zemědělská krize, transhumanismus, sociální sítě…), ale i něco z minulosti (soudní procesy se zvířaty, westerny…), a tím tedy nastiňuje možnou cestu do budoucna, která vlastně nemůže být úplně nepřesná, protože se opírá o konkrétní skutečnosti, které existují nebo existovaly,” říká o svém textu Gwendoline Soublin v exkluzivním rozhovoru pro program k představení.

Hru Pig Boy 1986-2358 od Gwendoline Soublin, vydanou festivalem Sněz tu žábu a Institutem uměním – Divadelním ústavem, si můžete zakoupit na pokladně divadla.

Gwendoline Soublin se narodila v roce 1987, své univerzitní vzdělávání zahájila studiem scénáristiky na Ciné-Sup v Nantes. Na svou druhou hru Swany Song získala v roce 2014 stipendium CnT (Národního divadelního centra). Během Belle Saison (Les Monstres) byla stipendistkou v La Chartreuse a v létě 2016 se účastnila programu Obrador d’Estiu v Sala Beckett v Barceloně, kde napsala text Pig Boy 1986–2358, který byl přeložen do angličtiny a katalánštiny. Jeden z jejích posledních textů Vert Territoire Bleu/Zelené modré území byl oceněn porotou v soutěži Le Plongeoir (Odrazový můstek) v kategorii Mladých osvobozených2 textů (Jeunes Textes en Liberté). Spolupracuje rovněž s loutkáři z vysoké umělecké školy ESNAM3 (Coca Life Martin 22cl) a ze souboru La Collective. Její texty vyšly v nakladatelství Dramedition a Koïné. Jaro 2017 strávila na rezidenčním pobytu v ženevském divadle Am Stram Gram, pro který napsala text pro mladé publikum Qu’on va où?/Kam se de?. Od roku 2015 studuje dramatické psaní na vysoké umělecké škole E.N.S.A.T.T. v Lyonu.

Pig Boy 1986-2358

autorka: Gwendoline Soublin

překlad: Petr Christov

režie: Linda Dušková

dramaturgie: Jan Horák

scéna a kostýmy: Petra Vlachynská

hudba: Dominik Gajarský

video: Antoan Pepelanov

light design: Pavel Havrda

asistentka režie: Anna Mášová

hrají: Johana SchmidtmajerováDiana TonikováMichal Kern

premiéra 22. října 2021

reprízy 27. října a 4. listopadu 2021

Inscenaci finančně podpořil Státní fond kultury.

Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s., Krátkého 1, Praha 9.

příští premiéry:

Johanna Kaptein: Historka o sv. Magdě; režie Jan Horák – 19. listopadu 2021

Renata Piotrowska-Auffret: As Long as We Dance; režie: Renata Piotrowska-Auffret – 10. prosince 2021

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Lidi krve

Drama v režii Miroslava Bambuška vstoupí do kin v listopadu 2021

Producent Saša Dlouhý (FREESAM) uvede v listopadu 2021 do kin celovečerní snímek Lidi krve. Filmové drama reflektuje cestu k vlastním kořenům a ke smíření. Odehrává se v současnosti, ale pracuje s reminiscencemi zavádějícími diváka do poválečného Československa. Příběh tvoří osudy skutečných obyvatel bývalé německé obce Vitín. Minulost se tak stává klíčem k přítomnosti. V hlavních rolích se představí Karel Dobrý, Miloslav König, Miloslav Mejzlík, Tomáš Bambušek, Jiří Černý, Jakub Folvarčný, Jakub Gottwald, Juraj Bača či Tereza Hofová. Autorem scénáře a režisérem filmu je Miroslav Bambušek.

Ústřední postavou filmu Lidi krve je Otto Hille (Miloslav König), který je najat, aby zavedl starého a těžce nemocného Leopolda Švarce (Miloslav Mejzlík) do krajiny jeho předků. Symbolické martyrium očistce jej má dovést ke smíření. Vydávají se do roku 1945 do již rozpadlé německé vesnice Vitín, která je středobodem celého příběhu a jejich společná minulost se propojuje. Otto zde potkává přízrak svého děda Otfrieda Hilleho (Karel Dobrý). Stává se svědkem událostí, které objasňují to, co Ottu v nočních můrách děsí a co starý Švarc skrývá.

Film se zabývá věcmi a událostmi, které nechceme slyšet a které záměrně odsouváme na okraj, protože je obtížné s nimi žít. A toto odsouvání rodí mentální nemoc, nezájem, lhostejnost, která se rozmanitě projevuje v naší přítomnosti tím, jak lidé myslí, jak se rozhodují, jak jednají, jak volí. A tak žijeme ve světě, který je plný otázek, na které nechceme hledat odpovědi, protože jsou nepříjemné, náročné. A tím si vytváříme „mentální Sudety“. Černou díru, o které se radši domníváme, že v ní a za ní nic není. „Mentální Sudety“ jsou propast, kterou jsme zdědili po svých předcích. Naše generace ji nemá chtít předávat svým potomkům,“ dodává režisér snímku Miroslav Bambušek.

Film Lidi krve vznikal šest let, dokončen byl v květnu 2021. Natáčení probíhalo v Severních a v Západních Čechách, v Jihomoravském kraji, na Severní Moravě, v Polsku a na Azorských ostrovech. Autorem scénáře a režisérem filmu Lidi krve je dramatik a divadelní režisér Miroslav Bambušek. Napsal přes čtyřicet divadelních her, dvě operní libreta a filmové scénáře. Dlouhodobě se věnuje projektům, které vnímají kulturu jako platformu pro politické a sociální reflexe.  V tomto smyslu v minulosti působil např. v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí, v HaDivadle či Studiu Hrdinů. Zaměřuje se ale i na realizace svých projektů v nedivadelní, především industriálních prostorech spojených s pamětí konkrétních událostí (sem patří např. dlouhodobé projekty Perzekuce.cz či Cesty energie). Za své projekty získal mnohá tuzemská ocenění: ceny Alfréda Radoka, ceny Divadelních novin atd. Jeho poslední film Jan Hus – mše za tři mrtvé muže získal cenu Andreje Stankoviče.

Produkci snímku zajistil Saša Dlouhý se svojí společností FREESAM v koprodukci České televize a slovenské atelier.doc. Film byl mimo prostředků producenta a koproducentů finančně podpořen Státním fondem kinematografie, Jihomoravským filmovým nadačním fondem, Česko-německým fondem budoucnosti a Audiovizuálním fondem. Distribuci snímku zajišťuje Aerofilms.

Více informací na www.freesam.org a www.lidikrve.cz.

Lidi krve

Délka filmu: 85 min, Rok: 2021

Režie: Miroslav Bambušek

Producent: Saša Dlouhý – FREESAM

Koproducent: Česká televize, atelier.doc

Premiéra: podzim 2021

www.lidikrve.cz  | www.bloodkin.tv

 

Hlavní herecké obsazení

Otto Hille – Miloslav König
Ottfried Hille – Karel Dobrý
Leopold Schwarz – Miloslav Mejzlík
Leopold Schwarz za mlada – Juraj Bača
Anna Hille – Tereza Hofová
Henry – Jakub Gottwald
Mišel – Jiří Černý
Lékař – Jakub Folvarčný
Pečovatel – Tomáš Bambušek

 

Tvůrci a štáb

Scénář a režie – Miroslav Bambušek
Producent – Saša Dlouhý
Kamera – Jakub Halousek
Střih – Jan Daňhel
Dramaturgie – Kristián Suda
Hudba – Tomáš Vtípil
Koncepce masek a kostýmů – Zuzana Bambušek Krejzková
Zvuk – Václav Flegl
Výtvarník – Josef Bolf
Výkonný producent – Pavel Vácha
Vedoucí natáčení – Eva Pavlíčková
Architekt – Daniel Tůma
Kreativní producent ČT – Josef Viewegh
Vedoucí Filmového centra ČT – Helena Uldrichová

Eliška Míkovcová

pro Taneční magazín

ČERNOBYL NA KOLEČKÁCH DOJÍMÁ SILOU LIDSKÉ POMOCI

Vozíčkář s roztroušenou sklerózou putoval 640 km

Před čtyřmi lety putoval vozíčkář s roztroušenou sklerózou, Honza Dušek, spolu se svým týmem 640km Španělskem do Santiaga de Compostely.

Nyní se mu tým v čele s organizátorem Petrem Hirschem rozhodl splnit další sen – dopřát expedici na Ukrajinu s názvem ČERNOBYL NA KOLEČKÁCH. Vozíčkář se tak s pomocí dvanáctičlenného týmu, který jej celou dobu vlastnoručně táhl, podíval na několik dní do Černobylské zóny, do Kyjeva a nakonec i na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu (2061 m.n.m.). Přestože měl Honza pro zdolání Hoverly připravené speciální jednokolečko, vrcholu nakonec nedosáhl. Terén k výstupu na úpatí hory byl extrémní a síly týmu stačily nakonec na zdolání jen 2/3 vrcholu, do 1650 m.n.m. I tak hodnotí Honza expedici jako úspěšnou. „Jako jeden ze zachráněných jsem cítil povinnost vzdát hold a zapálit svíčku u památníku Černobylských hasičů.“ uvedl Dušek, pro něhož byla primární návštěva Černobylu.

Celá výprava, která trvala 14 dní, vznikala pod organizací zkušeného poutníka Petra Hirsche a byla podpořena crowfungingovou kampaní. „Zatím se jednalo o nejnáročnější projekt, jaký jsem organizoval. Naplánovat celou expedici nebylo vůbec snadné. Jsem moc rád, že se nám to i přes covid díky široké podpoře veřejnosti podařilo a pomohli jsme tak Honzovi uskutečnit další z jeho snů.“ uvedl poutník, cestovatel a producent Petr Hirsch.

O celé expedici, které záštitu poskytla paní Dana Drábová, vznikne celovečerní dokumentární film se stejnojmenným názvem Černobyl na kolečkách. Natáčení se ujal stejný štáb jako u předešlé výpravy v čele s režisérkou Evou Toulovou a kameramanem Tomášem Lénárdem. „Za mě šlo o nejsilnější natáčení, jaké jsem dosud zažila! Na jednom z nejsmutnějších míst světa, jsme se snažili aspoň na chvíli vrátit radost někomu, kdo se bez pomoci nemůže podívat skoro nikam. Odnesli jsme ho ze všech sil, které jsme už ani neměli, jak nejdál to šlo.“ uvedla režisérka Eva Toulová.

Filmaři měli opět ztížené natáčení podmínkou, že se museli uzpůsobovat tempu expedice a procházet všechna místa s hlavním hrdinou. Snímek by měl být uveden pod distribuční společností Bontonfilm v den výročí výbuchu 4. reaktoru Černobylské jaderné elektrárny, tedy 26. dubna 2022 v 0:23 hodin.

Reportáž: https://vimeo.com/manage/videos/625351655 FOTO: https://petrhirschczmy.sharepoint.com/:f:/g/personal/petr_petr-hirsch_cz/Ev7VwWabTBIhEYRMk1071wBtgvZUptlOILsWbAcWRBFQg?e=cgg6jb

 

Foto: Jiří Kalát a Tomáš Lénárd

Eva Toulová

Taneční magazín

 

 

Na pár slov s hvězdami StarDance

Malé rozhovory s velkými hvězdami III. část

Poznejte s námi blíže letošní soutěžící! 

Zeptali jsme se….

Zdeněk Godla

 

Co považujete za svůj největší herecký úspěch?

„Zřejmě práci u seriálu MOST, který mě prakticky proslavil.“

Myslíte, že při StarDance dojde k něčemu podobnému?

„No, doufám, že ne. Je to sice příjemné, ale pak jdu takhle s manželkou nakoupit a vlastně jen pózuji a nenakupuji!“

Bylo nutné Vás k tanci přemlouvat?

„Zpočátku jsem si nebyl jistý, ale po pár trénincích už toho nelituji. Trochu vím, o čem to je a nepřipadám si tak špatně jako na začátku.“

Jaké máte koníčky?

„Stavebnictví, zahradnictví, dříve jsem tam i pracoval, dělal jsem okrasné zahrady, altánky s rybníčky atd.“

a Tereza Prucková

Co je pro  Vás největším strašákem ve StarDance? Porota?

„Vůbec ne.  Je to pro mě časová organizace, Skloubit hlídání dětí s manželovou prací a Zdeňkovou prací a najít prostor, abychom vše secvičili s dobrým pocitem.“

Co je pro Vás nejhezčí vzpomínka na StarDance, kterými jste prošla?

„Těch bylo strašně moc! První řada představovala takové velké poprvé, nikdo nevěděl, co od toho očekávat. Podruhé jsme se s Martinem Procházkou dostali až do finále a pak mě zase těšilo, že některé choreografie se mi povedly.“

A jak se Vám tedy tvoří choreografie teď pro Zdeňka?

„Zdeněk mě překvapil, má to zkrátka v krvi, je v něm něco živelného! Od začátku jsme věděli, že chceme vytvořit slušné a hezké vystoupení, nejen zábavná čísla, což možná lidé očekávají. Přála jsem si, aby se Zdeněk cítil přirozeně a hudba mu sedla. “

Simona Babčáková

Co Vy a porota?

„Je to show a porota tam musí být. Něco mi řeknou a já se budu snažit na to nějak vtipně reagovat. Ale já nemám ambici umět dokonalý tanec! Chci si ho jenom užít.“

Co je pro Vás StarDance?

„Terapie. Uvědomila jsem si, že když to nevezmu teď, tak už nikdy. Cítím, že mé tělo už není ochotno snášet dřinu a dril.  Užívám si ale, když mě partner při tanci vede, ví, co dělá, a já se mu mohu odevzdat. To je pro mě hluboce léčivé. Naučím se tance, posílím tělo a ještě je to terapeutické.“

Pro Vás je velmi důležitý humor. Jak to jde s Martinem?

„Funguje to, jsem velice spokojená. Martin pochází z Hodonína a žije na Ostravsku, ten něco vydrží.“

Jste skvělá komička. Využijete svůj talent i v tanci?

„Takhle: Abych to zvládla, využiji cokoliv!“

Co vnímáte jako svůj největší úspěch?

„To, že mohu točit, moderovat, improvizovat, hrát v Dejvickém divadle. Žiji svůj sen.  Splnila jsem si všechny dětské sny a teď si pomalu plním i ty dospělé.“

 

a  Martin  Prágr

A co Vy a porota?

„Porota bohužel na generálce není. Takže z ní a jejího upjatého pohledu jsem byl nejvíce nervózní. A paradoxně víc, než ze samotného přímého přenosu, na který se dívá více než milion diváků.“

Jak hodnotíte Simonu jako tanečnici?

„Je velice šikovná, ale její komický talent bych necpal úplně všude za každou cenu. Takhle ji lidé znají, to ano, ale ona má daleko více silných emočních stránek.“

Čemu byste se věnoval, kdybyste nebyl tanečníkem?

Byl bych buď sportovec, nebo by mě bavilo pořádat nějaké akce.“

Co považujete za své největší štěstí  v životě?

„No, moji rodiče mě dokázali v kariéře vždy posunout dopředu. Takže moje největší štěstí je moje mamka!“

Jan Cina

Čím byste byl, kdybyste nebyl herec?

„Předpokládám, že by to bylo vždy něco kolem umění, manuálně zručný nejsem, technické věci mě nebaví a ani moc nezajímají.“

A co porota a Vy?

„Jsem zvědavý. Stejně jako na živé hlasování publika. Je to zajímavé, nad něčím se dlouho trápíte ve zkušebně a někdo je nucen Vás za minutu a půl ohodnotit….“

Co tréninky?

„Bolí mě zádové svaly, kolena…, ale věřím, že se tancem posílí. Je to skvělý sport.“

a Adriana Mašková

Kolik času týdně protančíte?

„Nevím přesně, ale dost. Teď máme s Honzou čtyřhodinové tréninky asi třikrát týdně.“

Co považujete za svůj největší úspěch?

„Asi to, že se nám podařilo titul mistrů republiky obhájit několik let po sobě a díky tanci se můžu účastnit takových projektů, jako je právě StarDance!“

Obáváte se přímých přenosů?

„To už asi tolik nevnímám, ale větší strach mám z rozhovorů s moderátory. V tom tedy takovou praxi nemám.“

Půjde Honzovi spíše latina nebo standard?

„Latina je přeci jen živější, tudíž si myslím, že mu asi bude bližší. Ale věřím, že si najde to své i ve standardu!“

Tereza Černochová

Co považujete za svůj největší úspěch?

„Jsem v kapele, kterou jsem od začátku zbožňovala, a nikdy jsem si nemyslela, že se mi povede být její součástí.“

Kolik času protančíte?

„Snaha je pětkrát v týdnu po čtyřech hodinách. Ale jde o ideál, který je narušený tím, že hodně hraji. Navíc musím fungovat jako máma, tak mi občas dochází síly.“

Kromě hudby milujete také přírodu, jízdu na koni. Dá se tato disciplína nějak srovnat s tancem?

„U obojího jde o to, že něco s něčím ladíte. Je jedno, jestli jde o lidský mozek nebo zvířecí. Takže po této stránce to určitě souvislost má. Ve chvíli, kdy si na koně sedáte, přizpůsobujete se momentálnímu rozpoložení toho zvířete. Nedá se s ním sice vést dialog jako s člověkem, ale zase ho vedete svým tělem. V obojím případě vytváříte něco krásného.“

Na své první sólové desce nemáte hit, který by hrála rádia, protože nemáte v hudbě ráda kompromisy. Jak je to s kompromisy v tanci?

„V tanci je to velký kompromis. Člověk si představuje, že bude tančit na složitou hudbu, kterou miluje, ale to nejde. Nicméně já toho o tanci tolik nevím, to ví spíše Dominik.“

a Dominik Vodička

Co je Váš největší úspěch?

StarDance a Thálie. A také mě potěšilo umístění ve Forbesu do žebříčku 30 pod 30.“

Vy jste byl ve StarDance  jednou a rovnou jste zvítězil. Jak jste vnímal porotu?

„Zpočátku jako velmi krutou. Ale pak jsem pochopil, že to tak musí být. Jde o vývoj každého člověka, i VIP se musí posouvat a posouvat v přímých přenosech. Nicméně, špatné věci porotci řekli a tohle nikdo pochopitelně nechce slyšet.“

Jaká je Tereza tanečnice?

„Tereza si výborně pamatuje sestavy a choreografie A má to v těle.  Věděl jsem, že na koncertech nejsou nehybní, ale že ta schopnost se zobrazí v latině, to jsem netušil!

Co je pro ni lepší, standard nebo latina?

„Zatím bych to neškatulkoval, uvidíme po prvním přenosu.“

Tisková konference

Děkujeme

Foto: Eva Smolíková

Text: Eva Smolíková,  materiály České televize

Taneční magazín