Roztančené divadlo – Rozhovor se soutěžícím Šimonem Bilinou

„Modlím se, aby mě Bůh tance vedl správně“

Šimon Bilina – soutěžící 

Nejvíc do povědomí českých divaček a diváků jste se zatím dostal díky roli Haďáka v primáckém seriálu ZOO, kde vaše postava pracuje v oddělení plazů. Jaký máte ke zvířatům vztah vy osobně, a kdybyste si mohl vybrat, do jakého zvířete se proměnit, jaké by to bylo?

„Miluji zvířata stejně jako vše živé. Jde o bezpodmínečnou lásku, kterou zvířata šíří. Nemá hranice a žádné komplikace. Při vytváření rolí občas pracuji s vnitřní představou nějakého zvířete. Jdu po temperamentu, vzhledu, pohybu atd. Jim Carrey například hovořil o tom, jak pro roli Ace Ventury použil vnitřní představu papouška aru. Já jsem  si zkusil ještě na Jamu například krokodýla. Dá se to i kombinovat. Od pasu nahoru budete slepice a od pasu dolu jste například želvou 😀… Takhle jsem pracoval při vytváření představení ‚Raději zešílet v divočině‘ v divadle Marta. Je to celkem legrace. Ale kdybych si měl vybrat, bude to buď lev nebo gorila. Absolutní přesnost v pohybech, vnitřní klid. Snad se to promítne i v tom tanci 😀…

Vaše postava Adam je pořádný tvrďák, respektive má pro strach uděláno. Umíte si představit, že byste podobně jako on sloužil v armádě a bojoval v Afghánistánu?

„Někteří moji předci si vojnou prošli. Pradědeček sloužil jako dragoun v pluku Jana Jiskry z Brandýsa. Podařilo se mu zachránit i menší jednotku před zajetím. Mám barvité sny.. a pravidelně se mi zdá o tom,  že jsem ve válce. Mám za sebou základy ovládání zbraně a občas si zajdu i zastřílet na střelnici. Realita se ovšem nedá představit. Chovám absolutní respekt k těm, kdo se postaví za svou vlast před egoistickým poblouzněným agresorem a chrání své rodiny. Bůh je ochraňuj. Toto umocňuje i fakt, že mám pradědečka z Užhorodu, z Ukrajiny.“

V Divadle Na Fidlovačce (a o prázdninách také na Letní scéně Voděrádky) Vás můžeme vídat v muzikálu Branický zázrak. Co bylo pro Vás při zkoušení největší výzvou?


„Odmyslet si alespoň částečně, že jsem v místnosti s držitelem Oscara ( Jan Svěrák). Hned jsem pochopil, že Jan Svěrák je jeden z nejklidnějších, nejotevřenějších a nejlaskavějších lidí co znám, a že se neni čeho bát. Přirostl mi k srdci, stejně jako Tomáš Klus a celý tým Branického Zázraku.“

Je už na obzoru nějaká další role na prknech, která znamenají svět? Případně něco jiného, na co se těšíte?

„Hudba. Miluji ji odmalička. Život mi ukazuje cestu i tudy. Těším se jak malý kluk, až začneme vydávat písně. Teď 17. listopadu budu hrát a zpívat například vlastní píseň na hlavním náměstí v Brně při příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii před lidmi. To je velká pocta.“

Nyní jste součástí projektu Roztančené divadlo, a tak mě napadá – jaký vztah jste měl k tanci před soutěží? A změnil se nějak nyní?


„Tanec je život a tak čím víc tancuji, a ještě s tak skvělou taneční partnerkou, tím víc mě to baví. Nechápu často, že moje nohy a tělo umí tancovat tak prazvláštní kreace v nějakém rytmu. Ať už to znamená cokoliv 😀

Jak Vaši účast v Roztančeném divadle komentovalo Vaše okolí, tedy rodina, přátelé či kolegové v divadle?  A přijdou Vás podpořit a fandit Vám ve finále?

„Hned si koupili lístky. Myslel jsem,  že bude chtít jít jen babička, ale přidal se celý zbytek rodiny. Bude to ‚výživný‘  večer. Modlím se, aby mě Bůh tance vedl správně 😀

Veronika Jirků –  taneční partnerka 

Jak jste se dozvěděla, že Vaším tanečním partnerem v Roztančeném divadle bude právě Šimon Bilina? Jaká byla Vaše první reakce?

„To, že je mým partnerem Šimon, jsem se dozvěděla na první úvodní schůzce k Roztančenému divadlu. Nejprve Martin Šimek (autor) představuje celý projekt, vysvětluje vše podstatné a až následně se všichni dozvídají, s kým z té partičky vlastně tančí. ☺ Šimon je vždy pozitivně naladěný, takže i první seznámení bylo moc příjemné a na následném focení už mi připadalo, že se známe mnohem déle.“

Znala jste Šimona už předtím, respektive slyšela jste o něm, nebo jste ho viděla v některé z jeho rolí?

„Doma nemám televizi, takže všechny seriály jdou tak trochu mimo mě. Ani v žádných pracovních projektech jsem do té doby neměla tu čest potkat se s ním.   Samozřejmě mě ale neminul Branický zázrak, na který jsem se bohužel ještě nestihla dostat, ale asi to tak mělo být. Myslím, že si ho teď užiji ještě o trochu více, když se  známe  se Šimonem osobně a moc se na vše těším.“

Jak ho vnímáte nyní a co je Vám na něm nejvíce sympatické?

„Nejvíce mě na Šimonovi baví jeho bezprostřednost, je vždycky takový, jaký v danou chvíli chce být a neřeší kdo nebo co je kolem. Taková dětská uvolněnost a radost. Na druhou stranu přijde na trénink připravený, má nalezena různá taneční videa s variacemi, které se mu líbí a chce se je naučit. A nemá v tom malé cíle, někdy se musím hodně smát, co chce za tak krátkou chvilku stihnout. Ale makáme, zkoušíme, vymýšlíme možné i nemožné a uvidíte sami, co na galavečeru zvládneme.“

Jak probíhají Vaše tréninky? Co všechno vlastně musíte společně natrénovat – jaké tance a podobně?

„Máme vylosované dva tance, jeden standardní a jeden latinskoamerický. Nevím, jestli smím prozrazovat, které tance to jsou. Každý z nich má asi dvě minuty, což není úplně málo. Týden před finálovým galavečerem nám k tomu ještě přibude úvodní společná choreografie, kterou tančíme se všemi ostatními páry a otvíráme jí celý večer.“

Je něco, co podle Vás Šimonovi vyloženě jde a naopak něco, s čím třeba zatím hodně bojuje?

„Šimonovi jde vše, něco rychleji, na něco potřebujeme a budeme potřebovat více času.. ale nedovolila bych si soudit kohokoliv, kdo najde odvahu a v podstatě s minimem tréninku předvede vyprodanému divadlu taneční show s variacemi, ke kterým se my tanečníci dostáváme klidně roky. Každopádně,  co musím ‚vypíchnout‘, jsou různé ‚zvedačky“ a akrobatické prvky, které chce Šimon do show zařazovat. Je opravdu šikovný a silný a já si připadám, že mám asi 30 kilo, jak je schopný mě lehce zvednout. S čím trošku bojujeme,  je náš standardní tanec, u kterého mi Šimon řekl, že si připadá, jak hopsající poník.. 😀 Tak snad se nám to společně nakonec podaří trošku elegantněji..“

V předchozích ročnících jste se již dvakrát stala vítězkou Roztančeného divadla, a to po boku Oskara Hese či Jiřího Hány. Jak na své někdejší taneční partnery s odstupem vzpomínáte?

„Velmi hezky, s oběma jsme stále v kontaktu a věřím, že se třeba ještě v nějakých dalších projektech potkáme, to bych si moc přála. S Oskarem jsme dokonce spolupracovali na filmu Bratři, kde má se  svojí filmovou partnerkou Alžbětou Malou taneční scénu.“

A jak zpětně vnímáte ta vítězství jako taková? Je to důvod k nervozitě a ještě větší zodpovědnosti, nebo je berete naopak spíše jako „nakopnutí“ a výzvu potřebnou k dalšímu úspěchu?

„Já jsem nikdy nešla do Roztančeného divadla s tím, že bych ho chtěla vyhrát. Užívám si, že mám tu možnost potkávat se s velmi zajímavými a inspirativními lidmi, mám ráda celý proces vymýšlení a učení chorografií a miluji ten poslední den, od ranních příprav až po večerní galavečer. Nikdy jsem s žádným ze svých hereckých partnerů neřešila, jestli chce nebo nechce vyhrát. Snažím se z nich na trénincích dostat maximum a myslím, že náročností choreografií jim to nedělám jednoduché, ale v ten poslední večer chci, aby si tanec užili a aby diváci viděli spíš radost z pohybu než správný nášlap. To, že pak dostaneme pohár je jen třešnička na dortu a moc jsem to vždy svým tanečním partnerům přála. Nevnímám to tak, že bych vyhrála já, je to hlavně o hercích a já se jen snažím je k tomu jejich výbornému výkonu dovést.“

Foto: Roztančené divadlo

Nikol Heřmánková Kouklová

pro Taneční magazín

Po stopách moderního baletu

Beseda s taneční teoretičkou Janou Hoškovou

V branickém Domě tanečního umění proběhne v pondělí 21. listopadu od 15:30 hodin další beseda z cyklu Toulky taneční historií, kterou pořádá Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka. Hostem setkání s názvem „Po stopách moderního baletu“ bude Jana Hošková (*1929), někdejší tanečnice, choreografka a taneční pedagožka, později šéfredaktorka časopisu Taneční listy a kritička, publikující v tuzemsku i v zahraničních periodicích. V její osobě se protíná zkušenost profesionála, rozhled teoretika a historika i nepřeberné množství zážitků a osobní vzpomínky na plejádu velkých tanečníků a choreografů nejen československé taneční scény.

Činnost Nadačního fondu a institutu Pavla Šmoka se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu Pavla Šmoka, výrazné osobnosti české choreografie, který měl zásadní vliv na vývoj tanečního umění ve druhé polovině dvacátého století, a to mimo jiné formou veřejných projekcí a přednášek. Naši besedu věnujeme odkrývání kořenů historie poválečného baletního umění u nás: co formovalo generaci, kterou reprezentují takoví umělci jako Pavel ŠmokLuboš OgounJiří BlažekJiří NěmečekMiroslav Kůra a další, kteří se zapsali do dějin tance jako legendy? A protože jsme v místě působení Institutu Pavla Šmoka, budeme se věnovat i jeho jedinečnému vkladu. Ať už jde o jeho práci na pomezí různých žánrů a stylů nebo o to, proč je jeho práce tak velice česká.

„Jana Hošková je naším vzácným hostem, je jednou z nejdéle žijících pamětnic, která zažila jak začátky Pavla Šmoka, tak vznik studia Balet Praha,“ říká Ladislava Dunovská, ředitelka Nadačního fondu a Institutu Pavla Šmoka„V rámci pondělní besedy se bude věnovat historii poválečného umění u nás – rozebere, co formovalo generaci choreografů, jako byli nejen Pavel Šmok a Luboš Ogoun, ale například Jiří Němeček nebo Miroslav Kůra.“

„Paní Hošková je především velmi erudovaná teoretička tance a taneční historie  má totiž vývoj československého baletu po druhé světové válce zažitý na vlastní kůži, vždyť konec války ji zastihl ještě jako studentku gymnázia. Znala se osobně s našimi předními tanečníky a choreografy, samozřejmě i s Pavlem Šmokem a Lubošem Ogounem,“ doplňuje Lucie Kocourková, taneční historička a publicistka, koordinátorka aktivit Institutu Pavla Šmoka. „Myslím, že se stěží najde někdo jiný, kdo nám může autenticky přiblížit atmosféru, ze které se poválečné taneční umění rodilo. A my své kořeny nutně potřebujeme znát, máme-li z nich růst. Teorie tu není sama pro sebe, ale aby podpořila praxi.“

Beseda „Po stopách moderního baletu“

Kdy: pondělí 21. listopadu 2022 v 15:30

Kde: Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, Dům tanečního umění, Údolní 212/1, Praha 4 – Braník

Host: Jana Hošková

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

 

 

Petr Novotný, Lubomír Brabec i Daniela Kolářová

Nadace Život umělce předá ocenění Senior Prix

  1. listopadu proběhne od 14.00 v Divadle Na Fidlovačce předávání cen Nadace Život umělce Senior Prix

Poděkování za celoživotní uměleckou činnost. To je ocenění Senior Prix, které každoročně předává Nadace Život umělce hercům, tanečníkům, operním, populárním i sborovým zpěvákům a orchestrálním i sólovým umělcům. Jinak tomu nebude ani letos.

Slavnostní předávání cen Senior Prix proběhne v neděli 20. listopadu v Divadle Na Fidlovačce. „Po covidových letech, které nám nedovolily předat ocenění během jednoho dne všem nominovaným umělcům, se vracíme k původnímu konceptu, kdy se všichni ocenění sejdou v jeden den na jednom místě a společně budou moci zavzpomínat na svou hvězdnou kariéru,“ říká Oldřich Smola, předseda správní rady Nadace Život umělce.

„Letos jsme pro oceněné připravili skutečně důstojné předávání, během kterého vystoupí i swingová kapela Blue Star vedena Václavem Markem. Je skvělé, že se na jednom místě sejdou umělci napříč celým uměleckým spektrem. Od herců a tanečníků přes zpěváky až po hudebníky,“ dodává výkonná ředitelka nadace Svatava Barančicová.

Mezi oceněnými jsou bavič Petr Novotný, kytarový virtuóz Lubomír Brabec nebo herečka Daniela Kolářová. Další jména budou zveřejněna až během slavnostního předávání. V minulých letech si ocenění převzali třeba Libuše Švormová, Stella Zázvorková, Josef Abrhám, Lubomír Lipský, Hana Zagorová nebo Waldemar Matuška.

Mezi základní pilíře činnosti Nadace Život umělce patří spolu s aktivní podporovou mladých umělců, zajímavých kulturních projektů a péče o pietní místa také starost o výkonné umělce v seniorním věku. Senior Prix je již od roku 1993 klíčovou událostí, prostřednictvím které nadace oceněným děkuje za jejich celoživotní uměleckou práci.

Barbora Fialová 

pro Taneční magazín

Flamenko-balkánská noc

Mezinárodní den flamenka letos oslaví Praha a České Budějovice flamenko-balkánskou nocí

Flamenko je považováno za světový unikát, i proto jej UNESCO přidalo na seznam nehmotného kulturního dědictví. V jeho nejrůznějších formách jej u nás tradičně představuje festival Den flamenka / Día del flamenco, který Mezinárodní den flamenka tentokrát oslaví multižánrovou flamenko-balkánskou nocí 26. listopadu v Praze v Divadle U Hasičů a o den později 27. listopadu v Malém sále KD Metropol v Českých Budějovicích. Na jedno pódium přivede novou sestavu renomovaného slovensko-českého projektu Morenito de Triana Trio spolu se vzácnými hosty, první flamenkovou zpěvačkou v Chorvatsku Ninou Ćorić a mezinárodně respektovaným slovinským tanečníkem Mitjou Obedem. V Praze navíc program uvede flamenková fiesta, tedy tradiční exhibice tanečních akademií z celé České republiky i Slovenska.

Festival letos pořadatelé dedikují svým kolegům, kteří stejně jako řada dalších vzdorují řadě komplikací a problémů poslední doby: „Letošní ročník je věnován všem umělcům, organizátorům, promotérům, technickým profesím, kteří to v uplynulých 2 letech pandemie následovaných válkou na Ukrajině nevzdali a nevzdávají. Neúnavně chystají nové projekty a nepřestávají svět obohacovat svým uměním a tvůrčí energii,“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová. Také festival Den flamenka se letos musí uskutečnit v komornější podobě.

Flamenko je velmi bohatý žánr, který vznikl fúzí španělského folklóru, arabské, židovské a romské hudby. Koncert představí všechny tyto pro flamenko esenciální styly a propojí je melodickou jazzovou linkou. Prokáže, že cesta flamenka nikdy nekončí, dál se vyvíjí a fúzuje.

Morenito de Triana Trio tvoří nadžánrový pianista Václav Graif a flamenkový kytarista Stanislav Kohutek, který dosáhl instrumentální virtuozity ve španělské Seville, kde část svého života působil. Rytmus triu bude udávat zkušený perkusista Mateo Garriga (Matěj Konečný). V Praze se k hudebníkům připojí klavírista Václav Graif a v Českých Budějovicích Mateo Gallito (Matúš Kohútek). V projektu hudebníci potvrdí své bohaté zkušenosti a kvality získané během spolupráce s významnými španělskými, kubánskými a latinskoamerickými umělci.

Mitja Obed je flamencový tanečník ze Slovinska, který spolupracuje s mnoha světovými umělci. Svoji taneční kariéru zahájil v Madridu na slavné akademii Amor de Dios. Vystupuje a vyučuje například ve Slovinsku, Chorvatsku, Španělsku, Rakousku, Itálii a Bosně. Jeho tvorba je mezioborová, vychází
z čistého flamenca a dále fúzuje s moderním tancem a současným uměním. Nina Ćorić je první a zatím jedinou uznávanou zpěvačkou flamenka v Chorvatsku. Působí na hudební scéně od roku 2010, kdy ve velmi krátké době díky specifické barvě svého hlasu a emotivnímu vystupování dosáhla prvních úspěchů při koncertech v kultovním jazzovém klubu Boška Petroviće.
O dva roky později založila Mezinárodní flamenkový festival v Zagrebu a dodnes je jeho ředitelkou. Pro Velvyslanectví Španělského království v Záhřebu působí jako ambasadorka flamenka v Chorvatsku.

Dne 16. listopadu 2010 přidala organizace UNESCO flamenko na svůj seznam nehmotného kulturního dědictví a tento den byl prohlášen za Mezinárodní den flamenka. Česká republika se k tomuto svátku letos připojí již posedmé.

 

sobota 26.11. 2022 Divadlo U Hasičů, Praha

18:00 Fiesta flamenca – exhibice akademií

20:00 Flamenko-balkánská noc: Nina Ćorić & Mitja Obed & Morenito de Triana Trio

neděle 27.11. 2022 Malý sál KD Metropol, České Budějovice

20:00 Flamenko-balkánská noc: Nina Ćorić & Mitja Obed & Morenito de Triana Trio

Předprodej vstupenek a podrobné informace o festivalu jsou k dispozici na www.denflamenka.cz

Silvie Marková

pro Taneční magazín