O médiích a terorismu

Ztracená čest Kateřiny Blumové

Švandovo divadlo uvede Ztracenou čest Kateřiny Blumové, hru o médiích a terorismu

Aktuální novinka Švandova divadla na Smíchově si posvítí na média a teroristy a poukáže i na ničivé dopady dezinformačních článků. Inscenaci Ztracená čest Kateřiny Blumové připravuje do komorního Studia režisér David Šiktanc v české premiéře. Světoznámou povídku Heinricha Bölla z roku 1974 uvidí diváci ve Studiu poprvé 11. listopadu 2017. Titulní roli Kateřiny, dívky tajemné, naivní i rozhodné, hraje Marie Štípková, nová herecká posila smíchovské scény.

Divadelní adaptace proslulé povídky Ztracená čest Kateřiny Blumové od autora a držitele Nobelovy ceny Heinricha Bölla se na českých jevištích objeví poprvé. Režisér inscenace David Šiktanc, který je spolu s Vladimírem Čepkem spoluautorem scénáře, si vybral příběh, který v třaskavé povolební atmosféře získává až nečekaně aktuální náboj: “Když jsem text zhruba před rokem četl, překvapilo mě, jak povědomé – bez ohledu na dobovou dekoraci – mi připadaly některé motivy. Třeba strach společnosti z (možná jen domnělého) teroristy. Nebo média, která na zakázku vedou &uacut e;čelovou kampaň – zde ovšem nikoli proti politické elitě, ale proti titulní hrdince, která je tak podivuhodně normální, až to ve všech v jejím okolí (bez výjimky mocensky založených jedincích) probouzí určitou nedůvěru,“ vysvětluje Šiktanc.

Toho dále v Böllově stále živém textu zaujala i „absolutní devalvace řeči na pouhé titulky a efekt­ní výkřiky,“ a také „postava průmyslníka s politickými ambicemi a přímým vlivem na fungování nejčtenějších bulvárních novin.“

Smrtící účinek dezinformací

Příběh hlavní hrdinky popisuje nelítostný mediální hon a lynč, jemuž je tato skromná a milá dívka zcela nečekaně vystavena. Na jednom večírku se Kateřina náhodně seznámí s mladíkem, který utekl z armády a je podezřelý z terorismu. Mladou ženu začne vyšetřovat policie a případu se zmocní bulvární tisk. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně zapojení do teroristických akcí.

„Tlak policie i médií se stále stupňuje, neexistuje prakticky žádná z oblastí jejího života, včetně minulosti, kterou by nechaly na pokoji, a tak Kateřině nezbyde než se začít bránit. A nejlepší obranou je útok,“ naznačuje dramaturgyně inscenace Martina Kinská. Celý děj je koncentrován do pouhých čtyř dní, v nichž mimo jiné vyplují na povrch dlouho skrývané souvislosti.

Filmy i historie jako inspirace

Režisér David Šiktanc se při přípravě inscenace Ztracená čest Kateřiny Blumové seznámil mimo jiné s událostmi, které ovlivnily směřování tehdejší německé společnosti, ať už šlo o ropnou krizi nebo odstoupení Willyho Brandta. Inspirovaly ho rovněž práce Herberta Marcuseho, které se staly názorovým podhoubím studentských protestů na konci 60. let. A viděl také filmy, reflektující tehdejší společenskou situaci: například Třetí generace (1979), absurdní komedii Reinera Wernera Fassbindera pojednávající o teroristech páchajících své činy bez zjevného důvodu  i prostě jenom z nudy, nebo snímek Baader-Meinhof komplex (2008) režiséra Uliho Edela, reflektující problém terorismu s odstupem a v širších souvislostech. Některé otázky režisér konzultoval i s filosofem Michaelem Hauserem a novinářem Erikem Taberym.

Kdo je tady terorista?

David Šiktanc vnímá Böllovu předlohu jako stále aktuální a naléhavou. A to zejména teď, v dobách voleb a politických změn, jimiž spolu s celou Evropou procházíme i my. „V situaci, kdy vrcholný politik – a možná i budoucí premiér této země – fakticky ovládá přední mediální dům a kdy jeden ze senátorů vlastní majoritní podíl v nejvlivnějším dezinformačním webu, vnímám příběh Kateřiny Blumové jako poznámku k úvahám, jež se jeví jako klíčové: co jsou vlastně informace, které se ve veřejném prostoru šíří, a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká režisér. Podl e něj hra vypovídá i o tom, že někdy stačí jen obratně zmanipulovat skutečnost a využít vyvolaného strachu. A pod touto záminkou se pak zbavit všech nepohodlných…

Marie jako Kateřina

V titulní roli Kateřiny Blumové se představí nová členka hereckého souboru Švandova divadla Marie Štípková. Výtečná mladá herečka, držitelka Ceny divadelní kritiky (dříve Cena Alfreda Radoka) za rok 2015, vidí postavu Kateřiny jako víceznačnou a tajemnou: “Neprojevuje se jako titulní hrdinka, jako by jí vlastně ani být nechtěla. Místy je velmi nečitelná, jindy zas mrazivě přímá, má v sobě jak neuvěřitelnou křehkost, která zejména v mužích vzbuzuje ochranitelský pud, tak až neženskou pevnost. V jejím chování je cosi sympaticky asociálního a mně blízkého, zároveň nás spojuje určitá potřeba řádu a poř& aacute;dku,“ prozradila sympatická posila dámské herecké šatny ve Švandově divadle.

Pro režiséra inscenace Davida Šiktance bylo obsazení titulní role v inscenaci Ztracená čest Kateřiny Blumové jasnou volbou: „Marie se vymyká. A to nejen jistou uzavřeností, díky které se v jejích postavách mísí racionalita se zvláštní melancholií, a pro ni charakteristickým hlubokým hlasem. Vymyká se také velkou vnímavostí v průběhu zkoušení.“  A Marie Štípková k práci režiséra a bývalého spolužáka z DAMU dodává: „Na Davidově režii mám ráda jeho klid a taky ohleduplnou a citlivou práci s herci, které nikdy nenechá na jevišti bezbranné.“

V dalších rolích se představí hostující Alena Štréblová (Truda Blornová), Robert Jašków
(Hubert Blorna a vyšetřovatel Ervín Beizmenne) a Tomáš Petřík (jako novinář Werner Tötges a Alois Sträubleder). Pro Davida Šiktance je Ztracená čest Kateřiny Blumové ve Švandově divadle už jeho čtvrtou režií na této scéně. Ke spolupráci na výtvarné stránce, využívající design i atmosféru sedmdesátých let, přizval tentokrát režisér Jana Štěpánka (scéna) a Juliánu Kvíčalovou (kostýmy). Hudbu pro inscenaci vytvořil Ondřej Švandrlík.

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

 

Ve Věčnosti

Experimentální taneční film, tančí Oliver Plačko, režisér Ľubomír Rechtorík

 

Experimentální taneční film In Aertum (Ve Věčnosti) je prologem k seriálu WeMakeThem.

Režisér Ľubomír Rechtorík, slovenský fotograf, se primárně věnuje fashion fotografiím, vizuálním kampaním a moodovým fotografiím. Kromě toho patří k jeho silným stránkám tvorba scénářů. Svou činnost často  propojuje s poznatky z psychologie a filozofie. Klade divákům otázky, ale současně jim nechává prostor k zamyšlení.

Ľubomír Rechtorík  říká: „In Aertum je experimentální taneční film, který vznikl úplnou improvizací. Na začátku jsme neměli žádné konkrétní téma.Většina natočených klipů vznikla prostřednictvím kreativního procesu nazývaného Flow.  Tento přístup způsobil, že příběh filmu vznikl vlastně sám v době natáčení. Jednotlivé část příběhu jsme uspořádali, spojili do jednoho celku a tím vznikla struktura filmu. Všechny taneční části jsou v původní rychlosti, nebylo s nimi nijak manipulováno. Navzdory tomu, že v tomto filmu vidíme konkrétní příběh, nechceme ho sdělit divákům, necháváme  diváka, aby si našel  ve filmu svůj vlastní příběh.

Co se týče  technické stránky, jde tu o spojení pohybů lidského těla a pohybů kamery. V hlavních rolích se postupně objevují tanečníci současného tance. Jedním z cílů projektu je  zpopularizování tanečníků současného tance a zvýšení zájmu o tanec zvaný contemporary. Z tohoto vychází celá filozofie.  Téma, hudba, tanečníci a místa  jsou vybírané dopředu, ale samotný děj vzniká až během natáčení – tedy contemporary. Jedná se o kreativní proces, který se skládá hlavně z improvizace. Tanečník improvizuje a s ním i kameraman a režisér.“

Hlavní postavou Prologu In Aeternum je Oliver Plačko, který se současnému tanci věnuje od roku 2007. Začal na Slovensku v Banskej Bystrici a pokračoval v Rakousku na Anton Bruckner Privatuniversitat v Linzi. Po tu dobu spolupracoval s různými tanečníky z předních světových souborů. Ze známé izraelské Batsheva Dance Company to byl Eldad Ben Sasson, z William Forsythe Company sídlící ve Frankfurtu Regina van Berkel a z anglické DV8 potom Gabriel Castillo. Půl roku působil  Oliver i v německém souboru  Wee dance v Gerhart-Hauptmann Theater. V současné do bě rozvíjí vlastní  pohybový slovník, ve kterém často čerpá i z hip-hopu. Právě toto je styl, kterým jeho cesta začala.

In Aeternum je video dvou lidí. Seriál WeMakeThem je však o mnoha lidech. Oliver Plačko je jednou ze stálých tváří, ale tanečníci se budou v jednotlivých dílech měnit. Následuje oficiální Intro a první epizoda, na které se podílí i talentovaný kameraman Matej Andraško z AND production.

Více na:

instagram.com/rechtoriks– Ľubomír Rechtorík

instagram.com/oliver_placko – Oliver Plačko

instagram.com/and.production – Matej Andraško

Taneční magazín

Královna víl – Jak vypadá láska, když jí stojí v cestě tisíce kilometrů?

Program NoD listopad 2017

3/11 Díra na trhu: Interdimenzionální čočka 19:30/Pá
DIVADLO Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem. 4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? Hrají: B. Jánová, W. Valerián, Š. Pliska. -> 250 Kč / 150 Kč (stud enti, senioři, ZTP)

4/11 Křest CD Diva Baara (debut) 19:30/So
HUDBA Křest autorského sólového alba zpěvačky, textařky a elegantní swingové divy brouzdající vodami elektroswingu. Kdo je Diva Baara? Znáte ji jako Báru Vaculíkovou z Yellow Sisters a Mateřské.com! Její album Debut na pomezí popu, swingu a písničkářství vychází na podzim 2017 u Supraphonu s Tranzistorem. Na křtu, který se ponese ve speciální cirkusové atmosféře vystoupí např. smyčcový kvartet Appolon, Miloš Vacík na perkuse, vibrafonista Radek Krampl, stepařka Carli Jefferson nebo akordeonistka Klára Veselá. CD pokřtí trojice křtitelů: Emil Viklický, Zdenek Merta a Petra Černocká. -> 250 Kč

7/11 And So I Watch You From Afar (IRL, SARGENT HOUSE) // support: ČERVEN (CZ) 19:30/Út
HUDBA Severoirští And So I Watch You From Afar se po dvou letech vrací do Prahy! Opět zahrají v Experimentálním prostoru NoD a nejspíše nás opět seznámí s novým materiálem. Ten kdo už měl s ASIWYFA tu čest určitě nebude chybět. Jejich koncerty totiž patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v současnosti na podiích vidět. -> 350 Kč (v předprodeji) / 400 Kč (na místě)

8/11 Kasha Jandáčková: K smrti šťastní 19:30/St
DIVADLO „Dej si pozor na svá přání – mohou se ti splnit.“ Grimmovská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace. Režie: K. Jandáčková. Hrají: K. Dvořáková, T. Nádvorníková, S. Märcová, K. Vágnerová / L. Valenová, V. Popovičová, T. Hron/J. Roskot, F. Hnilička a D. Kranich / Z. Piškula. -> 150 Kč< /p>

11/11 Maso krůtí: Cirkusvobody 19:30/So
DIVADLO Uvidíte zcela vídané a uslyšíte zcela slýchané v zapomenutelné show k nepopukání! MASO KRŮTÍ zplodilo další autorskou inscenaci. Zaprvé proto, že o svobodě se žvaní líp v manéži než v hospodě. A zadruhé na tenhle typ umění nemají na pracáku kolonku. Režie a dramaturgie: J. Fleglová a kol. Hrají: K. Smržová, E. Soukupová, M. Sobotková. -> 150 Kč

12/11 Linda Dušková a kol.: SANDMAN 19:30/Ne
DIVADLO Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme. Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? Režie: L. Dušková. Dramaturgie: N. Preslová. Hrají: K. Dvořáková, P. Neškudla, H. Řezáčová, V. Verdure. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

14/11 PKF Prague Philharmonia: Krása dneška / V rytmu jazzu – Jiří Stivín 19:30/Út
HUDBA S předním českým jazzovým hudebníkem, multiinstrumentalistou a skladatelem Jiřím Stivínem na téma jaké místo zastává jazz a swing v dnešním hudebním průmyslu? Jak se k jazzu staví mladá generace umělců a posluchačů? -> 300 Kč / 200 Kč (senior) / 100 Kč (student)

15/11 James Harries: Křest nového EP // support: Dalibor Hrubeš 19:00/St
HUDBA
Osobitý britský písničkář žije České republice již řadu let a těší se zde značné popularitě. Není se čemu divit, že si pro křest nového EP vybral domovskou Prahu. Fanoušci zatím mohli ochutnat novou píseň Lights, která je předzvěstí, na co se můžeme těšit. Nový singl je stejně jako jeho autor značně kosmopolitní. -> 219 Kč (v předprodeji) / 280 Kč (na místě)

Noc divadel 2017:

18/11 20 000 židů pod mořem: Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase THEATERip 17:00/So
DIVADLO Skupina 20 000 židů pod mořem zkoumá vliv prostředí pro vznik samotné performance. Dopředu nemají nic domluvené, využívají techniku improvizace. Vstupují do cizí scénografie a berou tento prostor, jako inspiraci. V NoDu to vyzkouší ve scénografii představení souboru 11:55 – Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase. Hrají: E. Jeřábek, L. Karda, A. Nováková, P. Sedláčková, J. Sůra, T. Yankova a V. Zimmermann. -> FREE

18/11 IDDQD: Goon – Krvavá pomsta! 19:30/So
DIVADLO | STUDIO Krvavá komiksová jízda plná krve, komiksový poetiky a jízdních řádů. Jediný představení, který překousne i tvůj pubertální brácha. Tak bacha! Přijď se přesvědčit, že život není spravedlivej, násilí plodí násilí a alkohol tvý problémy nevyřeší. BANG! Hrají: D. Kranich, A. Týmal, J. Strýček. -> FREE

20/11 FREE MONDAYS: IVAN & THE PARAZOL (HU) // support: Broken.45 20:00/Po
HUDBA Rocková formace z Budapešti nezapře svou inspiraci v hudbě šedesátek a sedmdesátek. Velkou oblibu si získali nejen ve své domovině díky festivalu Sziget, ale třeba i v USA a dalších částech Evropy. Kdo má rád poctivý rock`n`roll ala Rolling Stones, určitě ho Ivan & The Parazil nezklamou. -> FREE

22/11 420PEOPLE: Královna víl/ Fairy Queen 19:30/St
DIVADLO Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Choreografie: V. Kuneš. Hudba: Zabelov Group. Účinkují: Z. Herényiová, S. Groenendijk / Š. Bočková, V. Rak, A. Sojka, A. Volný & Zabelov Group – J. Šikl a R. Zabelov. Kostýmy: O. Křížková. -> 330 Kč / 250 Kč (studenti, senioři, ZTP)

26/11 Srdce na playe aneb Jak se dostal Heardt na Burning man 19:30/Ne
Jaké to je stavět železné srdce uprostřed pouště? Pojďte se seznámit s týmem stojícím za projektem Heardt, který měl svou premiéru na festivalu Burning Man a poté na pražském Signálu. Budeme si povídat o životě na poušti, jaké je plánovat projekt přes oceán a jak se z toho nepo*rat. -> 80 Kč

Vernisáže:

27/11 Tomáš Bárta: Plán sedimentu 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
GALERIE
Tomáš Bárta se etabloval jako svébytný malíř, kreslíř a tvůrce prostorových objektů a instalací ve kterých tematizuje různé typy sedimentace zásahů do veřejného prostoru a architektury. Bárta zkoumá a volně dokumentuje různé stopy vědomé či nevědomé lidské činnosti v urbánním prostředí, hledá indexy zacházení s otevřeným prostorem nebo konkrétní historickou či současnou architekturou, které poté reflektuje ve své mediálně různorodé tvorbě. Jednotlivé způsoby zásahů se stávají Bártovi vzorem pro jeho volné uchopování v různých technikách malby a kresby, stejně tak jako vodítkem k používání konkrétních a sp ecifických materiálů, které tvarují charakter proměny městské krajiny. Kurátor: Pavel Kubesa. -> FREE

27/11 František Pecháček: Tekutý národ 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
Video Galerie Památník na Národce byl (pře)sazen, na piazzetě ND tají poslední kousky ledovce odkazu Láska a víra zvítězí laminátového srdce Kurta Gebauera. Varovné signály totalitních režimů straší nejen v médiích. Politici bičují svá ega v křečovitě podbízivé úsměvy. Je to fake, prázdná gesta, cesta do nikam – nebo cesta zpátky? Projekt reflektuje aktuální dění na české politické scéně. Autor v projekci pracuje formou fluidní simulace. Syntéza obrazu založená na předloze patří mezi nové výzkumné směry oboru počítačové grafiky. Jejím cílem je vygenerovat obraz, který respektuje novou strukturu, ale v detailech je k nerozeznání ; od originální předlohy. Kurátorka: Veronika Zajačiková. -> FREE

27/11 FREE MONDAYS: OVERLAND INN (FR) // support: Spomenik (CZ) 20:00/Po
HUDBA Overland Inn je francouzské elektronické trip-hopové duo, které by nemělo chybět na seznamu žádného fanouška hlasitých beatů, kláves, kytar, zvláštních tonů a sametových hlasů. Support Spomenik, čerstvý sólový projekt Tomáše Havlena z Post-Hudby. -> FREE

29/11 K. May, T. Volánková& kol.: Vinnetou 19:30/St
DIVADLO | STUDIO
Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska. Režie: T. Volánková. Hrají: L. Karda, M. Cikán, J. Šurková, N. Mikulová, L. Přichystalová, J. Strýček, D. Migač, K. Císařová, A. Gregorec. -> 200 Kč / 150 Kč

30/11 IDDQD: Goon – Krvavá pomsta! 19:30/Čt
DIVADLO | STUDIO Krvavá komiksová jízda plná krve, komiksový poetiky a jízdních řádů. Jediný představení, který překousne i tvůj pubertální brácha. Tak bacha! Přijď se přesvědčit, že život není spravedlivej, násilí plodí násilí a alkohol tvý problémy nevyřeší. BANG! Hrají: D. Kranich, A. Týmal, J. Strýček. -> 200 Kč / 150 Kč

 

 

Taneční magazín

 

Amazonky? Lovkyně lebek?

Premiéra „Amazonky“ Lenky Vagnerové a její Company proběhla – podle data 1. 11. – ve znamení tří jedniček. Originální představení by si však těch „známkovacích“ jedniček zasloužilo ještě daleko více.

Kult násilí se stále častěji a obnaženěji projevuje v našem běžném životě. A tím nejen v mediálně zpravodajské sféře. Nová původní česká i zahraniční jevištní tvorba stále naléhavěji reflektuje, ba nebojím se napsat často přímo vyzdvihuje fenomén násilí a zloby. Z té importované stačí kupříkladu poukázat na tituly chorvatského protestujícího režiséra Olivera Frliće – viz i zde nedávné recenze na jeho pražská představení „Prokletí“ Pod Palmovkou (TM 30. 10.), a jarní na inscenaci „Černá zem“ na festivalu Bazaar ve Studiu Hrdinů (TM 24. 3.). Avšak nevyhýbají se mu ani čeští tvůrci. Dokonce ani autorky. Tím nejaktuálnějším dokladem byla premiéra „Amazonky“ Lenky Vagnerové & Company 1. 11., v jejich takřka domovské pražské holešovické La Fabrice.

Provokujícím protimluvem se jeví být hned výraz „company“ v domicilu souboru. V našich divadelních vodách jsme tak povětšinou přijímali označení doprovodného sboru, tanečníků v pozadí… Prostě, „křoví“. Soubor Lenky Vagnerové však naopak tvoří, včetně muzikantů, jednolitý team work. „Company“ zde tentokrát chápejme jako jednolitý organismus, kde nikdo není upřednostňovaným sólistou, v němž má každý své přesné místo na slunci divadelních reflektorů.

Pokud jsem začal názvy, tak nyní k samotné podstatě „Amazonek“. V představení se v první řadě v žádném případě nejedná o souboj ženského a mužského světa. Nejsme svědky otevřeného ani jinotajného výkřiku sufražetek! Jsme účastníky živočišného souboje násilí a pokory. Agrese s nečinností. Dynamiky s letargií. Aktivity s netečností. A nebojím se napsat starých pořádků s novými. Pojem „amazonek“ zde tentokrát slouží spíše pouze jako určitý divadelní háv.

 Již nezvykle velká (hlediště La Fabriky teď bylo metrážně zkráceno a tím pádem strmější), scéna Michala Heribana napovídala, že se protentokrát bude jednat o „velkoplošnou projekci“. Kostýmy stejného autora pak svou tmavou jednoduchostí umocňovaly až černobílý šachový soboj dobra se zlem, v němž má černá nepokrytě navrch. Zpravodajská povinnost mi ukládá uvést Michala Heribana rovněž jako autora grafického designu a videa.

 Na rozdíl od představení „Lešanské jesličky“, na nějž jsem psal recenzi takřka přesně před rokem, mají „Amazonky“ daleko strukturovanější výstavbu. (Částečně je to i autorským scénářem, na rozdíl od minulé výchozí inspirace Františkem Hrubínem.) Jejich dějová i motivická linie patřičně graduje. V prvních dvou třetinách postupně, lineárněji, v závěrečné části až dynamickými „filmovými“ střihy.

Velkým kladem je zde zapojení mužů – hudebníků. Jsou nejen protiklady „amazonek“, nejen instrumentálními hráči, ale nenásilně přecházejí v herecké party. Díky choreografii Lenky Vagnerové tam plně zapadají a jejich pohybová kultura konvenuje s tančícími „amazonkami“. Oba nejen hudební interpreti Tomáš Vychytil a Hynek Obst tak dokonale spoluvytvářejí onu, již v úvodu vyzdviženou a vysvětlenou, jednolitou company. Zde nesmím, nikoli závěrem, zapomenout ani na „zvukového inženýra“ u mixážního pultu Andreje Jurkoviče. Dodal veškeré hudbě i zvukům ten potřebný tvar ve správný ; moment.

Vlastní hudba Tomáše Vychytila se jednolitě zapojuje do představení. Má v něm mnoho valérů. Od monotónního, až psychydelicky pulsujícího doprovodu až po provokativní hendrixovská kytarová sóla. Přes konkrétnější samplované reálné zvuky až po klidnější polohy, za něž by se místy nemusel stydět ani legendární blues-rockový mág John Mayall. Živá hudební produkce navíc dokazuje, jak mohou hudebníci aktuálně reagovat na tanečnice a naopak.

Jak z výše uvedeného vyplývá, přerody hudebníků v herce i naopak „amazonek“ v hudebnice si přímo vyžadují dokonalou režii. Té velmi podstatně napomáhá světelný park pod pomyslnou taktovkou Michala Kříže.

Vlastní divadelní tvar ukládá na všechny interprety obří fyzickou interpretační zátěž. Letmé přerody z tance, přes činoherní zkratku po akrobacii. To vše završuje další (a zvláště v českých divadelních intencích) neočekávaný prvek – bojová umění. Zde byl choreografce a scenáristce Lence Vagnerové nejen rádcem, ale defakto spoluchoreografem Radek Mačák.

Na interpretkách Fanny Barrouqére, Markétě Frösslové, Simoně Machovičové, Barboře Rokoszové i výše zmíněných hudebnících Tomáši Vychytilovi a Hynku Obstovi tak ležela nejen ohromná tíha vlastního odstínění jednotlivých postav, jejich přerodů, ilustrace agresivity v kontrastu s poddajností, ale rovněž nesmírná obtížnost fyzického rázu. A před tím opravdu mou baseballovou čepici dolů!

Pokud bych hodlal detailně a motivicko-historicky pitvat představení, tak zde logicky trochu uniká přímá souvislost „amazonek“ s klasickými lovkyněmi lebek. Ale to není na programu této recenze. Já osobně jsem lovkyně lebek chápal spíše v rovině lovkyň duší, mamonu a potažmo i v roli lovkyň mozků.

Velkým kladem „Amazonek“ je – kromě již zmíněné stavby scénáře – ohromný smysl pro nadhled a sebeironii. I vypjatá vraždící scéna je vzápětí shozena „filmovou“ parafrází kašírované krve. A vygraduje „zázračným obživnutím“ zavražděné. Ve vrcholu tak přímo geniálně parodujícím tradiční skupiny historického šermu, kde se téměř všichni povraždí a pak vyskočí a bojují dál.

Závěrem nesmím ponechat stranou zbývající realizační tým a zázemí. Produkcí se zabývala Andrea Vagnerová. V roli repetitorky je v divadelním programu uvedeno jméno: Lenka Krameriusová. Producentem představení byla Lenka Vagnerová & Company. Spoušť fotoaparátu mačkal Michal Hančovský. Představení bylo nastudováno ve Studiu Alta a Taneční škole Hes. Celý projekt podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury České republiky a La Fabrika. Mediálním partnerem byly Taneční aktuality.

Amazonky“ jistě rozčeří české divadelní vody. Dočkáme se jistě ambivalentních reakcí a ohlasů. A tak tomu má být. Moderní divadlo by totiž mělo mít ve svém popisu práce i přímou provokaci. A pokud je tato provokace – jako u Lenky Vagnerové – podpořena poctivým kumštem, tak jí není (téměř) co vytknout.

 

Foto: Michal Hančovský

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN