Čistota pohybu na festivalu ‚Hybaj Ho‘

Radoslav Piovarči a Petr Ochvat vytvořili dílo bez děje a postav, ovšem plné prvků fyzického divadla a zironizovaných folklórních tanců.

Ve Studiu Alta se už poosmé představil festival současného slovenského tance Hybaj Ho! a přinesl workshopy, diskuze a řadu inscenací. 21. října jsme v podání Tanečné spoločnosti Artyci měli možnost vidět představení, zaměřené na sílu fyzikality s názvem Pure.

03_fotograf_jan_chmelik

Dva autoři a interpreti Radoslav Piovarči a Petr Ochvat vytvořili dílo bez děje a postav, ovšem plné prvků fyzického divadla a zironizovaných folklórních tanců. Na vysoké pohybové úrovni vyjevili řadu scén, které byly propojené zpočátku krátkými, na konci delšími dialogy, obsahujícími nejrůznější témata od účasti na castingu po vztah k muzikálu, přičemž někdy šlo i jen o převyprávění vtipu. Hlavní „postavou“ bylo podle slov tvůrců tělo. A skutečně – tělo reagovalo na různé situace související s dialogy. Koncept byl rozvržen tak, že mluvené a tělesně klidné části představení se odehrávaly v zadním plá ;nu jeviště, kde tanečníci většinou seděli naproti sobě na židlích. Pohybově bohatší a většinou rychle provedené scény na hranici choreografie a improvizace předváděli většinou blíže k divákům (duo občas předvedlo společný výstup, poté se opět rozdělili a každý pracoval s vlastními tanečními prvky, které na sebe vrstvil, opakoval a přecházel zase do jiné části choreografie). Oba tančili s velkým nasazením, zároveň ale s citlivostí vůči svému tělu i okolnímu prostoru a jejich výkonům tak není co vytknout.

02_fotograf_filip_beniac

Problematičtější byl ovšem celkový koncept. Absence příběhu i jiných postav nežli těl interpretů může být v pořádku a je to zajímavý experiment. Prolínání krátkých dialogů v zadním plánu s akcí vpředu a originalita tance však postupně slábla. Osobně bych ocenil, kdyby autoři představení zkrátili cca. na polovinu. Kratší formát by mu vůbec neublížil, naopak by působilo úderněji. Tak, jak jej předvedli, ovšem už ke konci postrádalo cokoli nového nebo nečekaného, systém fungování interpretů zůstal stále stejný a konec proběhl postupným zhasínáním světel a útlumem hudby, což by snad šlo zpracovat originálněji.

01_fotograf_filip_beniac

I přes tento dramaturgický nedostatek a přílišnou délku bylo však Pure hodnotnou ukázkou mladé slovenské (v tomto případě slovensko-české) taneční tvorby a pohybové zpracování bylo na nečekaně vysoké úrovni.

Alexej Byček

Foto:  Filip Beniac, Jan Chmelík

Taneční magazín

Pražští Slováci tančí v režii slovenského Maďara

V rámci 8. ročníku festivalu současného slovenského tance HYBAJ HO! bude mít 20. října ve Studiu ALTA premiéru autorský projekt pětice slovenských tanečníků žijících v Praze

Premiéra Potmehúd: pražští Slováci tančí v režii slovenského Maďara

V rámci 8. ročníku festivalu současného slovenského tance HYBAJ HO! bude mít 20. října ve Studiu ALTA premiéru autorský projekt pětice slovenských tanečníků žijících v Praze v choreografii slovenského Maďara Csaby Molnára s názvem Potmehúd. Umělci budou v této inscenaci hledat své folklorní kořeny se šibalským úsměvem na rtech.

Potmehúd (slovensky): huncút, lapaj, figliar.

Folklorní tanec je dnes často synonymem tradice a kulturního dědictví, tedy historie. V inscenaci Potmehúd se tanečníci snaží znovuobjevit a rehabilitovat tento prapůvodní umělecký projev, zbavit ho muzeálních nánosů a nanovo prožít čirou sílu nespoutané lidové tvorby a přirozené, neumělecké performativnosti. Vytvářejí vlastní originální folklor inspirovaný vitální a pulzující energií lidového tance – tedy jeho skutečnou podstatou. Každý z tanečníků vnáší do inscenace svou vlastní zkušenost a osobnost a jednotlivé výstupy tak balancují mezi humorem a dramatem, emotivností a cynizmem. Potmehúd je skutečné divadlo, ni koli díky technické preciznosti, ale proto, že zve diváky ke sdílení tady a teď.

„Krása folklorního tance pro mne spočívá ve schopnosti propojit lidi tak, že v průběhu tance instinktivně komunikují tělem na lidské i společenské úrovni. Osvobozují a naplňují tak svého ducha, ale zároveň se ukotvují v komunitě,“ komentuje svou práci s tanečníky choreograf Csaba Molnár.

Inscenace je inspirována představením Journey Home, kterou uvedl Les SlovaKs Dance Collective v roce 2010 na festivalu Hybaj ho! Každé představení bude doprovázet speciální host, který bude začleněn do jevištní hry a bude tanečníky překvapovat. Na festivale Hybaj Ho! ním bude člen skupiny Les SlovaKs Dance Collective Milan Herich. Představení nadchlo i skupinu mladých návrhářů z Moravy NOVADIVA, kteří používají tradiční přírodní materiály a svými postupy tvorby textilu přispívají k myšlence představení – přehodnocení  tradicí a jejich možností dnes.

Choreografie: Csaba Molnár
Tvorba a tanec: Lucia Kašiarová, Soňa Ferienčíková, Zdenka Brungot Svíteková, Martin Talaga, Lukáš Homola a host
Hudba: Jan Mikúšek
Kostýmy: NOVADIVA, Michala Homolová a Daniel Golík
Produkce: ALT@RT
Koprodukce: BOD.Y

bez-nazvu

 

Taneční magazín

Strhující street dance show ve Zlíně!

9. ročník mezinárodního festivalu TANECVALMEZ

 

9.ročník mezinárodního festivalu TANECVALMEZ

Současný tanec, hip hop i breakdance. Choreografie Kadera Attou je jedinečný zážitek, v říjnu se ho dočká i české publikum

Festival TANECVALMEZ nabídne českou premiéru francouzského choreografa světového formátu Kadera Attou. Jedenáct tanečníků Národního choreografického centra La Rochelle představí 23. října na pódiu Městského divadla Zlín choreografii The Roots. Tím vyvrcholí 9. ročník festivalu TANECVALMEZ, jehož první část se odehrála v červnu. „Kader Attou spojil styly blízké mladému publiku jako hip hop, breakdance a street dance se současným tancem. Výsledkem je dynamické a energické představení, při němž se divákům tají dech a jsou znovu a znovu vtahováni do dění,“ láká návštěvníky ředitelka festivalu TANECVALME Z Milada Borovičková.

Představení zapůsobilo také na francouzskou taneční kritičku Rositu Boisseau. „Opravdová bomba! Opravdový hip hop! The Roots vám exploduje před obličejem jako pořádně natřepaná plechovka se sodou. Šumící pramen se proměňuje v bublající proud, který nabývá na síle, až vybuchne jako gejzír, jenž nepřestává chrlit energii,“ napsala Boisseau pro deník Le Monde. Představení vzniklo roku 2013 a turné stále pokračuje. Attou se vydává na dobrodružnou cestu zpět ke kořenům hip hopu, aby objevil nové možnosti vyjádření. Vypráví příběh o počátcích hip hopového hnutí, o lidech vzpírajících se tlaku, o vynalézavosti tanečního stylu, jenž se z ulic New Yorku přenesl až na divadelní pódia. Pohrává si s rytmem, s detaily, strhující hudbou i těly tanečníků.

Vedle hip hopu a současného tance se inspiruje také cirkusem, grafickým a pouličním uměním. Svým osobitým stylem se vyjímá na současné francouzské taneční scéně. Roku 2008 byl dokonce jmenován ředitelem Národního choreografického centra La Rochelle.

The Roots, creation de Kader Attou, directeur du Centre Choregraphique National [CCN].

MgA. Milada Borovičková

 Bc. Bára Sobotková

Taneční magazín

 

Pocta Darie Klimentové

Daria Klimentová je jednou z hvězd 53. ročníku festivalu Zlatá Praha, který pořádá Česká televize. Daria proslavila Českou republiku a dokázala ve svém životě opravdu mnoho

 

 

 

V rámci letošního 53. mezinárodního televizního  festivalu Zlatá Praha  zavítala do Prahy primabalerína, která sice již ukončila svoji taneční kariéru, ale  pro milovníky tance zůstane navždy velkým jménem. Nelze opomenout, že v minulých letech mnohý Čech, aniž by byl nějakým znalcem tance,  s pýchou hovořil o úspěšné české tanečnici, která reprezentuje Českou republiku v zahraničí. Daria Klimentová!

_mg_6878

Češka, která byla téměř 20 let primabalerínou Anglického národního baletu, odešla sice mimo jeviště  a začala nový život, ale pro milovníky tance zůstane nezapomenutelná. Jejím velkým koníčkem je fotografování, kterému se věnuje přes 10 let.  Nafotila několik kalendářů a  pořádala  i výstavy svých děl. Daria uchvátila nejen milovníky baletu, ale i módní návrháře. Roli modelky si vyzkoušela pro takové módní domy jako Versace nebo Giorgio Armani.

_mg_6900

_mg_6920

30. září proběhla ve Velkém sále Nové scény ‚Pocta Darie Klimentové‘. Návštěvníci 53.  mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha  zhlédli jeden díl nové série České televize pod názvem Baletní příběhy Darii Klimentové (režie Martin Kubala) a také dokument Loučení Darii Klimentové.

_mg_6932_mg_6939_mg_6975

Poté se hvězda objevila na scéně a se svou srdečností a upřímností prozradila některé detaily ze svého života. Usměvavá Daria přiznala, že se jako dítě vůbec neuměla smát. Maminka ji to musela učit!

Připustila také, že si námahou zničila kolena, má za sebou tři operace, ale přesto i po ukončení své kariéry denně cvičí, prý musí. Fyzické potíže se zastavit nedají.

Daria v současné době učí už druhým rokem Master classes, podle  jejích  vlastních slov je to vyčerpávající a těžké. Tanečníci jsou vesměs prý sobečtí, ale učitel musí dávat a dávat a dávat.  Na druhé straně, pokud vidí Daria výsledky, má ten nejblaženější pocit.

_mg_7003_mg_7010

Jak vzpomíná Daria na své začátky? 

Daria: „Když jsem stála poprvé na špičkách, měla  jsem nohy úplně zkrvavené,  ani jsem si je nezalepila, protože to mi  nikdo neřekl…, ale později už jsem si je lepila pokaždé, tohle jsem nechtěla zažít znovu.“

Daria prozradila, že  netouží po tom, aby její dcera byla slavná tanečnice  a nechává jí svobodnou volbu, pokud jde o její kariéru.

Daria během slavnostního večera bavila publikum, zavzpomínala na časy, kdy se zápalem  trénovala  hru na klavír a  maminka jí  říkala, že jejich soused proto zemřel.

S vtipem sobě vlastním  komentovala svou znalost cizího jazyka: „Mám pocit, že zapomínám česky  a anglicky ještě pořádně neumím.“  A v jakém jazyce přemýšlí dnes? Daria: „Já nevím, jestli někdy vůbec přemýšlím…“

Pokud jde o  dokumenty, které byly natočeny o jejím životě, Daria přiznala, že byla doslova posedlá touhou všechno vidět a kontrolovat, ale po půl hodině své úsilí vzdala, protože sledovat dokument ji nebavilo a nechala úplně všechno na režisérovi Martinu Kubalovi.

_mg_7038

Nelze nezmínit,  že Daria je jedním z mála Čechů, který se přátelil s Lady Di. Jak na ni vzpomíná?

Daria: „Princezna byla patronkou anglického baletu a pravidelně chodila na naše představení i  zkoušky. Když měla některá tanečnice narozeniny, přinesla dort, slavila s námi, byla úplně normální člověk, nic z toho, co se psalo, nebyla pravda. Byla úžasná.“

Jaký si nese  nejsilnější zážitek ze svého tanečního života? 

Daria: „Tančit s Vadimem Muntagirovem byl můj nejkrásnější zážitek, ale asi to bylo  tím, že jsem už dokázala všechno, už mi o nic nešlo. Když přišel  talentovaný Vadim, tanec jsem si jen  užívala  a on mě inspiroval. Hravě točil piruety a já jsem měla pocit, že to přece dokážu také, tak jsem točila a skákala…. bylo to pro mě úžasné.“

_mg_7049

 

 

Daria exkluzivně  jen pro Taneční magazín:

Zeptali jsme se….

Proč nemáte ráda novináře? 

„Jsem plachá a stydlivá. Když tančím, musím si kolem sebe udělat jakýsi kruh, kde nikdo není. Diváci mě znervózňují“.

V tanci jste si své sny splnila. Jaká máte další  přání a plány?

„Mám jich mnoho, ale neprozradím je nikomu. Proč bych měla?“

Podařilo se Vám zhlédnout něco z letošního festivalu? 

„Bohužel ne, přijela jsem do Prahy jen na dva dny a byla jsem moc ráda, že mě sem vůbec pustili. Hned zase odjíždím.“

Co Vás čeká? 

„Tréninky. Ale vraťme se k mým plánům,  ráda bych udělala knihu o Vadimovi  Muntagirovi. Také plánuji své Master classes v Tokiu, uvidím.“

Děkujeme za rozhovor 

Hodně štěstí, Dario!

_mg_7055_mg_7066

_mg_7090

Jedna z nejúspěšnějších českých baletek si za čtvrt století dlouhou kariéru zatančila spoustu krásných rolí, odtančila přes 1000  představení a mezi všemi těmi krásnými pohyby se stihla vdát za světelného designéra Iana Comera a porodit dceru Sabinu. 

 

Eva Smolíková

Foto: Česká televize

Taneční magazín