Nonverbal – nabitý týden

Pražská La Fabrika se předposlední květnový týden stala již podruhé centrem a pořadatelem mezinárodního festivalu PRAGUE NONVERBAL. Ona i další pražské progresívní stánky nekonvenčního a pohybového divadla přivítaly na desítky zahraničních i domácích souborů a sólistů, kteří se vyjadřují divadlem beze slov.

Druhý ročník festivalu PRAGUE NONVERBAL proběhl od 21. do 25. května v Praze. Na domovské scéně La Fabrika, ale též v Jatkách78, Alfredu ve dvoře, Studiu Hrdinů, Centru současného umění DOX a v Cross Clubu. Přinesl na čtvrt stovky divadelních prezentací, ale i filmy a důležitá kuloární setkání tvůrců.

Začneme od „A“ čili Alfredu ve dvoře. Vlastnímu zahájení festivalu předcházela na letenské scéně Alfred ve dvoře mezinárodní performace „Take Down“. V tanečně-wrestlingové řeči se v ní setkali Japonka Kazuyo Shionoiri a izraelský tanečník Dror Liberman.

 Hlavní a čestnou cenu festivalu SILENCE SPEAK LOUDERS převzala režisérka, herečka, choreografka i loutkářka Zoja Mikotová.

Taneční legenda Vlastimil Harapes se v hledišti objevila krátce po návratu z operace. A byl středem pozornosti.

Slavnostní zahájení v neděli 21. 5. v La Fabrice probíhalo pod patronací ministra kultury Mgr. Daniela Hermana. Bylo nabité. Hosty i styly. Konferenciérky Anna Polívková a Martha Issová, za tradičního živého doprovodu na klavír Zdenka Merty, elegantně zvládly propojit takřka nepropojitelné. Tak třeba Annu a Johanu Schmidtmajerovy, s Janem Cinou a Jiřím Weissmanem v půvabných tanečně akrobatických hříčkách. Škoda, že v hledišti nebyl Milan Drobný. Asi by se divil, co jde vytvořit za kreace na jeho dávný hit s textem Jiřího Grossmanna „Bambule bijou bác“. Z jiného soudku bylo vystoupení Trygve Wakenshaw. Dalším kontrastním článkem pořadu byla hudebně humorná skeč Martina Zbrožka. Zaujala i Tap Academy a mnozí další. Vyvrcholením večera bylo udílení ceny “SILENCE SPEAK LOUDERS“. Její laureátkou se stala režisérka, herečka, choreografka a pedagožka Zoja Mikotová. Brněnská rodačka, která se postupně od loutkařiny dopracovala k divadelní režii a pantomimě. Roku 1992 založila na JAMU do té doby unikátní Ateliér výchovné dramatiky neslyšících. Vedle režijní práce (Husa na provázku, Činoherní klub, Slovácké divadlo a další), pedagogické praxe a zahraniční angažmá se často objevuje v roli lektorky na řadě workshopů v naší republice i v zahraničí. S neslyšícími divadelníky spolupracuje na řadě dalších akcí mimo JAMU. Slavnostní večer zakončil krátkometrážní film Jiřího Kiliána „Scalmare“. Světový choreograf se tak po necelém roce v La Fabrice představil opět výrazným surrealistickým dílem. Jeho černobílému snímku vévodily výkony jeho ženy a „múzy“ Sabine Kupferbergové a Petera Jolesche. Dílo si vysloužilo dlouhotrvající potlesk. Na pódiu se vystřídali i slavní hosté. Kromě Jiřího Kiliána i Soňa Červená. Z hlediště jim aplaudovali mezi jinými také Boleslav Polívka, Vlastimil Harapes, Jiří Lábus, Yvona Kreuzmannová, výtvarník a balónový pilot Vratislav Hlavatý. …a mnoho a ještě více dalších person uměleckého i veřejného života.

Boleslav Polívka se účastnil slavnostního zahájení festivalu, ale také se později představil jako filmový režisér (spolu s F. A. Brabcem) své krátkometrážní hříčky „Hon“.

 Slavná herečka a zpěvačka Soňa Červená usedla vedle Jiřího Kiliána v čestné lóži při zahajovacím večeru.

Halka Třešňáková a Anna Polívková se představily v rámci festivalu v Alfredu ve dvoře.

Během nabitého týdne pak pokračovala plejáda skvělých divadelních zážitků. V La Fabrice se prezentoval britský soubor Vamos Theatre s „Finding Joy“, francouzské divadélko Compagnie Mangano-Massip s titulem „What Is Mime“, mexická herečka Gabrielle Muňoz s „Quizás“, ale také domácí mimové a klauni – Václav Strasser, Jiří „Bilbo“ Reininger a skupina Bratři v tricku nebo Martin Zbrožek.

Jatka78 patřila premiéře Rostislava Nováka ml. „Jatka číslo 5“ a Cirku La Putyka s jeho „Airground“.

V Cross Clubu se prezentovala Polka Maria Zimpelová s půvabnou hříčkou „What Do You Really Miss?“.

Alfred ve dvoře mimo zmíněné japonsko-izraelské ouvertury festivalu patřil Anně Polívkové a Halce Třešňákové s milým „Walk In Progress“.

Studio Hrdinů hostilo českou Pantomimu S. I. S výmluvným titulem „Z českých luhů a hájů přinesli jsme vám vodu“.

A holešovické centrum moderního umění přivítalo českou Farmu v jeskyni a její inscenaci „Odtržení“.

Světoznámý choreograf Jiří Kilián přijímal zasloužené ovace i jako tvůrce filmu „Scalmare“.

V La Fabrice proběhla také pražská premiéra filmové hříčky Boleslava Polívky „Hon“. Sám ji – za asistence režiséra a kameramana F. A. Brabce – také režíroval. Film byl natočen již roku 2007 na tehdy ještě hercově farmě v Olšanech u Brna. Vychází z tradiční honičky na klauny, která se – vedle kupříkladu hospodského zabíjení much – tehdy na olšanské farmě odehrávala. Mimo Boleslava Polívky a jeho dětí i hereckých kolegů ve snímku vystupují i neherci – tradiční účastníci povedených akcí v Olšanech. Samotný filmový titul měl už před časem světovou premiéru v Olšanech. Ale i v Praze se setkal s obdivem.

Prague Nonverbal se vydařil. Dokázal podchytit na vícebarevné platformě mnoho umělců, kteří si mají co říci i beze slov. Nezbývá se než těšit na ročník třetí.

MICHAL STEIN

Foto: PRAGUE NONVERBAL

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Snad, snad….

Snem téměř každé ženy je vdát se. Ale jak na to?

 

24.května uvedlo divadlo LaFabrika v rámci festivalu Prague Nonverbal inscenaci Perhaps, perhaps …. Quizás mexické umělkyně Gabriely Munoz. A protože festival Prague Nonverbal přináší kvalitní tvorbu, diváci se opravdu potěšili.  Hra Perhaps, perhaps… Quizás měla premiéru v New Yorku v roce 2010 a hrála se po celém světě na klaunských a divadelních festivalech v Brazílii, Kolumbii, Gruzii, Francii, Španělsku, Velké Británii a Švédsku.

 

Příběh začíná krátkou videoprojekcí, ze které vyrozumíme, že jistá žena se zamilovala, anebo si to alespoň moc a moc přeje. Jenže láska nepřeje jí. Naše hrdinka se tedy musí spokojit s tím, že si představuje svatbu a všechno co k ní patří.

Inscenace je stále na hranici tragédie  a komedie, všechny okamžiky jsou ale tak výstižné. Žena, která čeká na pana Pravého, se cpe svatebními sladkostmi, ale vzápětí intenzivně cvičí, např. obíhá stůl a počítá si kolečka. Není to mnohým z nás tak trochu povědomé?

Zoufalá touha po spřízněné duši a po svatbě je ztvárněna opakujícím se zpěvem svatebního pochodu. Z toaletního papíru je svatební koberec a jde se k ženichovi, kterého představuje pouze sako. Nevadí. Naše hrdinka si vyměňuje prstýnky se sakem, zatančí si s ním a jde na pohovku…. Dojemná scéna lásky. Smutek a touha dýchají z každičkého pohybu, upřímný zoufalý obličej naší hrdinky odráží duševní utrpení, kter é jí způsobuje samota. Přesto právě jejímu zoufalství se diváci nejvíce smějí. Gabriela Munoz  mistrně rozehrává v divácích ty nejzákladnější pocity – touhu nebýt sám. Proč se ale divák tak intenzivně chechtá, až se téměř popadá za břicho, když se naší hrdince ne a ne a nechce  podařit  potkat v životě toho pravého?  Už postava samotné umělkyně budí sympatie, její výraz a samozřejmě svatební šaty budí soucit a současně smích. To vše doladěné do detailu propracovanými scénami roztomilého neúspěchu tvoří neopakovatelnou podívanou, která daleko přesahuje běžné klaunérie. Právě proto, že každý tak trošku poznává sám sebe, člověk se rád odlehčeně zasměje svému marnému úsilí.

V druhé části má naše hrdinka už dost pouhých představ a tanců se sakem a vydává se do publika hledat manžela. Z jejího výrazu usuzujeme, že se jí nikdo moc nelíbíme, nadšením tedy  zrovna neoplývá. Ale přece jen někoho zahlédla… jednoho případného partnera rozzlobeně vrátí zpět na sedadlo, ale snad se  našel vhodný kandidát na manžela. Sledujeme její radostné hodování u stolu, její svatbu, pochopitelně, že nesmí chybět pád ženicha a nevěsty, když ji ženich chce vzít do náruče, samozřejmě  i jejich společný romantický tanec vyvolává v divácích salvy smíchu. Jenže co to? Na scéně se ocitá jiná žena a sebevíc ji naše hrdinka zahání, nakonec si ženicha odvádí. Umělkyně vyjádří vše mávnutím ruky. A jde se pro dalšího manžela. Ale sebevíc se zoufalá žena snaží, svádění nepomáhá, vztah neklape… a zase celý koloběh od začátku. Znovu svatební šaty a znovu sny…. a takhle mnohým z nás vlastně života pomalu či rychle ubíhá, doufání, sny, představy, neúspěchy, kratičké chvilky štěstí. Perhaps, perhaps… Quizás je mistrným dílem, propracovaným do detailu, baví diváka od první minutky až do konce a zanechává  v nás  posmutnělý  úsměv. Diváci ocenili Gabrielu Munoz nekonečným aplausem ve stoje, který si tato sympatická  umělkyně za své (tolika lidem blízké) utrpení plně zasloužila.

Eva Smolíková

Foto: Markéta Šedivá

Taneční magazín

TU NIGHT SHOW

Slavnostní galavečer věnovaný osobnostem naší i světové scény zahájí festival PRAGUE NONVERBAL

TU NIGHT SHOW – slavnostní večer věnovaný osobnostem naší i světové nonverbální scény se bude konat v La Fabrice v neděli 21. května od 20 hodin

Na večeru, kterým budou provázet Martha Issová a Anna Polívková nebudou chybět Trygve Wakenshaw, Soňa Červená, Vojtěch Dyk & MichalŽáček, Marie Doležalová, Jan Cina, Rosťa Novák, Martin Zbrožek, Halka Třešnáková a řada dalších umělců. V české premiéře zde uvede svůj

nový krátkometrážní film Scalamare světoznámý choreograf českého původu Jiří Kylián.

Letošní festivalová cena SILENCE SPEAKS LOUDER za celoživotní přínos žánru bude udělena prof. Ctiboru Turbovi, kterému je věnována i

doprovodná výstava 4 SPOLEČNOSTI ALFRED v centru současného umění DOX.

Festival se koná pod záštitou ministra kultury pana Daniela Hermana.

 PRAGUE NONVERBAL 17  proběhne 21.-28. května v La Fabrice a dalších holešovických scénách v rámci ART DISTRICT 7.
 

Více informací o festivalu a programu na www.praguenonverbal.cz 

 

Simona Martínková
Taneční magazín
 

PRAGUE NONVERBAL

Druhý ročník mezinárodního divadelního festivalu PRAGUE NONVERBAL odstartuje v pražských Holešovicích 21. května 2017

Druhý ročník mezinárodního divadelního festivalu PRAGUE NONVERBAL odstartuje v pražských Holešovicích 21. května 2017

Naváže na první premiérový ročník festivalu, ve kterém kromě divadelních představení proběhla také výstava významného choreografa Jiřího Kyliána. I letošní dramaturgie bude pokračovat v konceptu divadelního festivalu s přesahem do dalších uměleckých oborů,  ve kterém se v hlavní linii představí mezinárodní umělci nonverbálního divadla. Hlavním centrem dění se stane umělecký prostor La Fabrika a letos se kromě ní rozšíří i o další scény v rámci ART DISTRICT v Praze 7. Návštěvníci budou moci shlé ;dnout za jeden týden okolo 20 představení i v prostoru Jatka78, v divadle Alfred ve Dvoře, ve Studiu Hrdinů, v Centru současného umění DOX a v Cross Clubu.

Hlavním cílem festivalu je konfrontace s mezinárodní profesionální scénou a neotřelá dramaturgie, která vnímá současné nonverbální divadlo jako otevřený umělecký proud zasahující do dalších žánrů a oborů současného umění. Důležitým faktorem je pestrost žánrů a přesahy mimického divadla do tance, cirkusové artistiky, objektového divadla  a vizuálního umění. V programu se objeví také divadla, která pracují s maskami a projekty s velmi sugestivní výtvarnou stylizací.

Hlavní zahraniční část programu tvoří inscenace britského souboru VAMOS THEATRE s názvem FINDING JOY. Nonverbální divadlo s maskami zaznamenalo značný ohlas na velkých mezinárodních přehlídkách a je zajímavou ukázkou jak zpracovat beze slov, s maskami, komiksově a s nadsázkou zajímavý námět z reálného života.

COMPAGNIE MANGANO-MASSIP je francouzské duo Sara Mangano a Yves Massip, kteří patří mezi přímé pokračovatele odkazu Marcela Marceaua. Jejich tvorba je pohybově i vizuálně atraktivní, propojující techniku mime corporel s fyzickým divadlem.

Dalším jménem je skvělý belgický umělec JOS HOUBEN, patřící mezi nejvýraznější a nejznámější evropské mimy, který se představí se svým novým projektem ART OF LAUGHTER.

Na letošním Fringe festivalu v Edinburghu se úspěšně prezentovala originální mexická umělkyně GABY MUNOZ s komickým, klaunským a improvizovaným představením PERHAPS, PERHAPS… , které bude rovněž součástí hlavního festivalového programu.

Z českých souborů se v rámci hlavního programu můžeme těšit v prostoru JATKA78 na představení AIRGROUND CIRKU LA PUTYKA v choreografii Toma Rychetského. Jedním   z projektů uvedených v divadle Alfred ve Dvoře bude zahraniční performance izraelsko-japonského páru Dror Liberman a Kazuyo Shionoiri TAKE DOWN a druhým projektem je představení Halky Třešňákové a Anny Polívkové WALK IN PROGRESS. Ve Studio Hrdinů se představí PANTOMIMA S.I. – divadlo pantomimy neslyšících.

V hlavním programu se také představí studenti Katedry nonverbálního divadla HAMU Praha, kteří na festivale uvedou moderní klaunerii VĚC v režii Števa Capka a studenti Ateliéru výchovné dramatiky Neslyšících JAMU Brno. V režii prof. Zoji Mikotové vzniklo nové představení DŮM BERNARDY ALBY a na festivale bude uvedeno v pražské premiéře. V další české premiéře se v hlavním programu představí také progresivní mladá formace HOLEKTIV – Eva Stará, Karolína Křížk ová a Andrea Vykysalá, která se soustředí na propojování mimického a tanečního divadla s cirkusovou artistikou.

Letošní cenu SILENCE SPEAKS LOUDER převezme další výrazná osobnost mimického divadla – prof. Ctibor Turba. V doprovodné výstavě v Centru současného umění DOX bude od 21. května prezentován soubor Turbových grafik, fotografií, plakátů a dalších zajímavých materiálů mapujících jeho uměleckou dráhu.

V rámci doprovodného programu představí Jiří Kylián svůj nový film natočený ve středoevropské produkci a proběhnou další  komentované filmové projekce zásadních Turbových filmů a dokumentů.
 Nedílnou součástí budou workshopy pro studenty HAMU, DAMU a JAMU. V posledním dnu festivalu se také na dvoře La Fabriky představí Jiří Bilbo Reidinger, Václa v Strasser a Bratři v tricku věnující se převážně dětskému publiku.

Předprodej na všechna představení tohoto výjimečného festivalu byl již zahájen

 

do 1. května lze zakoupit vstupenky za sníženou cenu.

——————————————————

PRAGUE NONVERBAL 17 (21. – 28. 5. 2017)

aktuální informace o programu a kontakty:

La Fabrika, Komunardů 28, Praha 7, festival@praguenonverbal.cz

www.praguenonverbal.cz

facebook

 

Taneční magazín

Festival PRAGUE NONVERBAL začal za účasti ministra a známých divadelních osobností

Týden zbrusu nového festivalu PRAGUE NONVERBAL odstartovalo předávání cen baletnímu mágovi a choreografu Jiřímu Kyliánovi a in memoriam zesnulému mimovi Borisi Hybnerovi, za účasti ministra kultury Daniela Hermana, Bolka Polívky a celé řady osobností tanečního i divadelního světa…

 

ZA ÚČASTI MINISTRA I DIVADELNÍCH OSOBNOSTÍ

Poslední letošní červnovou neděli to bylo v divadelním sále populární pražské scény La Fabrica trochu naruby. Zpravidla se slavnostně předávají ceny na konci festivalů. V případě zbrusu nového (a tedy premiérového) festivalu  PRAGUE NONVERBAL tomu však bylo naopak. K udílení cen došlo – za účasti vpravdě hvězdných jmen – hned v jeho úvodu.

Sám ministr kultury české republiky Daniel Herman totiž na úvod tohoto velice prospěšného festivalového počinku věnoval a předal ceny SILENCIE SPEARS LOUDER pro dvě veličiny českého i světového „divadla beze slov“. Tu první bohužel in memoriam pro nedávno zesnulou osobnost pantomimy a němé grotesky Borise Hybnera. Za účasti jeho rovněž slavného souputníka a baviče Boleslava Polívky. Bolek Polívka si pro předávání posmrtné ceny pro nezapomenutelného mima vzal jaksi netradičně klobouk, aby ho mohl smeknout. Slavnostní chvíli umocnil ještě krátký vzpomínkový filmový blok z Hybnerových televizních, filmových i divadeln ích rolí, který hudebně improvizačně podkreslil skladatel a klavírista Zdenek Merta. Druhou z cen obdržel český taneční a choreografický mág světové praxe i významu Jiří Kylián.

JiriKylian-tramway

Jiří Kylián, jeden ze dvou laureátů hlavní ceny festivalu

V sále se to oslova hemžilo divadelními osobnostmi. Mohli jste zde mezi jinými potkat slavnou českou muzikálovou herečku-legendu Soňu Červenou, ředitele divadel i scénografa Daniela Dvořáka, choreografa, tanečního pedagoga i ředitele divadla Zdeňka Prokeše, herce Jiřího Lábuse a nejmladší generaci zastupoval například Vojtěch Dyk. Nechybělo moře tanečníků, mimů, ale i výtvarníků, scénografů i kostýmních výtvarníků. Prostě, svátek divadla se vším všudy.

Lesk celé akci dodala rovněž poutavá výstava černobílých i barevných divadelních fotografií z aparátu Jana Malíře, doposud známého jako špičkového televizního a filmového kameramana. Samotná výstavní expozice navazovala i na další program slavnostní ourvertury PRAGUE NONVERBAL.

NONVERBAL

Majitel a ředitel La Fabrika Richard Balous zahajuje premiérový ročník PRAGUE NONVERBAL

V hlavní části večera se totiž čerstvý laureát Jiří Kylián představi – jako filmový režisér! A to hned trojicí středometrážních filmů. Titul „Between entrance and exit“ byl surrealisticky zaměřeným bludištěm pocitů, vzpomínek i vjemů z existencionálního postoje mladého umělce stále více si uvědomujícího stárnutí a pomíjivost hodnot. Nechyběly zde filosofující sentence, ale ani humorný nadhled.

V pořadí druhý Kyliánův filmový snímek „Car – men“ byl humornějšího charakteru. Využíval značně prvků filmové grotesky. Jak již jeho název napovídá, dělá jakousi nadhledovou paralelu mezi slavnou operou Carmen a automobily a mužskými láskami. Třetím významem titulu může být i anglický dojem z aut. Tedy „men aut“ – jako muži ven! Celému dílu dalo potřebný kontrast natáčení v „měsíční krajině“ severočeských povrchových dolů.

Poslední ze třetice Kyliánových filmů „Schwarzfahrer“ byl co do minutáže nejkratší, ale o to byl naléhavější. Jednalo se o podobenství života a smrti. Pozitivního a negativního. To všeumocnilo natáčení v pražské historické tramvaji a moře hereckých osobností. Dagmar Havlová, Josef Abrhám, Jiří Lábus a další.

Slavnostní zahájení odstartovalo celý týden přehlídky i workshopů PRAGUE NONVERBAL, který zaštiťuje Ministerstvo kultury české republiky, Městká část Praha 7 a množství dalších partnerů. Věřme, že bude velmi úspěšný a najde si trvalé místo na nebi českých divadelních akcí.

Foto: Archiv La Fabrika

Michal Stein

Taneční magazín

 

1. ročník mezinárodního festivalu nonverbálního divadla PRAGUE NONVERBAL

Nově vzniklý festival začíná v La Fabrice 22. června a končí 3. července

 

 

 

 

Diváci se mohou těšit na  pět špičkových souborů a představení, které mají za sebou stovky repríz po celém světě a velkou řadu různých festivalových ocenění. S domácí scény se představí  mladé talenty z HAMU a především Poslední trik Georgese Meliése z dílny Divadla Drak, v režii Jiřího Havelky.

 

PRAGUE NONVERBAL 16     

 

  1. června – 3. července 2016

 …when silence speaks louder…

LA FABRIKA je multifunkční kulturní prostor v Praze 7, vhodný pro divadelní, taneční i koncertní vystoupení, filmové projekce nebo výstavy, který se postupem času stal vyhledávaným nejen mezi hudebníky, ale především mezi divadelními umělci, kteří oceňují variabilní využití prostoru bývalých továrních hal, a také vstřícnost La Fabriky k novým a neotřelým formám divadla.

Není tedy žádným překvapením, že se La Fabrika rozhodla organizovat mezinárodní festival nonverbálního divadla. Díky multifunčknímu prostoru, technické vybavenosti, zahraničním kontaktům a bohatým zkušenostem s uměleckou sférou, připravil tým La Fabriky kvalitní festivalový program, který v Praze a v Čechách poprvé představí mezinárodní špičku tohoto žánru. Program bude otevřen vzhledem k jazykové bezbariérovosti všem návštěvníkům, a to jak národnostně, tak věkově.  Představení budou probíhat ve dvou hlavních sálech La Fabriky, doprovodný program potom v dalších přilehlých prostorách.

Záštitu nad festivalem převzal ministr kultury Mgr. Daniel Herman.

 

PROGRAM

 

  1. června

20:00 AUTORSKÉ PROMÍTÁNÍ FILMŮ JIŘÍHO KYLIÁNA + SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ

 

  1. června

20:00 LEO

 

  1. června

19:00 LEO

21:00 TANGRAM

 

  1. června

19:00 TANGRAM

21:00 NAUTILUS

  1. června

19:00 NAUTILUS

21:00 POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÉSE

  1. července

19:00 THE BEST OF HAMU NONVERBAL

21:00 PSS PSS

 

  1. července

19:00 PSS PSS

21:00 THE HOSPITAL

 

  1. července

19:00 THE HOSPITAL

21:00 STUDY

 

  1. – 22. července – výstava

VOLNÝ PÁD, fotografická studie JIŘÍHO KYLIÁNA

ZAHRANIČNÍ SOUBORY

Y2D & Chamaleon Productions (CANADA/GERMANY), Leo

Z Edinburghu do New Yorku, Moskvy a Hong Kongu. Velmi oceňovaný projekt LEO – jeden člověk a fyzické představení, které se vzpírá divadelním konvencím tak brilantně, jak jen to umí gravitační zákon. Divadlo, které posune vaši představivost na zcela jinou úroveň.

Stefan Sing & Cristiana Casadio (NĚMECKO), Tangram

Představení dovedně vykresluje hranice mezi klasickým tancem a cirkusem. Tento krásný srdcervoucí duet mezi baletkou ažonglérem prozkoumává jejich vášnivý, něžný i zuřivý vztah. Duet mezi Stefanem Sing a Cristianou Casadio spojuje dvaumělce vyrovnaných technických zdatností. Oba vdechují nový život do svých uměleckých forem a vyprávějí příběh o lásce,opovržení a moci.

Trygve Wakenshaw (NOVÝ ZÉLAND), Nautilus

Jedná se o završení kultovní trilogie z dílny tohoto nositele mnoha ocenění. Pantomimická komedie – šílená, nemorální, excentrická, ambiciózní.

Baccala Company (ITÁLIE), Pss Pss

Simone Fassari a Camilla utekli z cirkusu, aby vytvořil představení Pss Pss.
15 mezinárodních ocenění ověnčilo toto unikátní, žertovné, virtuózní a velmi okouzlující představení, které má již přes 400repríz ve více než 50 zemích na všech 5 kontinentech. Hodina čistého štěstí.

Jo Strømgren Kompani (NORSKO), The Hospital

Skupina byla založena v roce 1998 a ze své základny v Norsku se postupně stala jednou z nejúspěšnějších nezávislých skupin ve Skandinávii. Její styl se vyznačuje naprosto svébytným mixem tance a divadla, s výrazným a často velmi fyzickým humorem, kterým nezřídka rezonují i temnější politické podtóny. Skupina pracuje se svým vlastním nesmyslým jazykem.  V představení The Hospital se ve vzdálené nemocnici tři sestry snaží vyrovnat nedostatek pacientů svými vlastními zraněními. V této paralele k dění v současném světě nejde o to být zdravý, ale dobře vykonávat s vou funkci ve společnosti. Jedna jediná věc však může vysvětlit všechny jejich problémy…

 

TUZEMSKÉ SOUBORY

Divadlo Drak a Jiří Havelka, Poslední trik Georgese Mélièse

Inscenace Divadla Drak v režii Jiřího Havelky je inspirována pozoruhodným životním příběhem a dílem průkopníka kinematografie Georgese Mélièse. Zavede diváky do lákavého prostředí kouzelníků, triků a magie. Kouzelnické triky, které Méliès dokázal jako první neuvěřitelně nápaditým způsobem využít ve filmovém médiu, si dodnes zachovávají svou výtvarnou poezii. A především mají mnoho pokračovatelů. Na Mélièsův svět plný bezbřehé imaginace je dokonce i smrt krátká, neboť celuloid, iluze a fantazie jsou zbraně, které snad mohou i Zubatou porazit…
Nebo ne? To se dozvíme na konci cesty fascinujícím životním příběhem největšího filmového kouzelníka všech dob. Jak se stát nesmrtelným?
Existuje na to TRIK!

 

The best of HAMU nonverbal

Reprezentativní pásmo studentů a absoloventů. To nejlepší, co na vysoké škole, věnující se na jedné ze svých kateder nonverbálnímu divadlu, vzniklo. Katedra se zaměřuje kromě základních žánrů na další současné žánry mimického divadla, a to fyzické divadlo a nový cirkus. V tomto propojení klasických a mladších žánrů navazuje studijní plán na tradici české pantomim y a nabízí moderní pojetí mimického divadla, které reaguje na současnost. Výuka je zaměřena zejména na autorskou tvorbu studentů

HOLEKTIV: Study, obnovená premiéra

Hartl a Hartlová definují emoci studu jako reakci na provinění či porušení normy nebo pravidla. Zimbardo a Hendersonová podávají výčet symptomů, kterými se stydlivé reakce projevují na fyziologické úrovni: zrychlený srdeční tep, sucho v ústech, pocení kůže. Stud má širší psychologickou bázi, v užším pojetí lze rozlišit stud sexuální, morální a sociální. Pro zážitek studu je podstatná konfrontace osobního nedostatku či neúspěchu se sociálním okolím; stud je spojen s vědomím veřejné ztráty kompetence, důvěry, ztrapněním se apod. Soukromý stud je vždy jen s tud morální, stud za sebe sama.

 

Program bude ještě doplněn o diskuze, koncerty a další.

AUTORSKÉ PROMÍTÁNÍ FILMŮ JIŘÍHO KYLIÁNA

Car – men

Nový původní taneční film choreografa Jiřího Kyliána a režiséra Borise Paval Conena, inspirovaný Bizetovou hudbou a starými holandskými černobílými groteskami z prostředí automobilových závodů. Snově reálný a humorně nostalgický příběh vyprávěný moderní taneční řečí na věčné a univerzální téma lásky. Hlavními hrdiny jsou dvě dvojice tanečníků souboru Nederlands Dans Teater III – a legendární vůz Tatra 87. Carmen totiž není to stejné jako Car Men – vyzývavá operní hrdinka podléhá vášni pro automobily stejně jako Car Men – Muži aut.

Nizozemsko-česká koprodukce byla natáčena v létě 2006 v imaginativní atmosféře severočeské hnědouhelné pánve.

 Between entrance and exit

Mezi vstupem a výstupem je birazní labyrint vzpomínek, lítosti, viny a touhy. Může a žena, vzájemný boj a láska. V neustále měnícím se prostředí, se oba dva snaží dát smysl času mezi vstupem a výstupem. Výsledkem je surrealistický mix mezi tragickými a humornými situacemi.

Schwarzfahrer

Všichni jedeme tramvají života ať chceme nebo ne.

Nikdo se nás neptal jestli do ní chceme nastoupit a s ní jet. Nemáme ponětí, kdo je řidičem či průvodčím. Neznáme ani cestu, zastávky, ani konečnou stanici. Spolucestující jsou anonymní…. Snad jednou přistoupí někdo, jehož aura nás osloví. Jen jedno je jisté: Všichni jsou černí pasažéři, a všichni jedou na svůj vlastní pohřeb….

dhtr

 

VOLNÝ PÁD, fotografická studie JIŘÍHO KYLIÁNA

výstava, 6. – 22. července

Vidět se zavřenýma očima, mluvit mlčením – bez pohybu. Uměle vyvolaný emocionální stav. Umělé „umění“! Dvě slova, jejichž kořen je sice totožný, ale jejichž význam je neslučitelný. Proč tato „instalace“? Patrně je to dočasný výsledek mých dlouhaletých pokusů vypořádat se s nedefinovatelnou hrází mezi skutečností a fantazií. Je to můj naivní pokus o zastavení času alespoň na zlomek vteřiny….

Jevištní umělci jsou školeni aby byli schopni reprodukovat žádané citové rozpoložení okamžitě a na povel. To, co my diváci pak zažijeme, jsou v nejlepším případě hluboce prožité uměle vycíděné emoce.

Fotografie je guillotina, oddělující minulost od budoucnosti, která ale vše zase slepuje v okamžiku exposice. Fotografie je životodárná a smrtonosná. Výsledkem je ztrnulé divadlo, obrazy, které o mnoho let přežijí člověka, který je na nich zobrazen….

Sabine je na těchto snímcích fotografována současně zepředu i zezadu. Nechává tak za sebou to co bylo, a zírá na to co bude. Jsou to v podstatě její umělé portréty.

Její schopnost vyjádření svých neustále se měnících emocionálních bludišť je pozoruhodná a pro mne vždy fascinující. To, o co se zde pokouším, není snadné kategorizovat, ale každopádně to je další krůček na cestě naší tvůrčí spolupráce.

2

WORKSHOPY SE ZAHRANIČNÍMI LEKTORY

Tobias Wegner (LEO) 28. června 16:00 – 17:30

Anti- gravitační využití těla a choreograficky – geometrický výzkum

Stefan Sing (TANGRAM) 29. června 15:30 – 16:30

Žonglovací workshop

Trygve Wakenshaw (NAUTILUS) 30. června 16:00 – 18:00

Pantomimický workshop

Jo Strømgren Kompani (HOSPITAL) 3. července 15:00 – 17:00

Workshop fyzického divadla

3

4

Y2D & Chamaleon Productions (CANADA/GERMANY), Leo

1 2

Stefan Sing & Cristiana Casadio (NĚMECKO), Tangram

1

Trygve Wakenshaw (NOVÝ ZÉLAND), Nautilus

7 8

Baccala Company (ITÁLIE), Pss Pss

dsgs

Jo Strømgren Kompani (NORSKO), The Hospital

ssgs

 

Nenechte si ujít!

Taneční magazín