Bazaar 2017 naplnil svůj smysl

Po roce jsme navštívili přehlídku Bazar 2017. Zaměřili jsme se zejména na úvodní jihoslovanské představení s dlouhým názvem i výrazným politickým apelem. Proč se hrálo ve Studiu hrdinů? Proč si recenzent připadal chvílemi jako v parlamentu a chvílemi jako na hokeji? Kdo se účastnil Bazaaru premiérově? Kdo se rád na něj tradičně vrací? To vše tady a teď!

Po roce se – v druhé půli letošního března – konal festival Bazaar. Tentokrát tedy Bazaar 2017. A uvedl představení i širokou škálu ukázek převážně připravovaných inscenací a projektů. Především ze střední a východní Evropy. To vše pod heslem „Víc než národ“. Zaměřil se i na otázky virtuálního světa. Vlastní festivalový program zahájila kontroverzní a mezinárodně vyzdvihovaná inscenace „Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně!“ slovinského souboru „Mladinsko“ od radikálního balkánského režiséra Olivera Frljiće z Lublaně. Ostatně, jeho dílo bylo provedeno na území Čech a Moravy vůbec poprvé.

Tentokrát i název sálu „Studio hrdinů“ naplňoval smysl, téma i scénář titulního představení. „Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně!“ byla skutečným politickým apelem. Pestrým a bohatě naplněným výkřikem do tváře politiků. Jedná se o burcující avantgardní inscenací, která se snaží přimět diváky, aby i oni byli strůjci svého osudu a nenechávali vše pouze na blahovůli politiků a úředníků z Bruselu.

Oliver Frljić patří mezi „mezinárodně uznávané provokatéry“. Dokonce několikrát vydal tiskem svůj nekrolog, doplněný o parte! Nechával se i fotografovat před nasprejovanými nápisy vyhrožující mu smrtí. A možná se takové objeví i v Praze?

Režisér Oliver Frljić

Zde si totiž Frljić protentokrát nastudoval důkladně i aktuální české politické reálie. Nebál se odvážně pustit i do otevřené kritiky naší hlavy státu. I dalších politiků. „Mladost“ se také navážela i do pokrytectví a konzumního způsobu života.

Významnou devízou celého souboru „Mladost“ bylo otevřené a hrdé vlastenectví. Jako dekorace i kostýmy zároveň sloužily i vlajky jihoslovanských států.

Samotné představení bych rozdělil, jako hokej, do tří třetin. Úvodní byla motivující a apelující. Prostřední třetina byla nejdramatičtější a naplňovala i tep a rytmus naší doby. Závěrečná třetina si již mírně „sedala na zadní část těla“. Zejména protahovaným, nekonečným závěrem tak trochu připomínajícím nastavovanou kaši.

K úplnému vyznění inscenace přispěly promítané titulky výtečného českého překladu Terezy Benhartové.

A ještě k festivalu Bazaar 2017 jako celku. Smysl jména celé přehlídky naplnil více než bohatě Sobotní Bazaar“ – přehlídka ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů. Odkud? Z Polska, Německa, Izraele, Srbska, Slovinska, Slovenska a dalších zemí. Ze zahraničních účastníků Bazaaru 2017 namátkou jmenujme konkrétně Agatu Siniarskou z Berlína i Varšavy, Xenii Taniko Dwertmann z Berlína, soubor Friendly Fire z Lipska a jejich izraelské hosty. Z rodících se českých inscenací shlédli diváci ukázky od Zdenky Brungot-Svítekové, Cristiny Maldonado a Sodji Lotker, a již tradičního účastníka ambiciózního dua Ufftenživot nebo Markéty Jandové – všichni žijí a tvoří převážně v Praze.

Na festival se tradičně navracejí rovněž umělci známí již z minulých ročníků. Tentokrát Sonja Pregrad ze Záhřebu, Iva Shveshtarova a Willy Prager ze Sofie a Berlína s inscenací „Transformability“. Agata Siniarska a Mādālina Dan z Bukurešti a Berlína naopak uvedly zbrusu nové představení „Mothers of Steel“. S titulem „Dior in Moscow“ přiletěli naopak z Litvy. Výjimečná performerka Silke Grabinger z německého Lince zde představila rodící se koprodukční projekt skupiny SILK Fluegge, založený na spolupráci dětských a dospělých tanečníků z Čech i Rakouska.

Tři doslova a do písmene nabité festivalové dny přinesly návštěvníkům Bazaaru pestrou škálu progresivních a myšlenkově kontroverzních divadelních a pohybových prací i jejich ukázek. To vše tradičně doplnily další prezentace, workshopy, diskuze a v Alfredu ve dvoře i výtvarná výstava. Bazaar 2017 tak naplnil různými prostředky i různou scénickou řečí otázku, kterou si vetkal do štítu: „Co bude víc než národ“.

 

MICHAL STEIN

 FOTO: Mladost Ljublanija a Bazaar 2017

Taneční magazín

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *