A současně zahájil projekt »DIVADLO DO SCHRÁNKY«, který má ohlas i v Austrálii
Uskupení FysioART se od jara snaží flexibilně reagovat na „pandemická vlnění“ kolem koronaviru. Podzimní události jej pozastavili v den celorepublikové akce „Svícení pro kulturu“, jak TANEČNÍ MAGAZÍN informoval.
„Od té doby jsme dozkoušeli představení ,Za zrcadlem´ a připravujeme on-line verzi MEMOfestivalu, který byl od roku 2017 přehlídkou forem divadla reminiscence. Současně jsme zahájili náš vlastní projekt ,DIVADLO DO SCHRÁNKY´,“ oznamuje režisérka a šéfka souboru Hana Strejčková.
Ze zahájení MEMOfestivalu (zcela vpravo režisérka a vedoucí FysioARTu Hana Strejčková)
O co se jedná? „Divadlo do schránky“ stále sice pracuje s on-line uváděním divadelních představení, ale drží se důležitých témat:
1) komunikace s divákem
2) představení dle výběru, čili na přání (například: pro kolektivy školní družiny)
3) ve schránce může představení najít i osoba, která není aktivní na sociálních sítích nebo nevlastní PC (dodává se také na nosiči DVD do opravdické bytové poštovní schránky).
Úspěšné „Divadlo do schránky“ se už „hraje“ i v Austrálii 🙂 .
„Sbíráme zpětně ohlasy publika.Dialog s diváky je pro nás velmi důležitý,“ vyzývá Hana Strejčková.
…na listopad satirickou komedii o střetu politiky a ekoteroristů „Zabíjejte popírače klimatických změn“. Premiéra bude, pokud koronavirová opatření nerozhodnou jinak, 19. 11. 2020.
Co se stane, když se mocná síla klimatické změny střetne s nepružnými osobami z nejvyšší politiky? Ministryně životního prostředí se ocitá v největší morální krizi za svoji kariéru a koncert v australském parlamentu, který je její jedinou vidinou odreagování, je přerušen vpádem skupiny ekoteroristů…
I o tom vypráví satirická komedie „Zabíjejte popírače klimatických změn“Davida Finnigana. Její premiéru chystá 19. listopadu pražské Švandovo divadlo. Tento titul inspirovaly slavné akční filmy z 80. let minulého století o teroristech a rukojmích. A zejména humor Quentina Tarantina a rétorika Ala Gora. Svižnou satiru ze světa současné politiky uvede smíchovská scéna jako první neanglicky mluvící divadlo. A zároveň i to, které iniciovalo i její premiérový cizojazyčný překlad. Ten je dílem Ester Žantovské, režie se ujali Adam Svozil s Kristýnou Jankovcovou.
Anna Stropnická
Jak upozorňuje dramaturg inscenace David Košťák: „Finniganova provokativní, chytře napsaná hra, v níž mimochodem vystupují samé ženy, se kvůli svému šokujícímu názvu nejprve dočkala v Austrálii zákazu a později tu získala prestižní cenu Griffin Award.“ Podle Koštáka totiž nejde jen o další ekologickou agitaci, ale o chytrou satirickou komedii, poukazující mimo jiné na sílu médií a sociálních sítí a jejich vliv na mínění mnohdy krvelačné veřejnosti.
S jeho pohledem souhlasí i Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, kteří jsou považováni za nejpozoruhodnější režijní dvojici mladé divadelní generace: „Hru bychom označili za svižnou politickou satiru. Ta se, prostřednictvím humoru, vyrovnává s patovou situací, v níž se ocitla současná debata o klimatické změně. Autor zároveň vtipně zobrazuje vzájemnou radikalizaci názorových stran a také jejich zničující zatvrzelost.“
V popředí Nataša Mikulová
Obsazení slibuje generační setkání pěti výrazných hereček. Ministryni životního prostředí Gwen Malkinovou hraje Natálie Řehořová.Její komickou tiskovou mluvčí interpretuje hostující Nataša Mikulová. Nekompromisní ekoteroristku Catch ztvární Marie Štípková.Hned několik členek jejího týmu pak ztělesní Anna Stropnická. Hostující Lucia Čižinská se ujme dalších pěti rozličných postav. Od moderátorek až po australskou premiérku.
„Diváci se mohou těšit na neotřelý pohled na problematiku, týkající se klimatických změn,“ uvádí herečka Marie Štípková a dodává: „Text s nadhledem glosuje obě zápolící strany, aniž by jedné či druhé nadržoval. A samozřejmě se lze těšit na humor! Nezapomenutelné jsou zejména některé dialogy v podání kolegyň Nataši Mikulové a Natálie Řehořové. Podle mě je to nový Satinský… a Satinský.“
Marie Štípková s Annou Stropnickou
Výpravu Jana Morávka, využívající projekčních obrazovek, inspirovalo koncertní pódium, ale i filmové postupy. Diváci tak uvidí v přímém přenosu klíčovací technologii, které se využívá při natáčení před greenscreenem. Moderní režii podtrhnou také kostýmy Lenky Rozsypalové odrážející nejnovější módní trendy i estetiku současných videoklipů.
Premiéra bude 19. listopadu ve Studiu Švandova divadla. Nejbližší reprízy se odehrají v rámci „Noci divadel“ 21. listopadu od 18 a 21 hodin.
Tentokrát ji můžete opět osobně vidět ve Studiu ALTA. A to premiérově, po boku Tomáše Janypky.
Holešovické Studio ALTA uvede 21. října premiéru sóla a duetu česko-slovenské autorské dvojice Tomáš Janypka a Sabina Bočková s názvem „song lines: expedice 97/18“. Projekt song lines je osobní expedicí do vnitřního prostoru zasaženého absencí blízké osoby, jedné přítomnosti a paměti. Je to intuitivní hledání podstaty této zkušenosti. V hloubce choreografické práce spočívá hledání odpovědí na otázku, jak takový traumatický zážitek může ovlivnit naše tělo, ačkoli samotná ztráta je uložena v lidském nitru a je externě neviditelná.
„Naším záměrem je přinést dvě ucelené výpovědi, formálně odlišné, tematicky vycházející z absence či ztráty blízké osoby. Myslím, že je pro nás důležité se vědomě zabývat tím, jak nás tato zkušenost komplexně ovlivňuje, a toto zkoumání zaznamenávat do umělecké formy, a to nikoli za účelem nezbytného vyřešení, ale spíše z potřeby otevřeného sdílení, nabídnutí společného prostoru na setkání s touto zkušeností, která se může dotýkat každého z nás“, vysvětlují svůj umělecký záměr tvůrci.
Název projektu pochází z knihy Songlines – Bruce Chatwin, která popisuje zkušenosti domorodého obyvatelstva v Austrálii a zaznamenává jejich mytologii. Říká, že tento svět byl „vyzpíván“ nativními předky. Zpěv jako akt vytvoření nového světa spočívá v duchovní povaze vznikajícího díla.
„song lines: expedice 97/18″
21. 10. 2019 Česká premiéra, Studio ALTA Praha, 5. 11. repríza
12. 12. 2019 Slovenská premiéra, Nová Synagóga Žilina
Koncept: Tomáš Janypka
Autor/Performer: Sabina Bočková,Tomáš Janypka (SK/CZ)
Dramaturgická spolupráce: Marie Gourdain (FR)
Choreografická spolupráce: Matthew Rogers (US)
Hudební konzultace: Elia Moretti (IT)
Světelný design, koncepce kostýmu: Michal Hor Horáček (CZ)
Výroba kostýmu: Eva Judová
Produkce: SKOK z.s. a ZDRUHESTRANY z.s.
Poděkování: Dominique Boivin
Projekt vznikl ve spolupráci se: Záhrada CNK, Divadlo Pôtoň, Studio ALTA, Župný dom Púchov a Podivný Barón, Bazaar Festival Praha, Litomyšl ZUŠ, Žilina Stanica-Záriečie, SE.S.TA – centrum choreografického rozvoje, Plzeň – Moving Station a Malovice Švestkový dvůr.
Tento projekt bol podpořen z verejných zdrojů Fondu na podporu umenia.
Sabina Bočková (*1995) vystudovala konzervatoř Taneční centrum Praha, po škole byla jednu sezónu členkou Baletu Jihočeského divadla a dva roky sólistkou Pražského komorního baletu. Od roku 2017 působí na nezávislé taneční scéně. Jako interpretka je součástí projektů nomad – Alica Minar a kol.,spolupracuje se skupinami Tantehorse – Vivisectic, Family Therapy, tYhle – LEGOrytmus, Meduza a dalšími. Je členkou kolektivu POCKetART, se kterým vytvořila představení „Plné sklady citů“, společně s Johanou Pockovou vytvořila představení „Jáma lvová“ a autorsky také spolupracuje s Tomášem Janypkou na představení „song lines“. Zároveň je studentkou 3. ročníku Fakulty humanitních studií UK, kde se věnuje filozofii a antropologii.
Tomáš Janypka (1989), je autor a performer, který se pohybuje na poli fyzického divadla, tance a současné klaunerie. Ve své tvorbě dokumentuje intimní místa lidského bytí – monochromY 2016,Lehká Zem 2017, Nové Sady 2018. V roce 2019 chystá spolu se Sabinou Bočkovou premiéru nového autorského představení song lines: expedice 97/18. Spolupracuje s V. Černickým a J. Piktorovou na autorském výzkumu Effortless Land Lab 2019. V Brně organizuje spolu s R. Štěpánkovou sérii okamžitých nocí IMMEDIATUS 2018_2019 – improvizovaná setkání hudebníků a tanečníků ve společné kompozici. Jako choreograf pracoval na autorské inscenací ISBN 2018. Dále spolupracoval s Dominique Boivin, Marika Smreková, Daniel Gulko, Lenka Flory, Jaro Viňarský, Pierre Nadaud, Martin Hodoň, Lucia Kašiarová, skupinou tYhle, mimoOs, Orbita, a dalšími. Je spoluzakladatelem spolku ZDRUHESTRANY, který sdružuje tvůrce fyzického divadla a tance.
Začátek premiéry ve Studiu ALTA je v pondělí 21. 10. v 19.30 hodin. Druhá premiéra je na programu tamtéž, v úterý 5. 11. rovněž v 19. 30.
Kdo byla Anna Pavlova? A proč nesou její jméno sladké dobrůtky? A dokonce i žabí stehýnka!
Již několikrát jsem měl tu čest ochutnat dort zvaný „Pavlova“. Vždy jsem myslel, že se jedná o sladkost (koho, čeho) I. P. Pavlova. Ruský vědec, který má v Praze 2 náměstí a stanici metra i městské hromadné dopravy, totiž vyvolával u živočichů slintací reflex. A já měl dojem, že tento dort patří do kategorie těch, po nichž „blahem slintáme“… Ale pravda je jiná. Dort totiž nese jméno slavné ruské tanečnice Anny Pavlové!
Kdo byl otcem?
Anna Pavlova (často u nás psaná též Pavlovová) se narodila 31. ledna 1881 v ruském Petrohradu, jako dcera pradleny Ljubov Feodorovny. Jejípravý otec není oficiálně znám.
Když byla Anna ještě velmi malá, její matka se provdala za vojáka v záloze Matvjeje Pavlova. Ten však brzy zemřel. Přesně, když byly Anně dva roky. Obě s matkou byly velmi chudé a dlouhá léta proto trávily s Anninou babičkou.
Škola se zajištěním
Anně Pavlové se zachtělo být tanečnicí již v osmi letech. To, když navštívila představení „Spící krasavice“ v petrohradském Marijánském divadle.
Anna Pavlova
O dva roky později byla Anna přijata jako studentka do Petrohradské carské baletní školy. Tato škola pro klasický tanec svým studentům nabízela navíc celoživotní materiální zajištění. A proč škola carská? Tehdejší vládce Ruska car Alexander III (1845 – 1894) byl totiž jejím hlavním mecenášem.
Ačkoli byla mladá Anna považována za křehkou a ne příliš krásnou, přesto byla velmi pružná. I dlouho působila dívčím dojmem. A hlavně, byla obratná a dokázala se snadno i pružně ohýbat a elasticky kroužit na špičkách.
Okouzlila i Maria Petipu
Nadání mladé studentky zapůsobilo na baletního mistra Maria Petipu, který se posléze stal jejím nejoblíbenějšímprofesorem. Pavlova se také dobře poučila od dalších slavných pedagogů a choreografů Marijánského divadla, jimiž byli Christian Johanssen, Pavel Gerdt a Enrico Cecchetti.
Nejen ti, ale i choreograf Fokin, jí poskytli klasický školní základ, založený na ruské baletní tradici. V září 1899 Pavlova debutovala v Marijánskem divadle. Konkurence tam byla mezi tanečníky vysoká. Anna Pavlova však mezi ostatními brzy zaujala poetickým výrazem a výraznou technickou kvalitou svých vystoupení.
Křest ohněm ve slavné „Met“
Pavlova se účastnila mnoha uměleckých zájezdů. Odhaduje se, že nacestovala přes čtyři sta tisíc mil!!! A to v době, kdy ještě zdaleka neexistovala letecká doprava. Viděly ji tak milióny diváků na celém světě!
V únoru 1910 se Pavlova, vystupující s moskevským tanečníkem Michajlem Mordikinem (1880 – 1944), poprvé představila v Americe. A to hned ve slavné Metropolitní opeře (zvané slangově „Met“), v New Yorku. Většina amerických diváků ji do té doby nikdy předtím neviděla. Byli z ní uneseni.
Divadlo po carevně
Ačkoli byla tato první turné Pavlovové organizována se souhlasem cara, stejně se její poslední oficiální návštěva Ruska datuje létem 1914. Potom, shodou okolností, vystupovala v Německu. Bezprostředně ji pak, cestou do Londýna, (v srpnu 1914) zastihla zpráva o vyhlášení války Německa s její domovinou. Umění se upozaďovalo. Nastaly jiné problémy. Smlouvy a povinnosti Pavlovové vůči carovi, školním závazkům i „jeho“ Marijánskému divadlu, tím pádem zanikly.
A proč se divadlo jmenovalo „Marijánské? Je pojmenováno po carevně Marii Alexandrovně, manželce Carla Alexandra II.
Svět ji ležel u nohou
Od těch dob až do své smrti Pavlova pokračovala v dlouhém, vyčerpávajícím celosvětovémturné. A to již se svým vlastním divadelním ansámblem.Jeho členové pocházeli z různých zemí a nebyli vždy zdaleka tak talentovaní jako šéfka.
Ještě několikrát se Anna úspěšně vrátila do Ameriky. V roce 1917 třeba úspěšně vystupovala v Americe jižní. Roku 1919 naopak navštívila Bahii a Salvador. Neopominula ani Indii.
Návštěvám Pavlové v Indii a spolupráci s tamními experty orientálních tanců se ostatně věnuje již článek o Anně Pavlove v TANEČNÍM MAGAZÍNU z 10. 10. 2013.
Její americká vystoupení v letech 1920 a 1921 již znamenala páté stěžejní turné Pavlové po Spojených státech během deseti let! Posléze, roku 1923, její taneční společnost cestovala do Japonska, Číny, opět Indie, Barmy a Egypta. Jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland naopak ležely Pavlové u nohou v roce 1926. Léta 1927 a 1928 byla věnována evropskému turné.
A právě uvedené návštěvy u protinožců mají údajně co společného s dortem…
Dort Pavlova, tentokrát s granátovým jablkem a ozdobený physalisem
Jak to bylo s dortem?
V rámci svého již zmiňovaného celosvětového turné v roce 1926 navštívila Anna Pavlova Nový Zéland.
O víc než šedesát let později autor Anniny biografie Keith Money, v souvislosti s touto událostí, zmiňuje historku o zrození dortu Pavlova. Ten dezert prý připravil šéfkuchař hotelové restaurace ve Wellingtonu. Speciálně, na počest této populární tanečnice. Sněhový dort měl připomínat její nadýchanou sukni a plátky kiwi znázorňovaly zelené růže, kterými byl její taneční kostým vyzdoben.
Anna Pavlova rovněž vystupovala v sousední Austrálii. Konkrétně v roce 1929. Baletka tehdy pobývala ve městě Perth v hotelu Esplanade. Rovněž šéfkuchař tohoto hotelu prý údajně vytvořil lehký dezert z bílkového sněhu, který pojmenoval Pavlova, protože je stejně lehoučký jako ta, co mu dala jméno.
Krinolína Anny Pavlove na archivním obrázku skutečně připomíná nadýchaný dort
Pochází ten dort z Evropy?
Nejen u našich protinožců však vznikaly pokrmy oslavující proslulou baletku. Ve Francii totiž šéfkuchaři připravovali žabí stehýnka à la Pavlova a v USA se prodávala zmrzlina Pavlova.
A podle mnoha dokladů nejen to. S největší pravděpodobností ani samotný dort Pavlova nebyl vynalezen na jižní polokouli, ale k protinožcům doputoval z Evropy přes Ameriku.
Kulinářští experti Andrew Paul Wood a Annabelle Utrechtová předpokládají, že na jih od rovníku recept na zákusek z bílkového sněhu doputoval na zadní straně krabic s kukuřičným škrobem. Do Pavlovy se často přidává trocha škrobu pro dosažení typického měkkého středu. Podle těchto „jídelních“ badatelů u protinožců dokonce nevzniklo ani pojmenování dezertu.
První recept na sladký zákusek nazvaný „Pavlova“ se prý doložitelně objevil už v roce 1911, kdy Anna Pavlova teprve zahajovala své světové turné a kdy o její slávě jižní kontinent pořádně ještě ani nic netušil.
Dort Pavlova si získal světový ohlas a s tím i mnoho obměněných variant. Toto je jeho německá verze, konkrétně schvwarzwaldská podoba.
Pozor na „Meringue“!
Záhady a nedorozumění spojené s tímto dezertem ale ještě zdaleka nekončí.
Milovníky sladkostí totiž může překvapit, že v cukrárnách či kavárnách anebo restauracích se objevuje stejný dezert, kterému se jednou říká „Pavlova“ a podruhé „Meringue“. Rozdíl mezi těmito pojmy vysvětluje cukrářský mistr Maršálek: „Meringue, to znamená bílky a cukr v různém poměru. Pro stabilitu se přidává trocha soli či pár kapek citronu. Naopak Pavlova je obohacena o větší díl octa nebo citronové šťávy a nesmí chybět škrob, který výslednému korpusu zajišťuje stabilitu. Správně upečená Pavlova je křupavá a vevnitř má spíše texturu poněkud jako marshmallow.“
Anna Pavlova s labutí (obdobný snímek má Eva Pilarová na titulu svého alba z roku 1974 „Zázrak je žít“)
Labutí píseň
Anna Pavlovaaktivně tančila až do konce svého života. Počátkem roku 1931, během turné v nizozemském Haagu,bylo Pavlové sděleno, že přechodila zápal plic. A žejejí zdravotní stav vyžaduje léčení a operaci.
Bylo jí rovněž důrazně řečeno, že už nikdy nebude schopna tančit, pokud nebude své plicní potíže radikálně léčit. Odmítla podstoupit operaci a řekla: „Pokud nedokážu tančit, raději bych byla mrtvá.“
Zemřela na následky zápalu plic v ložnici vedle japonského salonu hotelu „Des Indes“ v nizozemském Haagu. Někdy kolem půlnoci v pátek 23. ledna 1931. Tři týdny po svých 50. narozeninách.Ke smrtelnému loži si přála přinést svůj kostým z „Labutího jezera“. Poslední její slova před smrtí zněla: „Slyšíte, jak v dálce tančím?“
A závěrem recept:
Jarní Pavlova s čokoládou a čerstvým ovocem
Na korpus:
240 g bílků
240 g cukr krupice
240 g cukr moučka
1 malý citron, šťáva i kůra
20 g bramborový škrob
Na mramorování:
100 g lesního ovoce (maliny, borůvky nebo ostružiny)
Na náplň:
900 g šlehačky 33 %
200 g extra hořké čokolády 80 %
Na ozdobu:
300 g čerstvých malin, borůvek nebo ostružin
Postup:
100 g lesního, třeba i mraženého, ovoce rozmixujeme na jemné pyré.
Troubu předehřejeme na 100 °C.
Bílky s citronovou šťávou ušleháme elektrickým mixerem do polotuha a po lžících zašleháme krupicový cukr, pak došleháme dotuha a nakonec lehce zamícháme směs cukru moučky, škrobu a citrónové kůry.
Hmotu rozdělíme na tři plechy vyložené papírem na pečení a stěrkou rozetřeme do kruhů o poloměru asi 26 cm. Na ty rovnoměrně rozdělíme připravené pyré a lžící vytvoříme mramor.
Sušíme 3 až 4 hodiny, nebo dokud upečená Pavlova není zcela suchá.
Na náplň si převaříme smetanu a do ní ponorným šlehačem vmixujeme hořkou čokoládu. Necháme přes noc v lednici a druhý den ušleháme do tuha.
Na první ze tří Pavlov rozetřeme třetinu ušlehané náplně a dobře rozetřeme až do krajů. Přiložíme druhou plackou a rozetřeme další třetinu. Stejně pokračujeme i se zbývající plackou a náplní.
Povrch dobře uhladíme, hustě poklademe ovocem a na závěr pocukrujeme.
