Rozhovor VERONIKOU SAIC, tanečnicí ze StarDance

„Tančila jsem dříve než chodila“

 „Život je jako omalovánky. Je jen na člověku jaké použije barvy,“ je motto Veroniky Saic, která si svým dívčím jménem Veronika Šmíková  zatančila po boku známého televizního kuchaře Filipa Sajlera v TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí a na soutěž ráda vzpomíná. Dnes se věnuje hlavně dvěma malým synům a trenérství, v němž si rozšiřuje kvalifikaci.

V jednom rozhovoru jste řekla, že Vaše první setkání s tancem, proběhlo již v době, kdy Vás maminka nosila v bříšku. A kroutit do rytmu jste začala dříve, než jste začala chodit. Jak vzpomínáte na svá dětská léta prožité v Liberci? Čím jste chtěla být?

Ano, je to pravda, tak si na to vzpomínám, pohyb je mou nedílnou součástí a nikdy jsem si neuměla představit, že by mne neprovázel v životě. Myslím, že jsem nikdy neměla představu, čím přesně bych chtěla být a řád nemám. Jen být šťastná a naplňovaná v tom, co právě dělám a mít prostor to dělat na plno a dát do toho vždy něco víc. Pak mi to dává smysl.“

V šesti letech jste se začala věnovat gymnastice. Bavilo Vás to?

Přivedl mě ke gymnastice můj praděda, který byl trenérem ženské reprezentace ve Volejbale a tak si uvědomoval důležitost prvních kroků ve sportu. Gymnastika mě bavila strašně moc a do teď na ni s láskou vzpomínám a moji oba kluci na gymnastiku chodí od prvních jejich kroků.“

Ve třinácti letech jste se dostala k tanci, jak ke sportovnímu, ale hlavně společenskému. Zúčastnila jste se MČR ve standardu i latině. Co Vás přivedlo k tanci?

Po gymnastice jsem začala tancovat Disco a Hip-Hop a pořádně ani nevím, proč jsem začala párové tancování, ale myslím, že se mi to někde líbilo a bylo to pro mě zase něco nového a já chtěla pořád umět něco nového (a to mi zůstalo )“

Tanec se pro Vás stal nejoblíbenějším způsobem vyjádření. Čím je pro Vás tanec dnes?

Tancování mi nikdo neodpáře a od doby co nesoutěžím, tak tančím nějakým způsobem dále, ale samozřejmě už to nikdy nebude vypadat tak, jako když jsem byla každý den na tréninku. Tak je to dnes o tom, že je to pro mě jeden ze způsobů jak vyjádřit sebe sama.“

Ve dvaceti letech, jste pod svým dívčím jménem Veronika Šmíková byla taneční partnerkou kuchaře a podnikatele Filipa Sajlera ve čtvrté řadě StarDance… když hvězdy tančí. Co Vám soutěž dala? Jak na ni vzpomínáte?  

Moc ráda na to období vzpomínám. Dalo mi to hodně v osobním i tanečním životě. A myslím, že jsem tam dospěla, když jsem si po soutěži říkala, jak jsem spousty věcí měla udělat jinak a lépe. Ale jsem za to vděčná, protože to byla pro mne velká životní zkušenost.“

Vyzkoušela jste si také trenérství. Pořád se mu věnujete? Co trénujete?

Mám trenérské zkoušky ve Fitness a věnovala jsem se mi před dětmi a úplně jsem nepřestala a momentálně si jen rozšiřuji kvalifikaci.“

Působíte jako Fashion Consultant ve společnosti Cavalier Made to Measure. Co je náplní Vaší práce?

To byla také kapitola, kde jsem se realizovala v oděvním oboru, ve kterém jsem mohla spojit svou kreativitu s komunikací s klienty, a moc mě to bavilo, ale měli jsme odkoupenou franšízu, kterou jsme rádi přenechali zpět majitelům.“

Jednou jste řekla, že Vaším mottem je: „Život je jako omalovánky. Je jen na člověku jaké použije barvy.“ Platí to stále? 

Ano, stále.“

V soukromí jste maminkou. Jak se cítíte v této roli?

Mít děti má pro mě velký smysl v životě.“

Jak odpočíváte? Dočetla jsem se, že mezi Vaše koníčky patří tenis, plavání, gymnastika, focení, psi a koně…

Nejvíce odpočívám aktivně na mé oblíbené Bikram józe, která mi připomíná, jak si můžu hrát se svým tělem a posouvat mu hranice, stejně jako to bylo v tancování.“

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečníkem a porotcem JANEM TOMÁNKEM

„Stardance je moje srdcovka“

„Tanec je pro mě vášeň, vyznání, životní styl… Pro mě je tanec vším,“ přiznává náš přední tanečník, trenér, porotce Jan Tománek, který spolu s manželkou Kamilou vede jednu z nejúspěšnějších tanečních škol Studio Kometa v Brně, třikrát tančil v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a v desáté jubilejní si splnil sen, stal se porotcem.

Narodil jste se v Ústí nad Labem, ale vyrůstal v Mostě. Jak vzpomínáte na dětství, jaký jste byl kluk a co Vás bavilo?

„Přesněji řečeno, jsem se narodil a vyrůstal v Ústí nad Labem a po vojně jsem působil 7 let jako vedoucí tanečního klubu. Vyrůstal jsem jako každý obyčejný kluk. Měl jsem krásné dětství. Vše se odehrávalo venku na čerstvém vzduchu. Hráli jsme všechny možné sporty, mezi kterými vyhrával fotbal, kterému jsem se 12 let aktivně věnoval na výkonnostní úrovni. Po vojně, když už jsem se věnoval sportovnímu tanci v podstatě profesionálně, tak jsem dostal nabídku od pana Václava Hofmana, abych převzal taneční klub v Mostě, kde jsem posléze strávil krásných 7 let, na které velmi rád vzpomínám lidsky i profesně…“

V jednou rozhovoru jste přiznal, že Vaše první taneční vystoupení bylo na dětském tanečním festivalu v Kamenickém Šenově, kde jste tančil valčík. Co nebo kdo Vás k tanci přivedl?

„Od útlého věku jsem se rád pohyboval na hudbu, až jsem si vysloužil přezdívku „Tančící komanč“. Využíval jsem jakoukoli příležitost se pohybově vyjádřit a rád jsem se předváděl ve společnosti. Rodiče tak uznali, že nejlepší bude, když se tomu začnu víc věnovat. Začátky nebyly jednoduché, protože jsem v dětství trpěl nadváhou a tak moje první taneční angažmá v jediném, dětském tanečním klubu neskončilo slavně, ale po tanečních už to nabralo obrátky.“

Portréty osobností desáté řady taneční soutěže StarDance. Promo fotografie pro kampaň pořadu České televize.

Vy jste nejdříve ale vystudoval střední průmyslovou školu a pak trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Olomouci. Proč jste si vybral právě obor trenérství?

„Jsem původem strojař, ale až na krátkou dobu jsem se tomu nevěnoval. Můj svět byl tanec a poměrně brzo jsem se začal věnovat výchově mladých tanečníků. To mě dovedlo až k rozhodnutí se více vzdělávat. Fakulta sportovních studií byla logickým krokem.“

V letech 1998 – 2000 jste se stali s Vaší partnerkou a později manželkou Kamilou vicemistry ČR. 3x jste se stal vicemistrem ČR v 10 tancích a máte také titul mezinárodního mistra Kanady v 10 tancích a v roce 2000 jste získal jako trenér a choreograf titul vicemistr Evropy v latinských formacích. Co pro Vás znamená tanec?

„Tanec je pro mě vášeň, vyznání, životní styl… Pro mě je tanec vším. Věnuji se mu již víc jak 30 let a to každý den. Bez nadšení by to nešlo. Tanec mě nabídnul spoustu forem. Národní, společenské tance, latinské, standardní. Formou individuální, partnerskou či formační. Všechny jsem využíval, hledal, zkoušel a nelituji. Pro mě je tanec pestrá mozaika, která mě vždy dávala možnost si najít barvu, která mě baví…“

Třikrát jste tančil v oblíbené TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V prvním ročníku byla Vaší partnerkou TV a rozhlasová moderátorka Jolana Voldánová, v pátém modelka Pavlína Němcová a v šesté sérii atletka Šárka Kašpárková. Jak na soutěž a své taneční partnerky vzpomínáte? Co Vám soutěž dala?

„StarDance je moje srdcovka. Tančit historicky první řadu, kdy to sledovalo 2 500 000 diváků je nezapomenutelný zážitek. Žiju tím pořadem emočně i profesně celých 13 let a jsem za to rád…

Jolana byla velmi pracovitá a pečlivá. Lidsky jsme se sblížili natolik, že naše rodiny se navštěvují dodnes. Pavlína byla v Česku neznámá, ale v zahraničí velmi úspěšná a její profesionalita se při nácviku projevovala. Myslím, že byla velmi talentovaná a je škoda, že jí diváci nedali větší prostor…. No a Šárka byla a je prostě skvělá. Její nadhled, pracovitost a parťáctví jsou vlastnosti, které z ní dělají skvělého člověka.

StarDance nejen mě, ale nám všem dala obrovskou možnost ukázat krásu našeho tance. Celá země začala tančit a tanečníci si užívají větší vážnosti. To je myslím úžasné….“

Jednou jste přiznal, že byste si ve StarDance, rád vyzkoušel roli porotce a v desáté sérii jste usedl mezi obávané porotce. Jaké to bylo netančit, ale hodnotit?

„Byl to můj sen a cíl, který se mě splnil a jsem za to velmi rád. Není to pozice jednoduchá, protože vůbec netušíte, co vám taneční páry předvedou a vědomí, že jste v přímém přenosu, je také velký adrenalin. Každý večer je velmi náročný, protože je plný příprav a zodpovědnosti to „dát co nejlépe“. Snažil jsem se ve svých hodnoceních věnovat tanci a být spravedlivý. Jestli se to povedlo, musí posoudit divák;)

Spolu s manželkou Kamilou vedete jednu z nejúspěšnějších tanečních škol Studio Kometa v Brně, kde působíte jako šéf trenér a také jako lektor reprezentativních kurzů pro veřejnost. Co Vás na své práci nejvíce baví? Jaký je o Vaše kurzy zájem?

„Jako celý život, tak i dnes se věnuji tanci komplexně. Mojí hlavní profesí je trenér výkonnostních párů a jsem rád, že se mohu věnovat těm nejlepším. Po našich zkušenostech ze StarDance, jsme se s manželkou Kamilou rozhodli organizovat také taneční kurzy pro veřejnost a dnes jich máme plný dům a velmi nás to baví. Takovou největší radostí je tradiční nedělní kurz pro dospělé taneční páry, na který se vždy velmi těšíme. Mimo jiné pořádáme také taneční soutěže, plesy, taneční tábory apod.“

Spolu s manželkou vedete nejen úspěšnou taneční školu, ale máte také dvě talentované děti, které kráčí ve Vašich šlépějích. Syn Jonáš již v deseti letech vyhrál svoji první taneční soutěž a patří mezi nejlepší juniorské tanečníky. Také dcera Nely má již první úspěchy na svém kontě. Jak vnímáte úspěch svých děti?

„Nikdy jsem neměl ambici, aby moje děti tanec dělali profesionálně. Přál jsem si, aby si ho vyzkoušeli… Možná proto, že si ho Jonáš našel tak trochu sám, tak je dnes 5-tinásobný mistr ČR a finalista ME. Nelinka má tanec jako přirozenou součást svého života a čas ukáže, jestli jí tanec provede životem jako nás s manželkou.“

Je Vám práce také koníčkem? Jak rád odpočíváte?

„Pro mě tanec nejsou jen kroky. Vše co dělám je spojené s tancem. Prodávám taneční obuv, porotcuji soutěže, moderuji taneční akce, pořádám taneční soutěže… Tanec, aby Vám vydržel, se musí stát životním stylem a tohle štěstí já mám.

Zrovna jsem se vrátil z cyklo výletu okolo Balatonu. Odpočívám pohybem v různých formách. Rád plavu, jezdím na kole nebo jen tak chodím.

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí ADRIANOU MAŠKOVOU

„Když hraje hymna na Vaši počest, přebije to všechnu tu taneční dřinu“

Tanec, kterému se věnuje od deseti let, je její velkou láskou. Se svých bývalým tanečním partnerem Michalem Burešem se pětkrát stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. V desáté řadě TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí, byla Adriana Mašková taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše a soutěž byla, pro studentku ruštiny na Masarykové univerzitě v Brně, velkou výzvou a cennou zkušeností.

Pocházíte z Tvrdonic na Břeclavsku, kde jste vyrůstala. Tatínek Vás vedl k tenisu, ale vztah k němu jste si nevybudovala. Zaujal Vás tanec, který, jak jste přiznala, se stal Vaší životní láskou. Kdo Vás k tanci přivedl a jaké bylo Vaše dětství plné tance?

„Věnovat tanci jsem se začala proto, že jsem to sama chtěla. Každopádně tu prvotní myšlenku jsem dostala právě na tenisovém soustředění, kde jsem se seznámila s mými nastávajícími trenéry tance. Asi půl roku jsem se věnovala oběma disciplínám, a nakonec vyhrál právě tanec. Zpočátku byl tanec čistě koníček, kterému jsem se věnovala dvakrát týdně, pár hodin. Asi po roce jsem začala tančit se synem mých trenérů. V ten okamžik se poprvé začalo uvažovat o tom, že bychom začali i soutěžit. Tím pádem přibylo tréninků a samozřejmě to začalo stát i více peněz, ale mě to začalo o to víc bavit. Konečně jsem měla své první taneční botky. Začaly jsme vymýšlet, jak budou vypadat moje první taneční šaty. To bylo nádherné. Bylo mi dvanáct let, a já si připadala jako princezna. Nicméně od princezny se rychle upustilo, byla jedna změna partnera, po roce druhá až jsem ve svých čtrnácti letech začala tančit s Michalem Burešem, což byl obrovský zlom. Najednou byly tréninky 3x týdně, a to v Kroměříži. Takže jsem vždy šla rovnou ze školy na vlak a domů jsem se vracela vždycky kolem 9 hodiny večer.“

Tancovat jste začala v deseti letech v břeclavském klubu Starstep a velice rychle jste se dostala mezi českou špičku od 13 do 15 let. S Vaším tehdejším tanečním partnerem Michalem Burešem jste jezdili po soutěžích a pět krát jste se stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. Jak vzpomínáte na toto období plné soutěží a tréninků?

„Období to bylo náročné, ale nádherné. Vlastně se všechno točilo primárně kolem tance. Škola byla až na druhém místě a veškeré činnosti se podřizovali tanci. Reálně jsem třeba ani nemohla říct, že jedu na hory lyžovat, protože se tím zvyšovalo riziko úrazu, a to by byla pohroma. Určitě to za to ale stálo. Ten pocit, když Vás vyhlásí za Mistry republiky a začne hrát hymna na Vaši počest, to se dá přebít snad jen titulem Mistra světa, nebo zlatou medailí na olympijských hrách.

Samotná ta výhra v soutěži je vlastně to jediné, jak se Vám ta dřina může vrátit, a stejně tak je to asi jediný způsob, jak můžete vrátit rodičům to, co do Vás vkládají. Ten moment kdy stojíte na stupínku a víte, že právě teď na Vás můžou být pyšní.“

V roce 2019 v desátém ročníku Star Dance… když hvězdy tančí, jste se stala taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše. Jak jste se do soutěže dostala a jak se Vám spolu tancovalo?

„Konkurzy na StarDance probíhají tak, že všichni účastníci na ně musí být pozváni. My jsme dostali pozvání od Honzy Ondera. Celkový počet účastníků konkurzu neznám, ale mluvilo se o takových 60 – 70 tanečnících. Na konkurzu jsme museli zatančit a byl s námi udělán rozhovor. To, že mě do soutěže vybrali, jsem se dozvěděla asi měsíc na to. Abych byla upřímná, už jsem si ani nemyslela, že by to mohlo vyjít. Jinak samotná soutěž byla obrovskou zkušeností, a to pro nás pro všechny. S Mirkem, jak je známo, jsme mezi sebou měli značný věkový rozdíl, ale naštěstí to nevytvořilo žádný problém. Při každé choreografii jsem se snažila dát mu prostor, kdyby chtěl přijít s nějakým nápadem. Díky tomu byla každá choreografie jiná a Mirek se ve všech mohl cítit dobře, a to právě proto, že se na jejich tvorbě – na nějaké hlavní myšlence, podílel.“

Jednou jste řekla, že účast ve StarDance… byla pro Vás velkou výzvou a cennou zkušeností. Šla byste do soutěže, kdybyste dostala příležitost, znovu?

„Tato otázka s sebou nese mnohá kdyby. V první fázi bych musela být opět pozvána na konkurz. Pokud bych byla pozvaná, určitě bych se ho zúčastnila. Ale jestli bych se zúčastnila celého StarDance znovu, to je dost složitá otázka. Tento projekt vyžaduje, aby na něj byl člověk plně soustředěný a měl na něj dostatek času a prostoru. Pokud by mi to tedy okolnosti dovolovali, pak by bylo jistě hezké, jít do soutěže znova. I když, musím říct, že se ve mně pocity trochu perou. Na tuto řadu mám nádherné vzpomínky a už navždycky to bude zapsáno v mém životě. Přece jen si ale trochu myslím, že pokud bych šla do další řady s tím, že bych měla možnost srovnání, už by to nemuselo být tak skvělé, jak to bylo v desátém ročníku. Ale třeba se pletu, uvidíme, co mi nabídne čas.“

Jste studentkou brněnské Masarykovy univerzity, kde studujete ruský jazyk. Proč jste si vybrala právě ruštinu? 

„Co se týká výběru školy, já většinou říkám, že si škola vybrala mě. Já jsem původně chtěla jít studovat medicínu, to ale ani napodruhé nevyšlo a ta ruština byla vlastně jistota, protože jsem z ní i maturovala, a to na výbornou, tudíž jsem pak na vysokou školu nemusela dělat přijímačky.“

V jednom rozhovoru jste přiznala, že občas učíte v taneční škole. Platí to stále? Co vše učíte?

„Jednu dobu jsem během studia na vysoké škole pomáhala s výukou v taneční škole. Ale dál se tomu již nevěnuji, teď jsem musela hlavně dohánět školu, to bylo na prvním místě. Ale pokud by se možnost někde vyučovat naskytla, byla bych jí otevřená.“

Stále je pro Vás tanec velkou láskou? Co pro Vás znamená?

„Stále a myslím, že když řeknu, že to tak zůstane navždycky, nebudu lhát. Tanec beru jako sebevyjádření, jako vyjádření toho, co pociťuju a co se ve mně skrývá. Nevydržím ani den bez hudby, tudíž ani den bez tance.“

Jaké tance máte nejraději? Preferujete některý?

„Když jsem ještě soutěžila, tak se to neustále měnilo. Záleželo, do kterého tance jsme měli novou choreografii, nebo ve kterém tanci jsem se cítila nejlíp. Ale můžu říct, že jsem měla vždy vytvořené silnější pouto k rumbě – a to právě proto, že je pomalá a člověk si tak může vzít dostatek času na to, každý pohyb dostatečně procítit a ze standartních tanců jsem vždycky zbožňovala tango, díky energii a napětí, kterou sebou tento tanec přinášel a slowfox pro jeho něžnost.“

Jak ráda odpočíváte?

„Odpočívám různými způsoby. Nejdůležitější pro mě je, své tělo dostatečně vnímat. Snažím se do ničeho se nenutit. Moje tělo si řekne samo, na co má chuť. Jsou proto dny, kdy si jdu ráda zaběhat, zaplavat nebo si zacvičím jógu. Jindy se jen válím s knížkou nebo relaxuju u plátna se štětcem v ruce. A moc ráda chodím na procházky, ať už třeba po Brně, nebo u nás doma, načerpat trochu energie z přírody.“

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí, populární ze StarDance, VERONIKOU LIŠKOVOU

„Třeba se k soutěžnímu tanci ještě vrátím“

 Tanci se věnuje od pěti let. K tomu v sedmi začala zpívat a toto spojení přivedlo Veroniku Liškovou ke studiu muzikálu na Mezinárodní konzervatoři v Praze. V devatenácti letech se představila jako taneční partnerka youtubera Karla „Kovy“ Kováře v oblíbené TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí. Jejím nejoblíbenějším tancem je rumba, v budoucnu by chtěla mít vlastní taneční kurzy.

Pocházíte z Benešova a v dětském věku jste se věnovala gymnastice, ale velice brzy Vás okouzlil tanec. Kdo Vás k němu přivedl? 

V Benešově jsem se pouze narodila, jinak celý život bydlím v Kačici, ve vesnici nedaleko Kladna. Na Kladně jsem také začala s tancem. Moje sestra začala s tancem jako první a jelikož bylo výhodnější vozit obě děti na jeden koníček, začala jsem také. Sestra u toho dlouho nevydržela, ale u mě byl tanec celý život. Byla jsem velmi akční dítě a chodila týdně asi tak na 6 kroužků. Se vším jsem musela skončit, kvůli tanci, kromě zpěvu, který mi zůstal do teď, a tím se dostáváme k další otázce.“

 V patnácti jste začala studovat na Mezinárodní konzervatoři v Praze a v roce 2019 jste maturovala v oboru muzikál. Proč jste si vybrala tento obor?

Od 7 let zpívám a od 5 let tančím, chtěla jsem tyto dvě věci spojit, takže pro mě byl muzikál tak trochu jasná volba. Druhá volba byl gympl, poblíž našeho bydliště, ale já chtěla přestoupit do pražského tanečního klubu a trochu se osamostatnit od rodičů. Cítila jsem, že musím do Prahy, abych se v životě trochu posunula, a jsem za to rozhodnutí ráda. Konzervatoř dále studuji a příští rok budu absolvovat, také v oboru muzikál.“

Protančila jste se mezi finalisty taneční ligy v latinsko-amerických a standardních tancích. Co to pro Vás znamená?

Nikdy jsem se nedostala do finále na mistrovství republiky. Vždy jsem skončila na 7. místě a skončila tak před branami finále, takže finále na taneční lize bylo pro mě takový ten menší cíl v tancování, kterého jsem dosáhla. Finále mistrovství republiky byl vždycky můj takový další cíl nebo sen a do teď mě mrzí, že jsem si ho nesplnila. Kdo ví? Třeba se k soutěžnímu tancování ještě vrátím a splním si ho.“

V roce 2018 jste tančila jako partnerka herce Jakuba Koudely v tanečním projektu v Mladé Boleslavi Roztančené divadlo aneb Když herci tančí. Co Vám to dalo?

Myslím, že to byla určitě dobrá příprava na StarDance. Předtím jsem učila jen malé děti a učit dospělého člověka, který nikdy moc netancoval je úplně něco jiného. Trošku jsem z Kuby cítila, že mi ze začátku tolik nevěřil v tom, co jsem po něm vyžadovala nebo chtěla. Bylo mi v tu dobu čerstvě 18 let a Kuba byl o dost starší než já, takže jsem to naprosto chápala. Já sama jsem nevěděla, zda to zvládnu, ale nakonec vše dobře dopadlo.“

A o rok později jste se stala taneční partnerkou youtubera Karla „Kovy“ Kováře v jubilejní televizní taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a spolu jste se protančili před finále soutěže. Jednou jste přiznala, že tancování ve StarDance bylo splněním Vašeho snu….

Asi bych neřekla, že to bylo přímo splnění mého snu. Spíš to bylo takové to políčko, které jsem si přála odškrtnout a říct si, že jsem StarDance mohla zažít, vyzkoušet.“

 Do soutěže jste se dostala na základě konkurzu. Šla byste do toho znovu, kdyby přišla nabídka? Jaká to byla pro Vás zkušenost?

Byla to zkušenost, kterou jsem si přála vyzkoušet, nahlédnout za kamery soutěže a poznat nové lidi. Věděla jsem, že to bude náročné, ale nevěděla jsem, že až tak. Zhubla jsem 8 kg, nejedla jsem, nespala. Měla jsem strach. Je to velká zodpovědnost. Netušila jsem, že by ta nabídka mohla přijít takhle brzo už v mých 19 letech. Existuje velké množství lepších tanečníků. Naštěstí jsem dostala za partnera Kovyho, který byl naprosto skvělý, důvěřoval mi na 100 % a podporoval mě, když se něco nedařilo. Snažil se vždy pochopit, jak jsou myšlené choreografie a jak cítím hudbu. Byli jsme na stejné vlně. Věřil v to, co dělám a to mi obrovsky pomohlo. Pokud nabídka znovu přijde, záleželo by, v jaké životní situaci bych se zrovna nacházela. Je to opravdu velice intenzivní soutěž a všechen svůj čas do ní musíte vložit.“

 Jaké tance ráda tančíte?

Celý život jsem měla raději latinsko – americké tance než ty standardní až před pár lety jsem standardním přišla na chuť a oblíbila si je. Můj nejoblíbenější tanec je rumba a z těch standardních tango.“

Uvažujete, že se budete věnovat také lektorské a trenérské práci? Předávat své zkušenosti dál…

Ano, momentálně si dodělávám zkoušky na  trenéra a porotce. Chtěla jsem si otevřít i svoje vlastní kurzy nebo trénovat páry, jelikož mě to moc baví, ale cítím, že na to není ještě ta správná chvíle. Myslím, že se mám stále, kde vzdělávat, abych mohla předávat maximum. Musím se přiznat, že mě ale spíše láká myšlenka pomáhat ženám v tancování z toho psychologického hlediska. Uvidíme, jestli se mi to někdy podaří.

Navíc jsem teď přijatá na další vysokou školu, takže budu studovat dvě školy najednou. Na trénování si teda ještě nechám trochu čas.“

Jak ráda odpočíváte? Je Vám tanec také koníčkem? 

Spíše odpočívám aktivně. Chodím teď na lekce různých tanečních stylů, začala jsem chodit také na box, zpívám. Musím se ale přiznat, že když jsem závodně tancovala, vůbec jsem neodpočívala, a tak jsem ráda, když si občas mohu zalézt do postele, koukat na seriály, číst si nebo trávit čas se svým pejskem a přáteli.“

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN