Úplně poslední muzikál DAVIDA BOWIEHO v Praze!

Již na podzim. Na scéně divadla Komedie!

Asi nejvýznamnější poslední dílo jedné z nejvlivnějších světových hudebních osobností Davida Bowieho, muzikál „Lazarus“, se konečně představí i českému publiku. Jeho premiéry jsou naplánované na 11. a 12. října 2019 v divadle Komedie.

Česká verze nastudování vzniká v režii Mariána Amslera. V alternaci se v hlavní roli představí herec Igor Orozovič a spíše zpěvák Ondřej Ruml.

Premiérově se muzikál „Lazarus“ představil na konci roku 2015 v New Yorku. Konkrétně v Theatre Workshop. Stal se jedním z posledních děl, které dokončil Bowie před svou smrtí. Zemřel totiž 10. ledna 2016.

Poté následovalo úspěšné uvedení v King’s Cross Theatre v Londýně. Hlavní roli u obou inscenací ztvárnil herec Michael C. Hall.Ano, ten, který se proslavil mimo jiné rolí v televizním seriálu Dexter. Další uvedení Lazaruse“ následovala například ve Vídni, v Düsseldorfu, Hamburku, Norimberku, Amsterdamu či v Oslu. Od konce května 2019 je na repertoáru Arts Centre – Playhouse v Melbourne a od října se na komorní muzikál „Lazarus“ může konečně těšit i Praha.

Jaká je hlavní osa muzikálu? Jde o melancholický, melodramatický příběh o samotě, sebedestrukci a potřebě lásky. Navazuje na více než čtyřicet let starý film „Muž, který spadl na Zemi“, ve kterém ztvárnil Bowie roli mimozemšťana Newtona. Téma cizince mezi lidmi zůstává, přidávají se však motivy vyhoření, závislosti a především velké potřeby návratu do čistého života, světa a duše. Kromě Newtona tak poznáváme sebevědomou Elly, které setkání s tajemným excentrikem změní život, jejího nudného manžela Zacha, černého anděla Valentina, dávného hrdinova přítele Michaela nebo „ideální pár“ Bena a Maemi. A pak je tu ještě Dívka – naděje, s níž je možné letět ke hvězdám.

Sám David Bowie napsal muzikál „Lazarus“ takříkajíc týmově. Je totiž autorem společně s irským dramatikem Endou Walshem. Kromě Bowieho starších hitů v něm zaznívají i písně z alba Blackstar, vydaného krátce před zpěvákovou smrtí.

Muzikál, který již sklízí úspěch na evropských scénách, uvedou Městská divadla pražská. A to na scéně divadla Komedie v české premiéře 11. a 12. října 2019.

Vstupenky můžete zakoupit již nyní v pokladnách Městských divadel pražských nebo on-line ZDE.

Ondřej Ruml se již těší na svou novou muzikálovou roli

HLAVNÍ OBSAZENÍ A TÝM MUZIKÁLU „LAZARUS“

Thomas Jerome Newton: Igor Orozovič / Ondřej Ruml
Elly, jeho asistentka:
Nina Horáková
Dívka:
Erika Stárková
Valentine:
Pavol Smolárik
Ben/Michael:
Michael Vykus
Maemi:
Huyen Vi Tranová
Zach:
Michal Bednář

TVŮRČÍ TÝM:

Režie: Marián Amsler
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Juraj Kuchárek
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Původní instrumentace a aranžmá: Henry Hey
Hudební nastudování: Jan Aleš
Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková
Překlad libreta: Michal Zahálka

Foto: archiv MDP

TANEČNÍ MAGAZÍN

TANEC PRAHA u Vltavy v Přístavu 18600

Inspirativní i pro diváky z motorových lodí. █ Kam se poděla moderátorka? █ Mrtvé území ožilo. █ Vystupoval i Menšík! █

Sobota přesně v polovivě června TANEČNÍ MAGAZÍN nasměrovala do pražského Karlína. Konkrétně na jeho Rohanské nábřeží. Do jednoho ne tolik všemi Pražany, natož turisty, známého místa – do PŘÍSTAVU 18600. Již třicátý první ročník prestižního festivalu TANEC PRAHA zde totiž pokračoval nabitým odpolednem, podvečerem i večerní diskotékou.

Výsledek jedné z performancí…

Po několika návštěvách festivalových představení mimo metropoli, v minulých ročnících, jsme se programově zaměřili na tento, nepříliš známý, kout Prahy. TANEČNÍ MAGAZÍN zajímalo i sepětí vystupujících s přírodou a se zdejším, níže popsaným, prostředím.

Divačky ctí přístav, mají námořnická trička

Samotné karlínské pobřežní území je rozporuplné. Obzvláště jeho součást, nazývaná Přístav 18600. I v názvu. Nikdy tu žádné přístaviště nebylo. Jméno získal podle přívozu, který sem jezdí od Holešovické tržnice, se zastávkou na ostrohu ostrova Štvanice. Kontroverze je i mezi moderní zástavbou kolem Pobřežní ulice. Tu zvýrazňují ještě kulinářské podniky jako vinárna „Na břehu řeky Rhôny“, vyhlášené lahůdky „U Paukerta“ či vybraný „Pohostinec Karlín“. V Přístavu 18600 vás uvítají dřevěné a plechové stánky. Napít se zde můžete z plastových kelímků. Čepují zde „místní“ pivo zvané Křižík. Vyráběno je však v minipivovaru Muflon. V Praze 4, Kunraticích. Od moderní zástavby sem můžete projít „měsíční krajinou“ zdevastované půdy, drátů čouhajících ze země a napůl zabagrovaných skruží a armatur. Za tím je však moderní cyklostezka. A pod ní již Přístav 18600. Zkrátka, jak z mého popisu snad patrné, ideální místo pro performanci.

Divadlo RUDERÁL shání nové vystupující soubory, jak se můžete dočíst v TANEČNÍM MAGAZÍNU jinde. My jsme si jeho prostory prohlédli v rámci festivalu TANEC PRAHA

Druhá červnová sobota byla po celém území Čech a Moravy plná dešťových srážek. V Praze ne. Bylo zde však téměř nesnesitelné dusno. Ani to však neodradilo na tři desítky účinkujících, ani jejich technické štáby. A také nikoli diváky…

Poněkud tarzanovská scénka

I když… Zeptal jsem se pořadatelky, kde se v rozlehlém areálu nachází místo další performance. Řekla mi: „Támhle, jak se přemísťuje ten dav diváků.“ Neviděl jsem jej. Až pak mi došlo, že má jít o ten maličký hlouček návštěvníků…

Kde hledat příčinu menší návštěvy?

V samotném areálu „přístaviště“ bylo lidmi nabito. Hned několik soukromých párty s grilovačkou. Projíždějící cykloturisté i dost pěších odvážlivců, kteří úspěšně překonali výše popsanou „měsíční krajinu“. Zdejší program TANCE PRAHA byl však až moc volný. Postrádal místní značení. Šipky a popisky. Až s výjimkou divadla RUDERÁL (viz snímek výše). Musím pochválit tradiční výpravný program celého festivalu. Na křídovém papíru. Za odpovídající cenu 250,- Kč. Kdo si jej tady koupí k pivu a mastnému buřtu či taktéž špinící vegetariánské mozzarelle? Nechtělo to pouze naxeroxovat skládačku s aktuálními informacemi? Ale klíčový problém byl v absenci práce moderátorky. Hlavní jeviště zelo prázdnotou. Myslel jsem, že uvedená Daniela Voráčková bude v terénu seznamovat diváky s účinkujícími. Nebylo tomu tak. Chudáci interpreti. Myslím si, že to zavánělo trochu neúctou k jejich připraveným vystoupením! Všichni tu tak byli, jaksi jako za minulého režimu, anonymně. Proto bych prosil propříště – nechejte pracovat moderátorku! Anebo alespoň podrobně natiskněte místní informace.

Jednotlivá vystoupení byla originální, zajímavá a svým způsobem inspirativní. Místy zaujala i zdálky diváky z projíždějících turistických motorových lodí. Ne vše a všem vždy vyšlo…

Že by vyhlíželi absentující moderátorku?

Myslím, že základní myšlenka spojení vystupujících s přírodou se osvědčila. A ty drobné nedostatky? Alespoň je co zlepšovat pro 32. ročník festivalu TANEC PRAHA. Aby neusnul na vavřínech.

TANEC PRAHA v Přístavě 18600

aneb VEN ku.TANCI / Vhodné pro rodiny

ÚČINKUJÍCÍ:

MODERÁTORKA:

Daniela Voráčková

VYSTUPUJÍCÍ:

Míša Suša & Renata Raková – „O sluneční víle“

Jan Bárta – Pohybové hry pro všechny věkové kategorie

Markéta Jandová

Viktor Černický – variace tématu „PLI“

Cécile da Costa – nedokončené „Roselyne“

Sabina Bočková, Johana Pocková – nedokončené práce „Jáma lvová“

Marek Menšík – fragmenty „SOMA“

Studenti Duncan Center – „Beduíni“

DJ Jarda Petřík

Místní beduíni v podání studentů Duncan centra

Text a foto: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bavili se zpěváci i publikum

Kvůli zvukaři málem nebyl žádný koncert! I tak vypadalo letošní „Kdo má rád“…

Hejtmanka Stráská pochválila koncert

Skvělé pěvecké výkony. Tleskající i roztančené publikum. To vše podkresleno peněžním výnosem ve výši 51 250 korun pro dětské a novorozenecké oddělení prachatické nemocnice! Takový je výsledek již 9. ročníku akce Kdo má rád, která se konala v sobotu 8. června na zámku v Nových Hradech na Českobudějovicku. Uvedla to hejtmanka Ivana Stráská, která nad koncertem tradičně převzala záštitu. Sama na něm v uplynulých letech ve své současné funkci, i před tím, coby náměstkyně hejtmana, nechyběla ani jednou. Záštitu převzala i ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová nebo starosta města Nové Hrady Vladimír Hokr či starostové Martin Malý a Věra Korčaková.

Na pódiu se tu pak představili například Martina Balogová, Světlana Nálepková, Eva Borská, Bohuš Matuš, Martin France, Martin Maxa či Jiří Štědroň a ze Slovenska pěvecká legenda Marcela Laiferová nebo mladý zpěvák Martin Harich. Taktovky se v roli moderátorky ujala opět Markéta Mayerová, která na podiu zároveň oslavila své narozeniny a dostala krásný dort od cukrárny až z Moravy a čokoládové pastelky.

„Hlavním cílem je, aby se na této akci všichni dobře bavili. A to se nám opět povedlo. Navíc, byť na Medarda, skvěle vyšlo počasí. Děkuji všem, kteří se na přípravě koncertu podíleli i těm, kteří v rámci vstupného či jinak finančně přispěli na dobrou věc,“ uvedla hejtmanka Stráská s tím, že kraj bude projekt „Kdo má rád“ i nadále podporovat.

Byť se akce na první pohled zdála bez problémů, producenti koncertu si zažili opravdový produkční horor. „Pódium už stálo na místě a čekalo se na domluveného zvukaře, který v týdnu sice komunikoval, ale už s problémy. Ještě v 11.00 napsal zvukař, že už je na místě někde v okolí a od 12.00 hodin už  ,vytípával´ všem telefony. Kolem 14.00 hodiny produkce rozhodla, že se bude shánět nový zvukař a tak začaly neskutečné točky, ale po 2 hodinách obvolávání, kdy jsme zburcovali celé jižní Čechy a všichni se snažili pomoci, se zvukař pan Černý ozval z jižních Čech z Yamasound, překopal celý svůj sobotní program a přijel pomoci. Tím jsme celý koncert posunuli pouze o půl hodiny, protože ještě v 18.10 se zvučilo a koncert jsme mohli spustit v 18.30,“ prozradil hlavní iniciátor celé akce Martin France. A pokračoval: „No a ten ,dáreček´, který se o tento průšvih postaral je Čeněk Motl,  pochází z Chotěboře, tak chci pouze upozornit další pořadatele, aby si dali na toto jméno opravdu velký pozor, protože stát se to může samozřejmě klidně někomu dalšímu. Do dneška neměl na to odvahu zvednout telefon a jakkoliv se omluvit“, komentoval situaci  zpěvák   Martin France. „To se nám za 21 let, kdy produkci děláme, ještě nestalo. Ale co nás nezabije, to nás posílí“. 

Peníze na nákup vaniček či přebalovacích pultů

Poděkování zaznělo i od hlavního strůjce tohoto projektu, zpěváka Martina France. „Když se sejde tak bezvadná parta zpěváků a k tomu se přidá výborné publikum, je to vždy radost. Navíc tu pomáháme dobré věci v podobě finančního příspěvku pro prachatickou nemocnici. Už nyní se těším za rok na 10. jubilejní ročník, kam všechny samozřejmě zvu,“ dodal France.

Za pravdu mu dali Bohuš Matuš a Světlana Nálepková. „Nebereme to jako práci. Spíše jako setkání s milými kolegy podkreslené dobrou věcí. Publikum i prostředí bylo úžasné, opravdu jsme si to užili,“ shodli se zpěváci.

Ředitel prachatické nemocnice Michal Čarvaš sdělil, že se letos pro tamní dětské a novorozenecké oddělení podařilo získat 51 250 korun. „Peníze z této příjemné akce použijeme například na nákup vaniček nebo přebalovacích pultů. Moc děkujeme,“ řekl Čarvaš.

Celou akci, jejíž součástí byl i Dětský den, pozitivně zhodnotil také starosta Nových Hradů Vladimír Hokr. „Těší mě, že jsme tento benefiční koncert mohli hostit již potřetí a sami vidíme, že to má narůstající tendenci. Věřím, že se všem u nás v zámecké zahradě opět líbilo a že se potkáme příští rok při kulatém 10. ročníku v sobotu 6. června 2010,“ uzavřel starosta Hokr.

Text a foto: Martin France Production

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražské Quadriennale 2019 finišuje do cíle!

Poslední víkend. █ Nenechte si ujít audiovizuální projekt 36Q° v Malé sportovní hale na Výstavišti! █ Experiment s měnícími se hranicemi. █

Největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie na světě, která se v české metropoli koná jen jednou za čtyři roky, má před sebou poslední víkend. Nenechte si ujít jeden z nejvýraznějších projektů, který přetvořil celou Malou sportovní halu na Výstavišti v prostředí, kde umění potkává nejnovější technologie – od hudby přes světelný design až po virtuální realitu či senzorické zážitky. Jako hlavní část projektu „36Q˚“ vznikla v celém prostoru haly interaktivní instalace „Blue Hour“. Ve spolupráci s mnoha dalšími osobnostmi z nejrůznějších oborů ji připravil audiovizuální umělec Romain Tardy. V uměleckém týmu byla například výtvarnice Tereza Stehlíková či světelná designérka Pavla Beranová. Akreditace i kompletní program Pražského Quadriennale jsou k dispozici na www.pq.cz, jednodenní vstupenky jsou k dostání v síti GoOut.

Projekt „36Q˚“ („tři sta šedesátka“) představuje scénografii jako prostředí, kde technologie a umění splývají, aby vytvořily jedinečný zážitek. Kurátoři Markéta Fantová a Jan K. Rolník proměnili celou Malou sportovní halu v interaktivní smyslové prostředí, kde dostávají prostor obory jako světelný design, video projekce, zvukový design a kompozice nebo virtuální realita, taktilní design a kreativní kódování. Projekt je založený na intenzivní týmové spolupráci a propojuje zkušené umělce se začínajícími designéry za účelem kolektivní tvorby. Kurátorský a umělecký tým se zaměřil na experimentování s měnícími se hranicemi mezi „nehmotným“ či „virtuálním“ a „skutečným“ světem. Centrem „36Q°“ je imerzivní instalace „Blue Hour“ vznikající pod vedením audiovizuálního umělce Romaina Tardyho. Toho si mohou návštěvníci pamatovat například z loňského Signal festivalu, kde svou instalací oživil kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně.

Blue Hour (modrá hodina) je označení pro denní dobu těsně před setměním, kdy se šeří a vše okolo dostává nejčastěji právě modrou barvu. Přeneseně by měl název také odkazovat k nejasné hranici mezi dvěma jevy nebo světy: mezi dnem a nocí, virtuálním a reálným, fyzickým a digitálním. V širším slova smyslu by tento „tranzitní stav“, měl vypovídat o dnešní době, která se nachází na rozhraní předdigitální a podigitální éry a na počátku internetové provázanosti,“ vysvětluje umělecký lídr projektu Romain Tardy.

Na instalaci „Blue Hour“ se podílel tvůrčí tým složený z šesti pracovních skupin. Jejich vedoucími byli: Pavla Beranová (světelný design), Robert Kaplowitz (zvukový design), Tereza Stehlíková (senzorická prostředí), Shannon Harvey (systémová integrace), John Richards (experimentální zvuk) a Paul Cegys s Jorisem Weijdomem (virtuální realita).

Projekt „36Q˚“ vznikl díky materiální podpoře firmy Robe a dalších technologických a vývojářských partnerů, kterým se daří posouvat hranice oboru.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru probíhá až do 16. června na pražském Výstavišti, ostrově Štvanice, v prostorách DAMU a na mnoha dalších místech. Návštěvníkům nabízí expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Více na www.pq.cz.

Foto: Tomáš Brabec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN