Rubrika: Novinky z tanečního světa

ENOLA na houpačce (dějin)

E jako Enola. E jako Eliška. Výrazné memento pro lidstvo jako takové. I pro jednotlivce. A to vše navíc umocňující milieum místa a jeho názvem – STUDIO HRDINŮ.

TANEČNÍ MAGAZÍN se málokdy vrací k již jednou recenzovanému představení. Tentokrát však musíme udělat výjimku. Autorské představení ENOLA Elišky Brtnické jsme navštívili s více než tříletým odstupem od premiéry a zejména v naprosto odlišném divadelním prostoru. A co nás k tomu vedlo? Speciálně to, že ENOLA byla vybrána do prestižní Top 50 Czech Performance Collection.

Jihlavská rodačka, absolventka doktorandského studia z HAMU i dramaturgických studií na prestižní francouzské cirkusové škole CNAC v Châlons-en-Champagne, Eliška Brtnická se sama charakterizuje jako cirkusová umělkyně. Její projekty, jako například EMILY, inspirována dílem Jindřicha Štýrského či spolupráce s Adamem Halašem na projektu LOST dosvědčují, že její akční rádius již překročil pomyslné cirkusové šapitó. Což plně potvrzuje i ENOLA. Rodinné dispozice a talent koneckonců dosvědčuje i bratr Elišky – Vojtěch Brtnický. Již renomovaný fotograf, který se také objevuje i v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Ten na představení ENOLA aktivně spolupracuje.

ENOLA je ponurá. Přivítá nás naprosto strohý prostor. Mimo reflektorů se zde neobjevuje jediný divadelní náznak. Pouze rekvizity. Houpačka, velký hrnec plný papírových svitků, hrníček a menší miska, která zprvu může evokovat i nočník s fekáliemi. Nad tím vším kladkové závěsné zařízení s „nekonečnou“ rolí bílého nepopsaného papíru.

ENOLA zdaleka není pouhou akrobatickou exhibicí. Naopak. V úvodní dvacetiminutovce představení zde Brtnická pracuje s prvky stínového divadla, pantomimy, černého divadla (nikoli luminiscenčního!) a výrazového tance. Motiv samotného stínového divadla se – v již obnaženější podobě – vrací i v závěrečné sekvenci představení.

Mimo hlavní aktérky tohoto one woman show se na podobě ENOLY výraznou měrou podepsal hudební skladatel Stanislav Abrahám. Jeho pulsující hudba záměrně polarizující s reálnými zvuky dodává představení nejen celkem tradiční dramatický náboj, ale konkrétně i tempo a švih. Osvětlení Karla Šimka dosvědčuje, že méně někdy znamená více. Zkrátka, exhibice a originalita v rámci light designu, nemusí sloužit k výslednému prospěchu celku.

Na konečné vyznění ENOLY však má vliv celý tvůrčí tým. Bez rozdílu národnosti i profese.

ENOLA má velkou sílu a dopad. Eliška Brtnická v ní dokázala nejen evokovat „japonskou“ atomovou vlnu. Divák si jistě vzpomene na boj princezny Diany proti nášlapným minám. Anebo na „humanitární bombardování“ Jugoslávie?

Jak již výše uvedené potvrzuje, celé představení je nejen náročné fyzicky a koordinačně (nejen pohybově 🙂 ). Také navíc svými odlišnými výrazovými polohami vytváří pro Elišku Brtnickou vpravdě složitou úlohu.

Papír se v jedné z vrcholných scén objevuje mimo cívku, roli. Důležité však je, že mimo roli ani na okamžik během celého večera nebyla hlavní a jediná aktérka!

Důležitou složkou ENOLY je i výtvarný dopad. Nikoli pouze na bázi scény a kostýmního vyznění. Brtnická sama originálně vlasy pomalovává „nedotčený“ papír.

Jedinou výtku bych uvedl k dispozičnímu uspořádání diváckých sedadel. Studio Hrdinů skýtá poměrně strmé hlediště, umožňující exkluzívní vjem. Bohužel, sedadla tentokrát byla nízko a nevyužila tuto možnost. Navíc, pokud před vámi seděl někdo vyšší, museli jste se různě naklánět a stejně vám unikly některé scény na zemi. Sedadla mohla být s většími rozestupy a výš. Obzvlášť, když se nejedná o divadlo detailu… Naopak, scény na houpačce by byly možná i efektnější s větším diváckým odstupem…

Ale to jen pouze spíše pro příště…

ENOLA skutečně stojí za vidění. A zejména za vnímání. Kdo si ji nechce nechat ujít, má nejbližší možnost, pro změnu v prostorách divadla DISK, opět v úterý, tentokrát 11. června, v rámci studia Pražského Quadrriennale 2019.

ENOLA

Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická
Supervize: Stéphanie N’Duhirahe
Hudba: Stanislav Abrahám
Pohybová spolupráce: Minh Hieu Nguyen, Ilona Jäntti, Jana Vrána
Kostým: Yumi Hayashi
Light design: Karel Šimek
Foto: Vojtěch Brtnický
Grafika: Prokop Vondruška
Trailer: Petra Bučková
Produkce: Dagmar Bednáriková
Projekt podpořili: KD Mlejn, Cirqueon, Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Zvláštní poděkování: Albin Warette, Denisa Vostrá, divadlo Yarmat, Jan Kohout
Premiéra: 9. 2. 2016 NoD, Praha

Video: Petra Bučková

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Rybí krev“ JIŘÍHO HÁJÍČKA

Světová premiéra v Jihočeském divadle

Poslední činoherní novinkou české sezóny bude světová premiéra inscenace „Rybí krev“ již renomovaného budějovického autora Jiřího Hájíčka. Na premiéru se mohou diváci těšit již 18. dubna.

Jiří Hájíček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Za romány „Rybí krev“ a „Selský baroko“ získal nejprestižnější české literární ocenění Magnesia Litera. Jeho knihy vychází v angličtině, němčině, italštině, maďarštině, chorvatštině, makedonštině, běloruštině, polštině
a bulharštině. V září 2016 měl premiéru celovečerní film natočený podle jeho knihy „Zloději zelených koní“. 

„Rybí krev“ je součástí volné „venkovské trilogie morálního neklidu“. V knize jde o vzpomínky na necitlivé zásahy do krajiny a obyčejného lidského života. Příběh z přelomu 80. a 90. let se točí kolem stavby Jaderné elektrárny Temelín, které muselo ustoupit i několik vesnic. Jejich vysídlení tak zpřetrhalo stará pouta i kořeny. Hlavní hrdinka románu Hana se pokouší po patnácti letech strávených v cizině najít své tehdejší známé, přátele i rodinu. Režie se ujala mladá režisérka Natália Deáková, která preferuje právě takové texty, jež rezonují s problémy současné společnosti.

Hlavní postavou je oproti předchozím Hájíčkovým románům netradičně žena. “Zajímaly mě především osudy lidí, ne tak úplně ta gigantická stavba, její postup a všechny technikálie kolem. A ,Rybí krev je také románem o rozpadu jedné rodiny, nejen vesnice. Proto celý příběh sledujeme z pohledu mladé ženy, myslím, že ženy mají větší cit pro tyhle rodinné záležitosti, okolo kterých se román hlavně točí,” vysvětluje Jiří Hájíček.

V divadelní adaptaci Marie Špalové ztvární hlavní hrdinku Hanu Kamila Janovičová. V dalších ženských rolích se můžete těšit na Lucii Valenovou, Magdalénu Hniličkovou,  Jaroslavu Červinkovou a Natálii Drabiščákovou. V mužských rolích se představí: Dan Kranich, Václav Švarc, Jakub Koudela, Jan Dvořák, Tomáš Drápela, Petr Červinka a Jaroslav Kukrál.

Rybí krev / Jiří Hájíček

requiem za zbourané vesnice

Divadelní adaptace / Marie Špalová

Režie / Natália Deáková

Dramaturgie / Marie Špalová

Dramaturgická spolupráce / Olga Šubrtová

Scéna / Lukáš Kuchinka

Kostýmy / Jana Smetanová

Hudba / Jakub Kudláč

Představení řídí / Jan Saska

Text sleduje / Lenka Mejstříková

Světová premiéra 18. dubna 2019 v Jihočeském divadle
Délka představení: 2 hodiny 50 minut včetně přestávky.

Osoby a obsazení:

Hana / Kamila Janovičová

Olina / Lucie Valenová

Anna / Magdaléna Hniličková

Petr / Dan Kranich

Chozé / Václav Švarc

Honza / Jakub Koudela

Táta / Jan Dvořák

Mamka / Jaroslava Červenková

Strejda Venca / Tomáš Drápela

MUDr. Brejchová / Natália Drabiščáková

Pan Tušl / Petr Červinka

Lídr OF / Jaroslav Kukrál

Poděkování patří všem partnerům a příznivcům Jihočeského divadla.

Foto: Alexandr Hudeček


Mgr. Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Talenty hrají zezadu!

I letošní soutěž Talent Awards si připravila své překvapení

Břišní tance, Free Style, New Age Dance, Balet, Foto Portrét, Zpěv a Hra na kontrabas a klavír, saxofon, kytaru a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín.

Finálový gala večer moderoval Martin Vencl, který byl překvapením minulého ročníku, protože zatančil osobitý břišní tanec. Tentokrát se ale o podiv a obdiv  postaralo chlapecké duo, které si říká K2. S bohorovným klidem nastoupili na jeviště a pravili: „Omlouváme se panu zvukaři, ale mohl by nám ještě předělat židle? My jsme se totiž před půl hodinou vsadili, že odehrajeme skladbu s kytarami za zády!“ V sále to zašumělo a ztichlo.  Hoši se nenuceně posadili zády k divákům, kytary si hodili za krk a perfektně zvládli svou skladbu. Během večera je diváci mohli ještě jednou zhlédnout s jejich vlastní skladbou „Pepa“.  Duo sklidilo pořádný potlesk.


Každý rok vysílají umělecké školy do soutěže ty nejlepší a paní Muna, organizátorka soutěže Talent Awards přiznala, že letos bylo opět těžké vybírat, talentů bylo hodně, ale nakonec snad přeci jen zvítězili ti nejlepší z nejlepších. Soutěže se zúčastnili 1 492 soutěžící.

První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v únoru a březnu 2019. Aby nemohli být soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Soutěž nalezla své vítěze jak  z České republiky, tak ze Slovenska, Polska, Chorvatska, Německa, Itálie a Ruska.

Cílem Talent Awards je  nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a  tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže. Po celou dobu soutěže, ale i po ukončení 12. ročníku, budou organizátoři propagovat nové „talenty“, jež se umístili v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku, jako vítězové 12. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Tento ročník  stejně jako ročníky následující se pokusí  odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu.

Přihlášky a pravidla  13. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2020.

Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.

Generálním sponzorem soutěže TALENT AWARDS pro 12.ročník byla Profesionální škola orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA. Hlavním sponzorem společnost Enermo s.r.o., dalším sponzorem pak Centrum M+M a Dobré zboží z EU.

Mediálními partnery: Taneční magazín, server Praha Levně, Ekamarad.cz, By The Way a Veverušák.cz.

Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.

Zeptali jsme se ….

Muny, organizátorky Talent Awards, Prezidentky Profesionální školy orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA:

Jak probíhala letošní soutěžní kola?

„Jednotlivá  kola probíhala na přelomu února a března, byla to vlastně taková výběrová řízení mezi soutěžícími, letos skutečně  byla velká konkurence, všichni účastníci byli hodně silní a museli se vybrat jen ti nejlepší.  Zvláštností letošního ročníku je asi to, že silné zastoupení mají hudební čísla  a různá show. Prostřídalo se to, neotevřely se některé kategorie, tance možná bylo méně, záleží zkrátka  na tom,  co se lidem líbí v daném ročníku, jednoduše řečeno  ,jdeme s dobou´“.

Co si myslíte o skupině K2?  Měla jste nějaké tušení, že předvedou „hru zády“?

„Jejich vystoupení mi vyrazilo dech. Bylo to zvláštní, nečekané. Klasicky zahrát je umění, natož ještě zády.  Tady je už vidět profesionalita a to, že si jen zahrávají“.

 

Děkujeme….

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

OPEN CALL from SE.S.TA

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA nás požádalo o uveřejnění nečeské zprávy i pro zahraniční účastníky. TANEČNÍ MAGAZÍN tak rád činí. A děkuje za důvěru. 🙂

OPEN CALL

COACHING RESIDENCIES FOR CHOREOGRAPHERS

International choreographic residencies under the guidance of experimented and world-renowned coaches Kathy Casey (CA) and Valentina Desideri (IT/NL). We are currently accepting applications for the twelfth year.

21th – 30th August 2019, Prague
more info
application form
The goal of the Coaching Residencies is to guide and support the artistic work of emerging choreographers and to navigate them in reflection of their initiated projects. The Residencies act also as a platform establishing a discourse in the field of contemporary dance, art and life echoing the Czech and international dance and art scene. 

The objective of the Residencies is not aiming to form professional dancers, nor to direct aesthetic aspect of the expression. Rather it wants to encourage the invention or reinvention of variable modes of choreographic work and to boost the research of unusual ways of expressing artistic intention. The Coaching Residencies have a form of a dialogue between emerging choreographers and hosting coaches who guide them in their artistic work.The Coaching Residencies last ten days and apart from intensive tutoring of the choreographers it includes lectures and everyday feedback sessions, common discussions and mutual presentations of the artistic processes in the frame of open rehearsals and public presentations. Both the public presentations and common discussions offer artists the possibility to confront and share their work with their potential audience.
Programme
  • Morning training session (opened for public)
  • Group work in the studio with the coaches (4 – 6 hours daily)
  • Two-hour discussion in the evening
  • One-day seminar with lectures and video screenings
  • Public presentation of the choreographic project
SE.S.TA offers
  • Dance studio of sufficient capacity for their interpreters
  • Supervision of a professional coach
  • Peer-to-peer cooperation with other choreographers
  • Constructive discussion and feedback
  • Conferences and lectures by experts from various fields
  • DVD records of the work of progress
  • Meeting with the audience
  • International networking
  • Sharing know-how and possibilities leading to actual results
  • Half of the Travel costs covered
  • Help with finding an affordable accommodation (we do not cover accommodation costs)
Workshop Fee: 350 EUR (the cost of accommodation is not included)
COACHES

Valentina Desideri is an Amsterdam-based artist. She trained in contemporary dance at the Laban Centre in London (2003–2006) and later on did her MA in Fine Arts at the Sandberg Institute in Amsterdam (2011–13). She does Fake Therapy and Political Therapy, she co-organises Performing Arts Forum in France, she speculates in writing with Prof. Stefano Harney, she writes biographies by reading people’s hands, she engages in Poetical Readings with Prof. Denise Ferreira da Silva.

Kathy Casey began her dance career in 1979 with the Chicago Moving Company. Settled in New York in 1980, she danced for many choreographers before joining the Lar Lubovitch Dance Company in 1984. In 1989, she became a member of Susan Marshall & Company, with whom she had collaborated since 1981. From 1985-1989, she also assisted Mr. Lubovitch and Ms. Marshall in creation. Kathy Casey has danced in Europe, Asia, and North America and continues to give numerous workshops across Canada and the United States. Welcomed by Montréal Danse in 1991, she was appointed Artistic Director of the company in March 1996. A major portion of her work now is collaborating with choreographers on the dramaturgy of the works created for the company. In addition to her work with Montréal Danse, she also works as an artistic advisor with independent choreographers in the city.
Application deadline is 15th May 2019