Sádlo

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti?

Ridina Ahmedová v Paláci Akropolis uvede performance o

body shamingu

Jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání společnosti? Tak zní jedna z otázek vztahujících se k představení SÁDLO. V pondělí 1. listopadu poprvé samostatně uvede zpěvačka a performerka Ridina Ahmedová představení v Paláci Akropolis. Sólo performance za pomocí audio nahrávek nechá nahlédnout do příběhů a životních cest několik žen, které se setkaly s tématem body shamingu. Po představení následuje debata. 

Představení pro jednu ženu a její tělo. Performance SÁDLO vznikla pod křídly umělkyně Ridiny Ahmedové v režijní spolupráci s tanečnicí a performerkou Alenou Dittrichovou.

Ke genezi představení Ridina říká: “Inscenace je o tom, co slyší a čím žije žena, která není mainstreamově hezká. Společnost je nějak nastavená a žít v neustálé palbě názorů a komentářů, že nejste dost dobrá, vyžaduje odolnost. Představení je o hledání vnitřní síly a vědomí vlastní hodnoty navzdory tlaku, který cítíme z okolí.”

Dílo bylo ve zkrácené verzi uvedeno spolu s dalšími dvěma představeními v Paláci Akropolis v červnu v rámci projektu Emergency Dances III. od souboru Tantehorse. První listopadový večer lze tuto sólovou performance vidět poprvé samostatně v Paláci Akropolis.

Velmi intimní a osobní performance vytvořila autorka na základě svých osobních zkušenosti a otevírá tak cestu ostatním ženám, které mají zkušenost s tím, že vztah k jejich tělu určovalo množství nevyžádaných názorů a komentářů z okolí. Projekt se mimo jiné snaží poukázat na to, že žijeme ve společnosti, která se chová agresivně ke komukoliv, kdo nesplňuje jeho pohled dokonalosti.

Performance Sádlo předchází a zároveň navazuje na úspěšný podcast Sádlo, který na začátku roku odstartoval na Radiu Wave, vzbudil vlnu ohlasů a reakcí a k dnešnímu dni má přes

230 000 stažení a čísla stále rostou.

Autorská podcastová série se podobně jako performance věnuje tématu společenského tlaku na ženský vzhled a cestám k přijetí vlastního těla. V performance vystupuje sama autorka, inscenace je však doplněna o hlasové záznamy zkušeností řady dalších žen. Kombinace performance a příběhů vyprávěných ze záznamu vyvolává vlnu silných emocí, hlasy několika žen se v nahrávkách svěřují, čemu byly od dětství vystavovány, a to často i ze strany svých nejbližších. Na projekt navázal vznik platformy Moje tělo je moje, jejíž cílem je co nejzřetelněji šířit informaci, že každé tělo si zaslouží respekt, bez ohledu na to,  jak vypadá.

RIDINA AHMEDOVÁ – SÁDLO

pondělí 1.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky

neděle 7.11. / 19:30 / Palác Akropolis / Vstupenky

Fb událost: https://fb.me/e/YYs7lgUy

Více info na www.ridina.cz nebo www.palacakropolis.cz

Koncepce, hudba, účinkuje: Ridina Ahmedová

Spolupráce na koncepci, režijní a pohybová spolupráce: Alena Dittrichová

Dramaturgická spolupráce: Miřenka Čechová, Alice Koubová, Daniela Voráčková

Scénografie: Jan Tomšů, Vendula Tomšů

Light design: Jiří Šmirk

Zvuková spolupráce: Jaroslav Pokorný, Petr Tichý

Představení vzniklo za podpory Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ve spolupráci s Hlasohled z.s a v rámci Emergency dances, koprodukci Tantehorse a Paláce Akropolis.

Poděkování: Český rozhlas Wave, kavárna Zasekávák, sdružení Roztoč

Kateřina Sochací

pro Taneční magazín

Ochotníci v Týně nad Vltavou se dočkají nového otáčivého hlediště

Návrh ateliéru A8000 podtrhuje jeho komunitní význam

Divadelní ochotníci v Týně nad Vltavou hrají pod širým nebem už 100 let. Spolek Vltavan si ke svému výročí nadělil dárek. Architektonický ateliér A8000 pro něj navrhl rekonstrukci jediného otáčivého hlediště na světě, které patří amatérskému divadelní spolku. Divácká kapacita se zvýší z 220 na 260 lidí, herci i technici získají pohodlnější zázemí. Plášť točny by navíc měly pokrýt světelné čočky. Jakmile se nebude hrát, bude divadelní točna svítit jako pomyslné veřejné osvětlení či lucerna v parku.


 

Počátky amatérského divadla v Týně nad Vltavou sahají až do roku 1855, první venkovní divadlo s rozlohou velkorysých 1500 metrů čtverečních zde vzniklo nicméně v roce 1921. Scénu tehdy tvořily vesnice čítající desítku staveb. Novou etapu zahájil soubor v roce 1983, kdy jeho členové vybudovali v Bedřichových sadech, na území bývalého hradu a keltského oppida, za dva měsíce a svépomocí otáčivé hlediště. Původní stavba neměla ani stavební povolení. To však ochotníci postupně získali nejen na samotnou stavbu, ale také na rekonstrukci, kterou aktuálně plánují. Točna z osmdesátých let potřebuje vzhledem ke svému dosluhujícímu technickému stavu totiž zmodernizovat, dostatečné nebylo ani řešení sezení diváků nebo zázemí herců. Ateliér A8000 se projektem zabývá dlouhodobě, takřka od konce 90. let. Až nyní však uzrála doba a projekt je připraven k realizaci.

Nejvýraznější úpravy čekají prostor pro diváky. Respektováním ideální výhledové křivky se hlediště zvedne a nabídne tak návštěvníkům kvalitnější výhled na představení. Zvýší se také jeho kapacita, a to z 220 na 260 diváků. Umělci ze spolku Vltavan se zase mohou těšit na komfortnější více než dvakrát větší šatny, technici pak na pohodlný přístup přímo na jeviště.  Zásadně se zvětší také skladovací prostory pro techniku, kulisy a kostýmy. Samozřejmostí je ​​umožnění sledování představení lidem s omezenou schopností pohybu. Na rozdíl od jediného dalšího českého otáčivého hlediště v Českém Krumlově zde ale budou zachovány lavice místo klasických divadelních sedaček. Divadlo si tak zanechá jistou svébytnost, lidské domácké měřítko a tradici. Bedřichovy sady jsou oblíbeným lokálním parkem a místem setkávání. Kromě divadla se zde pořádají koncerty nebo letní kino. Architekti se proto rozhodli podtrhnout význam otáčivého hlediště a přiznat jeho důležitost v místě. Výsledkem je atypický plášť točny tvořený programovatelnými led světly, které se budou moci ovládat podle potřeby. Hrát by si se světly skrze aplikaci mohli dokonce i kolemjdoucí. Jakmile se totiž nebude hrát, bude divadlo svítit jako pomyslná interaktivní lucerna v parku.

„Kamenné divadlo jsme v ateliéru nikdy dříve nenavrhovali. Samozřejmě, máme za sebou bohaté zkušenosti s nejrůznějšími kulturními projekty jako je kulturní epicentrum Bazilika, Fórum Karlín nebo rekonstrukce sálu Jihočeské filharmonie, ale malé otáčivé hlediště pro nás bylo příjemnou výzvou. Na začátku projektu jsem se věnoval analýze dostupných dat v Divadelním ústavu, jel jsem se podívat do Českého Krumlova, ale zároveň jsem pozoroval všechny možné točny, například i v parkovacích domech, abych si co nejvíce osvojil daný technický princip. Řekl bych, že zdaleka nejdůležitější bylo ovšem zažít na vlastní kůži divadlo v plné parádě. Byl jsem se proto podívat na několik představení a jen tak nasával atmosféru. Bylo to nesmírně inspirativní pro další práci,“ popisuje architekt Petr Jakšík z ateliéru A8000.

Návrh citlivě kombinuje lidský přístup a hřejivost různých druhů dřeva s dokonalým provedením a moderními technologiemi. Realizaci by mohla začít již v příštím roce.

Ateliér  A8000 založený Martinem Krupauerem a Jiřím Stříteckým patří po více než tři dekády mezi přední česká architektonická studia. Pracuje na nejširším spektru projektů velkého významu, rozsahu i obtížnosti. V roce 2020 byl oceněn titulem Stavba roku za projekt Společenského centra Sedlčany. Mezi nejvýraznější realizace studia patří například architektonické řešení multifunkčního sálu Fórum Karlín v Praze.

Osobou Martina Krupauera se významně zapojuje rovněž do veřejné diskuse a rozvoje území. Vedle architektury se Krupauer soustředí také na vize a strategie proměny transformačních oblastí a brownfieldů v České republice i mimo ni. Vedoucí ateliéru byl členem komise hl. města Prahy pro nový metropolitní plán 2017. Nyní vede tým, který připravuje výstavbu Vltavské filharmonie v Praze, první významné pražské kulturní stavby za posledních 100 let.

Nikola Lörinczová

pro Taneční magazín

StarDance v ohrožení

Covid, dvakrát očkovaná moderátorka a co vlastně chceme?

Pořad StarDance zastavil pozitivní test moderátorky Terezy Kostkové

Oblíbený  pořad StarDance České televize zastavil pro tento týden koronavirus. Moderátorka Tereza Kostková, přestože je dvakrát  očkovaná, měla pozitivní test na covid, má lehčí průběh nemoci. Její rodina je očkovaná. Několik tanečních párů zamířilo do karantény.  

Proč nejsou všichni očkovaní?

A jak by to ovlivnilo fakt, kdyby mnozí onemocněli? A ptá se někdo vůbec takto? Anebo co vlastně chceme slyšet? 

Je třeba vzít v úvahu i to, že práce na televizní zábavě, včetně výběru hlavních aktérů,  začaly už dávno předtím, než byly vakcíny všeobecně dostupné.

„Přijali jsme řadu opatření, a to dokonce nad rámec platných nařízení vydaných Ministerstvem zdravotnictví. Štáb, účinkující i publikum musí mít negativní test na covid, a to,  i když jsou očkováni či prodělali nemoc,“ říká mluvčí ČT, Karolína Blinková.

Co by tedy měl kdo udělat víc? A co vlastně chceme? 

Foto: Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín

Temperamentní flamenko po covidové pauze

Den flamenka rozehřeje podzimní Prahu, Olomouc i České Budějovice

Po roční covidové pauze se nejen Praha, ale také Olomouc a České Budějovice opět rozpálí temperamentem španělského flamenka. Od 24. do 28. listopadu se jako hlavní hvězdy festivalu Den flamenka neboli Día del Flamenco   představí špičkový tanečník mladé generace Ivan Vargas, který nás se svými muzikanty pozve do rodné Granady, španělská tanečnice Virginia Delgado s premiérou nového programu s názvem Zahrada či vynikající flamenkový zpěvák Andrés de Jerez, jenž nás přenese do andaluského města Jerez de la Frontera. Program festivalu pak uzavře koncert k poctě věhlasného kytaristy Paca de Lucía, v němž Ivan Vargas i Andrés de Jerez vystoupí jako hosté. „Temperamentní a energické flamenco ze slunné Andalusie je úchvatná směs hudby a tance, která přináší radost posluchačům a je inspirací umělcům na celém světě” říká ředitelka festivalu Karol Martincová a dodává: „My se letos pošesté připojujeme k jeho svátku, který na listopad vyhlásilo před jedenácti lety UNESCO.”

 

Součástí festivalu bude tradičně pestrá nabídka workshopů se španělskými lektory, besedy pro školy i veřejnost. Své dveře otevřou taneční školy veřejnosti a proběhnou projekce filmů. 

Festival otevře ve středu 24. listopadu v olomouckém Divadle na cucky koncert vynikajícího zpěváka Andrése de Jerez, jednoho ze zapálených ochránců pravého flamenkového zpěvu, z jehož strhujícího projevu, plného nejčistších emocí, se bude těšit o den později 25. listopadu i pražské publikum v Českém muzeu hudby.  V Divadle U Hasičů proběhnou další pražská taneční představení. Já osobně je název programu, kterým se 26. listopadu se se svými hudebníky představí vynikající flamenkový tanečník Ivan Vargas, jenž fanoušky zavede do rodné Granady. Ve svém představení akcentuje současný koncept flamenka, ale nezapomíná při tom na kořeny a historii flamenka tradičního. 27. listopadu nabídne festival ve stejném sále nejprve exhibiční choreografie tanečních akademií a poté premiéru představení Zahrada souboru madridské tanečnice Virginie Delgado, která momentálně žije v Praze. V Jihočeském divadle v Českých Budějovicích 28. listopadu uzavře festival Den flamenka koncert k poctě legendárního kytaristy Paca De Lucía, v němž se jako hosté našeho nejlepšího flamenkového kytaristy Morenito de Triany představí jak Ivan Vargas, tak Andrés de Jerez. Den flamenka tak opět připomene, že flamenko dokáže vnést radost do duše a rozproudit krev v těle každého vnímavého posluchače.

Záštitu festivalu udělil velvyslanec Španělska Angel Lossada Torres Quevedo

Předprodej vstupenek a podrobné informace o festivalu jsou k dispozici na www.denflamenka.cz

Hlavní partneři:

Hlavní město Praha, městská část Praha 1, Studio Itaka, Smart Communications

Partneři:

Flamenkin, ARGO pro film, Camara de Comercio Hispano-Checa

Silvie Marková

pro Taneční magazín