Kabaret Winton

Dramatický příběh zachráněných dětí

Švandovo divadlo uvádí inscenaci Kabaret Winton. Dramatický příběh zachráněných dětí se tak dočká divadelního zpracování

Silný příběh dvou sester inspirovaný skutečnými osudy a dramatickými historickými událostmi slibuje divákům Švandova divadla inscenace Kabaret Winton. Na scénáři se podílela spisovatelka Kateřina Tučková a jeho spoluautorem je i Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény. Ten inscenaci zároveň režíruje a téma záchrany židovských dětí Nicholasem Wintonem představí publiku v přitažlivém kabaretním žánru – se zpěvem, tancem, stepem i podmanivou živou hudbou přímo na scéně. Přeživší Ester, hledající po padesáti letech ve staré vlasti ztracená rodinná pouta, hrají hostující Jaroslava Pokorná v alternaci s Danou Syslovou. Mladší sestru Ludmilu, jejíž život se odvíjel zcela jinak, a zároveň Matku obou dívek, ztělesní Bohdana Pavlíková. Kabaretiéra Kašpara, postavu obdařenou ďábelskou ironií a charismatem, bude představovat Miroslav Hanuš, publiku Švandova divadla známý vynikajícím ztvárněním Jana Wericha v inscenaci Hadry, kosti, kůže.

Pozoruhodný příběh vypráví o dvou sestrách ze židovské rodiny. Starší z nich unikla v roce 1939 z okupovaného Československa. Díky rychlé pomoci Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků se tak třináctiletá Ester stala jedním z 669 dětí, které se včasným odjezdem do Británie v narychlo vypravených vlacích vyhnuly téměř jisté smrti v koncentračních táborech. Když se v lednu 1989 Ester už coby starší dáma do své vlasti vrací, ubytuje se v poněkud zašlém grandhotelu Evropa, v předválečném období známém jako elegantní hotel Šroubek. Právě zde, v soukromém apartmá, zřídil Nicholas Winton svoji pražskou kancelář, odkud se svými kolegy organizoval první záchranné operace. Hotel je ovšem v inscenaci fantaskním místem, kde neplatí zákony času ani prostoru…

Známý příběh, kdy chceme vědět víc

Režisér Martin Františák je renomovaným divadelníkem známým mimo jiné svoji básnickou obrazivostí. A také precizní prací s herci, kteří pod jeho vedením podávají výborné výkony. V roli Matky obou děvčátek a později i v úloze mladší sestry Ludmily tak uvidíme Bohdanu Pavlíkovou, herečku ryzího prožitku a autenticity.

„Ve Švandově divadle jsou mé role především matky, vychovávající nebo třeba tesknící,“ uvádí herečka. „Tato matka je však jiná. Volba poslat dceru do cizího světa, nevidět ji dospívat, ale zároveň vědět, že pro ni mohu udělat to nejlepší – poslat ji pryč, daleko, od rodiny, od sebe… Uf! Nepředstavitelná situace,“ uvažuje Bohdana Pavlíková. A dodává, že o osudech Wintonových dětí samozřejmě věděla, zrovna tak o jeho odvaze konat a pomoct. „Ale až text hry a slova Matky, kde o své dcerce Ester s Nicholasem jedná, mě přinutilo chtít vědět víc. Kam jely? Jak zvládly odloučení od rodiny? Jak dlouho jim trvalo, než zapomněly? Na rodiče? Kamarády? Na domov? Dělo se to tenkrát, děje se i teď, i když v jiných souvislostech,“ říká Bohdana Pavlíková.

Starší ze sester, Ester, která přijíždí do Prahy po padesáti letech, hraje hostující Jaroslava Pokorná v alternaci s Danou Syslovou. V úloze kabaretiéra Kašpara se diváci mohou těšit na Miroslava Hanuše, stálého hosta smíchovské scény. Otce rodiny ztvární Tomáš Petřík, Nicholase Wintona ztělesní Matěj Anděl, zpěvačku Linu hraje Andrea Buršová, Wintonovu spolupracovnici Doreen Warrinerovou a Hannah, dceru Ester, ztvární Anna Grundmanová (dříve Stropnická). Jako Obřadník a Číšník se objeví Jacob Erftemeijer. Do role velkouzenáře Bartáka, reprezentujícího v předválečných letech „neškodný“ český nacionalismus, a později i do úlohy mazaného Recepčního v hotelu konce 80. let obsadil režisér Roberta Jaškówa. V dalších úlohách uvidíme Petra Kulta (Martin Blake), hostujícího Tomáše Červinka (strýc Benjamin) a Anežku Šťastnou (Švédka Kerstin a Katuška). V úloze třináctileté Ester se alternují Katarína Mišejková a Sára Lutovská.

Kabaret s nadčasovým průvodcem

S nápadem odlehčit závažné téma formou kabaretu přišel režisér Martin Františák. „Nejen kvůli hudebnosti, ale i pro možnost zkratky, lomu nálad a výrazné obrazivosti. Kabaret navíc k době konce 30. let patřil. Kusé výjevy také spíše odpovídají fragmentům lidské paměti,“ vysvětluje dramaturgyně Martina Kinská. A zmiňuje i kabaretní stylizaci, hravost, grotesknost a někdy až krutý sarkasmus, který Františákova režie v tomto žánru podtrhuje.

Kabaretnímu žánru podle Kinské odpovídá i jistá svéráznost Wintonova charakteru. Ten totiž neváhal kvůli záchraně dětí i riskovat a pro urychlení celé „transakce“ zfalšovat i některé dokumenty…  Kabaret s sebou také přivádí na scénu postavu, která nepodléhá skutečnému plynutí času – ironického, ďábelsky obratného průvodce a baviče Kašpara přezdívaného Frak. Ten představuje typ přizpůsobivého člověka, který proplouvá různými dobami a systémy. „Od začátku jsme věděli, že tuto postavu bude hrát náš stálý host Miroslav Hanuš. Za vynikající ztvárnění Jana Wericha v inscenaci Hadry, kosti, kůže se ocitl v širší nominaci na Cenu Thálie. Také tento titul režíroval Martin Františák,“ připomíná Martina Kinská.

Pohádka s otevřeným koncem

Jak dále uvádí dramaturgyně, už před čtyřmi lety oslovilo Švandovo divadlo spisovatelku Kateřinu Tučkovou, zda by pro divadlo nechtěla zpracovat téma Wintonových dětí. „Kateřina se tehdy pustila do velmi pečlivé rešeršní práce. A po prostudování mnoha osudů přišla s příběhem dvou sester. A také s důležitým postřehem, že příběh Wintonových dětí vnímáme většinou jako trochu sentimentální pohádku s jasným happyendem. Jenže skutečnost byla složitější: záchrana života znamenala pro děti zároveň ztrátu jejich domova a často i úplné vytržení z kořenů. Děti adoptované britskými rodinami ve většině případů navždy přišly o své skutečné rodiče, kteří během války zahynuli. Ztratily rodný jazyk, náboženskou víru a často i svá pravá jména. A pokud se po válce pokusily o návrat, v bývalé vlasti už většinu z nich nikdo nečekal,“ vysvětluje Kinská.

I proto se v inscenaci objevuje motiv tomboly a obchodu – nabídky, poptávky, ale i štěstí, bez něhož nelze žádný byznys uzavřít. Na odjezd dětí do bezpečí museli například jejich rodiče sehnat v té době nemalou sumu padesáti liber. Britské rodiny si pak nové členy domácnosti vybíraly podobně jako zboží z „katalogu“, z něhož jim je Winton – coby zkušený muž ze světa financí – dokázal efektivně nabídnout. „Kabaret Winton tak zároveň připomíná, že nic v životě nebývá zadarmo. A že i za tu nejšťastnější výhru v loterii života se musí něčím zaplatit,“ poznamenává Martina Kinská.

Výtvarné pojetí vytvořil Marek Cpin, Františákův stálý spolupracovník a autor výrazných scén i kostýmů. „Hlavními prvky prostoru, v němž plyne příběh, čas i životy, jsou velký koberec se vzorem a la art deco a nad ním velký osvětlený strop. Změnami nábytku a detailů se tento prostor proměňuje na různá místa hotelu, ale například i na domácnost – útulný domov, který Ester musela opustit. Kostýmy vycházejí z reálné módy konce 30. a v druhé polovině inscenace i z 80. let 20. století,“ uvádí Kinská.

Poprvé bude se Švandovým divadlem spolupracovat choreograf Tomáš Rychetský, hudební doprovod svěřil režisér Ivanu Acherovi. „Ten vedle podmanivé scénické hudby inspirované mimo jiné dobovou muzikou 30. let zhudebnil také texty básní Františka Gellnera. Z jeviště zazní také živá hudba v podání klavíristy Zdeňka Dočekala alternujícího se s Martinem Radou,“ uzavírá dramaturgyně.

Víte, že…

… vznik scénáře a poté i samotné inscenace výrazně ovlivnilo i téma uprchlíků, kteří zoufale hledali země i konkrétní lidi, kteří by je přijali? Nejdříve šlo o uprchlíky ze Sýrie, v době přípravy samotné inscenace a její premiéry pak i o uprchlíky z Ukrajiny.

… příběh dvou sester sestavila Kateřina Tučková na základě reálných podkladů a motivů? „Mohou k sobě ale nalézt cestu dvě ženy, které mají společnou krev, ale už ne život a paměť? Každá z nich vyrostla v jiné společnosti, v jiném systému, v jiném povědomí o své rodině… Nedáváme jednoznačnou odpověď, spíš jen klademe i tyto otázky,“ naznačuje dramaturgyně Martina Kinská.

…. scénář inscenace Kabaret Winton byl nakonec kolektivním dílem? „Kateřina Tučková vytvořila první verzi scénáře, který jsme posléze použili jako námět a základní osnovu. Ke spolupráci jsme v ten moment přizvali dramatičku Markétu Nekolovou, známou také jako Markétu Bláhovou. Ta zpracovala téma mezilidských vztahů: citlivě a nesentimentálně. Markéta měla na starost linku 80. let. A Martin Františák se soustředil na finální uchopení kabaretní části,“ vysvětluje Martina Kinská.

… Nicholas Winton (19. 5. 1909, Londýn – 1. 7. 2015, Slough) pocházel z německo-židovské rodiny? Rodina si však po Mnichovské dohodě změnila příjmení na Winton, aby dala najevo nesouhlas s tím, co se v Německu dělo. Malý Nicholas byl i se sourozenci pokřtěn. Původní profese burzovního makléře, který se dokáže zorientovat v nabídce a poptávce, vyřídit patřičná povolení a dobře rozumí pravidlům obchodu, mu byla později při záchraně židovských dětí velmi užitečná.

… během své návštěvy Prahy Winton viděl, v jak nuzných podmínkách žijí uprchlíci ze Sudet, a rozhodl se pomoci českým, zejména židovským dětem? Spolu s dalšími spolupracovníky a dobrovolníky (mj. Martinem Blakem a Doreen Warrinerovou) zorganizoval nejprve z Prahy, a poté i z Anglie, výjezd celkem osmi vlaků (první odjel 14. 3. 1939, osmý 2. srpna 1939). V nich se dostalo do bezpečí 669 dětí. Devátý vlak s 250 dětmi měl Protektorát Čechy a Morava opustit 1. září. Vypukla však druhá světová válka a už nebyl vypraven. Žádné z dětí, které jím mělo vycestovat, válku nepřežilo.

… Nicholas Winton četl Mein Kampf a nepochyboval o tom, co má Hitler v plánu? Zároveň věděl, že hraje o čas: aby ho neztrácel, rozhodl se zřídit fiktivní pobočku humanitární organizace na záchranu uprchlíků včetně vlastnoručně vyrobeného razítka.  Mnohé dokumenty tak nejprve zfalšoval, a teprve poté na úřadech vyřizoval ty pravé.

… za podstatné pokládal Nicholas Winton děti především zachránit a dostat je do britských rodin? Neřešil proto, zda se jednalo například o křesťanskou rodinu. Jako zkušený obchodník věděl, že i způsob nabídky dětí je důležitý. Měl proto systém kartiček, z nichž mohl požadované dítě nabídnout (např. kategorie dívky, 8 let).

…. z apartmá hotelu Šroubek, kde Winton bydlel, se záhy stala kancelář? Proudili sem nejen pomáhající dobrovolníci, ale také rodiče, kteří se dozvěděli o Wintonově záchranné akci.  Ti přicházeli prosit za své děti, aby je dal na seznam.

… sám Winton o záchraně dětí dlouho vůbec nemluvil?  Až v 80. letech se prý – podle svědectví jeho dcery Barbary – pokusil podat zprávu židovským organizacím. Senzaci způsobil až televizní pořad BBC That´s Life. Tehdy už dospělé děti tvořící velkou část publika poděkovaly svému zaskočenému a dojatému zachránci přímo před kamerami.

…. v říjnu 1998 ocenil Nicholase Wintona prezident Václav Havel Řádem TGM? Miloš Zeman mu v říjnu 2014 předal Řád bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky. V roce 2003 byl Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu a byl mu udělen Řád britského impéria. K jeho jménu od té doby patří titul Sir.

… podle scenáristy a režiséra Mateje Mináče se do dnešní doby se povedlo dohledat zhruba 300 Wintonových dětí? Většina z nich žije či žila ve Velké Británii, ale i v České republice, Izraeli, USA, Kanadě, Německu, Švýcarsku, na Novém Zélandu a v Austrálii. Dalších 300 dětí se zřejmě usídlilo v Jižní Americe. Rodiny Wintonových dětí už čítají přes 6000 lidí.

Premiéra inscenace 22. října ve Velkém sále Švandova divadla, reprízy se uskuteční 24. října, 4., 12. a 19. listopadu

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Nový hit krále diskoték Petra Kotvalda

Nejen nový klip, ale Petr Kotvald připravuje pro diváky i koncert Recitál plný hitů….

Kdo by neznal jméno jednoho z nejpopulárnějších interpretů druhé poloviny osmdesátých let a krále diskoték v letech devadesátých, Petra Kotvalda.

Jeho kariéra začala v osmdesátých letech. V tomto období došlo i ke spolupráci s Hanou Zagorovou a Stanislavem Hložkem, ze které má Petr na kontě nejprodávanější singl všech dob za hit Holky z naší školky.

Pak přichází, koncem osmdesátých let, sólová dráha. Přichází spolupráce s Jindřichem Parmou a Pavlem Cmíralem a vznikají hned hity jako Je v tahu, Kde kdo je dál, Milujem se čím dál víc, Satelit,… V roce 1997 vydává Petr velice zajímavé album Pan Zpěvák, na kterém jsou podle Petra tzv. pop šansony. V roce 2000 Petr vydává další mega hit, Mumulend.

V posledních letech se zpěvák obklopil partou mladých muzikantů, se kterou vydal již album LX, v roce kdy slavil kulaté jubileum. S touto mladou partou chystá Petr další album, z kterého je i singl, Tak pojď… už můžem, ke kterému nedávno vznikl i videoklip. Na ten se můžete podívat na Youtube. K novému klipu Petr prozradil: „ Léto a prázdniny ve mně odjakživa evokují  volnost a svobodu…a letní lásky. A taky nějakou tu lumpárnu k tomu. Prostě, chuť se bavit.  Já osobně mám dlouhé letní dny spojené s pohybem a setkáváním se s novými lidmi a přáteli.  Bezbřehou  volnost  vidím jako takovou spanilou jízdu krajinou a to nejlépe v kabrioletu  se staženou střechou.  A tak se nabízelo, takovou roadmovie  v TAXI  pro všechny, které jsem potkal a nasbíral u cesty, natočit.   Šťastnou cestu všem! Tak pojď…už můžem! “

V červenci Petr Kotvald oslavil 63. narozeniny. Tento věk by mu málokdo hádal. Na pódiu při svých vystoupeních to dokáže rozbalit, jako by mu nylo o 30 let míň.

Nejen pro své příznivce připravil Petr nový program s názvem Recitál. Diváci se mohou těšit na stále oblíbené Petrovi hity, ale také na již zmíněné pop šansony. Recitál bude prostě plný překvapení. „Na tento Recitál se moc těším. A taky se těším na všechny, kdo se přijdou podívat. Co budu zpívat? Nechte se překvapit. Pro některé to bude určitě překvapení“, dodal s úsměvem Petr Kotvald.

Premiéra bude 6. října 2022 od 19 hodin v Divadle Na Maninách. Vstupenky můžete zakoupit na Ticketportal.cz.

Petr Mráček

pro Taneční magazín

Uplynul měsíc od věčného odchodu Hanky Zagorové

Vzpomínka věnovaná Hance

Je to už měsíc, co nás opustila zpěvačka Hanka Zagorová (zemřela 26. srpna 2022). Převážnou část Čechů ovládl smutek, protože Hanka zpříjemňovala svými písničkami mnoho a mnoho let každodenní život většiny našeho národa. Jak mnozí říkají „vyrostli jsme na jejích písničkách“.

 

Nejvíce její smrt beze sporu zasáhla Štefana Margitu, který zpočátku ani nemohl komunikovat, jeho první zpráva se objevila na sociální síti až po několika  těžkých hodinách po úmrtí.  Napsal:  „Hani, lásko moje jediná. Děkuju Ti za třicet krásných zamilovaných let! Na dnešní 11.hodinu už však nikdy nezapomenu. Strach, úplná beznaděj, že jsem Tě navždy ztratil, že už nejsi a nebudeš. Návrat  do prázdného bytu mě drásá. Koukám na Tvé věci a každý krok mi Tě tu připomíná. Miluju Tě a navždy budu! Tvůj Štefan.“

(Foto: Eva Smolíková)

Redakce Tanečního magazínu chce tímto vyjádřit tichou vzpomínku a úctu.

Šéfredaktorka Eva Smolíková říká: „Měly jsme spolu dohodnutý delší rozhovor a ohlédnutí za celým tvořivým životem Hanky. Přišel ale covid a já jsem čekala, až bude lepší situace. Poté nebylo dobře Hance a já jsem čekala, až bude lépe jí. Ale už jsem se nedočkala.  Tuto bolestnou zprávu jsem se dozvěděla během pohřbu mého dobrého přítele hudebního skladatele Eduarda Parmy.  Hluboce mě to zasáhlo, zůstala jsem jako ochromená.“

Šéfredaktorka se dozvěděla o úmrtí Hanky na pohřbu hudebního skladatele Eduarda Parmy, to už bylo trochu moc.

(Foto: David Smolík)

 

Eva pokračuje: „Když jsme se spolu domlouvaly, jak bude rozhovor vypadat, Hanka jediné, co nechtěla, bylo  mluvit o své nemoci. Proč? Protože prý nechce přidělávat starosti lidem, kteří ji mají rádi. Svoje bolesti si nesla sama. Budu si ji navždy pamatovat jako nesmírně statečnou ženu. Ne každý dokáže zakrýt svoje starosti a rozdávat druhým radost.“

 

Hanka Zagorová byla nejen nejznámější česká zpěvačka, ale také textařka,  herečka  i moderátorka.  Získala ocenění Zlatý slavík devětkrát po sobě v letech 1977 až 1985.  Nazpívala přes 900 písní, obdržela platinové i zlaté desky. Za 10 120 000 prodaných alb obdržela v roce 2014 diamantovou desku Supraphonu.  Byla také uvedena do síně slávy hudebních cen Anděl v roce 2014.

 

Hanko, v srdcích lidí žiješ stále

 

Foto: Supraphon

Taneční magazín

Protiválečná performance Janise Povilaitise

Divadlo X10 uvádí dobrodružství zbloudilého vojáka

Dobrodružství zbloudilého vojáka je název nové inscenace rusko-litevského performera Janise Povilaitise. Jako work in progress měli diváci možnost vidět úryvky chystané inscenace během právě uplynulého Divadelního Festivalu Kutná Hora.  Projekt vznikl ve spolupráci Divadla X10, Divadelního Festivalu Kutná Hora a produkční platformy Rekultur.

Bylo to právě v rámci jednoho z minulých ročníků Divadelního Festivalu Kutná Hora, kde začala spolupráce s Janisem Povilaitisem a Divadla X10. Společně s Jakubem Gottwaldem vytvořil pro covidem ovlivněný ročník 2020 performance s názvem No more Theatre!

Kam putuje zbloudilý voják?

Inscenace propojující prvky fyzického a loutkového divadla je ironickou parabolou o vojákovi, který se vůlí osudu ocitl ve válce, které se zúčastnit nechtěl. Na půdorysu příběhu vojáka Povilaitis reflektuje pocity, které v něm agrese vyvolává. Hlavní myšlenkou inscenace je hledání odpovědi na otázky: Jak daleko můžeme zajít, než si uvědomíme, že jsme vždy odpovědni za násilí, které pácháme? Pokud se na něčem přímo nepodílíme, znamená to, že neneseme odpovědnost za to, co se děje naším jménem?

Spolupráce s Bělorusy, Ukrajinci i ruskou opozicí

Divadlo X10 se v rámci svých koprodukčních a festivalových aktivit dlouhodobě a koncepčně věnuje spolupráci s umělci, jejichž činnost je vážně ohrožena autoritářským nebo diktátorským režimem. Tyto aktivity začaly již během strašnického působení Divadla X10 a výrazně se rozvíjely v letech 2020 a 2021 především v rámci Divadelního Festivalu Kutná Hora. Divadlo X10 pravidelně vypisuje open cally pro rezidence projektů, které jsou osobně nebo tematicky propojeny s děním v Bělorusku nebo Ukrajině.

   

DOBRODRUŽSTVÍ ZBLOUDILÉHO VOJÁKA NEBOLI JÁ JSEM JEN VYKONÁVAL ROZKAZY

KONCEPT, REŽIE, HRAJE Janis Povilaitis

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

VÝPRAVA Lucie Pangrácová a Julia Korotkova

HUDBA Eugeny Klimin

Inscenace je ironickou parabolou o vojákovi, který se vůlí osudu ocitl ve válce, které se zúčastnit nechtěl. Na půdorysu příběhu vojáka Povilaitis reflektuje pocity, které v něm agrese vyvolává. Hlavní myšlenkou inscenace je hledání odpovědi na otázky: Jak daleko můžeme zajít, než si uvědomíme, že jsme vždy odpovědní za násilí, které pácháme? Co se musí stát, aby se člověk dostal ze své informační bubliny? Pokud se na něčem přímo nepodílíme, znamená to, že neneseme odpovědnost za to, co se děje naším jménem? Východní politolog Vladimir Pastuhov řekl: „Cesta k obrácené přeměně ruské zombie v člověka je cestou komplexního pokání a sebeobjevování. Rusové potřebují milovat ne Ukrajince, ale sami sebe – potřebují se naučit zacházet se sebou jako s lidmi, a teprve potom začnou cítit bolest někoho jiného. Nebude to možné, dokud se národ nepodívá do zrcadla, neuvidí se v něm a ve výsledku nebude zděšen. To se nestane samo od sebe. Někdo musí umístit zrcadlo tam, kde je teď televize. Inscenace propojuje fyzické divadlo s hudbou a prvky loutkového divadla.“

Projekt vznikl ve spolupráci Divadla X10, Divadelního festivalu Kutná Hora a produkční platformy Rekultur

Oficiální premiéra 25. 9. 2022 v Divadle X10

Foto: Patrik Borecký 

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín