Rozhovor s bollywoodskou tanečnicí, choreografkou, hudebnicí a textařkou JARMILOU CHROMÍKOVOU

„Zbožnuju Indii i StarDance.“

Na rozhovor s ní jsem se těšil. Jarmila Chromíková mne zaujala nejen jako sólistka souboru OM DANCE ACADEMY, věnujícího se exotickému bollywoodskému tanci. Na hudební scéně je již zkušenou a žádanou hráčkou na klarinet či klávesy. Mimo jiné stabilně vystupuje s kapelou Glanc, skupinou Underhill Zdeňka Podhůrského, doprovází i jednu z talentovaných pěveckých sester Mátlových – Kateřinu. Rovněž má za sebou studia na renomovaných zahraničních školách a také je kvalitní textařkou. Prostě, renesanční typ umělkyně. I přes výrazná aktiva na hudebním poli jsem nemohl než nezačít exotickým tancem.

Věnujete se exotickému indickému tanci, máte k Indii bližší vztah. Byla jste tam osobně?

V Indii jsem byla zatím jenom jednou v roce 2013 ve státě Gudžarát, takže jsem vlastně té Indie viděla jen úlomek, ale hned jsem navázala báječná přátelství a dokonce po indickém zvyku mohu říci, že mám v Indii dvě rodiny. Jednou z nich je folklórní soubor ,Spandan´ (v překladu ,tlukot srdce´), který téměř každoročně navštěvuje českou republiku v rámci folklórních festivalů. Samozřejmě, že si dopřejeme také pár chvil u mne doma a navzájem se velmi kulturně obohacujeme.“

Zajdete s občas i v Praze do indické restaurace?

Jen opravdu občas, ale indické jídlo mám moc ráda. Spíše častěji si ho dopřávám při různých multikulturních festivalech, indických večírcích a bálech, kde vystupujeme a také ho někdy vařím. Pokud tedy mohu, čtenářům bych doporučila kupříkladu restauraci Curryhouse na Palmovce nebo luxusnější The Pind u Vinohradské vodárny, poblíž stanice metra Jiřího z Poděbrad.“

Jste původně hudebnicí, jak jste se postupně dostala k tanci?

K pohybu jsem tíhla od malička, začínala jsem gymnastikou a baletem a ve škole jsme měly malou taneční skupinu, kde jsme si samy vytvářely choreografie na známé hity. Později jsem dost vyrostla a s tancem byl se slovy ,kdo by se s tebou tam tahal´ na chvíli konec. Jinými slovy – studium na taneční konzervatoři zapovězeno. Ale zároveň jsem hrála na klarinet, a protože hudba a tanec mě vždy lákaly a dávaly mi pocit neuvěřitelně barevného světa bez hranic, rozhodla jsem se pro studium na konzervatoři v oboru klarinet. Přes každodenní rutinu v podobě několikahodinového cvičení na nástroj, jsme si s několika spolužačkami ještě našly čas na tancování. A ve volných chvílích jsme chodily i do dramaticko-divadelního kroužku, kde byl tanec součástí a tvořily i v tomto směru. Vyústěním té snahy bylo naše plesové vystoupení maturantek a absolventek s choreografií na známé ,Chorus line´, s nezbytným kloboučkem. Choreografii jsem vytvořila společně s profesorkou baletu. A to jsem opět pocítila, že tanec prostě musí být součástí mého života.“

To byly první taneční a choreografické kroky, jak to pokračovalo dál?

Další tanec, který mi učaroval, byla salsa. Té jsem se po dobu pěti let věnovala několik večerů a nocí na známých pražských salsotékách a na chvíli se stala členkou Salsa Ladies. Po návratu z Indie jsem ovšem potkala dvě báječné ženy. Ivanku Láznikovou, která mě šarmem sobě vlastním vysvětlila, že musím do svého výčtu zařadit ještě Bollywood. A velmi záhy Lucii Linhartovou, jež mě upoutala svou ryzí láskou k Bollywoodu, kterou velmi neotřele předávala.“

Vraťme se v čase trochu nazpět, chodila jste jako školačka do klasických tanečních?

Absolvovala jsem začátečníky i pokročilé a dodnes se mi vybavují nejen základní kroky, ale dokonce i některé variace. Bavilo mě to.

A co Vám říká klasický balet?

Na balet je nádhera se dívat, ale dnes jsem docela ráda, že jsem tak vyrostla! Klasická průprava se mi ale dnes velmi hodí i v Bollywoodském tanci.“

Na jaký tanec (mimo těch východních) se ráda podíváte v televizi?

Já zbožňuju StarDance, to je opravdu parádní podívaná a pro mě jako pro tanečnici i hudebnici tedy dvojnásobný požitek – blaho pro oči i uši. Mimo jiné tam mám mezi tanečníky i muzikanty přátele. A vždy mě tak baví sledovat o to více, jak se dané choreografie či písně ujmou. Jinak se podívám téměř na vše, co televize v tanci nabídne, je to inspirativní vždy.“

Máte nějaký svůj hudební vzor popřípadě idol?

Přiznám se, že v tomto nejsem úplně vyhraněna. Spíše takovým podnětem je pro mne právě ,Moondance orchestra´– jednak vždy profesionálním a současně zábavným provedením a také úžasnou atmosférou, která v celé partě panuje. To je, myslím, velmi důležitá synergie pro tvorbu a předávání krásna.“

A v oblasti tance se stal také někdo takový, třeba rovněž soubor, Vaší ikonou?

V tanci je to hodně přelétavé. Když studujeme nové indické hity, stanou se jimi bollywoodské hvězdy. Jindy zase sleduji videa odlišných tanečních žánrů, abych viděla, jak pracují. Vzájemně se obohacujeme i ve skupině a už jsem se také přistihla, že někdy naše studentky zatančí něco tak krásně, až mě tím inspirují.“

Co Vás inspirovalo a dovedlo ke studiím v zahraničí?

Další mou vášní jsou jazyky. Jsem přesvědčena, že cestování a poznávání jiných kultur, zvyků a odlišností je velmi důležité, abychom jsme si uvědomili, co vše máme v naší vlasti krásné a hodnotné a vážili si toho. A pak tady byl i prozaický důvod, že bylo místo a dostala jsem stipendium.“

Děláte bollywoodský tanec i bollywoodskou hudbu, setkala jste se někdy s Jiřím Muchou, který je českým nejúspěšnějším autorem hudby pro bollywoodské filmy?

Nesetkala. Zatím. Čímž jste mě přivedl na myšlenku, že bychom to měli napravit…“

Trénujete nějak speciálně pružnost a kondici pro tanec?

Mám zahrádku, kde trávím hodně času, tedy o pružnost není nouze. Kondice neuléhá, protože několik hodin týdně vyučuji, s Lucií a Ivankou vedeme také dětské kurzy na Mezinárodní škole v Nebušicích, kde si na své přijde zejména psychická kondice. 🙂 Dále tvoříme a učíme se nové choreografie, často vystupujeme a přidá-li se několik dalších pohybových aktivit, potřebný koktejl je umíchán.“

Sportujete jako doplňkově?

Nesportuji, vlastně pouze v létě plavu.“

Diváky při vašich vystoupeních vždy zaujmou i výpravné exotické kostýmy. Spolupracujete stabilně s nějakým dovozcem originálních sárí anebo vám někdo kostýmy šije na zakázku?

Většinu kostýmů na máme přímo z Indie, kde poměr cena–výkon je nepřehlédnutelný a pomáhá nám například už zmíněný ,Spandan´. Letos nám věnoval část svého vyřazeného fundusu. Nebo čas od času nám někdo poskytne látky a my si necháme kostýmy ušít u naší dvorní švadleny tady v Čechách.“

Mohou se příchozí zájemci o orientální tanec z řad laiků bez zkušeností hlásit do vašeho OM DANCE ACADEMY-studia? Máte i nějakou přípravku pro lidi bez větší praxe v tomto oboru?

Předně bych ráda vysvětlila, že bollywoodský tanec je samostatná disciplína. Není to v žádném případě břišní tanec, jak se s tím občas setkáváme. Bollywood je o vyprávění příběhu, pohyby a gesta přímo promlouvají k divákovi a je to tanec, který dovoluje zabrousit do vod všech tanečních stylů, tedy může být tradiční s prvky Kathaku (tradiční tanec severní Indie), Bharatanatyamu (tradiční tanec jižní Indie) neb o moderní fúzí.“

A kde konkrétně se mohou hlásit?

Přípravkou bychom mohli nazvat naše pravidelné otevřené hodiny tance na indickém velvyslanectví (Milady Horákové 60/93 u st. Metra Hradčanská – každou středu od 18ti do 19ti hodin). Tam bych chtěla od září pozvat ženy i muže, kteří by si chtěli tento radostný tanec vyzkoušet přímo pod indickou vlajkou. A rovněž na valné většině akcí, kde vystupujeme, připojujeme workshop pro příchozí veřejnost.“

Co chystáte pro nadcházející sezónu 2017/2018? Na co byste ráda čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU pozvala?

Příští týden 24. a 25. srpna v podvečer vystupujeme OM DANCE ACADEMY na Ovocném trhu v Praze 1, kde se každý rok koná World Music and Dance Festival. Mihneme se také na Exotic Food Festivale 2. 9., veletrhu Beauty and Spa v Letňanech 9. 9. a pak už nás opět čekají přípravy na festival České televize Zlatá Praha 30. 9., Dance Life Expo v Brně 11.11. a vyvrcholením roku 2017 bude indický svátek Diwali (svátek světel) 28.10. v pražském kulturním centru Novodvorská.“

A co připravujete s kolegy z hudební oblasti?

Z hudebních aktivit určitě nemohu vynechat úžasný počin Zdeňka Berana – ,Vláda duší´ – https://www.facebook.com/theparliamentofsouls/. K této příležitosti se bude konat galakoncert v muzikálovém divadle Hybernia 2.11., kde mimo jiné uvede kapela SILVERBACK naši novou píseň ,V hlubinách´, kterou jsem exkluzívně pro tuto příležitost otextovala.“

Děkuji za rozhovor s exotickou příchutí.

Foto: archiv Jarmily Chromíkové

Ptal se: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Vršovické divadlo zahájí na podzim sezonu novou dramaturgií a akcí Open MANA

Uměleckou arénu, ve které se budou realizovat představení zralých a ověřených umělců společně s projekty mladé nastupující generace má za cíl vybudovat ve Vršovickém divadle MANA nový dramaturgický tým pod uměleckým vedením Adama Halaše, Lucie Trmíkové a Jana Nebeského

Uměleckou arénu, ve které se budou realizovat představení zralých a ověřených umělců společně s projekty mladé nastupující generace má za cíl vybudovat ve Vršovickém divadle MANA nový dramaturgický tým pod uměleckým vedením Adama Halaše, Lucie Trmíkové a Jana Nebeského. Součástí nové strategie v propojení s nezávislým divadelním souborem Jedl bude každoroční festival open MANA, kterým odstartuje divadelní sezonu. Otevřený umělecký prostor spolupracující s kulturními centry na Praze 10 a angažující se v komunitním životě Vršovic nabídne v sezoně tři premiéry a několik repríz představení, pravidelnou výstavní činnost a zapojení do dalších akcí, site specific projektů a festivalů jako např. Zažij město jinak, Noc divadel, festival Next Wave či Signal festival.

Stálou divadelní scénu Vršovického divadla MANA budou tvořit inscenace souboru Jedl z.s. s hlavní dramaturgyní a herečkou Lucií Trmíkovou a hereckým obsazením s Davidem Prachařem, Ondřejem Pavelkou, Sašou Rašilovem, Karlem Dobrým a dalšími. V režii Jana Nebeského, který se stává domovským režisérem divadla, je naplánováno od roku 2017 uvedení premiér her Play Beckett, Médeia, Pustina a dále premiéra hry Lajka v režii Kashy Jandáčkové. Z dalších repríz souboru Jedl, na kter é se mohou diváci těšit, budou např. Dvojí domov/z Čepa, Peklo/Dantovské variace a Miluji Tě jak po smrti. Nově se součástí dramaturgické vize stane také prezentování projektů studentů a absolventů DAMU, HAMU a dalších uměleckých škol. Pro rok 2018 je plánován také cyklus přednášek Martina Dohnala a série výstav pod kurátorským vedením Igora Korpaczewského.

Již nyní obnovený tým Vršovického divadla MANA pod vedením Adama Halaše připravuje dvě nové události – v sobotu 16. 9. oživí prostor uvnitř i vně divadla program Zažij město jinak a následovat bude zmiňovaný otevírací festival open MANA. V rámci festivalu se budou konat večerní i odpolední představení a doprovodný program ve foyer i venku na ulici – koncerty, projekce a výstavy.

Provozovatelem Vršovického divadla je spolek Centrum MANA. Provozním ředitelem je David Frýdl, vedoucí produkce Vlasta Rydlová a dramaturgickou spolupráci zajišťující Elena Strupková, která spolu s Davidem Frýdlem založila občanské sdružení Centrum Mana a stála za znovuobnovením tohoto unikátního divadelního prostoru v Praze ve Vršovicích. Historie divadla sahá do začátku 30. let 20. století, kdy zde poprvé začala fungovat stálá profesionální divadelní scéna.

 

Více na  www.vrsovickedivadlo.cz

 

 

Program:

VRŠOVICKÉ DIVADLO MANA

Moskevská 34/967, 101 00 Praha 10

bezbariérový přístup

dopravní spojení tram 4, 13, 22 do zastávky Vršovické náměstí nebo tram 24 a 7 do zastávky Bohemians a poté pěšky nahoru na Vršovické náměstí. Vstup do divadla z ulice Na Kovárně

rezervace a prodej vstupenek do Divadla MANA na internetu: webticket.cz nebo na produkce@vrsovickedivadlo.cz; SMS objednávkou na čísle 731 100 059, rovněž osobně v úředních hodinách farní kanceláře, ulice Moskevská 34

Změna programu vyhrazena.

 

  1. 09. │ 19.30 │ Temná je noc /Terezie z Lisieux: Můj bratr Nietzsche– poetická inscenace Bridget Edman zobrazuje fiktivní setkání mladičké Terezie z Lisieux a životem zklamaného Friedricha Nietzsche. Co by mohlo spojovat dva tolik rozdílné osudy? Čí Bůh je mrtev? Jsme schopni si ve své úzkosti a utrpení porozumět? Hrají: M. Málková, j.h., P. Batěk, j.h., K. Nohýnek, rež. T. Vondrovic │ vstupné 300, 150 Kč │ velký sál │ premiéra

 

  1. 09. │ 19.30 │ Červený Kukiš aneb Sorry jako!– vyprávění o malém chlapci, co se chtěl stát králem a na vrchol šel přes mrtvoly. Příběh o touze po moci, o neomezeném vlivu, o nekontrolovaném ovládání všeho – ekonomiky, médií, lidí, politiky. Příběh pohádkový s prvky hororu. Hrají: V. Svozílková, P. Drtinová, P. Little Krejčí, M. M. Deutsch, rež. I. Šorman │ vstupné 320, 220 Kč │ velký sál │ host Divadlo Neklid

 

  1. 09. │ 18.30 │ Pocit života– básně R. M. Rilke a S. Plathová – večer z cyklu Jako Fénix Úvodní slovo: David Frýdl, přednes:Dana Černá, Lukáš Hlavica. Verše ze sbírek: R. M. Rilke – Sonety Orfeovi, Elegie z Duina; S. Plathová – Ariel, Noční tance. Hudba: varhany Kamil Vavrek. Vernisáž výstavy: Pavel Rydl – fotografie │ vstup zdarma │ velký sál kostela

 

  1. 09. │ 19.30 │ Úča musí pryč– Emoce vřou, v prvním pololetí se známky dětí rapidně zhoršily, atmosféra ve třídě je špatná, navíc čekají děti po pololetí přestupové zkoušky na osmiletá gymnázia. Kdo za známky nese zodpovědnost? Samozřejmě učitelka! A proto je nutné ji ihned odvolat. Učitelka však nedává svoji kůži zadarmo – nastaví rodičům zrcadlo a ukazuje se, že jejich děti jsou různým způsobem problémové a zdrojem nepokojů ve třídě. Hrají: D. Prachař, J. Janěková ml., K. Winterová, L. Rybová, I. Chmela, P. Špalková, rež. T. Zielinski │ vstupné 380 Kč │ velký sá l │ host Divadlo Verze

 

  1. 09. │ 10.00 │ Zažít město jinak– celodenní akce v divadle i jeho okolí. Dětská představení: D-Talent pod vedením Eriky Merjavé: Včera dnes a zítra, DAMM – Divadelní Asociace Marky Míkové. Partner hudebního programu: Cafe v lese. Nakladatelství Bylo nebylo – dílna pro děti, Antonínovo pekařství, Vinotéka Barriqada, restaurace Druhé nebe, Kofi kofi a další. Aktuální program na zazitmestojinak.cz. │ vstup zdarma

 

  1. 09. │ 19.30 │ Marta Töpferová + Milokraj– křest CD – deváté CD Marty Töpferové „Tento svět“ představuje nejnovější autorské písně a texty z Martiny tvorby, společně s texty tří českých básníků – Věry Provazníkové, Jana Zahradníčka a Antonína Sovy. Písně čerpají inspiraci z české a moravské lidové hudby, ze španělského flamenca, latinskoamerických prvků a různorodé newyorské hudební scény, kde Marta strávila šestnáct let. V projektu Milokraj působí špičkoví hudebníci: slovenský houslista Stanislav Palúch, moldavský cimbalista Marcel Comendan t, český kytarista David Dorůžka a český kontrabasista Petr Dvorský. Milokraj byl nominován na cenu Anděl v kategorii World Music za své první CD │ vstupné 300, 210 Kč │ velký sál

  1. 09. │ 19.30 │ Jméno– když se úspěšný realitní makléř Vincent na večeři u své sestry Elizabeth, učitelky francouzštiny a švagra Pierra, profesora literatury, svěří se záměrem dát svému synovi kontroverzní jméno, zdá se, že hranice civilizované konverzace byla překročena. Jméno je brilantní komedií podle nejlepší francouzské tradice. Polštářová bitva omezenců, kteří jsou přesvědčeni o tom, že svá omezení už dávno překonali. Hra nabízí vysoce komický pohled na sebejisté zastánce svobodného myšlení. Hrají: R. Zach, J. Janěková ml., P. Lněnička, J. Dolansk&yacut e;, L. Rybová, rež. T. Zielinski │ vstupné 380 Kč │ velký sál │ host Divadlo Verze

 

  1. 09. │ 19.30 │ Nesmrtelní 2095– černá komedie o budoucnosti nepříliš vzdálené. Již 95 let se schází skupina bývalých spolužáků ze základní školy. Probírají své životy, vrací se do minulosti, znovu prožívají zapomenuté příběhy, aby aspoň na chvíli ožili. Jejich duše jsou už dávno mrtvé, ale těla ne a ne umřít. Hrají: J. Fišer, L. Dolfi, A. Bubnová, V. Svozílková, M. Deutsch, M. Málek, B. Hromádková, A. Čechová, rež. E. Merjavá │vstupné 150 Kč │ velký sál │ host Talent drama studio

 

  1. 09. │ 19.30 │ Večeře pro čtyři ruce– P. Barz – výchozím bodem komedie je fiktivní událost – osobní setkání Bacha z Haendlem v roce 1747 při příležitosti přijetí Bacha do Společnosti hudebních věd, kde prvním a jediným čestným členem byl od 1745 roku Haendel. V reálu i přes mnoho souběhů v životopisech, nikdy se nesetkali. Veškerá ostatní fakta jsou pravdivá a autentická včetně výrazné nechutí Haendla k setkání s Bachem a mnohokrát opakovaných pokusů Bacha k navázání kontaktu s nesrovnatelně slavnějším kolegou. Fiktivně vytvořená situace setkání ceněnéh o vysoce Haendla a nedoceňovaného Bacha, to příležitost k boji o prvenství ve skladatelském světě. Kdo je větším umělcem? Či dílo je významnější? Hrají: T. Kłaptocz, B. Kokotek, J. Litwin, P. Sikora, R. Walentowicz, překlad: J. St. Buras, režie a scenografie: M. Tarant │ host polská scéna Těšínského divadla │ vstupné 150, 100 Kč │ velký sál

 

  1. 09. │ 19.30 │ Temná je noc /Terezie z Lisieux: Můj bratr Nietzsche│ vstupné 300, 150 Kč │ velký sál

 

  1. 09. │ 19.30 │ “Vršovice jsou zlatý” řek´tatínek– původní dramatizace autentických vzpomínek na dětství a mládí ve Vršovicích. Zdenda Kos jedinečným jazykem a pohledem malého chlapce vyrůstajícího na sklonku Protektorátu v pražských Vršovicích popisuje středobody svého životního vesmíru: maminku, tatínka, bráchu Karla, sousedku Mlíkovou, školnici Štěrbovou a mnoho dalších figurek z panoptika doby, kterou dávno odvál čas. Hrají: J. Lábus, L. Nešleha, hudba M. O. Štědroň, rež. E. Strupková │ vstupné 350, 245 Kč │ velký sál

 

PŘIPRAVUJEME NA ŘÍJEN

  1. 10. │ Úča musí pryč
  2. 10. │ Jméno
  3. – 05. 10. │ open MANA: festival– představující nové umělecké směřování divadla. Večerní představení, vernisáž obrazů Igora Korpaczewského, projekce fotografií Bohdana Holomíčka, pouliční představení studentů HAMU, akce proběhnou v prostoru divadla, foyeru i na ulici před divadlem.
  4. 10. │ open MANA: Miluji Tě jak po smrti
  5. 10. │ open MANA: Reynek / Slova a obrazy z Petrkova
  6. 10. │ open MANA: Dvojí domov / Z Čepa
  7. 10. │ Poručík z Inishmoru
  8. 10. │ 3 verze života

 

 

 

Simona Martínková

Taneční magazín

 

Bulimia Cocktail Party

Vernisáž výstavy v NoD

 

Juliana Höschlová & Marta Antoniak: Bulimia Cocktail Party

Kdy: ve čtvrtek 17. 8. 2017 v 19:00

Kde: Galerie NoD, Dlouhá 33, Praha 1

Výstava Bulimia Cocktail Party poprvé představí uměleckou spolupráci dvou umělkyň z nastupující generace polské a české umělecké scény, které sbližuje podobné kulturně-společenského zázemí: Julianu Höschlovou (CZ) a Martu Antoniak (PL).

Juliana Höschlová (*1987) je v českém prostředí známa díky svým intenzivním performancím a angažovanou konceptuální kresbou a videoartem, ve kterých se v posledních letech zabývá převážně kritikou masové kultury, mechanismů konzumní společnosti a obrazovou manipulací. Marta Antoniak (*1986) je malířka a v současné době doktorandka na Krakovské Akademii výtvarných umění. Její dílo získalo v posledních letech podobu jedinečného reliéfu; pomocí roztavených plastových hraček z kolekcí Kinder Surprise, žvýkačkových tetování a dalších artefaktů dobře známých generaci vyrůstající v 90. letech v postkomunistické Evropě, vytváří líbivé a přesto znepokojivé asambláže pohybující se na hranici kýče.

Společná výstava Juliany a Marty odkazuje k závislosti na konzumaci (materiální, informační, emocionální, atd.) a následnému neodbytnému pocitu „přesycení“, který nás nutí zvracet.

Šárka Syslová

Taneční magazín

Pražské Quadrenniale – světová výstava divadla a scénografie – slaví 50 let

Jedna z nejvýznamnějších mezinárodních divadelních přehlídek – Pražské Quadriennale připravuje na podzim desítky akcí a setkání, které vyvrcholí během sympozia Porézní hranice (12. – 14. října 2017) v prostoru Federálního shromáždění.

 

Od vzniku Pražského Quadriennale v roce 1967 se z úzkoprofilové výstavy scénografie stala největší mezinárodní událost, na které se setkávají špičkoví profesionálové v oboru scénografie, architektury a divadla. PQ zkoumá oblast scénografie v celé její šíři – od scénického umění, přes kostýmní, světelný a zvukový design až po nové scénografické přístupy, jako site-specific, pouliční performance a mnohé další. Nejen jednou za čtyři roky, ale také v mezidobí jednotlivých přehlídek organizuje PQ výstavy, festivaly, workshopy, představení, sympozia, vzdělávací akce a rezidenční pobyty sloužící k prezentaci a zkoumání nejlepších děl z oboru scénografie. Poslední ročník PQ 2015 se zaměřil v rámci tématu Sdílení Prostor na scénografii jako na prostor vybízející k vytváření vztahů, a především prostor pro sdílení – myšlenek, příběhů i společenské odpovědnosti. Na více než šedesáti místech v centru Prahy se představili umělci ze  78 zemí a regionů z 5 kontinentů, což je nejvyšší účast za celou historii konání PQ. Návštěvnost akce dosáhla čísla 180 000 včetně 6 000 akreditovaných profesionálů, kteří přijeli z 90 zemí a regionů. 13. ročník Pražského Quadriennale získal prestižní cenu EFFE, která určila PQ jako jeden z 12 nejprogresivnějších evropských festivalů pro rok 2015 – 2016.

Co jeden rok, to jeden příběh

Zatímco zakladatelské příběhy k Pražskému Quadriennale byly řečeny již nespočetněkrát, příběhy, které zažívají účastníci jednotlivých edicí PQ, zůstávají stále neodvyprávěny. Pražské Quadrenniale již několik měsíců sbírá příběhy a vyprávění diváků a účastníků PQ, kteří určovali a i nadále ovlivňují podobu festivalu. Ze zaslaných příběhů bude vytvořen interaktivní online archiv dostupný od tohoto podzimu na webových stránkách www.pq.cz

Nabitý program podzimního sympozia

Oslavy padesátiletého výročí PQ vyvrcholí na podzimním mezinárodním setkání kurátorů a scénografů, které se odehraje od 12. do 14. října 2017 v Praze. Sympozium, které se příznačně nazývá Porézní hranice, proběhne v prostoru Federálního shromáždění, jež v době komunistické éry pomyslně tvořilo politické blokády, barikády a především neprostupné hranice uvnitř utlačované československé společnosti. Pražské Quadrenniale vyzvalo kurátory, divadelní profesionály, scénografy, pedagogy a teoretiky z celého světa, aby se na tomto mezinárodním setkání podělili o své myšlenky a názory osvojených národních hodnot a identit. „Žijeme v neustále se měnícím světě, kde jsou nejen naše životní přístupy ovlivněny tématem „hranic“. V mnohých částech světa dochází ke zvýšenému napětí mezi lokálním a globálním vývojem, které v nás vzbuzuje spousty otázek týkající se identity nás samotných a společnosti jako celku. S otázkami hranic se neustále potýkáme i v samotné scénografické tvorbě, kde rozhraní mezi skutečností a imaginací ztrácí ostrost, a vytváření nových zážitků daleko za hranicí denní reality je hlavní náplní této profese,“ říká umělecká ředitelka Pražského Quadrenniale Markéta Fantová.

Více informací k 50. výročí Pražského Quadrenniale scénografie a divadelního prostoru naleznete na www.pq.cz.

 

 

Eliška Míkovcová

Taneční magazín