Rozhovor ze Slovenska s průkopnicí tance Vogue MONIKOU PRIKKELOVOU

„Mám ráda ,špínu´ v tanci“

Doslova si podmanila brněnský taneční festival a veletrh Dance Life Expo. A nebyla tam poprvé se svým – ve světě již léta uznávaným, ale v našich zeměpisných rovinách nikoli tak běžným – tancem Vogue. Slovenka Monika Prikkelová, známá pod uměleckým jménem MONIKA MILAN. To dostala dle mezinárodního amerického voguového housu „House of Milan“, jehož je členkou. Je taktéž aktivní členkou slovenského neformálního seskupení tanečníků „Diera Fellaz“ , s Viktorem Bukovým je spoluzakladatelkou „House of Velvet“ a minulý rok založila uměleckou agenturu „mondance, s.r.o.“. Objevila se na pódiích i v televizních přenosech a záznamech po boku takových pěveckých stál i c jakými jsou Conchita Wurst, Dara Rollins, Michal David či Helena Vondráčková i mnoha dalších. Také proto jsme pro Taneční magazín tuto aktivní pětadvacetiletou tanečnici, choreografku a lektorku vyzpovídali. Jelikož naše jazyky nejsou tak vzdálené, ponecháváme její odpovědi autenticky ve slovenské verzi.

Jak a kdy jste se nadchla pro tanec?

Pre tanec som sa nadchla (až) keď som mala 10 rokov a navštívila som na jeden rok krúžok v družine, ktorý sa volal ,Tanečno-pohybový krúžok´. Dovtedy mi nikdy nenapadlo, že by som chcela tancovať. Bola som skôr študijný typ, chodila som na kurz nemčiny, angličtiny a na klavír. Ani neviem, čo bolo zlomovým momentom, ale od momentu ako som začala tancovať som už stále tancovať chcela. Určite má na tom zásluhu moja trénerka Lívia a vtedajšia kamarátka Dáška, s ktorou sme najbližších pät rokov vymýšľali choreografie u nej do ma na chodbe. Rodičia dnes vravia, že na návštevu reálneho tanečného krúžku som potom už nemala čas v rozvrhu. Tak na som si naň musela počkať až na nástup na strednú školu.“

Chodila jste v mládí do tanečních?

Do reálnej tanečnej som sa teda prihlásila sama, v deň ako som nastúpila na strednú školu. Prihlásila som sa k Lacimu Strikeovi do Street Dance Academy, kde som počas nasledujúcich šiestich rokov tancovala, vystupovala a stala sa aj lektorkou. Roku 2012 sa nám cesty rozdelili, a ostala som sa vzdelávať v tanci na vlastnú päsť a najmä oveľa viac učiť.“

Co Vás na tanci nejvíce inspiruje?

To, že sa v sekunde stanem niekym iným. Takú slobodu a vyčistenie myšlienok nedokážem pocítiť pri žiadnej inej činnosti. Tanec vnímam ako spôsob sebavyjadrenia vo forme, ktorá by nebola v bežnej spoločnosti akceptovaná. Samozrejme nie je to len o tanci (t.j. o pohybe tela) ale aj o hudbe. Len vďaka hudbe tancujeme. Takže, láske k tancu predchádza najprv láska k hudbe.“

monika3

Kdo je Vaším tanečním idolem či vzorem?

Moje tanečné vzory sa menia, vzhliadam ku každému tanečníkovi, ktorý je niečim originálny. Mám rada živelnost a tzv. ,špinu´ v tanci. Niečo, čo Vás nikto na lekcii nenaučí v zásade nedokážete vysvetliť, že čo to je. Niečo také, čo príde len v tom momente, a Vás ako diváka to donúti pokrčiť tvár a zakričať alebo si aspoň povedať, že ,Uffff! ÁNO´ A možno aj preto na druhú stranu sa veľmi rada pozerám na baletky, ktoré sú pravým opakom toho čo som práve popísala.“

Jaký je Váš oblíbený taneční film?

Môj prvý tanečný film, ktorý som videla je dokument o clowningu a krumpe a volá sa ,RIZE´. Originál DVD mám stále doma od svojich 14-tich rokov. Ten je dodnes mojím obľúbeným. Momentálne sa venujem najviac tanečnému štýlu Vogue, tak pre mňa je pochopiteľne stále najfascinujúcejší tanečný dokument ,PARIS IS BURNING´, vďaka ktorému som pochopila prečo Vogue vznikol.“

Jak byste porovnala taneční scénu na Slovensku s tou českou?

Veľa tanečníkov odišlo zo Slovenska do Čiech. Máme taký interný vtip, že každý dobrý tanečník v Česku je Slovák Usmívající se Haha, ale nie… Je to prirodzené. V Česku je viac tanečných príležitostí a akcií než na Slovensku. Najmä v Prahe. Nájdete tam komerčné uplatnenie, aj battle, či párties. Brno má zas veľmi silnú tzv. undergroundovú scénu, ktorá sa navzájom ťahá hore. To je dobre. Na Slovensku mám pocit, že je nás už pomenej. Každ& ;yac ute; je v inom meste, má svoje vlastné projekty, občas sa spojíme, no cítim tu veľký individualizmus. Len je to taký kruh, lebo keď všetci lepší tanečníci odídu preč lebo u nás nie je toľko akcií a príležitostí, tak tu tie akcie ani príležitosti nikdy nepribudnú. Odísť je vždy dobré, ale potom je dôležité sa vrátiť, a získané skúsenosti posunúť aj našej komunitke. Nech to tu nemusí budovať stále niekto nanovo… Ale je nás pár skalných, ktorí to tu máme radi a chceme prinášať aj mladším tanečníkom akcie a vystúpenia.“

A teď již, prosím, přímo ke scéně v oblasti Vogue…

Ak môžem porovnať voguovú tanečnú scénu u nás a v Česku, tak je nás tak málinko, že sme skôr v kontakte ako v rivalite haha. V Česku je veľa tanečníkov, ktorí sa venujú choreografiám a tam využívajú vogueové pohyby, no nie každý má za cieľ cestovať na čisto vogueové akcie. Freestyloví tanečníci sa podľa mňa v ČR stretávajú častejšie ako tí na SR. Ale ja mam pocit, že sme si veľmi podobní. Keď je príležitosť sa niekde stretnúť, vždy sa radi vidíme, pokecáme potancujeme a tešíme sa na ďalšie stretnutie. Ja si myslím, že máme peknú spoločnú komunitku. Aj keď spolu nie sme denne, vieme o s ebe a tešíme sa z toho.“

1-monika-civil

Vaše agentura „mondance“ se zabývá širokým spektrem odrůd a druhů tance, jak to lze skloubit?

Moja agetúra ,mondance´ vznikla veľmi prirodzene. Sme partia kamarátov, ktorí sa poznajú už veľmi dlho a spojil nás najmä street dance. Už len v rámci neho vieme, že sú štýly ako hip hop, poppin, lockin, house či breakin, ktorým sme sa venovali viac aj menej. A časom si každý našiel tú svoju srdcovku, v ktorej sa zdokonaľuje a ktorá stále určitým spôsobom súvisí s pouličným tancom. Ja robím teraz najmä Vogue a Waackin, Beshiu Dancehall, Deniska fusion afrických tancov, Nika hip hop, Mirko Chicago Footwork a každý z nás m& amp; aacute; svoje skupiny ľudí, ktorých ten tanečný štýl učí, tak je nás potom spoločne veľa. Radi tvoríme spolu a učíme sa jeden od druhého. Tomuto hovorím najužší mondance team. Mondance ako agentúra však funguje aj ako sprostredkovateľ iných tanečných žánrov, takže mám spriatelené tanečné skupiny, ktoré chodia vystupovať, keď si niekto zažiada latino tance, contemporary, pole dance, akrobatov, dokonca moderátora, dja, fotografa a podobne. S každým mám vytvorený vzťah, verím v ich kvalitu a pri klientovi dám za nich ruku do ohňa. Klienti sa potom vedia spoľahnúť, že keď im niekoho odporučím ja, dostanú kvalitnú službu. Takže dá sa to skĺbiť a celkom pekne 🙂  .“

Popište, prosím, styl Vogue blíže

Vogue mi učaroval v roku 2012 a odvtedy je to môj hlavný štýl, ktorému sa venujem. Často ho spájajú s Madonnou, lebo práve ona ho komerčne preslávila v roku 1990. Vogue je tu ale oveľa dlhšie a ešte dlho bude, lebo to nie je len tanec ale celá alternatívna realita pre LGBTI komunitu. Počiatok je v travesty show, kde sa muži prezliekali za speváčky a robili show pre ľudí. Kedysi nebolo ľahké byť súčasťou LGBTI komunity, spoločnosť ich neakceptovala a odsudzovala. Oni ale chceli byť uznávaní, slávni, krásni a bohatí ako modelky na titulných stranách časopisov. Tak sa učili ich pózy, chôdzu, šili si podobné outfity a súťažili kto v nich vyzeral l epšie.“

Můžete nás a hlavně naše čtenáře a zejména čtenářky uvést trochu podrobněji a detailněji na maličkou exkurzi do historie a rozlišení jednotlivých podstylů tohoto moderního a zajímavého tanečního žánru?

Vogue ako tanec vznikol asi 60tych rokoch, keď spomínané pózy dali do pohybu. Inšpiráciou sú stále modelky, ich chôdza a pózy, ale aj vojaci, hieroglyfy, gymnasti či akrobati. Veľa sa pracuje s líniami a tzv. boxami (krabicami) s pridaním extrémnych polôh tela, kde môžeme vidieť populárne vykĺbenie ramien či bedier. Vogue delíme na viacero štýlov alebo teda kategórií. Ja vnímam tieto 4 ako hlavné: Runway, Old Way, New Way a Vogue Femme. V runwayových kategriach sa netancuje, ale ,len predvádza´. Súťažíte kto má lepšiu chôdzu, krajšiu tvár, vyrysovanejšie telo, lepšie tenisky, bizardnejší outfit, kto je viac sexi, kto vyzerá viac ako žena a podobne. Old way bol prvý tanečný štýl, ktorý vznikol vo väzení, kde nebolo dovolené sa biť, tak súťažili tancom (respektivo, kto urobil lepšiu pózu najprv). New way priniesla nová generácia a pridala spomínaný extrém do pohybu. Rýchle ruky, presné línie, streč, vyklbovanie sa a geometrické tvary ho charakterizujú. Vogue femme je najmladší štýl a dodnes najpopulárnejší. Môžeme ho popísať ako prehnané vyjadrenie ženskosti, kde Vás ovládne Vaše alterego a zrazu je všetko dovolené. Vogue femme je moja dominantná kategória. Prináša najviac emócii ako tanečníkovi tak aj divákovi.“

monikaviktor

Monika Prikkelová alias MONIKA MILAN na civilním snímku, při vystoupeních a se spoluzakladatelem „House of Velvet“ Viktorem Bukovým s oceněními za festival v Berlíně.

Jaký máte názor na taneční pedagogiku na Slovensku?

K tejto otázke sa neviem asi relevantne vyjadriť. Ja som tanec nikdy neštudovala, nemám absolvované základy klasiky, takže reálnu tanečnú pedagogiku ani nepoznám. Odpozorované mám najmä ako vyučujú tanečníci zo streetdancového prostredia. Snažím sa cestovať a chodiť na lekcie rôznych tanečníkov, nielen kvôli tomu čo učia ale aj ako učia. Je známe, že to, že je niekto dobrý tanečník, neznamená, že je aj dobrý učiteľ. Ja sa občas považujem za lepšieho učiteľa ako tanečníka, ale to by mali zhodnotiť skôr iní. Ono je potrebné vedieť koho učíte a čo tým chcete dosiahnuť. Nie každý tréner si to uvedomuje. Je iné ke ď chcete niekoho naučiť choreografiu alebo ho naučiť samostatne tancovať a premýšlať o tanci. Je iné učiť jednu lekciu, a iné mať pravidelné otvorené hodiny. Ten lektor to musí vždy zohľadniť. Ja mám svojich obľúbených lektorov, od ktorých sa snažím vždy, keď je príležitosť toho veľa odpozorovať.“

Dostáhl někdo z Vašich žáků či účastníků kursů a seminářů věhlasu v tanečním oboru?

Myslím, že som prvá a stále jediná na Slovensku, ktorá tu učí Vogue na pravidelnej báze. Preto každý môj študent je pre tzv. mojim dieťaťom a každý jeho sebemenší úspech ma extrémne teší. Napríklad moja Rebecca Velvet skončila niekoľkokrát už vo finále na vogueových báloch u nás aj v zahraničí. Moja Saška – Alexandra Velvet bola vo Viedni vo finále a naposledy u nás vyhrala vogue femme na House Meetingu vol.2! Moje študentky aj vďaka Vogueu získali tanečné angažmá v klipoch a na vys túpeniach a to ma veľmi teší. Niektorí dokonca už vedia učiť aj iných. A v neposlednom rade to milujú ako ja a to považujem za najväčší môj úspech. Lebo len preto som začala učiť. Aby som tu mala niekoho s kým by som sa vedela podeliť o tú radosť. Je ťažké byť šťastný sám. “

Čemu se věnujete dnes aktuálně, co připravujete?

Momentálne sa blížia Vianoce, tak len dokončujeme čo je rozrobené a chystáme s Deniskou afro-vogue show, ktorú odtancujeme na Silvestra v jednom klube v Bratislave. V januári máme druhú edíciu našej mondance tour, kde za víkend štyria tanečníci-lektori obehneme pät miest na Slovensku a v každej škole odučíme workshopy. Lebo nie každý má tú možnosť vycestovať za workshopmi, tak sa snažíme priblížiť tým ľuďom my. Víkend na to sa chystám ísť na bál do Helsiniek, tak musím začať kostýmy zháňať. Pripravujeme aj ďalšie dve edície párty Flying Shoes v KC Dunaji, kde ja ako mondance zabezečujem tanečné vystúpenia. No a pomaly začínam pripravovať druhú edíciu voguového bálu v Bratislave, ktorý by som opäť rada spojila aj s intenzívnym workshopovým víkendom, ktorý sme nazvali vogue intensive weekend. Dátum ešte nemáme stanovený.“

Kde a kdy váš soubor uvidíme v roce 2017 v Čechách?

To zatiaľ neviem povedať. Ale pevne verím, že sa tam čoskoro uvidíme .“

Děkuji za trpělivé vysvětlení tance Vogue i za celý rozhovor

 monika-2

Michal Stein

Foto: Katarína Bell (www.katarinabell.com) a archív Moniky Prikkelové

Taneční magazín

 

„Sotty“ přes hraniční ploty

Z umělecké železniční „Stanice Žilina-Záriečie“ přijelo již podruhé, po červnové premiéře v „ALTĚ“, do Prahy představení Soni Ferienčíkové „Sotty“., v produkci „Bod.y“. Tentokrát do divadelního sálu NoD. Nejen hudební tón mu dodával slovinský skladatel a multiinstrumentalista Gašper Piano. V hledišti mu mimo jiné tleskala i uznávaná kritička Nina Vangeli-Hrušková…

V pražském multikulturním prostoru NoD – kromě souběžné pozoruhodné výtvarné výstavy Tomáše Predka a Davida Postla: „Muž, který se nebral příliš vážně“ – proběhla 11. prosince druhá pražská premiéra zajímavého tanečního projektu. Šlo o výrazově tanečně a hudebně improvizační představení pod titulem „Sotty“ devětadvacetileté Slovenky Soni Ferienčíkové ze seskupení „Bod.y“ . Vlastně se jednalo již o čtvrté premiérové uvedení, pokud počítám předpremiéry. Úplně poprvé bylo toto představení na veřejnosti uvedeno 10. prosince 2016 ve „Studiu 12 v Bratislavě. Druhá předpremiéra proběhla 22. ledna 2016 v „domovském“ studiu „Stanici Žilina-Záriečie“ v Žilině. Následovala první pražská premiéra 2. června v pražském studiu „ALTA“, které na inscenaci (nejen autorským vkladem Martiny Hajdyly Lacové) participovalo. A nyní jsem byl svědkem uvedení „Sotty“ přesně za rok a den po první předpremiéře. Dlužno podotknout, že tento jevištní tvar je natolik svébytný a zejména improvizační, že směle můžeme každé jeho další uvedení za premiéru považovat.

sotty-2

Hned úvodem musím vyzdvihnout, že se jedná o vskutku ojedinělý nadnárodně kosmopolitní projekt. Mimo slovenské tanečnice, choreografky a performerky se na výsledném jevištním tvaru měrou podstatnou podílí slovinský multiinstrumentalista a skladatel vystupující pod jménem Gašper Piano. Dramaturgem byl španělský divadelník Marc Olivé, známý především ze souboru „Mercat de les flors“. Kreativní světelný design je dílem Inst Plavniekse pro změnu z Lotyšska. A choreografickou supervizi měla na starosti již výše zmíněná již v Praze naturalizovaná Slovenka Martina Hajdyla Lacová. A v roli producentky se – za B od.y“ – představila Barbora Repická.

Soňa Ferienčíková, ačkoli má vzdělání z bratislavské Baletní školy, pražské AMU, Královské konzervatoře v Antwerpách a Salzburské Experimentální taneční akademie, tak na jevišti nikterak akademicky nepůsobí. Ba naopak. Dokáže se na pódiu plně odvázat, ponořit se do hudby, soupeřit s ní – vyhledávat v ní souvztažnosti. Jde s Gašperem Pianem do souznění, dvojhlasu, ale rovněž i výrazového dialogu až směřujícímu k duelu. Momenty kontrapunktu tanečnice s živou hudbou patří k nejsilnějším pasážím představení.

Dialog s muzikou defakto symbolizuje i jediná rekvizita představení – osamělý činel. S touto proprietou však dokáže Ferienčíková neskutečné záležitosti! Používá ji sice prioritně “pouze“ jako rekvizitu, později se činel na silonovém lanku stává scénickým vybavením, aby postupně nabyl živoucích rozměrů a stal se určitým filozofujícím oponentem tanečnice.

sotty-3

Samostatnou kapitolku by si zasloužila hudba Gašpera Piana. Soudě podle uměleckého pseudonymu, myslel jsem původně, že půjde spíše o efektní povrchnější pózu, jako tomu často bývá u autora hudby k Formanovu filmu Goyovy přízraky a dirigenta Varhana Orchestroviče Bauera. Gašper Piano však předvedl „tři v jednom“! Výkon aktivního muzikanta na pódiu, bezprostředně, improvizačně reagujícího na vývin situací v podání Ferienčikové. Dále se ukázal i v roli inspirujícího diskžokeje, když do vlastních hraných pasáží souběžně mixoval muziku ze záznamu. A v nikoli poslední řadě se představil jako neotřele zdatný sklada tel. Místy jeho hudba balancovala na hranici minimalismu, posléze se přiblížila moderní konkrétní hudbě, aby pak koketovala s rockovými náznaky a odplynula nenásilně – spíše způsobem instrumentace – někam směrem k současným hudebním trendům ve stylu „house“. Pochvalu si zasluhují i neotřelé harmonické prvky v klidnějších pasážích představení. Muzika byla skutečně plnohodnotnou složkou celé přibližné půlhodinové inscenace, nikoli jejím pouhým podbarvením.

Světelný design byl sice také výraznou složkou představení, ale dle mého osobního názoru mu nepřinášel další rozměry. Byl standardní a spíše méně provokující. Prostě, pouze existoval…

sotty-4

Ferienčíková opět dokázala, že slovenská taneční škola má v něčem náskok před tou českou. V čem? Konkrétně v živočišnosti, snaze bourat ploty a bariéry mezi žánry i v hledání podstaty moderních trendů a jejich citlivého začleňování do repertoáru. I když, pokud se dá celý kosmopolitní autorský tým vůbec za slovenský považovat? Interpretku však určitě můžeme. I když svými díly a významem tvorby také již překračuje hraniční ploty.

Relativně stopážně krátké vystoupení „Sotty“ doplnila projekce tanečního filmu z roku 2012 mladé divadelní a filmové režisérky i choreografky Zuzany Burianové „Kdo z koho“. Pod dramaturgickými křídly Adama Hanuliaka zde vystupovala opět Soňa Ferienčíková, tentokrát s partnerem Jaro Ondrušem. Hlavními hvězdami snímku však byli učitelka klavíru a americký lektor anglického jazyka. Jejich pracovní výrazy, gesta a pózy se dodatečně snažili převést oba herci do uměleckého tvaru.

Film byl svým pojetím pozoruhodný a byl porovnatelný spíše s videoprodukcí českých studentů výtvarných vysokých škol, než přímo filmové FAMU.

Celý večer ve studiu NoD se setkal s výrazným zájmem obecné i odborné veřejnosti. Mezi jinými se jej účastnila i přední kritička, lektorka a taneční teoretička Nina Vangeli-Hrušková.

Závěrem uvádím pro úplnost, že „Stanica Žilina-Záriečie je skutečně bývalou železniční stanicí, která ožila tanečními, divadelními i filmovými aktivitami. A tak mne maně napadá, co kdyby takto ožilo v Praze již léta chátrající železniční nádraží Praha-Vyšehrad? Co vy na to – páni konšelé?

sotty-1

 

FOTO: archiv ALTA a NoD

Michal Stein

Taneční magazín

Finálový večer ve Stardance přinesl překvapení – tanec s rukou v sádře

Jemná Jana Plodková patří k těm nejsilnějším a sama k sobě k těm nejdrsnějším

 

 

 

Na finálový večer  trénovaly páry dokonce  5 tanců! Součástí večera byl také free  style

Vítězné páry z minulých řad zazářily na začátku večera ve společné choreografii.

Zatančili nám Marek Zelinka a  Maruška Doležalová, Honza Onder a  Kateřina Baďurová,Anna Polívková a  Michal Kurtiš

Ve Stardance zavládlo zděšení, když si Jana Plodková na zkoušce zlomila ruku. Nicméně Jana je bojovnice a všechno ustála

Zeptali jsme se….

TM: Jak jste zvládli po úrazu pády ze židlí?

Michal Padevět: „Pády ze židlí byly  to nejjednodušší. Horší byla ča-ča,  protože na druhé ruce byla choreo i závislá. Ve  standardu si Jana ulevovala, to bylo pro ni mnohem lepší, když měla ruku na mě. Ale  ča-ča byla pro nás  jednoznačně nejhorší.“

TM: Nechtěli jste to vzdát?

Michal Padevět: „No, mohli jsme, ale Jana se rozhodla, že chce tančit, což bylo pozitivní. Jana je opravdu  velká bojovnice a já jsem rád,že jsme to se ctí dotančili.“

TM: Možná jste vyřadili  sami sebe…

Michal Padevět: „Možná i ano. I to je možné.“

TM: Od poroty stále slyšíme „jemná Jana“ , ale sama k sobě jste nejdrsnější.  Jak jste zvládla ten první nápor před finále?

Jana Plodková: „To nebylo vůbec jednoduché, když se něco takového stane. Do finále jdete s tím, že si konečně chcete zatancovat, aniž by za tím bylo hodnocení, vyřazování a ta představa, že bychom to s Michalem netancovali, mě bolela. Ráno jsem ale  přišla s tím, že to vlastně ani nedokážeme, ale postavilo se za mě celé  zázemí Stardance  a hledali řešení, které by mi ulevilo. Nakonec  jsme se s Míšou rozhodli, že choreografie  upravíme tak, abychom si naposledy  zatancovali.“

TM: Bolelo Vás zranění během tance?

Jana Plodková: „Ne, nebolelo.“

To jsme jí ani moc nevěřili….

 

Zdeněk Piškula a Veronika Lálová

Atraktivní pár Zdeněk Piškula a Veronika Lálová si odnášel vítěznou cenu, tradiční plyšový déšť opět pršel na parket, když dotančili.

Při prvním tanci, rumbě, porota ohodnotila jejich výkon kladně, Zdeněk se zlepšil v technice, pár je emocionální, ale  některé pohyby prý byly  zbytečně ostré, a tak jeden bod přece jen ztratili

Celkem 39 bodů

Jana Plodková a Michal Padevět

Tatiana ocenila krásnou techniku, ale v tanci chyběla rychlost, Radkovi Balašovi dokonce chyběla i dramaturgická stavba, nejen rychlost.  Pro Zdeňka Chlapčíka byl sice začátek úžasný, Jana chtěla všechno  zvládnout, ale sil ubývalo, konec už neměl žádný náboj. Honza Révai přešel  pomalejší tempo,  pár se hýbal  nejlépe, jak dokázal se  zlomenou rukou

Celkem 36 bodů

 

Ondra Bank a Eva Krejčířová

„Mně se ty tance strašně pletou“,  stěžuje si Ondra

Eva: „Ondra se jen tváří, že ho to nezajímá, ale doma tajně trénuje“

Jak procházel Ondra Bank Stardance? „Zpočátku jsem byl natrénovaný, pak to bylo horší a tedˇ jsem přetrénovaný, to je úplně  nejhorší“

Radek Balaš konstatoval nemilosrdně, že jejich tanec byl rytmický masakr, půl skladby  bylo mimo rytmus, prý ani nepoznal, zda tam vůbec nějaký jive byl, jen ho prý  tušil

A Zdeněk  Chlopčík dokonce viděl, že to nebude dobré hned, když Ondra Bank přišel na parket. Honza Révai si přece jen něco dobrého našel, Ondra zvedl zrak  od parketu. A   Tatiana byla ráda, že Eva přežila. Ale na tak silnou kritiku, nebylo hodnocení nakonec tak zlé.

Celkem 30 bodů

 

Veronika Lálová a Zdeněk Piškula

Zdeněk Piškula: „Jsem rád, že je konec, ale trápí mě, že nebudu se svými kolegy. Mohli bychom třeba jet na lyžák…“

Zdeněk Chlopčík už nevěděl, co by si vymyslel, všechno  bylo prý  skvělé, ale chyběla mu přidaná  hodnota, daleko více emocí! Honza Révai_ také nelibě konstatoval, že tango bylo strojově dané,  náboj žádný, zatancováno perfektně. Tatianě se ale výraz líbil. A Radek Balaš ocenil vnitřní zaujatost a techniku také

Celkem 38 bodů

Jana Plodková a Michal Padevět

Jana a Michal přiznali 273 hodin tréninků,  nepočítaje čtvrtky, pátky a soboty

Tentokrát zatančili krásně, pro Honzu nejlepší, Tatiana prý vůbec nevnímala kroky, Radek Balaš nemohl uvěřit,  že se dá takhle tančit se zlomenou rukou a Zdeňkovi Chlapčíkovi běhal mráz po zádech.

 

Celkem 40 bodů

Eva Krejčířová a Ondra Bank

 

Pro Tatinu  dobré,  na sportovce dokonce výborné. Radek Balaš  kladně hodnotil disciplínu  i talent, ale chybí dynamika a  radost. Zdeněk Chlopčík se ale Ondry zastal, hudba jela a Zdeněk by tančil stejně jako Ondra, dravě. Ondra dokonce udělal technické pokroky. A Honza Révai nic zásadního nenamítal.

Vyřazené  páry zatančily také,  dokonce i Kamila s bolavou krční páteří. Se svým obvazem se podobala Janě Plodkové,  tento ročník  tedy chvílemi připomínal chirurgické oddělení.

V druhé části večera samba v podání  Zdeňka Piškuly a Veroniky Lálové  zvedla diváky ze židlí. (Dan Nekonečný dokonce jmenoval Zdeňka princem samby)

Zdeněk Piškula a Veronika Lálová

Porota také žasla, Zdeněk Chlapčík přiznal, že tohle číslo by  nezatančil ani v době své největší slávy, Honza Révai jen krátce – klobouk dolů! Ale Tatiana neměla moc pochopení, prý je staromódní a nemůže si zvyknout při tanci na chlapa s holým břichem a raději prý sledovala Veroniku.

Radek Balaš se zdržel jakýchkoliv  emocí,  pár byl prý  za hudbou, úplně se to nepovedlo. Ale publiku to bylo beztak jedno. Možná v tento okamžik si Zdeněk s Veronikou potvrdili vítězství

Celkem 37 bodů

 

Jana Plodková a Michal Padevět

(Jana klidně padá ze židle i s rukou v sádře, číslo mělo být  komické)

Honza Révai  židli ocenil, Radkovi se nelíbilo, že tam byl jen jeden originální nápad a prý moc pomalé, žádné gagy. Ale pro Zdeňka  Chlapčíka bylo gagů dost a rychlost mu stačila!

Celkem 38 bodů

Ondra Bank a Eva Krejčířová

Těžko uvěřitelné číslo! Ondra sjel schody  ve Stardance na lyžích! A pak předvedl  pěkně „sjetý tanec“

Poté, co Ondra sjel schody a Eva nastoupila v zimní bundě, sál bouří jako ještě nikdy! Boj mezi sambou Zdeňka Piškuly a free stylem Ondry bude lítý

Tatiana ocenila  vynikající nápad, Radek Balaš byl také nadšený, viděl originalitu, gagy, nečekané situace, skutečný humor. Kdyby prý mohl, dal by dvacet bodů. To tu ještě nebylo! Zdeněk Chlapčík se  bál, když Ondra jel po schodech, nic dokonalejšího  prý už  nemohl zatančit. Honza Révai pochválil Ondru, že vlastně  nikoho nekopíroval, že jeho  tanec byl mimo hudbu je prý  úplně jedno!

Tereza Kostková: „V kolika jsi, Ondro,  sjel schody na lyžích poprvé?

Ondra: „Tuto středu“

Celkem 40 bodů

A  přišlo finále ….

Co zvítězí? Mládí, krása, technická dokonalost? Nebo originalita, pravdivost i brutalita? Fanoušci to jistě neměli lehké.

 

Zlatí – Zdeněk Piškula a Veronika Lálová

Stříbrní – Ondřej Bank a Eva Krejčířová

Bronzoví –  Jana Plodková, Michal Padevět

 

Jak se cítil Zdeněk Piškula ve svém podivném kostýmu s peřím během samby? Upřímně řečeno, možná právě jeho holé břicho, které se nepozdávalo Tatianě, doneslo Zdeňkovi vítězství

Zeptali jsme se….

TM:  Jaké jste měl pocity ve svém kostýmu s peřím?

Zdeněk (zamyšleně): „Bylo to  dost zvláštní a neobvyklé. Když jsem si je  poprvé nasadil ve čtvrtek nebo v pátek, nechal jsem si kostým  chvíli na sobě, abych si  zvyknul. A trvalo mi to.  Řekl bych to tak: „Nepotřebuji  si zopakovat tenhle taneček.“

TM: Budete se po takovém úspěchu věnovat tanci?

Zdeněk: „Asi budu pokračovat, ale jenom pro sebe, pro své potěšení.“

Děkujeme, hodně štěstí

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Zpěvák ze Stardance na vánoční party

Zpěvák Michal Cerman, který se stal doprovodnou pěveckou stálicí soutěže Stardance a tanečnice a muzikantka Jarmila Chromíková z kapely “ Glanc“ vás rádi uvidí v pátek 23. prosince od 21 hodin na předvánoční hudební párty v žižkovském klubu „KAIN“, který se nachází pouhých 100 metrů od tanečního divadla „PONEC“…

Taneční televizní soutěž Stardance doprovází hudební těleso „Moondance Orchestra“ kapelníka, dirigenta, skladatele a aranžéra Martina Kumžáka. Tento absolvent prestižní americké hudební školy Berklee v Bostonu vede i menší obsazení kapely pod názvem „Pajky Pajk“. Jako zpěváci se s ním pravidelně představují zlínská rodačka Dasha Sobková, pedagožka konzervatoře Naďa Wepperová (obě možná znáte i z doprovodného sboru Karla Gotta), Dušan Kollár (populární ze seskupení „4tet“ Jiřího Korna) a charismatický Michal Cerman, který nejen čtenáře Tanečního magazínu zve tímto na vánoční muzikantský večer.

Pražský rodák křtěný Vltavou jedenapadesátiletý Michal Cerman, absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka (přímo u někdejšího přísného porotce v soutěži Superstar profesora Klezly), se do povědomí rockového publika dostal jako jeden ze zpěváků neopominutelné kapely „Brutus“. Ta byla svého času známá téměř po všech tanečních zábavách. Zejména těch letních, pod širým nebem. Zde nabíral Michal popularitu po boku „pábitelského“ frontmana Saši Plesky. Brutus získal věhlas i účinkováním v generačním filmu „Indiánské léto“ jiného Saši – Gedeona. Michal Cerman zpívá v muzikálech, vedle nich s bluesově jazzovou kapelou „The Cell“ a také je leadrem rockového seskupení „Second Band“.

1_-michalcerman

Michal Cerman  (foto. Richard Tuscany)

A právě v prosinci má Michal Cerman, jako většina muzikantů, nabitý program. 16. 12. bude křít v pražské Malostranské besedě s již výše zmíněnou bluesovou partou „The Cell“ nový CD nosič pod názvem „Memories“.

Naopak se „Second Bandem“ nejen vás chce pozvat v pátek 23. prosince do významného pražského rockového klubu „KAIN“ v budově bývalých žižkovských lázní (pouze 100 metrů od taneční divadelní scény „PONEC“) na přesné adrese Husitská 1/106, Praha 3-Žížkov, kde bude jedním z hlavních „tahadel“ předvánoční hudební party. Vedle „Second Bandu“ se na něm představí i kapela „Glanc“. Celá předvánoční hudební veselice bude probíhat od 21. hodiny do půlnoci.

2-_second_band

Michal Cerman a „Second Band“ (foto: archiv „Second Band“)

Hudební skupina „Glanc“ se zde představí ve složení: Zděněk Beran, Jarmila Chromíková (čtenářům Tanečního magazínu již známá i jako protagonistka bollywoodského tance v „Om Dance Academy“), Gabriela Urbánková, Tomáš Beran, Tomáš Stloukal a Lukáš Jílek. V „Second Bandu“ boku Michala Cermana budou hrát a zpívat Vít Havlíček, Jiří Hrubeš, Tomáš Doležal a Oldřich Borovička.

3-_glanc

Kapela „Glanc“ (archiv „Glanc“)

Věříme, že se vám – uprostřed všech těch předvánočních nákupů, shánění, uklízení a dalších nezbytných i zbytných činností – dostane nazbyt trocha volného času a vypravíte se (možná téměř stejnou cestou jako do divadla „PONEC“) v pátek 23. prosince do rockového klubu „KAIN“. Všichni účinkující se na vás budou těšit!

4-_stardance

Doprovodný sbor  Stardance: zleva Michal Cerman, Naďa Wepperová, Dasha Sobková a kapelník Dušan Kollár  
(foto: archiv)Jarmila CHROMÍKOVÁ.

FOTO: Richard Tuscany,

archiv „Second Band“,

archiv „Glanc