„Sotty“ přes hraniční ploty

Z umělecké železniční „Stanice Žilina-Záriečie“ přijelo již podruhé, po červnové premiéře v „ALTĚ“, do Prahy představení Soni Ferienčíkové „Sotty“., v produkci „Bod.y“. Tentokrát do divadelního sálu NoD. Nejen hudební tón mu dodával slovinský skladatel a multiinstrumentalista Gašper Piano. V hledišti mu mimo jiné tleskala i uznávaná kritička Nina Vangeli-Hrušková…

V pražském multikulturním prostoru NoD – kromě souběžné pozoruhodné výtvarné výstavy Tomáše Predka a Davida Postla: „Muž, který se nebral příliš vážně“ – proběhla 11. prosince druhá pražská premiéra zajímavého tanečního projektu. Šlo o výrazově tanečně a hudebně improvizační představení pod titulem „Sotty“ devětadvacetileté Slovenky Soni Ferienčíkové ze seskupení „Bod.y“ . Vlastně se jednalo již o čtvrté premiérové uvedení, pokud počítám předpremiéry. Úplně poprvé bylo toto představení na veřejnosti uvedeno 10. prosince 2016 ve „Studiu 12 v Bratislavě. Druhá předpremiéra proběhla 22. ledna 2016 v „domovském“ studiu „Stanici Žilina-Záriečie“ v Žilině. Následovala první pražská premiéra 2. června v pražském studiu „ALTA“, které na inscenaci (nejen autorským vkladem Martiny Hajdyly Lacové) participovalo. A nyní jsem byl svědkem uvedení „Sotty“ přesně za rok a den po první předpremiéře. Dlužno podotknout, že tento jevištní tvar je natolik svébytný a zejména improvizační, že směle můžeme každé jeho další uvedení za premiéru považovat.

sotty-2

Hned úvodem musím vyzdvihnout, že se jedná o vskutku ojedinělý nadnárodně kosmopolitní projekt. Mimo slovenské tanečnice, choreografky a performerky se na výsledném jevištním tvaru měrou podstatnou podílí slovinský multiinstrumentalista a skladatel vystupující pod jménem Gašper Piano. Dramaturgem byl španělský divadelník Marc Olivé, známý především ze souboru „Mercat de les flors“. Kreativní světelný design je dílem Inst Plavniekse pro změnu z Lotyšska. A choreografickou supervizi měla na starosti již výše zmíněná již v Praze naturalizovaná Slovenka Martina Hajdyla Lacová. A v roli producentky se – za B od.y“ – představila Barbora Repická.

Soňa Ferienčíková, ačkoli má vzdělání z bratislavské Baletní školy, pražské AMU, Královské konzervatoře v Antwerpách a Salzburské Experimentální taneční akademie, tak na jevišti nikterak akademicky nepůsobí. Ba naopak. Dokáže se na pódiu plně odvázat, ponořit se do hudby, soupeřit s ní – vyhledávat v ní souvztažnosti. Jde s Gašperem Pianem do souznění, dvojhlasu, ale rovněž i výrazového dialogu až směřujícímu k duelu. Momenty kontrapunktu tanečnice s živou hudbou patří k nejsilnějším pasážím představení.

Dialog s muzikou defakto symbolizuje i jediná rekvizita představení – osamělý činel. S touto proprietou však dokáže Ferienčíková neskutečné záležitosti! Používá ji sice prioritně “pouze“ jako rekvizitu, později se činel na silonovém lanku stává scénickým vybavením, aby postupně nabyl živoucích rozměrů a stal se určitým filozofujícím oponentem tanečnice.

sotty-3

Samostatnou kapitolku by si zasloužila hudba Gašpera Piana. Soudě podle uměleckého pseudonymu, myslel jsem původně, že půjde spíše o efektní povrchnější pózu, jako tomu často bývá u autora hudby k Formanovu filmu Goyovy přízraky a dirigenta Varhana Orchestroviče Bauera. Gašper Piano však předvedl „tři v jednom“! Výkon aktivního muzikanta na pódiu, bezprostředně, improvizačně reagujícího na vývin situací v podání Ferienčikové. Dále se ukázal i v roli inspirujícího diskžokeje, když do vlastních hraných pasáží souběžně mixoval muziku ze záznamu. A v nikoli poslední řadě se představil jako neotřele zdatný sklada tel. Místy jeho hudba balancovala na hranici minimalismu, posléze se přiblížila moderní konkrétní hudbě, aby pak koketovala s rockovými náznaky a odplynula nenásilně – spíše způsobem instrumentace – někam směrem k současným hudebním trendům ve stylu „house“. Pochvalu si zasluhují i neotřelé harmonické prvky v klidnějších pasážích představení. Muzika byla skutečně plnohodnotnou složkou celé přibližné půlhodinové inscenace, nikoli jejím pouhým podbarvením.

Světelný design byl sice také výraznou složkou představení, ale dle mého osobního názoru mu nepřinášel další rozměry. Byl standardní a spíše méně provokující. Prostě, pouze existoval…

sotty-4

Ferienčíková opět dokázala, že slovenská taneční škola má v něčem náskok před tou českou. V čem? Konkrétně v živočišnosti, snaze bourat ploty a bariéry mezi žánry i v hledání podstaty moderních trendů a jejich citlivého začleňování do repertoáru. I když, pokud se dá celý kosmopolitní autorský tým vůbec za slovenský považovat? Interpretku však určitě můžeme. I když svými díly a významem tvorby také již překračuje hraniční ploty.

Relativně stopážně krátké vystoupení „Sotty“ doplnila projekce tanečního filmu z roku 2012 mladé divadelní a filmové režisérky i choreografky Zuzany Burianové „Kdo z koho“. Pod dramaturgickými křídly Adama Hanuliaka zde vystupovala opět Soňa Ferienčíková, tentokrát s partnerem Jaro Ondrušem. Hlavními hvězdami snímku však byli učitelka klavíru a americký lektor anglického jazyka. Jejich pracovní výrazy, gesta a pózy se dodatečně snažili převést oba herci do uměleckého tvaru.

Film byl svým pojetím pozoruhodný a byl porovnatelný spíše s videoprodukcí českých studentů výtvarných vysokých škol, než přímo filmové FAMU.

Celý večer ve studiu NoD se setkal s výrazným zájmem obecné i odborné veřejnosti. Mezi jinými se jej účastnila i přední kritička, lektorka a taneční teoretička Nina Vangeli-Hrušková.

Závěrem uvádím pro úplnost, že „Stanica Žilina-Záriečie je skutečně bývalou železniční stanicí, která ožila tanečními, divadelními i filmovými aktivitami. A tak mne maně napadá, co kdyby takto ožilo v Praze již léta chátrající železniční nádraží Praha-Vyšehrad? Co vy na to – páni konšelé?

sotty-1

 

FOTO: archiv ALTA a NoD

Michal Stein

Taneční magazín

Sólo o vnitřních světech a vnější realitě

Poslední premiérou sezóny ve Studiu ALTA bude 2. června sólo Soni Ferienčíkové s názvem SOTTY

 

 

Poslední premiérou sezóny ve Studiu ALTA bude 2. června sólo Soni Ferienčíkové s názvem SOTTY.  Inscenace je druhým autorským projektem mladé slovenské tanečnice, která navazuje na úspěšné představení DEBODY z roku 2012. Ke spolupráci si přizvala mezinárodní tým zkušených mužů: slovinského kytaristu Gašpera Piana, kterého české publikum zná z projektu Let Me Die In My Footsteps, lotyšského světelného designera Intse Plavniekse, se kterým autorka spolupracuje již čtvrtým rokem,  a Marca Olivé, španělského dramaturga, který působí v nejvýznamnějším katalánském divadle p ro současný tanec – Mercat de les flors.

Svou představu SOTTY popisuje Soňa Ferienčíková takto: „Bod v prostoru. Prostor v těle. Točící se tělo v prostoru. „A přece se točí!“ Co všechno se musí roztočit, abychom našli pevný bod sami v sobě? Kde se nachází hranice mezi vnitřním světem performera a vnější realitou diváka?“

Představení pracuje s napětím mezi osobním a veřejným, vnitřním a vnějším, mezi skrytým a odhaleným. Překračuje hranici čtvrté stěny a přichází blíž k divákům. Hledá prostor mezi komplexností pohybu a jednoduchostí momentu bytí. SOTTY je jméno ženy, která se vynořuje, vnořuje a znovu vynořuje. Je pohlcená vírem, převálcovaná melodií, naplněná spojením.

Soňa Ferienčíková patří k nejaktivnějším osobnostem slovenského současného tance. Pohybuje se mezi Bratislavou, Prahou a nejrůznějšími evropskými městy stejně rychle jako mezí rolí tanečnice, performerky, choreografky a producentky. České publikum ji zná jako tanečnici díky projektům Imago (2014, Studio ALTA),Bakkheia (2015, divadlo PONEC), Let Me Die In My Footsteps (2015, Studio ALTA) či spolupráci se Spitfire Company a VerTeDance. Sólo SOTTY je šestým představením sdružení BOD.Y, skrze které Ferienčíková iniciuje vznik tanečních i filmových projektů.

 

Bez názvu

Koncept, choreografie, tanec: Soňa Ferienčíková

Hudba: Gašper Piano

Světla: Ints Plavnieks

Dramaturgie: Marc Olivé

Pohybová spolupráce: Martina Hajdyla Lacová

Produkce: BOD.Y, Barbora Repická

Grafický dizajn: Kateřina Orlíková

Fotografie: Peter Snadík

Speciální poděkování: Marie Gourdain, Martu Chlawajowa, Dano Kozlík, Matthew Rogers, Michal Šimečka

Rezidence: Auditorio do Ramo Grande, Štúdio 12, Stanica Žilina – Záriečie, Studio ALTA

Česká premiéra: 2.6.2016 ve Studiu ALTA

Vstupenky: https://goout.cz/cs/listky/sotty/ban/

 

 

Taneční magazín