KAREL SVOBODA 80

Exkluzivní koncert k nedožitým osmdesátinám hudebního skladatele Karla Svobody

 

Událost sezóny!

 

Hudební divadlo Karlín připravuje exkluzivní koncert k nedožitým 80. narozeninám fenomenálního hitmakera Karla Svobody. Nejslavnější skladba Karla Svobody „Lady Carneval“  se proslavila v šestatřiceti  zemích po celém světě!

Na koncertu zazpívají Karel Gott, Lucie Bílá,  Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Eva Pilarová, Michal David, Daniel Hůlka, Jiří Korn, Václav Neckář, Josef Vojtek, Petra Janů, Ilona Csáková, Leona Machálková, Pavel Vítek a mnoho dalších.

Karel Svoboda ukončil předčasně svůj  život v lednu 2007,  koncert ale připomíná datum, kdy se narodil – 19. prosince!

Umělecký šéf  divadla, Mgr. Pavel Polák se ujal scénáře koncertu,  a právě tak Radan Dolejš, muzikolog ,  hudební  historik  a známý dramaturg koncertů a zábavních pořadů.  Moderuje  vtipný a oblíbený Libor Bouček.

Koncert bude dělen do tematických bloků, vyvrcholením koncertu bude  samozřejmě blok písní nepřekonatelného  Karla Gotta a závěrečná píseň všech účinkujících.

Při této příležitosti byl také namalován obraz Joe Muczka jr., který nemůžeme opomenout.  Ztělesňuje genialitu skladatele, inspiraci, světlo, ale i příchuť slz, která zůstává ve vzpomínkách.

Zamyšlený výraz skladatele vyjadřuje jeho životní postoj, kdy jasně definuje všechny události kolem sebe a dívá se na svět shora. Přesně tak na něj umělci i vzpomínají.

Šachovnice na plátně vyjadřuje umělcův řád a strategii, se kterou tvořil každé své dílo a promýšlel každý  následující krok, i přesto, že okolní svět tyto myšlenky vnímal jinak.  Obraz je namalován v zářivých barvách, které evokují pocit štěstí, radosti a euforie právě tak, jako je přinášely umělcovy skladby do našich životů. Klavír  a houslový klíč  reprezentují tvorbu, houževnatost a disciplínu, bez které nelze tvořit.

Jak  vzpomínají české hvězdy na fenomenálního Karla Svobodu? V čem je oslovil? Čím je doslova uhranul? Zeptali jsme se….

Helena Vondráčková

„Karel byl  především melodik. Jeho písničky byly od prvopočátku zapamatovatelné, v podstatě jednoduché, ale přitom nádherné a lidé je  ihned  vnímali, vstřebali  do sebe a  pamatovali si je. V  tom spočívala  jeho síla. A samozřejmě i v tom, že byl pracovitý a houževnatý.

Na koncertu budu určitě zpívat „Lásko má, já stůňu“ .  Zpívám ji na každém svém koncertu  a lidé se mnou! To je  opravdu nádherná melodie. Dále také zazní „Ještě světu  šanci dej“ . A další nechám jako překvapení.“

Taneční magazín: Budete také tančit?

„Možná na skladbu „Ještě  světu šanci dej“  ještě nějaký pohyb udělám… (smích)“

Pochybujete? Vždyť Váš koncert Helena „70“ byl fantastický a stepovala jste s Mistry Evropy ve stepu … Jak si udržujete kondičku?

„Cvičím, plavu, hraji tenis. Zkrátka, udržuji se. Dokonce  i tančím. Snažím se být prostě fit.“

Děkujeme

TM: Jaké  vzpomínky mají Václav a Jan Neckářovi ?

Jan Neckář: „Karel uměl napsat melodii tak, že se „uhnízdila“ každému posluchači v paměti. Uměl napsat krásné melodie  nejen pro Karla Gotta či  Vaška,  ale právě tak i pro Helenu Vondráčkovou či Martu Kubišovou, Evu Pilarovou a další.

„Já mám nejraději písně z jeho raného období, kdy hrál jako klavírista a varhaník v Rokoku. Jeho  první hity se mi líbily asi nejvíce, protože najednou byly úplně jiné.“

Václav Neckář: „Karel byl skvělý hitmaker.  Na slavnostním koncertu budu zpívat „Stín katedrál“, tuto skladbu jsme zpívali s Helenou v divadle Rokoko v roce 1966. Poprvé to bylo  na premiéře 1.ledna ve hře „Čekání na slávu“, kterou napsal Jan Schneider,  básník, textař a můj kamarád. Moc se na koncert těším.“

Děkujeme

TM: Proč jste obdivovala Karla Svobodu? Měl také nějaké záporné  „lidské“ stránky?

Leona Machálková:

„Karel byl  komplexní osobnost. Zkrátka  přijdete do místnosti, je tam sto lidí, ale  Karla Svobody si určitě všimnete, i kdyby   nemluvil. Měl tak výraznou mimiku! Byl to hezký, zajímavý, sympatický, energický muž. Zaujal mě  svou komplexností, když promluvil, všechno mělo  svůj smysl. Byl to gentleman,  který věděl,  o čem hovoří a který se uměl vyjadřovat. Z rozhovoru s n&iac ute;m Vám všechno podstatné utkvělo v mysli. Karel Svoboda měl rád život, uměl nad malichernostmi   mávnout rukou, uměl věci perfektně pojmenovat, vyřešil je a šel dál, zbytečně se nezaobíral něčím, co si to vlastně  ani nezasloužilo. Uměl napsat krásnou baladu právě tak skvěle jako skladbu typu „Dlouhá bílá žhoucí kometa“.

Na koncertu na jeho počest budu zpívat  píseň z muzikálu Monte Cristo (role Mercedes). Tu skladbu miluji, je krásná, takže se moc těším na její provedení se symfonickým orchestrem. Karel byl možná netrpělivý, nebo občas výbušný, ale beru to jako součást jeho osobnosti, nevidím v tom vůbec nic negativního.“

TM: Bude se na tomto velkém koncertu také tančit?

„Já předpokládám, že ano.  Karel napsal spoustu senzačních, rytmických věcí,  těším se na jejich novou podobu, předpokládám, že určitý posun do současného moderního soundu tady bude, takže určitě se bude i tančit!“

Tančíte při  zpěvu ráda?

„Ano. Sice jsem se zpěvu věnovala více než tanci, takže v této oblasti jsem více doma, ale tančím moc ráda. Spojení tance se zpěvem, obzvláště, když  si někdo dá tu práci a připraví hezkou choreografii, to mě vždycky baví.   Já jsem měla to štěstí, že mi připravoval choreografie  Richard  Hess, Pavel Strouhal, Ladislav Beran, to jsou úžasní lidé.“

Děkujeme

TM: Jaké jsou Vaše vzpomínky na Karla Svobodu?

Pavel Vítek:

 

„Jen ty nejlepší!  Pojil nás nejen profesní vztah, ale i kamarádství. Navíc byl u křtu mého prvního hitu „Má svůj den, má sedmnáct“ , tehdy  mi prorokoval, že z té písně bude hit a  ze mě bude hvězda.“

 

Věřil jste tomu?

 

„Tak napůl. Přál jsem si, aby se mu toto proroctví splnilo. Když jsme se potkali o deset let později na muzikálu ‚Dracula‘,  tak mi to připomněl… Byl  jsem rád, že se  mu jeho   proroctví splnilo. Karla vnímám  jako skvělého hitmakera a současně velice blízkého  člověka.  Navštěvovali jsme se a nyní mám  tu čest být na koncertu k jeho nedožitým 80-tinám. Jsem moc rád.“

 

Dokážete rozkódovat  v čem spočívalo jeho kouzlo?

 

„Karel přišel na jeden základní recept psaní hitů pop music!  Psal hity přímočaře, psal je klenutě, takže ‚rozvibrovávají‘  v lidech určité pocity. Lidé  si je  chtějí zpívat, jeho hity jsou průzračné. Současně  jsou těžké pro zpěv,  i když vypadají jednoduše, ale jsou těžké. Ne každý je může zpívat. Většinou mají poměrně velký rozsah.  Karel vycházel ze  spec ifické slovanské melodiky,  a protože  psal hity  pro Karla Gotta, vyžadoval od zpěváků, aby měli velký rozsah. Za  průzračnými melodiemi a  průzračnými tóny se za nic neschováte, musíte je prostě průzračně zazpívat.

Má srdeční záležitost  je píseň „Do věží“,  kterou mi Karel Svoboda v polovině  90. let věnoval na mé první muzikálové album. Byl jsem první zpěvák po Waldemaru  Matuškovi, který ji směl nazpívat.  Vrátil jsem ji tím vlastně  do rádií.“

 

Děkujeme

 

HDK Karlín uvede koncert KAREL  SVOBODA 80  19.  prosince 2018 v 19.oo hodin.

Vstupenky v běžné distribuci sítě Ticket Art, v pobočkách Čedok,  v pokladně divadla a online na www.hdk.cz.

Text: Tomáš Matějovský,  Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

HELENA 70 – megakoncert v O2 aréně

To je „naše Helena“!

Helena Vondráčková oslavila své sedmdesátiny  samozřejmě koncertem, a to ne ledajakým, ale megakoncertem! 02 aréna byla pochopitelně natřískaná k prasknutí a v první řadě neseděl nikdo jiný než premiér  Andrej Babiš.

Helena zazpívala  snad všechny  nejznámější hity své kariéry, i když, všechny asi ne, možná by se do těch tří hodin koncertu  všechny vůbec nevešly.

Navíc během koncertu vystoupily  další české i slovenské hvězdy pop music,  např. Bára Basiková,  Vašo Patejdl, Pepa Vojtek, Michal David (od něj dostala i krásnou kytici růží).   Hit  „Dvě malá křídla tu nejsou“  zazpívala se slovenskou vokální skupinou Fragile, ve které vystupuje i herečka  Soňa Norisová.

Možná, že zlatým hřebem megakoncertu byl Helenin hit s Waldemarem Matuškou (†76), který dojal nejen samotnou zpěvačku, ale také publikum. A není divu. Sejdou-li se takové dvě ikony české pop-music, nejedna slza ukápne.  Vzhledem k přátelství Waldemara a Heleny, je samozřejmě na místě, že i samotná zpěvačka byla během písně („To se nikdo nedoví“) dojatá.  Helena říká: „Walda mi pořád moc chybí, a proto jsem se rozhodla, že si s ním právě  tady zazpívám!“  Nahrávka Waldemara Matušky zněla z reproduktorů a Helena zpívala živě.  Na plátně za popovou legendou běžely archivní fotografie Heleny a Waldemara, které atmosféru ještě více umocnily.

Na koncertu také vystoupili Mitři světa ve stepu TAP Academy Prague v čele s Tomášem Slavíčkem, několikanásobným mistrem světa ve stepu (čtenáře Tanečního magazínu jsme o TAP Academy Prague několikrát informovali). Je jen těžko uvěřitelné, že Helena  během svého 70. výročí  předvedla stepařské číslo po boku těch nejlepších stepařů v ČR!! Helena říká: „Musela jsem si step trošku oprášit, už jsem to pozapomněla.“ Heleno, bravo!

Jako dárek dostala Helena obraz česko-německého malíře Joe Muczka, který vykreslil zpěvačku ve stylu pop-art. Hodnota díla je asi 1,5 milionu korun! Když Helena po koncertu obraz přebírala, sama žasla a překvapeně řekla: „Já jsem opravdu tak bohatá?“

Když jsem vcházela do Heleniny šatny, čekala jsem unavenou osobu, jednoduše dámu, která slaví 70. let a  právě  má za sebou téměř tříhodinový koncert bez přestávky a  navíc si ještě ‚střihla‘ pěkně rychlé stepařské číslo.  Vešla jsem dovnitř a oněměla jsem úžasem. Helena seděla na pohovce, usmívala se,   ve svých stříbrných šatech zářila do dálky a působila  doslova dojmem bohyně. Heleno, smekáme!!

Helena sama přiznala, že je jako „Alenka v říši divů“, že to vůbec všechno zvládla a také si postěžovala, že ji pěkně bolí nohy. Ale přesto si boty během koncertu nesundala, i když mnohé velké superhvězdy to tak dělají… Heleno, opět klobouk dolů!

I přesto, že hudba sem tam trošičku zaskřípala, jak už to běžně při  většině koncertů bývá, nic to neubralo  z  nadšení fanoušků, v čele s premiérem Andrejem Babišem, který se upřímně radoval a všichni ostatní také.

 


Nepřestávám se divit ani poté, co ve mně euforie z koncertu už dozněla, že  je takový výkon vůbec možný…

Ovace ve stoje nebraly konce. Ostatně výkřiky některých fanoušků na závěr koncertu „To je naše Helena!!“ jsou celkem jasným důkazem, jak Češi Helenu vnímají.  Helena je  naše národní ikona, legenda. Máme na co být pyšní.

A nám nezbývá než dodat, že jejího  celoživotního úsilí a práce si velice vážíme.

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Yvetta Blanarovičová přináší dětem novou budoucnost

„Pomáhat je povinnost“, říká režisér a člen poroty StarDance Radek Balaš

Herečka Yvetta Blanarovičová je ředitelkou a zakladatelkou společnosti La Sophia  o.p.s., která se na různých úrovních věnuje již jedenáct let charitativním aktivitám, zaměřeným na pomoc dětem z dětských domovů a sociálně znevýhodněných rodin z celé České a Slovenské republiky. Velký důraz klade La Sophia na studijní výsledky dětí, hlavním cílem tohoto projektu je rozvoj hudebního a sportovního nadání a vzdělávání dětí.

Po výběrových kolech v České republice vybrané děti pro oblast hudby i sportu absolvovaly v červenci letní akademii v Benešově, kde se pod vedením profesionálních umělců a sportovců připravovaly na svou velkou soutěž – Galakoncert La Sophia.

Patronkou Galakoncertu je Jiřina Bohdalová.

Samotný Galakoncert proběhl 29. září v divadle Broadway. Finálový večer byl komponován formou  koncertu všech hudebních finalistů za doprovodu profesionálních muzikantů a vystoupení samotných členů poroty. Večerem provázela Yvetta Blanarovičová.

Výkony hudebně talentovaných dětí posoudila porota, ve které zasedl Michal David, Josef Vojtek, Michaela Gemrotová, Jan Kopečný, Jana Balašová a další.  Galakoncertu se také účastnili ambasadoři za  fotbal – Tomáš Ujfaluši a Marek Jankulovský.

V každé kategorii porota vybrala tři nejlepší děti (hodnotila se oblast hudby, zpěvu a hry na hudební nástroj, tanec). Uděleny byly ceny poroty, Ceny sympatie, Ceny módní značky FaF. A také  cena hejtmanky středočeského kraje, kterou předala osobně hejtmanka paní Ing. Jaroslava Pokorná Jermanová.

V rámci Galakoncertu byli také vyhlášeni ti nejlepší ze soutěžících a získali tak finanční prostředky na sportovní potřeby, mohou se účastnit fotbalových zápasů, dále je jim nabídnuta možnost úhrady finančního příspěvku na ZUŠ, konzervatořích, internátech, příspěvek na hudební nástroj, na teoretickou  přípravu na konzervatoř, ale také se mohou účastnit koncertů s VIP osobnostmi a spolupracovat s profesionálními  hudebníky a pedagogy či sportovními trenéry a profesionálními sportovci.

Je třeba zdůraznit, že Yvetta přinesla radost a štěstí do duší dětí, které mnohdy ani nepoznaly své rodiče. Kromě vzdělání dává Yvetta dětem také tolik potřebnou lásku, je jako jejich maminka, dojatá výsledky a úspěchy každého ze svých svěřenců.  Říká: „Jsem jako slípka, která má kolem sebe mnoho malých kuřátek. Dokonce ani odrostlé děti nechtějí ode mě odejít“

Výsledky dětí  jsou opravdu na profesionální úrovni, možná, že se jim otevírá zcela nový život, nová budoucnost, snad  i sláva. A to všechno  díky Ivettě a jejímu projektu. Ivetta dodává: „Výsledkem našeho snažení jsou diamanty v lidské podobě.“

A režisér Radek Balaš, o kterém milovníci tance dobře ví, že zasedá v porotě pořadu StarDance, doplňuje: „Pomáhat je povinnost. Už se těším, až se s některými setkám na jevišti.“

 

A my přejeme všem hodně štěstí

Eva Smolíková, La Sophia

Foto: Eva Smolíková

 

Taneční magazín

Rozhovor s průkopnicí tance Vogue MONIKOU PRIKKELOVOU

Mám ráda „špínu“ v tanci.

Doslova si podmanila brněnský taneční festival a veletrh Dance Life Expo. A nebyla tam poprvé se svým – ve světě již léta uznávaným, ale v našich zeměpisných rovinách nikoli tak běžným – tancem Vogue. Slovenka Monika Prikkelová, známá pod uměleckým jménem MONIKA MILAN. To dostala dle mezinárodního amerického voguového housu „House of Milan“, jehož je členkou. Je taktéž aktivní členkou slovenského neformálního seskupení tanečníků „Diera Fellaz“ , s Viktorem Bukovým je spoluzakladatelkou „House of Velvet“ a minulý rok založila uměleckou agenturu „mondance, s.r.o.“. Objevila se na pódiích i v televizních přenosech a záznamech po boku takových pěveckých stál i c jakými jsou Conchita Wurst, Dara Rollins, Michal David či Helena Vondráčková i mnoha dalších. Také proto jsme pro Taneční magazín tuto aktivní pětadvacetiletou tanečnici, choreografku a lektorku vyzpovídali. Jelikož naše jazyky nejsou tak vzdálené, ponecháváme její odpovědi autenticky ve slovenské verzi.

Jak a kdy jste se nadchla pro tanec?

Pre tanec som sa nadchla (až) keď som mala 10 rokov a navštívila som na jeden rok krúžok v družine, ktorý sa volal ,Tanečno-pohybový krúžok´. Dovtedy mi nikdy nenapadlo, že by som chcela tancovať. Bola som skôr študijný typ, chodila som na kurz nemčiny, angličtiny a na klavír. Ani neviem, čo bolo zlomovým momentom, ale od momentu ako som začala tancovať som už stále tancovať chcela. Určite má na tom zásluhu moja trénerka Lívia a vtedajšia kamarátka Dáška, s ktorou sme najbližších pät rokov vymýšľali choreografie u nej do ma na chodbe. Rodičia dnes vravia, že na návštevu reálneho tanečného krúžku som potom už nemala čas v rozvrhu. Tak na som si naň musela počkať až na nástup na strednú školu.“

Chodila jste v mládí do tanečních?

Do reálnej tanečnej som sa teda prihlásila sama, v deň ako som nastúpila na strednú školu. Prihlásila som sa k Lacimu Strikeovi do Street Dance Academy, kde som počas nasledujúcich šiestich rokov tancovala, vystupovala a stala sa aj lektorkou. Roku 2012 sa nám cesty rozdelili, a ostala som sa vzdelávať v tanci na vlastnú päsť a najmä oveľa viac učiť.“

Co Vás na tanci nejvíce inspiruje?

To, že sa v sekunde stanem niekym iným. Takú slobodu a vyčistenie myšlienok nedokážem pocítiť pri žiadnej inej činnosti. Tanec vnímam ako spôsob sebavyjadrenia vo forme, ktorá by nebola v bežnej spoločnosti akceptovaná. Samozrejme nie je to len o tanci (t.j. o pohybe tela) ale aj o hudbe. Len vďaka hudbe tancujeme. Takže, láske k tancu predchádza najprv láska k hudbe.“

monika3

Kdo je Vaším tanečním idolem či vzorem?

Moje tanečné vzory sa menia, vzhliadam ku každému tanečníkovi, ktorý je niečim originálny. Mám rada živelnost a tzv. ,špinu´ v tanci. Niečo, čo Vás nikto na lekcii nenaučí v zásade nedokážete vysvetliť, že čo to je. Niečo také, čo príde len v tom momente, a Vás ako diváka to donúti pokrčiť tvár a zakričať alebo si aspoň povedať, že ,Uffff! ÁNO´ A možno aj preto na druhú stranu sa veľmi rada pozerám na baletky, ktoré sú pravým opakom toho čo som práve popísala.“

Jaký je Váš oblíbený taneční film?

Môj prvý tanečný film, ktorý som videla je dokument o clowningu a krumpe a volá sa ,RIZE´. Originál DVD mám stále doma od svojich 14-tich rokov. Ten je dodnes mojím obľúbeným. Momentálne sa venujem najviac tanečnému štýlu Vogue, tak pre mňa je pochopiteľne stále najfascinujúcejší tanečný dokument ,PARIS IS BURNING´, vďaka ktorému som pochopila prečo Vogue vznikol.“

Jak byste porovnala taneční scénu na Slovensku s tou českou?

Veľa tanečníkov odišlo zo Slovenska do Čiech. Máme taký interný vtip, že každý dobrý tanečník v Česku je Slovák Usmívající se Haha, ale nie… Je to prirodzené. V Česku je viac tanečných príležitostí a akcií než na Slovensku. Najmä v Prahe. Nájdete tam komerčné uplatnenie, aj battle, či párties. Brno má zas veľmi silnú tzv. undergroundovú scénu, ktorá sa navzájom ťahá hore. To je dobre. Na Slovensku mám pocit, že je nás už pomenej. Každ& ;yac ute; je v inom meste, má svoje vlastné projekty, občas sa spojíme, no cítim tu veľký individualizmus. Len je to taký kruh, lebo keď všetci lepší tanečníci odídu preč lebo u nás nie je toľko akcií a príležitostí, tak tu tie akcie ani príležitosti nikdy nepribudnú. Odísť je vždy dobré, ale potom je dôležité sa vrátiť, a získané skúsenosti posunúť aj našej komunitke. Nech to tu nemusí budovať stále niekto nanovo… Ale je nás pár skalných, ktorí to tu máme radi a chceme prinášať aj mladším tanečníkom akcie a vystúpenia.“

A teď již, prosím, přímo ke scéně v oblasti Vogue…

Ak môžem porovnať voguovú tanečnú scénu u nás a v Česku, tak je nás tak málinko, že sme skôr v kontakte ako v rivalite haha. V Česku je veľa tanečníkov, ktorí sa venujú choreografiám a tam využívajú vogueové pohyby, no nie každý má za cieľ cestovať na čisto vogueové akcie. Freestyloví tanečníci sa podľa mňa v ČR stretávajú častejšie ako tí na SR. Ale ja mam pocit, že sme si veľmi podobní. Keď je príležitosť sa niekde stretnúť, vždy sa radi vidíme, pokecáme potancujeme a tešíme sa na ďalšie stretnutie. Ja si myslím, že máme peknú spoločnú komunitku. Aj keď spolu nie sme denne, vieme o s ebe a tešíme sa z toho.“

1-monika-civil

Vaše agentura „mondance“ se zabývá širokým spektrem odrůd a druhů tance, jak to lze skloubit?

Moja agetúra ,mondance´ vznikla veľmi prirodzene. Sme partia kamarátov, ktorí sa poznajú už veľmi dlho a spojil nás najmä street dance. Už len v rámci neho vieme, že sú štýly ako hip hop, poppin, lockin, house či breakin, ktorým sme sa venovali viac aj menej. A časom si každý našiel tú svoju srdcovku, v ktorej sa zdokonaľuje a ktorá stále určitým spôsobom súvisí s pouličným tancom. Ja robím teraz najmä Vogue a Waackin, Beshiu Dancehall, Deniska fusion afrických tancov, Nika hip hop, Mirko Chicago Footwork a každý z nás m& amp; aacute; svoje skupiny ľudí, ktorých ten tanečný štýl učí, tak je nás potom spoločne veľa. Radi tvoríme spolu a učíme sa jeden od druhého. Tomuto hovorím najužší mondance team. Mondance ako agentúra však funguje aj ako sprostredkovateľ iných tanečných žánrov, takže mám spriatelené tanečné skupiny, ktoré chodia vystupovať, keď si niekto zažiada latino tance, contemporary, pole dance, akrobatov, dokonca moderátora, dja, fotografa a podobne. S každým mám vytvorený vzťah, verím v ich kvalitu a pri klientovi dám za nich ruku do ohňa. Klienti sa potom vedia spoľahnúť, že keď im niekoho odporučím ja, dostanú kvalitnú službu. Takže dá sa to skĺbiť a celkom pekne 🙂  .“

Popište, prosím, styl Vogue blíže

Vogue mi učaroval v roku 2012 a odvtedy je to môj hlavný štýl, ktorému sa venujem. Často ho spájajú s Madonnou, lebo práve ona ho komerčne preslávila v roku 1990. Vogue je tu ale oveľa dlhšie a ešte dlho bude, lebo to nie je len tanec ale celá alternatívna realita pre LGBTI komunitu. Počiatok je v travesty show, kde sa muži prezliekali za speváčky a robili show pre ľudí. Kedysi nebolo ľahké byť súčasťou LGBTI komunity, spoločnosť ich neakceptovala a odsudzovala. Oni ale chceli byť uznávaní, slávni, krásni a bohatí ako modelky na titulných stranách časopisov. Tak sa učili ich pózy, chôdzu, šili si podobné outfity a súťažili kto v nich vyzeral l epšie.“

Můžete nás a hlavně naše čtenáře a zejména čtenářky uvést trochu podrobněji a detailněji na maličkou exkurzi do historie a rozlišení jednotlivých podstylů tohoto moderního a zajímavého tanečního žánru?

Vogue ako tanec vznikol asi 60tych rokoch, keď spomínané pózy dali do pohybu. Inšpiráciou sú stále modelky, ich chôdza a pózy, ale aj vojaci, hieroglyfy, gymnasti či akrobati. Veľa sa pracuje s líniami a tzv. boxami (krabicami) s pridaním extrémnych polôh tela, kde môžeme vidieť populárne vykĺbenie ramien či bedier. Vogue delíme na viacero štýlov alebo teda kategórií. Ja vnímam tieto 4 ako hlavné: Runway, Old Way, New Way a Vogue Femme. V runwayových kategriach sa netancuje, ale ,len predvádza´. Súťažíte kto má lepšiu chôdzu, krajšiu tvár, vyrysovanejšie telo, lepšie tenisky, bizardnejší outfit, kto je viac sexi, kto vyzerá viac ako žena a podobne. Old way bol prvý tanečný štýl, ktorý vznikol vo väzení, kde nebolo dovolené sa biť, tak súťažili tancom (respektivo, kto urobil lepšiu pózu najprv). New way priniesla nová generácia a pridala spomínaný extrém do pohybu. Rýchle ruky, presné línie, streč, vyklbovanie sa a geometrické tvary ho charakterizujú. Vogue femme je najmladší štýl a dodnes najpopulárnejší. Môžeme ho popísať ako prehnané vyjadrenie ženskosti, kde Vás ovládne Vaše alterego a zrazu je všetko dovolené. Vogue femme je moja dominantná kategória. Prináša najviac emócii ako tanečníkovi tak aj divákovi.“

monikaviktor

Monika Prikkelová alias MONIKA MILAN na civilním snímku, při vystoupeních a se spoluzakladatelem „House of Velvet“ Viktorem Bukovým s oceněními za festival v Berlíně.

Jaký máte názor na taneční pedagogiku na Slovensku?

K tejto otázke sa neviem asi relevantne vyjadriť. Ja som tanec nikdy neštudovala, nemám absolvované základy klasiky, takže reálnu tanečnú pedagogiku ani nepoznám. Odpozorované mám najmä ako vyučujú tanečníci zo streetdancového prostredia. Snažím sa cestovať a chodiť na lekcie rôznych tanečníkov, nielen kvôli tomu čo učia ale aj ako učia. Je známe, že to, že je niekto dobrý tanečník, neznamená, že je aj dobrý učiteľ. Ja sa občas považujem za lepšieho učiteľa ako tanečníka, ale to by mali zhodnotiť skôr iní. Ono je potrebné vedieť koho učíte a čo tým chcete dosiahnuť. Nie každý tréner si to uvedomuje. Je iné ke ď chcete niekoho naučiť choreografiu alebo ho naučiť samostatne tancovať a premýšlať o tanci. Je iné učiť jednu lekciu, a iné mať pravidelné otvorené hodiny. Ten lektor to musí vždy zohľadniť. Ja mám svojich obľúbených lektorov, od ktorých sa snažím vždy, keď je príležitosť toho veľa odpozorovať.“

Dostáhl někdo z Vašich žáků či účastníků kursů a seminářů věhlasu v tanečním oboru?

Myslím, že som prvá a stále jediná na Slovensku, ktorá tu učí Vogue na pravidelnej báze. Preto každý môj študent je pre tzv. mojim dieťaťom a každý jeho sebemenší úspech ma extrémne teší. Napríklad moja Rebecca Velvet skončila niekoľkokrát už vo finále na vogueových báloch u nás aj v zahraničí. Moja Saška – Alexandra Velvet bola vo Viedni vo finále a naposledy u nás vyhrala vogue femme na House Meetingu vol.2! Moje študentky aj vďaka Vogueu získali tanečné angažmá v klipoch a na vys túpeniach a to ma veľmi teší. Niektorí dokonca už vedia učiť aj iných. A v neposlednom rade to milujú ako ja a to považujem za najväčší môj úspech. Lebo len preto som začala učiť. Aby som tu mala niekoho s kým by som sa vedela podeliť o tú radosť. Je ťažké byť šťastný sám. “

Čemu se věnujete dnes aktuálně, co připravujete?

Momentálne sa blížia Vianoce, tak len dokončujeme čo je rozrobené a chystáme s Deniskou afro-vogue show, ktorú odtancujeme na Silvestra v jednom klube v Bratislave. V januári máme druhú edíciu našej mondance tour, kde za víkend štyria tanečníci-lektori obehneme pät miest na Slovensku a v každej škole odučíme workshopy. Lebo nie každý má tú možnosť vycestovať za workshopmi, tak sa snažíme priblížiť tým ľuďom my. Víkend na to sa chystám ísť na bál do Helsiniek, tak musím začať kostýmy zháňať. Pripravujeme aj ďalšie dve edície párty Flying Shoes v KC Dunaji, kde ja ako mondance zabezečujem tanečné vystúpenia. No a pomaly začínam pripravovať druhú edíciu voguového bálu v Bratislave, ktorý by som opäť rada spojila aj s intenzívnym workshopovým víkendom, ktorý sme nazvali vogue intensive weekend. Dátum ešte nemáme stanovený.“

Kde a kdy váš soubor uvidíme v roce 2017 v Čechách?

To zatiaľ neviem povedať. Ale pevne verím, že sa tam čoskoro uvidíme .“

Děkuji za trpělivé vysvětlení tance Vogue i za celý rozhovor

 monika-2

Michal Stein

Foto: Katarína Bell (www.katarinabell.com) a archív Moniky Prikkelové

Taneční magazín