salsa – 2. stránka – Taneční magazín

ZLATÁ PRAHA 2018 – jak vše dopadlo?

Co zaujalo festivalovou porotu? A co zaujalo TANEČNÍ MAGAZÍN? Jak probíhal závěrečný festivalový gala-večer? A co na to Mistr Harapes?

Závěrečný večer 55. festivalu MTF ZLATÁ PRAHA – v přímém televizním přenosu na ČT ART v sobotu 22. září od 20.20 hodin – tvořil již pomalu tradičně průřez mnoha styly a žánry. Přinesl moderní i tradiční současnou hudební a taneční tvorbou. Ostatně, jako již po dlouhou dobu „zlatý pražský“ festival samotný.

Mezinárodní porota festivalu společně s ředitelem MTF ZLATÁ PRAHA (a současně výkonným ředitelem kulturního kanálu ČT ART) PhDr. Tomášem Motlem (uprostřed)

Večer zahájil Balet Národního divadla s číslem „Aspects“ v choreografii Katarzyny Kozielské na hudbu Abela Korzeniovského. Mezi tančícími sólistkami se zde objevila i Alina Nanu, která byla i jednou z hrdinek krátkého snímku Terezy Bílé a Igora Zacharova „Na špičkách“ na právě vyhodnocovaném MTF ZLATÁ PRAHA.

Následovala múza hudební. Nedávný držitel rakouské prestižní ceny Musiktheaterpreis 2018, zvané „rakouský hudební Oscar“, tenorista Aleš Briscein poté brilantně zazpíval árii vévody z Verdiho „Rigoletta“.

Následoval opět tanec. Tentokrát v podání Taneční konzervatoře hlavního města Prahy a Bohemia baletu. Jednalo se o fragment z baletu „Paquita“ na hudbu Ludwiga Minkuse. Nezklamal, ale nikterak neodvázal…

Vrcholem večera mělo být další taneční číslo „D.R.E.A.M.“ v choreografii Šimona Kubáně. Interpretovali ji Kristýna Němečková, Iveta Krmelová a Patrik Čermák. Choreografie sršela nápady. Dalo by se jí vytknout jediné, že nebyla patrně koncipována pro velké jeviště Nové scény. Televizní diváci, kteří toto dílo viděli i detailním pohledem kamer z pódia, měli jistě zážitek hlubší a emotivnější.

A opět hudba. Mladé dechové kvarteto Cantaria Clarinete svižně interpretovalo „Libretango“ Astora Piazzoly.

Na expresivní a pulsující hudbu Ivy Bittové bylo připraveno baletní číslo „Prolínání“ v interpretaci Pražského komorního baletu v choreografii Lukáše Timuláka. Zde se již podruhé za večer objevil na pódiu Patrik Čermák.

Prague Cello Quartet má blízko k parafrázi i hudebnímu vtipu

Milým bonbónkem byl nadhledově pojatý „Montiho čardáš“ v úchvatném – až varietně vystavěném čísle – Prague Cello Quartetu. Petru Špačkovi, Ivanu Vokáčovi, Janu Zemenovi i Janu Zvěřinovi patřil opravdu dlouhatánský potlesk.

A následovala již novocirkusová tečka za podařeným večerem. Kouzelná artistická show „Contra Weight Company“ na hudbu populární Christiny Aquilery. Zuzana Havrlantová s Jonášem Janků a Tomášem Pintérem byli tím nejlepším „kasa-punktem“ na závěr.

Zuzana Havrlantová mezi Jonášem Janků a Tomášem Pintérem čili CONTRA WEIGHT COMPANY, tedy skupina, která udělala tečku za závěrečným večerem ZLATÉ PRAHY 2018

A kdo získal festivalové vavříny?

Hlavní cenu 55. ročníku televizního festivalu ZLATÁ PRAHA 2018 získal německý televizní dokument režiséra Thomas von Steinaeckera „Leonard Bernstein – rozpolcený génius“, natočený v koprodukci stanic ZDF a ARTE. Tento film o stopáži čtyřiapadesáti minut se snaží postihnout konflikt autora jednoho z nejslavnějších muzikálů světa a mezinárodně uznávaného dirigenta v jedné osobě. „Vítězný snímek vypráví dosud neznámý příběh Leonarda Bernsteina, tohoto světoznámého vynikajícího dirigenta, charismatického moderátora a autora muzikálu West Side Story. Tento intimní dokument mapuje Bernsteinovy osobní vzestupy i pády, jeho touhu být uznávaným skladatelem, ale přibližuje i umělcův život poznamenaný tragickými událostmi. Hluboký vhled do rozporuplné osobnosti hudebního génia nám kromě řady pamětníků zprostředkují Bernsteinovy děti Jamie, Nina a Alexander,“ zdůvodňuje svůj téměř jednohlasný výběr festivalová porota.

Ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize Jan Maxa (vpravo) předává vítězný šek reprezentantům štábu filmu „Leonard Bernstein – rozpolcený génius“

Přihlášené snímky – konkrétně jich bylo v soutěžní sekci 84 a mimo soutěž se promítalo šest filmů od téměř čtyřiceti producentů a televizních společností z celého světa – se utkaly i v dalších dvou velkých kategoriích.

Tu Český křišťál – Dokumenty o hudbě, tanci a divadle, vyhrál netradiční kanadský hudební dokument „Snění o židovských Vánocích“. V něm režisér Larry Weinstein vypráví netradiční příběh skupiny židovských písničkářů. Představuje civilně přirozenou formou kanadské přistěhovalce, kteří – navzdory svým dávným tradicím – slaví vánoce třeba i v čínském bistru!

Producent kanadského filmu „Snění o židovských Vánocích“ (úplně vpravo, nejblíže objektivu) zastupoval na vyhlášení cen režiséra Larry Weinsteina. Přiletěl do Prahy na poslední chvíli a byl velmi potěšen

V kategorii Český křišťál – Performing Arts, zahrnující hudební a taneční pořady včetně záznamů koncertů, zvítězilo cenami ověnčené taneční divadlo ve snímku britského režiséra Jeffa Tudora „Zděšení“, které vychází z životní zkušenosti herce Jonathona Younga. A to ze zkušenosti nadmíru tvrdé. Jeho dcera, neteř i synovec totiž zemřeli při tragickém požáru. Tento snímek je multižánrový. Kombinuje klasický dokument s filmovými dotáčkami, tancem (převážně stepem a salsou) a loutkovými pasážemi.

Na slavnostním večeru bylo uděleno i několik dalších speciálních cen.

Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových „Vize 97“ si v sobotu večer odnesl německý snímek dua režisérek Marii Stodtmeierové a Isy Willingerové „Hudba a moc“, který zkoumá různé historické pohledy na politické aspekty hudby. Prakticky od roku 1914, tedy od doby první světové války.

Jedna z německých tvůrkyň filmu „Hudba a moc“, který si odnesl Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 (úplně vlevo), uprostřed tým vítězného díla celého festivalu o Leonardu Bernsteinovi a vpravo opět producent oceněného kanadského snímku s tematikou židovských vánoc

Cenu České televize získal německý snímek o známém choreografovi „Nižinský – Balet Johna Neumeiera“ režiséra Thomase Grimma. Tento snímek, který trvá dvě hodiny a patnáct minut představuje netradičně světového tanečníka i choreografa.

A Speciální uznání za mimořádný umělecký počin si odneslo české televizní zpracování opery Bohuslava Martinů „Čím lidé žijí“ osvědčeného divadelního i televizního režiséra Jiřího Nekvasila se skvělou kamerou Miroslava Gábora.

Společný snímek laureátů letošního MTF ZLATÁ PRAHA

Náš TANEČNÍ MAGAZÍN ze soutěžní sekce zaujaly ještě další filmy.

Tak kupříkladu „Klavírní recitál Lukáše Vondráčka“ české režisérky Petry Všelichové. Doslova nás unesl výtečný dokument o tanečníku a choreografovi Petru Zuskovi „Chvění“ od režiséra i kameramana v jedné osobě Martina Kubaly. Anebo dílo režiséra Jana Brichcína a kameramana Vladimíra Holomka o českém mimovi mezinárodního věhlasu „RADIM VIZVÁRY – Sólo“. Výtečný spád měl i televizní film Pavla Jiráska „KAFKA BAND“ o koncertu této kapely v brněnském Sono centru. Ze sedadel doslova zvedal šestadvacet minut trvající německý snímek „Hýbej se!“ režisérky Leny Kupatzové. Velmi podnětná byla i švédská „Hra“ Tommy Pascala o choreografovi Alexanderu Ekmanovi. Anebo za české koprodukce vzniklá „Malá mořská víla“ režiséra Pascala Lauzeho. Hned dvakrát zde bylo reflektované téma Carmen – „Mytologická CARMEN“ německého režiséra a producenta Axela Brűggemanna a „CARMEN“ z Litvy, natočená pod režijní taktovkou Jirise Sejanse. Příjemný byl i titul „Sound-treková Evropa“ německého režiséra Michaela Giehmanna o cestě soulové muzikantky Joy Denalaeové po Rakousku, za kořeny folklórní hudby. Zde šlo o pilotní díl připravovaného seriálu. Zaujal i „Nový evropský zpěvník“ rakouských režisérek Madlene Feyerové a Stephanie Holzschusterové anebo bulharský snímek „Bulharské děti jsou báječné“ Stanislava Terzieva. Na pomyslnou nejvyšší příčku by TANEČNÍ MAGAZÍN však postavil dokument britské televizní společnosti Stanza Media Limited „FRANCO ZEFFIRELLI – z režisérova života“. Režisérem snímku o proslulém filmovém i operním režisérovi byl Chris Hunt.

Skvělý mim Radim Vizváry zaujal i v soutěžním snímku režiséra Jana Brichcína

Z nesoutěžní sekce TANEČNÍ MAGAZÍN bezesporu zaujal desetiminutový český snímek Terezy Bílé a Igora Zacharova „Život na špičkách“, pojednávající o baletních sólistkách pražského Národního divadla – Nikole Márové, Alině Nanuové, Tereze Podařilové, Miho Ogimotové a Andree Kramešové. Rovněž televizní film Rozálie Kohoutové „Tančit svůj život“ o folklórním souboru Vycpálkovci ukázal, že festivalové dílo nemusí být bezvýhradně maratónské. Trval pouhých devětadvacet minut a řekl více, než jiné dvouhodinové filmy!

Po vyhlášení vítězů se ocenění i představitelé a sličné představitelky organizačního štábu společně odebrali na následnou recepci

A co řekli po vyhlášení cen?

Vlastimil Harapes, tanečník, choreograf, pedagog, herec i zpěvák:

„Právě jsem se vrátil z dovolené. Samotný program se mi líbil. Ne vše jsem viděl, neboť jako jeden z předávajících cen, jsem se musel chvíli připravovat v zákulisí. Již se těším nejen na podzimní sezonu v Semaforu.“

Jiří Nekvasil, divadelní a filmový režisér, držitel Speciálního uznání MTF Zlatá Praha 2018 za film „Čím lidé žijí“:

„Cítím se spíš divadelním režisérem. Jsem rád, že mi Česká televize i Nadace Bohuslava Martinů daly příležitost filmové práce, kde mohu přece jenom pracovat s bohatšími i rozmanitějšími výrazovými prostředky.“

Foto: Eva Smolíková a archiv MTF ZLATÁ PRAHA a TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Text: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

ZLATÁ PRAHA 2018

Tradiční přehlídka toho nejlepšího o tanci, hudbě, divadle a také Den s hvězdami StarDance či protančený večer v Klubu Lávka

Zlatá Praha začíná – večer Štefana Margity, pocta Petru Weiglovi, opera Bohuslava Martinů a Amerika od Kafka Band

Je to tady! Festival Zlatá Praha, to nejlepší z tance a hudby!

55.ročník festivalu Zlatá Praha začíná ve středu 19. září 2018.

Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art říká: „Letošní ročník je významný tím, kromě toho, že je to jubilejní ročník, že se nám podařilo dostat do soutěže 87 snímků, což je nejvyšší číslo za posledních nejméně pět let.“

Vladimír Polívka, Štefan Margita, a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA Tomáš Motl

Čeká na nás např. legendární Rusalka v podání Magdy Vášáryové s hlasem Gabriely Beňačkové (pocta režiséru Petru Weiglovi, který zesnul tento rok).

Zahajovací večer patří i letos světoznámé pěvecké osobnosti, pěvci Štefanu Margitovi. Ten si ve středu 19. září pozve na Novou scénu hvězdné hosty – Hanu Zagorovou (je výjimečnou událostí, že Štefan Margita a Hana Zagorová zazpívají spolu), Martina Chodúra, Miro Žbirku nebo sopranistky Kateřinu Kněžíkovou a Simonu Šaturovou. Moderuje živě Libor Bouček, přímý přenos bude vysílán na ČT Art.

Štefan Margita odkrývá své pocity: „ Zpívat doma v Čechách je to nejdůležitější a člověk má největší trému. Když jsem v Metropolitní opeře nebo v La Scale, jsem klidnější. Vzpomínám si, jak jsem dělal svůj narozeninový koncert a měl jsem tak děsnou trému než jsem vstoupil na jeviště.., ale to je spíše takový pocit zodpovědnosti a zřejmě čím budu starší, tím to bude horší.

Teď určitě budu mít opět trému, ale těším se na to, máme tam ten večer úžasn Siou sestavu lidí. Už teď mohu potvrdit, že dokonce i Miro Žbirka potvrdil účast, takže společně zazpíváme.“

Štefan Margita

Tomáš Motl, upřesňuje: Letos se do soutěže přihlásilo 87 snímků ze 14 zemí světa, jsou mezi nimi skvosty i rarity. Vedle baletů a oper nás Švédský rozhlasový sbor zavede pětadvacet metrů pod zem, do prvního jaderného reaktoru Švédska, nebo baletní soubor CNC Ballet de Lorriaie na fotbalové hřiště. V soutěži jsou i pořady, kde vystupuje 100 klavíristů, 50 klavírů a jeden Lang-Lang, ve kterých se na pódiu Baletu Pařížské opery objeví tisíce malých míčků nebo baletní projekt, na němž spolupracovala hudební skupina Queen, módní dům Versace a vizionářský choreograf Maurice Béjart. Zajímavostí festivalu je jméno – Carmen!

Festivalové snímky mohou diváci zhlédnout od 19.-22. září na Nové scéně Národního divadla, vždy od 10 do 19 hodin.

Tanec či klasická hudba oživí budovu Themosu projekcemi šesti snímků.

420 People (zakládající člen Václav Kuneš je letos také poprvé porotcem ve StarDance) a jejich show Best of ukáže to nejlepší, co v souboru 420 People za posledních pět let vzniklo.

Zeptali jsme se….

Jaký máte vztah ke společenským tancům? Chodil jste do tanečních?

Václav Kuneš:

„Nevěnoval jsem se společenským tancům, ale můj táta tenkrát tančil v jedné amatérské asociaci společenských tanců, jeho dva také bráchové tančili a my jsme na to jako děti každou neděli v televizi dívali. Později jsem začal chodit na konzervatoř, do tanečních jsem neměl čas chodit, ale na plesy jsem chodil. Něco jsem pochytil od táty a dále jsem měl partnerku, která t o uměla. Velmi rychle jsem to chytal, navíc ples od tanečníků nepředpokládá žádný velký výkon, takže to jsem zvládalJ Několikrát jsem i dělal představení, kde jsem užil figury ze společenských tanců. V našem posledním představení mám e dokonce mnoho prvků ze společenských tanců. Tanečníci jsou všestranní, takže je krásné si různé styly půjčovat.“

Václav Kuneš

Když se různé styly prolínají, nevznikne tedy nakonec jeden takový univerzální tanec? Nezaniknou některé styly?

„To je jako s vařením… Je to už léta velká móda, fusion toho a toho a toho. Záleží na množství, kolik čeho dáte a jak to budete prezentovat. Některé věci jsou více podařené, některé méně a tak je to i s tancem. Já se nebojím toho, že by nějaké styly ať už historické nebo dlouhodobé nějak zanikly tím, že se budou spojovat do fúzí. Naopak, pokud chce tanečník styly propojit, tak je musí naprosto dobře ovládat, musí dojít až ke kořenům. Takže z toho nemám strach.“

Zkusil byste si např. latinu s někým ze StarDance?

„Mám k tomu obrovský respekt, ale zkusil bych si to rád, pokud by taková možnost byla. Každý ten styl současný tanec obohatí. Ale na sto procent bych tomu musel věnovat adekvátní čas, protože tím, že zasedám v porotě, je veliké riziko, že bych si udělal ostudu“

Děkujeme

Za účasti skladatelky Sylvie Bodorové uvidí diváci film Hudba je nejkrásnější dar a v 13.20 začne promítání koncertu alba Zámek skupiny Kafka Band. A tato skupina také ovládne Novou scénu, po Zámku převedla do hudební podoby nedokončený fragment Franze Kafky, Ameriku. Pocta Petru Weiglovi, filmovému, televiznímu a divadelnímu režisérovi, který letos zesnul, proběhne ve Velkém sále. Na jeho počest se filmového zpracování Rusalky zúčastní herci a protagonisté, Magda Vášáryová, Gabriela Beňačková a Milan Kňažko.

Štefan Margita a Vladimír Polívka s logem festivalu ZLATÁ PRAHA (v pozadí)

Premiéru televizního zpracování komorní opery Bohuslava Martinů „Čím lidé žijí“, která se ocitla v nejužším výběru nominací na cenu International Opera Award, uvidí diváci v pátek večer.

Festival tradičně zakončí slavnostní předávání cen 55. Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, v sobotu od 20.00 hodin.

Pátek 21. září čeká na nadšené tanečníky StarDance, které roztančí piazzetu Národního divadla. Programem provází dvojnásobný vítěz StarDance Jan Onder, který je také jeho dramaturgem. Setkat se tu můžete s hvězdami StarDance – Oldřichem Navrátilem a Kamilou Tománkovou, moderátorkou Jolanou Voldánovou s Janem Tománkem, Danou Batulkovou, úžasnou herečkou, Kateřinou Baďurovou, rekordmankou ve skoku o tyči a atletkou, Marií Nahodilovou, klientkou centra Paraple, Markem Zelinkou, vítězem StarDance, Veronikou Lálovou, vítězkou minulého ročníku StarDance a finalistou Michalem Padevětem. O hudební zážitek se postará Radek Banga, skladatel a zpěvák skupiny Gipsy.cz.

Jana Ondera můžete vidět také v příběhu Freda Astaira a Ginger Rogers v inscenaci Chytání větru, která proběhne ve čtvrtek 20.září ve Studiu Ypsilon od 19.30 hod.

Tanečníci si rozhodně nesmí nechat ujít představení „Chvění“ Petra Zusky, které odráží nejistoty našich životů, to, že neměnnost světa je jen zdání. Působivá inscenace je inspirovaná básní Vladimíra Holana „Poslední“.

A opět stejní protagonisté – tentokrát v opačném pořadí – Vladimír Polívka a Štefan Margita

V sobotu Zlatý den Zlaté Prahy nabídne bubenická a akrobatická vystoupení, koncerty a workshopy či ukázky repertoárů profesionálních baletních souborů. Celým dnem provází Vladimír Polívka, který slibuje dobrou zábavu: „Těším se na StarDance, přijde Michal Necpál, který letos také tančí v soutěži a povede workshop. Elektronickou tužkou bude vyhodnocovat tance ze StarDance, k tomu se budou moci připojit děti i já. To mě velice baví, takové hodnocení jako např. ‚Michal Necpál mohl udělat dva kroky vlevo, neudělal je a tím pádem narazil do kameramana…‘ Jsem opravdu rád, že se mohu účastnit Zlaté Prahy, je to oslava pohybu, divadla a kultury vůbec. Miluji tyto věci. Nevýhoda moderování je, že se na ně moc připravit nedá. Sice se podrobně připravím na program a na vystupující, ale pak už jen sleduji, co se děje.“

Syn Bolka Polívky – Vladimír Polívka

Budovu Národního divadla můžete projít při speciálních prohlídkách, schodiště zdobí výstava Anny Rasmussen s názvem „Před oponou, za oponou“. Ale také se můžete přesunout do klubu Lávka, který bude po dva večery a dvě noci dějištěm tančíren (tančí se tango, salsa či bachata).

Foto: Eva Smolíková

Česká televize,

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se šampiónem v bachatě i salse a organizátorem tanečních akcí PAVLEM ŠIMKEM

„Mám kočku jako koníčka.“

Přes kulturní společenství ART CENTRUM BOTIČ jsem měl možnost získat kontakt na trojnásobného mistra republiky (organizace CDO) v bachatě Pavla Šimka. A od kontaktu již nebylo daleko k žádosti o rozhovor.

Titulem v bachatě však zdaleka nekončí nekončí výčet Šimkových úspěchů a aktivit: je rovněž mistrem republiky ve „skupinové“ salse, ale také přes šest let organizátorem tanečních kurzů v Čechách na Moravě i na Slovensku, ale rovněž na Kypru. Mimo toho je tento šestatřicetiletý stavební inženýr také zdatný organizátor mezinárodních tanečních festivalů, vyzkoušel si i nelehkou roli porotce mistrovství republiky salsy a bachaty (za organizaci Svaz učitelů tance). Jako své koníčky označuje: kytaru, dobré jídlo a filmy. A také kočku. My jsme se však chtěli bavit o tanci…

Čím je pro Vás tanec a pohyb obecně?

„Pro mne osobně byl vždy hlavně zábavou.“

Jak jste se vlastně dostal k tanci?

„Jak se říká… za vším hledej ženu 🙂 Chtěl jsem zkrátka potkat nové lidi, což se povedlo. Potkal jsem spoustu nových přátel i mou přítelkyni a taneční partnerku. To, že bych se tomu někdy mohl věnovat profesionálně, mě tenkrát ani při nejmenším nenapadlo.“

Chodil jste obligátně do tanečních?

„Chodil a ani mě k tomu nemuseli moc nutit. Můj otec chodil do tanečních dokonce dvakrát a potřetí ho údajně už nevzali. Po svatbě však už na ples nikdy nešel, což máma dodnes nelibě nese.“

Byl pro Vás někdo inspirací (ať již jedinec či taneční, respektive baletní soubor)?

„V začátcích jsem získával inspiraci v klubech, kde se schází latinos. Když vidíte plný parket lidí, které spojuje radost z tance, snadno tomu propadnete.“

Kdo byl Vaším prvním tanečním pedagogem, trenérem?

„Mým prvním lektorem salsy byl Ruben. Ten zde učí, pokud vím, už čtvrt století a vychoval zde mnoho tanečníků i lektorů.“

Je někdo Vaším tanečním vzorem?

„Jako lektor se věnuji především bachatě a velkým vzorem jsou pro mě tanečníci, kteří mají velkou zásluhu na tom, že bachata je čím dál tím víc populární po celém světě. Některé z nich se nám dokonce podařilo pozvat do Prahy, aby se i naši tanečníci mohli učit od těch nejlepších. Teď v únoru k nám dorazí do Prahy několikanásobní mistři světa, úžasný taneční pár z Argentiny Marcelo a Belen, na kterých si cením jejich originalitu a drive. Moc se mi líbí také například velmi muzikální španělský pár Ronald a Alba. Lektorsky jsem měl možnost zažít několikrát tvůrce bachaty sensual – Korke a Judith a jejich metodika je opravdu na velmi vysoké úrovni.“

A na domácích parketech?

„V českém zastoupení je pro mne vzorem a mentorem Luděk Lužný z Brna (dlouholetý lektor a majitel taneční školy Stolárna), který mj. velmi dbá na komunikaci se studenty a obecně na vztahy v komunitě, což považuji v naší branži za jeden z pilířů úspěchu.

Vychováváte nové tanečníky, jaký máte názor na taneční pedagogiku?

„Klubové tance jako bachata, salsa, zouk nebo kizomba jsou vyhledávané především kvůli zábavě. Typickým lektorem salsy či bachaty zpravidla bývá hobby tanečník, který danému tanci podlehne natolik, že začne nabité zkušenosti předávat na svých kurzech. Bývá to tak mix faktů a zkušeností nabitých na jiných kurzech či workshopech, velmi často i s ,backgroundem´ například baletu, streetu či jiných tanečních stylů. Je pak už na každém lektorovi, jakým způsobem výuku strukturuje a na co dává v daném období důraz. Otevřeně přiznáváme, že se nesoustředíme na vytváření originálního tanečního stylu, ale předáváme dál primárně zkušenosti nabité na zahraničních festivalech. Našimi klienty jsou zejména tanečníci, kteří tančí pro zábavu, hledají aktivní odpočinek, takže v nižších úrovních dávkujeme technické znalosti postupně, aby nám zbyl čas je naučit figury, které si mohou zatančit hned po hodině na party. A těch je v Praze nepočítaně.“

A na českou taneční metodiku?

„Zahraniční lektoři na světové úrovni bývají velice často studenti tanečních konzervatoří nebo se od malička věnovali sportovnímu tanci. Zatím co u nás jsou lektoři většinou hobby tanečníci, kteří danému tanci podlehli, mají svá zaměstnání a výuka tance je pro ně koníčkem. Co se týká výuky samotné, lektoři k sobě časem přitáhnou ty své studenty, kterým vyhovuje jejich taneční styl, osobnost anebo způsob výuky. Já osobně se snažím o přístup ,laskavě profesorský´, s přísností to občas přeháním. Vím o tom a učím se. 🙂 Mám vedle sebe moji usměvavou partnerku Elišku, která umí náladu vždy odlehčit, abych to nebral zas tak vážně.“

A konkrétně v oblasti bachraty?

„Pokud se zaměřím pouze na bachatu, je potřeba vyzdvihnout práci lektorů v regionech, kteří vzdělávají tanečníky, zvou do svých tanečních škol lektory z větších měst. Je to často nevděčná práce, ale když ho to ale baví a vytrvá, odměna se dostaví v podobě nadšené taneční komunity. Poměrně velkou část nadšenců najdete třeba v Plzni, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci, Ostravě. Nejsou to však zdaleka jediná místa, kde se v Čechách a na Moravě bachata tančí.“

Měli jste své svěřence v nějakých tanečních či televizních soutěžích?

„Ano, minulý rok jsem měl možnost pomáhat juniorskému páru Rozárce a Standovi z Kolína, kteří skončili ve své kategorii na prvním místě. Dalším pár v kategorii dospělých z České Lípy skončil na pátém místě. Moji partnerce Elišce se podařilo vyhrát na Star Gate Show na loňském Fresa Dance Festivalu. Několik našich současných či bývalých svěřenců pak vede vlastní kurzy či workshopy bachaty. Přímo televizní soutěž v bachatě žádná nebyla, ale třeba to přijde.“ 🙂

Stavíte i sám choreografie?

„Vysloveně soutěžní choreografie jako celek nestavím. Spíše jsem se zatím dostal k soutěžním párům, kde bylo potřeba zapracovat na technice či je naučit nové figury, v kterých se cítili a vypadali dobře. Bylo pak na jejich trenérech, jak pak jejich vlastní soutěžní sestavu poskládali.“

Je složitější choreografie kolektivní než párová?

„Nejvíce nás bavila choreografie pro naše studenty. Loni se nám podařilo dát dohromady dvě party lidí z našich kurzů, sedm a pět párů, s kterými jsme pak vystoupili na naši party k zakončení sezóny. Zažili jsme u toho spoustu zábavy a určitě to zopakujeme.“

Kde se k tvorbě choreografií inspirujete?

„U juniorů učím figury, které znám už dlouho a vím, na co si mají dát pozor. Figury z bachaty sensual jsou pro ně často příliš náročné, a proto se soustředíme spíše na hezky provedené lehčí věci. Při stavění choreografií pro naše kurzisty vycházíme hlavně z tanečních variací z naučených na našich pravidelných hodinách, na přípravu vystoupení totiž nezbývá moc času. U mých vlastních choreografií to je pak z části invence, často vznikne něco nového náhodou, částečně figury z workshopů zahraničních festivalů od našich oblíbených lektorů či inspirace z videa na internetu. Snažíme se sledovat nové trendy a vše hned vyzkoušet.“

Máte nějaké – mimo soutěží – dlouhodobější zahraniční zkušenosti?

„Zatím ne, ale třeba se to změní.“

Myslíte, že jsou zahraniční tanečníci oproti naší taneční špičce někde napřed?

„Bohužel, v zahraničí jsou v těchto tancích stále napřed. Například zouk, u kterého mají tendenci končit tanečníci, kteří se nebojí techniky, je myslím u nás na docela dobré úrovni. Pro salsu či bachatu uvedu často slýchaný názor, že zde tanečníkům úroveň nabytých zkušeností pro příjemně strávený večer na taneční party postačí. S motivací to u nás není nejlepší… Není to úplně špatné, ale pořád máme co dohánět.“

Co to – podle Vás – způsobuje.

„Například v Polsku, které je nám kulturně i místně blízko, je situace odlišná. Je to myslím způsobené i náskokem v pořádání mezinárodních festivalů. Můj první mezinárodní festival, který jsem navštívil před osmi lety ve Varšavě – Bachaturo, byl už v té době několikanásobně větší než největší festivaly pořádané v současné době zde. A s opravdu hvězdným obsazením. Festival Bachaturo dnes – to jsou stovky někdy i tisíce tanečníků na jednom místě několikrát v roce, navíc za velmi dostupné peníze, není pak překvapením, že Polsko z nám blízkých zemí v bachatě vede. Stále se snažíme naše kurzisty motivovat a organizovat workshopy i s hosty z jiných zemí, jestli to bude platné, ukáže čas.¨Také si myslím, že je u nás nutné pro bachatu nadchnout například středoškoláky, aktuálně jsme moc rádi za čerstvou ,mladou krev´ v řadách našich studentů. Bachata teď zažívá velkou popularitu a své fanoušky si pomalu získává.“

Co chystáte v roce 2018?

„V roce 2018 se můžete těšit na pravidelné měsíční party. Aktuální probíhá 10. února v klubu JOE, s krátkým programem, show nebo otevřenými lekcemi pod taktovkou naší školy. Nebudou chybět ani workshopy s hosty z ČR i zahraničí. Naprosto zásadní akcí je pro nás pořádání prvního ročníku Prague Bachata Festivalu, který se koná 23. – 25. února v Praze. Podařilo se nám sem dostat naprostou světovou špičku, dva páry – mistři světa z Argentiny a Izraele. Máme velkou radost, že o festival je zájem i v zahraničí, na parketu se sejdou tanečnci z patnácti evropských států. V září uspořádáme již čtvrtý ročník velmi oblíbené soutěže formou ,Jack and Jill´, kdy partneři jsou k sobě náhodně losováni. Na to se velmi těším. Na soutěži je vždy skvělá atmosféra a na posledním ročníku nás mile překvapila skupina účastníků ze Slovenska.Také jsme dostali jsme několik pozvání na festivaly, kde budeme letos úplně poprvé učit. Třeba na akci Salsa Live v Ostravě. Moc rád bych si udělal více času i na výuku soukromých hodin, nicméně času moc nazbyt nebude.“

A chystáte se naopak vy do zahraničí?

„Mé partnerce Elišce se loni podařilo poprvé získat pozvání na vystoupení se svoji skupinou Bachata Divas na mezinárodní festivaly. I letos se její skupina chystá za hranice.“

A co později – v nadcházející sezóně 2018/2019?

„V současnosti vedeme pravidelně osm hodin výuky bachaty týdně v Praze, což je dle mého názoru nejvíce v republice. A pakliže bachatě propadne více tancechtivých zájemců, rádi bychom výuku s partnerkou Eliškou v příštím roce ,diverzifikovali´ nejen co se týká taneční úrovně, ale i kurzy odlišili podle jednotlivých stylů bachaty. Určitě bychom nadále chtěli pokračovat s kurzy, party a dalšími tanečně organizačními záležitostmi. Samozřejmě, budeme opět rádi za pozvání k učení na workshopech či festivalech nejen v naší republice. Troufám si říci, že za přispění tanečních škol, ostatních promotérů, lektorů či nadšených tanečníků je bachata na vzestupu. A může se stát – tak jak se to dle mých přátel žijících ve Španělsku už stalo tam – že i v našich podmínkách bude časem bachata oblíbenější než salsa.“

Tak vám držíme i za všechny čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU palce! 🙂

Foto: archiv Pavla Šimka

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Konec června se ponese ve znamení tance

Střelecký ostrov se roztančí rytmy argentinského tanga, salsou i latinsko – americkými tanci

Konec června se ponese ve znamení tance. Ve čtvrtek 29. června od 17 hodin se na pražském Střeleckém ostrově koná další pokračování Tančírny Art 4 People, tentokrát spolu s hostující Taneční školou Maestro, která zde zahájí svou Taneční akademii pro všechny.

„V rámci letošního festivalu Letňák si můžete užít protančené večery na palubě Pontonu naší letní scény Malostranské besedy. Tančírny má na starosti tým Art 4 People, probíhají přes celé léto a nejbližší termín je právě teď ve čtvrtek. Tentokrát můžete potkat i Taneční školu Maestro a zúčastnit se její Taneční akademie pro všechny,“ přibližuje David Pešek Dvořák.

Čtvrteční program bude opravdu pestrý. Celou akci zahájí Taneční škola Maestro již v 17 hodin. Následovně od 19 hodin se můžete těšit na rytmy argentinského tanga v podání Tango Praha, od 20 hodin pak proběhne tančírna Art 4 People standardních a latinsko-amerických tanců a závěr večera se ponese v rytmu salsy.

„Kurzy Art 4 People jsou neformální, přátelské, zábavné, přesto kvalitní díky jejich profesionálním lektorům. Ať už v tanci hledáte zábavu a radost, vhodnou pohybovou aktivitu, nebo chcete strávit čas s partnerem, Tančírny jsou to pravé pro vás. Všechna tato taneční setkání jsou na Střeleckém ostrově zdarma, tak neváhejte přijít, je to ideální příležitost vyzkoušet něco nového,“ doplňuje David Pešek Dvořák.

Tomáš Kopečný

Taneční magazín