Mezinárodní projekt EYE. net 2 – první setkání účastníků od patnácti do pětadvaceti let
Je ti 15 až 25 let a máš zájem o divadlo a společenská témata? Není nutné mít předchozí hereckou zkušenost. Podmínkou je zájem o společenské problémy, chuť pracovat autorsky, v kolektivu a otevřenost učit se novým věcem.
PRVNÍ TVŮRČÍ SETKÁNÍ účastníků a tvůrců EYE.net2 se koná 27. a 28. února 2021 ve zkušebně v pražském Divadle v Dlouhé (nebo bude upřesněno). Když to bude jen trochu možné, sejdeme se živě. Pokud by to nešlo, zorganizujeme jinou (virtuální) formu setkání.
Klub mladých diváků se účastní mezinárodního projektu EYE. net 2 a otevírá možnost zapojit mladé lidi do jeho příprav i jako performery. Součástí je hrazená účast na zahraničních festivalech (8 v průběhu 2 let). Zároveň budeme pořádat jeden z festivalů v Praze (v roce 2022). Není nutné mít předchozí hereckou zkušenost. Podmínkou je zájem o společenské problémy, chuť pracovat autorsky, v kolektivu a otevřenost učit se novým věcem.
Projekt probíhá ve spolupráci s divadelním ateliérem, který vedou MgA. Zuzana Burianová a Mgr. et MgA. Barbora Šupová na Gymnáziu PORG Libeň. Obě umělkyně a lektorky mimo jiné tvoří v divadelním spolku „CO ČUMIŠ“, v němž od roku 2016 kontinuálně působí v Praze na poli dokumentárního a sociálního divadla.
V případě zájmu studentka/student (15 až 25 let) vyplní motivační dopis/přihlášku výše. Nejpozději 8. února 2020.
Účastníci se budou během dvou let pravidelně setkávat v ateliéru nebo v divadelní zkušebně. Předpokládáme jejich obměnu. Není povinnost se účastnit všech zahraničních výjezdů, tam se mladí tvůrci vystřídají. Místa konání festivalů jsou: Itálie (Sansepolcro), Srbsko (Novi Sad), Slovinsko (Maribor, Ptuj), Řecko (Atény), Francie (Clermont Ferrand, Toulouse), Německo (Berlín), Litva (Kauna), Česko (Praha).
První výjezd je v plánu v říjnu 2021 (harmonogram je zatím v pracovní verzi vzhledem k proměnlivým okolnostem epidemie koronaviru – covid-19).
Pravidelná setkání proběhnou od 2. pololetí školního roku 2020/2021. Představení bude mít délku 30 až 50 minut, vždy následuje moderovaná diskuze. Znalost angličtiny alespoň na neformální komunikační úrovni je potřeba.
Hlavní pořadatel projektu je Fondacija Novi Sad 2021 – evropskaprestonica kulture, web: https://novisad2021.rs/en/. Projekt je podpořený z programu EU Evropa pro občany.
Na téma digitálního publika. S divadelními a tanečními experty.
První letošní díl cyklu on-line mezinárodních diskuzí na téma „Digitální publikum“ se uskuteční 28. 1. 2021 v obvyklém čase od 15 do 17 hodin.
Uzavření divadel, tanečních scén, kulturních center i veřejného prostoru pro produkce živého umění během koronavirové pandemie přinesl masivní migraci produkcí živého umění na digitální platformy. Jak na tuto nabídku reaguje divák?
Co víme o divadelním publiku éry pre-kovidové a změnilo se nějak po přesměrování divadelní, taneční nebo novocirkusové nabídky do online prostředí? Přinesl tento shift úbytek diváků, kteří od obrazovek prchají raději do lesů, nebo je naopak nástrojem rozvoje publika například v segmentu digitálně obratné mládeže? Jaká data jsou k dispozici o „digitálním obecenstvu“? Jak sledovat a evaluovat chování digitálního diváka a jak se tyto metody liší od marketingových analýz v běžném provozu kulturních organizací? Odpovědi na výše naznačené otázky i na ty, které položíte během dalšího webináře v rámci cyklu „Zelené čtvrtky“: Show must go ON/OFF-line, přinesou hosté z ČR, Polska, Velké Británie a Německa.
On-line diskuzní setkání „Zelené čtvrtky“ s hosty z řad divadelních a tanečních umělců, kurátorů, kulturních manažerů i teoretiků z České republiky a zahraničí reflektuje citlivost a responzi oboru scénických umění vůči aktuálním společenským problémům. Hlavním tématem je adaptace divadla, tance a nového cirkusu na virtuální prostředí v důsledku protiepidemických opatření a otázky spojené s udržitelností kvality života současné civilizace a oboru scénických umění.
Cyklus pořádá Oddělení mezinárodní spolupráce Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) jako součást programu Propagace českých scénických umění do zahraničí a ve spolupráci s partnery z evropského projektu Create to Connect -> Create to Impacta networkuPerforming Arts Central Europe(PACE.V4).
Webináře probíhají na platformě Zoom v anglickém jazyce každý čtvrtý čtvrtek v měsíci. Během diskuzních setkání mají diváci možnost pokládat hostům otázky a jejich záznamy jsou zpětně dostupné na tomto YouTube kanále :jsmeIDU.
Jiří Šimek
Již nyní pro vás připravujeme další epizody na aktuální témata, kterými žije divadlo, tanec a nový cirkus v České republice i zahraničí, jako je současná „kovidová dramatika“, problematika pořádání divadelních a tanečních festivalů během mimořádných protipandemických opatření nebo interakce s publikem v online prostředí. Novinkou v letošním roce jsou také podcasty, které společně s režisérem Jiřím Šimkem připravili moderátoři jednotlivých dílů cyklu. Již nyní se můžete těšit na první díl podcastu „SHOW ON/OFF“, který vypustíme do éteru na konci ledna.
Nejen, že neustále překračuje hranice států, tak rovněž limity možností. Ale v žádném případě nepřekračuje hygienické hranice „koronavirových zákazů“.
Jak již jsme informovali v minulých článcích umělecké sdružení FysioART se úspěšně zapsalo do povědomí německých diváků. A nyní v tom úspěšně pokračuje.
Divadelní výkladní skříň v německém Chemnitz
V německém městě Chemnitz od 20. do 23.12. prezentuje – i přes složitá hygienická opatření a normy – záznam svého úspěšného představení „Za zrcadlem“ (odkaz na nedávnou recenzi v TANEČNÍM MAGAZÍNU: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/12/10/poeticke-zrcadleni-casem/).Jeho záznam tam jde ve smyčce po čtyři večery od 17 do 20 hodin v divadelní výkladní skříni obchodu na frekventované pěší třídě. Divadelní výklad se může odehrávat díky spolupráci s organizací Taupunkt e.V. Chemnitz. Zde jsou bližší informace: https://www.fysioart.cz/l/hinter-dem-spiegel-za-zrcadlem-v-nemecku/
Nadto FysioART šíří po internetu dárek – své audioknihy! Jejich výchozím impulsem bylo zpřístupnit trvaleji příběhy nevidomé kamarádce.
Představení „Hnízdo na nitkách“ na stěně jistého panelového domu v Praze
Avšak to není vše. Inscenace tohoto souboru „Hnízdo na nitkách“ pro změnu „létá“ po setmění po českých panelácích. Toto představení „blíž k ptákům“ se poprvé zkusmo pustilo 15.12. a dále se hraje, pokud neprší. Cílem jsou stěny paneláků, které svou barevností umožňují aspoň trochu kvalitní projekci a aby okolí nerušilo nazvučení. Ale své kouzlo má projekce i v tichu.
Uveřejňujeme pouze dokumentační fotografie pro čtenářskou představu.
Připojujeme výše uvedený audiodárek FysioARTu :-):
Zpívání je pro sympatickou Heidi Janků nejen prací, ale jak sama přiznává, také její největším koníčkem. Na scéně se stále cítí jako ryba ve vodě. Za svou kariéru nazpívala řadu písní a stále nezapomenutelný zůstává její megahit „Když se načančám“.
Jednou jste přiznala, že jméno Heidi Vám dala maminka podle filmu Heidi, děvčátko z hor se Shirley Templovou v hlavní roli…
„Ano, to je pravda. Maminka tento film viděla, když byla mladá a od té doby měla v hlavě myšlenku, že pokud jednou bude mít holčičku, musí se jmenovat Heidi. Podle toho zfilmovaného příběhu. Jsem ročník 1962. A v těchto letech se muselo na různých úřadech cizí jméno, které nebylo v českém kalendáři, povolit. Maminka mi říkala, že s tím bylo docela běhání, ale nakonec se jí to povedlo. A já tak mám ve svém rodném listě jméno Heidi. I když… Až postupně jsem se dozvěděla, že Heidi jméno jako takové není, je to zdrobnělina jména Adelheid.”
Pocházíte z Ostravy, kde jste vyrůstala s bratrem v muzikantské rodině. Jaká jste byla holčička, co Vás bavilo?
„Tím, že jsem vyrůstala s bráchou a bratrancem – oba byli starší – chtěla jsem samozřejmě dělat všechno, co oni. Jako holka jsem si nejraději hrála s autíčky, vláčky, ,lozila´ po stromech – prostě klučičí zábavy. Až později jsem zatoužila po panence. Ale měla jsem jen jednu, brzy jsem se vrátila k autodráze a podobným hrátkám. No a od malinka mě bavilo zpívat. Zpívala jsem všude, doma, ve vlaku, když jsme jezdili na chatu, v lese. Prostě všude 🙂
Navštěvovala jste LŠU (klavír, sborový zpěv). S cimbálovkou Lučina jste ve dvanácti letech nahrála v ostravském rozhlase své první nahrávky. Již tehdy jste se rozhodla být zpěvačkou?
„Rozhodnutí je jedna věc. A to, jestli se to povede, je věc druhá. Ano, zpívání mě bavilo hodně a jak říkám, zpívala jsem všude, kde to šlo. Nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že to dotáhnu. Původně jsem si myslela, že skončím jako zpěvačka v baru. Ale i to by mě bavilo, i když je to náročnější než to, co dělám teď.”
Vy jste studovala na gymnáziu a přitom zpívala v různých skupinách, jako byla například Proměny s Jiřím Helekalem a k tomu působila v divadelním sboru Aproximace. A jako profesionální zpěvačka jste začínala ve skupině Proto, s níž jste vystupovala v Německu. Jak na tu dobu vzpomínáte?
„Na začátky se vzpomíná vždycky dobře, protože vytěsníte to nehezké a vzpomínáte i na krušnější chvilky s úsměvem. Pro mě to byla doba poznávání branže, světa, ale i sebe samotné.”
Heidi se skupinou Supernova
Pak přišla Vaše kariéra sólové zpěvačky a plodná spolupráce s Ivem Pavlíkem, který se stal také Vaším manželem. Bylo to výhodou nebo to mělo i stinné stránky?
„Pro mne to byla výhoda. Ivoš byl vystudovaný pedagog a věděl, jak mne vést. No a já byla lačná se všechno naučit. Vždycky říkával, že ho to baví, protože jsem jako houba, která vše nasákne 🙂 Byli jsme jako z ,Pygmalionu´. Věřím, ale že ne pro každého je dobré to spojení, kdy jste s mužem a manažerem 24 hodin denně. Je to asi individuální.”
Ze svatby s Ivo Pavlíkem
Nazpívala jste řadu písniček třeba „Náš dívčí internát“, „Já jsem já“, „Kuře na grilu“, „Dík za tvůj kus ráje“, „Když se načančám“, kterou máte nejraději?
„To se asi nedá říct´. Každá má svou historii a své místo v mém repertoáru. Ale určitě jsem vděčná za megahit ,Když se načančám´. I ostatní jsou sice víceméně známé, ale tu ,Když se načančám´ zná snad každý 🙂
Vydala jste řadu alb, stále koncertujete. Jakou hudbu ráda posloucháte?
„Takový ten střední proud si pouštím nejčastěji, i proto, že nejvíc hudbu poslouchám v autě. Nicméně mám ráda evergreeny, swing i dobrý melodický rock.”
Působíte také jako moderátorka TV pořadu „Dámská jízda Heidi“. Baví Vás moderování? Jak se ze zpěvačky stává moderátorka?
„Asi to logicky vyplynulo. Svoje koncerty i různá vystoupení, třeba ta dětská, jsem si vždycky moderovala sama. A čím jsem starší, tím raději s lidmi pod jevištěm komunikuju 🙂 . Tím chci říct, že mluvím ráda. Televizní moderování má samozřejmě spoustu úskalí a specifik, které jsem se musela naučit. Musím přiznat, že mě to moc bavilo. Ale myslím, že moje TV kariéra už nadobro skončila, i když já se řídím heslem: ,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY´.”
A co odpočinek a koníčky? Jak ráda odpočíváte?
„Vždycky jsem říkala, že mým největším koníčkem je zpívání. To stále platí, protože na jevišti se stále cítím jako ryba ve vodě. Nicméně mi přibyl další koníček – můj dvouletý knírač Eda. Tomu se teď věnuji hodně, hlavně proto, aby poslouchal, protože knírači mají docela tvrdou hlavu. Ale pomalu se to lepší!”
Heidi v muzikálu „Jeptišky“
Heidi Janků:
Narodila se v Ostravě 23. listopadu 1962 jako Heidi Hantlová, v muzikantské rodině.
Moderátorka TV pořadů – „Intim Night“, „Nikdo není perfektní“, „Aféry – neuvěřitelné životní příběhy“, „Paparazzi“ nebo „Dámská jízda Heidi“.
V roce 1985 byla vyhlášena osobností roku v Televizním klubu mladých, vyhrála Intertalent a ve Zlatém slavíku obsadila 3. místo.
V 90. letech vystupovala v muzikálech – „Jeptišky“, „Anděl s ďáblem v těle“, „Sněhová královna“, „Babička“, „Popelka“.
Z muzikálu „Anděl s ďáblem v těle“
Příjmení Janků má po svém prvním manželovi Zbyňku Janků a od roku 1992 byla provdaná za hudebního producenta Ivo Pavlíka až do jeho smrti v roce 2017.
