17. ročník festivalu nového divadla Malá inventura proběhne 20.–28. února. Více informací na: www.malainventura.cz . Ale přečtěte si i následující článek!
Sedmnáctý ročník divadelního festivalu nabídne sedmapadesát představení na patnácti pražských scénách. Malá inventura má letos navíc hosty z Berlína a novou programovou sekci Residents.
Malá inventura, která běží od 20. do 28. února, servíruje i letos „best of“ z nového divadla za loňský rok. Umělecký ředitel festivalu Petr Pola vysvětluje, že výběr byl náročný: „Šlo nám o rozmanitost. Výchozího materiálu bylo zhruba dvakrát tolik. Po důkladné selekci jsme se rozhodli pro sedmapadesát kusů.“
Nabitý program je rozdělený do několika sekcí. V rámci Domovských scén představí tradičně to nejlepší z programu stálých scén. Tady se divák může těšit na dvacet tři kusů: Útočiště Viliama Dočolomanského, Žlutou tmu multimediálního umělce Petra Nikla, ale také nejnovější představení Lenky Vagnerové, Wariot Ideal, Spitfire Company, Divadla Continuo, Miroslava Bambuška, Petry Tejnorové, souboru Depresivní děti touží po penězích a dalších.
Pod hlavičkou sekce Nová krev, kde jsou představováni studenti a začínající umělci, stojí za vidění jednak hrůzostrašný kus na motivy pohádky o Jeníčkovi a Mařence J+M v režii Rufiny Bázlové, jednak zpracování příběhu slavné Johanky z Arku, který pod názvem Jana režíruje Anežka Kalivodová.
Další sekce, Tažní ptáci (tedy soubory bez stálé scény) uvedou například „existenciální horor“ Rain Dance 2.0 skupiny Handa Gote research & development, dále Pustinu podle slavného modernisty T. S. Eliota v režii Jana Nebeského – anebo představení Poutníci po hvězdách režisérky Hany Strejčkové, které vzniklo ve spolupráci s dětmi uprchlíků a je primárně určeno právě dětem.
První letošní novinkou je sekce Residents, která představí zahraniční umělce, žijící u nás, a české umělce, žijící v zahraničí. Za zhlédnutí stojí určitě práce Everywhen tvůrčího kolektivu Soňa Ferienčíková, Mária Júdová a Alexandra Timpau, anebo osobitý remake kultovního hororu El Santo bojuje proti upířím ženám v interpretaci mexické performerky Cristiny Maldonado s názvem Telekinetic Assault Group. „Nechceme jen přiblížit nové divadlo veřejnosti,“ vysvětluje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková, „chceme taky propojit divadelní profesionály z Česka s těmi ze zahraničí. Letos máme přes sto hostů a mezi nimi zástupce divadelních scén například Řecka, Itálie, Francie, Polska, Litvy či Izraele.“
Ovšem tou hlavní novinkou Malé inventury je letos sekce PRALIN, která nabídne v tuzemské premiéře pět představení umělců z Berlína. Za zmínku stojí třeba Claire Vivianne Sobottke a její kus Strange Songs, vyznamenaný na vídeňském ImpulsTanz cenou diváků, anebo performerka a „robotka“ Lori Baldwin, která bude pod hlavičkou Tick tock the Timeline Clock odpovídat divákům na otázky ze života; do světa mechanického divadla pro jednoho diváka zavede pak návštěvníky Theaterautomat umělecké skupiny Pragmata. „Cílem je, abychom alespoň v náznaku zachytili bohatost umělecké produkce v Berlíně: tanec, performance, objekt. Prostě pro každého něco,“ dodává umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola.
Domovskými scénami 17. ročníku festivalu Malá inventura jsou Studio ALTA, Divadlo Archa, PONEC – divadlo pro tanec, MeetFactory, Alfred ve dvoře, Studio Hrdinů, Venuše ve Švehlovce, DOX+, La Fabrika, Cross Attic, Divadlo X10, NoD, Divadlo Komedie, Petrohradská kolektiv, Národní galerie v Praze – Veletržní palác a Kavárna U Hrdinů. Festival dále spolupracuje s Werichovou vilou, A studiem Rubín a komunitním prostorem Punctum.
Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní neziskovka Nová síť: kulturní organizace se sídlem na Praze 7, která letos završí šestnáct let své činnosti. Kontinuálně poskytuje konzultace a poradenství v oblasti problematiky neziskových organizací; věnuje se mediátorství, monitoringu a ožívání lokální kultury; realizuje umělecké, manažerské a visegrádské rezidence; spravuje Český kulturní network a podporuje strategii síťování, cirkulace a sdílení; systematicky se věnuje vzdělávání formou workshopů pro veřejnost v oblastech osvojení technických dovedností a plánování kulturních akcí; realizuje projekt PRALIN, který rozvíjí kulturní spolupráci mezi Prahou a Berlínem. Nová síť je také pořadatelem festivalu nového divadla Malá inventura v regionech: Jičín, Jihlava, České Budějovice a Opava (www.novasit.cz).
Hypnotizující performance „Corbeaux/Vrány“ v Centru současného umění DOX
Právě probíhající mezinárodní festival současného umění „4+4 dny v pohybu“ nabídne na závěr svého 23. ročníku sugestivní pohybovou instalaci „Corbeaux/Vrány“, která odkazuje k dávným vzpomínkám a prvotním mystickým zážitkům marocké choreografky Bouchry Ouizguen. Dílo bylo poprvé uvedeno v roce 2014 před marrákešským vlakovým nádražím, během místního bienále současného umění, a to jako jednorázové představení. Díky úspěchu premiéry se poté objevilo i v dalších zemích – ve Velké Británii (Tate Modern), ve Francii (Centre Georges Pompidou), v Belgii, Německu, Libanonu či v USA. V sobotu 13. října jej v 15 a 18 hodin uvede festival „4+4 dny v pohybu“ na scéně multifunkčního sálu DOX+, o který se před nedávnem rozšířilo Centrum současného umění DOX.
Za dlouhých nocí se v okolí Marrákeše pravidelně odehrávaly rituály Isawa a Hmadcha, které monotónním opakováním rytmických vzorců za zvuku bubnů přiváděly účastníky do transu. Z této dětské vzpomínky vytvořila marocká choreografka Bouchra Ouizguen půlhodinovou performanci, kterou uvádí mimo divadelní sály – ve veřejných prostorách, výstavních halách, galeriích. Dav černě oděných žen se pohybuje tiše prostorem až do chvíle, kdy jejich potlačované výkřiky a gradující záškuby těl vyvolají iluzi, že čas a prostor zmizely. Jsou jako hejno vran, z nichž ovšem choreografka snímá negativní konotace, které těmto ptákům přisuzuje západní kultura. Pro ni jsou vrány vysoce inteligentní stvoření tvořící sofistikovanou společenskou strukturu s vyspělou vnitřní komunikací. V perské literatuře 9. až 12. století, o níž se Ouizguen také zajímá, zase objevuje společenský respekt k nespoutaným a svým způsobem moudrým projevům šílenců či k chování senzitivních a nekonvenčních žen.
Marocká tanečnice a choreografka Bouchra Ouizguen působí v Marrákeši, kde se od roku 1998 angažuje v rozvoji místní taneční scény. Vlastním zájmem o společnost, výtvarné umění a popkulturu podněcuje ve své zemi zvukové, performační a video umění. V roce 2010 obdržela od francouzské Society of Dramatic Authors and Composers (SACD) cenu New Choreographic Talent a zvláštní cenu poroty od profesionálních odborů divadelních, hudebních a tanečních kritiků za osvobozující „Madame Plaza“, kde na jevišti vystupovala se třemi umělkyněmi z Aitas. V roce 2011 se podílela na sólovém vystoupení „Voyage Cola“ s choreografem Alainem Buffardem pro Sujets à Vif na festivalu v Avignonu. V roce 2012 vytvořila představení „HA!“ pro festival Montpellier Danse, které také hrála v Centre Georges Pompidou v Paříži. Toto dílo inspirovalo představení „Corbeaux“.
Projekt Místa činu v Desfourském paláci prozkoumá Princip neurčitosti, ale 23. ročník mezinárodního festivalu současného umění proběhne od 5. do 13. října 2018 i na dalších místech v Praze.
Více než 50 současných umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu „Místa činu“, jehož tématem je „Princip neurčitosti“.
Divadelní program se odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Festival nabídne devět zahraničních a čtyři české premiéry. Nebudou chybět ani site-specific performance, debaty na aktuální témata, videoart, umělecké knihkupectví, i stylově pojatý bar s DJs.
Ondřej Horák se představí odvážným výtvarným projektem „Praha-Hranice“
Projekt Místa činu v Desfourském paláci prozkoumá Princip neurčitosti
Festival „4+4 dny v pohybu“ letos návštěvníkům zpřístupní prázdný Desfourský palác. Nabídne zde několik kurátorských výstav současného vizuálního umění, které spojí tématem „Princip neurčitosti“. Různým podobám neurčitosti se tak budou věnovat například kurátoři Tomáš Knoflíček a Libor Novotný v projektu „Neurčitost principu“. Nina Moravcová připravila s českými umělci expozici „Začalo to vzpomínkou“, Radek Váňa zaštítil výstavu „Stories Are Us“ a Ondřej Horák ve svém výstavním projektu „Praha-Hranice“ propojil výtvarné umělce s cizinci žijícími na našem území. Pavel Vančát představí výběr nejzajímavějších děl z výstavy „Startpoint“ – přehlídky evropských uměleckých škol. Zvláštní pozornost je letos věnována performativnímu umění. Návštěvníky čeká řada „uměleckých konfrontací“ speciálně zaměřených na setkání ve formátu 1 divák versus 1 performer.
Denisa Václavová, která stojí za celou akcí
„Budete si moci vyzkoušet, jaká je vaše percepce, jaký máte vztah k práci, jak vnímáte hmatem nebo sluchem či zda se dají zrychlovat částice,“ doplňuje organizátorka festivalu Denisa Václavová. S intimním setkáním performera a jednoho diváka nazvaným „Tam, kam mě dovedou konečky prstů“ se představí libanonská umělkyně Tania El Khoury. Galerijní projekt nabídne možnost prožít „na vlastní kůži“ uprchlické příběhy. Ty mohou návštěvníci na sobě uchovat, nebo ze sebe smýt. Jedním z dalších projektů určených pro jednoho návštěvníka je videoinstalace „Provinilé krajiny“ nizozemského divadelníka a výtvarnka Driese Verhoevena. Verhoeven zde tematizuje dostupnost informací, která z nás činí permanentní svědky složitých situací po celém světě.
Z improvizace Signe Becker „Nová kůže“
Aktuální divadelní premiéry:
Divadelní a taneční program se letos odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Dramaturgie zahraničního programu bude výrazněji než v předchozích letech reflektovat složitost současné Evropy i světa.
Letošní 23. ročník festivalu zahájí představení italského souboru Motus s názvem „MDLSX“, psychedelická onewoman show oceňované divadelní a filmové herečky Silvie Calderoni. Syrský tanečník a choreograf Mithkal Alzghair představí v české premiéře svou performanci „Přemístění o útěku jako záchraně života, ale i ztrátě možnosti k návratu“. Britská umělkyně Deborah Pearson v dokumentární inscenaci „History! History!! History!!!“ přiblíží jednu z největších uprchlických krizí dvacátého století: rok 1956, kdy z Maďarska odešlo až 300 tisíc obyvatel – včetně dědečka autorky inscenace. Australská performerka Nicola Gunn v představení „Skladba pro člověka a magneťák“ kriticky a zároveň s komickým odstupem rozpitvá nesnesitelné rysy lidského chování. Sugestivní pohybová instalace „LCorbeaux/Vrány“ odkazuje k dávným vzpomínkám a prvotním mystickým zážitkům marocké choreografky Bouchry Ouizguen. Performativní instalace Juliana Hetzela „Automatický odstřelovač“ ironicky osciluje mezi dvěma vzdálenými póly – uměním a válkou. Úlevu všem, kdo se potřebují zastavit, nadechnout a svůj život vymanit z veřejné kontroly, přinese inscenace „HELLO USELESS, FORWARD AND FRIENDS“ v podání slavného belgického herce a performera Benny Claessense. Bude uveden také scénický koncert skladatelky Ingvild Langgård a scénografky Signe Becker nazvaný „Nová kůže“, film „Tvoření spravedlnosti“ vyprávějící příběh sedmi vězňů, nebo sólová performance Manuela Roquea „bang bang“ na téma překonávání sebe sama, plná intenzivní tělesné práce a soustředěného sebezpytování.
Divadelní spolek Seconhand Women se na festivalu představí hned dvěma projekty
Nebudou chybět ani nová představení českých tvůrců: „Alkoholy“ 1.–9. díl souboru „Wariot Ideal“, „Inter-mission“ divadelního spolku Secondhand Women, site-specific performance Barbory Kleinhamplové a Terezy Stejskalové nazvaná „Plačky nad příliš dlouhým životem“ a premiéra Jana Mocka „Fatherland“.
Autoři jednotlivých projektů, tentokrát živě
Program pro rodiny s dětmi s profesorem Křečkem
Platforma Máš umělecké střevo? opět připravila pro školy a dětské návštěvníky bohatý doprovodný program. Pod názvem Podivuhodná historie umění s profesorem Křečkem se skrývá každodenní vzdělávací program orientovaný na minulost i přítomnost výtvarného umění a téma sběratelství. Součástí ateliéru budou krátké animované filmy. Během festivalových víkendů se pak promění některé historické místnosti Desfourského paláce v rodinné výtvarné dílny pro děti od 4 let, o jejichž podobu se postará výtvarník Kakalík. V sobotu 6. října se bude konat „Pamětˇ národa night“, kde bude možnost seznámit se s nejzajímavějšími „Příběhy našich sousedů”, které vytvořili žáci základních škol prostřednictvím rozhovorů s pamětníky.
Debaty, konference, křest časopisu Fotograf a narozeniny ArtMap
V rámci doprovodného programu festivalu proběhne 9. října konference „Procesy pokroku“, která si klade za cíl zlepšit spolupráci měst a místních komunit. 5. října proběhne křest nového čísla časopisu Fotograf na téma „Ne – práce“. 8. října se uskuteční diskuze „Blokuje vás bloková výjimka?“, která se zaměří na změny v metodice grantových řízení s ohledem na institut blokové výjimky. 9. října se bude diskutovat o komunitních projektech a jejich významu pro obce a města. Konference „Západ není západ“, která se uskuteční 11. října, přinese vhled do našich vztahů k západnímu umění. Večer pak ArtMap oslaví své desáté narozeniny. V pátek 12. října se pod názvem „Dobrá praxe“ uskuteční burza zkušeností dramaturgů městských galerií. Týž den čeká návštěvníky večírek Katedry fotografie FAMU „Velmi dobře“. Poslední festivalový den nabídne prezentaci nového časopisu ArteActa a diskuzi nad téma „Co je to umělecký význam?“. Večer proběhne oslava 10 let od založení online portálu Artalk. I v letošním roce je pro umělecké profesionály připravena festivalová škola Arts managementu.
Jana Mocka, který je autorem inscenace „Fatherland“ (uvede divadlo Archa), jež se zamýšlí nad dědičností, podobností v rodině a nad tím, zda se dá naše budoucnost vyčíst z tváře rodiče
Jaká je hlavní myšlenka „Fatherlandu“?
Jan Mocek: „V tomto představení se potkám na jevišti se svým otcem, který se jmenuje stejně jako já, tedy Jan Mocek. Já už jsem vlastně v rodině čtvrtý tohoto jména. A nejen to, že máme stejná jména, ale ještě navíc stejně vypadáme. Tato situace, kdy se setkávám s tátou, který je o 34 let starší (nyní mu je 65 let), mi vlastně slouží ke hře na budoucnost, využiji tu naši podobnost. Budu se vztahovat k budoucnosti, tedy k roku 2052. Jde o to, zkusit si představit, jak budu vypadat, jak budu mysl et a jaký bude svět za 34 let. A to není zas tak vzdálená budoucnost.“
Bojíte se té budoucnosti?
Jan Mocek: „Neřekl bych, že se bojím. Důležité je, že jsme si zakázali v tomto představení slovo utopie a dystopie. Stav, kdy lidé přemýšlí o budoucnosti tím způsobem, že vnímají nějakou katastrofu, ať už ekologickou nebo sociální, je ve společnosti častý. My se snažíme naopak ztvárnit co nejpřesnější představu o pravděpodobné budoucnosti“.
Souhlasíte s tím, že děti přejímají geny, jdeme vlastně ve stopách svých předků a v podstatě tušíme, co se stane?
Jan Mocek: „Docela dlouho jsem se s tátou bavil, což doporučuji každému dítěti a rodiči, je to vcelku psychoanalytický moment, byla to asi nejintimnější konverzace, kterou jsme spolu kdy měli. Během tohoto dvouhodinového rozhovoru jsem viděl, co je biologie, co je ovlivněné dobou, sociálním cítěním, pocity vnímání sebe ve společnosti atd. Bylo to hrozně stejné, jako přes kopírák. Jakmile jsme se bavili třeba o tom, jaké jsou naše vyhlídky v práci, tak se začalo promítat, jak se změnila doba a společnost. Čím jsem starší, tím více v sobě mého tátu vidím. Různě jsem si pročítal, jak všechno biologicky probíhá, myslím, že asi 50 procent genů jsem viděl sám na sobě a z toho zřejmě není úniku. Nějací jsme a nemůžeme se od toho odchýlit. Ale existují i věci ve společnosti, kde se asi odchýlit můžeme.“
Přesto – existují v rodinách i černé ovce, které se příbuzenstvu nepodobají a jdou si svou cestou. Myslím, že někdy takové vztahy končí naprostým odloučením. Jak vidíte tuto „nepodobnost“?
Jan Mocek:„Vím, že to existuje, ale to není moje zkušenost. Já mohu ukázat jen to, co jsem opravdu prožil a v naší rodině je jistá návaznost evidentní.“
Koho zajímají exotické východní tance? Tak právě pro takové zájemce pořádá počátkem října FARMA V JESKYNI v DOXu plus zajímavou a cenově dostupnou akci.
Téměř každý Tibeťan, který umí chodit, umí i zpívat. A kdykoliv se setkají, tančí. Tanec jako svoboda, kterou jim nikdo nemůže vzít. Tradiční nomádské tance pod vedením tibetského performera Rin Kina.
Workshop je otevřen pro všechny zájemce bez omezení věku a předchozích zkušeností. Na dílnu doporučujeme pohodlný oděv a obuv. Sraz účastníků workshopu bude v 15.15 na recepci DOX+.
Workshop bude veden v angličtině, překlad do češtiny bude na místě zajištěn.
KDY? 4.10. 2018 od 15.30 do 18.00 KDE? DOX+, Poupětova 3, Praha 7-Holešovice
Základní vstupné: 150 Kč
Senioři, studenti a ZTP: 100 Kč
Workshop je součastí microeventu HERE BE LIONS, který je organizován v rámci projektu Caravan Next – evropského projektu sociálního a komunitního divadla, částečně financovaného z prostředků programu EU Kreativní Evropa – www.caravanext.eu
Ondřej Horák se představí odvážným výtvarným projektem 
Denisa Václavová, která stojí za celou akcí
Z improvizace Signe Becker 
Divadelní spolek Seconhand Women se na festivalu představí hned dvěma projekty