Bohdana Pavlíková – 6. stránka

WERICH a HOLAN v jedné vile

Švandovo divadlo uvede hru „Hadry, kosti, kůže“

Původní českou hrou „Hadry, kosti, kůže“, vyprávějící o herci Janu Werichovi a básníku Vladimíru Holanovi, kteří byli dvacet let sousedy ve stejné vile na pražském ostrově Kampa, otevírá novou sezónu pražské Švandovo divadlo. Přímo pro smíchovskou scénu ji napsal Pavel Jurda, režíruje ji nový umělecký šéf divadla Martin Františák. S Miroslavem Hanušem v roli Jana Wericha a Lubošem Veselým v úloze Vladimíra Holana budou mít„Hadry, kosti, kůže“ premiéru 21. září 2019 v komorním prostoru podzemního Studia.

Werich a Holan. Jeden proslul jako „národní klaun“ a „národní rabín“, který se neobešel bez přízně publika, druhý byl známý jako asketický básník a „černý anděl poezie“, který ve svém přízemním bytě rozmlouval s mrtvými a po nocích tkal ze tmy a hvězd své geniální verše. Těžko hledat výraznější protipóly. Oba se ale narodili a zemřeli ve stejném roce, oba měli dcery se smutným osudem, oba byli národem vyzdviženi i zavrženi. A také žili dvacet let na stejné adrese ve vile na Kampě, známé nyní jako Werichova vila. I následujících dvanáct let pak bydleli prakticky v těsném sousedství.

Dva trosečníci uprostřed Prahy

„O soužití Wericha a Holana se traduje několik téměř anekdotických historek, ale pochopitelně vše je vždy mnohem složitější; tím spíše, že šlo o tak výrazné osobnosti a komplikované povahy,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. A režisér Martin Františák k tomu dodává: „Hra zachycující období let 1948 – 1980 je obrazem soužití těchto dvou osobností pod jednou střechou. Byli tak výrazně jiní, přesto je mnohé až osudově spojovalo. Oba také čelili podobným životním výzvám, které před ně stavěla nesvobodná doba, očekávání národa i jejich vlastní svědomí. Žili od sebe vzdáleni jen pár metrů na výšku, občas ale jako dva trosečníci na ostrově uprostřed Prahy.“

Pozoruhodný příběh, do něhož se promítá i magie staré Prahy, umocňuje silné herecké obsazení. Role Jana Wericha se ujme Vladimír Hanuš, ve Vladimíra Holana se promění Luboš Veselý. Básníkovu manželku Věru Holanovou ztvární Bohdana Pavlíková, Zdenu Werichovou hraje Andrea Buršová, Voskovce Matěj Anděl, Dceru Denisa Barešová. V úloze Firjubina, představitele tehdejší nevyzpytatelné moci, uvidíme Jana Grundmana, novou posilu hereckého souboru. Posla hraje Jan Mansfeld.

A proč se hra jmenuje „Hadry, kosti, kůže?“„Jde o nápad autora adaptace Pavla Jurdy,“ vysvětluje Martin Františák. „Z dětství si ještě oba pamatujeme výkupčího králičích kůží a kostí: bylo v tom něco neznámého a děsivého, ale také obyčejného a všednodenního. Zároveň jde o název jedné z Holanových básnických sbírek. Myslím, že tohle zvolání rezonuje s úzkostí dnešního člověka: málo oděného před námrazou světa a patřičně čelícího strachu,“ uzavírá režisér.Premiéra hry „Hadry, kosti kůže“ bude 21. září ve Studiu Švandova divadla; nejbližší reprízy se odehrají 23. září a poté 15. a 29. října.

www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Den otevřených dveří ve ŠVANDOVĚ DIVADLE

Švandovo divadlo chystá Den otevřených dveří, po divadle budou provázet herci. Role průvodce se ujme i Robert Jašków

Oblíbený Den otevřených dveří s prohlídkami pro školy i veřejnost chystá ve středu 11. září pražské Švandovo divadlo. Návštěvníkům přiblíží rozmanité divadelní profese, bez nichž se žádné představení neobejde. Rolí průvodců se opět ujmou herečky a herci smíchovské scény. Divadlo i jeho zákulisí tak zájemcům osobně představí Robert Jašków, Luboš Veselý, Bohdana Pavlíková, Natálie Řehořová, Marie Štípková a další členové smíchovského souboru . Ti k výkladu o divadle a jeho slavné historii opět připojí i zábavné příběhy z hereckého života.

Přiblíží se pozadí

„Den otevřených dveří letos věnujeme magickému světu divadla, ale hlavně práci lidí, kteří se – vedle herců, autorů a režisérů – denně starají o to, aby se tohle kouzlo večer co večer znovu opakovalo: od techniků, maskérek a garderobiérek, přes činnost inspicientů a inspektorek hlediště, až po dramaturgii a oddělení marketingu,“ vysvětluje Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla a současně i autor a režisér inscenace Smrt mu sluší, která je na repertoáru od května tohoto roku. I tato hořkosladká komedie s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem vypráví příběh o lidech kolem divadla – od vrátného až po ředitele.

Robert Jašków zve na zajímavou akci ve smíchovském divadle

Exkurze pro všechny s vernisáží na konec

Prohlídky začínají v každou celou hodinu a rezervace předem na ně není nutná. Dopoledne od 9 do 11 hodin bude vyhrazeno školám a od 15 do 18 hodin se divadlo a jeho zázemí otevře veřejnosti. Návštěvníci se podívají například do hereckých šaten, do divadelní zkušebny i do technické kabiny, odkud na představení dohlíží mistr světel a zvuku.

V 19.30 zakončí program vernisáž nové výtvarné zdi, kterou vytvoří herec Jacob Erftemeijer. I jeho dílo se inspiruje divadelním prostředím a životem herců.

Zábava po celý den

Pokladna bude po celý den nabízet vstupenky za výhodné ceny: na vybraná představení je bude možné koupit se slevou 1+1 zdarma. Připraveny budou soutěže, prezentace uměleckých workshopů i písničky z nejnovějšího představení U Temné Irmy a chromé krásky v podání Hereckého studia Švandova divadla.

Zapsat se bude možné i na workshopy, s nimiž u Švandů začali z pražských divadel jako první: prakticky vedené kurzy zaměřené na výuku herectví, pohybu, rétoriky, fotografie, scénografie a dalších uměleckých disciplín nabídnou zájemcům poslední volná místa.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

HLADOVÁ ZEMĚ na Smíchově

Světová premiéra bude v březnu. Ve Švandově divadle uvedou „Hladovou zemi“, hru záhadnou, temnou i zároveň velmi vtipnou!

Mysteriózní hra mladého českého autora o generaci, která si vykopala vlastní budoucnost. Právě s tímto podtitulem připravují v pražském Švandově divadle novou inscenaci „Hladová země“. Původní hra dramatika Davida Košťáka (*1991) vznikla přímo pro smíchovskou scénu a její herce. Režisérem je Štěpán Pácl, tvůrce známý výraznou obrazivostí a smyslem pro detail. Hrají Andrea Buršová, David Punčochář, Tomáš Petřík, Denisa Barešová (v alternaci s Martinou Krátkou), Luboš Veselý, Marie Štípková, Bohdana Pavlíková a Petr Buchta. V inscenaci se objeví i čerstvá posila hereckého souboru Filip Březina, jako host vystoupí Samuel Toman. Premiéra bude 2. března ve Velkém sále Švandova divadla.

Hladová země má být dramatem s prvky tragikomedie. Vypráví o lidech z důlního města, kteří si v touze po nekonečné hojnosti a bezpracném životě nechali podrýt základy svých domů. A své obavy, sny a někdy i své zločiny raději zasunuli kamsi dospod. Jenže nic netrvá věčně, ani oblíbené slavení v místní hospodě. Do města přichází podivný cizinec a z hlubin vyrabované země je slyšet hřmění…

„Hladová země je jako obraz lidské duše bez lásky,“ říká o chystané novince režisér Štěpán Pácl, v současnosti kmenový režisér ND Brno. „V Košťákově hře je cosi mýtického a živelného. Je v ní cosi záhadného ze skotských detektivek Petera Maye, cosi temného ze skandinávských legend a cosi česky vtipného. Vzniká nový příběh, kde v dunění země volá lidský hlas po lásce. Vyslyší ho ti na povrchu? Nebo se odváží sestoupit dolů, do nitra země zjistit, co zemi schází?,“ naznačuje režisér.

Strach z míst, odkud bereme

Autor hry David Košták k tomu uvádí: „Jako dítě jsem měl strach z neznáma, které se skrývalo pod postelí. Tenhle strach ve mně v různých formách přetrvává a přetavuje se i do hry – strach z věcí, jež se noří z minulosti, strach z prázdných míst, které zůstávají tam, odkud bereme…“ Podle něj je „Hladová země“ především o tom, čím se člověk liší od stromu. „To, co je pod povrchem a nad ním, máme tendenci oddělovat, takže ztrácíme svoje kořeny a hroutíme se při prvním poryvu větru,“ míní autor, který do Švandova divadla nyní nově nastoupil i jako dramaturg. Už v roce 2017 tu ale měla ve Studiu premiéru jeho hra „Srdce patří za mříže“; v příběhu o tom, jak snadné je v dnešní době ztratit lidské srdce, David Košťák důmyslně zachytil téma transplantační turistiky v Číně a také nebezpečí z příklonu k této velmoci.

Režisér Štěpán Pácl s autorem Davidem Košťákem

Podle dramaturgyně hry Martiny Kinské je Hladová země mimo jiné působivým obrazem společnosti, která si zvykla žít na dluh a na úkor budoucích generací. „V téhle souvislosti se vynořuje i téma zamlčování nepříjemného, nevidění možných rizik, stejně jako vytěsnění a falešný výklad nepohodlné minulosti. Vše se děje pro blahobyt a pro bytí v iluzi ideálu a pohody za každou cenu,“ shrnuje Martina Kinská.

Košťákova „Hladová země“ je tak dalším z dramatických textů, které vznikly přímo na popud Švandova divadla – scény, jež v posledních letech usiluje o vytváření původních autorských divadelních her. K nim patří například „Lámání chleba“ Josefa Holcmana, „Pohřeb až zítra“ Natálie Kocábové či „Trollové mezi námi“ Barbory Hančilové.

Světová premiéra novinky od jednoho z nejvýraznějších současných mladých českých dramatiků je naplánována na sobotu 2. března ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou na programu 4. a 22. března.

Foto: Michal Hančovský

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Novou hru“Pohřeb až zítra“ inspirovala rodina

Švandovo divadlo chystá na konec sezóny lahůdku: novou hru Natálie Kocábové, razantní komedii „možná i o vaší rodině“

Švandovo divadlo chystá na konec sezóny lahůdku: novou hru Natálie Kocábové, razantní komedii „možná i o vaší rodině“. Pod názvem Pohřeb až zítra a v režii Daniela Hrbka ji smíchovská scéna uvede ve Velkém sále, první premiéra bude 27., druhá 29. května.

Ve hře vyprávějící o jedné rodinné večeři, která se promění v divoký rej názorů, charakterů a životních karambolů, uvidíme Roberta Jaškówa v roli Otce, Matku hraje Bohdana Pavlíková. V rolích sourozenců se představí Natálie Řehořová (Andy), Beáta Kaňoková (Tess) a Cyril Dobrý v alternaci s Adamem Ernestem (Miki). Matčina cizokrajného přítele a užaslého návštěvníka svérázné sešlosti, kterou Matka uspořádá v předvečer babiččina pohřbu, ztělesní Luboš Veselý jako Jiří.

Rodinné hovory a binec jménem rozvod

„Napsala jsem hru o něčem, co mě skutečně a na denní bázi stresovalo – o ztrátě pocitu domova. A také o rozvodu, který je v ní všudypřítomný, a přesto jakoby nepodstatný. Mně ale připadá, že právě rozvody udělaly ve společnosti větší binec než obě světové války dohromady. Nešlo mi ale o sondu do této problematiky, napsala jsem prostě hru o jedné večeři rodiny, která ztratila svůj původní charakter,“ říká Natálie Kocábová známá také jako Natalie Kocab.

Spisovatelka, hudebnice, textařka a zpěvačka, která dramaturgii a scenáristiku vystudovala na pražské FAMU, hodně čerpala i ze svého vlastního příběhu a rodinného zázemí. „Každá z postav má nějakou rezonanci ve skutečných členech mé rodiny. Moje rodina se šíleně těší na premiéru a cítí se potěšená, že je o ní napsána divadelní hra, jenomže na mě z toho jdou trochu mrákoty. Šlo totiž hlavně o výchozí impuls, dál jsem si už jednotlivé figury utvářela, jak se mi zlíbilo a jak jsem potřebovala… ale vysvětlete jim to, že?“, říká autorka, jejíž hra vtipně líčí situaci známou snad v každé rodině: totiž to, jak těžké ; je v klidu si promluvit s nejbližšími příbuznými.

Živá hra s lidmi, co se mají rádi

Inscenaci připravuje režisér a zároveň ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Ten před dvěma lety vyzval Natalii Kocábovou ke spolupráci a coby zkušený divadelník ji dovedl až k vytvoření nejlepšího textu. „Na Natáliině psaní se mi líbí energie, napětí a přímost, s jakou směřuje k vyhroceným dramatickým situacím. A také ostrý, autentický jazyk jejích postav. Všichni hrdinové vycházejí z autorčiny prožité zkušenosti, a i když často jednají v tenzi, zkratovitě a povrchně, jsou to živí lidé. A je jasné, že navzdory všemu a všem se mají v téhle rodině nesmírně rádi,“ říká Daniel Hrbek, jemuž vyhovuje i autorčin smysl pro humor a její bystře psané dialogy připomínající skvělé momenty z komedií Woodyho Allena.

Vedle stálých členů Švandova divadla – Roberta Jaškówa a Bohdany Pavlíkové – režisér vsadil na neokoukané mladé talenty, vítěze hereckého konkurzu: ten uspořádalo Švandovo divadlo vůbec poprvé ve své novodobé historii. Jako autorku hudebního doprovodu angažoval Daniel Hrbek Natáliinu stálou spolupracovnici, nadanou skladatelku Michaelu Polákovou působící v Londýně.

Bílé víno pro ženy

Při práci na scénáři vznikla i další divadelní hra Bílé víno, kterou Natálie Kocábová napsala jaksi mimochodem – během úprav předešlých verzí Pohřbu až zítra, kdy ji pronásledovaly „výčitky z nicnedělání“. Jak prozrazuje režisér Hrbek, „je to hra o ženách, pro ženy a máme zájem ji ve Švandově divadle uvést“.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín