Měsíc: Říjen 2019

Za branami Desfourského paláce

Pořadatelé festivalu „4 + 4 dny v pohybu“ umožnili žurnalistům vstoupit do útrob paláce ještě než samotný festival 2019 nastal. A stálo to za to! Ochutnejte velice malý předkrm z přepestrého menu:

Prohlídka festivalového prostoru předem  jistě stála za udělání si trochy času. Vše se ještě dokončovalo. Míjeli jsme umělce, kteří instalovali svá díla, ale také technické pracovníky a ty, kteří měli na starosti zásobování. A v tom prostředí se odehrávala i improvizovaná tisková konference.

Denisa Václavová mezi jiným například všechny seznámila s tím, jak náročné je „zasíťovat“ celý rozsáhlý objekt paláce, se dvěma hlavními schodišti. Palác, kde bývaly desítky kanceláří i soukromých bytů, je totiž jinak standardně trvale bez přísunu elektrické energie.

Milan Mikuláštík je kurátorem a garantem výtvarné stránky festivalu

Kurátor výtvarné stránky Milan Mikuláštík zdůraznil, jak důležitá je účast slovenských výtvarníků. Doslova „za chodu“ všechny zájemce provázel improvizovanými výstavními prostory a velmi erudovaně představil veškeré zúčastněné asutory. I ty, kteří ještě v té době neměli svá díla instalována. Pan Mikuláštík rovněž upozornil na souběžnou výstavu „TECHNE“, kterou do 16. 11. uspořádal se stejnými umělci v Národní technické knihovně. V Praze 6, Dejvicích.

Markéta Černá promluvila o zázemí festivalu. Kupříkladu o jeho zásobování.

TANEČNÍ MAGAZÍN chválí, že se na festivalu nebudou čepovat takzvaná univerzální „europiva“ z velkých pivovarů, ale kvalitní řemeslné pivo z minipivovaru ÚNĚTICE u Prahy. Markéta Černá to přímo vysvětlila: „Diváci si již v minulosti vyžadovali kvalitní pivo, které se dá pít. A prostě jim chutná!“ A my za to musíme pořadatelům pouze vyseknout velikáááánskou poklonu.

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

VLADIMÍR BIRGUS u Černé Matky Boží

Pozvánka na výstavu na Královskou cestu. Do Gočárova domu.

Tak mnoho, tak málo. Pod tímto názvem se od 9. října 2019 v Domě U Černé Matky Boží v Praze uskuteční výstava uznávaného českého fotografa Vladimíra Birguse. První část jeho snímků, pořízených v šedivých časech reálného socialismu, už uvedl loni festival Transphotographiques v Lille a letos na jaře opavská galerie KUPE. Pražská výstava nyní nabídne i řadu dalších, dosud nezveřejněných fotografií z autorova postupně otevíraného archivu. Všechny zachycují tragikomický život v tehdejším Československu, v Sovětském svazu, Polsku, NDR i dalších zemíc h východního bloku v 70. a 80. letech minulého století. Sugestivní, metaforické a tajemné snímky Vladimíra Birguse ukazují tehdejší dobu jako absurditu a frašku. A všechny se ptají: jak snášejí pokřivený život v totalitním státě ti, co v něm musí žít.

Výstava připomínající výročí 30. let od pádu komunistického režimu potrvá do 9. února 2020. Pořádá ji Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a doprovází ji vydání česko-anglické knihy z nakladatelství KANT. Výjevy z dob, kdy se tak mnoho muselo, a tak málo smělo, doprovodí ozvučená projekce sestavená z hitů tehdejší pop-music, projevů komunistických politiků a úryvků dobových rozhlasových pořadů.

Výjevy ze zemí podmračených lidí

Podle kurátora výstavy Jana Mlčocha ukazují Birgusovy fotografie propastný rozdíl mezi tím, jak komunistické země režim prezentovaly a jak tristní, často tragikomická byla jeho skutečná podoba. „Mnohé z tísnivé atmosféry prozařuje fotografiemi Vladimíra Birguse. Nejsou prvoplánově politické, zachycují vratké bloudící postavy, zamlklé a podmračené muže a ženy v jejich pachtění po stále se rozšiřujícím sortimentu zboží, kterého není dost nebo není vůbec. Města byla chátrajícími kulisami (zdánlivě) nezvratitelných lidských osudů, černobílé fotografie se svojí škálou šedí dokonale vystihují neměnnost dní i nocí.  Ve dnech (povinných) státních svátků tváře účastníků Únorů, Májů, Říjnů zamrzaly do křečovitých (a zlých) grimas,“ uvádí Jan Mlčoch.

Profesor Vladimír Birgus, renomovaný český fotograf, zakladatel a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) při Slezské univerzitě v Opavě, významný fotografický teoretik a také neúnavný propagátor české a slovenské fotografie v zahraničí zachytil život v totalitě s ironií a sarkasmem. Výstavu završuje zátiší v autorově pražském bytě s televizorem. Na obrazovce je Václav Havel v den svého zvolení prezidentem republiky.

Vzpomínky na dobu s hesly v řeznictvích

„Moje fotografie ukazují především obyčejný život v mnoha částech sovětského bloku po delší dobu. Pro ty, kdo zažili Husákovu éru, jsou připomínkou doby, na kterou postupně zapomínají nebo se snaží zapomenout. Jak chodili do prvomájových průvodů a na další komunistické oslavy ze strachu, aby nepřišli o práci nebo aby se děti dostaly na střední školu,“ říká Birgus o snímcích, kde hrají důležitou roli nejen lidé, ale i torza poničených chodníků a prázdné výlohy.

„Mnozí si už nepamatují, jak zanedbaná byla tehdejší města, jak groteskně působily portréty komunistických vůdců a nadšená ideologická hesla ve výkladech řeznictví. Anebo v rukách otrávených lidí, kteří se už těšili na večer v hospodě nebo na víkend na chatě. S časovým odstupem grotesknost mnohých výjevů vzrůstá, protože mladí lidé už je nevnímají z hlediska vlastní zkušenosti. A tak jim mnohé věci připadají ještě absurdnější a přízračnější, než jsme je vnímali my,“ pokračuje autor fotografií. Přestože už od začátku 80. let vytvářel ba revné subjektivní dokumenty, většina jeho záběrů s tématikou života v totalitě je černobílá.

Fotograf v hledáčku policie

Zejména při fotografování oficiálních akcí se autor musel pohybovat nenápadně. A často čelil podezření ze strany funkcionářů nebo policie. Občas se musel smířit i s tím, že mu zabavili negativ.  „Na komunistických oslavách jsme s několika podobně zaměřenými kolegy většinou fotografovali zcela jiné situace než fotoreportéři z oficiálních médií. Samozřejmě jsme proto upoutávali pozornost příslušníků Státní bezpečnosti nebo Lidových milicí. Někdy z toho bylo odebrání filmu, jindy i výslech, pro koho vlastně fotíme,“ vzpomíná Vladimír Birgus.

V dobách totality nechtěl tyto fotografie zveřejňovat. Obával se, aby je někdo nevyužil ze zcela jiných důvodů. „Většinou jsem je ukazoval přátelům a mnohé jsem nechal jenom v negativech. Po roce 1989 se objevilo několik výstav a knih s fotografiemi ze života v totalitě. Měl jsem tehdy pocit, že bych jen nosil dříví do lesa. Teď se mi ale zdá, že pro ně konečně nastal ten správný čas,“ dodává fotograf. Ten se systematičtějším zpracováváním třicet i více let starých snímků začal až nedávno. Veřejnost tak většinu z nich uvidí poprvé.

Vedle pražské výstavy představí fotografie Vladimíra Birguse i České centrum v Paříži v rámci veletrhu Paris Photo a festival v PIX.PRINT polské Poznani. Do programu je zařadil i mezinárodní festival Encontoros da imagem v portugalském městě Braga.

Výstava fotografa Vl. Birguse 9. 10. 2019 -9. 2. 2020,  U Černé matky Boží (Ovocný trh 19, Praha 1) bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, v úterý až do 19 hodin. Plné vstupné je 80 Kč, snížené 40 Kč.

Vladimír Birgus (narozen  1954) je mezinárodně uznávaný český fotograf, pedagog, teoretik, kurátor a publicista. Dlouholetý profesor pražské FAMU a stojí od roku 1990 v čele Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ten se pod jeho vedením vyšvihl mezi nejlepší, největší a také nejvyhledávanější vysoké školy ve střední Evropě, věnující se výuce fotografie.

Je autorem či spoluautorem mnoha zásadních fotografických publikací, sestavil desítky expozic pro české a zahraniční galerie, je kritikem, teoretikem a velmi pracovitým organizátorem, který jako magnet spojuje lidi různých věků i národností pro společnou práci.

Zůstává však stále i nadšeným fotografem: jeho snímky byly představeny na více než 70 autorských výstavách u nás i v zahraničí. Jeho práce jsou nedílnou součástí mnoha sbírek po celém světě od Prahy přes Kolín nad Rýnem, Paříž, Odense, San Francisco, Houston, New York, Tokio až po Jokohamu.

Více na www.czkubismus.cz/vystavy

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

FILMFEST odstartuje v půli října

DAS FILMFEST zveřejnil program a oznámil festivalové hosty. Na své si přijdou i vyznavači filmových Mayovek. A již se zároveň odstartoval předprodej vstupenek!

Německý kandidát na Oscara, Romeo a Julie na vídeňském předměstí… Ale rovněž komedie o chlapíkovi, který aby vyřešil své finanční problémy, zvolí si kariéru gigola. Či mrazivý thriller o nočním běžci, volně inspirovaný skutečným případem nebo pohled do zákulisí berlínské klubové scény. Festival DAS FILMFEST letos mezi 16. a 25. říjnem zavítá kromě Prahy také do Brna, ale i do Plzně a do Jihlavy. A filmovým fanouškům nabídne pestrou paletu aktuálních německých, rakouských a švýcarských snímků. Vstupenky je již nyní možné koupit v předprodeji.

DAS FILMFEST opět nabídne žhavé novinky z oblasti hraného i dokumentárního filmu. K nejočekávanějším titulům letošního programu patří bezesporu zahajovací snímek „A co třeba Adolf?“ („Der Vorname“). „Letos jsme zařadili do programu řadu komedií. Za všechny bych zmínila například snímky Love Machine nebo Zač nás trestáš?. Oba tyto filmy slavily u rakouského publika velký úspěch a věřím, že pobaví i naše diváky,“ popisuje Sarah Polewsky z Rakouského kulturního fóra.

Festival DAS FILMFEST nabídne i další diskuze a seSarah Polewsky tkání s filmovými tvůrci. „Máme velkou radost, že se nám letos podařilo do Prahy přilákat rekordní počet hostů a navíc hodně významných jmen, to z festivalu dělá atraktivní podívanou,“ dodává Klára Arpa z Goethe-Institutu.

Z filmu „Panská léta“

Své snímky osobně představí například režiséři Markus Goller („25km/h“), Oliver Haffner („Wackersdorf“), ale rovněž Luzie Loose („Plavání“/ „Schwimmen“), David Dietl („Berlin Bouncer“) anebo Gregor Schmidinger („Nevrland“), Eva Spreitzhofer („Zač nás trestáš?“/„Womit haben wir das verdient?“) nebo Elena Tikhonova („Kaviár“/„Kaviar“). Do Prahy dorazí také mezinárodní ikona fotografické scény a proslulý vyhazovač z berlínského technoklubu Berghain Sven Marquardt („Berlin Bouncer“ a „Krása & pomíjivost“/„Schönheit & Vergänglichkeit“).

Čtrnáctý ročník přehlídky německých, rakouských a švýcarských filmů proběhne od 16. do 25. října v pražských kinech Lucerna, Atlas a Kino 35, v brněnském kině Art, plzeňském DEPO2015 a jihlavském kině Dukla. Informace naleznete na www.dasfilmfest.cz. Přehlídku tradičně spolupořádají Goethe-Institut, Rakouské kulturní fórum v Praze a Švýcarské velvyslanectví v České republice.

Trailer: 

14. ročník festivalu německy mluvených filmů DAS FILMFEST nabídne v letošním roce osm programových sekcí. V rámci sekce DAS FILMFEST SPEZIAL festival uvede například snímek „Love Machine“ následující nejlepší tradici rakouského kabaretu. Také film o tom, jaké to je, když se vám pomalu hroutí život „Půda pod nohama“ („Der Boden unter den Füßen“), postmoderní komedii „Melancholická dívka“ („Das melancholische Mädchen“) anebo herecky bravurní roadmovie „25km/h“. Za pozornost stojí také silně mrazivý thriller „Běžec“ („Der Läufer“), Stříbrným medvědem z  Berlinale oceněný film „Byl jsem doma, ale…“ („Ich war zu Hause, aber“) nebo cenami ověnčené drama „Nevrland“. Chybět nebude ani nejnovější snímek Fatiha Akina „U Zlaté rukavice“ („Der Goldene Handschuh“).

Sekce REBELLION & REVOLTE představí německého oscarového kandidáta „Narušitel systému“ („Systemsprenger“), rakouský emotivní snímek o tom, co je v životě důležité „L’Animale“ či drsný film o šikaně a o síle sociálních médií „Plavání“ („Schwimmen“). O tom, jestli my vlastníme věci nebo ony vlastní nás, vypráví komedie „Bez věcí nad věcí“ („100 Dinge“) a na ruská klišé tentokrát ovšem vyprávěná z pohledu samotných Rusů se zaměřil snímek „Kaviár“. Co se stane, když při hledání pomocné síly do domácnosti napíšete do inzerátu, že hledáte „otroka“, ukáže vynikající německá satira „Panská léta“ („Herrliche Zeiten“).

Milovníci dokumentů se mohou těšit mimo jiné na tabu prolamující dokument „Vagína“ („#Female pleasure“), snímek o vztahu mezi lidmi a zvířaty „Zvířata a jiní lidé“ („Tiere und andere Menschen“). Hudební dokumenty reprezentují „Protože žiješ jen jednou – Die Toten Hosen“ („Weil du nur einmal lebst – Die Toten Hosen auf Tour“) a „Berlin Bouncer“. Pozornosti by neměl uniknout dokument „Tuzemsko“ („Inland“), který sleduje tři fanoušky pravicové Svobodné strany Rakouska (FPÖ) před a po volbách do rakouského parlamentu. Nabízí intimní pohled do jejich problémů, obav a smýšlení a vytváří tak obraz společnosti, která se nachází na křižovatce. O sklonku života jednoho rozdílného uměleckého páru – umělce Hafise Bertschingera a jeho ženy Mary vypráví snímek „Hafis & Mara“.

Do dob minulého režimu zavede diváky v sekci TENKRÁT NA VÝCHODĚ (ES WAR EINMAL IM OSTEN) například vynikající animovaný snímek v česko-německé koprodukci „Fany a pes“ („Fritzi: Eine Wendewundergeschichte“), příběh o nenápadném osobním hrdinství „Tichá revoluce“ („Das schweigende Klassenzimmer“) či napínavý film „Balón“ („Ballon“) o odvážném pokusu o útěk na Západ s pomocí horkovzdušného balónu. V popředí oscarového dramatu „Životy těch druhých“ („Das Leben der Anderen“) zasazeného do doby bývalé NDR stojí aparát tajné policie Stasi a kulturní scéna východního Berlína. Za pozornost stojí také snímek „Coming Out“. Přes protest studia DEFA se Heinerovi Carowovi, režisérovi slavné Legendy o Paule a Paulovi, povedlo natočit citlivý milostný příběh jako obhajobu tolerance. V roce 1990 obdržel „Coming Out“ na Berlinale Stříbrného medvěda a ocenění Teddy Award.

Švýcarský filmový a divadelní herec Bruno Ganz patřil k nejvýznamnějším německy mluvícím hercům současnosti. Nejvíce se proslavil rolí Adolfa Hitlera ve filmu „Pád Třetí říše“ („Der Untergang“) a právě tento snímek, stejně jako kultovní film Wima Wenderse „Nebe nad Berlínem“ („Der Himmel über Berlin“) budou k vidění v rámci sekce RETROSPEKTIVE: BRUNO GANZ.

Druhou osobností, které letošní program skládá poctu, je německý spisovatel, na jehož dobrodružných románech z Divokého západu vyrostlo několik generací. Sekce KULT KARL MAY uvede čtyři snímky včetně u nás méně známé loutkové adaptace „Stopa vede ke Stříbrnému jezeru“ („Die Spur führt zum Silbersee“).

Lucie Čunderlíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Song lines: expedice 97/18

Expedice do vnitřního prostoru zasaženého absencí blízké osoby

Performativní akt pro dva a více lidí.

Projekt song lines je osobní expedicí do vnitřního prostoru zasaženého absencí blízké osoby, jedné přítomnosti a paměti. Je to intuitivní hledání podstaty této zkušenosti.

V hloubce choreografické práce spočívá hledání odpovědí na otázku, jak takový traumatický zážitek může ovlivnit naše tělo, ačkoli samotná ztráta je uložena v lidském nitru a je externě neviditelná.

Tímto hledáním tak vzniká pomyslná mapa prostoru, kde vzdálenost od dané zkušenosti v čase a bytí je hlavním měřítkem – navigací k objevování, kde jsou emoce návratem do ztracených míst, kde slova a těla můžou být velice blízko i neskutečně daleko od sebe samých.

Název projektu pochází z knihy Songlines – Bruce Chatwin, která popisuje zkušenosti domorodého obyvatelstva v Austrálii a zaznamenává jejich mytologii, říká, že tento svět byl „vyzpíván“ nativními předky.

Zpěv jako akt vytvoření nového světa spočívá v duchovní povaze vznikajícího díla

21.10.2019 / 19.30

Tomáš Janypka/Sabina Bočková (SK/CZ): song lines: expedice 97/18 / PREMIÉRA

21. 10. 2019 Česká premiéra Studio ALTA Praha, 5. 11. repríza
12. 12. 2019 Slovenská premiéra – Nová Synagóga Žilina

Koncept: Tomáš Janypka
Autor/Performer: Sabina Bočková,Tomáš Janypka (SK/CZ)
Dramaturgická spolupráce: Marie Gourdain (FR)
Choreografická spolupráce: Matthew Rogers (US)
Hudební konzultace: Elia Moretti (IT)
Světelný design, koncepce kostýmu: Michal Hor Horáček (CZ)
Výroba kostýmu: Eva Judová
Produkce: SKOK z.s. a ZDRUHESTRANY z.s.
Poděkování: Dominique Boivin
Projekt vznikl ve spolupráci s: Záhrada CNK, Divadlo Pôtoň, Studio ALTA, Župný dom Púchov a Podivný Barón, Bazaar Festival Praha, Litomyšl ZUŠ, Žilina Stanica-Záriečie, SE.S.TA – centrum choreografického rozvoje, Plzeň – Moving Station a Malovice Švestkový dvůr.
Tento projekt bol podporený z verejných zdrojov Fondu na podporu umenia.

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN