Miss Amerika

Tanečnice Miřenka Čechová vzpomíná na život v New Yorku

Tanečnice a performerka Miřenka Čechová v novém představení vzpomíná na život v New Yorku

 

Divadelní soubor Spitfire Company uvede 7. května od 20:00 v Paláci Akropolis premiéru multimediálního představení Miřenky Čechové a Martina Tvrdého (známý jako hudebník Bonus) Miss AmeriKa. Příběh z newyorského metra sleduje cizince zamilovaného do velkoměsta, který si prochází všemi stádii zamilovanosti od okouzlení přes údiv až po vystřízlivění. V symbolickém prostoru podzemní dráhy rozehrává Miřenka Čechová příběh o americkém snu i o novém druhu samoty a odcizení, které s sebou přináší digitální věk. Projekt vychází ze stejnojmenné knihy Miřenky Čechové, jež výjde v červenci 2018 v nakladatelství wo-men. 

Multimediální scénický projekt Miřenky Čechové a Martina Tvrdého zprostředkuje obraz života na Manhattanu skrze originální koláž rappu, slam poetry, stand-upu, tance, fotografií Vojtěcha Brtnického nebo komiksu malajského kreslíře Chin Yewa. Pečlivé propojení všech složek sleduje příběh Češky zamilované do amerického velkoměsta, pro které ovšem navždy zůstává cizincem.

„Hlavní hrdinkou je Mckenzie Tomski, moje americké alter ego,“ upřesňuje Miřenka Čechová a dodává: „Americký sen se dotýká každého z nás, je to symbol nejen úspěchu, ale také svobodného života. Jenomže v současné době mnoho lidí zjišťuje, že americký sen skončil. Postava Mckenzie Tomski je však zmítaná pohybnostmi i vírou, lítá mezi totální radostí a nevyléčitelnou deziluzí. Abych toto široké pole emocí mohla zachytit, pozvala jsem si ke spolupráci Marti na Tvrdého, který zhudebnil přes deset písní, které se staly základem celého představení. Takže rappuju, tančím, vstupuju do vizuálního světa složeného z fotek, krátkých videí a komixu.“

Newyorské metro, do kterého je příběh zasazen, má několik symbolických rovin a zároveň je jedním z nepostradatelných součástí města. Je místem, ve kterém se přirozeně potkávají lidé různých společenských vrstev. V tomto prostoru neustálého pohybu, ve stínu a na cestě k vyhoštění ze země, Mckenzie Tomski s ironickým, hravým, ale i nekompromisním humorem nabourává americká klišé a vzpomíná na své původní okouzlení městem a životem v něm.

Miřenka Čechová je jednou z nejvýraznějších představitelek tanečního a fyzického divadla, působící jak v Česku, tak v zahraničí. Po absolutoriu na Taneční Konzervatoři v Praze v oboru klasický balet, vystudovala paralelně DAMU (Alternativní divadlo) a HAMU (Nonverbální divadlo). Během studia získala prestižní Fulbrightovo stipendium na American University ve Washingtonu DC. Jako performerka má na svém kontě více než 18 celovečerních inscenací, jež mnohá, většinou autorská, získala významná zahraniční ocenění, např. S/He is Nancy JoeThe Voice of Anne FrankAntiwords a další. Jako režisérka a choreografka v ytvořila více než deset celovečerních inscenací, často v zahraničních koprodukcích, např. Sniper’s Lake (v koprodukci s Baerum Kulturhaus v Norsku), Krevety á la Indigo (podpořené rezidencí v Brollin Schlos v Německu), FAiTH (podpořené rezidencí v Atlas Performing Art Center ve Washingtonu DC), Vernisáž (v produkci New Music Theater ve Washingtonu DC),  Lessons of Touch spolu s Jiřím Bartovancem, Vivisectic (v Center for Performance Research v Brooklynu a v Gibney Dance, New York). Její poslední režie patří operní produkci Opera and the French Revolution, pro níž byla oslovena americkým barokním orchestrem Opera Lafayette. Věnuje se též pedagogické činnosti, přednášela na několika amerických univerzitách a nepravidelně vede předmět Autorská tvorba na HAMU. Je spoluzakladatelkou divadelních skupin: Spitfire Company a Tantehorse a mezinárodního festivalu Nultý bod.

Předprodej: goout.net/cs/divadlo/miss-amerika/gkavc

Více informací najdete na www.spitfirecompany.cz a www.palacakropolis.cz

 

 

Foto: Vojtěch Brtnický

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Vydejte se na hedvábnou cestu

Břišní tanec spojený s putováním po starodávné obchodní cestě

Tanečnice, tanečníci a všetci, ktorým tanec zlepšuje svet!

Orientálny tanec nás sprevádza každý deň a my máme niekoľko noviniek, ktoré Vám touto cestou chceme sprostredkovať. Akúkoľvek činnosť, teda aj orientálny tanec, obohacuje spolupráca. Hafla o.z. a Pressburg Dance Fest tento rok podporí (a naopak) krásne podujatia, ako sú Hvězda orientu (17. až 18.2. Náchod, ČR), 11th International ’Daughters of the Moonlight’ Belly Dance Competition for Duets and Groups (11. 2. Budapešť, Maďarsko), Festival Arabesque 2017 (23. až 25. 3., Mladá Boleslav, ČR), Arrabona Bellydance Festival (23. až 25. 3., Győr, Maďarsko) a mnohé ďalšie.

Víťazná choreografia zo súťaže Orient Connection
s Michaelou Buštovou

Workshop s nadanou českou tanečnicou!

Téma: Víťazná choreografia zo súťaže Orient Connection na romantickú emotívnu skladbu Waela Kfouru.

24.2.2018, 10.00 až 12.00 hod., SAHRA – Dance & Relax Studio
Cena: 12 eur
Prihlasovanie posúvame do 23. februára cez on-line formulár na webe.

23.2.2018 19:00
Sen noci orientálnej 2018 – Hodvábna cesta
Tradičný orientálny večer v kultúrnom stredisku na Vajnorskej ulici. Príbeh spojený s putovaním po starodávnej obchodnej ceste v podobe rozprávkovej show s medzinárodným umeleckým obsadním. Hlavným hosťom je svetovo uznávaná tanečnica Kathreen Derouet (CZ). Môžete sa tešit aj na Michaelu Buštovú (CZ), Selenu Erzsébet Pápai (HU), Simonu Cuperovije (SK), Bellysimi dance Prešov (SK), Lanu Trident (RUS/SK), Zuzanu Kalaberovú, ISHTAR – Belly dance group, Oriental Essence, Evangelin, Veroniku Veru Kvasňovskú, Jiřinu Dahliu Jakubíkovú, Shakti – skupina indického tanca a sam ozrejme na Halku, Madhuri a Zaynab a mnoho ďaľších …

Stredisko kultúry
Bratislava Nové Mesto
Vstup: 12 eur
lístky na stránke Ticketportal.sk

Hľadáme dobrovoľníkov!

Hľadáme ochotného dobrovoľníka na 23.2.2018 (priblizne od 18:30 – 23:00), kedy organizujeme akciu Sen noci Orientálnej 2018. Náplňou je výpomoc s predajom bazarového tovaru, poprípade menšie drobné výpomocné úkony, ktoré budú potrebné na mieste.
– Každý dobrovolník má vstup na akciu zdarma,
– o.z. Hafla venuje 10% zľavu na tanečné semináre nami organizované v roku 2018.

Registrácia prebieha do 22.2.prostredníctvom formulára:
https://goo.gl/forms/3j0QEMqXA9cqqux5252

Venujte 2 %, lebo umenia nie je nikdy dosť
Hafla pre Vás už piaty rok organizuje orientálne tanečné stretnutia. Oslávte tento rok s nami naplno a orientálne. Už onedlho môžete na akcií Sen noci orientálnej, či na našej tradičnej Hafle (v lete 2018) a na medzinárodnom festivale Pressburg Dance Fest (28. 9. až 30.9. 2018).

Budeme radi, ak nám venujete 2 %, aby sme sa mohli každým rokom zlepšovať a pozývať zaujímavých hostí.

2% – www.dvepercenta.sk

Taneční magazín

 

Rozhovor s tanečnicí a choreografkou DANOU PALOU

„Hodlám otevřít tanečně kreativní centrum.“

Hodlám otevřít tanečně kreativní centrum.“

Na domácí scéně i v zahraniční úspěšná tanečnice, choreografka, pedagožka i organizátorka Dana Pala zaujala TANEČNÍ MAGAZÍN svým podzimním představením „La Mar“. Dokázala také, mimo jiné, založit volnou internacionální kreativní skupinu tanečníků, herců, choreografů a zástupců dalších uměleckých oborů. Nejen proto jsme ji požádali o první rozhovor roku 2018.

Pocházíte z rodiny vystudovaných ekonomů, máte nějaké rodinné divadelní či přímo taneční kořeny?

Sice se moji rodiče věnují ekonomice, ale oba milují kulturu, hudbu a divadlo. Můj tatínek hraje výborně na kytaru a maminka zpívá a hraje na klavír. U nás doma se vždycky zpívalo, hrálo a pořádaly se oslavy. To je asi důvod mého vztahu k hudbě a k tanci. Jako malá jsem také navštěvovala spoustu kroužků a všechny byly tak nějak nasměrované na múzická umění. Je zvláštní, že mě rodiče nepřihlásili třeba na šachy. Praděda byl klarinetista a v mládí jezdil s cirkusem po Evropě, tak ty kořeny mám možná ještě po něm. Bohužel jsem ho nepoznala, ale určitě bychom si rozuměli.”

Věnovala jste se pohybu a tanci od dětských let?

Tančím od malička, začala jsem v šesti letech. Ale ještě dřív než s tancem jsem začala s hudbou. Uměla jsem noty dřív než písmena. Chodila jsem zpívat do sboru, hrála na klavír a v sedmi letech jsem začala chodit do baletu. Měla jsem štěstí, protože jsem jako dítě mohla dělat spoustu kroužků a vybrat si pak ten, který se mi líbil nejvíc. Jezdit z kroužku na kroužek také zahrnovalo trávení spousty času v autě a tam jsme s maminkou často zpívaly, poslouchaly Radio Classic, jazz anebo třeba šansony. Nebyla prostě možnost abych si tanec a hudbu nezamilovala.“

Čím Vám tanec a pohyb na první dojem učaroval?

Na tanci mi přišlo nejkrásnější, že jsem mohla hudbu znázornit. Vždycky mi připadalo, že hudba je barevná a že je to příběh, který musím vyprávět pohybem. Od mala jsem si vymýšlela libreta, improvizovala anebo dokonce i zkoušela ve škole se spolužáky taneční kreace na hudbu, která se mi líbila. V jedenácti letech jsem pak s nástupem na konzervatoř přišla o iluze, protože jsem zjistila, že nemám nejlepší baletní dispozice a že fantazie nestačí. Nejdřív tedy přišlo na řadu naučit se disciplínu a techniku. Vybojovala jsem si to. Vždycky když mám pocit, že něco nezvládnu, vzpomenu si na těchto osm let. Nikdy bych nic nevzdala v půlce.“

Chodila jste do tanečních?

Nechodila. Na to nebyl čas ani energie. Na konzervatoři jsme trénovali šest hodin denně a po večerech se zkoušela představení. Do školy jsme často chodili i v sobotu. Jednou jsem navštěvovala krátký kurz salsy (tu jsme ve škole neměli, dodnes nevím proč) a hrozně mě to bavilo! Chápu, že je není možné do tanečního vzdělání vměstnat všechno, ale třeba zrovna ta přirozenost se kterou tančí celá latinská Amerika je strašně inspirativní! Asi ji musíte mít v krvi, ale ,konzervatoristům´ podle mého názoru prostě chybí.“

Který z tanečních pedagogů na Vás měl největší vliv?

Jan Kodet.“

Jaký režisér, se kterým jste v průběhu kariéry spolupracovala na Vás měl největší vliv?

Irina Andreeva. Režisérka Teatru Novogo Fronta. Malá osoba s velikou osobností a neuvěřitelnou inspirativní energií!“

Ovlivnil Vás svým způsobem nějak legendární Pavel Šmok?

S panem Šmokem jsem se osobně setkala pouze jednou, a to při přijímačkách na HAMU. Mě už choreografii neučil, mým učitelem byl pan Wiesner. Práci pana Šmoka velmi obdivuji, ale nikdy jsem se v ní úplně nenašla. Na konzervatoři jsem milovala Jiřího Kyliána a na HAMU jsem se sice učila ,šmokovský´ repertoár, ale už jsem se věnovala více site-specific projektům, v té době jsem už jsem jezdila hodně do Berlína a pracovala úzce s architekturou. Spíš jsem se nechala ovlivnit tvorbou německé choreografky Sashi Waltz.“

Vaše představení mají spíše divadelní rozměry, jaký žánr divadla upřednostňujete jako divačka v hledišti?

Líbí se mi fyzické divadlo. Mám ráda taneční opery a nejvíc si užívám site – specific představení a sci-fi filmy. Obdivuji práci s prostorem, kde je pohyb důležitou součástí. Nejsem velký fanoušek činohry, preferuji divadlo, kde převládá vyjádření pohybem. Připadá mi sdílnější než vyjádření slovy, neexistují tu jazykové bariéry.“

Máte nějakou nezapomenutelnou zahraniční zkušenost?

Kupříkladu, když jsem působila jednu sezónu v malorském divadle Sans, kde jsem tvořila pohybovou složku pro katalánská činoherní divadla. Bylo to velmi náročné, činoherní představení. Tam trvají třeba i tři hodiny! Nerozumněla jsem polovině představení a dalo mi to dvojnásobnou práci, protože jsem si je musela překládat do španělštiny. Na druhou stranu o to více jsem se soustředila na samotný pohyb. Hlavně práce s herci je neuvěřitelně kreativní a je to zase úplně něco jiného než s tanečníky. Kolegové se mě občas ptají: ‚co jsi, prosím tě, dělala na té Mallorce, v tom malinkém divadle?‘ Pro mě to byla jedna z nejskvělejších zkušeností. Ne vždycky Vám dají velká divadla takovou choreografickou a tvůrčí volnost.“

Máte ohromné množství zahraničních zkušeností, kam byste zařadila naši taneční a baletní scénu v evropském kontextu?

Máme skvělé tvůrce, performery, krásná divadla a velmi kulturní město, které je v samotném středu Evropy! Myslím si, že by se tenhle potenciál měl více využít! V Národním divadle hrajeme obrovské produkce, které stojí strašně moc peněz, ale mě osobně připadá, že méně je někdy více. Víte kolik krásných představení můžete vidět v nějakém malinkém divadle, v zajímavém prostoru anebo třeba v divadle, kde jste ještě nikdy nebyli? Tanečních divadel máme v Praze málo a jsou to docela uzavřené komunity. Takže rozhodně bych naši scénu zařadila mezi kvalitní, jenom možná jsme tak nějak pořád trošku při zemi. Místo na představení do divadla často jdeme raději do hospody nebo nakupovat do obchodního centra. Tyhle priority já mám jasné. Jednou se mi zdálo, že se všechny obchoďáky proměnily v divadla. To by byla nádhera, ne? 🙂 .“

Čím je osobitá a co jí naopak chybí?

Osobitá je především těmi menšími produkcemi, které si často musí vystačit s minimem prostředků a přesto díky nadšení a kreativitě zapojených osob dokáží z mála vytvořit kvalitní představení. Tady bych ráda navázala na předchozí otázku a vyzdvihla nedostatečnou diváckou základnu těchto produkcí. Síla masivní reklamy a toho, co je zrovna v módě, u nás převládá. Potřebujeme více diváků, kteří mají ,otevřenou hlavu´.“

Ve své skupině CREATIVITY máte množství osobností-choreografů, není to někdy až moc konkurence, neboli „mnoho kohoutů na jednom smetišti“?

Pro mne jsou v tvorbě všechny složky rovnocenné! Když například spolupracuji s tanečníky, kteří jsou také choreografy, rozhodně to neberu jako konkurenci, ale jako ohromné plus. Mým úkolem je sesumírovat všechny nápady a uvařit ze všeho dobrou „polévku“. Já naslouchám, dávám mým kolegům prostor, ale zároveň třídím a dobře vím, jak by měl vypadat výsledný tvar představení. Někdy se shodneme, někdy ne, musí to ale všem dávat smysl! Jinak je to vidět na celém představení, že některá složka nefunguje, že je vytvořena pod nějakým nátlakem. Každý tvůrce i interpret do jednotlivé produkce přináší svou osobnost, svůj projev a je potřeba najít ve všem ideální spojitost. To se, myslím, neustále všichni učíme. Mám štěstí, že pracuji s řadou osobností opakovaně, dobře na sebe slyšíme a už se známe.”

Spolupracujete průběžně s výraznými a originálními osobnostmi hudební scény, jak si je vybíráte? Nebo oslovují ony Vás?

To záleží na produkci. Ve většině případů já oslovuji je. Nejvíce pracuji s Jirkou Lukešem, se kterým jsme začali tvořit už na HAMU. Jsme skvěle sehraní. Ráda také zvu ke spolupráci nové tvůrce, například u La Mar jsem oslovila kytaristu, kterého jsem viděla hrát ve Španělsku na pláži. Ale většinou jsem ve výběru kolegů konzervativní, dávám na tým, se kterým tvořím už dlouho. Věřím na hlubší napojení. A stereotyp? Ten není! Každý projekt je jiný a i my se neustále posouváme. Je krásné pozorovat, jak se náš rukopis s každou produkcí malinko mění, i když jsme stabilní tým prověřený časem.“

Věnujete se i workshopům a výchově nejmenší taneční generace, jak vidíte podmínky pro tuto práci v Čechách, na Moravě a v okolním světě?

Podmínky jsou tu skvělé, všude je spousta možností, ale nerozumím tomu, jakým způsobem je využíváme. Proč jsou nájmy tanečních sálů u nás tak drahé a proč jsou dětské kurzy tak levné v porovnání s tím, kolika drahými zbytečnostmi rodiče mnohdy zahrnují svoje děti? Taneční výchova je zásadní, je to kultura pohybu, podle mě je důležitou součástí společenského chování. Navíc, kdo v dnešním světě není kreativní, je ztracen. Děti by měly tančit víc a pedagogové by měli být lépe hodnoceni za tuto práci. Ve srovnáním s okolním světem, například Německem anebo Španělskem, jsou platy tanečních pedagogů v Čechách a okolí podprůměrné. Není divu, že tito učitelé pak odcházejí učit do zahraničí a nebo hledají jinou práci. Je to škoda, protože přicházíme o možnosti, jak si vychovávat nejen tanečníky ale i budoucí diváky. S dětmi se musí zacházet opatrně, co je naučíte a co jim předáte je něco co si budou pamatovat, něco na čem si později budují svou osobnost“

Představení „La Mar“ jste zkoušela i v německém Berlíně. Proč zrovna tam? Čekal bych vzhledem k tematice titulu spíše nějakou přímořskou oblast.

La Mar vznikala na cestách. Námět scénáře jsem vymyslela na Kanárských ostrovech. Pohybový koncept se pak utvořil velmi přirozeně i díky skvělé souhře s italským tanečníkem Enricem Paglialungou. Berlín je město, které se neustále vyvíjí a jde dopředu v tanci, v umění, v experimentech. Vždycky mě tohle město bavilo, i když potřebuji pro svou dlouhodobou inspiraci více přírody a slunce. Proto jsem si ho nikdy pro život nevybrala! Enrico v Berlíně už dva roky žije jako tanečník a pedagog na volné noze. Daří se mu tam výborně! Tohle město umí ocenit kvalitní tanečníky a performery! Jen je potřeba vydržet a prodrat se konkurencí. Zkoušení v Berlíně bylo impulsem k poznání, také jsem chtěla zakusit ten pocit vykořeněnosti na vlastní kůži i při zkouškách. Přestože já vlastně tenhle pocit moc dobře znám, moje role v ,La Mar´ ho poznala právě až v Berlíně. Připadala jsem si tam opravdu jako ztracená víla z ostrova.“

Co Vám dala – krom úzkého kontaktu s divákem – předpemiéra „La Mar“ v komorním prostředí Divadla na půdě?

Spoustu práce a tahání světel do schodů 🙂 Bylo skvělé, že jsme si představení mohli před samotnou premiérou zkusit a zjistit, že ho opravdu můžeme zasadit do jakéhokoli prostoru! Mě osobně fascinuje, jakým způsobem právě prostor ovlivňuje daný projekt. Jsem moc vděčná, že nám divadlo Na půdě poskytlo rezidenci, o které si bohužel v některých pražských tanečních divadlech tvůrci mohou nechat pouze zdát. Navíc na půdě tvoří spousta zajímavých umělců. Jak už jsem říkala v některé z předchozích otázek, to co se zdá být malé a neznámé, může otevřít daleko více možností.“

Jaké máte plány do tohoto roku 2018?

Mým největším plánem do roku 2018 je otevření nového tanečního kreativního centra. Doufám, že se mi to tento rok konečně podaří. Stále hledám vhodné prostory. Dále plánuji vyjet na tour s La Mar do Španělska a na jaře bychom s Enricem rádi uvedli La Mar na Kanárských ostrovech a uspořádali tam workshop současného tance. Co se týká Čech, tak pevně doufám a věřím, že se nám i tady podaří reprízy a budeme moci být součástí některého z českých festivalů, nebo v repertoáru některého z našich tanečních divadel. A pak mě čeká jedna moc zajímavá cesta, ale tu si nechám pro sebe, možná mě inspiruje k dalšímu tanečnímu projektu 🙂 .“

Děkuji za velmi zajímavý rozhovor a přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – ať se Vám současný rok 2018 vydaří se vším všudy.

Ptal se: Michal Stein

Foto: Andrej Jurkovič (portrét),

Andrea Barcalová a Jana Horáčková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Netradičně v Alfredu ve dvoře

Pražské letenské divadlo ALFRED VE DVOŘE hostí ve čtvrtek 16. 11. – nikoli ve dvoře, ale v divadelním sále – unikátní projekt, který vznikl díky centru choreografického rozvoje SE.S.TA.

Ve čtvrtek 16. 11. proběhne od 20.00 hodin specifický a unikátní projekt v divadle ALFRED VE DVOŘE (Praha 7, Františka Křížka 36). Bude to netradiční přednáška v pohybu – historie člověka v kostech, v kůži, v tkáních. To vše pod křídly organizace SE.S.TA.
Specifický koncept přenesený z Francie (conférence dansée), v němž se mísí zaujatý výklad konferenciéra s živými vstupy tanečníků a projekcí. Umělci reagují na podněty z publika a odhalují anatomii pohybu v její funkční kráse i v různých historických obrazech. Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA uvádí přednášku v pohybu s cílem otevírat tanec novému publiku, rozvíjet interdisciplinaritu a vzdělávat. Inspirací je projekt „Une Leçon d’Anatomie Humaine“ režiséra, choreografa a pedagoga Carla Locatelliho, který ukazuje tělo jakožto nástroj každodenního života a skrze jeho anatomii hledá lidskou podstatu a identitu.


Anatomie těla v tanci se zaobírá myšlenkou, jak využít znalost těla, tedy anatomie, k poznání sebe sama. Během večera tak máte možnost se zamýšlet nad základními otázkami jako: Co je pro vás tělo? Jedná se skutečně jenom a pouze o tělo? Ale o jaké tělo se vlastně jedná?


Nejen pomyslnou kostru tvoří výklad konferenciéra, živé vstupy tanečníků a projekce. Umělci vyzývají publikum ke společnému získání smyslové zkušenosti, k nakreslení jejich vlastní kostry. Diváci se tak stávají součástí inscenace i jejími spolutvůrci.

Délka představení: 60 minut

Konferenciér: Zdenka Svíteková (SK)

Interpretace: Jana Novorytová (CZ), Florent Golfier (FR)

Koncept, režie: Carlo Locatelli (IT) a SE.S.TA

Hudba: George Cremaschi (USA / CZ)

Světla: Lukáš Benda

Produkce: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Spolupráce: Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře

Premiéra: 1. 3. 2014

Podpořili/ poděkování: Městská část Praha 7, Alfred ve dvoře / Motus z. s.


Carlo Locatelli (1965) je choreograf, tanečník, pedagog. Narodil se v Miláně, od roku 1992 žije ve Francii. Začínal s bojovými sporty, skrze zájem o anatomii těla se dostal k józe a následně k tanci. Po přesunu do Francie mimo jiné spolupracoval s Paco Decinou na choreografii „Ciro Espotio“. V roce 1999 založil v Paříži asociaci „Aventure di vita“ a vytvořil vzdělávací a multidisciplinární umělecký projekt Lekce anatomie člověka, který byl uveden kromě Francie i v Itálii a ve Švýcarsku. Vedle kariéry uznávaného interpreta a choreografa se intenzivně věnuje pedagogické činnosti, ve které propojuje znalosti z fyzioterapie, studia anatomie a různých somatických technik.


Zdenka Brungot Svíteková je tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka. Absolvovala obor Pedagogika tance na VŠMU v Bratislavě, studovala také na CND Paris, danceWeb ve Vídni, či na SITI Co. v Saratoga Springs (USA). Své vzdělání si rozšiřuje a prohlubuje na četných projektech a workshopech současné pohybové techniky, improvizace, kompozice, somatických přístupů, hlasu a analýzy pohybu. Věnuje se vlastní autorské tvorbě. Pravidelně spolupracuje s umělci doma i v zahraničí. Je jednou ze zakladatelek a organizátorek festivalu ImproEvents Prague zaměřeného na jevištní improvizaci. Píše do tanečních periodik (Vlna, Taneční zóna, Salto a další).


Jana Novorytová je tanečnice a pedagožka. Vystudovala nejprve bakalářský obor teorie a dějiny divadla na MU v Brně, poté studovala současný tanec a pohybové divadlo na Duncan centre. Působila mimo jiné v improvizační taneční skupině NAU nebo v projektu Jeden prostor – místo proměny. Často působí v pozici produkční v rámci různých projektů v oblasti filmu, divadla a tance. Pravidelně vede taneční hodiny pro dospělé i pro děti.


Florent Golfier (1990) je francouzský performer a tanečník. Vystudoval brněnskou JAMU a ve své tvorbě se pohybuje na hraně fyzického divadla, současného tance a nového cirkusu.

Jako interpret se představil mimo jiné v představeních: „Pisum Sativum” (Karine Ponties, 2012), „Mimo provoz” (Vít Nezval, 2015) a „12” (Kitt Johnson, 2015). Spolu s Lukášem Karáskem je autorem a interpretem představení „Tešlon a Frkl”, „Les Fantômes” a „Pierer“ která jsou od roku 2013 uváděna na českých scénách, třeba v Alfredu ve dvoře.

Foto: SE.S.TA

Michaela Nováková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Možná přijde i tanečnice

V pondělí 22. května můžete být hosty obdivuhodného představení „Marina“. Přímo v centru Prahy, v divadelní Galerii Art Space, v Řetězové ulici. Uvidíte zde herce Alfréda Strejčka tak, jak jej určitě neznáte! Co říká k tomuto komornímu divadelnímu tvaru jeho scenáristka a režisérka Eva Miláčková – Vildmanová? Kdy přijde tanečnice?

V pražském Art Space se již od února můžete setkat se zajímavým klubovým představením “Marina“. Je věnováno vynikající ruské básnířce Marině Cvetajevové, která na čas zapustila kořeny i v Československu. Známý herec, recitátor a dabér Alfréd Strejček se v něm představuje poněkud v nové roli zpěváka. Sekunduje mu zde herečka, recitátorka, moderátorka a pedagožka Radka Tesárková. To vše dle scénáře a pod režijní taktovkou známé herečky, dabérky i scenáristky Evy Miláčkové – Vildmanové.

Komorní suterénní prostory divadelní Galerie Art Space se nacházejí v pražské staroměstské Řetězové ulici. Ta je snad pronajata Múzám? Krom tohoto podniku se zde ještě totiž nachází divadelní studio Damúza a literárně divadelní kavárna Monmartre.

Stylové divadelní sklepení Art Space dává možnost vyniknout právě takovému lidsky subtilnímu typu pořadu, kterým „Marina“ je. Evě Miláčkové se ruskou autorku, která – obdobně jako i jiní její literární souputníci – zemřela tragicky ve věku necelých padesáti let, podařilo představit v trochu jiném světle, než se obdobné pořady běžně koncipují. Vyhnula se didaktičnosti, upovídanosti a zejména patosu. Uvádět verše Mariny Cvetajevové bylo kdysi tak trochu módní záležitostí. Docházelo tak často i k mírné konjunktuře. Eva Miláčková však uchopila dí lo a osobitost této autorky poněkud jinak. A představuje nám ji jako živoucí bytost z masa a kostí. A to vše uvádí lidsky a citlivě v život dvojice protagonistů.

Intimnost divadelních prostor Art Space dává divákům možnost sedět hercům doslova na dosah. Což je však pro interprety i nesmírně náročné. Divákovi neunikne sebemenší detail, žádná menší nejistota natož zaškobrtnutí.

Radka Tesárková nezapře ostřílenou recitátorku. Alfréd Strejček se zde překvapivě objevuje převážně jako pěvecký interpret a kytarista u zhudebněných básní dalších ruských autorů. Jeho hra na kytaru při dílech Bulata Okudžavy či Vladimíra Vysockého není pouhou ilustrační berličkou. Dokazuje, že ne nadarmo jezdí řadu let na literárně hudební pořady se slovutným mistrem kytary Štěpánem Rakem. A ani Strejčkovo zpívání není tradiční „hereckou interpretací“ písní. Velice empaticky jde nejen po hudbě, ale i po textu. Místy se stává komorním společníkem. Jindy, kdy si to text vyžaduje, se vžívá do role ruského barda.

Vyznění „Mariny“ napomáhá skromně strohá, leč vyzývavá scénická úprava s portrétem slavné ruské autorky s faksimilí jejího písma.

Představení „Marina“ nemá být v budoucnu pouze výsadou Art Space popřípadě jiných pražských divadelních prostor. V brzké době se vydá za diváky i mimo metropoli. Eva Miláčková při té příležitosti uvádí: „Velice komorní a stísněné prostory Art Space neumožňují prostorově zapojení dalších herců. U představeních ve větších prostorách nesmírně vážně uvažujeme o zapojení tanečnice, která dodá našemu představení další rozměr. Přiznávám se, že nejde o můj nápad. Přišel s ním pan Alfréd Strejček.“

Představení „Marina“ stojí za vidění. Ve zmíněném Art Space jej můžete vidět nejdříve v pondělí 22. května od půl osmé večerní. Budete, předpokládám, mile potěšeni.

MICHAL STEIN

Foto: Divadelní agentura Radost a Pohoda

Taneční magazín

 

 

Rozhovor s fotografkou a spisovatelkou SÁROU SAUDKOVOU

„Tancuji podle hudby a nálady.“

Málokomu se podaří, že je jeho jméno v tom dobrém smyslu slova i jeho značkou – prezentací. Sára Saudková patří k těm nemnoha šťastným jedincům. Fotografka, spisovatelka, ne tak dávno i odvážná moderátorka pořadu televize Nova „Peříčko“ – a v současné době taky několikanásobná maminka na skoro plný úvazek.

A právě Sáru Saudkovou jsem požádal o několik odpovědí na otázky s taneční tematikou:

 

Vzpomínáte ještě, kdy jste udělala své první taneční krůčky?

Patrně na nějaké takové té roztomile pitomé školní besídce, kde nás nutili do křečovitých postojů a my se všichni svíjeli hanbou a studem a ze všeho nejraději jsme chtěli zdrhnout pryč.“

Asi teď tedy bude bezpředmětná otázka, zda jste chodila do tanečních?

Ne. Nechodila. A dokonce se tomu povedlo uniknout i mým dvěma sestrám. Byla v tom jistá vzdorovitá rebelie nedělat to, co se od nás žádá a očekává. Navíc mi v té době připadalo strašně trapné, jak se holky navlékaly do těch děsivých tanečních šatů. I ty docela hezké v nich vypadaly jako obludy.“

Přejděme od šatů k tanci, vyhovoval Vám nějaký styl či druh tance?

Žádný konkrétní. Já velmi ráda tancuji a řekla bych, že dobře, ale tancuji s vášní a s radostí, ale zejména spontánně. Tancuji podle hudby a nálady, ne podle tanečních kroků a předpisů.“

Vedete nějakým způsobem k tanci své děti?

Ne !!! Nechávám to plně na nich. Zatím k tomu mají přirozený odpor. Nejspíš ty geny…“

Který tanec  obdivujete z pozice diváka?

Tango. Ale při něm bych snad byla raději v pozici tanečnice. U toho se vážně nedá sedět a dívat se.“

Které taneční představení anebo muzikál (vzpomínám, že jste i před časem vystavovala v divadle Hybernia, zaslíbeném muzikálu) Vás v poslední době zaujaly a proč?

Nemám ráda muzikály. Ale ráda bych někdy zažila takovou ,poctivou irskou dupárnu´, tím myslím irský tanec v nefalšované irské hospodě pozdě do noci.“

Vypravíte se někdy do divadel i na klasický balet?

Ne. Až na jednu výjimku – už ,pradávno´ jsem viděla vystoupení holandského královského baletu v režii Jiřího Kiliána. A to bylo něco. Fascinace přirozeným pohybem, nezkrouceného klasickou baletní školou. To byla oslava těla a radosti z tance!“

Jistě jste fotografovala tanečníky a tanečnice?

„Ráda vyžaduji taneční gesta a polohy, jsou velmi vášnivé a srozumitelné. Ale vzhledem k tomu, že fotografuji klasickou technikou, musí to být statické pózy ve stylu ,nehýbat, zaostřuji, fotím!´ Portrétovala jsem před lety Vlastimila Harapese a je pravdou, že tanečníci znají bravurně své tělo a tělo naopak poslouchá je. Hezky se s nimi pracuje. A taky nemají stud, ostatně se nemají za co stydět. Tělo je vlastně jejich pracovním nástrojem.“

Co Vám tedy říká tanec obecně jako výtvarnici?

Když je přirozený, a nikoli uměle vykřečovaný na efekt, pak je to pastva pro oči i pro duši. A pro fotoaparát jakbysmet.“

A na čem v současné době pracujete? Záměrně se neptám pouze na fotografování…

Tkám na dvou stavech. Dopsala jsem totiž další knihu pro dospělé ,Zpocená záda´. Pustím se do pokračování ,Půlnočních pohádek´, ty vyšly vloni v Albatrosu a velmi se líbí a čtou. A konečně zase zalézám do fotokomory. Takže si tak vesele střídám psaní s fotografováním a moc mě to baví.“

Kde uvidíme Vaše nejbližší výstavy?

Tu nejaktuálnější v květnu v Ženevě. Na podzim v Chebu a příští rok v italském Udine, na mezinárodní výstavě ,Ženy ve fotografii´. Jsem opravdu poctěna, že tam v té úžasné společnosti světových fotografických es budu reprezentovat naši zemi.“

Děkuji za velmi upřímný rozhovor

 

 FOTO: SÁRA SAUDKOVÁ

Michal Stein

Taneční magazín

CZECH DANCE TOUR 2017 právě začíná

Nová soutěž pro tanečníky, tanečnice, skupiny, kroužky a taneční školy je tady. Stojí za ní Taneční svaz ČR a CZECH DANCE. A jede za vámi přímo do regionů. Do vínku si dala sympatické motto: „Roztančíme Česko!“

Pozor, nová taneční soutěž pro vás je tady! 12 tanečních dnů, 13 disciplín, 8 měst, choreografie ve stylu street dance, disco, show i artového tance, tituly mistrů Čech, Moravy i celé České republiky, to je ve zkratce nová soutěž tanečních skupin, která na jaře zavítá do českých a moravských měst. Do finálové poroty usedne i český olympionik a krasobruslař Tomáš Verner. vše pod záštitou a v organizaci Tanečního svazu ČR a Czech Dance.

Pod heslem „Roztančíme Česko“ se rozbíhá nová soutěž pro amatéry, taneční školy, kroužky i další taneční zájemce, která proběhne od března do května na celém území Čech a Moravy. Nejprve v podobě kvalifikačních kol. Jejími hlavními partnery jsou „Cereálie Kelogg´s“, „Fotozamoment“, „Talentida.com“, „Tiscali.cz“ a pražské „Hard rock cafe“, kde 2. 3. proběhla i úvodní tisková konference. Jeho manažérka Michaela Svobodová vyzdvihla součinnost podniku s hudebními i tanečními aktivitami a zdůraznila, že mimo prostoru Hard Rock cafe věnuje i finálovým ta nečníkům unikátní trička ze série Signature Series, která vznikla ve spolupráci s hvězdou cen Grammy, představitelem latino popu R´nB´ Pitbullem!

Předseda poroty Martin Hladík seznámil zejména s ideou dostat tanec ze všech míst a všech stylů do povědomí veřejnosti. Porotce, známý tanečník Marek Dědík zdůraznil, že i on pochází z venkova a proto uvítal, že soutěž prakticky jezdí za lidmi až téměř k nim.

Martin Hladík pak uvedl, že regionálně nejsou místa striktní!!! Prostě, kdo zrovna nebude mít čas, zajede si do jiného místa konání Czech Dance Tour!

Milým hostem byl krasobruslařský evropský šampión Tomáš Verner. Zdůraznil souvztažnost sportu a umění, která je markantní obzvláště u krasobruslení a gymnastiky. A zároveň se omluvil, že nebude moci zasednout v porotě úplně ve všech lokalitách soutěže.

Tanečnice na fotografii jsou ze skupiny HDC – Zuzka, Terka, Johanka. S choreografií ONLY uspěly i na Mistrovství Evropy v HIP HOP UNITE (finále).  Vystupují v tričku z legendární série triček od Hard Rock Cafe

Zleva:  Tomáš Verner, Martin Hladík, Marek Dědík, Michaela Svobodová

 

 

MÍSTA KONÁNÍ CZECH DANCE TOUR 2017:

18.3. Plzeň (západní Česko)

19. 3. Chrudim (východní Česko)

25. 3. Spořice (severní Česko)

26. 3. Jindřichův Hradec (jižní Česko)

1. 4. Praha (střední Česko a Praha)

2. 4. Otrokovice (jižní Morava)

9. 4. Havířov (Severní Morava)

30. 4. – 1. 5. Chrudim (Mistrovství Čech)

8. 5. Brno (Mistrovství Moravy)

Celodenní soutěžní program je uspořádaný podle tanečních stylů a věkových kategorií. Má kodifikovaná soutěžní pravidla a závazný harmonogram.

 

SOUTÉŽNÍ KATEGORIE:

Baby – i předškolní děti
3 – 8 let tanečníci, kteří v roce konání soutěže dovrší maximálně 8 let. (Bez rozdílu tanečních stylů)

Děti
6 – 11 let je možno zařadit i tanečníky, kteří věkovou hranici o 2 roky přesahují. Podmínkou je, že tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Junioři
11 – 15 let je možno zařadit i tanečníky o 2 roky mladší nebo o 2 roky starší. Podmínkou je, že tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Hlavní
15 let a více. Horní hranice je neomezena. Je možno zařadit i tanečníky o 2 roky mladší. Tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Senioři
25 let minimálně. Horní věková hranice není omezena. (Bez rozdílu tanečních stylů)

SOUTĚŽNÍ DISCIPLÍNY:

1. Street Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

2. Street Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

3. Disco Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

4. Disco Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

5. Art Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

6. Art Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

7. Freestyle choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

8. Plesové choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

9. Mažoretkové choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

10.Street Show, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

11. Baby choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

12. Senior choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

13. School exhibition, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie Této poslední disciplíny se mohou účasnit taneční skupinyx v minimálním počtu dvaceti tanečníků a maximálním padesáti osob.

Další, podrobnější a konkrétní informace obdržíte na www.czechdancetour.cz.

 

Foto: Czech Dance Tour

Taneční magazín

 

Tanečnice budou v sedmém nebi

Tanečnice mohou mít nové prožitky a zážitky! Nejen se svými partnery, ale také s kuličkami „whoop.dee.doo“. Jejich taneční protějšky možná spíše ocení nový pivní speciál uvařený v Radničním minipivovaru v Jihlavě pro nakladatelství Volvox Globator pod názvem „Knižní ležák“. A všichni ocení nové multikulturní centrum Továrna v Praze 7

Tanečnice budou v sedmém nebi, knižní ležák a kalírna nově!

Prodloužený víkend kolem státního svátku 28. října 2016 v Praze přinesl hodně zajímavého a podnětného, nejen pro tanečníky a tanečnice. V Parlamentu ČR, Sněmovně PČR a Obecním domě hlavního města Prahy byly kupříkladu dny otevřených dveří. Udílela se státní vyznamenání. Měl být otevřen originální pivovar na lodi se symbolickým jménem Republika. Bohulibá organizace Kapka naděje pořádala noční běh Vítkovem, uskutečnila se ojedinělá prohlídka Masarykova salónu na Masarykově nádraží (dřive nádraží Praha-Střed). Probíhalo desítky akcí k americkému svátk u dýní Halloween. Ve žlutých lázních byl stylově Yelloween. A také probíhal již osmnáctý ročník výtvarné a designérské přehlídky Desingblok 2016. A právě k ní se váže náš první mni příspěvek.

1-kulicky

V rámci Desingbloku 2016 pokřtily kuličky „whoop.dee.doo“ zleva: populární sexuální poradkyně a koučka Julia Gaia Poupětová, jejich autorka Anna Marešová a zpěvačka Tonya Graves.

Potěší nejen tanečnice!

Ve studiu Anny Marešové v Praze 7, Kamenické ulici byla slavnostně pokřtěna nová řada Venušiných kuliček z výtvarné dílny této umělkyně. Jsou pod značkou „whoop.dee.doo“ a měly by uspokojit všechny ženy chtivé a lačné po tomto zdroji rozkoše. Zejména ty, které se při práci často hýbají. A k těm zcela jistě patří také tanečnice.

Šlo již o druhý typ této ryze ženské pomůcky. Ta první měla již křest zhruba před rokem v industriálním prostoru v Praze 8, v Karlíně.

Sama výtvarnice Anna Marešová říká: Chtěla jsem vytvořit ideální design, který ukáže, že i erotická pomůcka může působit lehce, elegantně a zároveň něžně. Mým cílem také bylo najít hranici mezi erotikou a medicínou a přivést na svět kvalitní produkt ve všech směrech. Nebylo to snadné, ale díky ohlasům od žen a díky ohlasům přímo od odborníků – lékařů vím, že se to podařilo. Neohlížela jsem se na výhody masové výroby v Číně a zaměřila se na lokální výrobu v České republice. Díky tomu si můžete pohlíd at každý krok a nedělat zbytečné kompromisy.“

Venušiny kuličky přišla pokřtít slavná zpěvačka černé pleti Tonya Graves, matka dvou českých dětí. A druhou kmotrou byla populární sex-koučka Julia Gaia Poupětová. Ta mluvila i během křtu otevřeně i o těch nejniternějších intimních záležitostech žen.

Křest obohatil hrou na kytarový snímač neobvyklého designu výtvarník a muzikant Michal Cimala. A to vše doplnila diskotéka s Ondřejem Cihlářem.

Akce opravdu záslužná. Jednak upozornila na ryze český výrobek a zejména některým ženám pomohla překonat určité bariéry zažitých zbytečných tabu.

2-kulickypozvanka

Již pozvánka na křest kuliček byla graficky zajímavá, dráždivá, ale decentní.

Ochutnal ho i Václav Klaus (a my)!

V útulných a bohémských prostorách knižní prodejny knižního nakladatelství Volvox Globator v Praze 3, na Žižkově ve Štítného ulici zase probíhal – křest piva. Volvox Globator je totiž již dlouho vyhlášený v rámci svého knižního království i vynikajícím pivním výčepem, specializovaným na pivní speciály.

A právě tam měl pražskou premiéru „Knižní ležák“ – IPL. Záměrně píši premiéru pražskou, neboť tu světovou měl na nedávném knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Zde jej také ochutnal bývalý prezident, premiér a ministr financí pan profesor Václav Klaus.

Trošku větší znalci piva si možná řeknou, co je to v označené kategorii piva „IPL“ za protimluv? Tváří se jako svrchně kvašený typ piva INDIA PALE a při tom je to spodně kvašené pivo ležákového typu? Vysvětlení je nasnadě. Jedná se opravdu o ležák o hodnotě 4,8 % alkoholu. Vlastní pivo je však chmeleno způsobem jako ta svrchně kvašená z rodu ALE. Proto tedy označení „IPL -INDIA PALE LAGER“!

Pražský křest piva, které se vyrábí v Radničním pivovárku v Jihlavě (pozor, nespleťte s jihlavským velkoprovozním pivovarským kolosem – pivovarem Ježek, součástí pivního koncernu Lobkowicz, dříve K-Brewery!), proběhl velice úspěšně. Do světa jej vyslal přímo šéf nakladatelství Vít Houška. Seznámil přítomné s historií vzniku „Knižního ležáku“ a podělil se o první pivní ohlasy z festivalu knih v Havlíčkově Brodě.

Není bez zajímavosti, že autorem etikety „Pivního ležáku“ je vynikající český malíř a grafik, bývalý rektor VŠ UMPRUM pan profesor Boris Jirků.

Jako tak již trošku renomovanější znalec pivních speciálů musím „Knižní ležák“ pochválit. Nejen za graficky výbornou etiketu. Za vtipný název. Ale zejména, za neotřelou plnou chuť, dostatečnou prochmelenost a mírně „ejlovou“ dochuť. I při nižší procentuální hodnotě alkoholu chutná opravdu „Knižní ležák“ dostatečně plně. Určitě ležákem na pultech nebude!

 3-volvoxpivoborisjirku

Autorem etikety piva „Knižní ležák“ je akademický malíř, profesor Boris Jirků.

Z bývalé kalírny nebude pouze „kalírna“!

Bývalá továrna, konkrétně kalírna v Praze 7 – Holešovicích se pozvolna proměňuje na multikulturní prostor. Je dobře, že se postupně právě Holešovice proměňují pomalu, ale jistě do kulturního epicentra Prahy. Již pouze stačí jmenovat taneční a divadelní scény Alta, Alfred ve dvoře, Jatka 78, La Fabrika a další menší. Výtvarný prostor Dox, řada malých galerií. Výtvarné, grafické a mediální agentury. Filmová studia. Novinářský kolos v prostorách někdejšího pivovaru Holešovice – to vše dělá z této dříve poloindustriální čtvrti to opravdové a p ulsující kulturní centrum.

Bylo by stylové, kdyby nové kulturní centrum Továrna vzniklo v nedaleké ulici jménem Tovární. Tomu se tak nestalo. I současná adresa „Dělnická 63“ však s názvem celého objektu konvenuje.

4-volvoxpivovithouska

Šéf nakladatelství Volvox Globator Vít Houška čepuje první pivní doušky piva „Knižní ležák“.

Za celým projektem stojí filmová producentka Amálie Kovářová. Ta se zde usídlila se společností Produktion Pool. Celý projekt podporuje i vlastník celého rozložitého továrního komplexu FIM GROUP.

Do nové Továrny se bude chodit za oddechem, kulturou a uměním. To plně dokumentoval úvodní program. Při úvodním večírku se v prostorách bývalé kalírny objevila kapela Android Asteroid a muzikanti z uskupení Mydy Rabycad.

5-motoshow

V novém pražském muiltikulturním centru Továrna v Dělnické ulici 63 se o posledním říjnovém prodlouženém víkendu představilo na padesát výtvarně dotvořených motocyklů z Čech i zahraničí

Hlavním „otevíracím tahákem“ Továrny byla výstava padesáti překrásných motocyklů All Ride Moto Show 2016. Tato výstava chce ukázat široké (nejen odborné) veřejnosti, že rekonstrukce a restaurování starších motocyklů může být vpravdě výtvarným uměním.

Těm, kteří jsou naladěni na subtilnější výtvarné umění a benzín jim až tak moc nevoní, možná padne do noty výstava grafik sítotiskového studia „PopMachine“ Martina Fischera.

Sítotiskové plakáty si naopak můžete zakoupit v prodejné letenského nakladatelství „PageFive“, které v přízemí Továrny začíná provozovat prodejní galerii se sítotiskem, plakáty a autorskými tisky.

Továrna bude i místem několika kavárniček, menších kin a dalších kulturních provozů.

Zbývá ji popřát dobrý start.

6-tovarna

Zajímavá byla i výstava sítotiskových plakátů, trochu připomínajících Andy Warhola, ze studia „PopMachine“ Martina Fischera.

Michal Stein

FOTO: autor

Design Anna Marešová,

Volvox Globator a

 Eva Samšuková

Taneční magazín