Štítek: tanečnice

CZECH DANCE TOUR 2017 právě začíná

Nová soutěž pro tanečníky, tanečnice, skupiny, kroužky a taneční školy je tady. Stojí za ní Taneční svaz ČR a CZECH DANCE. A jede za vámi přímo do regionů. Do vínku si dala sympatické motto: „Roztančíme Česko!“

Pozor, nová taneční soutěž pro vás je tady! 12 tanečních dnů, 13 disciplín, 8 měst, choreografie ve stylu street dance, disco, show i artového tance, tituly mistrů Čech, Moravy i celé České republiky, to je ve zkratce nová soutěž tanečních skupin, která na jaře zavítá do českých a moravských měst. Do finálové poroty usedne i český olympionik a krasobruslař Tomáš Verner. vše pod záštitou a v organizaci Tanečního svazu ČR a Czech Dance.

Pod heslem „Roztančíme Česko“ se rozbíhá nová soutěž pro amatéry, taneční školy, kroužky i další taneční zájemce, která proběhne od března do května na celém území Čech a Moravy. Nejprve v podobě kvalifikačních kol. Jejími hlavními partnery jsou „Cereálie Kelogg´s“, „Fotozamoment“, „Talentida.com“, „Tiscali.cz“ a pražské „Hard rock cafe“, kde 2. 3. proběhla i úvodní tisková konference. Jeho manažérka Michaela Svobodová vyzdvihla součinnost podniku s hudebními i tanečními aktivitami a zdůraznila, že mimo prostoru Hard Rock cafe věnuje i finálovým ta nečníkům unikátní trička ze série Signature Series, která vznikla ve spolupráci s hvězdou cen Grammy, představitelem latino popu R´nB´ Pitbullem!

Předseda poroty Martin Hladík seznámil zejména s ideou dostat tanec ze všech míst a všech stylů do povědomí veřejnosti. Porotce, známý tanečník Marek Dědík zdůraznil, že i on pochází z venkova a proto uvítal, že soutěž prakticky jezdí za lidmi až téměř k nim.

Martin Hladík pak uvedl, že regionálně nejsou místa striktní!!! Prostě, kdo zrovna nebude mít čas, zajede si do jiného místa konání Czech Dance Tour!

Milým hostem byl krasobruslařský evropský šampión Tomáš Verner. Zdůraznil souvztažnost sportu a umění, která je markantní obzvláště u krasobruslení a gymnastiky. A zároveň se omluvil, že nebude moci zasednout v porotě úplně ve všech lokalitách soutěže.

Tanečnice na fotografii jsou ze skupiny HDC – Zuzka, Terka, Johanka. S choreografií ONLY uspěly i na Mistrovství Evropy v HIP HOP UNITE (finále).  Vystupují v tričku z legendární série triček od Hard Rock Cafe

Zleva:  Tomáš Verner, Martin Hladík, Marek Dědík, Michaela Svobodová

 

 

MÍSTA KONÁNÍ CZECH DANCE TOUR 2017:

18.3. Plzeň (západní Česko)

19. 3. Chrudim (východní Česko)

25. 3. Spořice (severní Česko)

26. 3. Jindřichův Hradec (jižní Česko)

1. 4. Praha (střední Česko a Praha)

2. 4. Otrokovice (jižní Morava)

9. 4. Havířov (Severní Morava)

30. 4. – 1. 5. Chrudim (Mistrovství Čech)

8. 5. Brno (Mistrovství Moravy)

Celodenní soutěžní program je uspořádaný podle tanečních stylů a věkových kategorií. Má kodifikovaná soutěžní pravidla a závazný harmonogram.

 

SOUTÉŽNÍ KATEGORIE:

Baby – i předškolní děti
3 – 8 let tanečníci, kteří v roce konání soutěže dovrší maximálně 8 let. (Bez rozdílu tanečních stylů)

Děti
6 – 11 let je možno zařadit i tanečníky, kteří věkovou hranici o 2 roky přesahují. Podmínkou je, že tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Junioři
11 – 15 let je možno zařadit i tanečníky o 2 roky mladší nebo o 2 roky starší. Podmínkou je, že tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Hlavní
15 let a více. Horní hranice je neomezena. Je možno zařadit i tanečníky o 2 roky mladší. Tito tanečníci mohou tvořit max. 50% tanečníků formace.

Senioři
25 let minimálně. Horní věková hranice není omezena. (Bez rozdílu tanečních stylů)

SOUTĚŽNÍ DISCIPLÍNY:

1. Street Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

2. Street Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

3. Disco Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

4. Disco Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

5. Art Dance choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

6. Art Show choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

7. Freestyle choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

8. Plesové choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

9. Mažoretkové choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

10.Street Show, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

11. Baby choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

12. Senior choreografie, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie

13. School exhibition, 2:00 – 4:00 min. max. délka choreografie Této poslední disciplíny se mohou účasnit taneční skupinyx v minimálním počtu dvaceti tanečníků a maximálním padesáti osob.

Další, podrobnější a konkrétní informace obdržíte na www.czechdancetour.cz.

 

Foto: Czech Dance Tour

Taneční magazín

 

Tanečnice budou v sedmém nebi

Tanečnice mohou mít nové prožitky a zážitky! Nejen se svými partnery, ale také s kuličkami „whoop.dee.doo“. Jejich taneční protějšky možná spíše ocení nový pivní speciál uvařený v Radničním minipivovaru v Jihlavě pro nakladatelství Volvox Globator pod názvem „Knižní ležák“. A všichni ocení nové multikulturní centrum Továrna v Praze 7

Tanečnice budou v sedmém nebi, knižní ležák a kalírna nově!

Prodloužený víkend kolem státního svátku 28. října 2016 v Praze přinesl hodně zajímavého a podnětného, nejen pro tanečníky a tanečnice. V Parlamentu ČR, Sněmovně PČR a Obecním domě hlavního města Prahy byly kupříkladu dny otevřených dveří. Udílela se státní vyznamenání. Měl být otevřen originální pivovar na lodi se symbolickým jménem Republika. Bohulibá organizace Kapka naděje pořádala noční běh Vítkovem, uskutečnila se ojedinělá prohlídka Masarykova salónu na Masarykově nádraží (dřive nádraží Praha-Střed). Probíhalo desítky akcí k americkému svátk u dýní Halloween. Ve žlutých lázních byl stylově Yelloween. A také probíhal již osmnáctý ročník výtvarné a designérské přehlídky Desingblok 2016. A právě k ní se váže náš první mni příspěvek.

1-kulicky

V rámci Desingbloku 2016 pokřtily kuličky „whoop.dee.doo“ zleva: populární sexuální poradkyně a koučka Julia Gaia Poupětová, jejich autorka Anna Marešová a zpěvačka Tonya Graves.

Potěší nejen tanečnice!

Ve studiu Anny Marešové v Praze 7, Kamenické ulici byla slavnostně pokřtěna nová řada Venušiných kuliček z výtvarné dílny této umělkyně. Jsou pod značkou „whoop.dee.doo“ a měly by uspokojit všechny ženy chtivé a lačné po tomto zdroji rozkoše. Zejména ty, které se při práci často hýbají. A k těm zcela jistě patří také tanečnice.

Šlo již o druhý typ této ryze ženské pomůcky. Ta první měla již křest zhruba před rokem v industriálním prostoru v Praze 8, v Karlíně.

Sama výtvarnice Anna Marešová říká: „Chtěla jsem vytvořit ideální design, který ukáže, že i erotická pomůcka může působit lehce, elegantně a zároveň něžně. Mým cílem také bylo najít hranici mezi erotikou a medicínou a přivést na svět kvalitní produkt ve všech směrech. Nebylo to snadné, ale díky ohlasům od žen a díky ohlasům přímo od odborníků – lékařů vím, že se to podařilo. Neohlížela jsem se na výhody masové výroby v Číně a zaměřila se na lokální výrobu v České republice. Díky tomu si můžete pohlíd at každý krok a nedělat zbytečné kompromisy.“

Venušiny kuličky přišla pokřtít slavná zpěvačka černé pleti Tonya Graves, matka dvou českých dětí. A druhou kmotrou byla populární sex-koučka Julia Gaia Poupětová. Ta mluvila i během křtu otevřeně i o těch nejniternějších intimních záležitostech žen.

Křest obohatil hrou na kytarový snímač neobvyklého designu výtvarník a muzikant Michal Cimala. A to vše doplnila diskotéka s Ondřejem Cihlářem.

Akce opravdu záslužná. Jednak upozornila na ryze český výrobek a zejména některým ženám pomohla překonat určité bariéry zažitých zbytečných tabu.

2-kulickypozvanka

Již pozvánka na křest kuliček byla graficky zajímavá, dráždivá, ale decentní.

Ochutnal ho i Václav Klaus (a my)!

V útulných a bohémských prostorách knižní prodejny knižního nakladatelství Volvox Globator v Praze 3, na Žižkově ve Štítného ulici zase probíhal – křest piva. Volvox Globator je totiž již dlouho vyhlášený v rámci svého knižního království i vynikajícím pivním výčepem, specializovaným na pivní speciály.

A právě tam měl pražskou premiéru „Knižní ležák“ – IPL. Záměrně píši premiéru pražskou, neboť tu světovou měl na nedávném knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Zde jej také ochutnal bývalý prezident, premiér a ministr financí pan profesor Václav Klaus.

Trošku větší znalci piva si možná řeknou, co je to v označené kategorii piva „IPL“ za protimluv? Tváří se jako svrchně kvašený typ piva INDIA PALE a při tom je to spodně kvašené pivo ležákového typu? Vysvětlení je nasnadě. Jedná se opravdu o ležák o hodnotě 4,8 % alkoholu. Vlastní pivo je však chmeleno způsobem jako ta svrchně kvašená z rodu ALE. Proto tedy označení „IPL -INDIA PALE LAGER“!

Pražský křest piva, které se vyrábí v Radničním pivovárku v Jihlavě (pozor, nespleťte s jihlavským velkoprovozním pivovarským kolosem – pivovarem Ježek, součástí pivního koncernu Lobkowicz, dříve K-Brewery!), proběhl velice úspěšně. Do světa jej vyslal přímo šéf nakladatelství Vít Houška. Seznámil přítomné s historií vzniku „Knižního ležáku“ a podělil se o první pivní ohlasy z festivalu knih v Havlíčkově Brodě.

Není bez zajímavosti, že autorem etikety „Pivního ležáku“ je vynikající český malíř a grafik, bývalý rektor VŠ UMPRUM pan profesor Boris Jirků.

Jako tak již trošku renomovanější znalec pivních speciálů musím „Knižní ležák“ pochválit. Nejen za graficky výbornou etiketu. Za vtipný název. Ale zejména, za neotřelou plnou chuť, dostatečnou prochmelenost a mírně „ejlovou“ dochuť. I při nižší procentuální hodnotě alkoholu chutná opravdu „Knižní ležák“ dostatečně plně. Určitě ležákem na pultech nebude!

 3-volvoxpivoborisjirku

Autorem etikety piva „Knižní ležák“ je akademický malíř, profesor Boris Jirků.

Z bývalé kalírny nebude pouze „kalírna“!

Bývalá továrna, konkrétně kalírna v Praze 7 – Holešovicích se pozvolna proměňuje na multikulturní prostor. Je dobře, že se postupně právě Holešovice proměňují pomalu, ale jistě do kulturního epicentra Prahy. Již pouze stačí jmenovat taneční a divadelní scény Alta, Alfred ve dvoře, Jatka 78, La Fabrika a další menší. Výtvarný prostor Dox, řada malých galerií. Výtvarné, grafické a mediální agentury. Filmová studia. Novinářský kolos v prostorách někdejšího pivovaru Holešovice – to vše dělá z této dříve poloindustriální čtvrti to opravdové a p ulsující kulturní centrum.

Bylo by stylové, kdyby nové kulturní centrum Továrna vzniklo v nedaleké ulici jménem Tovární. Tomu se tak nestalo. I současná adresa „Dělnická 63“ však s názvem celého objektu konvenuje.

4-volvoxpivovithouska

Šéf nakladatelství Volvox Globator Vít Houška čepuje první pivní doušky piva „Knižní ležák“.

Za celým projektem stojí filmová producentka Amálie Kovářová. Ta se zde usídlila se společností Produktion Pool. Celý projekt podporuje i vlastník celého rozložitého továrního komplexu FIM GROUP.

Do nové Továrny se bude chodit za oddechem, kulturou a uměním. To plně dokumentoval úvodní program. Při úvodním večírku se v prostorách bývalé kalírny objevila kapela Android Asteroid a muzikanti z uskupení Mydy Rabycad.

5-motoshow

V novém pražském muiltikulturním centru Továrna v Dělnické ulici 63 se o posledním říjnovém prodlouženém víkendu představilo na padesát výtvarně dotvořených motocyklů z Čech i zahraničí

Hlavním „otevíracím tahákem“ Továrny byla výstava padesáti překrásných motocyklů All Ride Moto Show 2016. Tato výstava chce ukázat široké (nejen odborné) veřejnosti, že rekonstrukce a restaurování starších motocyklů může být vpravdě výtvarným uměním.

Těm, kteří jsou naladěni na subtilnější výtvarné umění a benzín jim až tak moc nevoní, možná padne do noty výstava grafik sítotiskového studia „PopMachine“ Martina Fischera.

Sítotiskové plakáty si naopak můžete zakoupit v prodejné letenského nakladatelství „PageFive“, které v přízemí Továrny začíná provozovat prodejní galerii se sítotiskem, plakáty a autorskými tisky.

Továrna bude i místem několika kavárniček, menších kin a dalších kulturních provozů.

Zbývá ji popřát dobrý start.

6-tovarna

Zajímavá byla i výstava sítotiskových plakátů, trochu připomínajících Andy Warhola, ze studia „PopMachine“ Martina Fischera.

Michal Stein

FOTO: autor

Design Anna Marešová,

Volvox Globator a

 Eva Samšuková

Taneční magazín

V obýváku v Altě filmově

Tanečnice a choreografka Tereza Indráková zazářila ve filmu Markéty Magidové, který měl premiéru v „obýváku“ tanečního studia ALTA…

 

V úterý měl v „obýváku“, tedy přesněji charakterizováno v multifunkčním prostoru tanečního a divadelního studia ALTA v Praze 7, Holešovicích premiéru film, který se zabýval také tancem. Nikoli tancem jako fenoménem, třeba prostřednictvím dokumentárního žánru, nýbrž tancem jako výrazovým prostředkem.

Jedenačtyřicetiminutové ambiciózní filmové dílko „PŘEKLAPY A PŘEHMATY“ mladé režisérky, scenáristky i kameramanky MARKÉTY MAGIDOVÉ si jistě zaslouží pozornost. Již pro výkon renomované tanečnice, choreografky i pedagožky Terezy Indrákové v hlavní a téměř samojediné trojroli. Ostatní herecké role jsou spíše dokreslující a ani by se nedaly pasovat na klasické herecké party, jde výhradně o dokreslující pozice statistů.

Největší slabinou filmu se jevil scénář i námět. Rádoby módní téma konkurzů do nadnárodních firem, parafráze na úřední manýry a stereotypy. Do toho všeho – trochu stylem kočičky s pejskem vařících dort – ještě módně naroubovaná aktuální problematika solárních energetických zdrojů. Samotné téma není absolutně nosné na snímek čtyřicetiminutové stopáže. Rozvláčnost scénáře zachraňoval pouze výjimečný výkon Indrákové, která i v netanečních pasážích zářila a dokázala, že ne nadarmo má za sebou éru i v divadle Conti nuo. V detailním scénáři se – v duchu názvu o překlapech a přehmatech – stále opakují vtipné i méně vtipné rádoby překlepy ve firemních dotaznících. Ty asi působily nějvětší oříšek překladatelce a autorce anglických titulků. Diváka nechávaly spíše chladným. Ba jej ubíjely spíše nudně fádním stereotypem. Již při pátém překlepu mne napadlo osvědčené pravidlo, o opakovém vtipu, který vtipem přestává být.

Ačkoli mne to režisérka a scenáristka Magidová po projekci spíše vyvrátila, z parodií na byrokratické prostředí jsem velmi silně cítil vliv ranných filmů Tomáše Vorla. Ať již krátkometrážního „Ing.“ či celovečerního „Kouř“.

Další složky díla již jednoznačně předčily nevýrazný námět i scénář. Kameru lze pouze vynášet do nebetyčných výšin. V několika momentech jsem měl dokonce dojem, že za ní stojí Jan Malíř či Olga Špátová anebo jiné kameramanské eso. Nic než pochválit mohu i výběr lokace – budovu někdejších Elektrických podniků na Bubenském nábřeží v Praze 7. Bizární a chladný interiér puristického skvostu české administrativní architektury dodával filmu až kafkovský nádech tajuplného zámku. Zde je ovšem opět otázka ke scénáři – jakým způsobem vyst ihuje tato dnes spíše vysídlená budova současnou dynamickou firmu, snažící se zaujmout nové uchazečky o místo? Neopila se tvůrkyně pouze kouzlem prostředí?

Práce s kamerou v atraktivním prostředí místy připomínala i nejsilnější momenty režiséra Vladimíra Michálka z kultovního filmu „Amerika“, pro nějž si naopak vybral skvostné interiéry Plečnikova Chrámu Nejsvětějšího srdce páně na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Praze 3 na Vinohradech.

FilmV-ALTE

Rovněž scénická hudba Michala Cába a Matěje Hejla si zaslouží velkou jedničku. Její nápadité sekvence při tanečních číslech Indrákové patří k nejpropracovanějším momentům díla. I její kontrast a kontrapunkt při klidných zdánlivě zcizovacích scénách jsem si doslova užíval. Režisérce se musím poklonit za vydařenou synchronizaci hudby s obrazem, což nebývá ve spíše jednodušších podmínkách zpracování obdobných filmů vždy pravidlem. Malou kaňkou na vyznění hudby je pouze její nekvalitní technická studiová nahrávka. Místy jsem si připadal jako, že poslouchám mal ý kazetový maďarský magnetofon z roku 1978. Myslím, že dnes již jsou k dispozici cenově dostupná studia, která by obdobný problém hravě vyřešila.

Pochvalně se musím zmínit i o práci kostýmních výtvarníků, kteří v titulcích filmu zůstali v anonymitě.

Suma sumárum. „Překlapy a přehmaty“ stojí za vidění, ale neuškodilo by jim se zamyslet nad tempem, rytmem a adekvátností umocnění byrokratického a odlidštěného prostředí nadnárodních firem. Nicméně silný dojem absurdity ve mně jako v divákovi zůstal – a tak snad ten večer nebyl marný. Samotnou představitelku hlavních rolí Terezu Indrákovou musím v závěru pochválit za lidskou vzpomínku na Pavla Šmoka, u nějž v Pražském komorním baletu po několik sezón působila.

Foto: archiv studia ALTA

Michal Stein

Taneční magazín