Rozhovor s tanečnicí Adélou Srncovou

„Když mi bylo 14 měsíců, bylo rozhodnuto: Budu tanečnice! „

1. Jste tanečnice tělem i duší. Jaký styl tančíte nejraději?

 Mám velmi ráda improvizaci, moderní a výrazový tanec.

 2. Jak to všechno začalo….?

Již mnohokrát jsem na tuto otázku slyšela odpověď. Bylo mi 14. měsíců, na přelomu roku 1988 a 1989, rodina slavila Silvestra a já se hodinu před půlnocí probudila. Přinesli mě z postýlky do obýváku a posadili na koberec za zvuku klasické hudby. Tehdy jsem všem přítomným předvedla svůj první, téměř hodinový, taneční výstup.

A tím bylo v podstatě rozhodnuto 🙂

V pěti letech jsem začala navštěvovat hodiny baletu v přípravce Národního divadla a současně účinkovat v dětských tanečních rolích. Byl to krásný čas pod vedením Dagmar Špryslové a Nadi Sobotkové. V roce 1999 mne přijali na Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, kterou jsem v roce 2007 ukončila maturitou a absolutoriem. Ředitel konzervatoře, Mgr. Jaroslav Slavický, založil tehdy při škole taneční soubor Bohemia Balet, díky kterému mají dodnes studenti možnost veřejného vystupování i v celovečerních titulech velkých choreografických osobností. Zatancovala jsem si v choreografiích Jana Kodeta (Frida), Libora Vaculíka (Stmíváníčko), Jiřího Kyliána (Večerní písně) …

3. Kde ještě Vás mohli diváci vidět?

V šesti letech moje úplně první účinkování v divadle Domovina v roli Pradlenky, při výročí Jiřího Suchého (Černé divadlo Jiřího Srnce). Následovala mnohá televizní taneční vystoupení, např. v choreografii Vlastimila Harapese (tehdejší ředitel baletu ND) Menuet od Bockeriniho, hudební a televizní pořady L. Bílé a M. Kocába a videoklipy, např. „Zatím, co ty spíš“ (J. Černý), „Za kyslík“ (M. Kocáb)…a mnohá jevištní improvizovaná vystoupení s živou hudbou (Juraj Filas, Varhan Orchestrovič Bauer, Sylvie Bodorová, Sasha Shonert, Shahab Tolouie…)

4. To je tedy tanec moderní a improvizace, co výrazový tanec?

S obrovským nadšením jsem tančila Saracénský tanec (z baletu Raymonda A. K. Glazunova) při absolventském vystoupení, s Martinem Šintákem (nynější sólista baletu divadla J. K. Tyla v Plzni), v nastudování prof. Nelly Danko. Výrazové a charakterní prvky na jevišti jsou mi velmi blízké.

5. Vy jste nyní také členkou Černého divadla Jiřího Srnce, že?

Jsem za tuto zkušenost velmi ráda. Účinkovat na světových jevištích vzdálených kontinentů a současně spolupracovat se zakladatelem ČD Jiřím Srncem, též mým tatínkem, je nesmírně vzrušující a obohacující záležitost. Jaroslav Slavický (Bohemia Balet), nám dal v roce 2007 k dispozici osmý ročník na taneční konzervatoři a možnost vytvořit balet „Kuchyňská revue“ s hudbou Bohuslava Martinů a libretem Jarmily Kröschlové (premiéra Stavovské divadlo, 2008). Národní divadlo Brno nám též později otevřelo možnost k uskutečnění celovečerního představení, triptychu Bohuslava Martinů, opět ve spolupráci s Bohemia Baletem. S již nastudovanou „Kuchyňskou revue“ došlo k vytvoření nových dvou částí, dadaistické opery „Slzy nože“ (s brněnskými operními pěvci) a „Podivuhodný let“ (balet s objekty a projekcí). To vše s živým brněnským orchestrem, pod taktovkou Jakuba Kleckra (premiéra divadlo Reduta, Brno 2009).

6. Jakým způsobem se podílíte na spolupráci?

V Černém divadle Jiřího Srnce, mimo to, že tančím a hraji v představeních, tak spolupracuji na přípravě a realizaci inscenací, které vyjíždějí do světa a stejně tak těch na domácí scéně. V současné době hrajeme v Praze v divadle Broadway.

Ve výše zmiňovaných, na hudbu Bohuslava Martinů, jsem byla přizvána především k pohybové spolupráci. K té jsem byla též vybídnuta při realizaci Legend magické Prahy, nyní uváděných na Nové scéně Národního divadla v Praze (2011).

7. Jaké země jste navštívila a máte nějakou zajímavou vzpomínku?

Moje první cesta do světa s divadlem byla do německého Aachen (1989), byly mi dva roky.  Rodiče mě i mého staršího bratra vzali s sebou na premiéru ČD J.S.  Alice in Wonderland,. Moje maminka tehdy tančila titulní roli a tatínek se mnou v náručí na vše dohlížel z pozice režiséra. Toto je vzpomínka, na kterou si ovšem moc nepamatuji, znám ji především z vyprávění.

Od roku 2007 jsem s ČD J.S. navštívila Střední a Jižní Ameriku, s Bohemia Baletem Rusko a Čínu a v dobách studií na TKP Jižní Koreu.

8. A máte nějaký zážitek třeba z Jižní Ameriky?

Nemohu zapomenout na vodopády Iguazú na řece Paraná, které se rozkládají na rozhraní Brazílie a Argentiny. Ten největší se jmenuje Charchanta del diablo (Ďáblův chřtán). Stojíte tam se zatajeným dechem a uvědomujete si tu obrovskou sílu přírody.

9. Jak by se takový vodopád dal vyjádřit pohybem, máte nějakou představu?

Napadá mě, že bych ze všeho nejraději tancem vyjádřila duhu, která nad vodopádem září v nekonečném množství odrážejících se kapiček vody do slunce.

10.  Když improvizujete, máte svou choreografii přece jen trošičku připravenou, nebo je opravdu vše spontánní? A jak je to s hudbou?

Největší síla života je v přítomném okamžiku, nachází se tam jak minulost, tak budoucnost. Na improvizaci mě fascinuje právě pocit této skutečnosti, neohraničených možností. Když improvizuji, nikdy nic nepřipravuji, nechávám se vést hudbou a snažím se jí předjímat.

11. Máte nějaké plány do budoucna?

Na dnešek se mi zdálo o miminku, tak třeba to 🙂 ale jinak plánů mám plnou hlavu, těším se na příští rozhovor s Vámi, kdy vám třeba některé uskutečněné odvyprávím.

Už se těším a děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Jeden komentář u “Rozhovor s tanečnicí Adélou Srncovou”

  1. Ona je taková Lucka Vondráčková v baletním světě 🙂 Ale taky za to nemůže a je milá a skromná, tak proč ne! 🙂 Takové sluníčko to bylo vždycky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *