Národní sbírka zlozvyků

Losers Cirque Company si spolu s Tomášem Dianiškou posvítí na vaše zlozvyky

Kousání nehtů, mlaskání při jídle, sezení s kolenem pod bradou, chození pozdě nebo třeba neustálé strkání si ruky do trenek. Zlozvyky jsou něco, co každého z nás provází životem. 

Národní sbírka zlozvyků je další, v pořadí již devatenáctá inscenace Losers Cirque Company, která však poprvé v historii souboru bude kombinovat prvky nového cirkusu a činoherního divadla. Proto se na inscenaci budou podílet jak členové souboru Losers Cirque Company, profesionální akrobaté, tanečníci a performeři, tak oceňovaný režisér, dramatik, herec a nositel mnoha Cen divadelní kritiky a Divadelních novin Tomáš Dianiška. V hlavních činoherních rolích se představí Anna Kameníková a Vojtěch Fülep.

Premiéru Národní sbírky zlozvyků uvedou Lůzři na domácí scéně v Divadle BRAVO! 20. 3. 2024 od 19:00 hodin.

„Obzvláště v partnerských vztazích nám zlozvyky toho druhého mohou zpočátku připadat roztomilé, po čase se však stanou frekventovanější a vyrostou do obřích rozměrů. Najednou toho druhého nemůžeme ani vystát. Novocirkusová komedie Národní sbírka zlozvyků nás přiměje zamyslet se nad našimi vlastními zlozvyky a nad tím, jak ovlivňují naše vztahy,” vysvětluje režisér Tomáš Dianiška.

Ten pro Divadlo BRAVO! vytvořil inscenaci na motivy stejnojmenného projektu Kateřiny Šedé: Národní sbírka zlozvyků, který poukazuje na to, že zlozvyky jsou běžnou součástí našich životů. Romantická komedie Lenky Veverkové vypráví příběh Sáry, která se konečně odstěhuje ze spolubydlení do garsonky, kde bude bydlet sama. Brzy však zjistí, že dům obývají nesnesitelní sousedé, jejichž zlozvyky jsou čím dál hlasitější a otravnější. A její nový přítel také není bez chyby…

„Naše poslední dva projekty byly akrobaticko-taneční koláže, v nichž výrazně převládá vizuální efekt. Chtěli jsme proto pro změnu vytvořit inscenaci, kde bude jasná a nosná dějová linka. Do ní pak díky obraznému jazyku nového cirkusu můžeme snadno dostat hravost, hyperbolu, humor a vizuálně atraktivní show. Národní sbírka zlozvyků je romantická komedie plná popkulturních referencí, která osloví jak fanoušky činohry, tak nového cirkusu,” říká principál Losers Cirque Company Petr Horníček.

Vstupenky jsou již k dostání v prodejní síti www.Goout.net

NÁRODNÍ SBÍRKA ZLOZVYKŮ

Námět: Kateřina Šedá
Scénář a dramaturgie: Lenka Veverková
Režie: Tomáš Dianiška
Choreografie: Andrea Vykysalá
Scénografie a kostýmy: Lenka Hollá
Hudba: Jan Šikl
Light design: Michael Bláha
Zvuk: Karel Mařík
Produkce: United Arts

Účinkují: Anna Kameníková, Vojtěch Fülep, Karolína Maštalíř Křížková, Lukáš Borik Polanský, Andrej Lyga, Adam Rameš, Jan Šikl

Premiéra 20. března 2023 v Divadle BRAVO!

Iveta Bláhová

pro Taneční magazín 

 

Rozhovor s principálem a akrobatem Petrem Horníčkem

„Vždycky jsem hodně snil“

Od dětství se věnoval sportu, pak ho zaujalo čínské bojové umění wu-shu, které studoval nějakou dobu v Číně a je držitelem několika světových mistrovských titulů. K tomu jej zaujala akrobacie a právě v tomto oboru Peter Horníček s kamarádem Zdenkem Moravcem v roce 2010 jako duo DaeMen vyhráli TV soutěž Česko Slovensko má talent a v roce 2014 spolu založili novocirkusovou skupinu Losers Cirque Company, v níž se představil v projektech – The Loser(s), Walls & Handbags, Beach Boy (s), Kolaps a za svůj výkon v inscenaci EGO se dostal do širší nominace na Cenu Thálie. V současné době se věnuje hlavně tréninkům, kde předává své zkušenosti, přípravě nových projektů a vedení skupiny.

Vyrůstal jste v Brně a v dětství jste se věnoval různým sportům jako tenis, fotbal, běh na lyžích, dělal jste karate, taekwondo, lukostřelbu. Co Vás ještě bavilo a jak vzpomínáte na období svého dětství?

„Doma jsem moc neposeděl a rodiče byli rádi, že jsem se chtěl hýbat. Takže mě jeden rok dali na tři sporty, abych si vybral, co mě nejvíc baví. Kromě různých sportů mě hodně bavily kolečkové brusle. Na nich jsme s kamarády „řádili” po Brně. Jinak jsem rád trávil i čas v lese. Hned za domem máme totiž velkou oboru. Stavěli jsme si v něm bunkry a hodně tam trávili volný čas. Vymýšleli jsme různé úkoly, psali kroniku. Prostě krásné dětství …“

Vaše maminka byla pánská krejčová a Vy jste se během středoškolského studia věnoval šití a pro kamarády jste šil kukly a kimona. Šití Vás bavilo a chtěl jste být módním návrhářem. A nakonec jste vystudoval Textilní fakultu na Technické univerzitě v Liberci, ale módním návrhářem jste se nestal. Po škole jste založil s otcem značku pro tanečníky, protože pro ně byl nedostatek tréninkových věcí. Šili jste tepláky, kraťasy, mikiny… Bavilo Vás to, ale pak jste odjel do Prahy a firmu jste prodali a Vy jste si vybral divadlo. Nelitoval jste svého rozhodnutí, dát právě přednost divadlu?

„Vůbec rozhodnutí nelituji. Musel jsem si vybrat, co budu dělat a kde zůstanu. Nyní v divadle svoje znalosti využívám a svoji představu konzultuji s kostýmní výtvarnicí. Ta k různým projektům připravuje návrhy a realizuje pro nás kostýmy.“

Hodně jste se věnoval bojovému umění a v mládí Vás přitahovala Asie a čínské bojové umění wu-shu, ve kterém jste dosáhl několik světových mistrovských titulů. Tento sport jste také měsíc studoval přímo v Číně. Proč právě toto bojové umění?  V jednom rozhovoru jste řekl, že když jste viděl film 36. komnata Shaolinu, velice se Vám v něm líbil souboj dobra a zla, ale i co tam dělali s tělem.

„Již v dětství jsem hodně snil. Hlavně, když jsem ulehnul do postele. To moje fantazie nejvíc pracovala. Filmy o bojovém umění mě hodně inspirovaly a chtěl jsem se naučit, co v nich bojovníci uměli. Dostal jsem se až tak daleko, že jsme s kamarádem několikrát jeli studovat do Číny na univerzitu bojové umění wu-shu. A teď stejně jako znalosti z „textilu” využívám znalosti z bojového umění. Jedno představení dokonce bylo o bojovém umění a gymnastice. Jmenovalo se EGO a bylo o tom, kdy je čas odejít a nechat místo mladším.“

Vaším velkým koníčkem byla akrobacie. Čím Vás tak zaujala? A čím je pro Vás dnes?

„V době, kdy jsem dělal naplno bojové umění wu-shu a jezdili jsme do Číny, tak jsem tam viděl na ulicích akrobacii. Ta se mi též vždy líbila a je i trochu součástí bojového umění. Musíte tam umět dobře skákat a ovládat různé zbraně. Tělo se pak rychle učí další pohyby jako je akrobacie. A pokud Vám to jde, tak je to hnací motor proto, aby se člověk dál a dál posouval. Dnes se v akrobacii snažím najít další a další cesty, jak se z našeho pohledu měnit a ukazovat je divákům v divadle.“

A právě jako akrobat jste se v roce 2004 objevil v hokejové opeře Nagano ve Stavovském divadle v Praze a v roce 2007 jste si zahrál v představení Mistr a žák. Pak jste působil v novocirkusovém souboru Cirk LaPutyka. V roce 2010 jste spolu se Zdeňkem Moravcem jako akrobatické duo DaeMen vyhráli TV soutěž Česko Slovensko má talent. Jak na ten čas vzpomínáte?

„Všechny tyto projekty mě moc bavily. Byl jsem nadšený, že mohu dělat to, co mě baví, a že se to líbí divákům. Chodili jsme cvičit do tělocvičny. Trénovali jsme i dvakrát denně, abychom naši dovednost posouvali a mohli ukazovat těžší a těžší triky. Bylo to krásné období, kdy se naplno věnujete svému pohybovému rozvoji. Rád se všemi vzpomínám na různé historky z tohoto období.“

Se Zdeňkem Moravcem jste vytvořili další společný projekt kabaret a nový cirkus Lidoskop a v roce 2014 založili novocirkusovou skupinu Losers Cirque Company. Co vedlo k založení této skupiny?

„Po výhře v ČSMT jsme začali hodně vystupovat na firemních večírcích, různých akcích a beneficích. To nám ale nestačilo. Měli jsme potřebu dál posouvat to, co umíme. Proto jsme oslovili další kamarády, akrobaty, tanečníky, muzikanty a začali tvořit divadelní projekty. Bylo to tím, že už jsem měl zkušenost z divadla a touhu zkusit něco vlastního.“

Sám jste se představil v projektech – The Loser(s), Walls & Handbags, Beach Boy (s), Kolaps a za svůj výkon v inscenaci EGO jste se dostal do širší nominace na Cenu Thálie za rok 2018. Někde jste řekl, že Vás nominace překvapila a zároveň potěšila. A udělalo Vám radost, že si porota Cen Thálie všimla vašeho souboru a vaší kontinuální práce, ale také nového cirkusu jako oboru. V čem Vás mohou diváci vidět? Na co byste pozval k Vám do divadla?

„V současné době už jen trénuji s naším týmem a snažím se jim předat to, co umím. Dostal jsem se na křižovatku, kde jsem si musel vybrat, zda budu dál vystupovat v inscenacích nebo se budu více věnovat vedení skupiny a přípravám nových projektů. Mám v hlavě spousty nápadů a vizí a ty bych rád realizoval. To už se ale časově neslučuje i se samotným vystupováním na jevišti. Možná se tam někdy vrátím v některém novém projektu, ale teď je moje místo v udržování směru, kam jsme se vydali. Rád bych diváky pozval na všechna naše představení. Snažíme se, aby každé z nich mělo co předat divákům. Aby o nich diskutovali nebo se jen smáli. Chceme je bavit.“

Působíte také jako scénograf (Sancti, Nespoutaní, Nebesa, Konkurz), režisér (Sancti, Branické pověsti, Nespoutaní, Nebesa, Konkurz) i choreograf (The Loser(s). Která z Vašich uměleckých profesí je Vám bližší? 

„Na nezávislé scéně jsem se musel naučit spoustu věcí. Občas všichni musí pomáhat s přípravou před představením. Např. připravit baletizol, nanosit všechny věci pro představení, atd.  Kromě toho jsem na začátku dělal i produkci našim představením. Nemohli jsme si finančně dovolit hodně lidí, takže jsme dělali několik pozic, které v normálním divadle dělá víc lidí. A to zůstává i do teď. Baví mě všechny pozice, protože v každé musíte přemýšlet trochu jinak, a zaměřit se na něco jiného.“

Umíte vůbec odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? 

„Moc mi odpočívání nejde. Rád pořád něco dělám a přemýšlím, co budeme připravovat v dalších letech. I když se věnuji své rodině, pořád mám nutkání přemýšlet i o divadle. Třeba se dětem bude líbit dělat v divadle :)“

Petr „PeeTee“ Horníček

 

Narodil se 15. 3. 1976 v Brně.

Vystudoval strojní průmyslovku v Brně a poté Textilní fakultu na Technické univerzitě v Liberci, obor projektování konfekční výroby.

V roce 2010 jako duo DaeMen (Petr Horníček a Zdenek Moravec) vyhráli TV soutěž Česko Slovensko má talent. V roce 2012 vytvořili nový projekt Lidoskop a v roce 2014 spolu založili novocirkusovou skupinu Losers Cirque Company, kde působí jako akrobat, scénograf a principál.

Je několikanásobným mistrem v čínském bojovém umění Wu-shu.  

Foto: Fantišek Ortmann, Pavel Hejný, Archiv Losers

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Show, která nemá v Česku obdoby

V Divadle BRAVO! se opět propojí hudba a akrobacie v magickém představení KMENY

Projekt KMENY představili Losers Cirque Company poprvé už v roce 2021. Nyní se tři geniální muzikanti Dan Bárta, Ondřej Havlík – Endru a Jen Hovorka znovu spojují a vrací se se show, která nemá v Česku obdoby. Diváci se mohou i tentokrát těšit na akrobatické triky Lůzrů, dokonale promyšlený light design a fascinující projekci.

Jeden z nejvýraznějších umělců české hudební scény Dan Bárta divákům ukáže, proč ho nazývají „králem improvizace“. Když k tomu pak EnDru a Jen Hovorka přidají svůj mistrný beatbox a looping (techniku vrstvení jednotlivých zvukových smyček), vznikne jedinečné hudební dílo. Třešničku na dortu tomu však dodají právě špičkoví performeři z Losers Cirque Company, kteří se zcela podřídí jejich rytmům.

„Podoba Kmenů vznikla náhodou. S Endruem jsme již spolupracovali na naší druhé inscenaci The Losers a znal jsem možnosti improvizace, beatboxu a loopingu. Když jsem ale viděl improvizační večer Dana Bárty a Endrua, měl jsem touhu ukázat divákům koncert propojený s akrobacií, tancem, lightdesignem a projekcemi,“ prozradil autor projektu, režisér a principál Lůzrů Petr Horníček. Téma národnostních a sociálních kmenů bylo podle něj jasné hned od začátku, jelikož jsou stejně barevné, jako je i hudební a pohybová improvizace perfomerů.

„Fascinující představení, které graduje během večera až k nadšenému zjištění, že to tak má být. Zkušenost, skromnost a ohromný talent má každý z aktérů. Smekám,“ zhodnotil show český zpěvák Jiří Korn.

Zájemci mohou KMENY zhlédnout v Divadle BRAVO! 7. prosince a 8. prosince vždy od 19:00. Základní vstupné stojí 990 Kč, VIP místa pak 1 090 Kč.

 Vstupenky jsou již v prodeji v síti https://goout.net/.

7.12. | 19:00  8.12. | 19:00 v Divadle BRAVO!

 

Iveta Bláhová

pro Taneční magazín

Branické pověsti

Losers v tajemné říši

Vstupte do tajemných, běžně nepřístupných prostor Branického divadla. Cestu lemují těla. Legendy ožívají. Bojíte se?

Místo plavců, vorařů, víl, vodníků, bludiček, močálů, slatin a pověstí. Zvláštní místo. Braník.

Tentokrát Lůzři přichází se zcela nezvyklou formou představení. Propojují akrobacii, nový cirkus, živé vyprávění, hudbu a zpěv, stínohru a navíc si můžete projít zákulisí a prostory branického divadla, které nejsou běžně přístupné, můžete nahlédnout i do šatny Lůzrů a jako dárek navíc se také můžete sami aktivně zapojit do představení, pokud o to stojíte. Divák, který raději zůstává divákem, není k ničemu nucen.

Staré pověsti říkají, že rybářská osada se  postupně stala majetkem českých královen, církve a husitů, původní knížecí sídlo bylo právě na vrcholu branických skal.

Ve večerní mlze podzimního večera vstupuji do mírně  osvětleného  divadla Bravo. Náš dobrodružný příběh minulostí  se začíná v kavárně a pokračuje v temném sklepení. Odsud putujeme dále a musíme překročit těla postav z dob dávno minulých, která začínají ožívat v legendách a mýtech.  O jejich pravdivosti si můžeme myslet ledacos. Malý sál a stínohra jsou příjemné prostředí pro barvité vyprávění Justina Svobody, který se zápalem, humorem a trochou nadsázky předává divákům  legendu  o sličné služebné. Tiše žasnu nad těmi zapletenými událostmi. Zrovna tak nad tím, jaké detaily  se uchovaly!?   Další pověst  je o krásné a věčně mladé paní, která jednoho dne zmizela, protože  měla velké tajemství. V tuto chvíli mě až zamrazí!

Na nevelkém jevišti branického divadla ožívá jiná postava. Krásná, statečná, bohabojná dívka, která se nebála jít v noci v bouřce přes močál. A co se nestalo? Z bažin se začala zjevovat strašidla a přízraky. A mezi nimi se zjevil také principál divadla Bravo! v oblečku v pravdě „jožinobažinovském“, sám Petr Horníček. Strašidla to nebyla zlá, ukázala dívce cestu z bažin a divák, který se nebojí, může po té cestě také přejít a dostat se tak z bažin do hlediště. Ten, kdo se bojí, využije spásné běžné schody.

Poslední část Branických pověstí patří příběhu o nešťastné lásce, zde uslyšíme zpěv Sáry Milfajtové a hudbu Kirilla Yakovleva.

Tvůrci Branických pověstí Justin Svoboda, Petr Horníček a Tomáš Pražák stvořili pro zvědavého diváka unikátní představení. Nabízí se možnost nahlédnout do zákulisí, vnímat tajemnou atmosféru okořeněnou vtipnými historkami, obzvláště v nevlídných podzimních dnech je vhodná doba pro strašidla, můžete si  vychutnat  jejich  akrobacii, zpěv a hudbu, zkrátka, malí i velcí a zejména ti zvídaví si přijdou na své. Branické pověsti nejsou na programu často,  a to z kapacitních  důvodů.  Ale pokud ano, spěchejte! Vynikající představení a Lůzrům opět patří pokřik Bravo!

Foto: Archiv divadla Bravo! (Pavel Hejný)

Eva Smolíková

Taneční magazín