Koncem března měl premiéru zcela nový kousek z dílny Losers Cirque Company. Tentokrát poprvé propojili činohru a nový cirkus, musím říct, že toto spojení se opravdu povedlo. Možná také téma samotné přispělo k takovému úspěchu. Kdo by se nepobavil nad tím, jakými zlozvyky každý z nás ‚obšťastňuje‘ ty ostatní?
Kousání nehtů, mlaskání při jídle, chození pozdě nebo třeba neustálé strkání si ruky do trenek. Neznáte to? Rozčiluje Vás to? Naši hlavní hrdinku Sáru také a jak moc! Ona sama je navíc korektorka, takže všímat si chyb je její přirozená vlastnost. A že jich kolem sebe vidí.
Sledujeme její příběh, konečně se přestěhuje do malé garsonky, kde nemá žádnou spolubydlící, co ji otravuje svými zlozvyky a chce si najít kluka a začít normálně žít. Její majitel domu ale také jaksi není dokonalý a sousedé už vůbec ne. Sára trpí. Když si konečně přivádí svého partnera, zjišťuje, že ani on není bez chyby. Mezitím ale zažívá různá jiná úsměvná dobrodružství.
Být pouze zaměřený na zlozvyky činí člověku jisté duševní utrpení a Sára nakonec přes všechny peripetie zjišťuje, že i ona sama má určité zlozvyky, které zase mohou otravovat ty druhé. Dochází ale postupně k poznání, že jsou to zkrátka vlastnosti, které definují každého jednotlivce, činí nás lidskými bytostmi, ne roboty a tvoří naši osobnost. Toto je pro ni osvobozující a najednou má ráda i své sousedy.
Inscenace ‚Národní sbírka zlozvyků‘ nám opět představuje Losers tak, jak je milujeme. Vtipné, vkusné, dechberoucí v akrobacii a přinášející i určité hlubší zamyšlení nad námi samotnými. Vyzvedla bych zejména velmi esteticky ztvárněnou scénu ‚první společné noci‘. Dojemné, umělecky propracované, neurážející, milé pro děti.
Kulisy samotné jsou také úsměvné, tu dům, tu nacpaná tramvaj. Postřehy ze života jsou naprosto přesné a výborně zahrané. Koutky úst mi cukají.
Režie se ujal Tomáš Dianiška, dramaturgie Lenka Veverková na motivy projektu Kateřiny Šedé, choreografie Andrea Vykysalá.
Divák se baví prakticky od začátku až do konce, milovníci akrobacie si také přijdou na své.
Milý diváku, tady nemá smysl dlouze psát, toto se musí jen vidět a stálo by za to i několikrát!
Foto: archiv Losers Cirque Company
Eva Smolíková
Taneční magazín
