Ale není na Maltě, nýbrž v Polsku! Konkrétně v Poznani. Hlaste se do 9. dubna!
Tato výzva je otevřena vizuálnímu a performativnímu umění, tanci, výzkumu, aktivismu. Návrhy na projekty mají reflektovat vlastnická práva a právo ve vztahu k půdě a jejího využití. Vybrané projekty budou prezentovány v konstrukci vytvořené Iwem Borkowicz a Olou Korbańskou (iwola) v parku v Poznani.
Generator Malta, který výzvu vypsal, je kurátorský program „Malta Festivalu Poznań“. Ten se věnuje lidským právům, urbanizaci, migraci, přírodě. Podporuje empatii ve společnosti, dialog a umění, které vytváří hodnoty.
Nezávislou olomouckou scénu „Divadla na cucky“ zřizuje organizace DW7, o. p. s.. Její správní rada schválila změnu na svém ředitelském postu a zároveň i na řídící pozici divadla.
Jana Žůrka, jednoho ze zakladatelů organizace i divadla, nahrazuje Alžběta Kvapilová, která dosud vykonávala pozici zástupkyně ředitele.
„Předání funkce jsem zvažoval již delší dobu jako nezbytný krok a impuls k dalšímu rozvoji divadla. A to i vzhledem k mé ambici pomoci kultuře aktivně v komunální politice. Moje kolegyně Alžběta Kvapilová přebírá ,Divadlo na cucky´ sice v nelehké době, ale již jako respektovanou značku mezi olomouckými kulturními institucemi a také v kontextu české nezávislé scény,“ uvedl odcházející ředitel a čerstvě zvolený radní pro kulturu Olomouckého kraje Jan Žůrek. „Alžběta má mou plnou důvěru, kterou si získala v předchozích letech na pozici zástupkyně ředitele a věřím, že pod jejím vedením se bude Divadlo na cucky nadále dynamicky rozvíjet,“ dodal radní.
Nová ředitelka se na úvod svěřila, že bude vedení divadla výrazným způsobem sdílet v tandemu se současnou uměleckou šéfkou Silvií Vollmann. „K aktuální pandemické koronavirové situaci se hodláme postavit čelem a hledat nové cesty, jak dělat divadlo i při takovýchto nepříznivých podmínkách. Je to pro nás výzva, na kterou se těším. Máme ale samozřejmě připravenou i dlouhodobou vizi, která vychází ze stávajících aktivit divadla,“uvedla Alžběta Kvapilová. A doplnila: „Tato vize přináší i nové ambice a velké akce. Už během tohoto léta například plánujeme celý blok cirkusových představení v areálu olomouckého Letního kina.“
Kvapilová bude dohlížet také na chod Galerie XY, která je součástí společného kulturního prostoru na Dolním náměstí, nebo na projekt komunitního zahradničení Za()hrada. Tyto aktivity spadají rovněž do portfolia organizace DW7, o. p. s. „Alžběta Kvapilová se rozvoji DW7 věnuje dlouhodobě a všechny aktivity i technický chod zná do detailu. Jsem přesvědčen, že je kompetentní a kreativní nástupkyní Jana Žůrka. K oběma ze strany správní rady směřuje přání, aby jejich potenciál prospěl Olomouci a zdejší kultuře a komunitě,“ uzavřel předseda správní rady hory, pohyb a umění DW7, o. p. s., Petr Bilík..
ALŽBĚTA KVAPILOVÁ (* 1992)
Narodila se v Olomouci a po absolvování Gymnázia Olomouc–Hejčín studovala na CMTF Univerzity Palackého, ale záhy se začala angažovat v „Divadle na cucky“, na přípravách festivalu „Divadelní Flora“ a v mezinárodních projektech. Od drobné produkční práce se postupně dopracovala až do vedení organizace. Divadlo bylo vždy její zálibou, mezi ty další patří hory, pohyb a umění.
Je jí osmnáct let a již v patnácti letech se stala Oldřiška Neumannová nejlepší tanečnicí světa, když na nejprestižnější soutěži Mistrovství světa v interpretačním umění v Los Angeles zvítězila svým tanečním provedením Carmen. Tanec se stal součástí jejího každodenního života a studuje jej na taneční konzervatoři Tanečního centra Praha, spolupracujete s Pražským komorním baletem a ve volném čase trénuje malé děti v kolínském tanečním klubu CrossDance, kde sama začínala.
Pocházíte ze sportovní rodiny. Vaše maminka byla gymnastkou a tatínek se věnoval triatlonu a plavání. S gymnastikou jste začala ve čtyřech letech. Pak přišlo plavání. Jenže Vás to táhlo jinam a tak Vás rodiče přihlásili do tanečního klubu CrossDance v Kolíně. A tam jste se našla…
„Ano, oba moji rodiče jsou od mala milovníci sportu, stejně tak i já a moje starší sestra. Do CrossDance jsem přišla v devíti letech a chodila jsem snad na všechny tréninky, co jsem mohla. Měly jsme s holkama skvělý kolektiv, o to víc jsem se na tréninky vždy těšila. CrossDance se už tehdy zaměřoval na více stylů tance a i akrobacii, to pro mě bylo super, protože nesnáším stereotypy. Tady byl každý trénink jiný, to mě na tom bavilo. Od té doby se repertoár stylů CrossDance rozrostl neuvěřitelným způsobem. I když ne ve všech stylech taneční klub soutěží, minimálně si je vyzkouší.“
První úspěchy přišly velice brzy. Od té doby jste urazila kus cesty a posbírala desítky ocenění na soutěžích jak doma tak v zahraničí. Jste soutěživý typ?
„Musím přiznat, že ano. Když něčeho chci dosáhnout, jdu přes mrtvoly, jak se říká.“
V roce 2018 jste se stala ve svých 15 letech nejlepší tanečnicí světa na nejprestižnější soutěži Mistrovství světa v interpretačním umění v Los Angeles, kde jste zvítězila svým tanečním provedením Carmen. Co to pro Vás znamená? A šla byste do podobné soutěže znovu?
„Úspěch na tak prestižní soutěži mi udělal neskutečnou radost. Hlavně vidět rodiče a trenéry jak jsou šťastní a vědět, že všechna ta práce není zbytečná. Myslím si, že mi výhra v soutěži otevřela zase jiné dveře, protože právě díky ní mě od té doby oslovila nejedna televize. Dnes už pro mě soutěže nejsou prioritou, ale neříkám, že bych se v budoucnu nezúčastnila. Třeba i jen jako trenérka.“
Od roku 2015 sudujete klasický a moderní tanec na taneční konzervatoři Tanečního centra Praha. Někde jste řekla, že byste ráda pokračovala ve studiu na vysoké škole. Jaký obor byste chtěla studovat?
„Na vysokou školu bych určitě v budoucnu chtěla, ale zatím se rozhoduji kam. Určitě budu pokračovat v tanci. V tanci je spousta možností, čemu bych se chtěla věnovat. Proto bych nejdřív chtěla po škole zjistit, kam mě to táhne nejvíc. Ráda bych zkusila přijímací zkoušky na Taneční katedru na HAMU nebo odletěla studovat do zahraničí.“
Jako stážistka spolupracujete s Pražským komorním baletem. Máte nějakou vysněnou roli? Je Vám bližší klasický nebo moderní tanec?
„Vždy jsem si chtěla zatančit na prknech divadla roli jako například Carmen, ale k tomu je ještě dlouhá cesta. Teď jsem nadšená z každé malé roličky, kterou dostanu. Předávat lidem radost z jeviště do hlediště je věc, která mě naplňuje a je jedno, jestli na podiu vystupuji jako sólistka, ve sboru anebo pomáhám třeba v zákulisí, protože za taneční inscenaci stojí spousta důležitých lidí, které diváci nevidí.
Mně je bližší moderní tanec, dá se v něm více experimentovat a každý pohyb se dá zatančit jiným způsobem. Taky má moderna takřka nevyčerpatelný pohybový slovník a dá se jim bez pomoci rekvizit a projekce vyjádřit mnoho věcí. Klasický tanec mě v poslední době začal bavit více než dřív, ale moderní tanec u mě stále vítězí.“
Někde jste řekla, že se tancem dá vyjádřit všechno. Čím je pro Vás tanec?
„Tanec se postupem času stal součástí mého každodenního života. Když jste tanečník, práce pro vás nekončí ve chvíli, kdy opouštíte taneční sál, končí, když usnete. I když se nehýbu fyzicky, přemýšlím nad choreografiemi, co se dá zlepšit nebo zatancovat lépe. Kde se dají zvětšit pohyby nebo dynamika. Po cestě domů si v metru v hlavě opakuji připomínky ze zkoušek, abych druhý den přišla na zkoušku co nejlépe připravená. Stejně tak jak vrcholoví sportovci o svá těla musíme pečovat, takže i večer, když si lehnu do postele, si promasíruji nohy nebo bolavá místa, je to taková každodenní forma rehabilitace.“
Ve volném čase trénujete malé děti v kolínském tanečním klubu Cross Dance, kde jste sama začínala. Jak se cítíte v této roli, předávat své zkušenosti dál? Co to dává osobně Vám?
„Předávat své zkušenosti dál mě nesmírně baví. Dělá mi radost vidět děti, jak se zlepšují, jak je baví zkoušet něco nového. Vždycky je na tréninku legrace. Na druhou stranu je to kolikrát náročné, musíte kousíček po kousíčku rozebrat každý pohyb a podle toho pak připravit technickou hodinu. Ale děti jsou moc šikovné a snaží se.“
Proč právě motto: „Když ne teď, tak nikdy“?
„Takhle je to podle mě v životě s většinou věcí. Co je dnes, nemusí být zítra, proto je důležité chytit svou šanci a naložit s ní co nejlépe to jde. Já jsem ráda za svoje rodiče a trenéry, kteří mě plně ve všem podporují a pomáhají, protože právě díky nim mi hodně velkých šancí neuteklo“.
Máte čas na přátele a koníčky?
„Určitě mám méně času oproti mým vrstevníkům, ale na pravé kamarády si najdu čas vždy. Jsem typ člověka, co nezůstane chvíli sedět, proto součástí mé relaxace ve volných dnech, je být někde s kamarády, se kterými se vždy nasměju, až mě z toho bolí břicho. Vzhledem i k situaci, kde se toho moc dělat nedá, se mými koníčky staly procházky a výlety někam do ticha s lidmi, co mám ráda. Kontakt s nejbližšími je pro mě v životě důležitý, proto každou volnou chvíli věnuji jim.“
Kudy dál? Jak pracovat s novou realitou? Odpovědi bude hledat právě on-line konference „Střed zájmu: Kultura v nové realitě“. Diskutovat budou i populární tanečník Yemi a známá tanečnice i choreografka Miřenka Čechová.
Na konferenci „Střed zájmu“ budou na téma budoucnosti kultury, v kontextu současných (a možných budoucích) změn, diskutovat osobnosti napříč kulturní sférou i vědeckými obory.
Pandemie koronaviru, která vypukla na začátku roku, proměnila svět. Všichni jsme se rázem ocitli v neznámé situaci, která prověřuje vlády, instituce, komunity i jednotlivce. Tato globální zkušenost přináší řadu otázek. A stala se i příležitostí k revizi a realizaci změn. Na všech úrovních a ve všech oborech si lidé kladou podobné otázky: kudy dál, jak pracovat s novou realitou, jaký přístup zvolit, jak se připravit a adaptovat na širší a dlouhodobější změny?
Jako zástupci kulturního sektoru, který již prošel – a znovu prochází – velkým otřesem, si klademe stejné otázky a ptáme se, jakou roli bude dále hrát umění a kultura? Právě ve světě, který zažívá tak dynamickou proměnu. Jak se kulturní organizace adaptují na nové okolnosti a potřeby? Jak se promění kulturní obsah a jeho distribuce? Jakým způsobem technologie ovlivní tvorbu, její sdílení i vnímání? Bude kreativita hlavním nástrojem adaptace?
Na mezinárodní konferenci přivítáme sociology, filosofy, kulturní profesionály a umělce, kteří budou na tyto zásadní otázky reagovat. A jistě zformulují a nastíní mnoho dalších problémů. Svět už nebude jako dřív, bereme to jako dobrou zprávu a příležitost.
Ještě vloni jsme se zabývali udržitelností, tím, jak skloubit tržní ekonomiku, s nutností snížit její devastující ekologické dopady. Světem hýbaly iniciativy aktivistů, pravidelné protesty veřejnosti před parlamenty a vládními budovami. Jedna ekologická konference stíhala druhou. Globalizovaný svět si začal připouštět své reálné ohrožení.
Alice Koubová
V jaké situaci jsme dnes, kdy se rozjetý motor světové ekonomiky založené na spotřebě prudce zbrzdil? Je možné ještě hovořit o udržitelnosti? Dokáže se bohatá společnost vzdát svých privilegií a uskromnit se? Je naše realita na prahu globální společenské transformace, nebo míříme k reálné dystopii?
Hosté: Alice Koubová, filosofka
Julia Sokolovičová, nezávislá expertka na klima a energetiku
Naďa Johanisová, ekologická ekonomka
Audit kultury // 2. panel
Kulturní organizace byly opatřeními v souvislosti s koronavirem zasaženy jako první a v maximálním rozsahu. Mnohé využily digitální prostředí, kam částečně přesunuly svoje aktivity. A často začaly přemýšlet o svém dalším směřování a poslání.
Yemi
Znamená přehřátá ekonomika i přehřátou kulturu? Nebylo kulturních projektů někdy až příliš? A co kvalita? Jak ji měřit, udržovat, zvyšovat? A kterak vnímají současnou situaci kulturní manažeři? Jsou schopni projít auditem, v němž by se prověřila kvalita jejich organizací? A co znamená současná situace pro donory – pro ty, kteří rozhodují o dotacích a grantech? Co by se mělo v kulturní a umělecké oblasti do budoucna podporovat a za jakých podmínek?
Hosté: Jan Press, ředitel Moravské galerie v Brně
Yemi, choreograf, kreativní producent JAD Production
Ivan Buraj, umělecký šéf HaDivadla
Vít Janeček, dokumentarista, esejista a pedagog
Anežka Bartlová, kritička umění
Perspektiva umělců // 3. panel
Profesionálním umělcům přinesla korona-krize prostor ke koncentraci a zklidnění. Posílila však také nejistoty, které byly běžnou součástí jejich života již před krizí.
Miřenka Čechová
V diskusi se budeme ptát, jak vnímají dynamiku a proměnu paradigmatu dnešního světa? Proměnila korona-krize a klimatická krize jejich témata a inspirace? Co se změnilo, v souvislosti s pandemií, v jejich tvůrčím procesu a provozu? Má role umělců ve společnosti nějaké nové zadání?
