Náš rozhovor s  oceněnou nejlepší tanečnicí světa – OLDŘIŠKOU NEUMANNOVOU

„Práce tanečníka končí, až usnete”

Je jí osmnáct let a již v patnácti letech se stala Oldřiška Neumannová nejlepší tanečnicí světa, když na nejprestižnější soutěži Mistrovství světa v interpretačním umění v Los Angeles zvítězila svým tanečním provedením Carmen. Tanec se stal součástí jejího každodenního života a studuje jej na taneční konzervatoři Tanečního centra Praha, spolupracujete s Pražským komorním baletem a ve volném čase trénuje malé děti v kolínském tanečním klubu CrossDance, kde sama začínala.

Pocházíte ze sportovní rodiny. Vaše maminka byla gymnastkou a tatínek se věnoval triatlonu a plavání. S gymnastikou jste začala ve čtyřech letech. Pak přišlo plavání. Jenže Vás to táhlo jinam a tak Vás rodiče přihlásili do tanečního klubu CrossDance v Kolíně. A tam jste se našla…

„Ano, oba moji rodiče jsou od mala milovníci sportu, stejně tak i já a moje starší sestra. Do CrossDance jsem přišla v devíti letech a chodila jsem snad na všechny tréninky, co jsem mohla. Měly jsme s holkama skvělý kolektiv, o to víc jsem se na tréninky vždy těšila. CrossDance se už tehdy zaměřoval na více stylů tance a i akrobacii, to pro mě bylo super, protože nesnáším stereotypy. Tady byl každý trénink jiný, to mě na tom bavilo. Od té doby se repertoár stylů CrossDance rozrostl neuvěřitelným způsobem. I když ne ve všech stylech taneční klub soutěží, minimálně si je vyzkouší.”

 

 

První úspěchy přišly velice brzy. Od té doby jste urazila kus cesty a posbírala desítky ocenění na soutěžích jak doma tak v zahraničí. Jste soutěživý typ?

„Musím přiznat, že ano. Když něčeho chci dosáhnout, jdu přes mrtvoly, jak se říká.”

V roce 2018 jste se stala ve svých 15 letech nejlepší tanečnicí světa na nejprestižnější soutěži Mistrovství světa v interpretačním umění v Los Angeles, kde jste zvítězila svým tanečním provedením Carmen. Co to pro Vás znamená? A šla byste do podobné soutěže znovu?

„Úspěch na tak prestižní soutěži mi udělal neskutečnou radost. Hlavně vidět rodiče a trenéry jak jsou šťastní a vědět, že všechna ta práce není zbytečná. Myslím si, že mi výhra v soutěži otevřela zase jiné dveře, protože právě díky ní mě od té doby oslovila nejedna televize. Dnes už pro mě soutěže nejsou prioritou, ale neříkám, že bych se v budoucnu nezúčastnila. Třeba i jen jako trenérka.”

Od roku 2015 sudujete klasický a moderní tanec na taneční konzervatoři Tanečního centra Praha. Někde jste řekla, že byste ráda pokračovala ve studiu na vysoké škole. Jaký obor byste chtěla studovat?

„Na vysokou školu bych určitě v budoucnu chtěla, ale zatím se rozhoduji kam. Určitě budu pokračovat v tanci. V tanci je spousta možností, čemu bych se chtěla věnovat. Proto bych nejdřív chtěla po škole zjistit, kam mě to táhne nejvíc. Ráda bych zkusila přijímací zkoušky na Taneční katedru na HAMU nebo odletěla studovat do zahraničí.”

 

Jako stážistka spolupracujete s Pražským komorním baletem. Máte nějakou vysněnou roli? Je Vám bližší klasický nebo moderní tanec?

„Vždy jsem si chtěla zatančit na prknech divadla roli jako například Carmen, ale k tomu je ještě dlouhá cesta. Teď jsem nadšená z každé malé roličky, kterou dostanu. Předávat lidem radost z jeviště do hlediště je věc, která mě naplňuje a je jedno, jestli na podiu vystupuji jako sólistka, ve sboru anebo pomáhám třeba v zákulisí, protože za taneční inscenaci stojí spousta důležitých lidí, které diváci nevidí.

Mně je bližší moderní tanec, dá se v něm více experimentovat a každý pohyb se dá zatančit jiným způsobem. Taky má moderna takřka nevyčerpatelný pohybový slovník a dá se jim bez pomoci rekvizit a projekce vyjádřit mnoho věcí. Klasický tanec mě v poslední době začal bavit více než dřív, ale moderní tanec u mě stále vítězí.”

Někde jste řekla, že se tancem dá vyjádřit všechno. Čím je pro Vás tanec?

„Tanec se postupem času stal součástí mého každodenního života. Když jste tanečník, práce pro vás nekončí ve chvíli, kdy opouštíte taneční sál, končí, když usnete. I když se nehýbu fyzicky, přemýšlím nad choreografiemi, co se dá zlepšit nebo zatancovat lépe. Kde se dají zvětšit pohyby nebo dynamika. Po cestě domů si v metru v hlavě opakuji připomínky ze zkoušek, abych druhý den přišla na zkoušku co nejlépe připravená. Stejně tak jak vrcholoví sportovci o svá těla musíme pečovat, takže i večer, když si lehnu do postele, si promasíruji nohy nebo bolavá místa, je to taková každodenní forma rehabilitace.”

Ve volném čase trénujete malé děti v kolínském tanečním klubu Cross Dance, kde jste sama začínala. Jak se cítíte v této roli, předávat své zkušenosti dál? Co to dává osobně Vám? 

„Předávat své zkušenosti dál mě nesmírně baví. Dělá mi radost vidět děti, jak se zlepšují, jak je baví zkoušet něco nového. Vždycky je na tréninku legrace. Na druhou stranu je to kolikrát náročné, musíte kousíček po kousíčku rozebrat každý pohyb a podle toho pak připravit technickou hodinu. Ale děti jsou moc šikovné  a snaží se.”

Proč právě motto: „Když ne teď, tak nikdy“?

„Takhle je to podle mě v životě s většinou věcí. Co je dnes, nemusí být zítra, proto je důležité chytit svou šanci a naložit s ní co nejlépe to jde. Já jsem ráda za svoje rodiče a trenéry, kteří mě plně ve všem podporují a pomáhají, protože právě díky nim mi hodně velkých šancí neuteklo”.

Máte čas na přátele a koníčky?

„Určitě mám méně času oproti mým vrstevníkům, ale na pravé kamarády si najdu čas vždy. Jsem typ člověka, co nezůstane chvíli sedět, proto součástí mé relaxace ve volných dnech, je být někde s kamarády, se kterými se vždy nasměju, až mě z toho bolí břicho. Vzhledem i k situaci, kde se toho moc dělat nedá, se mými koníčky staly procházky a výlety někam do ticha s lidmi, co mám ráda. Kontakt s nejbližšími je pro mě v životě důležitý, proto každou volnou chvíli věnuji jim.”

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Oldřišky Neumannové

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Míša Nezbedová dobyla Moskvu

Málokomu se podaří získat na jedné akci dvě zlaté medaile z Mistrovství světa a pět zlatých medailí Mistryně Evropy. Žákyni Míše Nezbedové z klubu CrossDance z Kolína se to podařilo na tanečním šampionátu organizace WADF v letošním březnu v Moskvě.

Sedmiletá Míša Nezbedová z Kolína v letošním březnu doslova dobyla Moskvu. Byla jednou z nejmladších účastnic evropského a světového šampionátu organizace WADF v Moskvě. A získala dva tituly světové šampiónky a pět titulů šampiónky evropské.

 

Na první pohled nenápadná dívenka, žačka druhé třídy 4. základní školy v Kolíně. Tato sympatická sedmiletá světlovláska Míša Nezbedová původně začínala s bojovým sportem taekwondo. Protože je soutěživá a současně ji baví veřejné vystupování, zakotvila nakonec v místním tanečním klubu CrossDance.

Kolínský taneční klub CrossDance vznikl roku 2006 a věnuje se jednak výuce karibských i latinských tanců, dále baletní i gymnastické přípravě. Chlapci se zde oddávají převážně párovému a týmovému sportovnímu tanci. Kolínský klub své členy pravidelně vysílá na taneční soutěže do Itálie (zde zejména na Sardinii), do Rakouska a Ruska. Už na nich získal řadu ocenění.

Míša Nezbedová se svou maminkou Hanou vzpomíná, že se k tanci dostala ve své podstatě náhodně. Od útlého dětství ráda tancovala při písničkách. Ještě před pátými narozeninami se proto hlásila do kolínského klubu CrossDance, zda by mohla chodit do kurzů pro malé děti. Mamince tam šetrněji sdělili, že je patrně ještě moc malá, ale zkusit to může.

Počátky nebyly nejlehčí. Míša byla sice na tancování přirozeně šikovná. V mnohém ji však brzdil ostych a tréma. Část hodiny proto trávila kontrolou, zda je maminka v předsálí a jestli nikam neodešla. Ze začátku se trochu ostýchala navštěvovat taneční hodiny se staršími dětmi. „Dnes máme opačný problém. Míše se z tréninků ani nechce domů. Tanec zbožňuje a má tam spoustu kamarádek a kamarádů,“ usmívá se maminka.

Míša Nezbedová s prezidentkou taneční organizace WADF Irinou Šmalko.

Protože se Míša stále zlepšovala, začala objíždět i taneční soutěže. A to jak v sólových kategoriích, tak v týmových soutěžích tanečních formací. Soutěžila také již v oblasti párového tance, plesového předtančení. Získala na nich – za poměrně krátkou dobu – řadu medailí a diplomů. Dále tancovala ve škole, při různých slavnostních akcích, na plesech, sportovním utkání v basketbalu, ale i při finále Miss Polabí.

Jejím zatím nejdůležitějším soutěžním kláním byl světový a evropský šampionát organizace WADF v Moskvě. Probíhal od 17. do 19. března letošního roku. Kolínský klub na něm reprezentovalo celkem dvanáct členů ve věku od sedmi do šestnácti let. Míša Nezbedová z nich byla absolutně nejmladší. Ale o to více byla ve své věkové kategorii úspěšnější. Celkově získala v sólových disciplínách sedm prvenství. Konkrétně se stala dvakrát mistryní světa a pětkrát evropskou šampiónkou! V konkurenci dvacítky úča stnic z celého světa. Aby toho nebylo málo, tak Míša startovala ještě dvakrát ve vyšší, starší věkové kategorii. Tam v obou tancích postoupila do finále a vybojovala čtvrté, respektive páté místo mezi účastnicemi až o dva roky staršími. A to byl start v Moskvě pro Míšu první zahraniční soutěž vůbec!

Na soutěž do Moskvy se Míša těšila a speciálně připravovala již od vánočních svátků. V té době jí byla potvrzena účast.  Samotné soutěže, tedy jejich umístění, nejsou finančně ani věcně ohodnoceny. Pouze medailově, poháry, plaketami a diplomy. „Samozřejmě, ten pocit z vítězství je nepopsatelný. A já jako maminka asi vše prožívám ještě intenzívněji, než Míša. Ta všechny soutěže bere zatím s klidem. Bere to prostě jako výlet, kde si zatancuje a může ukázat, co v ní je,“ vysvětluje paní Nezbedová.

Sama Míša upozorňuje: „V Moskvě byl asi pro mne nejhorší ten dvouhodinový časový posun. Musely jsme na soutěž každý den vstávat již o půl páté. Rychle se nasnídat a odjet z hotelu do haly.“ Soutěže tam v různých disciplínách probíhaly až do desáté hodiny večerní. Maminka svou dceru chválí: „Míša prokázala velkou výdrž. Celé tři soutěžní dny to všechno v pohodě ustála. Všechno odtancovala, jak nejlépe uměla.“

Míša s maminkou byly v Rusku poprvé. Naštěstí tam v půli března nepanovala ona pověstná ruská zima. „Nemohla jsem minout obchod s ruskými matrjoškami. A také jsem ochutnala pravý ruský boršč a pelmeně,“ pochlubila se Míša. Její maminka dodává: „Míša je malá, aby obdivovala místní památky. Nakonec, neměly jsme ani moc času. Ale návštěvu Rudého náměstí jsme si nemohly nechat ujít.“ Obě pak svorně dodávají, že by se do Moskvy nejen na taneční soutěž v budoucnu opět rády vypravily. To bude záležet nejen na Míšině přípravě, ale i na trenérech, kteří mají při nominaci na obdobné soutěže poslední slovo.

Míša má to štěstí, že její hlavní trenér Vladimír Vidner i instruktorka Natálie Romportlová jsou současně i jejími tanečními vzory. Malá světová šampiónka ráda v televizi sleduje StarDance, taneční soutěže, ale i dokumentární pořady o tanci.

Jinak ale Míša není jednostrannou taneční fanatičkou. Pokud má čas a splněny školní povinnosti, tak si ráda zajezdí na skateboardu, in-line bruslích nebo na kole. V zimě zbožňuje také lyžování. Má mnoho dalších zájmů, stejně jako její vrstevníci.

Zda se bude Míša tanci věnovat profesionálně? „Vzhledem k jejímu útlému věku nemůžeme předbíhat. Uvidíme za pár let,“ usmívá se maminka Hana.

V tom Míše bude Taneční magazín držet palce. A rád co nejdříve napíše o jejích dalších úspěších.

Michal STEIN

Taneční magazín

FOTO: Hana NEZBEDOVÁ