Štítek: Taneční magazín

Agentura Brnokoncert po loňském show „Paris!“ přivezla do Prahy a Brna velkolepý muzikálově sevřeněji laděný projekt „Piaf! The Show“. Jak již název napovídá, jednalo se o velkolepou podívanou na počest legendární francouzské šansoniérky Edith Piaf. Na rozdíl od loňského představení šlo tentokrát o komorněji komponovaný večer.

TANEČNÍ MAGAZÍN ocenil ohromné zázemí brněnského Sono Centra. Sál v prostorách obří koule tak trochu v menším připomíná švédskou sportovní a multikulturní halu Globen ve Stockholmu. V díle brněnského architekta Šmédy se pořádají koncerty hvězd i velké taneční večery.

Francouzská skupina manažéra a promotéra Gilla Marsalla se obdobně jako v loňském roce představila v tom nejlepším světle. Velice kvalitní světelný park. Výborné ozvučení a skvělí interpreti.

Hlavní a jedinou hvězdou večera byla původně tanečnice a později komplexní muzikálová hvězda Anna Carrere. Svým celkovým image byla laděna do Edith Piaf. Doprovázela ji pouze základní rytmika – akustický klavír, kytara, kontrabas a bicí. Scénu doplňovaly žánrové i reportážně laděné filmové projekce.

Samotné představení se skládalo ze dvou poněkud ambivalentních polovin. V té první jsme mohli sledovat začátky Edith Piaf na ulici i v těch nejzapadlejších putykách a kabaretech. Druhá část večera již evokovala hvězdnou dráhu zpěvačky zvané „vrabčák“.

V první části se zpěvačka ani kapela neprojevovala příliš zemitě. Ačkoli byli hudebníci  kostýmováni přesně v patřičném duchu, hráli příliš akademicky. Chyběl tu onen nádech pouličního šramlu. Rovněž precizní zpěv Anny Carrere postrádal onu potřebnou zemitost i pravdivost. Nezachránily to ani až naturalistické scénické dekorace – lavička, lampa… Ani skvělé filmové projekce na zadním plátně. Jak by řekla legendární česká zpěvačka Eva Olmerová, která měla obdobnou životní dráhu jako Piaf: „Chyběly tomu koule!“

Ve druhé části večera se však již Anna Carrere cítila jak rybka ve vodě. A totéž lze říci o hudebním doprovodu. Prostě – koncertní program je jejich parketa! Pouze opak lze konstatovat o filmových dotáčkách. V první půlce dokreslovaly atmosféru a měly perfektní návaznost. Ve druhé části naopak tápaly mezi reportážními fotografiemi ze života slavné šansoniérky a ilustracemi k písním. Kupříkladu mezi záběry mužských přátel při jedné písni mohl méně znalý divák autora další Jaquese Brela považovat rovněž spíše za fotografii z galerie soukromých přátel Piaf. Večer obzvláštnila „karaoke“ pro diváky při jednom z nejznámějších hitů Piaf o růži.

Opět (jako loni) trochu dost chyběl tištěný program. Divák by poznal sled písní, autory, hudební interprety a mladší generace by se mohla dozvědět i více o životě Edith Piaf… Myslím, že za předpokládaného doplnění reklamami by jeho vznik a následný prodej nebyl snad tak nákladný?

TANEČNÍ MAGAZÍN musí poděkovat Brnokoncertu (konkrétně Kateřině Červinkové) za perfektní místo v hledišti. Umožňovalo velký přehled, vlastní autonomii a navíc bylo hned vedle prostor V. I. P.

„Piaf! The Show.“ bylo v mnohém přínosné a poučné. Mladší generaci ukázalo legendární francouzskou šansoniérku v širokém rozsahu a těm starším připomenulo hity jejich mládí.

Foto: Brnokoncert

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN