Jaký bude podzim tohoto pražského progresívního divadelního souboru?
V nové divadelní sezóně naváže Divadlo Kámen na dramaturgickou linku děl inspirovaných literárními předlohami (zmiňme například hry „OK plus F“ nebo „Přesně 42 zubů“), dalšími divadelními setkáními u posázavské lovestory „S citem“.
Z inscenace „Přesně 42 zubů“
Od 23. září budeme pokračovat v uvádění této hry, která je vystavěna nad půdorysem úspěšného a zároveň poněkud kontroverzně přijímaného nejnovějšího románu Jáchyma Topola „Citlivý člověk“. Ten byl už nyní, tři roky od vydání, přeložen do několika jazyků. Od listopadové premiéry se ukazuje, že toto divadlo zasazené do příprav velkolepé svatby v „růžovém posázavském borďásku“ pomáhá, mimo jiné, mnohým lidem najít cestu k románu. I objevit další pohledy na něj. Hra totiž není jen divadelní adaptací, ale svébytným výtvorem, který je románem inspirován. Nejen vychází z jeho atmosféry, ale žije vlastním svobodným životem. Tím vede s románem dialog – někdy souladný, v jiných okamžicích nesouhlasný, až hádavý.
O neortodoxním přístupu Divadla Kámen k inspiraci literárním dílem píše renomovaný kritik a recenzent profesor Jan Císař v této recenzi: https://www.divadlokamen.cz/recenze_s_citem_j_cisar_1 .
Vladimír Benderski ve hře „S citem“
Těšíme se na další, podzimní reprízy. Některých představení se účastní i sám Jáchym Topol. Ten doplňuje divadelní část svým autorským čtením. První čtení je plánováno hned na 23 .9. „Je pro mě radost sledovat, jak ve hře ,S citem´ – a potom při autorském čtení – román a divadlo vzájemně interagují. Ještě nikdy jsem neměl možnost pracovat s textem, jehož čtenáři tvoří podstatnou část publika. Hrát si s takovou veličinou je vzrušující a reakce diváků a jejich následné komentáře nesmírně zajímavé,“ říká režisér Petr Odo Macháček. „Mám tady daleko menší trému, protože jsem doplňkem divadelního představení, za které nese odpovědnost Odo Macháček a jeho ensemble. I díky tomu mě čtení tady vyloženě baví,“ říká spisovatel Jáchym Topol. Tvůrci inscenace si román „Citlivý člověk“ oblíbili natolik, že na listopad připravují další hru, kterou inspiruje. Název bude „Poříčská madona“. „Bude úplně jiná než ,S citem´. Po všech stránkách. Obě hry bude spojovat jen překrásné bahnité, žabincovité Posázaví a hlavní postava uhrančivé posázavské najády Světlany,“ slibuje režisér Macháček.
Máte jednu z posledních šancí vidět on-line světovou španělskou špičku. A souběžně přispět na dobrou věc umělcům, kteří byli bolestně zasaženi pandemií koronaviru.
Festival „Flamenco De Sofa“, který od začátku června systematicky podporuje konkrétní španělské umělce, se pomalu chýlí ke svému konci. Od dnešního dne mohou diváci zhlédnout předposlední představení festivalu – bravurního tanečníka Pol Valquera.
Ten, jako sólista Národního baletu Španělska, zářil v představení „Grito“. Festival uvádí jeho představení „A CAL Y CANTO“, kde tančí po boku Mónicy Fernandéz a Keliana Jiméneze.
Pro velký úspěch se organizátoři rozhodli původní dvouměsíční program festivalu protáhnout o další měsíc. „Jsem moc ráda, že se nám podařilo nadchnout flamenkové publikum z celého světa pro dobrou věc,“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová a dodává: „Projekt má mezi umělci velmi pozitivní ohlasy. A i přesto, že nebylo v plánu festival protahovat, nakonec jsme se souborům rozhodli vyhovět. Tím se program prodloužil i na měsíc srpen.“
Karol Martincová
„Flamenco de Sofa“ vzniklo v České republice. A to s myšlenkou pomoci umělcům, kteří pochází z jedné z nejvíce koronavirovou pandemií zasažených zemí. Pro poslední týden festivalu od 13. do 19. srpna si pořadatelé připravili překvapení.
Stream předposledního představení „A CAL Y CANTO“ je možné zhlédnout od 6. do 12. srpna na webových a facebookových stránkách festivalu zdarma.
V tomto termínu mohou také diváci přispívat souboru Pol Valquera do „virtuálního klobouku“ libovolnou částkou. Zájemci tak mohou, z pohodlí domova, sledovat představení světové úrovně. A současně finančně podpořit své oblíbené umělce. Stream je možné zhlédnout, jak již bylo napsáno, zdarma. Zároveň i přispět dobrovolnou částkou pro konkrétní soubor či umělce.
„Flamenco De Sofa“ už nabídlo například představení sevillského virtuózního tanečníka Davida Péreze, špičkovou tanečnici Karime Amayu, držitele ceny Grammy Nina de los Reyes, Antonia Molinu “El Chora“ nebo legendární tanečnice La Monetu či Mónicu Fernández.
Za asistence České televize i nejznámějšího pražského pivovaru. █ Buďte s námi. Buďme spolu. █ Již sedmnáctý ročník! █ Český nový cirkus tradičně chystá pro „Letní Letnou Light“ neopakovatelná představení. █
Festival „Letní Letná Light“ předvede mezi 18. a 25. srpnem to nejlepší z české novocirkusové scény. Na 17. ročníku Mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla návštěvníci uvidí to, co jinde ne. Přímo pro „Letní Letnou Light“ totiž dva přední soubory – Cirk La Putyka a Losers Cirque Company – připravily společné a neopakovatelné představení „Buďme spolu“. Opakovat se jinde nebude ani druhá tuzemská novinka – speciální průřez tvorbou samotných Losers. Program festivalu zve ovšem také na další české ansámbly, jejichž inscenace pobaví i dojmou. Jak dospělé, tak děti.
„Kde jinde než na Letní Letné?“ podotýkají soubory Cirk La Putyka a Losers Cirque Company k happeningu, který se rozhodly společnými silami vytvořit pro největší festival nového cirkusu u nás. „Obě skupiny se na tuto spolupráci nesmírně těší. Mezi sebou se dobře známe a občas se potkáváme na různých festivalech, v divadlech a podobně. Poprvé ale máme možnost spolu více tvořit, předávat si zkušenosti, nové techniky a principy. Všechny nás to hodně obohatí a posune v našich dalších plánech,“ nepochybuje principál „Lůzrů“ Petr Horníček.
Jedinečný projekt dostal název „Be Together – Buďme spolu“. Neodkazuje jen ke spojení akrobatů a jejich umu do dvojnásobně velkolepé show, ale i k blízkosti s publikem. „V průběhu představení několikrát aktivně zapojíme diváky do děje. Ať už nám pomůžou držet akrobaty, natahovat lana. Anebo zvedat akrobaty do vzduchu. Diváci tak budou akrobacii přímo na dosah,“ prozradil Horníček. „Vybrali jsme si téma ,Be Together´, bude to naše společná práce, která začala v červenci v Trutnově. A bude zakončena v Praze právě na ,Letní Letné´. Kdy jindy se mají lidé spojovat, než teď! Je to zážitek spolu tvořit a být na jednom jevišti,” doplňuje Rosťa Novák mladší z „Putyky“. Premiéra a derniéra zároveň se na festivalu odehraje 21. srpna.
Losers Cirque Company pouze pro „Letní Letnou Light“ také sestavila výběrové představení, do něhož napěchovala to nejlepší, co její členové dovedou. „Losers – speciální edice“ zopakuje nejkrásnější pasáže z inscenace „Vzduchem“ i šílené kousky z „Kolapsu“, pustí se do náročných triků z „Ega“… A opominout samozřejmě nemůže ikonickou inscenaci „The Loser(s)“. Cirkusovou stezku, kterou provede mistr světa v loopingu En.Dru, si je možné projít jen jednou: 23. srpna v Letenských sadech.
Zleva Petr Horníček za Losers Cirque Company, uprostřed ředitel festivalu „Letní Letná Light“ pan Jiří Turek a úplně napravo Rostislav Novák (toho jména mladší) za Cirk La Putyka
Cirk La Putyka, o den dříve, přispěje do programu novinkou „Kaleidoscope“. Ta, která vznikala během pauzy zapříčiněné pandemií covidu-19. Slibuje křiklavou koláž umu a radosti. „Jak název napovídá, v nové show se soustředíme spíše na krásu formy, dynamiku a kouzlo okamžiku, než že bychom filozofovali o nesmrtelnosti brouka,“ popisuje režisér Maksim Komaro. Podobně jako v „Krasohledu“ se v novocirkusovém „Kaleidoscopu“ střídají rozmanité akrobatické dovednosti: teeterboard, trampolína, walking globe, rolla bola, vše navíc prokládané gagy.
Na 17. ročníku „Letné“ může publikum žasnout i při představení dalších českých souborů, jež propadly divadlu a novému cirkusu. Například „létající“ AirGym Art Company převypráví legendu o Wendigovi. Možnosti, které nabízí závěsná akrobacie, naopak bezezbytku využije zas v „Létacím snu č. 245“. Feel The Universe Circus Company oproti tomu v představení „Vlez v les“ vychází z bajek. Masky a akrobacie inspirované zvířecí říší diváky zde vtáhnou do tajemného a krásného světa přírody.
Kabaret nejmladší generace cirkusáků – „Teens Cirkabaret“ – ukáže, že novocirkusové talenty rostou po celé republice. A možná tak cirkusové jeviště jednou přitáhne i někoho z malých diváků, kteří letos zasednou na některém z mnoha představení pro děti. Pohádky pro ně přichystali třeba Bratři v tricku, Buchty a loutky, Divadlo Víti Marčíka nebo Studio Damúza. Žonglérské umění předvede Kejklířské divadlo Vojty Vrtka a klauniádami pobaví Bilbo Compagnie či Václav Strasser.
Festival v Letenských sadech se tradičně nemůže obejít bez dětí
Letní Letná Light se uskuteční od 18. do 25. 8. v pražských Letenských sadech a vstupenky na jednotlivá představení, včetně těch dětských, jsou k dostání nawebové stránce festivalu.Více informací o akci najdete také na Facebookunebo Instagramu.
Mezinárodní festival Letní Letná pořádá společnost Gaspard, z. s. za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva Kultury České republiky a Prahy 7. Záštitu nad projektem převzala MgA. Hana Třeštíková, radní hlavního města Prahy.
Generální partner: Komerční banka
Hlavní partner: Staropramen
Generální mediální partner: Česká televize
Partneři: Lipánek, Florentinum, Metrostav, Kolektory, CSCargo, Pražské vodovody a kanalizace, ToiToi, Hanyš.
Právě v sobotu 30. listopadu 2019 začala biatlonová sezóna Světového poháru 2019/2020. A zrovna v ten večer se loučila v přímém televizním přenosu se StarDance – bývalá biatlonová šampiónka! Jaká to ironie… A kde zůstala galantnost a genderové vyváženost? Zač je toho loket? Vrátilo Impérium úder?
Již osmý večer desátého cyklu populárního a nosného programu veřejnoprávní ČT začala krátkou reminiscencí na minulé charitativní pokračování StarDance. To sice nebylo vyřazovací, ale jeho body se zohledňovaly v hodnocení tohoto dílu sledované soutěže. A na programu nyní byla hned dvě soutěžní kola. V tom prvním si účastníci vybírali mezi valčíkem a rumbou. A druhé kolo pak dalo volnost jejich kreativitě ve volném, výrazovém scénickém tanci.
Již tradičně zasedly v hledišti páry vyřazené v předešlých kolech. Mezi nimi i soutěžící z mnoha předešlých ročníků, dále kulturní, manažerské i podnikatelské osobnosti… A samozřejmě příbuzní i přátelé vystupujících. Prostě, vhodná sousta pro zvídavé televizní kamery.
Moderátoři mají poněkud rozdělené úlohy, ale protentokrát pěkně pospolu
Bez mučení se přiznám, že nesleduji StarDance pravidelně. A tak, po několikaleté(!) přestávce, musím uznat, že se inovuje. Moderátoři sice zůstávají stejní, ale jejich „pracovní místa“ se proměnila. Marek Eben zůstává tím hlavním průvodcem na pódiu a Tereza Kostková je pasována spíše do zákulisní reportérky, sběratelky aktuálních dojmů. Ale k hlavnímu posunu došlo v choreografiích tanců a jejich výrazovém pojetí. Jsou nápaditější, progresívněji pojaté i s použitím dalších rekvizit. Prostě, necítíte se zde jako na soutěži „latiny“, ale na skutečném představení, gala podívané.
Orchestr Martina Kumžáka Moondance Orchestra je, se svými zpěváky, připraven. Diváci patřičně nažhaveni. A tak již k vlastní soutěži.
Vídeňský valčík nebo vídeňský ležák?
Marek Eben úvodem soucítil s únavou a enormním tréninkovým zápřahem soutěžících. Jejich jízdu soutěží přirovnal ke starému Trabantu, který ani nevěděl, kolik má v nádrži benzínu. A často musel jezdit na rezervu.
Gabriela Koukalová – Martin Prágr (rumba)
Na počátku Eben prezentoval Gabrielu Koukalovou (dříve za svobodna Soukalovou) jako neomylnou střelkyni. Což vtipně ilustroval přiložením repliky biatlonového terče na čelo porotce Chlopčíka. Projevilo se i toto pak na jeho nejnižším hodnocení?
Rumba této dvojice, na zmodernizovaně aranžovaný hit Bangles „Eternal Flame“, byla svým způsobem i trošku živočišná. A nezapřela perné hodiny tréninku. Na ten je ostatně asi Gabriela zvyklá…
Gabriela Koukalová s Martinem Prágrem měli hodně nevděčnou roli začínajícího páru
Ve slovním hodnocení uvedl Genzer, že tato jízda určitě nebyla Trabantem. Drexlerové vadil zase malý tlak na parket. Čili, že se sálem nesunuli, nýbrž spíše poskakovali. Porota se zdála býti přísnou, ale nakonec toto byla nejlépe hodnocená rumba celého večera.
(Body: Richard Genzer: 9, Tatiana Drexlex 8, Jan Tománek 9, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 33)
Matouš Ruml – Natálie Otáhalová (valčík)
Samotný divadelní úvod ukazoval, že tanečníci půjdou po výrazu. Já tedy osobně miluji spíše pivo vídeňský ležák, než vídeňský valčík. Nicméně mne nepřipadlo vystoupení slabší toho předešlého. I když, srovnávat rumbu a valčík?
Natálie Otáhalová si dala záležet s valčíkem i se svým partnerem Matějem Rumlem
Jiného názoru byla porota. Tatiana Drexler vytýkala především Rumlovi, že tak trochu předháněl hudbu. Téměř niť suchou na populárním mladém herci nenechal ani Jan Tománek, ale pak ukázal vcelku solidní sedmičku. To jsou paradoxy!
(Body: Richard Genzer: 8, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 6. Součet:28 )
Jakub Vágner – Michaela Nováková (rumba)
Zase jsme se dočkali, tentokrát na hudbu Stinga, až teatrálního zahájení. Jakub Vágner seděl před stolkem s fotkou své partnerky. Následný tanec spíš dokumentoval tréninkový dril. Prostě hodiny potu a krve ve zkušebně. Já ani porota jsme v projevu necítili uvolnění.
Jakub Vágner se sice cítí lépe s rybářským prutem u vody, ale i zde se však nechtěl nechat zahanbit
Zdeněk Chlopčík byl lapidární: „Jakube, nejlepší jste byl, když jste seděl.“ I tak byl, pak v bodování, ještě vcelku milosrdný. Richard Genzer Vágnerovy pohyby pánví komentoval: „Ta pánev byla, Jakube, jako když Horst Fuchs v teleshopingu předvádí pánev.“ Porota se tentokrát výjimečně bodově shodla.
(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 28 )
Veronika Khek Kubařová – Dominik Vodička (valčík)
Tentokrát opět jiné pojetí valčíku. Provázanější a rytmičtější. Paní Kheková na parketu nezapřela, že je manželkou divadelního režiséra. Působila, že si celé číslo náležitě užívá. A její taneční partner byl tím mužským elementem, který dodal celku potřebný nadhled, eleganci i muzikální vyznění.
Jan Tománek vypíchl divadelnost celého tance. Genzer to shrnul výstižně: „Když vás pozoruju, tak mě zas začínají bolet kyčle.“ Porota se tentokrát v bodovém hodnocení tak trochu „rozpůlila“.
Porota zde, po tanci Veroniky a Dominika, reprezentovala dva shodné názorové tábory. Je vidět, že byla i správně rozsazena.
(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 9, Zdeněk Chlopčík 9. Součet: 38 )
Karel „Kovy“ Kovář – Veronika Lišková (rumba)
Tentokrát jaksi v opačném gardu, vyzval Eben na úvod internetového mága „Kovyho“, aby zhodnotil instagramové účty porotců. Diváky si nejvíce získal charakteristikou účtu Richarda Genzera: „To je taková koprovka s vejcem.“
Jak se vyjádřit již ke třetí rumbě večera? Dá se říci, že v tanci samém Kovář již tak vtipně a s nadhledem nepůsobil… A moc mu nepomohla ani partnerka, která je spíše menší a sporé postavy. Prostě, žádná typická dlouhonohá tanečnice. Tanec tím pádem vyzníval trochu strojeně, až koženě.
Výstižný snímek dvojice Karel Kovář a Veronika Lišková při rumbě
„Kovy“ očekával reakci na kritiku internetových prezentací poroty se slovy: „To bude jako ,Impérium vrací úder´.“ Překvapivě jej však „potrestal“ bodově nejvíce Tománek, který od Kováře předem nesklidil zas až takovou kritiku.
(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 8, Jan Tománek 6, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 28 )
Volně a inovativně
Již při vyhlášení této „volné disciplíny“ jsem si trochu povzdechl, kde je loňský porotce Václav Kuneš. Ten by – jako „frontman“ moderního souboru 420PEOPLE – asi tentokrát nejerudovaněji hodnotil. A možná i radil? Je však možné, že radil předem při výběru a choreografii čísel samotných? V televizních titulcích byl totiž uveden jako jeden ze supervizorů.
Jak se dalo předem čekat, téměř všechny dvojice preferovaly spíše epický příběh.Prožitek i vnitřní svět interpretů zůstávaly poněkud na druhé koleji. Je to i pochopitelné, pokud se chcete zaměřit na výraz, musíte mít zažitou choreografii. A na to je tady zatraceně málo času.
Ještě malá poznámka k jinak tradičně kultivovanému a galantnímu Marku Ebenovi. Nejen já osobně tanec považuji i za výraz vystupování na veřejnosti, chování se galantně vůči ženám. A oslovování Natálie Liškové před celým televizním národem „Liško“ nepovažuji za vhodné. Ani genderově vyvážené. Není to nikde v uřvané koncertní či sportovní aréně. A proč tedy neoslovoval Eben například třeba Dominika Vodičku „Vodo“?
S Karlem „Kovym“ Kovářem vpravo Natálie Lišková, oslovovaná moderátorem rozverně jako „Liška“
Tím nechci výborného Marka Ebena nikterak shazovat, jedná se však pouze o zdánlivě malý detail. I proto na něj upozorňuji.
Gabriela Koukalová – Martin Prágr
Oba tanečníci se představili v bílém. Měli, jako v této disciplíně i jejich následovníci, mnoho scén u země. Vleže, sedící i posouvající se. Celkové vyznění bylo, pro mne, tak trochu spíše atletické. Určitě však lehce lehkoatletické.
Tak trochu bílý sníh, který byl Gabriele Koukalové vlastní, připomínaly kostýmy první taneční dvojice
Jan Tománek ve slovním hodnocení parafrázoval Gabrielu a její popis jedné figury: „Ten ,opilý námořník´neměl chybu. V tom ostatním jich bylo dost.“ Richard Genzer to shrnul: „Moderní tanec prostě není legrace.“ Již podruhé (a naposledy) za večer vzácná bodová shoda arbitrů.
(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 28)
Matouš Ruml – Natálie Otáhalová
Opět se, tak trochu jako vojáci v zákopech, hodně operovalo u země. Tentokrát se však jednalo o předem pečlivě vystavěný výstup se závěrečnou pointou. Matouš Ruml se zde, jako herec, cítil jako ryba ve Vltavě.
Při volném tanci měla většina soutěžících mnoho scén při zemi, jako zde Matěj Ruml s Natálií Otáhalovou
Porota byla nadšena. Její rýsující se absolutorium pokazil tradiční „zlý muž“ – Chlopčík. Richard Genzer dokonce vysekl Matoušovi poklonu: „Být to před lety, tak bych Tě po takovém výkonu angažoval do naší skupiny UNO.“
(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 10, Zdeněk Chlopčík 8. Součet: 38 )
Jakub Vágner – Michaela Nováková
Jakub nezapřel syna významného kapelníka, muzikanta, aranžéra, podnikatele i zaníceného sportovce Karla Vágnera. Vybral si totiž za hudbu „tutovku“ Morriconeho filmový megahit ze snímku „Tenkrát na západě“. Na jejich tanci byla – oproti první části – cítit uvolněnost i větší hravost.
Jakubu Vágnerovi porota vytýká křečovitost. Zde bych to nazval spíše patosem.
Tatiana Drexler hodnotila především jevištní vyváženost i kreativitu přípravy. Jan Tománek si neopomenul rýpnout do Jakuba Vágnera, že vše je moc křečovité a snaživé, což se projevuje na výsledném dojmu. V bodování se zase tradičně projevil Zdeněk Chlopčík.
(Body: Richard Genzer: 9, Tatiana Drexlex 8, Jan Tománek 9, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 33)
Veronika Khek Kubařová – Dominik Vodička
Velmi dobrý nápad. Jevištní detektivka se Sherlockem Holmesem. Vše dobře připraveno, včetně kostýmů. Pouze někdy musel divák také detektivně pátrat, co tím chtěli tančící vyjádřit.
Veronika Khek Kubařová s Dominikem Vodičkou jako v detektivce
Drexlerová se mírně kriticky navezla do celkové dynamiky projevu. Chlopčík zase do synchronizace dvojice. Však porota jako celek vše vzala málem „i s chlupama“. Jediný proti absolutnímu hodnocení byl… Kdo jiný, než Chlopčík!
Bezmála vrcholným číslem večera bylo, když se porotce Richard Genzer dokázal vtěsnat do malého nákresu „pro vraždu“, určeném pro štíhlounkou Veroniku Khek Kubařovou
(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 10, Zdeněk Chlopčík 9. Součet: 39)
Karel „Kovy“ Kovář – Veronika Lišková
Je vidět, že „Kovy“ Kovář je na internetu „v obraze s duchem doby“ A především s mladými. Velmi kontaktní až agresívní tanec. Oba interpreti se vyřádili. Veronika Lišková nezapřela temperament i energii.
Veronika Lišková se s Karlem Kovářem pohybovali také nízko u země. To však neznamená, že by jejich choreografie byla v něčem přízemní.
Porota byla vcelku skoupá na body. Proč? Janu Tománkovi vadilo až přespříliš energie. Drexlerové malá muzikálnost. Zdeněk Chlopčík: „Emoce nejsou všechno.“ Pouze Richard Genzer to vystihl: „Připomínalo mi to mé předešlé vztahy.“ Možná proto dal jenom sedmičku?
(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 8, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 29)
Kdo hodnotí koho a co?
Tanečníky jsem si vzal na paškál. Ještě proprat porotu. Před samým závěrem musím objektivně podotknout, že jediný Zdeněk Chlopčík hodnotil soustavně „týmový výkon“. Nikoli, na rozdíl od zbylého tria porotců, pouze tanec té které osobnosti. A tanec je určitě výsledkem týmové práce dvojice. Tak by tomu mělo být i zde. Přece jeden, na vteřinku o pár centimetrů vyvýšený, loket nemusí úplně zkazit celkový dojem a vyznění…
Odborníci by možná viděli raději na odchodu tuto dvojici Natálii Otáhalovou s Matějem Rumlem. Anebo Karla „Kovy“ Kováře s Veronikou Liškovou? Diváci však rozhodli jinak…
A pak již dvojice moderátorů, která se závěrem opět sešla pospolu, tak trochu tradičně (jako týden starou žvýkačku v puse), natahovala okamžik vyhlášení vítězů. Začala tou dvojicí, jíž mnozí již před tímto dílem pasovali na outsidery – napjatým Matoušem Rumlem a nervózní Natálií Otáhalovou. Prošli! To byla úleva. A vše směřovalo ke krutému rozuzlení. Kdo tentokrát půjde z kola ven?
Konečně verdikt. Tedy nakonec, ačkoli aritmetický bodový součet od poroty by poslal do pekel „Kovyho“ Kováře se sympatickou Liškovou, končí úsměvy rozdávající Gabriela a její galantní partner Prágr. Jako sportovkyně to vzala sportovně. Vousatý spolutanečník neskrýval dojetí.
Tak takto společně s ostatními se představili Gabriela Koukalová s Martinem Prágrem naposledy
Následoval již tradičně obligátní finálový společný tanec a rozlučka.
Jak hodnotit tento díl? Určitě jako letos nejkreativnější. Což, samozřejmě, již předem předurčoval volný moderní scénický tanec. A co říci o vyřazeném páru? Budu lakonický. Bulvární noviny a časopisy v něm ztrácí své velké téma. A na závěr jsem si pod vousy, s dávným hitem Petra Spáleného, prozpěvoval: „Kdybych já byl kovářem.“, tentokrát však s velkým „K“.
