StarDance: začal biatlon – končí KOUKALOVÁ

Právě v sobotu 30. listopadu 2019 začala biatlonová sezóna Světového poháru 2019/2020. A zrovna  v ten večer se loučila v přímém televizním přenosu se StarDance – bývalá biatlonová šampiónka! Jaká to ironie… A kde zůstala galantnost a genderové vyváženost? Zač je toho loket? Vrátilo Impérium úder?

Již osmý večer desátého cyklu populárního a nosného programu veřejnoprávní ČT začala krátkou reminiscencí na minulé charitativní pokračování StarDance. To sice nebylo vyřazovací, ale jeho body se zohledňovaly v hodnocení tohoto dílu sledované soutěže. A na programu nyní byla hned dvě soutěžní kola. V tom prvním si účastníci vybírali mezi valčíkem a rumbou. A druhé kolo pak dalo volnost jejich kreativitě ve volném, výrazovém scénickém tanci.

Již tradičně zasedly v hledišti páry vyřazené v předešlých kolech. Mezi nimi i soutěžící z mnoha předešlých ročníků, dále kulturní, manažerské i podnikatelské osobnosti… A samozřejmě příbuzní i přátelé vystupujících. Prostě, vhodná sousta pro zvídavé televizní kamery.

Moderátoři mají poněkud rozdělené úlohy, ale protentokrát pěkně pospolu

Bez mučení se přiznám, že nesleduji StarDance pravidelně. A tak, po několikaleté(!)  přestávce, musím uznat, že se inovuje. Moderátoři sice zůstávají stejní, ale jejich „pracovní místa“ se proměnila. Marek Eben zůstává tím hlavním průvodcem na pódiu a Tereza Kostková je pasována spíše do zákulisní reportérky, sběratelky aktuálních dojmů. Ale k hlavnímu posunu došlo v choreografiích tanců a jejich výrazovém pojetí. Jsou nápaditější, progresívněji pojaté i s použitím dalších rekvizit. Prostě, necítíte se zde jako na soutěži „latiny“, ale na skutečném představení, gala podívané.

Orchestr Martina Kumžáka Moondance Orchestra je, se svými zpěváky, připraven. Diváci patřičně nažhaveni. A tak již k vlastní soutěži.

 Vídeňský valčík nebo vídeňský ležák?

Marek Eben úvodem soucítil s únavou a enormním tréninkovým zápřahem soutěžících. Jejich jízdu soutěží přirovnal ke starému Trabantu, který ani nevěděl, kolik má v nádrži benzínu. A často musel jezdit na rezervu.

Gabriela Koukalová – Martin Prágr (rumba)

Na počátku Eben prezentoval Gabrielu Koukalovou (dříve za svobodna Soukalovou) jako neomylnou střelkyni. Což vtipně ilustroval přiložením repliky biatlonového terče na čelo porotce Chlopčíka. Projevilo se i toto pak na jeho nejnižším hodnocení?

Rumba této dvojice, na zmodernizovaně aranžovaný hit Bangles „Eternal Flame“, byla svým způsobem i trošku živočišná. A nezapřela perné hodiny tréninku. Na ten je ostatně asi Gabriela zvyklá…

Gabriela Koukalová s Martinem Prágrem měli hodně nevděčnou roli začínajícího páru

Ve slovním hodnocení uvedl Genzer, že tato jízda určitě nebyla Trabantem. Drexlerové vadil zase malý tlak na parket. Čili, že se sálem nesunuli, nýbrž spíše poskakovali. Porota se zdála býti přísnou, ale nakonec toto byla nejlépe hodnocená rumba celého večera.

(Body: Richard Genzer: 9, Tatiana Drexlex  8, Jan Tománek  9, Zdeněk Chlopčík  7. Součet: 33)

Matouš Ruml – Natálie Otáhalová (valčík)

Samotný divadelní úvod ukazoval, že tanečníci půjdou po výrazu. Já tedy osobně miluji spíše pivo vídeňský ležák, než vídeňský valčík. Nicméně mne nepřipadlo vystoupení slabší toho předešlého. I když, srovnávat rumbu a valčík?

Natálie Otáhalová si dala záležet s valčíkem i se svým partnerem Matějem Rumlem

Jiného názoru byla porota. Tatiana Drexler vytýkala především Rumlovi, že tak trochu předháněl hudbu. Téměř niť suchou na populárním mladém herci nenechal ani Jan Tománek, ale pak  ukázal vcelku solidní sedmičku. To jsou paradoxy!

(Body: Richard Genzer: 8, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 6. Součet: 28 )

Jakub Vágner – Michaela Nováková (rumba)

Zase jsme se dočkali, tentokrát na hudbu Stinga, až teatrálního zahájení. Jakub Vágner seděl před stolkem s fotkou své partnerky. Následný tanec spíš dokumentoval tréninkový dril. Prostě hodiny potu a krve ve zkušebně. Já ani porota jsme v projevu necítili uvolnění.

Jakub Vágner se sice cítí lépe s rybářským prutem u vody, ale i zde se však nechtěl nechat zahanbit

Zdeněk Chlopčík byl lapidární: „Jakube, nejlepší jste byl, když jste seděl.“ I tak byl, pak v bodování, ještě vcelku milosrdný. Richard Genzer Vágnerovy pohyby pánví komentoval: „Ta pánev byla, Jakube, jako když Horst Fuchs v teleshopingu předvádí pánev.“ Porota se tentokrát výjimečně bodově shodla.

(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 28  )

Veronika Khek Kubařová – Dominik Vodička (valčík)

Tentokrát opět jiné pojetí valčíku. Provázanější a rytmičtější. Paní Kheková na parketu nezapřela, že je manželkou divadelního režiséra. Působila, že si celé číslo náležitě užívá. A její taneční partner byl tím mužským elementem, který dodal celku potřebný nadhled, eleganci i muzikální vyznění.

Jan Tománek vypíchl divadelnost celého tance. Genzer to shrnul výstižně: „Když vás pozoruju, tak mě zas začínají bolet kyčle.“ Porota se tentokrát v bodovém hodnocení tak trochu „rozpůlila“.

Porota zde, po tanci Veroniky a Dominika, reprezentovala dva shodné názorové tábory. Je vidět, že byla i správně rozsazena.

(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 9, Zdeněk Chlopčík 9. Součet: 38 )

Karel „Kovy“ Kovář – Veronika Lišková (rumba)

Tentokrát jaksi v opačném gardu, vyzval Eben na úvod internetového mága „Kovyho“, aby zhodnotil instagramové účty porotců. Diváky si nejvíce získal charakteristikou účtu Richarda Genzera: „To je taková koprovka s vejcem.“

Jak se vyjádřit již ke třetí rumbě večera? Dá se říci, že v tanci samém Kovář již tak vtipně a s nadhledem nepůsobil… A moc mu nepomohla ani partnerka, která je spíše menší a sporé postavy. Prostě, žádná typická dlouhonohá tanečnice. Tanec tím pádem vyzníval trochu strojeně, až koženě.

Výstižný snímek dvojice Karel Kovář a Veronika Lišková při rumbě

Kovy“ očekával reakci na kritiku internetových prezentací poroty se slovy: „To bude jako ,Impérium vrací úder´.“ Překvapivě jej však „potrestal“ bodově nejvíce Tománek, který od Kováře předem nesklidil zas až takovou kritiku.

(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex  8, Jan Tománek  6, Zdeněk Chlopčík  7. Součet: 28  )

Volně a inovativně

Již při vyhlášení této „volné disciplíny“ jsem si trochu povzdechl, kde je loňský porotce Václav Kuneš. Ten by – jako „frontman“ moderního souboru 420PEOPLE – asi tentokrát nejerudovaněji hodnotil. A možná i radil? Je však možné, že radil předem při výběru a choreografii čísel samotných? V televizních titulcích byl totiž uveden jako jeden ze supervizorů.

Jak se dalo předem čekat, téměř všechny dvojice preferovaly spíše epický příběh.Prožitek i vnitřní svět interpretů zůstávaly poněkud na druhé koleji. Je to i pochopitelné, pokud se chcete zaměřit na výraz, musíte mít zažitou choreografii. A na to je tady zatraceně málo času.

Ještě malá poznámka k jinak tradičně kultivovanému a galantnímu Marku Ebenovi. Nejen já osobně tanec považuji i za výraz vystupování na veřejnosti, chování se galantně vůči ženám. A oslovování Natálie Liškové před celým televizním národem „Liško“ nepovažuji za vhodné. Ani genderově vyvážené. Není to nikde v uřvané koncertní či sportovní aréně. A proč tedy neoslovoval Eben například třeba Dominika Vodičku „Vodo“?

S Karlem „Kovym” Kovářem vpravo Natálie Lišková, oslovovaná moderátorem rozverně jako „Liška”

Tím nechci výborného Marka Ebena nikterak shazovat, jedná se však pouze o zdánlivě malý detail. I proto na něj upozorňuji.

Gabriela Koukalová – Martin Prágr

Oba tanečníci se představili v bílém. Měli, jako v této disciplíně i jejich následovníci, mnoho scén u země. Vleže, sedící i posouvající se. Celkové vyznění bylo, pro mne, tak trochu spíše atletické. Určitě však lehce lehkoatletické.

Tak trochu bílý sníh, který byl Gabriele Koukalové vlastní, připomínaly kostýmy první taneční dvojice

Jan Tománek ve slovním hodnocení parafrázoval Gabrielu a její popis jedné figury: „Ten ,opilý námořník´neměl chybu. V tom ostatním jich bylo dost.“ Richard Genzer to shrnul: „Moderní tanec prostě není legrace.“ Již podruhé (a naposledy) za večer vzácná bodová shoda arbitrů.

(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 7, Jan Tománek  7, Zdeněk Chlopčík  7. Součet: 28)

Matouš Ruml – Natálie Otáhalová

Opět se, tak trochu jako vojáci v zákopech, hodně operovalo u země. Tentokrát se však jednalo o předem pečlivě vystavěný výstup se závěrečnou pointou. Matouš Ruml se zde, jako herec, cítil jako ryba ve Vltavě.

Při volném tanci měla většina soutěžících mnoho scén při zemi, jako zde Matěj Ruml s Natálií Otáhalovou

Porota byla nadšena. Její rýsující se absolutorium pokazil tradiční „zlý muž“  –  Chlopčík. Richard Genzer dokonce vysekl Matoušovi poklonu: „Být to před lety, tak bych Tě po takovém výkonu angažoval do naší skupiny UNO.“

(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 10, Zdeněk Chlopčík 8. Součet: 38 )

Jakub Vágner – Michaela Nováková

Jakub nezapřel syna významného kapelníka, muzikanta, aranžéra, podnikatele i zaníceného sportovce Karla Vágnera. Vybral si totiž za hudbu „tutovku“ Morriconeho filmový megahit ze snímku „Tenkrát na západě“. Na jejich tanci byla – oproti první části – cítit uvolněnost i větší hravost.

Jakubu Vágnerovi porota vytýká křečovitost. Zde bych to nazval spíše patosem.

Tatiana Drexler hodnotila především jevištní vyváženost i kreativitu přípravy. Jan Tománek si neopomenul rýpnout do Jakuba Vágnera, že vše je moc křečovité a snaživé, což se projevuje na výsledném dojmu. V bodování se zase tradičně projevil Zdeněk Chlopčík.

(Body: Richard Genzer: 9, Tatiana Drexlex 8, Jan Tománek 9, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 33)

Veronika Khek Kubařová – Dominik Vodička

Velmi dobrý nápad. Jevištní detektivka se Sherlockem Holmesem. Vše dobře připraveno, včetně kostýmů. Pouze někdy musel divák také detektivně pátrat, co tím chtěli tančící vyjádřit.

Veronika Khek Kubařová s Dominikem Vodičkou jako v detektivce

Drexlerová se mírně kriticky navezla do celkové dynamiky projevu. Chlopčík zase do synchronizace dvojice. Však porota jako celek vše vzala málem „i s chlupama“. Jediný proti absolutnímu hodnocení byl… Kdo jiný, než Chlopčík!

Bezmála vrcholným číslem večera bylo, když se porotce Richard Genzer dokázal vtěsnat do malého nákresu „pro vraždu”, určeném pro štíhlounkou Veroniku Khek Kubařovou

(Body: Richard Genzer: 10, Tatiana Drexlex 10, Jan Tománek 10, Zdeněk Chlopčík 9. Součet: 39)

Karel „Kovy“ Kovář – Veronika Lišková

Je vidět, že „Kovy“ Kovář je na internetu „v obraze s duchem doby“ A především s mladými. Velmi kontaktní až agresívní tanec. Oba interpreti se vyřádili. Veronika Lišková nezapřela temperament i energii.

Veronika Lišková se s Karlem Kovářem pohybovali také nízko u země. To však neznamená, že by jejich choreografie byla v něčem přízemní.

Porota byla vcelku skoupá na body. Proč? Janu Tománkovi vadilo až přespříliš energie. Drexlerové malá muzikálnost. Zdeněk Chlopčík: „Emoce nejsou všechno.“ Pouze Richard Genzer to vystihl: „Připomínalo mi to mé předešlé vztahy.“ Možná proto dal jenom sedmičku?

(Body: Richard Genzer: 7, Tatiana Drexlex 8, Jan Tománek 7, Zdeněk Chlopčík 7. Součet: 29)

Kdo hodnotí koho a co?

Tanečníky jsem si vzal na paškál. Ještě proprat porotu. Před samým závěrem musím objektivně podotknout, že jediný Zdeněk Chlopčík hodnotil soustavně „týmový výkon“. Nikoli, na rozdíl od zbylého tria porotců, pouze tanec té které osobnosti. A tanec je určitě výsledkem týmové práce dvojice. Tak by tomu mělo být i zde. Přece jeden, na vteřinku o pár centimetrů vyvýšený, loket nemusí úplně zkazit celkový dojem a vyznění…

Odborníci by možná viděli raději na odchodu tuto dvojici Natálii Otáhalovou s Matějem Rumlem. Anebo Karla „Kovy” Kováře s Veronikou Liškovou? Diváci však rozhodli jinak…

A pak již dvojice moderátorů, která se závěrem opět sešla pospolu, tak trochu tradičně (jako týden starou žvýkačku v puse), natahovala okamžik vyhlášení vítězů. Začala tou dvojicí, jíž mnozí již před tímto dílem pasovali na outsidery – napjatým Matoušem Rumlem a nervózní Natálií Otáhalovou. Prošli! To byla úleva. A vše směřovalo ke krutému rozuzlení. Kdo tentokrát půjde z kola ven?

Konečně verdikt. Tedy nakonec, ačkoli aritmetický bodový součet od poroty by poslal do pekel „Kovyho“ Kováře se sympatickou Liškovou, končí úsměvy rozdávající Gabriela a její galantní partner Prágr. Jako sportovkyně to vzala sportovně. Vousatý spolutanečník neskrýval dojetí.

Tak takto společně s ostatními se představili Gabriela Koukalová s Martinem Prágrem naposledy

Následoval již tradičně obligátní finálový společný tanec a rozlučka.

Jak hodnotit tento díl? Určitě jako letos nejkreativnější. Což, samozřejmě, již předem předurčoval volný moderní scénický tanec. A co říci o vyřazeném páru? Budu lakonický. Bulvární noviny a časopisy v něm ztrácí své velké téma. A na závěr jsem si pod vousy, s dávným hitem Petra Spáleného, prozpěvoval: „Kdybych já byl kovářem.“, tentokrát však s velkým „K“.

Foto: archiv České televize

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pozor! Změna názvu!! Nikoli však termínu!!!

Z METRONOME FESTIVALU se stává METRONOME PRAGUE! A již finišuje s přípravami na příští léto.

Během příprav pátého ročníku mohou zakladatelé Metronome festivalu David Gaydečka, Martin Voňka a Libor Winkler s radostí oznámit příchod dalších významných posil do přípravného týmu. Těmito posilami jsou Serge Borenstein, Jan Ludvík z Karlín Group a Serge Grimaux ze subjektu, který koupil Fórum Karlín.

Spojení sil s těmito odborníky nám pomůže zrealizovat vizi, kterou jsem měl spolu s Martinem, když jsme Metronome Festival budovali. Ve skutečnosti jde vlastně o začátek nové éry, a abychom význam tohoto nového začátku podtrhli, rozhodli jsme se událost přejmenovat na Metronome Prague. Půjde totiž o mnohem více než jen festival!“ prohlásil David Gaydečka.

Archivní snímek z minulého ročníku festivalu

Noví společníci nám pomohou představit publiku ty nejlepší mezinárodní umělce, dopřát účastníkům ještě komfortnější prostředí, neboť hodláme plochu na pražském Výstavišti, kde se událost uskuteční, ještě zvětšit, abychom naši společnou vizi posílili a urychlili její růst,“ dodává Martin Voňka.

V začátcích mé kariéry jsem měl štěstí, že jsem se stal členem skupiny lidí, kteří začali budovat Montreal International Jazz Festival, ze kterého se později stal, a do těchto dnů zůstává, největší jazzový festival na světě. Také Metronome festival se pořádá v hlavním městě a díky tomu mohu vidět celou řadu podobností mezi festivalem, který jsme odstartovali v roce 1979, a Metronome Prague. Skvělé místo pořádání, kterým je magická Praha, perfektní čas v roce a obrovský potenciál díky práci Martina, Davida a jejich týmu, tedy dramaturgyně Barbory Šubrtové, výkonného producenta Martina Máry a nového marketingového ředitele Jakuba Horáka, díky tomu všemu nemám obavy, že by se Metronome Prague nestal tou největší událostí svého druhu jako v jiných hlavních městech na světě. Metronome Prague bude více než jen festival!“ souhlasí Serge Grimaux. A Serge Borenstein dodává: „Zábava je nedílnou a důležitou součástí moderního města, které se prostřednictvím našich developerských aktivit snažíme budovat více než 20 let nejen v Karlíně, ale nově i v Holešovicích. Kombinace funkcí bydlení, práce a zábavy je základní filozofií Karlín Group.“

Metronome Prague se koná v pátek 19. června a v sobotu 20. června příštího roku za účasti umělců z celého světa, kteří potěší široké spektrum publika. Důraz se tentokrát klade na rozvoj akce, aby dostála pověsti společensky odpovědné události s minimálním dopadem na životní prostředí.

Léto příští rok začíná s Metronome Prague!

Lepší příležitost, jak odstartovat festivalovou sezónu, si nelze představit!

O Metronome Festivalu Prague:

Metronome Festival Prague je první velký hudební festival konaný v Praze, který nyní zve na 5. ročník. Oslovuje všechny věkové i žánrové posluchačské vrstvy a sází na aktuální dění v progresivní hudbě. Dramaturgie festivalu neopomíná tuzemské účinkující, kteří zde mnohdy nabízí unikátní program, jakým byl například návrat Sexy Dancers, nebo spojení J.A.R. a gospelového sboru Maranatha a Ivana Krále s Jiřím Suchým.

Metronome Festival za dobu jeho konání navštívily hvězdy jako jsou Kraftwerk, Primal Scream, Rudimental, Liam Gallagher, Morcheeba, Sting, Iggy Pop, Foals, Sting, Chemical Brothers, Kasabian, Tom Odell, Ella Eyre, David Byrne, John Cale nebo Massive Attack. Z tuzemské scény vystoupili Ohm Square, Floex, Ille, Tata Bojs 30, David Koller s Katarzií, comeback Sexy Dancers a další interpreti. Jen loni na festival zavítalo 18 000 návštěvníků.

Michaela Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Vesmírná osobnost reggae již za týden v divadle ARCHA!

Ziggy Marley, syn legendy reggae, osminásobný držitel Grammy, rozhoupe 31. července poprvé Prahu!

Poslední červencový den ovládne Divadlo Archa pravá jamajská atmosféra – vůbec poprvé v Praze zde po loňském premiérovém koncertě na festivalu Colours of Ostrava vystoupí Ziggy Marley, legenda reggae, osminásobný držitel Grammy a nejstarší syn Boba Marleyho.

Reggae je mantra a meditace. Reggae je rytmus a vědomí. Jeho potenciál je nekonečný,” říká Ziggy Marley. Vždy je před námi cesta dále, vždy existuje naděje v dalším východu slunce, v další sekundě a další minutě,” zní jeho motto. Podobně jako otec na sebe vzal úlohu šiřitele poselství lásky, pozitivních vibrací a míru. Namísto chůze po vyšlapaném chodníku se ale vydal vlastní hudební cestou: jeho inovativní reggae s chytlavými melodiemi vstřebalo daleko víc rocku, funky, soulu a popu.

Jeho zatím poslední studiové album Rebellion Rises, které vyšlo loni pod Marleyovým labelem Tuff Gong Worldwide a bylo nominováno na Grammy, je apelem k pospolitosti, aktivismu a lásce. Veškerá rebelie má počátek v lidské mysli, v melodii a v hudbě. Rebelie je vědomí. Jakmile si uvědomíme její potenciál a naše vlastní uvědomění se začne šířit, vyrosteme i my samotní, komentuje poselství alba Marley.

David Nesta Marley, nejstarší syn Boba a Rity Marleyových, přezdívku Ziggy nezískal podle Ziggy Stardusta Davida Bowieho. V jamajském slangu se tak totiž říká jointu. Už jako malý se motal okolo otcových The Wailers; po jeho smrti založil se sourozenci úspěšnou skupinu The Melody Makers a v roce 2003 se pustil do sólové kariéry. Ziggy Marley představuje komplexního umělce: v jeho katalogu najdeme album a ilustrovanou knihu pro děti, kuchařku, výrobu biopotravin i komiks Marijuanaman.

Souběžně s hudbou jde i Ziggyho filantropie. Žije v přesvědčení, že děti představují neomezený zdroj naší budoucnosti a čím více jim můžeme dát, tím více sami sebe osvítíme. Proto založil s manželkou nadaci URGE, pomáhající chudým dětem. A to nejen na Jamajce  a v Africe. Vlastně všude, kde je potřeba. Spolupracuje také s OSN a neziskovou hudebně vzdělávající organizací Little Kids Rock. V hudbě se spoléhá především sám na sebe, rád se ale postavil po bok mnoha velkých hvězd: Angelique Kidjo, Taj Mahala, The Chieftains, Paula Simona, Stinga nebo Dony Summer. Jeho hudba se objevila také v mnoha filmech a dokumentech. Společenský aktivismus zahrnující ochranu přírody přirozeně vstoupil i do Ziggyho textů, kdy tvrdí, že inspiraci čerpá ze všech stran – „…z celého vesmíru, lidstva, lásky a míst, o kterých ani netuší, kde se nacházejí.

Koncert uvádí Colours Selection. Vstupenky v ceně 890 Kč jsou v prodeji v sítích GoOut, Ticketportal a v pokladně Divadla Archa.

Více informací na:

www.colours.cz.

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN