Pražský komorní balet – 9. stránka

Zemřel JUDr. Ivan Dunovský

Pražský komorní balet s velkou lítostí oznamuje, že zemřel mecenáš a milovník kultury, majitel, podporovatel a zachránce Pražského komorního baletu

S velkým zármutkem a lítostí oznamujeme, že ve věku 69 let zemřel mecenáš a milovník kultury, majitel, podporovatel a zachránce Pražského komorního baletu, JUDr. Ivan Dunovský

Ivan Dunovský se narodil 4. června 1952 v Mostě. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal titul doktora práv.

Dr. Ivan Dunovský patřil k významným současným představitelům šlechtického rodu Dunovských z Dunovic s historií sahající k počátku 13. století. Rod Dunovských v roce 1253 získal území na jih od Písku zabrané Rytířským řádem Křížovníků s červenou hvězdou. Mezi významné osobnosti rodu patřili například Vincenz z Dunovic, který zahynul spolu s králem Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku v roce 1346; Karel Dunovský, politik a ministr pošt a telegrafů v období první republiky; nebo Prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc., český pediatr a zakladatel SOS dětských vesniček.

Po revoluci se jako advokát úspěšně věnoval restitucím a vymáhání komunistickým režimem znárodněného majetku.

Po roce 1992 se zaměřil na podnikání v oborech stavebnictví a developmentu, spoluzakládal Rotary Club v Mostě a patřil mezi významné severočeské podnikatele. Jeho společnosti se specializovaly na rekonstrukce a restaurování národních kulturních památek. Zajišťovaly mimo jiné rekonstrukci budovy Státní opery Praha, kláštera v Plasích a v Kladrubech či výstavbu Regionálního muzea v Teplicích.

Láska k umění Ivana Dunovského přivedla k Pražskému komornímu baletu, souboru, který má své počátky v 60. letech 20. století. U jeho zrodu tehdy stál Pavel Šmok, jeden z nejvýznamnějších českých choreografů. Od něj také Dr. Dunovský soubor před lety převzal a v roce 2010 založil neziskovou společnost Balet Praha, o.p.s. Od té doby neúnavně bojoval za záchranu a zajištění systémového financování jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří. V průběhu svého působení v Pražském komorním baletu se Dr. Dunovský podílel na přípravách desítek nových choreografií i obnovených nastudování původních děl Pavla Šmoka, podporoval domácí choreografy i skladatele. Se svým souborem často cestoval na zahraniční vystoupení a propagoval Českou republiku ve světě.

„Ani si nedovedu představit, co všechno musel Ivan Dunovský udělat a vytrpět, aby udržel tenhle klenot české kultury nad vodou a kolik tolerance a soucitu musel cítit se všemi, kteří ho za to ještě napadali.“ – Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia.

Dr. Ivan Dunovský se stal nepostradatelnou kultovní postavou české taneční kultury 21. století.

Věříme, že odkaz, který vybudoval a pomohl zachránit, bude zachován i pro další generace.

Poslední rozloučení s Dr. Ivanem Dunovským se uskuteční v pondělí 20. září 2021 ve 12:00 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Všem pozůstalým, rodině, přátelům i kolegům vyjadřujeme hlubokou soustrast.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Pražský komorní balet začne novou sezónu

V turecké Ankaře zatančí Tereza Hloušková v choreografii Petra Zuzky

Pražský komorní balet zahajuje novou sezónu. První vystoupení PKB čeká ve druhé polovině tohoto týdne. Na čtvrtém ročníku festivalu moderního tance Contemporary Dance Festival v Ankaře v sobotu 4. září zatančí Tereza Hloušková. V tureckém hlavním městě se tanečnice představí se v sólové choreografii Petra Zusky s názvem „Fo(u)r One“, za niž vloni získala širší nominaci na Cenu Thálie.

Do souboru nastupují noví sólisté, Nikita Korotkov, který v minulosti tančil například v Národním divadle v Mnichově, ve slavném fyzickém divadle Piny Bausch ve Wuppertalu či v nizozemském divadla Scapino Ballet, a František Rezek, který přichází ze souboru Bohemia Balet. Sólisty PKB se od září stávají také Oldřiška Neumannová a Albert Kaše, kteří zde donedávna působili jako stážisté.

Od nové sezóny 2021/22 se Pražský komorní balet přesouvá do nového zázemí. Soubor bude nyní působit v nových prostorech Domu tanečního umění Praha v areálu bývalého Branického pivovaru, který byl dnes oficiálně otevřen. „Nové zázemí jsme potřebovali již řadu let, pracovali jsme po dlouhou dobu v provozně a technologicky nevhodných prostorech,“ uvedla Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „Dům tanečního umění nabídne odpovídající podmínky pro naši kontinuální činnost, získáme konečně profesionální prostředí pro naši práci: vlastní střechu nad hlavou, taneční sály, hygienické a rehabilitační zázemí, sklady pro kostýmy a scénografii…“

Na slavnostním otevření Domu tanečního umění byla dnes pokřtěna nová publikace s názvem (Studio) Balet Praha. Nová vlna československé choreografie. Autorkou knihy, kterou vydává Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, je Lucie Kocourková. Slavnostního křtu nové publikace se ujala herečka a dabérka Nela Boudová.

V září uvede PKB dvě reprízy oblíbených představení Petra Zusky v pražském Divadle na Vinohradech, v neděli 12. září to bude Carmina Vetera a v neděli 26. září pak Kytice. Na 24. října chystá taktéž v Divadle na Vinohradech uvést premiéru Zabiják život, která vloni díky koronavirovým opatřením proběhla jen online. Na začátku prosince pak soubor čeká premiéra Kříž u potoka, kterou volně na motivy stejnojmenného románu Karoliny Světlé vytvoří choreografka Alena Pešková. V představení bude hostovat Zemlinského kvarteto.

Pražský komorní balet je nejdéle působícím nezávislým tanečním souborem v Čechách. Jeho zakladatelem byl slavný choreograf Pavel Šmok, který dal novou tvář českému baletu, a Pražský komorní balet uchovává jeho odkaz stále. Tvoříme ale dál nové inscenace, podporujeme domácí choreografy i skladatele a každý rok připravujeme původní premiéru. Naším hlavním choreografem je Petr Zuska, dlouholetý šéf Baletu Národního divadla a umělec světového renomé, na repertoáru však najdete i díla dalších choreografů, jako jsou Lukáš Timulák, Jiří Pokorný, Tomáš Rychetský, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník a další.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

PETR TYC novým ředitelem Konzervatoře Duncan Centre

Nastoupí počátkem srpna!

Jaksi symbolicky, právě když Konzervatoř Duncan Centre slaví 30 let od svého založení, vyhlásila Rada hlavního města Prahy, na začátku března 2021, konkursní řízení na funkci ředitele, popřípadě ředitelky této příspěvkové organizace.

Podle zápisu z jednání Rady hlavního města Prahy dne 14. června 2021 byl jmenován novým ředitelem tanečník, pedagog a choreograf Petr Tyc. Od 1. srpna 2021 tak nahradí tak stávající ředitelku PhDr. Romanu Lisnerovou.

Petr Tyc absolvoval Taneční konzervatoř Praha roku 1983. Pak v roce 1992 obor choreografie na HAMU a dále stáž u Merce Cunninghama v New Yorku v létě 1993. Jako tanečník byl angažován v Pražském komorním baletu (1983–1992), Rambert Dance Company Londýn (1992–1994). Později působil jako nezávislý choreograf pedagog. V roce 2000 rovněž jako šéf baletu v libereckém divadle.

Jako choreograf Tyc debutoval „Etudami pro Bambini“ M. Smolky (PKB 1984). Na celostátní baletní soutěži Bratislava 1985 získal za, choreografii 2. cenu. V roce 1994 v Londýně inscenoval „Hymnus“ na hudbu G. I. Gurdieffa. Za jeho nezávislé a grantové projekty lze jmenovat: „Příběhy k nedovyprávění“ (1994), s hudebním seskupením Agon a tanečníky PKB. Anebo dílo „Ithaka„ na grafickou partituru A. Logothetise (1996).

Byl rovněž interpretem sólových choreografií N. Vangeli, P. Zusky a S. Sandroniho ve večeru „Znásobeně sám“ (1998). A podílel se na režii minimalistické opery P. Glasse „Pád domu Usherů“ (1999). V Liberci nastudoval „Čtyři biblické tance“ a „Sáře bylo devadesát let“ při zmíněném angažmá roku 2000.

Petr Tyc vždy inklinoval k pohybové abstrakci a minimal dance. Od 1995 se věnoval i výuce moderní techniky. A to externě na TKP, TK HAMU, DAMU i v jiných vzdělávacích institucích.

Foto: archiv TM

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou Frankovou, v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN