Ani ne čtyřiadvacet hodin po tom, co byl odvolán od fotbalové Sparty trenér ŠČASNÝ, byla vylosována jako první v naší velké „knižní“ soutěži paní VLASTA ŠČASNÁ z Chebu! Dokonce bydlí u stadionu!!! Další z výher poputuje do Košic! Podrobně o výhercích se dočtěte v následujícím textu.
Soutěž o tři knížky s věnováním autora vylosovala přímo ta, která byla smyslem tajenky – malířka a výtvarnice paní Petera Skluzáčková, manželka autora titulu „BABRÁCI“ spisovatele Pavla Šmidrkala.
TANEČNÍ MAGAZÍN těší velká účast. A pochopitelně i to, že většina odpovědí byla správných.
„BABRÁKY “ v knihkupectví KOSMAS pokřtil i (zprava) VLASTIMIL HARAPES, operní pěvkyně MICHAELA KATRÁKOVÁ a skladatel a zpěvák LIBOR PETRŮ
Celkově se zúčastnil 271 jeden čtenář TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Z těchto odpovědí bylo 268 naprosto správných. I to redakci těší. Je to totiž důkazem, že TANEČNÍ MAGAZÍN čtete pozorně a bedlivě.
Zajímavé – i když logické – je, že místně nebyly zastoupeny úplně vyrovnaně všechny oblasti, kraje a místní územní celky…
O tři tyto knihy s vlastnoručním věnováním a autogramem autora PAVLA ŠMIDRKALA se soutěžilo
Nejvíce odpovědí, konkrétně 87, přišlo ze západu Čech. Nejen Karlovy Vary, Sokolov, Chodová Planá, ale i Plzeň, Rokycany či Hořovice, Zbiroh či Žebrák ponejvíce reprezentovaly tuto oblast. Následovala Praha. Jejímu pomyslnému druhému místu napomohly zejména odpovědi z Prahy 4 a Prahy 7 – Holešovic. Je ironií, že ani jeden příspěvek nebyl z Prahy 6, kde autor bydlí! Slabší účast projevil i severomoravský kraj. Moravu ponejvíce reprezentovaly odpovědi z Přerova, Prostějova, Olomouce, Kroměříže, Vsetína a samozřejmě z Brna. Objevily se i správně odpovědi z Vysokého Mýta, Nízké Lhoty či Lubné!
Zleva autor knížky „BABRÁCI“ pan PAVEL ŠMIDRKAL a vedle něj „obsah tajenky“, jeho manželka PETRA SKLUZÁČKOVÁ, která rovněž vylosovala vítěze velké soutěže o „její jméno“
A teď chvíle napětí, pomyslná fanfára… A chvíle nejdůležitější.
Něžná ruka malířky a výtvarnice Petry Skluzáčkové vytáhla z osudí nakonec tři ženská jména Vlastu ŠČASNOU z Chebu, Lenku POSPÍŠILOVOU z Tábora a Adélu LEDVINOVOU z Vysokého Mýta.
Štěstěna se nakonec ukázala spravedlivá i v tom, že téměř 70 % odpovědí bylo od ženských pisatelek.
TANEČNÍ MAGAZÍN děkuje i těm, kteří nevyhráli. Věří, že mu všichni zůstanou čtenářsky věrní. S vítěznými dámami (či slečnami) se spojí a v co nejschůdnější době jim zašle slíbené ceny. Redakce je ráda, že si ověřila, že TANEČNÍ MAGAZÍN čtou (téměř) celé Čechy, Moravu nevyjímaje. Příjemné jaro a těšte se na další soutěž.
SOUTĚŽ UKONČENA – BUDEME VÁS INFORMOVAT O VYLOSOVÁNÍ VÍTĚZŮ!!! Kdo se bude těšit na knížku s autogramem a věnováním od autora?
Po roce přichází TANEČNÍ MAGAZÍN opět se soutěží. Tentokrát o tři výtisky zbrusu nové knížky „Babráci“ z pera (anebo počítače?) Pavla Šmidrkala.
Nový titul „Babráci“ je souborem devíti povídek Již jejich názvy dávají tušit, že se vesměs jedná o reminiscenci na autorovo mládí. Namátkou uveďme třeba: „Budeme chvíli dospělí“, „Krůček do rádia“, „Hotovo, točit“, nebo „Dlouhá louže“. Publikaci vydala i současně vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov spol. s r. o. A o její grafické řešení a zlom se postaral syn autora, Marek Šmidrkal.
Knižní „Babráci“ měli hned několik slavnostních křtů. V jihočeských lázních Bechyně, v nedaleké unikátní Obrazárně a zemědělském muzeu Špejchar Želeč, ale také v knižní prodejně Kosmas na hlavním Pernštejnském náměstí v Pardubicích. Samozřejmě se křtila i v Praze, za účasti režiséra Zdeňka Trošky, baletního mága Vlastimila Harapese a herečky Jarmily Švehlové i dalších osobností.
S autorem této knížky TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor (na jiném místě této stránky) a na jeho základech vznikla také nynější soutěžní otázka:
„Kdo knížku »BABRÁCI« ilustroval a jaký má vztah ke spisovateli PAVLU ŠMIDRKALOVI?“
Prosíme, své odpovědi posílejte do redakce TANEČNÍHO MAGAZÍNU mailem na mailovou adresu: info@tanecnimagazin.cz.
Ke své odpovědi uveďte, prosím, své celé jméno, vlastní mailovou adresu, poštovní adresu a popřípadě i telefonické spojení.
Uzávěrka soutěže o tři výtisky knížky PAVLA ŠMIDRKALA „BABRÁCI“ je: ve čtvrtek 25. dubna ve 24.00 hodin.
Na křtu knížky v jihočeských lázních Bechyně si společně zazpívali kmotři knížky Luděk Sobota a operní pěvkyně Michaela Kartáková (vpravo s knížkou v levé ruce)
Můžeme se těšit na výlety za hranice všedních dnů! A nejen tam…
Tuzemské začínající umělce bude na letošním ročníku Pražského Quadriennale reprezentovat kolektiv Intelektrurálně se svojí kurátorskou koncepcí nazvanou „Praha není Česko“. Expozice studentů Janáčkovy akademie múzických umění se věnuje tématu centralizace kulturní identity i umělecké tvorby a ztráty celonárodního kontextu. Více pohledů na české tradice, povahu nebo naturel i krajinu návštěvníkům studenti zprostředkují skrze sérii šesti výletů za hranice metropole.
K roku 2018 žilo ve velkých městech podle údajů Organizace spojených národů 55 % světové populace. Do roku 2050 by měl podíl lidí žijících mimo venkov přesáhnout dvě třetiny obyvatel planety. V České republice žije v urbánních oblastech dokonce více než 70 % lidí, přičemž největší a dlouhodobě stabilní přírůstek si podle dat ČSU připisuje téměř výhradně Hlavní město Praha. Ještě patrnější je trend sílící pozice „superměst” v zahraničí.
Lze po návštěvě Londýna s čistým svědomím prohlásit, že jste byli v Anglii?
Zvětšují se tak i rozdíly ve složení obyvatelstev metropolí a venkova; jejich životní styl, názory a obecně kultura, kterou konzumují, nebo naopak zase tvoří. Z pohledu turistického pak začíná být stále obtížnější zažít Francii v průběhu eurovíkendu v Paříži, natož pak zažít Ameriku za týdenní pobyt strávený kdekoliv v metropolitní oblasti New Yorku.
Spolu s ekonomickou aktivitou se do center přesouvá také stále větší podíl aktivních umělců. Ti na jednu stranu rozmachu měst aktivně přispívají, například skrze vytváření podhoubí pro rozvoj městské kultury a takzvaně kulturních a kreativních průmyslů. Jak moc je ale tento výsledný kulturní a umělecký mišmaš autentický? A co mají na mysli autoři české studentské expozice na PQ 2019, když říkají, že Praha není Česko?
Jak zažít Česko a zároveň prezentovat aktuální vysokoškolskou scénografickou tvorbu na 25 m2.
Na festivalech, veletrzích a přehlídkách obecně se zpravidla prezentuje výběr toho nejlepšího, co je na daném území aktuálně k mání. V Praze bezesporu to „nejlepší” současné české umění, nebo alespoň jeho určitá část, vzniká. Členové kolektivu Intelektrurálně se rozhodli pro přístup opačný. Návštěvníky Pražského Quadriennale vezmou na místa, kde se česká kultura historicky formovala a ještě stále formuje.
Organizátoři zvou na svou akci slovy: „Návštěvníku Pražského Quadriennale, zažij s námi opravdové, autentické Česko – vezmeme tě za hranice Prahy. Mimo sociální a kulturní bublinu uměleckého a divadelního světa. Naší scénou je česká krajina a ve spolupráci s trampy a houbaři, dobrovolnými hasiči, zahrádkáři, obecními zastupiteli, kutily a mezinárodním publikem vytváříme společné, šťastné universum.“
Nabídka výletů CK Praha není Česko
Samotná expozice na výstavišti v Holešovicích bude mít podobu prodejního stánku, pobočky dočasné cestovní kanceláře Praha není Česko. Půjde tedy o objekt výstavně-veletržním prostorům přímo vlastní. Hlavním lákadlem expozice jsou ale výlety, které vezmou návštěvníky Quadriennale za pravou „českostí“.
„Stánek nějakým způsobem přenáší ne-Prahu do Prahy a prostřednictvím výletů zase přenášíme Prahu (návštěvníky) do ne-Prahy. Jedná se tedy o jeden objekt ve výstavních prostorách a pak o takové, dejme-tomu, živé akce,“ vysvětlují členové kolektivu Intelektrurálně.
Nasbírat jahody, očistit a nakrájet. Zadělat a uhníst těsto. Zabalit, uvařit, posypat a ozdobit, naservírovat, pochutnat si. Umýt nádobí a pouklízet. Bez práce nejsou koláče.
Na dramaturgii a organizaci jednotlivých výletů se mimo kolektivu Intelektrurálně podílí také studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU s výletem Na houby do Brdských lesů. Studenti ateliéru Intermédií z brněnské FaVU vezmou účastníky na hranici skutečnosti a hrané reality, kolektiv studentů Divadelní fakulty JAMU představí mytologickou postavu českého vodníka a sami kurátoři připravují výlet s podtitulem Bez práce nejsou koláče.
Do projektu se zapojí také umělecko-antropologická skupina Czechia, která zavede účastníky svého zájezdu do Ústí nad Labem. Autorem poslední exkurze je výtvarník a divadelní režisér Michal Pěchouček.
„Vytvořili jsme šest kategorií, které nesou spektrum a vážou se k národnostnímu specifiku. Jako například kultura, příroda, mytologie, téma vztahu práce a společnosti. Lokality jako takové ale už vybírali samotní autoři, kteří vytvářejí i program jednotlivých výletů,“ doplňují autoři.
Expozice Praha není Česko byla k realizaci na PQ 2019 vybrána odbornou komisí z návrhů obdržených na základě otevřené výzvy Institutu umění – Divadelního ústavu. Projekt vzniká za finanční podpory Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Institutu umění – Divadelního ústavu.
Pobočku CK Praha není Česko můžete na výstavišti v pražských Holešovicích navštívit od 6. do 16. června 2019.
Více informací o celém projektu i o jednotlivých výletech se už brzy dozvíte na webových stránkách naší cestovní kanceláře Praha není Česko a na našem facebookovém nebo instragramovém profilu.
Městská bojovka ve stopách Jaroslava Foglara, vychlazený Březňák a svačinka na dobrodružnou výpravu z centra na periferii. Ústíčko má šmrnc.
O Pražském Quadriennale
První ročník Pražského Quadriennale proběhl v roce 1967. Jde o jednu z největších a nejprestižnějších přehlídek divadelního designu, scénografie a divadelní architektury na světě. V roce 2015 navštívilo PQ více než 180 000 návštěvníků včetně 6 000 akreditovaných profesionálů. Ve stejném roce obdrželo PQ prestižní evropskou cenu EFFE 2015-2016 jako jeden z 12 nejprogresivnějších evropských festivalů.
Kolektiv Intelektrurálně – zleva: Andrea Dudková, Anna Chrtková, Jan Matýsek
O kolektivu Intelekturálně
Anna Chrtková (1994) je v současné době stále ještě studentkou dvou univerzit (DIFA JAMU – Scénografie, Filosofická fakulta MU – Teorie interaktivních médií). Absolvovala Erasmus studijní stáž na Falmouth University (UK) v oboru Fine Art a účastnila se mezinárodního projektu Metropolis v italském Miláně. Mimo studia se věnuje tvorbě vlastních projektů na pomezí divadla, performance, instalace a scénografie. Jako scénografka spolupracuje s několika českými divadly (Centrum experimentálního divadla, Buranteatr, HaDivadlo, Činoherní studio Ústí nad Labem a podobně).
Jan Matýsek (1994) je vizuální umělec a scénograf. V současnosti studuje v ateliéru nových médií pražské Akademie výtvarných umění (vedoucí Anna Daučíková, Kateřina Olivová), je též absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (ateliér kresby a grafiky, Svätopluk Mikyta) a Janáčkovy akademie múzických umění (ateliér scénografie, Jana Preková). Vystavoval například v galerii Pragovka nebo v Domě umění města Brna. Jako scénograf působil v divadle Venuše ve Švehlovce a HaDivadle.
Andrea Dudková (1993) studovala estetiku na Masarykově univerzitě v Brně a scénografii na JAMU pod vedením docentky Jany Prekové. Prostřednictvím své intermediální tvorby se věnuje tématům každodennosti a prázdna, které rozvíjí v cyklu Ztrapni se do bezvědomí.
Czech Dance Tour odstartovala 16. března v Plzni a 17. března v Praze, ve sportovní hale Slavia. Bylo na co se dívat. Taneční den ubíhal jak na běžícím pásu, soutěžící si odnášeli krásné medaile a na tvářích zúčastněných byla vidět spokojenost.
Divácky nejatraktivnější bylo zřejmě číslo taneční skupiny Freedom z Prahy a jejich choreografie Queen Forever, která samozřejmě zavzpomínala na legendární Queeny. Ale ani další choreografie nezůstávaly pozadu.
Přinášíme krátkou ochutnávku nedělního klání, zejména předávání medailí tentokrát v kategorii ‚hlavní‘, tedy od 15-ti let.
Zeptali jsme se….
duše soutěže, její pořadatelky Hanky Čermákové
Jak zatím hodnotíte Czech Dance Tour, jste spokojení?
„To je slabé označení, jsme nadšení! Odstartovali jsme sezonu, máme za sebou už dvě regionální kola v Praze a Plzni. V Plzni vystoupilo 950 tanečníků a 71 choreografií, Praha byla ještě nabitější, tady bylo 1244 tanečníků a 88 choreografií. Tanečníci se sjeli z různých koutů Prahy.“
Jakou novinku letos přinášíte pro své soutěžící?
„Především musím říct, že jsme si dali práci s designem medailí, které jsou přesně vytvořené pro naši soutěž. Nepodcenili jsme přípravu medailí, jsou vyfrézované, dobře udělané, barva je opravdu zlatá, stříbrná, bronzová. Kvalitu lidé ocení. A důkazem spokojenosti je i to, že tanečníci si je fotí a líbí se jim, zjistila jsem to, když je právě ‚projížděla facebook‘.
A dále je tu i ten fakt, že začínající projekt je něco jiného. Letos jsme se zase posunuli dále a soutěž je celkově kvalitnější.“
Jak hodnotíte výkony tanečníků? Je úroveň vysoká?
„Zajímavé je pozorovat vývoj skupin od regionálních a zemských kol až po republikové“. Kondice, psychika… na začátku jsou tanečníci trošku rozpačitější a na konci jsou si mnohem jistější sami sebou. Pohyb je propracovanější, pracují na sobě. I v tomto velmi krátkém čase, tedy v období dvou nebo tří měsíců, je vidět rozdíl. Ať už tanečník nebo celá skupina se dokáží posunout k mnohem lepšímu výkonu. Taková jedna soutěž vydá za deset až dvacet tréninků, říkají tanečníci!“
