Na PKB do Klášterce nad Ohří

Pražský komorní balet ozdobí 13. ročník kláštereckého tanečního festivalu »SIRAEX«

V pátek 16. srpna od 20 hodin vystoupí Pražský komorní balet (PKB) v Klášterci nad Ohří na festivalu současného tance „SIRAEX“. Úspěšný letní festival roztančí malebné krušnohorské městečko již po třinácté. Na nádvoří novogotického kláštereckého zámku PKB představí jednoaktový balet s názvem „Důvěrná místa“. Autorsky je pod ním podepsán belgický choreograf Samuel Delvaux, který jako hudební i tematickou inspiraci použil tvorbu a život slavného hudebního skladatele Leoše Janáčka.

Choreografii „Důvěrná místa“, jež vznikla původně pro soubor Balet Praha Junior, nastudoval Pražský komorní balet v závěru loňského roku při příležitosti devadesátého výročí Janáčkova úmrtí. Coby hudební podklad díla posloužily Samuelu Delvauxovi fragmenty ze slavného Janáčkova díla, klavírní Kreutzerovy sonáty, a choreografie samotná je velmi volně inspirována osobou a hudbou velkého génia. Jedná se o jakési abstraktní scénické ztvárnění inspirace ženským elementem, které skladatele celý život provázelo.

Snímek ze zkoušky baletu „Důvěrná místa“

Festival „SIRAEX“ si za dvanáct let existence vybudoval jméno mezi laickou i odbornou veřejností. Mapuje dění na současné taneční scéně a představuje české i zahraniční tanečníky a choreografy patřící ke špičce v oboru.

Mgr. Zora Breczková, ředitelka festivalu Siraex

Náš festival je přehlídkou, která každoročně přináší průřez děním na taneční scéně za uplynulou sezónu a dává veřejnosti z měst, která jsou dál od Prahy, povědomí o vývoji tanečního umění. Jde tedy o ojedinělou záležitost, která má v tanečním světě své místo,“ říká Zora Breczková, ředitelka festivalu „SIRAEX“. „Jedinečností projektu je setkání několika generací a úrovní interpretů a choreografů, a to od dětí přes neprofesionální soubory scénického tance až po naší a zahraniční profesionální scénu (včetně nové generace). Pražský komorní balet je již dlouho naším stálým hostem, spolu s ním na pátečním gala večeru vystoupí Balet Národního divadla v Brně, 420 People a absolventka HAMU, choreografka Petra Hájková.“

Co je hlavně naplňujeSIRAEX“? Tato akce (či festival) obsahuje letní dílny pro jednotlivce (od 18. roku, popřípadě i od 15 let, dále pro pokročilé, avšak vypisuje i kategorii  „mírně pokročilí“ a v poslední řadě slouží pro pedagogy). Hlavní součástí festivalu „SIRAEX“ jsou představení neprofesionálních souborů (včetně možnosti účastnit se letních dílen s profi umělci). Závěrečný program vytvářejí soubory nominované v krajských přehlídkách a účastnící celostátní přehlídky „TANEC, TANEC“ v Jablonci nad Nisou.

Oblíbenou součástí „SIRAEXU“ je i „DĚTSKÁ TANEČNÍ SCÉNA“, obsahující týdenní workshopy s open air představením, inspirativní představení. Soubory na závěrečná vystoupení jsou tedy nominovány z krajských přehlídek dětských skupin scénického tance. Přihlášky jsou ke stažení na: www.zus-klasterec.cz v rubrice „SIRAEX“.

Foto: PKB

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zemřel jihočeský baletní sólista JIŘÍ HÁJEK

Mezi první českobudějovickou úlohou v legendárním nastudování Čajkovského Labutího jezera a rolí poslední – v tanečním zpracování dramatu Tramvaj do stanice Touha s premiérou v listopadu 2018 – měl na kontě na 40 velkých tanečních postav.

Jihočeské divadlo s lítostí oznamuje, že v pondělí 22. 7. v nedožitých 76 letech náhle zemřel dlouholetý sólista baletu

pan Jiří Hájek

(* 13. 11. 1943 – † 22. 7. 2019)

S Jiřím Hájkem, rodákem z Ořechova u Brna a od roku 1968 prvním sólistou baletu Jihočeského divadla, pojilo s touto scénou letos právě neuvěřitelných 55 let.

Do angažmá v JD vstoupil jako mladý tanečník, absolvent tanečního oddělení Konzervatoře v Brně již v sezóně 1964/1965.

Oficiální angažmá zde ukončil již v roce 1990, ale na baletní prkna „svého divadla“ se přesto vracel doslova do posledních dnů. Mezi jeho první zdejší úlohou v legendárním nastudování Čajkovského Labutího jezera v choreografii Milana Hojdyse a rolí poslední – v tanečním zpracování dramatu Tramvaj do stanice Touha, v choreografii Libora Vaculíka, s premiérou v listopadu 2018 – měl na svém kontě na 40 velkých tanečních postav.

Jeho mužné jevištní vzezření, elegance, dokonalá taneční technika a spolehlivost v partnerských duetech jej předurčovaly převážně k milovnickým a později i k dramatickým úlohám.

Jiří Hájek v baletu Kráska a zvíře

Za všechny jmenujme alespoň Václava i Gireje v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, Mandarína v Bartókově Podivuhodném mandarínovi, Prince v Prokofjevově Popelce, básníka Villona v baletu V. Soukupa Francois Villon, Dona Juana ve stejnojmenném baletu Ch. W. Glucka či Kreonta v tanečním zpracování Bendova melodramatu Médea.

Vedle celovečerních baletů zcela samozřejmě a s grácií účinkoval v dlouhé galerii tanečních postav v operách, operetách i muzikálech (My fair Lady, Kiss me Kate, Kabaret) a rovněž v oblíbených tanečních zpracováních symfonických skladeb (Pátá symfonie P. I. Čajkovského, Slovanské tance Antonína Dvořáka, Taras Bulba Leoše Janáčka).

Jiří Hájek s taneční partnerkou

S úspěchem se představil i v soudobých tanečních opusech (Plameny Paříže B. V. Asafjeva, Hirošima V. Bukového, Šťastný návrat J. Kosiny, Viktorka Z. Vostřáka). Spolu s tanečnicí a životní partnerkou Radmilou Hájkovou patřil k hlavním hvězdám baletu v šéfovském období choreografa a tanečníka Milana Hojdyse.

V celé historii Jihočeského divadla byl „Jura“ Hájek jedním z nejoblíbenějších a diváky nejmilovanějších tanečníků…

Poslední rozloučení s Jiřím Hájkem proběhne v úterý 30. července 2019 v 10.30 hodin v obřadní síni českobudějovického krematoria.

Nezapomeneme!

Jihočeské divadlo vyjadřuje upřímnou soustrast všem pozůstalým. A TANEČNÍ MAGAZÍN se ke kondolenci připojuje.

Foto: archiv Jihočeského divadla

Jihočeské divadlo

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cesty zářivé budoucnosti

Pražský komorní balet připravuje na závěr července dvě mimořádná vystoupení

Poslední červencový víkend uvede Pražský komorní balet (PKB) v rámci spolupráce s festivalem Praha, klasika dvě výjimečná vystoupení. Šestý ročník úspěšného hudebního festivalu, jehož uměleckým partnerem se PKB již před několika lety stal, má podtitul „Cesty zářivé budoucnosti“. Mimořádné koncerty se budou konat 27. července 2019 v areálu pražského Anežského kláštera a 28. července 2019 ve velkém sále Městské knihovny v Praze.

První večer, který proběhne v Anežském klášteře v sobotu 27. července od 19 hodin, má název Mezinárodní umělecký maraton. Sólisté Pražského komorního baletu zatančí v nádherných gotických prostorách kostela sv. Františka choreografii Pavla Šmoka a Kateřiny Dedkové na část Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku. Živé provedení Janáčkova díla v úpravě pro smyčcový kvartet nabídne velmi nevšední spojení hudby a tance. Večer se uskuteční ve spolupráci s Národní galerií v Praze.

Den poté, tedy v neděli 28. července od 19:30 hodin, pak ve velkém sále Městské knihovny následuje druhý neobyčejný koncert nazvaný Balet a hudba komorně. Účinkují v něm tanečníci Pražského komorního baletu a instrumentální sólisté festivalu komorní hudby Ameropa, kteří společně uvedou Dvořákův Slovanský kvartet v choreografii Mária Radačovského a znovu také již zmíněné nadčasové dílo Po zarostlém chodníčku.

„Jsme velmi rádi, že v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Praha, klasika vystupujeme už čtvrtým rokem – poprvé jsme pod jeho hlavičkou tančili v roce 2016 v Martinickém paláci. Pokračující spolupráce si vážíme a na další společná představení se moc těšíme,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „S ohledem na velice zdařilé hudební a taneční nastudování první části cyklu Janáčkova díla ‚Po zarostlém chodníčku‘ v roce 2018 jsme se s vedením festivalu rozhodli toto dílo zařadit do programu i letos. Janáčkova hudební předloha byla častou inspirací Pavla Šmoka – autora stejnojmenné choreografie, kterou společně s Kateřinou Dedkovou vytvořil v roce 1998. Druhým prezentovaným dílem bude Dvořákův ‚Slovanský kvartet‘ v choreografii Mária Radačovského a hudebním nastudování sólistů komorní hudby festivalu Ameropa. Spolupráce Pražského komorního baletu a festivalu Praha, Klasika propojuje českou hudbu a taneční umění, medializuje významné české autory a tvůrce a propojuje umění s historickými kulturními památkami.“

MEZINÁRODNÍ UMĚLECKÝ MARATON

Sobota 27. července 2019 v 19:00 hodin,  kostel sv. Františka, Anežský klášter v Praze

 Program:

  • Benjamin Britten: Simple symphony

Komorní orchestr Ameropa

dirigent Vadim Mazo (USA)

  • Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku

Úprava pro smyčcový kvartet: Jarmil Burghauser

Hrají: Ada Slivanská a Tomáš Tuláček – housle, Věra Binarová – viola, Peter Mišejka – violoncello

Tančí: sólisté Pražského komorního baletu

Eliška Nováková – Jenůfa, Linda Svidró – Kostelnička, Dominik Vodička – Števo

Choreografie: Pavel Šmok, Kateřina Dedková-Franková

  • Antonio Vivaldi: Gloria D dur, RV 589

Lucie Silkenová – soprán, Šárka Mistrová – alt

Komorní orchestr Ameropa, smíšený sbor

Dirigent: Tsutomu Masuko (Japonsko)

 Vstupné: 300 Kč

Studenti, senioři: 100 Kč

Prodej vstupenek:

Goout – online prodej: www.goout.net

ViaMusica – online prodej: www.viamusica.cz

 BALET A HUDBA KOMORNĚ

Neděle 28. července 2019 v 19:30 hodin, velký sál Městské knihovny v Praze

Program:
  • J. Brahms: Trio pro lesní rok op. 40
  • P. I. Čajkovskij: Souvenir de Florence, smyčcový sextet op. 70
  • A. Dvořák: Smyčcový kvartet č.10, op. 51 „Slovanský“

Choreografie: Mário Radačovský

  • L. Janáček: Po zarostlém chodníčku

Choreografie: Pavel Šmok, Kateřina Dedková – Franková

 

Účinkující: sólisté Pražského komorního baletu a instrumentální sólisté festivalu komorní hudby Ameropa

Vstupné: 300 Kč

Studenti, senioři: 100 Kč

Prodej vstupenek:

Městská knihovna v Praze – online prodej: www.mlp.cz

Goout – online prodej: www.goout.net

ViaMusica – online prodej: www.viamusica.cz

Mgr. Johana Mravcová

 

„KLÍČE ODNIKUD“

Nepříliš veselé téma, krásně a vkusně zpracované – takové je nejnovější dílo Petra Zusky

V pondělí 11. března patřilo pražské Fórum Karlín Jihočeskému divadlu. Konkrétně dílu choreografa Petra Zusky „Klíče odnikud“. Petra Zusku našim čtenářům jistě nemusíme představovat. Pouze krátce připomeňme, že během své taneční kariéry vystoupil v baletech klasického repertoáru a především v dílech renomovaných současných tvůrců – Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Libora Vaculíka, Alvina Aileyho, Gerharda Bohnera, Roberta Northa, Matse Eka, Hanse van Manena, Christophera Bruce, Ohada Naharina, Nacho Duata, Itzika Gallili… Vystupoval v mnoha zemích po celém světě, od roku 2002 byl uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. Jako tvůrce má na kontě více než padesát inscenací. Za svou interpretační práci a choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění.

Dílo „Klíče odnikud“ vychází ze Zuskovy osobní zkušenosti. Petr Zuska navštívil jednoho dne prázdný dům svých prarodičů. Ten byl obýván několik posledních desetiletí Zuskovou opuštěnou, schizofrenní tetou, která v něm i v naprosté samotě zemřela. Tato žena byla uzavřena do svého vlastního světa strachu a hrůzy ze všeho okolo, obklopena rejem svých neuspořádaných démonů. A současně kolem ležely svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů. Ale odkud vlastně byly? Celý příběh, který trvá přibližně hodinu a půl, vychází ze vzpomínek a klíčových životních okamžiků této nešťastné ženy.

Tanec, který představuje konec života, skon a určitý přechod mezi jednou dimenzí a druhou, není rozhodně žádné radostné téma. Přesto se Petru Zuskovi podařilo vytvořit dílo, které diváka strhne. Bez hlesu sledujeme příběh, který dotváří bezpochyby dokonale vybraná hudba.

Příběh začíná. Vidíme ženu v černobílých šatech, barvách většinou symbolizujících smrt. Zoufale vybíhá vpřed, ale pak zůstává bezvládně sedět na židli, hlavu sklopenou k jedné straně… Pomalu se otevírají jedny, druhé, třetí dveře… A nakonec vyskočí na scénu, z osmi jasně nasvícených dveří, tanečníci – čtyři muži a čtyři ženy. Otevřou-li se dveře, proud světla proniká na jeviště. Je to snad už světlo z té „druhé strany“?

Tanečníci představují vzpomínky dotyčné ženy, jsou oděni do černých obleků. Také se říká, že po smrti člověk vidí před očima odvíjet se celý svůj životní příběh. Všechno dobré i zlé, co ho potkalo a co udělal. Je snad toto takový příběh? Možná ano…

Na scéně se také objevuje druhá žena (nazvaná jen ONA), rovněž oblečena do černobílých šatů. Představuje patrně matku zesnulé ženy. Možná ji ale můžeme chápat i jako zesnulou samotnou, tedy přesněji její vlastní nesmrtelné „Já“. Ale současně je to také pianistka (Božena Steinerová), interpretující první část klavírního cyklu „Po zarostlém chodníčku“ Leoše Janáčka. Tato skladba vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle profesních „proher“, které prožíval, zemřela jeho jednadvacetiletá dcera Olga. Janáčkova skladba kontrastuje s „Reguiem“ Antonína Dvořáka, které se inscenací také prolíná. Toto dílo pak bylo naopak vytvořeno v době, kdy byl skladatel na vrcholu svých tvůrčích sil a jeho „Requiem“ je spíše velkolepou oslavou Boha. Petr Zuska pečlivě zvažoval, které skladby svým obsahem a náladou odpovídají tématu inscenace. A jejich dramaturgie se povedla. Spojení obou z uvedených hudebních děl je emotivně velmi působivé.

Sledujeme pak dále, jak ONA (tanečnice Julie De Meulemeester) vzpomíná na matku a otce, na své dětství, ale i konflikty s otcem, partnerské konflikty. Až nakonec, kdy se postavy mění ve zlé, zlověstné přízraky bez tváří (tanečníci mají hlavy zahalené do černé) a nebohou ženu ničí. Interpreti vskutku přesvědčivě a mistrně představují vtíravé, děsivé, chmurné myšlenky hlavní postavy.

Julie De Meulemeester podává vynikající výkon, divák s napětím sleduje její taneční pojetí role po celé představení.

Božena Steinerová se stává součástí hlavního děje, možná ztělesňuje pocity zesnulé, možná její příbuzné či její vlastní „Já“. Na konci pak zůstávají obě ženy na pódiu bez známek života.

Velkým kladem inscenace „Klíče odnikud“ je její  přínos nejen pohledem na útrapy a konec jednoho lidského života, ale také na opravdovou krásu a důstojnost. Nic není povrchní, divák je hluboce dojatý. „Klíče odnikud“ bych bez nadsázky označila za mistrovské dílo Petra Zusky.

KLÍČE ODNIKUD

Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Petr Zuska, Petr Baštýř

Zvukový design: Zbyněk Perla

 Asistenti choreografa: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek

Tančí:  Julie De Meulemeester (ONA), Božena Steinerová (ONA), – Petronela Bogdan, Sebastiano Mazzia, Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Aleš Hanzlík, István Varga, Rosa Maria Pace, Magnum Phillipy (ONI)

Foto: archiv Jihočeského divadla

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN