Štítek: festival tanec praha

Česká taneční platforma je tady

Co přináší letošní ČTP?

Ve dnech 4.–7. dubna se bude konat 24. ročník festivalu Česká taneční
platforma, který nabízí výběr toho nejzajímavějšího, co vzniklo převážně
v uplynulém roce na české taneční a pohybové scéně. Festival každoročně
budí zájem řady odborníků – prezentrů i žurnalistů – z České republiky,
Evropy i zámoří.

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Festivalu Tanec Praha, říká: „Zájem  o tanec se zvyšuje, každý rok přiláká více pozornosti. Teď máme v Čechách provázanost s celosvětovými díly.   Ještě v 90. letech jsme zdaleka nepřitáhli pozornost zahraničních hostů, ale teď máme takový zájem, že nám závidí i Vídeň, do které přijede třeba 60 zahraničních hostů a u nás  je jich 100!“

Spoluředitelka Festivalu Tanec Praha Markéta Perroud dodává: „Dáváme přednost kvalitě před kvantitou.  Ale výběr děl je vždy bolestný.  Přesto, že  se někdo nedostane na ČTP, neznamená to, že se o něm nehovoří.“

Platforma již téměř čtvrt století mapuje českou scénu současného tance a
pohybového divadla a vyhledává co nejvyšší kvalitu a diverzitu. V její
Dramaturgické radě se vystřídala již řada osobností, které pečlivě sledují
dění na domácí scéně. Letos počet přihlášených děl překročil 40 a výjimečně
se odborníci vrátili i o rok zpět, kdy přísná pravidla vyřadila dvě
zajímavé inscenace. Do hlavního programu tak rada vybrala sedm děl. Ta
budou diváci moci zhlédnout v programu, kde se ryze taneční díla střídají s
divadelními přístupy, prvky nového cirkusu, využitím vizuálních elementů i
např. nedivadelních prostor.

Vedle odborné Dramaturgické rady se opět scházela Divácká porota. „Jsme
rádi, že jsme i letos mohli zájemcům z široké veřejnosti nabídnout možnost
zapojit se do tzv. Divácké poroty,“ říká Zuzana Hájková, manažerka
festivalu, a pokračuje: „Smyslem této formy zapojení diváků je umožnit
zájemcům vyzkoušet si práci Dramaturgické rady – tedy zhlédnout pokud
možno všechna přihlášená díla, diskutovat za účasti odborníků – a v
závěru nezávisle hlasovat o třech dílech, která by podle nich neměla na
programu platformy chybět.“

Účastníci platformy a diváci se mohou těšit na představení souborů Farma
v jeskyni, VerTeDance, DOT504, Spitfire Company nebo tvůrců Jana
Komárka, Martina Talagu a Elišky Brtnické. Doprovodná část programu se
soustředí převážně na networking, sdílení zkušeností a odborné diskuse.
Spolu s tím, jak se stírají hranice mezi uměleckými žánry, stírají se také
geografické hranice a čeští umělci tvoří stále více v mezinárodních
koprodukcích.

Na Českou taneční platformu letos naváže Ateliér European Dancehouse
Networku (EDN).

„Český tanec zasluhuje pozornost. V posledních letech vždy přilákal do
Prahy stovku zahraničních expertů, což se žádné jiné obdobné akci v našem
středoevropském regionu nedaří, říká Yvona Kreuzmannová. „Je to jedinečná příležitost poukázat na kvality a pestrost naší scény před zástupci nejvýznamnějších tanečních domů i festivalů a zároveň otev ít téma kontextu práce umělců v zemích střední Evropy i blízkých postsovětských státech. Platforma i EDN Ateliér jsou otevřeny všem, kdo se chtějí o tanci dozvědět více.“

Tereza Hradilková (vytvořila velice populární taneční inscenaci Švihla) říká: „Jsem ráda, že ČTP existuje. My tanečníci a choreografové máme příležitost  konfrontovat své dílo se zahraničními tvůrci, když máme možnost této zpětné vazby, je to pro nás opravdu přínos a má to velký dopad.“

Markéta Perroud dodává: „Pro nás je platforma možnost ponořit se do prostředí, kde díla vznikají, je to cenná zkušenost a dobrá příležitost pro networking. Setkávání se a navazování kontaktů, sebezdokonalování, pro mě je to zásadní věc.

24.ročník České taneční platformy se odehraje v sedmi pražských
lokalitách – PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Alfred ve dvoře,
Centrum současného umění DOX, Korzo Veletržního paláce, Národní galerie v Praze, Studio Hrdinů a La Fabrika. Hlavní část Ateliéru EDN pak bude
v prostoru Kasárna Karlín.

Nina Vangeli, publicistka, říká o letošní ČTP: „České prostředí neinklinuje k abstrakci, ale všímá si témat a fyzikality“.

Na závěr ČTP proběhne  vyhlášení cen. Od roku 2016  je udělována cena pro Manažera roku. Její vznik inicioval Jiří Opěla. Letošní cenu navrhl Dalibor Šípek v novoborské sklárně Anežka.

Dalibor Šípek nám svěřil, že při tvorbě letošní ceny chtěl navázat na dílo Jiřího Opěly a současně  použil svou nejnovější techniku, kdy  sklo přesahuje přes desku.

Terezu Hradilkovou okamžitě sklárny inspirovaly a pomýšlela na svou novou choreografii, která by byla právě z tohoto prostředí. Tuto myšlenku také na tiskové konferenci Tereza a Dalibor  živě  prodiskutovali.

Zeptali jsme se…..Yvony Kreuzmannové, ředitelky Festivalu Tanec Praha

Které představení v letošní  České taneční platformě má pro Vás největší  náboj?

Yvona: „To je opravdu těžké říct. Já sama mám letos platformu jako objev, viděla jsem  některá představení jenom na videu, ať  už jsou to performeři DOT 504 nebo Eliška Brtnická, takže  jsem zvědavá, jak to bude vypadat živě. Pokud se bavíme o náboji, tak Cécile da Costa  je performerka, která má v sobě  neuvěřitelný náboj a energii. To   nejde pominout. Ale  pro mě třeba i  představení „Pojdˇme na tanec“ má v sobě náboj a určité momenty  jsou nezapomenutelné. Jsem také moc zvědavá, jak bude vypadat v anglické verzi.“

Děkujeme

 

ST I 4. 4. I 20:00 I Studio ALTA I Tantehorse / Miřenka Čechová: Creep – výběr Divácké poroty

 

ČT I 5. 4. I 15:00 I Afred ve dvoře I SILK Fuegge: DISASTROUS – pro děti, doprovodný program

 

ČT I 5. 4. I 17:00 I Centrum současného umění DOX I Farma v jeskyni: Navždy spolu

 

20:00 I PONEC – divadlo pro tanec I VerTeDance I Petra Tejnorová: Pojďme na

tanec! – výběr Divácké poroty a dramaturgické rady

 

PÁ I 6. 4. I 15:00 I Studio ALTA I Jan Komárek a kol.: Kabaret Velázquez

17:00 I Národní galerie – Korzo I Martin Talaga: SOMA

20:00 I PONEC – divadlo pro tanec I DOT504 I Jozef Fruček a Linda Kapetanea:

You Are Not the One Who Shall Live Long

 

SO I 7. 4. I 12:15 Studio Hrdinů I Jan Bárta: Pitch – doprovodný program

14:00 I Studio ALTA I Spitfire Company: Vypravěč

17:00 I La Fabrika I Eliška Brtnická: Enola – výběr Divácké poroty a dramaturgické

rady

20:00 I PONEC – divadlo pro tanec I Tereza Hradilková a kol.: Švihla – Taneční

inscenace roku 2017, vyhlášení cen

 

Více informací o programu naleznete na: www.tanecniplatforma.cz

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Nejkrásnější muž Ghany se účastnil festivalu Tanec Praha

Clifford Selorm Ametefe je nejen výborný tanečník, ale i model, který získal již řadu ocenění, mimo jiné také cenu Top Male Award. Nyní jste měli možnost potkat ho v Praze, kde reprezentoval svou rodnou zemi

Festival Tanec Praha  letos  pozval do Čech  čtyři členy Ghana Dance Ensemble, dva bubeníky, jednoho tanečníka a jednu tanečnici.
Ghana Dance Ensemble se účastnil projektu současného tance s názvem „Ghana Sunrise“ spolu s českými tanečníky Lindou Fernandez Saez, Jakubem Sedláčkem a bubeníky Tomášem Kerle a Monikou Rebcovou.
Choreografii a koncept projektu vytvořila Monika Rebcová ve spolupráci se jmenovanými umělci.  (Během roku přinášíme čtenářům Tanečního magazínu informace o vystoupeních a seminářích Moniky Rebcové.

Clifford Selorm Ametefe  je nejen  výborný tanečník, ale i model, který  má na svém kontě už řadu ocenění, možná nejvíce ho těší Top Male Award, což znamená, že se  stal nejkrásnějším mužem v Ghaně.  Během festivalu reprezentoval svou rodnou zemi v Praze, poprvé jsme se s ním setkali na tiskové konferenci, kde se už zdálky neslo bubnování a africké rytmy. Musím říct, že Clifford je nejen  urostlý, krásný muž,  je to také  milý a skromný člověk,  krásný uvnitř.

A jak vnímá Českou republiku?

Zeptali jsme se…..

Clifford Selorm Ametefe

Co si myslíte o české kultuře?

„Přiznám se, že o ní moc  nevím.  Ale působí to tu na mě, že Čechy jsou
krásná zem s impozantními městy a zrovna tak jsou zde i milí lidé.
Těším se z každého kousku země, z každé minutky, kterou zde
prožívám. Opravdu moc se mi tady líbí.“

Jak se vám spolupracuje s Monikou Rebcovou, která představuje naše
ztělesnění afrického tance? 

„Je to opravdu krásná zkušenost, neočekával jsem to, co následovalo,
když jsem se s ní poprvé setkal. Čas, který jsem s ní strávil, vnímám
jako krásně prožitý čas. Dává ze sebe všechno a všechno dává i do
svého tance. Přinesla určitě pokrok i do našeho afrického umění.“

Kde a jak jste se vlastně setkali? 

„Jednalo se o výměnný program organizovaný v Ghaně.

Yvona Kreuzmannová, ředitelka  festivalu TANEC PRAHA a česká ambasáda v Accře nám pomohli uskutečnit tento projekt.  A dále jsme už spolupracovali s Monikou Rebcovou z HAMU, se kterou jsme dělali dvoutýdenní workshop současného tance v Ghanském tanečním sboru (Ghana Dance Ensemble). Jsem skutečně šťastný, že mohu  reprezentovat svou zemi na festivalu TANEC PRAHA společně  s tanečnicí Ruhiou Sadik a hudebníky Danielem Brownem a Christopherem Kalipo Ametefem.

Děkujeme a přejeme hodně úspěchů

Yvona Kreuzmannová a Monika Rebcová

Zeptali jsme se…..

Monika Rebcová, tanečnice a choreografka

Proč jste si vybrala právě Clifforda a jeho skupinu?

„Byla jsem vyslána do Ghany festivalem Tanec Praha za přispění MK ČR a
nemalé podpory od české Ambasády v Akkře. Ghana Dance Ensemble není
Cliffordova skupina. Je to profesionální soubor tradiční ghanské hudby a
tance, který má 35 členů a jeho současný vedoucí se jmenuje Benjamin
Ayettey. Soubor sídlí v Akkře a náplň jeho tradičního vystoupení sestává
z tanců 10 regionů celé Ghany.“

Co je na Ghaně zajímavého? 

Křesťanská komunita je zastoupena přibližně ve stejném počtu jako
islámská komunita. Afričané křesťané jsou velmi příjemní spoluobčané, kteří respektují ženy, mají příjemné vystupování, nejsou hluční a mají smysl pro humor. Bylo velmi příjemné s nimi spolupracovat. Členové Ghana Dance Ensemble jsou vysoce profesionální hudebníci a tanečníci s otevřenou myslí a chutí učit se něco nového a pro ně zcela neznámého. Bylo velmi příjemné s nimi spolupracovat a byla to pro mě krásná zkušenost.

V čem je umění v Ghaně typické? Liší se něčím od ostatních částí
afrického kontinentu?
„Tance a rytmy Ghany jsou velmi složité a velmi působivé. Každý tanec má přesné kroky, příslušný kostým, přesný rytmus a zpěv.“

Co přinesla spolupráce s ghanskými tanečníky Vám? Poznala jste jejich
kulturu? 

„Poznání, že studium jejich rytmů a tanců by mi mohlo zabrat zbytek
života a stejně bych vše nepochopila.“

Děkujeme a přejeme další krásné zážitky nejen z Afriky

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Festival Tanec Praha skončil

Letošní ročník festivalu TANEC PRAHA představil během 32 dní divákům pestrý koktejl představení. Publikum obdivovalo taneční tvorbu z celkem 14 zemí

 

 

Letošní ročník festivalu TANEC PRAHA představil během 32 dní divákům pestrý koktejl představení. Publikum obdivovalo taneční tvorbu z celkem 14 zemí, konkrétně České republiky, Belgie, Francie, Itálie, Izraele, Jižní Koreje, Kostariky, Německa,  Nizozemí, Řecka, Slovenska, Španělska, USA a Velké Británie.

Návštěvnost letošního festivalu potvrdila nemalý zájem veřejnosti o oblast současného tance s přesahy do jiných žánrů soudobého umění. Celkově festival přilákal cca 7.700 návštěvníků, z toho 5.500 v Praze a 2.200 v dalších 16 městech a obcích ČR.

Během hlavního programu v Praze se na scénách divadla PONEC, Hudebního divadla Karlín a prostoru Jatka78 odehrálo celkem 16 představení. „Diváci ocenili především různorodost a vysokou interpretační kvalitu děl, ale také objevnou choreografii, světelný design a vůbec tvůrčí počiny osobností, z nichž část je našemu publiku již známa a mohou tak sledovat vývoj evropské scény a k tomu zajímavé směřování mladých umělců ze zámoří,“ říká ředitelka a zakladatelka festivalu TANEC PRAHA Yvona Kreuzmannová.

Israel_Galvan_La_Curva_foto_Vojta_Brtnicky

Kulisami festivalu nebyly jen divadelní sály, další představení se konala přímo pod širým nebem, na střeše parkingu, v parcích či na náměstích. Dramaturgie festivalu nezapomněla ani na nejmladší diváky, kterým byla určena sekce TANEC PRAHA DĚTEM se sedmi představeními pro děti a teenagery v Praze, Jihlavě, Českých Budějovicích a Plzni.

„V celorepublikovém programu festivalu hraje důležitou roli česká taneční scéna, která má stále více co nabídnout. Naší snahou je propojovat ji co nejvíce se zahraničím,  je to pro nás výzvou a zároveň závazkem pro nastávající ročník, který se bude konat od 22. května do 22. června 2017“, říká Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu.

Netančili ale pouze profesionálové. V rámci doprovodného programu se každou středu proměňovala veřejná prostranství v Tančírny pod širým nebem. Nechyběly ani tři tematické workshopy a jeden večer filmové projekce věnované hlavní hvězdě letošního festivalu TANEC PRAHA Israelu Galvánovi.

Dvěma večery v Hudebním divadle Karlín se standing ovations  28. ročník festivalu TANEC PRAHA vyvrcholil. Španělský flamencový mág Israel Galván tak excelentně zakončil pestrý více než měsíční program festivalu, který proběhl v rekordním počtu 17 měst a obcí České republiky.

V Praze proběhlo vedle 16 představení hlavního programu dalších 19 různých akcí doprovodného programu, tzn. celkem 35 veřejných produkcí a v regionech dalších 37 představení, což činí celkově 72 veřejných produkcí  během celého festivalu.

Festival TANEC PRAHA nebyl zdaleka jen doménou hlavního města. Zavítal také do Brna, Českých Budějovic, Chocně, Hradce Králové, Jihlavy, Kladrub, Nečtin, Olomouce, Ostravy, Pardubic, Plzně, Sušice a Tábora, nově i do Liberce, Malovic  a Písku. Celkově se v  regionech odehrálo 37 představení.

 

Taneční magazín

Flamencový génius zavítal do Prahy

Letošní Festival Tanec Praha byl zakončen flamencem v podání nenapodobitelného Israela Galvána

Letošní Festival Tanec Praha byl zakončen  flamencem v podání nenapodobitelného Israela Galvána

Zapomeňte na všechno, co jste doposud věděli o flamencu

Postmoderní flamenco, cante jondo a současná hudba.  Flamencový free stylový génius, jak je Israel Galván nazýván, vystoupil v Praze v Hudebním divadle Karlín a toto představení zakončilo letošní Festival Tanec Praha.

20160622_5189

Sevillský rodák Israel galván vyrostl v rodině slavných tanečníků flamenca Josého Galvána a Eugenia de los Reyes. Prosadil se sofistikovaným pojetím tanečního rytmu prokládaného neočekávanými momenty nehybnosti.  Pověst inovátora posiluje každá jeho premiéra, např. zpracování Kafkovy Proměny či Arena, inspirovaná býčími zápasy.  Israel Galván je držitelem mnoha prestižních cen (Bessie Award, Zlatá medaile španělského ministra kultury, National Dance Award).

La  Curva – Křivka

Ve svém díle La Curva, tedy Křivka, Israel Galván pátrá po tvaru a struktuře zvuku. Nečekejte tedy žádné klasické flamenco.  Zkoumejte, hledejte, ale co vlastně?  Tvar, zvuk, či něco jiného?

Celému představení vévodí dokonale zvládnuté  pohyby, zajímavé pojetí tance a lehký humor. Emocí plný  hlas Inés Bacán, zpěvačky cante jondo, klavír Sylvie Courvoisier a rytmický puls dlaní José Jiméneze Santiaga doplňuje úsilí Israela Galvána najít tvar zvuku.

Ocitáme se snad v hospůdce, do které poměrně svérázně vešli hosté – shodili věci na zem a diskutují, tak, jak už to bývá. Jenže tentokráte je jejich téma zvuk, to už tak časté nebývá.

Zpěv,  klapot červených bot, klavír. Hudba se neustále zrychluje a boty také,  tanečníkovo tělo vibruje všemi směry a dokonce si  ťuká do rytmu  i na čelo. Už v prvních okamžicích obdivujeme  neuvěřitelnou  lehkost s jakou Israel  Galván tančí a jeho nadhled, dá se říci, že si spíše  jen  pohrává s  pohybem.

20160622_5202

Rána,  předmět spadl. Tanečník snad něco hledá či zkouší.

Hosté  pomyslného lokálu  sedí, zpívají, podupávají, náš hrdina také a najednou hop! A stojí na stole. Stůl se kýve a naklání, člověk se až diví, že dřevo vydrží takový dupot. Dokonce si dá přes hlavu svůj kabát. Je sotva poznatelné, zda návštěvníci naší hospůdky zpívají či spíše řvou.

20160622_5209

Tanečník odtáhne svým kolegům stůl,  postaví si ho do bojové polohy a hned na to se za něj schová. Hodí stůl na zem a tančí tak intenzivně, až jedna z postav vezme hůlku a vyhodí ho z lokálu. (Mezitím se  divák  báječně  baví nad tímto rebelským, vrtošivým a nezbedným  projevem Israela Galvána.)

Ten si ale lehne a chvilku nečinně poslouchá zpěv, než ho napadne něco nového. Posadí se na židli a tančí s židlí. V zápalu tance vrazí do klavíru, který se rozsvítí. Tanečník se ale nezvedne ze židle, nohy kmitají v rytmu flamenca a židle tančí také, znovu dorazí ke stolu ke svým kolegům.

Popadne hudební nástroj, točí jím po zemi, kde zanechává stopu a nakonec na nástroj skočí. Tak kde je zvuk? Ticho. Nehybně stojí.  Popadne dvě židle a do jedné z nich se posadí. Přeskakuje ze židle na židli a nazývá je svým publikem. Jednu  z nich si dá na krk a tančí s ní, sedne si na ni a  poté ji  velkým mrštným skokem  vrátí ke stolu.

Prostorem duní hrom, či-li zvuk.  Tanečník rozkopne prach ze země a jeho přátelé se rozkašlou. Spadne do prachu a sype jej na sebe. Celý se třese..

20160622_5224

Nakonec si smutně sundá boty, jen sedí a poslouchá zpěv. Přisedne si zpět ke stolu ke svým známým, snad si povídají o všedních věcech. Anebo se přece jen už shodli, odkud přichází zvuk? Dva muži  se zvednou a  přátelsky si zatančí.  Oba berou kabáty a odchází z lokálu.  Rána,  všechno  na scéně popadalo, konec, tma.

Humor a strhující energie, nadhled, to vše podbarvené tklivými melodiemi a rytmem flamenca  nenechá diváka ani chvíli v klidu. Poměrně dlouhé představení (90 minut) se zdá jako minuta. Pátrání po podstatě zvuku a touha chytit zvuk a odhalit toto tajemství je divákovi  zřejmá a baví se od prvního okamžiku až do konce.  Bravo!

 20160622_5235

Eva Smolíková

Foto: Vojta Brtnický

Taneční magazín