edith piaf – 2. stránka – Taneční magazín

Paříž v Praze i v Brně

Velká show Brnokoncertru – francouzské představení Gilla Marsala „Paris“ zaujalo Prahu i Brno. Nepostrádalo výborné taneční kreace, vrcholné pěvecké výkony, scénické nápady a zápal všech. Postrádalo však velmi citelně tištěný program (či sled písní, autorů a interpretů) pro české diváky…

Koncem listopadu se proměnily pražské divadlo Hybernia a brněnské Sono centrum v bulváry Paříže. Moravská i česká metropole přivítaly velkou tanečně šansonovou revuální show Gilla Marssalla „PARIS“.

Na originálně a scénicky nápaditě připraveném i nasvíceném jevišti se odehrávalo představení, které chytlo za srdce starší generaci pamětníků, ale současně si podmanilo i ty, které uváděné slavné tituly šansonů ještě nemají tolik pod kůží.

Hlavními protagonisty byli zpěváci. Ale zaměření našeho magazínu nás přímo nabádá se zaměřit prioritně na tanec. Na scéně se po celý večer objevoval pár tanečníků. Nikoli „objevovalo pár tanečníků“ – šlo skutečně o pouhou dvojici. Tanečníci Karine Soucheire a Jeff Dubourg však nejen skvěle dotvářeli atmosféru, ale často byli i nositeli děje. Posouvali příběh zamilované dvojice a Edith Piaf někam dál. Představili hned několik tanečních stylů, od valčíku až po burlesku.

Kladně kvituji, že celý program doprovázela pětičlenná živá kapela. Přece jenom, často používané jsou nahrané základy (tzv. halfplayback). Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na interprety písní. Konkrétně na: Anne Carrere, Stephani Impoco a Julese Grisona. Jejich výkony byly příslibem další možné muzikálové kariéry.

Repertoár se skládal z nezapomenutelných hitů Edith Piaf, která měla i ve scénáři své osobité místo, Maurice Chevaliera, Lucienne Boyer, Charlese Treneta, nezapomenutelné Josephine Bakerové, spíše herecké hvězdy Yvese Monntanda, Charlese Aznavoura i předčasně zesnulého Jaquese Brella či Georgese Mostakiho. Skutečně, nechyběl snad žádný ze známých hitů těchto hvězd šansonové scény.

Samotná dějová osa představení se odvíjela spíše po povrchní rovině. Je nutné však uvést, že mnohý český „takymuzikál“ má daleko banálnější a půlytší scénář. A to se „Paris“ nikdy nepovažovala a ani neprezentuje jako muzikálový tvar! Za to však citelně chyběl tištěný program představení, respektive alespoň sled písní s autory a interprety. To považuji za vážnou chybu a nedostatek.

Akce Brnokoncertu se v celostátní i moravské metropoli vydařila a zbývá se těšit, že tato agentura příště přiveze stejný soubor s jejich dalším programem muzikálového typu.

FOTO: Brnokoncert

Michal Stein

Taneční magazín

Průkopnice moderního tance – Isadora Duncan

Proč byla tak nesmírně populární?

Isadora Duncan, (26. května 1877, San Francisco – 14. září 1927 Nice) je dozajista jednou z osobností, které se nesmazatelně zapsaly do dějin tance.

Proč byla tak nesmírně populární? Její tragický osud stále dojímá stejně tak, jako třeba Edith Piaf.

Isadora se přestěhovala z Ameriky do Evropy, aby se stala tanečnicí, když jí bylo 20 let. Vždycky milovala tanec, pracovala jako učitelka tance ve škole své matky, ale nebyla typická baletka. Byla to žena svobodného ducha, její tanec byl plný emocí a improvizací. Jak sama řekla, „chtěla znovu objevit krásu pohybu lidského těla“.

Isadora vytvořila originální, neopakovatelný styl, založený na své vlastní filozofii. Radikálně se vzepřela všem omezením, které nařizoval klasický tanec. Byla průkopnicí moderního tance. Její vliv na nastupující generace tanečníků byl obrovský.

Na rozdíl od baletek, Isadora odmítala nosit piškoty a tančila bosá. Místo klasického bílého kostýmu tančila v řecké tunice. Tančila s rozpuštěnými vlasy, což byla pro tehdejší publikum šokující novinka. Jako první vystoupila pouze v přiléhavém trikotu. Ženy ji obdivovaly. V době, kdy balet upadl v nemilost, spoře oděné tanečnice byly ve většině případů „sponzorovány“ bohatými muži, Isadora však byla svobodná a nezávislá.

Hlásila se ke komunismu, proto ztratila americké občanství.

Od roku 1904 se věnovala výuce tance dětí. Rok nato založila v Berlíně bezplatnou školu pro děti.

Isadora měla tři děti, jedno s divadelním režisérem Gordonem Craigem, druhé s Parisem Singerem, synem majitele továrny a třetí dítě zemřelo při porodu.

Zdá se, že její život provázely tragédie a skandály, největší záhadou zůstává, jak osud důkladně ničil Duncanové život, a to doslova, pokud šlo o automobily. V roce 1913 jely její děti s chůvou v autě, zatímco Duncanová zůstala doma. Když auto stoupalo do kopce, motor měl poruchu a šofér vystoupil, aby ho opravil, zapomněl ovšem zatáhnout brzdu. Auto se rozjelo a skončilo v Seině. Chůva i děti se utopily. Sama Duncanová byla vážně zraněna při dopravních nehodách v roce 1913 a 1924.

Po ztrátě dětí zůstala Isadora pár týdnů v přímořských lázních spolu s herečkou Eleonorou Duseovou. Duseová do té doby žila v lesbickém svazku s feministkou Linou Polettiovou. Všechny tyto okolnosti vedly veřejnost k podezření, že i Duncanová měla s Duseovou milostný vztah, ale možná jen potřebovala někoho, s kým by otevřeně hovořila a zahnala svůj žal.

V roce 1922 odjela do Moskvy, přijala ruské občanství a chtěla založit taneční školu pro malé děti. Téhož roku si vzala o 17 let mladšího ruského básníka Sergeje Jesenina. Jejich vztah byl ovšem nevyrovnaný, bouřlivý, plný zvratů. Jesenin se oženil znovu, ačkoliv se s Duncanovou nerozvedl.

I závěr jejího života byl tragický. Duncanová se projížděla v Nice svým zbrusu novým sportovním kabrioletem, který se učila řídit, ale její dlouhý šál se zamotal do kol vozu. Šátek ji táhl z auta na dlážděnou ulici, navíc ji uškrtil. Zemřela okamžitě.

Taneční magazín

Tanec na Montmartru

Během představení v Moulin Rouge se otočí až 1000 kostýmů z peří a drahých kamenů

Mlýn na Montmartru, který za poslední století neumlel žádnou mouku, je po čertech dobře známý. Vyslovíte jeho jméno, mužům zasvítí oči, puritáni se odvrátí, znalci uznale pokývají hlavou. Červený mlýn po setmění ožívá, starosti a vrásky tu neexistují, je to tu nabité erotikou a živoucnem, v hledišti i na pódiu. Kdysi tu zpívala Edith Piaf, Ella Fitzgerald, tančila Josephina Baker, vystupovali zde Sinatra, Gabin, La Toya Jackson. Jediná češka, baletka Tereza Bonnet-Šenková, která zde získala angažmá a dnes vede v Česku kurzy jógy. Výška 175 cm je vedle pohybových dovedností dalším požadavkem a dává možnost postoupit až k angažmá. Před sto lety byla situace jednodušší. Bohémské osazenstvo bavily tancem pradleny, služky a další dívky, které si tancem přivydělávaly. Avšak tehdejší Francie popisuje tanečnice jako vojsko mladých dívek s nepříliš dobrou morálkou.

Dívky, které zvládaly tanec s akrobatickou pružností, předváděly jejich první tanec zvaný quadrilla, který byl později přejmenován na kankán. Kankán vyžaduje svaly na nohách pružné jako laň, v nohách sílu a cit pro rovnováhu. Některé tanečnice doslova zasvětí celý svůj život tanci, každý jejich atom věnují dokonalejšímu pohybu.

Hodiny tréninků a generálek nemají jen aktéři kabaretních představení, ale celá armáda švadlen a garderobiérů. Při každé změně scény jsou připraveni pomoci tanečnicím se svlékat o oblékat pro nový výjev. Je to jako měnit kola při závodech Formule 1.

V představení „Féérie“ se otočí asi tisíc kostýmů z peří a drahých kamenů. Ozdobné peří na hlavách tanečnic je kus umění samo o sobě. Rodinný podnik Fevrier zpracovává už sto let peří pro vystoupení tzv. Doris girls. Stěny tohoto podniku jsou pokryté pštrosími pery, bažantím i kohoutím peřím, nádherný svět Nicole Fevrier, luxus barev a materiálů. Armáda lidí navrhuje a vytváří, mnohdy i vlastnoručně, zářivě lesklé, vnadné a současně pohodlné kostýmy. Rychlost, s jakou se kostým dá obléknout a svléknout je pro úspěch představení poměrně zásadní.

Nahota má samozřejmě v kabaretu své místo. Není ale vulgární, je to bohéma.

Taneční magazín

Milovat k smrti

Malý muzikál o velké Edith Piaf

Malý muzikál o velké Edith Piaf

Režie: Jakub Maceček

Scénář: Táňa Nálepková

Texty písní: Jiří Dědeček

V hlavní roli: Světlana Nálepková

Muzikál “Milovat k smrti” je možno v současné době vidět v divadle Radka Brzobohatého. Mnohým divákům, ať malým nebo starším se jistě zalíbí. Dojemné písně (krásná slova textaře Jiřího Dědečka), veselé scény, kdy se divák od srdce směje, ale i tragické životní situace, kdy zase naopak divák téměř pláče s Edith.

Světlana Nálepková věrohodně ztvárnila Edith Piaf, její ráznou i citlivou duši. Písně jsou zpívané živě, chvilkami máte pocit, že jste se opravdu ocitli v pařížských čtvrtích. “Fandíte” Edith, smějete se s ní a zároveň vás dojímá její tragický osud, chápete i její nevybíravá slova, kterými hodnotí některé své životní situace.

Diváci jdou životní cestou Edith Piaf, sledují její zpívání v pařížských uličkách, vystupování s jejím otcem, akrobatem, seznámení s Charlesem Aznavourem a Yvesem Montandem, úspěchy v největších evropských divadlech, turné po USA, závislost na alkoholu, muže jejího života, autonehody, nemoci, život plný lásky i samoty, život v chudobě i přepychu.

Muzikál vás naprosto pohltí, jdete domů, jako byste se právě vrátili z Paříže.

Pár slov o velké umělkyni Edith Piaf

Edith Piaf se narodila v roce 1915 v Paříži na peleríně hlídkujícího policisty. Její matka Lina Marsa, cirkusová zpěvačka, ji ve dvou měsících odložila. Do svých dvou let byla v péči babičky, kde se místo vody pilo červené víno. Ze svérázné péče babičky byla odejmuta, rachitická, zavšivená, jak se také ukázalo, ze špíny i slepá.

Zakotvila v péči prostitutek ve vykřičeném domě u otcovy tety. Na radu faráře bordel opustila a znovu se ocitla na dlažbě. Tentokrát v péči svého otce, pouličního akrobata, jehož vystoupení doprovázela zpěvem a akrobacií.

Jednoho dne utekla i se svojí sestrou, zpívaly s kloboukem v ruce, aby si vydělaly na živobytí. Vydělané peníze pak propíjely s ostrými hochy v hospodách pochybné pověsti, např. v pajzlu “Chcíplá krysa”, kde se scházela společnost prostitutek, pasáků a kapsářů, kde také vládla největší esa pařížské galerky.

V osmnácti porodila zedníkovi Dupontovi dceru Marcelku. Ve zpívání pokračovala, důvěřivě čekala na šťastnou náhodu, kdy si jí někdo všimne a nastartuje její pěveckou kariéru. A skutečně – přišlo první angažmá v nočním podniku Juan-les-Pins. Zde vstoupil do jejího života Louis Lepléé s nabídkou vystupování v kabaretu Gerny´s. Je to místo, kde se z ní stává atrakce podniku. Po Lepléého vraždě (byla i vyšetřována) zpívala v podniku Odett, i po biografech, v té době jí zemřela dcera Marcelka. V jejím životě se objevil Raymond Asso. Udělal z ní hvězdu a ke slávě Edith přispěla i skladatelka Marguerite Monnodová. Edith vystupuje ve vysněném pařížském podniku A.B.C.

Měla úspěchy, miliony, cestovala. Přišla válka, Edith zpívala po zajateckých táborech, pomáhala emigrantům a natočila film Montmartre nad Seinou.

Po válce v roce 1947 přišlo první z mnoha turné po USA. Mužem jejího života byl v té době slavný boxer Marcel Cerdan, který po jejím naléhavém telefonu, aby se rychle vrátil z turné do Paříže, vyměnil loď za letadlo, které nedoletělo.

Po katastrofě v osobním životě její světská sláva stoupala, se svými šansony předstoupila i před anglickou princeznu, pozdější královnu Alžbětu. Edith Piaf se pokouší o vystupování v Achardově muzikálu “Malá Lili”. Začala série jejích autonehod. K alkoholu začala přidávat morfium: následovaly série pokusů o sebevraždu. V roce 1952 se vdala za Jacquese Pillse. Prožila čtyřletý černý sen, kdy se pohybovala mezi zájezdy a léčebnami. Vystupovala v New Yorku a v pařížské Olympii. Nedozpívala koncerty a vracelo se vstupné.

Po švédském turné přišel vyčerpávající americký tzv. “vražedný zájezd”. Edith prodělala opět několikanásobné léčení ze závislosti na drogách a alkoholu, podstoupila další operace. Vdala se podruhé za Théo Sarapa – svou poslední o dvacet let mladší lásku.

Malá drobná žena nebyla krásná, ale znamení Střelce jí dalo charisma, instinkt, velké a široké srdce plné netrpělivosti. V náručí jejího krátkého života prošlo mnoho, i díky jí, slavných můžů, bezejmenných mužů a vojáků, kamarádů z “mokré čtvrti”. Podváděla a byla podváděna i zneužívána, slibovala a lhala, utrácela i rozdávala. Musela rychle žít a vyzpívat své dojemné, syrové a světobolné šansony. Bez tak příkladně “špatného” života by se však nikdy nestala geniální a legendární Edith Piaf.

Vždy a za vašech okolností byla pevně rozhodnuta žít naplno, zpívat naplno, milovat naplno… až k samotné smrti. Edith Piaf zemřela 10.10. 1963. Byla zcela zničená alkoholem a drogami, bylo jí teprve čtyřicet osm let.