Francouzská akademie vzdává nejvyšší poctu českému umělci!

Jiří Kylián bude uveden do křesla Académie des Beaux-Arts v La Coupole

13.  března 2019 bude Jiří Kylián, choreograf světového renomé, uveden do křesla Académie des Beaux-Arts v La Coupole Francouzského institutu v Paříži za účasti několika set významných osobností z celého světa

Díky mimořádnému významu jeho díla navíc navrhla Akademie i novou kategorii – choreografie. Francouzská akademie je slovutnou institucí, k níž neodmyslitelně patří Académie des Beaux-Arts, tedy Akademie krásných umění, založená roku 1816. Stát se členem této Akademie znamená prakticky „nesmrtelnost“.

Přijetí cizince za člena, tzn. membre associé étranger, je ojedinělou událostí, týká se jen pár zahraničních osobností múzických a výtvarných umění. Jednou z nich byl v roce 1835 hudebník českého původu, Antonín Rejcha (Antoin Reicha, 1770 – 1836). Tento pražský rodák byl ředitelem Pařížské konzervatoře, učitelem takových veličin, jako Hector Berlioz, Franz Liszt, César Franck nebo Charles Gounod.

Druhým takto vysoce poctěným Čechem v historii Francouzské akademie byl v roce 1896 Václav Brožík, historik umění a malíř patřící ke „Generaci Národního divadla“, který byl profesorem Císařské akademie v Praze a zároveň pracoval v Paříži, kde roku 1901 zemřel.

25.dubna 2018 Akademie krásných umění zvolila za svého člena třetího Čecha v historii. Návrh načlenství Jiřího Kyliána schválil francouzský ministr pro Evropu a zahraniční vztahy. Ve středu, 13. března 2019, proběhne v Paříži jeho inaugurace.

Jiří Kylián vystudoval Taneční konzervatoř Praha. Stipendium na Královské baletní škole v Londýně znamenalo klíčové setkání s choreografem Johnem Crankem, který mu nabídl angažmá v Stuttgart Ballettu. V roce 1975 přijal nabídku na umělecké spoluvedení NDT (Nederlands Dans Theater) v Haagu. V roce 1978, po nebývalém úspěchu baletu Sinfonietta byl jmenován uměleckým ředitelem NDT v plném rozsahu. Žalmová symfonie, jeho druhý počin této éry, už jednoznačně vynesl souboru mezinárodní věhlas. Jiří Kylián odešel z pozice uměleckého ředitele NDT v roce 1999, ale zůstal ještě rezidenčním choreografem skupiny.

Od 70. let minulého století vytvořil stovku choreografií, z nichž tři čtvrtiny byly právě pro NDT. Je držitelem celé řady ocenění, včetně Ceny Nižinského udělené v Monte Carlu nebo francouzského řádu Čestné legie. Dodejme, že pražská Akademie múzických umění mu udělila titul Doktor honoris causa.

Jakkoli Jiří Kylián strávil většinu svého profesního života mimo Českou republiku, šíří její dobré jméno po celém světě a rád připomíná, kdo měl rozhodující vliv na jeho tvorbu. Byly to dvě české osobnosti, které nasměrovaly jeho zájem právě k tanci: Zora Šemberová a František Pokorný. „Zora Šemberová po stránce emocionální,“ říká Kylián: „měla na mne rozhodující vliv týkající se pravdivosti tanečního projevu. František Pokorný více po stránce intelektuální, byl mým mentorem a probudil ve mně skutečný zájem o choreografii,“ dodává.

Doposud mělo členství Akademie krásných umění sedm kategorií: Architektura, Film a fotografie, Grafika, Hudba, Malířství, Sochařství a Kategorie nezávislých členů. 25. dubna 2018, kdy jsem byl zvolen členem Akademie, se choreografie stala její novou kategorií. Mám z toho radost a snad mají také radost ostatní příslušníci našeho cechu,“ vysvětluje Jiří Kylián a dodává: „Bude vás určitě zajímat, že jediní moji předchůdci z naší profese, kteří se stali členy této instituce, byli Marcel Marceau a Maurice Béjart. Ti byli p řijati do kategorie nezávislých členů, protože kategorie Choreografie nebyla ještě založena. Oba tyto tvůrce jsem nesmírně obdivoval.“

 

Slavnostní inaugurace v Paříži se 13. března 2019 účastní i několik desítek hostů z České republiky. Vedení Tance Praha považuje za velkou poctu, že u této mimořádné události může být osobně.

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„KLÍČE ODNIKUD“

Nepříliš veselé téma, krásně a vkusně zpracované – takové je nejnovější dílo Petra Zusky

V pondělí 11. března patřilo pražské Fórum Karlín Jihočeskému divadlu. Konkrétně dílu choreografa Petra Zusky „Klíče odnikud“. Petra Zusku našim čtenářům jistě nemusíme představovat. Pouze krátce připomeňme, že během své taneční kariéry vystoupil v baletech klasického repertoáru a především v dílech renomovaných současných tvůrců – Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Libora Vaculíka, Alvina Aileyho, Gerharda Bohnera, Roberta Northa, Matse Eka, Hanse van Manena, Christophera Bruce, Ohada Naharina, Nacho Duata, Itzika Gallili… Vystupoval v mnoha zemích po celém světě, od roku 2002 byl uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. Jako tvůrce má na kontě více než padesát inscenací. Za svou interpretační práci a choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění.

Dílo „Klíče odnikud“ vychází ze Zuskovy osobní zkušenosti. Petr Zuska navštívil jednoho dne prázdný dům svých prarodičů. Ten byl obýván několik posledních desetiletí Zuskovou opuštěnou, schizofrenní tetou, která v něm i v naprosté samotě zemřela. Tato žena byla uzavřena do svého vlastního světa strachu a hrůzy ze všeho okolo, obklopena rejem svých neuspořádaných démonů. A současně kolem ležely svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů. Ale odkud vlastně byly? Celý příběh, který trvá přibližně hodinu a půl, vychází ze vzpomínek a klíčových životních okamžiků této nešťastné ženy.

Tanec, který představuje konec života, skon a určitý přechod mezi jednou dimenzí a druhou, není rozhodně žádné radostné téma. Přesto se Petru Zuskovi podařilo vytvořit dílo, které diváka strhne. Bez hlesu sledujeme příběh, který dotváří bezpochyby dokonale vybraná hudba.

Příběh začíná. Vidíme ženu v černobílých šatech, barvách většinou symbolizujících smrt. Zoufale vybíhá vpřed, ale pak zůstává bezvládně sedět na židli, hlavu sklopenou k jedné straně… Pomalu se otevírají jedny, druhé, třetí dveře… A nakonec vyskočí na scénu, z osmi jasně nasvícených dveří, tanečníci – čtyři muži a čtyři ženy. Otevřou-li se dveře, proud světla proniká na jeviště. Je to snad už světlo z té „druhé strany“?

Tanečníci představují vzpomínky dotyčné ženy, jsou oděni do černých obleků. Také se říká, že po smrti člověk vidí před očima odvíjet se celý svůj životní příběh. Všechno dobré i zlé, co ho potkalo a co udělal. Je snad toto takový příběh? Možná ano…

Na scéně se také objevuje druhá žena (nazvaná jen ONA), rovněž oblečena do černobílých šatů. Představuje patrně matku zesnulé ženy. Možná ji ale můžeme chápat i jako zesnulou samotnou, tedy přesněji její vlastní nesmrtelné „Já“. Ale současně je to také pianistka (Božena Steinerová), interpretující první část klavírního cyklu „Po zarostlém chodníčku“ Leoše Janáčka. Tato skladba vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle profesních „proher“, které prožíval, zemřela jeho jednadvacetiletá dcera Olga. Janáčkova skladba kontrastuje s „Reguiem“ Antonína Dvořáka, které se inscenací také prolíná. Toto dílo pak bylo naopak vytvořeno v době, kdy byl skladatel na vrcholu svých tvůrčích sil a jeho „Requiem“ je spíše velkolepou oslavou Boha. Petr Zuska pečlivě zvažoval, které skladby svým obsahem a náladou odpovídají tématu inscenace. A jejich dramaturgie se povedla. Spojení obou z uvedených hudebních děl je emotivně velmi působivé.

Sledujeme pak dále, jak ONA (tanečnice Julie De Meulemeester) vzpomíná na matku a otce, na své dětství, ale i konflikty s otcem, partnerské konflikty. Až nakonec, kdy se postavy mění ve zlé, zlověstné přízraky bez tváří (tanečníci mají hlavy zahalené do černé) a nebohou ženu ničí. Interpreti vskutku přesvědčivě a mistrně představují vtíravé, děsivé, chmurné myšlenky hlavní postavy.

Julie De Meulemeester podává vynikající výkon, divák s napětím sleduje její taneční pojetí role po celé představení.

Božena Steinerová se stává součástí hlavního děje, možná ztělesňuje pocity zesnulé, možná její příbuzné či její vlastní „Já“. Na konci pak zůstávají obě ženy na pódiu bez známek života.

Velkým kladem inscenace „Klíče odnikud“ je její  přínos nejen pohledem na útrapy a konec jednoho lidského života, ale také na opravdovou krásu a důstojnost. Nic není povrchní, divák je hluboce dojatý. „Klíče odnikud“ bych bez nadsázky označila za mistrovské dílo Petra Zusky.

KLÍČE ODNIKUD

Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Petr Zuska, Petr Baštýř

Zvukový design: Zbyněk Perla

 Asistenti choreografa: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek

Tančí:  Julie De Meulemeester (ONA), Božena Steinerová (ONA), – Petronela Bogdan, Sebastiano Mazzia, Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Aleš Hanzlík, István Varga, Rosa Maria Pace, Magnum Phillipy (ONI)

Foto: archiv Jihočeského divadla

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tisícročná včela, tanec i jazz v Horáckém divadle

Na Vysočině to divadelně žije

Divadlu v Jihlavě se daří. I když… Návštěvnost Horáckého divadla Jihlava se za minulou sezónu meziročně mírně snížila. V hledišti usedlo přes 60 000 diváků, asi o 7 000 méně než v roce 2017. Slovy mluvčí divadla Mirky Kvíčalové je to očekávaný výsledek, jelikož divadlo záměrně kvůli své provozní kapacitě snížilo počet představení, některá se nekonala také kvůli zdravotní indispozici herců. Divadlo loni odehrálo 275 představení, vyjelo na devět zájezdů a přijalo pozvání na dva festivaly.

V roce 2018 dostalo naše Horácké divadlo pozvání na Festival pohádek Městských divadel pražských s vánoční hříčkou ,Cesta k Betlému´. Naopak na festival Made in Czechoslovakia do Nitry jsme zavítali s inscenací ,Zapomenuté světlo´,“ řekla Kvíčalová.

Stejně jako v roce 2017 i loni mělo divadlo s devatenácti herci v angažmá devět premiér, sedm na velké a dvě na malé scéně. Mezi loňské premiéry patří také dramatizace románu Petera Jaroše se stejnojmenným názvem „Tisícročná včela“. Derniéra hry je proběhla v těchto dnech. konkrétně 4. března 2019.

PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET v Horáckém divadle v Jihlavě

Divadlo začalo využívat prostor „Zkušebna“, kde se pořádají pohybové a dramatické kurzy pro veřejnost. Zkušebna vznikla díky rekonstrukci asi za 12 milionů korun společně s novým vstupem a divadelní kavárnou v roce 2017. Mezi tradiční akce divadla patří „Pohádkové neděle“, „Pohádkové čtení na schodech“ a „Jazzové večery v divadelním klubu“. V rámci rozmanitých akcí pro veřejnost připravilo v minulé sezóně divadlo jednorázová přestavení či programy na „Den otevřených dveří“ a „Zahájení sezóny“, na akci „Zažít město jinak“, „Urban Game“ a „Noc divadel“.

Zřizovatelem jediné profesionální scény na Vysočině je kraj, který loni poskytl divadlu na úhradu provozních nákladů 39,11 milionů korun, Ministerstvo kultury přispělo částkou dva miliony korun. Jihlavský magistrát dal loni divadlu 500 000 korun v rámci plnění Memoranda o vzájemné spolupráci mezi Krajem Vysočina a Statutárním městem Jihlava (uzavřeného v prosinci 2015). Většinu těchto peněz divadlo využilo k zaplacení nasvícení fasády divadla. Divadlo celkově zaměstnává 73 lidí.

TANEČNÍ MAGAZÍN přeje Horáckému divadlu další úspěšné sezóny, tituly a množství spokojených diváků.

Foto: archiv divadla

TANEČNÍ MAGAZÍN

Známý soubor Ufftenživot volá o pomoc!

 „Hledáme producenta! Někoho, kdo se bude o tenhle soubor starat a vytvoří mu prostor pro tvorbu. V tomto roce máme naplánované dvě premiéry a získali jsme na ně finance. Nepotřebujeme někoho, kdo nám bude chodit nakupovat věci, ale partnera schopného zároveň administrativy.“

Soubor, respektive duo Ufftenživot volá o pomoc! Hledáme producenta! Někoho, kdo se bude o tenhle soubor starat a vytvoří mu prostor pro tvorbu. V tomto roce máme naplánované dvě premiéry a získali jsme na ně finance.

Práci specifikují : „Nepotřebujeme někoho, kdo nám bude chodit nakupovat věci a dělat sváču, ale někoho kdo to vezme do rukou a pomůže s koordinací zkoušení. Ale i dokáže zpracovat vyúčtování grantu pro MK ČR, MHMP, SFK, městské části, nebo další úřady. Aby vznikla inscenace, je potřeba partnerství – umělec a producent – a teprve z téhle syntézy může něco vzniknout. Nám chybí producent a bez něj nebudeme moci pokračovat – dlouho jsme si mysleli, že můžeme, ale už to fakt nejde.“  

Pokud máte někdo zajem, volejte na Telefon: 7756 48 713  nebo napište na E-mail:  jiriisimek@gmail.com.

Jiří Šimek doplňuje: Co můžeme nabídnout? Peníze, kontakty, které jsme za dobu našeho působení posbírali, příležitost pro seberealizaci (chceme kreativního partnera – ne někoho, kdo bude čekat, až mu řekneme, co má dělat), šanci být u formování nového progresivního souboru a podílet se na vzniku autorských projektů (nejen divadelních), které se věnují aktuálním tématům.“

O souboru komplexně na www.ufftenzivot.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN