Letní divadelní škola pro pedagogy v NDM

Léto nám přináší po celé republice řadu příležitostí účastnit se divadelních seminářů, dílen a workshopů. Naopak, velkou šancí pro pedagogy je letní dvoudenní škola ve dvou ostravských divadlech. A aby se mohli dobře adaptovat na školní režim, proběhne na úplném konci prázdnin.

Ateliér pro děti a mládež při NÁRODNÍM DIVADLE MORAVSKOSLEZSKÉM připravuje již osmý ročník Letní divadelní školy pro pedagogy. Horkou novinkou letošního ročníku bude spolupráce s Divadlem Petra Bezruče. Na programu je proto řada novinek.

Letos už poosmé nabídne Letní divadelní škola (LDŠ) příležitost k setkání a společné tvůrčí práci pedagogů společně s umělci, divadelními režiséry, dramaturgy, tanečníky, lektory a dalšími lidmi z oblasti divadla. I v tomto roce je LDŠ otevřena pro přibližně třicet pedagogů, studentů pedagogických oborů i všech milovníků divadla, kteří chtějí nahlédnout za oponu dvou ostravských divadel, nejen z Moravskoslezského kraje.

Poprvé se do Letní divadelní školy pro pedagogy zapojí Divadlo Petra Bezruče. „Věříme, že tato spolupráce odstartuje také program nového vzdělávacího centra Ateliér, které si klade za cíl vytvářet projekty ve spolupráci s ostatními ostravskými divadly a vytvořit stabilní platformu divadelního vzdělávání v Ostravě,“ říká divadelní lektorka Tereza Strmisková.

Díky stálému a mimořádnému zájmu bude LDŠ opět dvoudenní. „Na programu je připraven například workshop ‚storytellingu‘ s Milanem Cimerákem, workshop recitace s Vítkem Rolečkem, pubquiz v Divadelním klubu Divadla Petra Bezruče, setkání se šéfy souborů, návštěvy otevřených zkoušek a tréninků, historicko-divadelní procházka centrem Ostravy a řada dalšího,“ dodává divadelní lektorka Radana Otipková.

Dvoudenní seminář proběhne v Národním divadle moravskoslezském i v Divadle Petra Bezruče ve dnech 30. a 31. srpna 2018.

Zájemci se mohou hlásit na E atelier@vasedivadlo.cz nebo na www.ndm.cz v sekci Ateliér.

LDŠ je akreditována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Projekt je realizován s podporou statutárního města Ostrava a městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.

Foto: archiv DPB

TANEČNÍ MAGAZÍN

Střed zájmu anebo střet zájmů na konferenci 

Taneční odborníci i další zájemci z řad veřejnosti, hlaste se! 19. září vás v divadelním institutu v pražské staroměstské Celetné ulici čeká zajímavá konference.

IDU už od roku 2016 provádí rozsáhlý výzkum českého tance a příbuzných uměleckých oborů. Výsledky publikuje v rámci edice Český tanec v datech. Mnoho zajímavých zjištění vedlo autory výzkumu k myšlence uspořádat konferenci, na které se setkají osobnosti z baletu, současného tance, nonverbálního divadla a nového cirkusu s dalšími odborníky.

Účelem konference je zejména vyvolat a moderovat diskuzi o třech základních tématech:

  1. Odborné vzdělávání versus umělecká praxe

  2. Umělec jako zaměstnanec versus umělec jako freelancer

  3. Tanec a zdraví – kompenzace pracovních rizik, ochrana zdraví, pojištění

V jednotlivých panelech by měli zasednout představitelé vzdělávacích institucí a zástupci praxe, zkrátka klíčové osobnosti jednotlivých žánrů. Postupně zveřejníme podrobnější program a představíme jednotlivé mluvčí.

Kontaktní osoba: Jana Návratová

Telefon: 224 809 103

E-mail:  jana.navratova@idu.cz

Foto: archiv IDU

Jana Návratová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Chcete do zahraničí? Rozmyslete se přes prázdniny a dovolené!

Uzávěrka výběrového řízení na podání žádosti o grant na projekt spojený s výjezdem do zahraničí je 10. září 2018!

Institut umění – Divadelní ústav (známý i pod zkratkou IDU) vyhlásil letošní druhé kolo výběrového řízení na podporu zahraničních kontaktů v oblasti profesionálního umění. Na výběrové řízení byla pro rok 2018 vyčleněna celková částka ve výši 1 200 000 Kč, po prvním, únorovém kole zbývá mezi žadatele rozdělit 436.000 Kč. Zapojte se do boje o podporu v profesním růstu i vy!

Podpora zahraničních kontaktů je zaměřena na vysílání jednotlivců do zahraničí. Ti mohou vycestovat jako účastníci odborných konferencí, seminářů, workshopů nebo zasedání mezinárodních networků, také jako pozorovatelé na festivalech, přehlídkách, výstavách, veletrzích a dalších odborných akcích. Podpora bude udělena formou příspěvku na cestu a pobyt.

 

Podmínky, kritéria, postup při podání žádost a veškeré kompletní informace najdete na stránce Go and See – Krátkodobé mobility zde

Termín uzávěrky pro příjem přihlášek do 2. kola je 10. 9. 2018

www.idu.cz

Institut umění — Divadelní ústav

Arts and Theatre Institute

Celetná 17, 110 00 Praha 1

Kateřina Dušková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Taneční gala“ v podání školy JANY TOMANOVÉ

Pražský Dlabačov zcela jistě proslavil Ondřej Hejma a Žlutý pes v písničce „Sametová“. V sobotu 16. června 2018 jeho věhlasu poněkud přidala i Jana Tomanová Eriksson se svou taneční školou.

O třetím červnovém víkendu patřilo sobotní odpoledne v kinosálu břevnovského kina Dlabačov, v areálu hotelu Pyramida, tanci. A to tanci ne tak ledajakému. Přímo špičkovému a na špičkách – pravidelné každoroční prezentaci etablované taneční školy Jany Tomanové Eriksson. Poměrně slavnostní punc tomuto matiné dodali i hosté, obzvláště Sara Giselle Gordon z Masters of Ballet Academy z Londýna. O moc pozadu nezůstával ani přední člen Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem Milan Bednář. A na trojici doplnil tyto sólisty host tentokrát kolektivní – baletní škola Copéllia z Prahy 5 – Smíchova. A k tomu všemu množství dalších tanečnic z pořádající školy.

Celé představení bylo rozděleno do dvou – časovou stopáží přibližně stejných – částí. Ta první patřila výhradně klasice. Druhá polovina se věnovala tanci lidovému, etnickému i modernějšímu a částečně i současné hudební produkci.

V první části programu sázela dramaturgie poněkud na jistotu. O tom svědčí již osvědčený výběr autorů – hned čtyřikrát Petr Iljič Čajkovskij, dvakrát Oskar Nedbal a Leo Delibes, ale místo zbylo rovněž na Bohuslava Martinů, Saint Saënse, Pugniho či hudební koláž klasičtějšího střihu. Účinkující žáci školy prokázali talent, výsledky dobrého a rozumného drilu i radost a chuť se předvést těm v hledišti. Taneční skupinky v kolektivních choreografiích se zde představovaly povětšinou v lichém počtu. Což bylo dvojsečné. Některým působilo takové centrování na středního sólistu viditelné orientační potíže. Pro jiné bylo naopak milosrdné, že nevytvářeli pravidelné symetrické dvojice. K vrcholům této části patřila „Spící krasavice“ v interpretaci hostující Sary Giselle Gordon a v choreografii Maria Petipy i nastudování Vanessy Palmer. Velký aplaus i uznání odborné veřejnosti sklízela i Lucie Kozáková za osvědčenou „Umírající labuť“, tentokrát pojatou poněkud osobitěji choreografkou Lenkou Takáčovou. K výhradně choreografickým dominantám této části programu bych přiřadil nesporně „Loutky z baletu Coppélia“, díky nápaditosti i vedení interpretů od majitelky školy Jany Tomanové. Zaujala mne i choreografie Gustava Voborníka na úryvek z baletu „Sylvia“ v podání Anny Roušarové. A pozadu nezůstávala ani „Zlatovláska“ – opět od Jany Tomanové – pro Zoru Fuchsovou. Ale i další choreografie si zaslouží uznání a poklonu. Obzvláště tím, kterak respektovaly věk i taneční zkušenosti jednotlivých interpretů.

Všichni, od těch nejmenších až po ty téměř dospělé, zaujali ohromným soustředěním, svědomitostí i citem pro kolektivní výkon. Bylo vidět, že všichni – včetně realizačního týmu – společně vytvářejí sourodý tým. A to je určitě tím nejdůležitějším.

Druhá část představení se odehrávala povětšinou v lidovém duchu. Ti na pódiu se tím pádem dokázali o hodně víc odvázat a věnovat výrazu i prožitku. V tom jim napomáhaly i moderní podkladové hudební motivy ve druhé třetině této části odpoledne – hudba ze Star Wars, „Léto v Paříži“ na píseň populární Zaz či další, na hit „Lucky“ Jasona Mraze a Colbie Caillat. Mimochodem, část klipu tohoto úspěšného titulu se točila v Praze! Takže, taková cílená dramaturgie tance v choreografii Lenky Takáčové zde dostávala i další rozměry. V choreografiích tanců lidového duchu zaujala čísla připravená choreografkami Dagmar Břichnáčovou, Viktorií Kateřinou Carbonnel, Lenkou Bílkovou, ale pozadu nezůstávaly ani další v této půli již téměř výhradně ženské autorky choreografií. Jediným mužem – choreografem – zde byl hostující Milan Bednář. Choreografií polky „Ze studentského života“ se blýskla opět majitelka školy Jana Tomanová.

Jedinou menší skvrnkou, na výborné tváři celého tanečního odpoledne, byla nevyrovnanost a různá kvalita hudebních základů jednotlivých čísel. Člověk si najednou připadal jako na krasobruslařských závodech v roce 1970, kdy měl někdo doprovod na vinylové desce, jiný na kazetě, další na kotoučovém magnetofonu a kdosi si nechal (tehdy ve studiu v pražské Lucerně) sám vylisovat doprovod na originální vïnylovou desku. Občas to tu znělo, jako když se v televizi objeví reklama – zvuk se navýší o několik desítek decibelů. Zvnějšku nedokážu dobře odhadnout, zda se jednalo o nedbalou práci zvukaře v sále, anebo zda mělo dojít k vyrovnání hladiny zvuku a úpravě výšek a basů hudby někde ve studiu předem?

Taneční škola Jany Tomanové pracuje na území šestého pražského obvodu, přesněji v Dejvicích, již přes čtvrt století. Za tu dobu úspěšně připravila pro odborná taneční a baletní studia přes desítky zájemkyň i zájemců. Ale i ty stovky jejích absolventů i abonentů, které si sice nezvolily tanec jako profesi, ale získaly dobré pohybové, koordinační základy, ostřílely se při vystupování na veřejnosti a v neposlední řadě nalezly i řádku nových přátel, svědčí o tom, že práce Jany Tomanové Eriksson i dalších pedagogů má smysl a přináší ovoce. Případně i ovace.

Taneční gala školy Jany Tomanové

Čistý čas: 127 minut

Dramaturgie a režie: Jana Eriksson Tomanová a Kateřina Viktoria Carbonnel

Choreografie: Marika Besobrasová, Lenka Bílková, Dagmar Břichnáčová, Kateřina Viktoria Carbonnel, Marius Petipa, Olga Semenová, Jana Eriksson Tomanová, Gustav Voborník

Inspice: Bronia Gordon

Zvuk a osvětlení: Marek Škarpa

Kostýmy: Marta Škodová

Hudební spolupráce: Marta Škodová, Damien Carbonnel

Kamera a foto: Damien Carbonnel

———-

Foto: Damien Carbonnel

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN