V Ostravě! Premiéru mělo 25. června. A zatím hostuje na prknech Divadla Petra Bezruče.
Miroslava a Vladislav Georgievovi, Pavel Gejguš, Marek David a další. Ostravská skupina umělců se rozhodla založit nové divadlo – Studio G. Divadelníci se dali dohromady pod uměleckým vedením Pavla Gejguše již za éry Staré arény. Odtud se rozhodli na počátku roku 2019 odejít, vzájemné osobní i pracovní vztahy však zpřetrhat nechtěli.
„Jedno ráno jsem se probudil s takovým zvláštním pocitem, že něco musím udělat. Ta touha založit nové divadlo, najít nový prostor, začít něco nového, nový příběh,“ prohlásil na úvodním zahajovacím večírku Vladislav Georgiev, ředitel Studia G. Na jeho slova navázal ostravský divadelní režisér Pavel Gejguš: „Máme za sebou nějakou společnou historii a ta potřeba být spolu tu pořád je.“
Ze slavnostního zahájení činnosti Studia G v Divadle Petra Bezruče 25. června 2019. Zleva Pavel Gejguš, Vladislav Georgiev, Miroslava Georgievová, Renáta Klemensová a Marek David.
Studio G zatím nemá vlastní prostory, intenzivně však jedná se zástupci centrálního městského obvodu o pronájmu. Zároveň se členové Studia G pilně připravují na novou sezónu, jejíž součástí budou inscenace v nastudování předních ostravských herců, čerstvých absolventů i studentů Janáčkovy konzervatoře Ostrava. To je totiž jedním z hlavních cílů Studia G – propojovat umělce napříč generacemi a zkušenostmi, poskytovat inkubátor pro mladé umělce a propojovat je s jejich staršími, zkušenějšími kolegy. Důkazem toho byla i první inscenace, která činnost divadla úspěšně zahájila: Viktor, aneb dítka u moci(Roger Vitrac) v podání studentů Janáčkovy konzervatoře Ostrava v režii Pavla Gejguše a Mirky Georgievové.
Z premiérové inscenace Viktor, aneb Dítka u moci
Studio G slavnostně zahájilo svoji činnost premiérou této inscenace a večírkem 25. 6. 2019 v Divadle Petra Bezruče.
„Diváci za vámi přijdou do Národního, do divadla ve sklepě, či polorozpadlé továrny, ale tvořit na velké scéně je výjimečné“
Nebývá zvykem, abychom připravili s nějakou taneční osobností rozhovor dvakrát v nepříliš dlouhém časovém horizontu. Ale tanečnice, choreografka a taneční pedagožka DANA PALA si to nesporně zaslouží. Již její první rozhovor s TANEČNÍM MAGAZÍNEM – po představení „La Mar“ – vzbudil značný čtenářský ohlas. Toto interviewvzniklonaopak. Ještě před premiérou inscenace „Nincs“. Upřímně totiž věříme, že rozruch rozproudí minimálně stejný, jako ten rozhovor minulý.
V názvu svého studia máte „kreativitu“ − nakolik ji vyznáváte, jako ve smyslu nápadu? Je pro Vás při nové tvorbě naprosto prioritní?
„Kreativní člověk má v životě podle mého názoru velkou výhodu. Proto se snažím o její rozvoj. Ráda také nechávám fantazii diváků pracovat a myslím na to, aby měli prostor pro svou kreativitu, když sledují taneční představení. Snažím se kreativně vést své žáky a to nejen pomocí tance, ale i výtvarného, hudebního nebo prostorového vnímání. Moje pedagogická činnost je orientována hlavně na tvůrčí proces a kreativní rozvoj. Sama jsem si prošla principem, že nejprve je technika a potom tvorba. Já se snažím o propojení obou témat od začátku. Kreativita se asi nedá naučit, ale určitě ji můžete u lidí stimulovat.“
Co pro Vás znamená spolupráce s Národním divadlem v Praze? Je tato – i v zahraničí – brána prestižně?
„Jsem šťastná za tuto zkušenost. Choreografovat pro Národní divadlo je úkol, který by měl každý tvůrce přijmout s pokorou. V minulosti jsem se věnovala převážně site – specific tvorbě (choreografie pro nedivadelní prostor) a když jsem konečně mohla své rodiče pozvat do krásné budovy Národního divadla, měli velkou radost. Vnímala jsem, že jsou rádi, že mě konečně vidí tvořit na velké scéně. Každopádně oni přijdou vždy i do divadla ve sklepě, anebo do polorozpadlé továrny, kde bych něco vymyslela. A já si takových příležitostí stejně tak vážím. V zahraničí je Národní divadlo bráno prestižně. Nesrovnatelné s výše zmíněnou továrnou. Netvrdím, že tvorba pro ND není dřina. Ale udělat kvalitní autorské dílo, ve vlastní produkci s minimem finančních příspěvků a bez takového velkého zázemí za zády, považuji za větší oříšek. Bylo by skvělé, kdyby více současných choreografů dostávalo šance tvořit na scéně jakou je ND. Je to pro nás všechny ,na volné noze´ zase jiné a příjemné. Je to hlavně právě v tom zázemí, které Vám velké divadlo poskytuje. Na spolupráci v ND vzpomínám ráda.“
Jako svůj profesní vzor jste uvedla Sashu Waltz, setkali jste se někdy přímo osobně?
„Setkala jsem se se Sashou při mých návštěvách v Berlíně. A také na workshopech. Bylo to při mé práci na ,bakalářce´, věnované tématu scénografie a prostoru v tanečních inscenacích. Hodně mě inspiroval způsob její tvorby. Pracuje výtvarně s tělem i prostorem kolem. Umí vytvořit neuvěřitelné prostředí a použít v choreografii všemožný materiál. V Berlíně jsem si začala mnohem více užívat prostor odhaleného jeviště, kde je performer opravdovou bytostí na scéně bez přetvářky.“
Povětšinou hodně pracujete v koprodukci se zahraničními umělci, jak jsou takové koprodukce produkčně náročné?
„Zatím mám se zahraniční koprodukcí samé pozitivní zkušenosti. Samozřejmě, musí být vždy promyšlen každý přesun a každá schůzka, protože většinou pracujete v limitovaném čase. Ale to je před tvorbou nového díla většinou. A nezáleží na tom, jestli choreografujete v Praze, v Berlíně, New Yorku nebo jinde. Produkčně jsou náročné i české inscenace. V dnešní době je cestování tak snadné a dostupné, že zahraniční koprodukce nejsou nic neobvyklého a můžou skvěle fungovat. Musíte dopředu počítat s vyššími náklady za cestovné a s logistikou převozu případných kostýmů nebo rekvizit. Hodně věcí se dnes řeší po síti. Jedinou náročnost vidím s časovými posuny. Když si například dáte sraz na skypu s čínským organizátorem festivalu, musíte dávat pozor, aby Vám nevolal v noci a dobře si spočítat časový rozdíl. Ale jinak při těchto typech práce vždy navíc poznáte kousek nové kultury. A to mě na tom baví asi nejvíc.“
Jak je tomu tentokrát, se zahraničním podílem i stopou, v připravované inscenaci?
„Nová kreace dostala jméno ,Nincs´ podle maďarského slova s českým významem ,není´ nebo ,neexistuje´. Za poslední rok jsem se v rodině setkala s maďarskou kulturou a když jsem hledala název pro naši novou taneční hru, zvolila jsem slovo z Maďarštiny. Co se týká složení týmu, tak jsem tentokrát chtěla oslovit nové umělce. Zajímalo mě, jak to tuhle tvorbu ovlivní. V týmu máme Slovenku Simonu Machovičovou a Čecha narozeného v Kongu Dona Mulefu. Každý hrajeme v taneční hře za sebe a svou kulturu, ale někdy i společně.“
Ze zkoušek před premiérou „Nincs“
Co o nové inscenaci „Nincs“ můžete prozradit ještě před premiérou?
„Choreografie je velmi výtvarně pojatá. Pracujeme s několika herními plánky a objekty, které navrhl výtvarník Jan Kopřiva. Pravidla hry jsme spolu konzultovali všichni, stejně jako části hry a nekonečné herní možnosti, které nás při tvorbě napadaly. Myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Každý si tam nalezne svůj ,level´. Hravosti a pozitivnímu naladění celého představení dopomohla také pulsující hudba od Martina Víta, původně tvořena k mobilním hrám. Ráda bych, aby inscenace, krom vzpomínek na dětství, odkázala i na naši společnost, která je takovou herní paralelou. V choreografii experimentuji se scénografií, pracuji s náhodou a baví mě osobnosti tanečníků. Postupně si v představení všichni vytváříme charakter vlastní ,figurky´. Světelné nápady připravují light designéři ze skupiny MAESS. Více Vám už neprozradím. Přijďte se podívat na premiéru do pražské Alty 🙂 “
Mám dojem, že se vždy neorientujetena stálý, stabilní tým spolupracovníků. Myslíte, že je to jednoznačně výhodou? Ustálený tým může svou práci, alespoň podle mého, stabilněji rozvíjet. A v jeho případě jednoznačně odpadá zbytečný čas nového vzájemného poznávání se, oťukávání…
„Ve většině mých novějších produkcí jsem spolupracovala s obdobným týmem umělců. Stejný light designér, kostýmní výtvarnice, hudební skladatel i scénograf. Teď jsem se rozhodla oslovit někoho, s kým jsem ještě nespolupracovala. Ne proto, že bych nebyla před tím spokojena. Ale proto, že jsem chtěla vyzkoušet v tvorbě něco nového. Jinak jsem většinou zastáncem stálého týmu. Jednoznačně můžete práci posouvat více do hloubky.“
Tančit lze i na mostě, konkrétně na tom nejdražším v Praze, spojeném s tunelem
Obdobně nejsou Vaše vystoupení spojena s jednou, třeba pražskou, „domovskou“ scénou. Není lepší i v tomto smyslu mít nějakou stabilnější. Koneckonců to může vzájemně i propagačně napomáhat…
„Stabilní scéna by byla skvělá. Máte rozhodně pravdu. Bohužel si ji zatím nemůžeme dovolit. Grantové podpoře věnuji hodně času a zatím není možné ufinancovat celoroční provoz vlastní taneční scény. Tento rok bychom se neobešli bez grantu od pražského magistrátu a také Nadace Život umělce. Budu ráda, když se nám podaří prohloubit spolupráci s pražským Studiem Alta, kde bude uvedena naše nová premiéra. Jsem otevřena i dalším divadlům, která by měla zájem o rezidenční spolupráci. V současném tanci je téma stálé ,domovské´ scény hodně aktuální. Bohužel, musím říct, že těch možností moc není. Pražská divadla jako je například Ponec, NoD, Alfred ve Dvoře, La Fabrika, která dostávají grantové příspěvky a orientují se na současný tanec, nejsou vždy otevřena pro nové spolupráce a je téměř nemožné se do jejich stálého repertoáru probojovat. Ale nepřestávám věřit, že se nám jednou podaří si ,domovskou scénu´ vybudovat anebo dostaneme příležitost působit v repertoáru některého z výše uvedených divadel.“
V Mělníku, městě severně od Prahy, jste otevřela svou taneční školu. Má na to vliv, že jste vyrůstala při severním okraji Prahy?
„Nemá. Když jsem se vrátila do Čech po mém dlouhém působení v zahraničí a odstěhovala se do Mělníka, byla to náhoda. Teď jsem moc ráda, že jsem tady a můžu předávat tanec, zahraniční i české zkušenosti ze svých studií na konzervatoři a na HAMU, dál svým žákům. V Mělníku funguje skvělé kulturní centrum Mekuc, kde se toho děje opravdu hodně a diváci tu vídají na jevišti mimo jiné Radima Vizváryho nebo třeba Loosers. Mělník už dávno není ,pouze´ město vína, ale je tu zázemí pro kulturu i tanec. Náhoda mne zavedla na správné místo.“
Dana na archivním snímku před odletem s produkcí „La Mar“ do Šanghaje
Jak tuto spolupráci, byť po relativně krátké době, hodnotíte?
„To se zeptejte těch, kteří chodí na moje taneční kurzy, jak hodnotí spolupráci se mnou. Nechám to na nich. Snažím se dělat svou práci profesionálně a s láskou. Vidím za sebou výsledky a to mne moc těší. Na nic si nemohu stěžovat, spolupráce tady funguje a mám pocit, že je stále prostor pro další vývoj.“
V jednom z rozhovorů pro jistý pražský měsíčník jste se odvolávala na mou recenzi představení „La Mar“ v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Jste naší pravidelnou čtenářkou?
„Sleduji Vaše články pravidelně a moc mě těší, že nenecháváte tanec jen jako ,elitářskou´ záležitost, ale dáváte velký prostor všem tvůrcům. Líbí se mi objektivita vašeho magazínu.“
Děkuji za rozhovor a „zlomte vaz“ před premiérou.
Foto: archiv Dana Pala Creativity a Andrea Barcalová
Tato pravidelná mimořádně zajímavá akce se letos bude konat 29. a 30. srpna 2019, ale přihlašovat se můžete už nyní!
Letošní devátý ročník Letní divadelní školy pořádané Ateliérem pro divadelní vzdělávání při Národním divadle moravskoslezském bude opět dvoudenní a Ateliér přizval ke spolupráci Divadlo Petra Bezruče i Komorní scénu Aréna.
„Letos zapojíme opět všechny soubory našeho divadla, které seznámí účastníky s novinkami naší v pořadí už 101. sezóny i velmi netradičními formami. Leitmotivy budou hudba, opera, pohyb,“ přibližuje vedoucí Ateliéru při NDM Vladimíra Dvořáková. „Vloni jsme si poprvé vyzkoušeli také program u Bezručů, účastníkům se ten den velmi líbil a my jsme letos přizvali ke spolupráci také další ostravské činoherní divadlo – Komorní scénu Aréna,“ doplnila Dvořáková.
LDŠ se letos bude konat 29. a 30. srpna 2019 a přihlašovat se účastníci mohou už nyní.
I letos nabídne oblíbená Letní divadelní škola (LDŠ) příležitost k setkání a společné tvůrčí práci pedagogů s umělci, divadelními režiséry, dramaturgy, tanečníky, lektory a dalšími lidmi z oblasti divadla. Škola je otevřena především pro pedagogy či studenty pedagogických oborů, ale druhým rokem také pro širší veřejnost – příznivce divadla, kteří chtějí nahlédnout i do zákulisí příprav divadelních produkcí.
Dvoudenní program je i letos hodně nabitý. „Účastníky provedeme všemi soubory Národního divadla moravskoslezského, nahlédneme i do zákulisí příprav inscenací nejen se šéfy souborů, ale také se šéfy provozu techniky nebo výroby kostýmů. Velký prostor věnujeme zcela konkrétním repertoárovým plánům na novou sezónu. Hned tři bloky jsou věnovány opeře – s ředitelem NDM a operním režisérem Jiřím Nekvasilem si budou moci účastníci popovídat o opeře ve 20. a 21. století, hudební ředitel souboru opery Jakub Klecker povede malý dirigentský workshop a připraven je exkurs do historie všech inscenací opery Rusalkav NDM. Opera připravuje na říjen už třinácté nastudování Rusalky a slavné Dvořákovo dílo bylo jedním z pilířů první sezóny existence divadla v letech 1919/1920,“ přibližuje Dvořáková. Účastníci nahlédnou spolu se šéfkou baletu Lenkou Dřímalovou i do příprav baletní novinky na tréninku choreografie Rossiniho karty přímo na baletním sále. Dílo světoznámého Maura Bigonzettiho na hudbu slavného skladatele bude mít premiéru na podzim.
„Představíme účastníkům také zbrusu nové programy, které náš Ateliér chystá od podzimu pro veřejnost. Otevřeme Klub mladého diváka, kde si s teenagery budou pravidelně povídat herci a tvůrci našich inscenací. Chceme také nově nastartovat systematickou práci s pedagogy u nás v Ateliéru, jakousi celoroční divadelní školu, kde pedagogům nabídneme mj. inspirativní ukázky workshopů k inscenacím, zejména hudebně a pohybově zaměřených,“ pokračuje Vladimíra Dvořáková.
Co účastníky dále čeká? Šéfka souboru opereta/muzikál Gabriela Petráková a hudební ředitel Jakub Žídek si s nimi budou povídat (nejen) o premiéře slavného muzikálu Leonarda Bernsteina West Side Story. Je po konkurzech na role a ostravská premiéra bude v únoru 2020. Činoherní šéf Vojtěch Štěpánek představí svou vizi, jak ještě lépe pracovat s tituly vhodnými pro studenty.
Národní divadlo moravskoslezské zevnitř
První den Letní divadelní školy zakončí malý kurz rétoriky s hercem Šimonem Krupou v Komorní scéně Aréna a prohlídka tohoto divadla. Část druhého dne prožijí účastníci v Divadle Petra Bezruče na diskusi o díle spisovatele Bulgakova a inscenacích, které se o něm (aktuálně Rádce v NDM) nebo z jeho děl (Mistr a Markétka v Divadle Petra Bezruče) v ostravských divadlech hrají nebo hrála.
