Nezadržitelně se blíží třetí listopadová sobota a s ní i tradiční divadelní svátek. Stranou nezůstane ani taneční scéna PONEC.
Třetí listopadová sobota bude opět patřit největšímu divadelnímu svátku v celém roce. Sedmý ročník Noci divadel – tentokrát s tématem „Divadlo a svoboda“ – proběhne 16. listopadu 2019, v předvečer 30. výročí sametové revoluce. Do akce se zapojí přes 100 divadel, souborů a institucí z více než 30 českých měst. Divadla opět nabídnou netradiční programy jako noční prohlídky a bojovky, divadelní dílny, tematické diskuze a přednášky, výstavy i performance, a to zdarma nebo za symbolické vstupné. Koordinátorem akce je Institut umění – Divadelní ústav. Program jednotlivých divadel najdete na www.nocdivadel.cz.
A takto také loni probíhala Noc divadel v Klicperově divadle, v Hradci Králové
Největší divadelní svátek v Evropě opět nabídne nevšední zážitky, každoročně připravované speciálně pro tuto příležitost. Nabitý program s tématem sametové revoluce si každá scéna zorganizovala po svém. Ostravská divadla se spojila a nabídnou cyklus „vaňkovských“ jednoaktovek. Divadlo Petra Bezruče, společně s Národním divadlem moravskoslezským a Studiem G tak nabídnou kromě Havlovy Audience také Příjem Jiřího Dienstbiera a Arest Pavla Landovského. Divadlo Šumperk odhalí pomník k 17. listopadu a po procházce k lavičce Václava Havla uvede autorské představení #MateHoleRuce. Táborské Divadlo Oskara Nedbala nabídne mimo několika koncertů a představení také výstavu Můj rok 89‘. Městské divadlo Zlín připravilo komentovanou procházku s Rosťou Markem nazvanou Divadlem pracujících po stopách Občasného fóra. Pražský Činoherní klub uvede scénické čtení Havlovy hry Protest. Národní divadlo v Praze přichystalo tematickou procházku s podtitulem Podoby svobody v Anenském areálu či dílnu pro teenagery Svoboda slova, která se zaměří na práci s textem. Pražské Divadlo Komedie uvede ve foyer výstavu Divadlo a revoluce a besedu Sametová divadla s Liborem Vodičkou a Bárou Štěpánovou. Institut umění – Divadelní ústav připravil vernisáž výstavy Divadlo a svoboda – První dekáda nezávislosti českého divadla po roce 1989 a hravou bojovku pro děti a rodiče Svoboda: Dá se to jíst?. Moravské divadlo Olomouc připravuje inscenaci Samet a výstavu fotografií. Divadlo na Cucky nabídne moderovanou diskuzi O vývoji české společnosti od roku 1989 a scénickou črtu Podvečer v listopadu na motivy knihy Jací jsme dnes Jaroslava Spurného. Městské divadlo Varnsdorf uvede hokejovou odyseu pro celou rodinu nazvanou 2:0 4:3. Experimentální prostor NoD přichystal scénické čtení i speciální vydání improvizace souboru 11:55 s titulem Demokracie není bordel. Některé z těchto programů podpořil Institut umění – Divadelní ústav v rámci speciální výzvy k Noci divadel.
Sedmý ročník této divadelní události tak nabídne diskuze s pamětníky a aktéry společenských a politických změn po roce 1989 a přednášky, výstavy, instalace, představení a další akce na téma „Divadlo a svoboda“. „Souběh letošní Noci divadel s demonstrací ,Venku je hezky‘, pořádanou 16. listopadu spolkem Milion chvilek pro demokracii, otevřel pro divadla další možnost vyjádřit se k současné společenské situaci a také programové možnosti. Některé soubory – jako například Jihočeské divadlo nebo divadlo Ponec – se rozhodly demonstraci do programu přímo zařadit. Mnohá pražská divadla zohlednila demonstraci úpravou svého programu, například posunem do večerních hodin,“ vysvětluje Martina Pecková Černá za organizátory Noci divadel.
Česká Noc divadel je součástí mezinárodního projektu European Theatre Night, který v roce 2008 odstartovala chorvatská Noc Kazališta. Myšlenka společného divadelního svátku se postupně rozšířila do více jak desítky evropských zemí. Počtem zapojených divadel i návštěvností je česká Noc divadel, která existuje od roku 2013, největším projektem v rámci European Theatre Night.
NORMA 2019 propukne už koncem týdne. Kde? V Ostravě! Nikoli však v supermarketu NORMA, nýbrž v objektu bývalého hobbymarketu BAUHAUS.
Ve dnech 8. a 9. listopadu se v prostorách bývalého ostravského hobbymarketu Bauhaus uskuteční už čtvrtý ročník mezinárodního festivalu autorského divadla a současného umění NORMA. Letošní ročník staví do popředí téma žen a ženskosti. Na festivalu se představí osm oceňovaných produkcí z Itálie, Španělska, Polska i dalších evropských zemí. Festival pořádá ostravská městská galerie PLATO a pražské divadlo Studio Hrdinů.
Kokoro
Všech osm divadelních inscenací v průběhu dvou dní obsadí tři jevištní scény situované přímo mezi umělecká díla galerie PLATO. Jedinečnost festivalu NORMA tkví především v jeho dramaturgii, která je vždy uchopena jako celek zdůrazňující konkrétní téma. Je tomu tak i letos, kdy festival láká především na silná sóla, která variují různé polohy ženské energie a emancipovanosti.
Seeking Unicorns
Již v pátek zahájí festival jediná „činoherní“ inscenace Bolest Marguerite Duras od Studia Hrdinů. Představení se odehraje jako site-specific v rozměrné instalaci určené pro živé produkce, kterou pro galerii PLATO navrhl americký umělec Than Hussein Clark. Výrazný výtvarný přesah je vlastní většině autorských monodramat, na kterých staví dramaturgie letošního festivalu. Například italská performerka Chiara Bersani své představení Seeking Unicorns inscenuje především v galerijních prostorech. Pevnou součástí dramaturgie je i oslovení výtvarného umělce k vytvoření instalace přímo pro NORMU. Letos tedy v průběhu celého festivalu diváci mohou navštívit instalaci a video vizuální umělkyně Johany Střížkové, která před několika týdny natočila před galerií PLATO krátký film, jehož hlavním aktérem je stádo koní. Jestliže úvod festivalu patří „činohře”, jeho závěr bude patřit minimalistické pohybové meditaci, v jejímž středu je nahé ženské tělo a světlo. Tento projekt je příspěvkem do festivalové dramaturgie od oceňované performerky Luny Cenere Kokoro. „Těším se na čtvrtý ročník, protože nabídne skutečné mezinárodní zastoupení s výjimečnými projekty, které propojuje silná ženská autorská výpověď. Z NORMY se za relativně krátkou dobu jejího trvání stává festival, který si, jak věřím, sebevědomě nachází své pevné místo na mapě tuzemských (nejen) divadelních festivalů“, říká dramaturg festivalu a šéf Studia Hrdinů Jan Horák.
Jan Horák
Kromě samotných představení je součástí dvoudenního festivalu i neformální moderovaná beseda s tvůrci a diváky, letos obohacená o účast zástupců prestižních českých festivalů a kritické veřejnosti.
Foto: Alice Brazzit, Matěj Doležel a Federica Capo
SE.S.TA a Roundabout Europe nabízí rezidence pro open-air umělce ve dvou evropských zemích. Hlaste se do 15. prosince!
V rámci Roundabout Europe 2020 bude opět spolupracovat pět open-air festivalů a pět umělců! Pouliční umělci se sídlem v zemích Evropské unie mohou v roce 2020 požádat o dvě rezidence ve dvou různých zemích, a to do 15. prosince 2019.
Roundabout Europe buduje už druhým rokem evropský okruh rezidencí a festivalů outdoorového umění a zaměřuje se na umělecké skupiny, které jsou ve fázi rozvoje nebo ve své tvorbě dospěly do zlomového bodu. Projekt má za sebou úspěšný rok, kdy pět různých umělců nebo skupin pracovalo na svých projektech v různých zemích. V roce 2020 má šanci využít tuto skvělou příležitost pět nových zájemců.
Open-air festivaly
Program Roundabout Europe byl vytvořen pěti hlavními partnery, kteří jsou všichni řediteli uznávaných outdoorových festivalů z celé Evropy: Imaginarius z Portugalska, KoresponDance festival z Česka, Out There z Velké Británie, Passage Festival z Dánska a Spoffin Festival z Nizozemska, který je koordinátorem projektu.
Festivaly se spojily s cílem podpořit rozvoj pouličního umění a učinit z něj uznávanou uměleckou formu, která nabízí uměleckým společnostem solidní kariéru a přístup k novému publiku, sítím a trhům. Jejich cílem je podpořit umělce v profesionalitě a sebekritice a vést je k udržitelnosti a ekonomicky funkční práci, aniž by ztratili umělecké hodnoty.
Workshopy, koučování a inspirace
Každý vybraný umělec nebo umělecká skupina získají rezidenční pobyt ve dvou různých zemích, přičemž zvláštní důraz bude kladen na jejich konkrétní potřeby a přání. Kromě času na intenzivní práci se umělci budou moci zúčastnit několika workshopů a koučinků jak z oblasti umělecké, tak praktické. Výsledky práce na rezidencích budou prezentovány na partnerských festivalech, některé formou work in progress, jiné jako kompletní představení.
Roundabout Europe navíc není jen rezidence, koučink a workshopy, ale také skvělá příležitost získat nové kontakty. Program zajišťuje setkání všech zúčastněných umělců a producentů, a to i těch, co se účastnili prvního ročníku. Roundabout Europe tak může být zdrojem nových profesionálních vazeb i publika.
„…I was lucky enough to spend the weekend with European colleagues (now friends) reflecting on the impact of an EU funded project on the artists and festivals that took part. Whatever happens beyond the election I know that I want the UK be part of an international community. I want to next generations to have the same opportunities
I have had, to be able to move freely across borders and to be able to find friendship, inspiration and solidarity wherever they go.„
Vicky Amedume, Upswing (UK)
V současné době jsou přijímány přihlášky na rok 2020. Lhůta pro vyplnění online formuláře naroundabouteurope.eu je do 15. prosince 2019. Do konce února 2020 vyberou všichni umělečtí ředitelé partnerských festivalů 5 umělců / uměleckých skupin.
Roundabout Europe je spolufinancován z programu Evropské unie Kreativní Evropa
Čím? Jednoznačně svou hlubokou lidskostí i civilním projevem bez patosu! █ Režisér i protagonista hlavní role v jedné osobě se málem zbláznil. █ Ivo Kubečka opět rozšířil své portfolio rolí uniformovaných mužů. █ Pepíček Čečil tvrdil muziku. A krásné violoncellistky jí dodaly další rozměry. █
Divadlo Balbínka je úzce spjato s Balbínovou poetickou stranou i hospůdkou a klubem Balbínka ve vinohradské Balbínově ulici. Jeho zakládající člen (společně s geniálním doživotním guvernérem Jiřím Hrdinou) Petr Borka stál (tentokrát bez Hrdiny) u zrodu velice emotivního představení „Lidice“. Lépe řečeno, nejen to. Byl totiž jeho hlavním motorem. Jak již TANEČNÍ MAGAZÍN před prázdninami informoval (a obrazově dokumentoval), premiéra proběhla letos v červnu. Přesně v den smutného výročí lidické tragédie. Nyní je tedy, trochu s časovým odstupem, na řadě i recenze představení samotného.
Ještě se mně nestalo (pokud jsem neměl jmenovitě rezervován lístek), abych musel u vstupu do sálu napsat čitelně své jméno. O co šlo? Dočkejte času…
Kdysi jsem byl svědkem vyjádření se jednoho vysoce lampasovaného představitele armády k vojákům, kteří na armádním festivalu ASUT předvedli náročné kostýmované a nápaditě scénicky dekorované divadelní představení. „Proč, probůh, nehrajete v civilu, tedy vlastně v uniformách, vždyť to vám je vlastní?“ Měl jsem dojem, že to snad Petr Borka musel zaslechnout. Proč? Jelikož představení „Lidice“ situoval převážně – do hospody. Tedy do místa nám všem (alespoň mužského rodu) nejbližšího. Prostě, vlastního. Navíc je tím vytvořena zvláštní pospolitost. Diváci se mísí s interprety, žádné bariéry ani předsudky.
Za písniček jednoho z nejzemitějších pražských harmonikářů Pepíčka Čečila (který kdysi hrával ve „své“ – dávno zaniklé – hospodě „Na Čečeličce“ na Smíchově) začíná nenuceně hospodská zábava a tím i vlastní inscenace. Postupně se, přechodem herců na pódium, dostáváme i do dalších míst středočeské vesničky u Kladna.
Klid a pohodu přinášejí zejména rodinné scény u Hroníků. Již zde na sebe upozorňuje herecky hlavní představitel Petr Borka i Šárka Urbanovská, v roli jeho legitimní manželky. Nenucenost a radost v restauraci i klid u rodinných krbů a kamen je však pouze předzvěstí a kontrapunktem k událostem dalším.
Nesmím zapomenout na živou hudbu dvou krásných cellistek, která představení dodává nejen tragickou předzvěst, ale i rytmus.
Dalším vrcholným hereckým výkonem je stylizace faráře Štemberky hercem Václavem Trojanem. Nejen, že je tento fyzicky podobný hrdinnému lidickému knězi, ale jeho minimalistický herecký projev navozuje postupně portrét tohoto hrdiny, který šel na smrt jediný dobrovolně. Byl totiž nacisty vyzván k tomu, že může beztrestně odejít, vytrval. Ale šel se svými farníky vstříc tragickému osudu.
Roli starosty si zahrál Ivan Fried (vpravo), vlevo pak v pozadí s pivem v ruce legendární pražský harmonikář Pepíček Čečil
O mnoho dále za výkony jmenovaných nezůstávají ani Pavel Chalupa, Miroslav Bochňák, Ivan Fried a další. Mne však nejvíce překvapily i zaujaly výkony představitelů dětských rolí.
Přesvědčivý Ivo Kubečka rozšířil zase o jeden titul svůj profesní výpis „rolí v uniformách“. Vedle filmových úloh generála Salvizona (v „Černé fortuně“), generála Rotha (v „Případu Auffenberg“), příslušníka SNB Nováka (v „Zapomenutém světle“), estébáka (ve „Zdivočelé zemi“), strážného v továrně (v „Takovém slušném člověku“) a hlídače hřbitova (v „Hořícím keři“) si tentokrát zahrál bezejmenného gestapáka. Dlužno podotknout, že mistrovsky. Jeho bezcitný výraz i mluva mluvily za vše. Jakkoli jsem si myslel, že sklouzne do své herecké šablonky, byl opravdu lidsky přesvědčivý. Pardon, nelidsky. Kubečka se tak ve hře stává jediným a silným představitelem moci, zla. A diktátorské zvůle.
Ivo Kubečka, jak jinak než v uniformě
Určitě nemohu vynechat citlivou práci kostymérky Dáši Neumannové. Její práce je v tomto případě nenápadná, ale právě tak tomu má být. I z toho důvodu, aby diváci zpočátku nevěděli, kdo v hospodě je herec.
Představení tak plyne ke svému tragickému naplnění. Zde pouze slova uznání k práci režiséra. Ač to doslova lákalo, tak nesklouzl do svádivých vod patosu a nějaké zde nepatřičné klenby antické tragédie. Naopak, síla „Lidic“ je v upřímnosti a skromné lidskosti. Díky nim se tragický konec odhaluje v plné nahotě.
A proč se nás ptali úvodem na jména? Režisér totiž jména diváků emotivně zařadil do čtených „rozhlasových“ zpráv seznamů popravovaných. Možná morbidní? Ale určitě i takový detail napomohl syrové autenticitě i drsné poetice Borkových „Lidic“.
Myslím, že Balbínovská inscenace „Lidice“ stojí opravdu za vidění. Určitě! Alespoň tedy na mne zapůsobily „Lidice podle Borky“ daleko silněji, než miliónový film pod stejným titulem od režiséra Petra Nikolaeva.
Závěrem stojí za zmínku i perfektní program představení, který svým obsahem, tiskovou kvalitou a zejména informační hodnotou vysoce přesahuje svou prodejní cenu 30,- Kč. Obsahuje nejen klasické údaje o představení samotném, ale můžete se v něm, za přispění archivních textů i fotografií, retrospektivně vypravit do oné smutné historie Lidic a zejména jejich obyvatel.
Zeptali jsme se:
Petra Borky, režiséra a scenáristy i hlavního protagonisty hry „Lidice“
Čím Vás oslovilo téma Lidic?
„Když jsem se někde zmínil o Lidicích, tak jsem kolikrát zaslechl ohlasy, že jde o již vyčichlé téma a že to nikoho nezajímá. Opravdu? Pochopitelně vím, že když se řekne ,Lidice´, tak každý, tedy skoro každý, okamžitě ví, že je řeč o likvidaci jedné vesničky u Kladna. O povraždění všech mužů a odvoz dětí a žen do lágrů. Ostatně, ta fotka zastřelených lidických mužů před zdí s matracemi je notoricky známa. A právě ta mne nenechala nikdy chladným.“
Petr Borka s talířem a se Šárkou Urbanovskou
Takže to byl ten počáteční impulz?
„Přesně. Šlo mně o to, co museli ti chlapi prožívat. Když se museli postavit a čekat na smrt, se kterou ještě večer nepočítali. Bez vědomí jakékoli viny, bez vynesení rozsudku. Bez možnosti jakkoli zvrátit svůj náhle změněný osud. Vždyť ještě ten večer ulehali ke svým ženám, dávali dětem pusu na dobrou noc a spřádali své sny o dalším životě. A najednou tohle! Proč? Jak se museli cítit těch sedm dlouhých hodin? Jak prožívali, když byli nahnáni do sklepa, stodoly a chléva, od probuzení do začátku poprav. Věděli, co je čeká? A co potom, když popravy začaly a trvaly možná dalších dlouhých pět hodin? Nebo sedm? Co se během té doby těm chlapům asi honilo hlavou?“
A jak dlouho jste na látce pracoval?
„Původně jsem chtěl načasovat premiéru již k výročí lidické tragédie v roce 2017. Ale nestíhal jsem to. Nedalo se to. Bylo to tak silné, že to ve mně muselo ještě dozrávat. Občas jsem si dokonce myslel, že se z toho zblázním. Zvažoval jsem také, zda k tomu inscenování mám vůbec mravní právo… A tak jsem si ještě mezitím v tom našem divadle ,střihnulˇ inscenaci ,Revizora´. Ale vedle toho jsem se dál seznamoval s otřesnými detaily té hrůzné noci. S hrdinstvím faráře Štemberky, krátkou radostí Bohumila Hořešovského z narození syna… I s tím tajemným a dodnes neznámým zastřeleným mužem, který se prostě objevil v nepravý čas na nesprávném místě. Ale hlavně s tragickým příběhem rodiny Hroníků, který jsem nakonec použil jako nosné téma. A tak vznikly ,Lidice´. Hra o dvanácti nepopsaných hodinách pekla, které jsem si snažil představit. Pokud to vůbec jde.“
Představitel hlavní role i režisér a scenárista Petr Borka s interprety dětských rolí
»LIDICE«
Režie a scénář: Petr Borka
Hudba: Zdeněk Urbanovský
Kostýmy: Dáša Neumanová
Zvukové efekty: Radim Hladík
Hudební doprovod na violoncella: J. Škodová, J. A. Stazcewwská nebo K. Kalinová, O. Vági
Světla a zvuk: Petr „Bubák“ Bublák
Osoby a obsazení:
Václav Hroník: Petr Borka
Františka Hroníková: Šárka Urbanovská
Václav Hroník, mladší: Filip Borka
Farář Josef Štemberka: Václav Trojan
Josef Hroník: Matěj Trnka
německý důstojník: Ivo Kubečka
starosta František Hejma: Ivan Fried
učitel Zdeněk Petřík: Miroslav Bochňák
redaktor František Kubík: Pavel Chalupa
Josef Šenfeldr: Jan Novotný
Bohumil Hořešovský: Tomáš Havlis
válečný invalida A.Pospíšil: Pepíček Čečil
neznámý sezónní zemědělský dělník: Jožo Sokol
v dětských rolích:
Květa Hroníková: Sophia Čechová
Zdeněk Hroník: Jáchym Urbanovský
Božena Hroníková: Karolína Borková
Zdeňka Hroníková: Žofie Burianová
Marta Hroníková: Vojtěška Burianová
Hlas:Valérie Zawadská
»LIDICE«se do konce roku hrají v Balbínově poetické hospůdce, v Balbínově ulici 6/323, v Praze 2, na Královských Vinohradech, ještě několikrát, vždy ve čtvrtek od 20.00 hodin. Ale nikoli čtvrtek každý! V konkrétní data: v listopadu: 7. 11., 21. 11., 28. 11. Pořadatelé a účinkující prosí, abyste svá místa zaujali do 19.45 hodin.
