Sebevražda?

Proběhla první premiéra 54.sezony Závislostí

Pražské divadlo A studio Rubín představilo 30. září první premiéru 54. sezony Závislostí. Na divadelním zpracování románu Smrtholka Lucie Faulerové, který se věnuje problematickému vztahování se ke smrti a sebevraždě, spolupracovalo s divadelním spolkem Kolonie. Příběh mladé ženy vyrovnávající se s tragickou ztrátou velmi blízké osoby režíruje Lucie Ferenzová. Sesterskou dvojici hrají Anita Krausová a Martina Jindrová. Všechny jejich mužské protějšky ztělesňuje Petr Reif.

Druhý román Lucie Faulerové na sebe strhl pozornost literární scény v roce 2020. Spisovatelka za něj obdržela nominaci na cenu Magnesia Litera a získala Cenu Evropské unie za literaturu. V té době jej objevila i autorka dramaturgického nápadu herečka a členka spolku Kolonie Anita Krausová. „Bezmála před rokem a půl se mi do rukou dostala Smrtholka – mimořádná kniha Lucie Faulerové. Je to příběh sester, příběh ztráty, je to velká lovestory, ale i příběh velký touhy po životě a velký snahy to všechno zvládnout přežít a prožít. Děkuju Lucii Ferenzové, Dagmar Fričové, Markétě Ptáčníkové a Janě Hauskrechtové, že do toho se mnou šly a z týhle skvělý a neotřelý látky udělaly divadlo. Děkuji Lucii Faulerové, že nám to umožnila. A samozřejmě děkuji Martině Jindrové a Petru Reifovi, že v tom jedou s námi,“ říká o inscenaci Krausová.


Samotná autorka literární předlohy Lucie Faulerová s divadelním zpracováním souhlasila, i přes to, že neměla ani s jedním z divadel osobní zkušenost. Samotné zpracování viděla poprvé až na premiéře a vyjádřila se následovně: „Včera byla v Rubínu premiéra Smrtholky. A nějak pořád nedokážu přijít na to, co bych k tomu všechno řekla, protože se mi na to žádný slova nějak nehoděj…. tak mám jen to, že mi to přišlo skvělý (i když jsem se trošku bála) a že jsem moc ráda, že podle reakcí publika to nepřišlo skvělý jen mně. A že hrozně moc děkuju všem, co na tom dělali, hlavně režisérce Lucii Ferenzové, dramaturgyni Dagmar Radové, hercům Anitě Krausové, Martině Jindrové a Petru Reifovi. Dojali jste mě (a není to tim, že jsem teď dojatá furt, néasi). Speciálně Anita, která v tu věc tak věřila, že si na mě před rokem pěkně po čtení počkala. Díky.“

Inscenace Smrtholka vznikla opětovnou spoluprací A studia Rubín se spolkem Kolonie, který se dlouhodobě věnuje společensky angažovaným tématům. Jejich nynějším cílem je citlivě a s nadhledem komunikovat téma sebevraždy, a skrze divadelní inscenaci nechat vyznít i emotivní stránky problému, podnítit společenskou debatu a vytvořit platformu pro sdílení. K danému tématu chystají divadla díky spolupráci s psychosociální poradnou pro pozůstalé Luctus a SOS centrem Diakonie Českobratrské církve evangelické odborné diskuze a minimalistickou kampaň na vlastních sociálních sítích.

„Pracujeme s motivy knihy, ale od její formy a literárnosti se odpoutáváme, čímž vzniká svébytné scénické dílo. Stejně jako kniha je i náš scénář několikavrstevnatý. Najdeme v něm cestu do minulosti, do dospívání dvou sester na maloměstě, do statistik sebevražd i příběh o hledání smyslu života. Stejně jako kniha je naše inscenace prošpikována tématikou umírání, sebevraždy a smrti, ale je to i o vůli k životu,“ popisuje scénář režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Nejvíc je ovšem naše inscenace o svobodě: o svobodě rozhodnout se vzít si život, ale právě i o svobodě rozhodnout se žít – překonat naše pocity a uvědomit si, že to, co se mi děje, je jen a jen moje volba, žádný osud či předurčení.“

Scénografie Jany Hauskrechtové spolu s živou hudbou (autorkou je Markéta Ptáčníková z kapely LO/VE či Zdivočelí koně) vytváří prostor magického realismu, kde se dá volně přecházet z minulosti do přítomnosti a komentovat děj. Výrazná část imaginace zůstává ovšem na divácích, kteří s herci mají možnost aktivně spolupracovat. V průběhu děje se tak ocitnou v holčičím pokoji, na ezokurzech v sokolovně, ale i v temném nočním lese, v němž hrdinka hledá utopenou Moranu. Inscenace též pracuje s výrazným vizuálním prostředkem – maskou a využívá hudebních a pěveckých schpností hereckého obsazení. Na elektrickou kytaru a akustiku zahraje Petr Reif a operně zpívá Martina Jindrová. Roli hlavní hrdinky Máry hraje Anita Krausová.

Premiéra inscenace Smrtholka se odehrála v pražském divadle A studio Rubín 30. září. Následující reprízy se uskuteční 5. a 11. října a 7. a 21. listopadu.

Více informací www.astudiorubin.cz

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

PONEC a dvě říjnové premiéry

Mu–Tation pro dospělé a Škatulení pro děti

Marie Gourdain v Mu –Tation pracuje s odlitky těla, které v průběhu inscenace s pomocí tří tanečníků doslova mutují. Zkoumají tak důležitost proměny formy v cyklu života. V inscenaci se objeví tři performeři: Sabina BočkováMatthew Rogers a Radim Klásek.

Mu — Tation

Jak mu—tovat naše myšlení, hodnoty a pohled na svět v nezastavitelném cyklu života a v době, kdy je myšlenka zásadní změny všudypřítomná? Inscenace Mu—Tation prozkoumává možnosti transformace těla, úplného zředění bytí, ale i myšlenku stvoření bytosti od nuly, složené z různých kousků. Je možné, aby tělo, jak ho známe, zmizelo? Nebo aby bylo jiné? Jako když se housenka promění v motýla, rozpadne se na své elementární částice a přemění se podle jiného plánu, jiné architektury?  Francouzská choreografka Marie Gourdain pomocí tří performerů pracuje na velké metamorfóze, která projde několika po sobě jdoucími reinkarnacemi.

Marie Gourdain je choreografka, scénografka a výtvarnice původem z Paříže, která žije od roku 2010 v Praze. Vystudovala filmovou animaci na francouzské École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs (ENSAD). V rámci studia absolvovala Erasmus na VŠUP v Praze. Za svou výtvarnou a sochařskou práci získala cenu Frédéric de Carfort Paris (2011) a cenu pro sochaře ENSAD Paris (2009). Od roku 2015 je členkou kolektivu tYhle, který se věnuje fyzickému divadlu a tanci. Ve Francii založila nový soubor Matière Mobile.

V inscenaci vystupuje Sabina Bočková společně s Matthewem Rogersem a Radimem Kláskem. Hudba je dílem Sáry Vondráškové /Never Sol/, světelný design vytváří Zuzana Režná.

Škatulení zve děti od 4 let do světa fantazie, v němž se i zdánlivě obyčejné věci mění v něco nevšedního. Stačí otevřít oči, zapnout představivost, rozhýbat se a hrát si. Představení propojuje tanec, živou hudbu, performanci, prvky improvizace i technologie. Seznamuje děti s uvažováním o prostoru a architektuře, fyzikálních zákonech, přepravě a cestování krabic, ale i důležitosti přání a snů.

Mirka Eliášová absolvovala taneční katedru HAMU, obor choreografie, v roce 1997. Později přidala i doktorské studium na téže akademii, kde působí také pedagogicky. Kromě inscenací pro děti vytvořila řadu dalších děl a také zajímavých tanečních filmů. Spolupracuje s různými divadelníky a dlouhodobě experimentuje s Komorním orchestrem Berg, včetně site-specific projektů.

Celý program najdete na www.divadloponec.cz

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín

GALERIE BEZ HRANIC

Tanec a výtvarné umění jako jedno tělo

Tanec a výtvarné umění, dva odlišné světy, které však stále více lákají umělce k jejich propojení a vzájemné inspiraci. Americká choreografka, umělecká aktivistka a mentorka Sue Schroeder přichází do Čech s ojedinělým konceptem, ve kterém díla a myšlenky dávných i současných výtvarných mistrů ožívají v pohybech tanečníků. Projekt Galerie bez hranic bere návštěvníka na zážitkovou cestu napříč dvěma objekty Národní galerie v Praze – stálou expozicí ve Veletržním paláci 17961918: Umění dlouhého století a Sochařskou zahradou Anežského kláštera v Praze.

 

V rámci projektu dostalo příležitost pět vybraných tanečních tvůrců z České republiky a pět členů amerického souboru Core Dance pracovat intenzivně po dobu deseti dnů v prostorách Národní galerie Praha pod vedením Sue Schroeder. Společně připravují svá vystoupení přímo mezi návštěvníky. „Spíše než takový přístup k tvorbě, kdy by umělecká díla ‚inspirovala‘ moje taneční kreace, raději zkoumám a studuji záměr umělců a současně začleňuji do svého tanečního procesu řadu dalších uměleckých prostředků – malbu, kresbu, deníkové záznamy, perokresbu, sochařství atd. Protože vstupní bod většiny mých prací začíná improvizací, tyto alternativní tvůrčí procesy povzbuzují umělce k jedinečnému a v podstatě novému typu pohybu,“ říká Schroeder, autorka a mentorka projektu a současně umělecká ředitelka a spoluzakladatelka Core Dance.

Projekt vychází z dlouhodobého konceptu Centra choreografického rozvoje SE.S.TA Tanec v galerii, který je postaven na mezioborové spolupráci tance a výtvarného umění, vytváření vazeb mezi obory, hledání nových referencí a sdílení know-how.

 

Osobní setkání po roce tvorby on-line

Do projektu je zapojeno celkem pět úspěšných choreografů působících v Česku: Eva Urbanová, Barbora Látalová, Zdenka Brungot Svíteková, Johana Pocková a Roman Zotov-Mikshin, kteří měli možnost spolupracovat díky virtuálním přenosům s renomovanou zahraniční lektorkou a členy jejího souboru Core Dance (Walter Apps, Benjamin Laith Stevenson, Shawn Humlao Evangelista, Iman Siferllah-Grim) již od roku 2020 na stejném uměleckém konceptu.

 

Výtvarné a pohybové umění mluví stejným jazykem

Projekt Galerie bez hranic se vyznačuje jistým odklonem od tradičních představ o tanci, podporuje plodnou a velmi inspirativní debatu o výtvarném umění a současně umožňuje přistoupit k vyprávění „příběhu umění“ z kinestetického úhlu pohledu.

„Je to právě výměna know-how mezi obory tance a výtvarného umění, která na jedné straně umožňuje profesionálním umělcům uchopit jejich práci koncepčně a na straně druhé dává galerií prostor pro jiné vnímání dynamiky konceptů výstav.“ komentuje vzájemné působení oborů Marie Kinsky, ředitelka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. a doplňuje: „Tanec v galerii přináší nové impulsy v tolik potřebné oblasti, jakou je práce s návštěvníkem či divákem. Nejde jen o jeho přilákání na netradiční zážitek, ale i o zprostředkování jiného způsobu vnímání a nového poznání.“

 

Nový pohled na umění: Spojité nádoby

Sue Schroeder reflektovala, jako obvykle při své práci, záměr kurátorů výstavy Veroniky Hulíkové a Otty M. Urbana. Výběr obrazů, který vytvořila pro performery, byl dramaturgicky seskupen do stejných celků jako výstava: Člověk, Svět a Ideje.

Schroeder vede taneční skupinu k vystavění společného slovníku, komunikačních metod a rozvoji choreografických notací (tzv. scores) spojených s konkrétními výtvarnými díly. Návštěvníci budou mít možnost vidět nejen závěrečné prezentace, ale také se setkávat s umělci přímo v průběhu zkoušek v období 3.–13. 10.  a být tak svědky kreativního procesu tvorby.

Závěrečná performance na dvou místech Národní galerie Praha

  • „Dance and the Moving Body as Installation“
  • 10. října 2021 od 14:00
  • Sochařská zahrada Kláštera sv. Anežky České

 

  • „19th Century (wo)Man: A Contemporary Intervention“
  • 13. října 2021 od 18:00
  • Veletržní palác NG Praha, stálá expozice: 1796–1918: Umění dlouhého století 

 

Nenechte si ujít neopakovatelný zážitek z umění, výtvarná díla i tanec pak budete vnímat zcela jinak, oba světy k vám začnou promlouvat a odhalíte nové dimenze toho, co se v nich ukrývá a co je spojuje.

Cyklus Tanec v galerii charakterizuje interdisciplinární spolupráce mezi tancem a výtvarným uměním, kdy má návštěvník příležitost nahlédnout na výtvarná díla nově a prostřednictvím nezvyklých výrazových prostředků. Dílčí projekty byly realizovány ve spolupráci s Národní galerií Praha a Galerií hlavního města Prahy od roku 2012, kdy pravidelně několikrát do roka přiváděly do aktuálních expozic performery a prostřednictvím pohybu otevíraly novou perspektivu a nové zážitky při vnímání konceptuálního či výtvarného díla.

Projekt Galerie bez hranic vznikl v letech 2020–2021 na základě koprodukce Centra choreografického rozvoje SE.S.TA s americkým studiem Core Dance ve spolupráci s Národní galerií Praha, za podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR.

Více informací na www.se-s-ta.cz

Barbora Laierová, Korespondance

pro Taneční magazín

Divadlo X10 coby bruslařská dráha

Městská krajina coby místo prožívání

V pondělí 11. října se v Divadle X10 uskuteční další ze série mezioborových událostí Y events propojujících divadlo, výtvarné umění a umění performance s názvem Y: Urban (E)Scapes. Tentokrát bude pozornost zaměřena na městskou krajinu a hledání potenciálu jejího prožívání. Událost promění na dobu čtyř hodin prostor Divadla X10 na metaforické hřiště – plné uměleckých intervencí věnujících se městské krajině. Své útočiště tak zde najde například performance Alyssy Dillard a jejího kolektivu, která umožní všem přítomným zažít divadelní prostor doslova jako bruslařskou dráhu, videohry Vojtěcha Rady v instalační části pak nabídnou flanérské ponoření do městských částí Vršovic a Nuslí. Závěr večera bude patřit hostujícím umělkyním z Ukrajiny NFNR & unwavemenot &Iryně Zahladko, které se budou ve formě ambientního koncertu věnovat mizející části holešovického brownfieldu. Celkem svá díla představí více než 10 umělkyň a umělců z různých oblastí živého a výtvarného umění.
Y: Urban (E)Scapes 10. 11. 2021 18:30–22:30 v Divadle X10 
UMĚLCI*UMĚLKYNĚ Alyssa Dillard & kol., Alžběta Žabová-Kvasničková, Hana Slaninová, Vojtěch Rada, Bernardeta Babáková, Line Elkjær, Marika Smreková, Nitish Jain, NFNR& unwavemenot [ua] & Iryna Zahladko
KURÁTOŘI Anna Chrtková & Petr Dlouhý
Barbora Koláčková
pro Taneční magazín