Afro sabar dance a moderní tanec

Kurzy Moniky Rebcové se již připravují

Kurz AFRO SABAR DANCE začne již v úterý 5.9.2017: se skvělým lektorem SABAR DANCE Tapha Faye a s doprovodem vynikajícího senegalského bubeníka Faly Faye a Tapha Faye spolu s bubeníky Zdeněk Pec a Monika Rebcová. Pravidelné úterky  se konají od  5. 9. vždy od 19.30h v Masné ul. 13, Praha 1.

MÁTE  PŘÍLEŽITOST TANČIT S RODILÝMI SENEGALCI ZDE V PRAZE . Tanec SABAR není obtížný, kurz je urcen pro ZAČÁTEČNÍKY.  V kurzu afro sabar dance na vás čeká pozitivní energie a příjemná atmosféra  podpořená dynamickou hudbou hranou na senegalské sabary.

Video ukázky afro tanec:

Kurzy moderního tance začnou až 5.10.2017 a probíhají pravidelně každý ČTVRTEK.

Kurz moderního tance se koná  na taneční konzervatoři Křižovnická 7, Praha 1, proti stanicím tram. Staroměstská vždy od 18.45h – 20.15h.  Může přijít každý, kurz je pro začátečníky a mírně pokročilé.
Video ukázky moderní tanec:

Taneční magazín

Unikátní broumovské kostely otevřeny po celé léto

Taneční magazín obdržel zajímavý tip od Jitky Fialové. Přijde vhod nyní v prázdninových a dovolenkových měsících zejména těm pěším a cykloturistům, kteří se chystají na sever Čech. Ale ani motoristy by neměla tato unikátní záležitost nechat v klidu.

Pro obrovský zájem turistů, kteří na Broumovsko míří z celé Evropy, se letos otevřou broumovské kostely veřejnosti po dobu celých letních prázdnin. Vstupné bude dobrovolné a půjde předně na opravu těchto barokních skvostů. Akci pořádá broumovské děkanství společně s městy a obcemi Broumovska, gymnáziem Broumov a kanceláří hradeckého europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL).

„Zpřístupnění kostelů je velkou událostí nejen pro broumovské, protože standardně si kostely mohou prohlédnout jen ti, kteří chodí na mše,“ vysvětluje broumovský děkan Martin Lanži a rostoucí zájem ilustruje na faktu, že poprvé se kostely mimo mše svaté otevřely veřejnosti před dvěma lety během akce Týden otevřených kostelů


„Loni už jsme uspořádali Měsíc otevřených kostelů, kdy mohli lidé tyto památky navštívit každé srpnové úterý. Poptávka ale stále výrazně převyšuje nabídku, proto nás tak těší, že se letos podařilo získat více dobrovolníků. Nyní můžeme nabídnout rozšíření na celé léto, a to každé úterý a sobotu,“ doplňuje Lanži.

Zájem o kostely začal růst poté, co je zhruba před třemi lety označil za možnou kulturní památku UNESCO europoslanec Tomáš Zdechovský, který na jejich podporu uspořádal nejen v Bruselu hned několik kulatých stolů a nespočet pracovních setkání. „Mám obrovskou radost z toho, že se naše snahy tolik projevují na rostoucím turistickém ruchu v oblasti, protože ona skutečně má co nabídnout a zatím nevím o nikom, kdo by nebyl z návštěvy Broumovska a tamních kostelů nadšený,“ uzavírá Zdechovský.

Foto: archiv Tomáše Zdechovského

JITKA FIALOVÁ

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Víno, obrazy a zpěv

Taneční a muzikantský soubor CHOREA BOHEMICA bude letos v září slavit jubilejních padesát let na kulturní scéně. Takovou malou generálku „nanečisto“ si udělal na vernisáži jihomoravského malíře Antonína Vojtka „Krajina pod Pálavou a Odjinud“ v Galerii Českého rozhlasu v Praze. Mezi jiným zde došlo i na světovou premiéru filmu „Odjinud“ o vystavujícím autorovi

Antonín Vojtek patří k jihomoravským uměleckým bardům. Již téměř šest desítek let zpříjemňuje všem v okolí náladu i duši krásnými obrazy, převážně charakteristických moravských plenérů. Vydal několik publikací. Vyšly o něm i monografie a desítky článků. Vlastní v Břeclavi soukromou GALERII 99. Jeho dcera Julie Vojtková byla hlavní hrdinkou dokumentárního filmu zlínské režisérky Hany Pinkavové z cyklu „Nehasit! Hořím!“. A právě vernisáž Antonína Vojtka v Galerii Českého rozhlasu v Praze v pondělí 2. července přinesla – krom jiného – i další zajímavou filmovou premiéru.

Kurátorka výstavy PhDr. Zuzana Foglarová z Českého rozhlasu naslouchá autorskému výkladu pana Antonína Vojtka před jeho díly abstraktního stylu.

Do vlastní Galerie Českého rozhlasu vejdete z Vinohradské ulice hlavním vchodem historické rozhlasové budovy. Schody nalevo od recepce vás pak zavedou mezi skutečné unikáty. Tato galerie totiž – v úzké symbióze – snoubí krátkodobé výstavy (převážně výtvarného typu) a stálou expozici historie rozhlasového vysílání. Zajímavé historické snímky, dokumenty a starší i novější „rozhlasácké“ historické artefakty (převážně technického charakteru) tak dodávají zajímavý kontrapunkt vystavovaným dílům. A tak tomu je i v pří padě současné Vojtkovy výstavy nazvané „Krajina pod Pálavou a Odjinud“.

Zleva básník a textař Václav Hons vypráví vedoucímu souboru CHOREA BOHEMICA panu Jaroslavu Krčkovi a v pozadí pak paní Krčková a zpěváci souboru.

Výstava Antonína Vojtka velmi vhodně využívá nabídnutých prostor rozhlasové galerie. Úvodní dvě místnosti patří charakteristickým Vojtkovým krajinomalbám. Umělec umí evokovat atmosféru jižní Moravy nezaměnitelnými barvami a jejich valéry. Třetí (zasedací) místnost (či malý kinosál?) patří umělcovým abstraktním dílům. Ta mají systém, geometrický řád a místy prozrazují i inspiraci mandalami. Celkově působí zdejší instalace Vojtkových obrazů velmi kompaktním dojmem.

Píseň „Ach, synku“ si pod dirigováním pana Jaroslava Krčka zazpívali všichni na vernisáži.

Samotnou výstavu – vedle kurátorky PhDr. Zuzany Foglarové – uvedl básník Václav Hons. Dlouholetý pracovník Československého rozhlasu i autor řady známých písňových textů vzpomněl, jak jej poprvé oslovila Vojtkova díla počátkem osmdesátých let minulého století. Kdesi v malé galerii, respektive knihkupectví, v pražských Dejvicích. Byl tvorbou Antonína Vojtka tak okouzlen, že musel zanechat rozdělaného básnického eposu a hned napsat velice příznivou kritiku do jednoho z tehdejších periodik.

Paní Ing. Lenka Michlovská z rakvického vinařství pomohla každému v galerii nalézt tu nejpříznivější vinnou příchuť i styl.

Václav Hons byl potěšen že se zde mohl setkat s manželi Krčkovými ze souboru CHOREA BOHEMICA a množstvím dalších přátel a bývalých rozhlasových kolegů. Mezi jinými mimořádnými osobnostmi se na výstavě objevila i legenda mezi studiovými zvukaři – pan Jiří Zobač. To on stojí v pozadí nejzajímavějších rozhlasových i gramofonových nahrávek předních interpretů populární či vážné hudby.

Výrazným bodem programu byla premiéra filmu režiséra Petra Uhra „Odjinud“. Jedná se o dvanáctiminutový filmový hold Antonínu Vojtkovi, jeho rodné jižní Moravě, jeho tvorbě i jeho rodinnému zázemí. Režisér – v úzké spolupráci s hlavním hrdinou – dokázali vnést do malého časového prostoru množství myšlenek, názorů i podnětů.

Zástupkyně vinařství Vinselekt Michlovský z Rakvic paní Ing. Lenka Michlovská pak přítomné seznámila v kostce s programem následné degustace vín z jejich provenience. A pak již vernisáž patřila užšímu jádru letos jubilujícího souboru CHOREA BOHEMICA, v čele se zmíněnými manželi Krčkovými a jejich písničkám. Ty závěrečné si zazpívali všichni společně.

Tečkou za úspěšnou vernisáží byla posléze zajímavá ochutnávka jihomoravských vín z Rakvic. Z výstavy Antonína Vojtka i trvalé rozhlasové expozice jsem si odnášel množství vjemů i zážitků. A také v tašce nejnovější knížku Václava Honse „Tak jo“ s jeho vlastnoručním věnováním. A kdy na výstavu? Galerie Českého rozhlasu je otevřena každý čtvrtek od dvanácti do osmnácti hodin, případně po domluvě na mailu: galerie@rozhlas.cz .

MICHAL STEIN

Foto: JITKA VOJTKOVÁ

TANEČNÍ MAGAZÍN

Má ráda klasický balet i Tři sestry

Významná stolní tenistka, trenérka, rozhodčí i mezinárodně uznávaná funkcionářka Libuše Uhrová (rozená Grafková) se dočkala významné pocty. Objevila se ve společnosti takových legend českého sportu, jakými byly či jsou hokejový brankář Dominik Hašek, útočník Vladimír Martinec, aviatik Jan Kašpar, kanoista Martin Doktor a další.

Od mládí se věnovala řadě sportů. Hrávala tenis, volejbal, basketbal, dobře bruslila. Měla k tomu základy v rodině. Její otec byl předsedou oddílu Český lev Beroun. Strýček, který chytal za fotbalovou Viktorku Žižkov byl označován za nejelegantnějšího brankáře ligy. A bratranec byl rovněž velký a všestranný sportovec. Věnoval se i špičkově tenisu, hrával ligu za Bohemians. Její sestra hrávala solidně ping-pong. A možná také proto se právě i ona sama stala vrcholnou stolní tenistkou. Je řeč o Libuši Uhrové – Grafkové. A právě této bývalé reprezentantce, trenérce, rozhodčí i mezinárodní funkcionářce se dostalo originálního ocenění.

Libuše Uhrová na archivním snímku z roku 1961

Rodačka ze středočeského Berouna, která však strávila podstatnou část života v Pardubicích, má na svém kontě dvě bronzové medaile ze soutěží družstev z evropských šampionátů a je pětinásobnou mistryní Československa v individuálních soutěžích a dvojnásobnou v týmech. Po završení aktivní kariéry prošla rozličnými funkcemi od oddílových až po svazové. V letech 1990 až 2000 byla ve VV ČAST a předsedkyní TMK. Kromě toho působila dlouhá léta jako trenérka mládeže a rozhodčí. V roce 1982 byly společně s Evou Kroupovou – Pokornou jako první ženy přijaty do české sekce Swaythling Clubu International (SCI), od roku 1992 do dubna 2015 pak stála Libuše Uhrová v jejím čele.

A právě ve městě perníku, Zlaté přilby i Velké pardubické se Libuši Uhrové dostalo významného ocenění. Byla uvedena do Síně slávy. A tím pádem získala – jako zatím šestnáct dalších sportovců s kořeny v Pardubicích – i svou pamětní žulovou kostku na prostranství před pardubickým zimním stadionem.

Žulová pamětní deska se jménem Libuše Uhrové před pardubickým zimním stadionem.

Paní Uhrová se sice stále věnuje řadě nejen sportovních funkcí, pomáhá aktivně i hendikepovým sportovcům. Svou aktivní veteránskou kariéru by ráda završila v příštím roce na světovém šampionátu veteránů v Las Vegas.

Libuše Uhrová s legendárním fotbalistou Antonínem Panenkou ve Znojmě v roce 2015 při oslavách stolního tenisu.

Má ráda klasický balet. S potěšením vzpomíná na vystoupení bratří Bubeníčků v pražském Divadle na Vinohradech. Poslechne si s oblibou Tři sestry, jazz,ale i lidovky, avšak úplně nejraději má swingovou muziku. Vzpomíná, jak na ní v Berouně na plesech doslova vyrůstali. A již teď se těší na vystoupení Pirate Swing Bands v pardubické „Sukovce“ letošního 1. prosince. Má ráda jejich hudební aranže. Z ocenění má Libuše Uhrová, která moc nemá ráda psaní o sobě, samozřejmě velkou radost, ale zároveň skromně podotýká: „Možná, že kdyby město spíše dalo peníze na bezplatné taxíky pro špatně se pohybující důchodce.“

Taneční magazín se připojuje ke gratulantům. A přejeme paní Uhrové, ať se jí vydaří vše, co si předsevzala a těšíme se příští rok na medaili z Las Vegas!

MICHAL STEIN

Foto: IRENA FIALOVÁ a archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN