Jiří Bartovanec zahalený tajemstvím

Entropy # 251, nejnovější dílo Jiřího Bartovance, mělo premiéru v divadle Ponec

 

 

 

25. ledna uvedlo divadlo Ponec  českou premiéru díla Jiřího Bartovance Entropy #251,  premiéra v New  Yorku proběhla  11.září  2015 v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.

Entropy pochází z řeckého slova pohyb. A pohybu tu bylo dost a dost.

Představení zahajují podivné zvuky, dalo by se říci, že spíše výstražné. Téměř nahá postava píše na zem nápisy tajemných významů, kterým rozumí jen umělec sám, pro diváka zůstává jejich smysl utajen.  Poté, co je podlaha celá pokrytá nápisy,  mužská postava stojí ve světle, které dopadá na její nohy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nehybnost se po chvíli mění v divoký tanec plný svíjení a rychlých pohybů. Voda z nádoby uprostřed jeviště se začíná vypařovat, mohutné hřmění otřásá sálem.

Umělec si obléká černý kostým, znovu svádí jakýsi boj, zmítá se a plazí, tu náhle padá ze židle  a dlouze odpočívá na zemi. Chvílí hovoří k divákovi, přichází k jedné ženě  a  hltavě pije její vodu. Přivádí ji na jeviště a  oba si na chvíli vyměňují  role. Žena  nehnutě sedí na židli na jevišti, zatímco umělec sedí  v hledišti v roli diváka. Ovšem bystrému oku nemůže ujít, že dotyčná  divačka  není nikdo jiný než Nina Vangeli, divadelní a taneční publicistka.

Umělec kreslí kruh kolem sedící ženy. Bere ji za ruce, obejmou se a chvíli spolu cituplně tančí. Žena odchází.

Umělec zběsile běhá kolem dokola, stále rychleji a rychleji. Nafukuje balónky, pouští je do vzduchu a nechá je létat jevištěm.

Poté bere obrovský meloun, roztříští jej o zem a válí se v rozlité šťávě. Obléká si plášť  a sype na sebe prach.  Podlaha je plná různého smetí, umělec opět svléká plášť, klouže a padá po melounu, znovu  se válí v prachu a špíně.  Na hlavu si dává igelitový sáček a strnule stojí.  Opět  několikrát  padá na zbytcích melounu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po tomto úmorném úsilí sedí v klidu  obrácen zády k divákům, nasazuje si  červený šátek na hlavu a otáčí se směrem k publiku. Odchází z jeviště  v jakési světelné záři, nahá postava mizí kdesi ve světle.

I přes  dokonalý pohyb Jiřího Bartovance  a emoce, které z díla přímo číší, zůstává obsah díla divákovi nezřetelný a  zahalený tajemstvím.

Součástí představení byla také výstava tanečních fotografií Vojtěcha Brtnického.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Jiří Bartovanec  spolupracuje se zahraničními umělci, je členem skupiny Sasha Waltz and  Guests.  Podílel se na dokumentech pro  Českou televizi. Vyučuje na Duncan Centre Konzervatoři, v Soulu pořádal workshopy pro skupiny moderního tance.

 

Eva Smolíková

Foto: Adéla Horelicová

Taneční magazín

Tanec s ohněm

Tanec s ohněm – nebojte se, nepodpálí vám sál!

Taneční vystoupení s ohněm – zvaná fire-show – se stávají středem zájmu již po dobu posledních třech desítiletí, a to jak na profesionální úrovni, tak na bázi amatérské. Ale historii má tento atraktivní tanec poněkud delší. Informaččlánek před několika lety naše pravidelné čtenáře velice rámcově seznámil s touto novou disciplínou s letitými kořeny. Nyní se mu však – na přání a ohlasy řady zájemc – věnujme poněkud důkladněji.  A jako pověstnou třešínku na dortu jsme vyzpovídali i jednu aktivní a atraktivní tanečnici s ohněm – Lae Karenovou.

Moderní éra ohňového tance nastala především s masovým rozmachem elektronické hudby v druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Efektní taneční kreace s ohněm se stávaly atraktivním doplňkem programů diskotékových klubů, plážových večírků, ale dostávaly se i na prkna divadel. Velkou roli v jeho propagaci sehrály i hudební festivaly. Především Burning Man, který se zaměřuje na umělecká vystoupení s ohněm. Pochopitelně se tanec s ohněm zabydlel i na retro-šermířských vystoupeních, dobových jarmarcích, ale také na firemních večírcích či byznysovych párty.

Samotný tanec s ohněm jako takový má rozličná odvětví. Jedna má blíže k žonglérství a varietní ekvilibristice, další zase spíše k takzvanému Twirlingu, který vychází z praxe mažoretek. Odlišné odrůdy tance s ohněm naopak inklinují spíše k moderní gymnastice či baletnímu umění. Výjimkou nejsou ani erotické tance s ohněm. Naopak jiné varianty tančení s ohněm se blíží k fakírskému až jogínskému umění a používají i polykání ohně – stačí si připomenout legendární klip k písničce Sun of Jamaica.

Historie tanců s ohněm má velkou tradici především v Americe, konkrétně té střední. Již staří Aztékové věnovali své ohnivé tance božstvům z rodu Xiuhtecuhti. Tento tanec je v Mexiku podnes lákavou turistickou atrakcí. Na Baleárských ostrovech má letitou tradici ohnivý tanec andělů. Velmi populární tam je i koňský ohnivý tanec s atrapami koní.

Taneční vystoupení s ohněm jsou populární i ve Francouzské Polynésii a na souostrovích Antigua, Kuba a Svatá Lucie. Toto netradiční umění se však nevyhnulo ani Indii, kde má dávné kořeny v Thárské poušti. Tam se dodnes tančí na žhavých uhlících a ženské tanečnice mají na hlavách kotlíky s vřící lávou.

TanecSohnem.2jpg

Moderní tanec s ohněm výrazně podpořil a zpopularizoval světoznámý cirkus Cirque du Soleil. V tomto směru bylo průlomové jeho představení Zaia v Macau (v letech 2008 až 2012) ze významné podpory choreografa a pedagoga Dana Miethkeho.

Veškerá představení s ohněm jsou bezpečná. Hořící propriety jsou z kevlaru a jsou několikanásobně zabezpečeny. Rovněž podpalovací látky jsou chráněny a celá vystoupení zabezpečují ještě hasicí přístroje, popřípadě i připravené speciální deky.

Při tanci s ohněm se používá nepřeberné množství rekvizit. Jenom namátkou jmenujme ty nejpoužívanější: pochodně, hořící vějíře, meteory, ohnivé deštníky, zapálené nože, nučaky, pálivé řetězy, hořící pásy, ohnivé biče, kanóny, zářící míče, zapálení hadi, ohnivá švihadla i drápy. Ale existují desítky dalších…

TanecSohnem3

Moderní taneční umění s ohněm má také nepřeberné množství variant. Od divadelních představení v kostýmech v polynéském duchu až po pouliční žonglování či tanec spojený se šermířskou show.

Závěrem se obraťme s krátkými dotazy na zkušenou tanečnici s ohněm Lae Karenovou, která se této disciplíně věnuje již přes osm let. To ona (na snímcích Evy Kozderkové) předvádí tanec s ohněm našim čtenářům.

Co Vás k tanci s ohněm dovedlo?

„Experimenty s pohybem a možnosti taneční improvizace.“

Je složité zvládnout žonglérské umění, kterému se například cirkusoví a varietní umělci učí ve speciálních učilištích a školách?

„Na základní úrovni to tak složité zas není, ale skutečně to zvládat a ovládat už je opravdu těžké.“

TanecSohnem.4

Jak je konkrétně Vaše vystoupení zabezpečeno proti požáru?

„Musím mít speciální hasící deky, kostýmy z nehořlavých materiálů, v pohotovosti jsou hasicí přístroje a v neposlední řadě je to i na nás – na umu toho kterého performera!“

Kde si o Vás mohou zájemci přečíst více?

„Na stránkách Inlusio Firedancers či na https://www.facebook.com/Inlusiofiredancers/.“

Jak z předcházejícího patrno tanec s ohněm vypadá nebezpečně, ale ve své podstatě je možná daleko bezpečnější disciplínou než například lední hokej. Podpálené sály jsou opravdu vzácnou výjimkou.

TanecSohnem

Michal Stein

Foto: Eva Kozderková

Taneční magazín